Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Účinné faktory Terapeutických komunit Aneb co vlastně funguje Martina Richterová Těmínová Bratislava 2008.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Účinné faktory Terapeutických komunit Aneb co vlastně funguje Martina Richterová Těmínová Bratislava 2008."— Transkript prezentace:

1 Účinné faktory Terapeutických komunit Aneb co vlastně funguje Martina Richterová Těmínová Bratislava 2008

2  Klient terapeutické komunity je aktivním účastníkem své vlastní léčby. Základním prvkem terapie je skupinový proces. Bylo zjištěno, že skupinová terapie je zvlášť účinná v léčbě osob závislých na alkoholu a drogách (Koyman a Esseveld, 1984).

3 Terapeutické faktory ve skupinové terapii ( Yalom, 1975 ).

4 1. Vlévání naděje  V době vstupu do komunity zažívá klient často pocity beznaděje a bezcennosti. Selhal ve všem - i jako toxikoman. Členství ve skupině a práce na společném tématu přináší pocit bezpečí, přijetí, sounáležitosti a emoční podpory  Je velice těžké dodat naději na pozitivní změnu člověku v ambulantní terapii vzhledem k tomu, že mimo sezení je utvrzován o opaku - ustavičném selhávání. V atmosféře terapeutické komunity, kde nikdo není považován za beznadějný případ a každý je provokován k tomu, aby využil svůj potenciál, je možné pocity beznaděje zmírnit. Navíc - když vás někdo na skupině nazve pitomcem, neznamená to, že jím jste.

5 2. Univerzalita – obecnost obtíží a problémů  Konfrontace s ostatními klienty ruší dojem, že problém jednotlivce je tak jedinečný. Vědomí o situaci druhých vede k rozvoji důvěry a jistoty. Na rozdíl od ambulantní terapie se klient v komunitě necítí být vyřazen ze světa lidí.

6 3. Altruismus  Většina toxikomanů věří, že pro ostatní nemají žádnou cenu. Tím, že pomohou druhým, jejich sebehodnocení se zlepší.Může překonat patologickou zaměřenost na sebe, mohou se stát užitečnými

7 4. Socializace  Namísto manipulativního chování, které užíval toxikoman dřív ve snaze uspokojit své potřeby, učí se klient novým sociálním dovednostem, cvičí nové chování. Učí se říkat si o pomoc přímo.  Pokud dojde ke změně chování rozvíjí se adaptivní spirála, která začíná nejdříve ve skupině a potom i mimo ní.

8 5. Rozvoj interpersonálních dovedností a sdílení informací  Klient se učí vyjadřovat a přijímat kritiku. Díky takové výměně informací získává vhled do svého chování. Zlepšuje se jeho schopnost testovat realitu.  Klient získává zpětnou vazbu, je konfrontován i s negativní zpětnou vazbou  Korektivní emoční zkušenost  náhled

9 6. Skupinová koheze  Noví klienti mohou někdy vnímat komunitu jako hrozbu a snaží se ze strachu z odmítnutí izolovat. Když jsou s tím konfrontováni, mohou svému chování porozumět. Pocit, že patří k celé skupině, rozpouští jejich pocity nepřijetí.

10 7. Znovuoživení situací z původní rodiny  Terapeutická komunita slouží jako nová rodina, ve které lze prožít pozitivní změny.

11 8. Identifikace  Když vznikne první pozitivní vztah s dalším klientem v komunitě, začne se objevovat odlišná identifikace než ta, kterou si klient vytvářel ke svým rodičům. Stará identita je pryč a vzniká nová a pozitivní - tak která může zvýšit jeho sebedůvěru, sebereflexi a důvěru.  Na rozdíl od ambulantní terapie jsou tyto faktory širšího terapeutického prostředí, které je v době pobytu v komunitě permanentně přítomno.

12 9. Existenciální faktory  Zjistil jsem, že život je někdy nespravedlivý a tvrdý  Uvědomil jsem si, že z lidské bolesti a smrti není úniku  Pochopil jsem, že i když mám k ostatním blízko, musím čelit životu sám

13  Postavil jsem se tváří tvář svému životu a smrti, a začal jsem žít víc upřímně a méně spoután malichernostmi  Zjistil jsem, že musím převzít odpovědnost za to, jak žiji svůj život, bez ohledu na to, jak mnoho podpory a vedení dostávám od ostatních

14 Principy působení terapeutické komunity dle Haigha a Camplingové Východiska terapeutické komunity jako prostředí sekundárního emočního vývoje

15 ATTECHMENT (přimknutí)  Psychoanalytik John Bowlby – raný vztah dítěte s matkou, v případě dlouhodobější separace – úzkost, dlouhodobější separace poruchy atachmentu  4 podoby attechmentu : Bezpečná Úzkostná /vzdorující Úzkostná vyhýbavá Dezorientovaná a dezorganizovaná

16  Pokud nedošlo k bezpečnému přimknutí,vytváří si dítě defektní a nefunkční model přimknutí, který ovlivňuje způsob, jak vstupuje do vztahů  Klienti TK – osoby trpící selháním primárního přimknutí  Komunita umožňuje rozvoj silného terapeutického attachmentu, což může klientovi přinést přestavbu jeho defektního a nefunkčního modelu přimknutí

17  Klíčovou roli při tom hraje – pocit sounáležitosti, zapadnutí do bezpečné a podpůrné vztahové sítě  Nezbytná následná péče, jelikož ukončování pobytu v tk bývá pro tyto klienty zvláště problematické a může být až katastroficky prožívané

18 CONTAINTMENT (obsahování/ohraničování)  Bion – teorie „normálního“, „patologického“a „terapeutického“ využívání projektivní identifikace, která koření v raném dětství, ve vztahu matky a dítěte.  Matčina schopnost „obsáhnout“ dětské primitivní úzkosti a chvat se k dítěti citlivě a reálně, zakládá úspěšnou komunikaci mezi matkou a dítětem (matka je schopna ztotožnit se s dětskou úzkostí, tolerovat ji sama v sobě, sehrává úlohu psychického kontejneru)

19  Pokud toho matka schopna není (cítí se sama ohrožena, odpověď je iracionální, neempatická, řízená úzkostí, pocity viny), nevytvoří si ani dítě schopnost obsáhnout a ohraničit svoje prožívání a vyznat se v něm a přiměřeně jej vyjadřovat.  Klienti TK postrádají schopnost vyznat se ve svých pocitech a zvládat je. Mají nevědomou snahu se od nich oddělit a zároveň jim podléhají., což vede k sebedestruktivnímu jednání

20  Klient v terapii se snaží zbavit ohrožujících psychických obsahů, ale také doufá, že si s nimi terapeut bude vědět rady – bude schopen je obsáhnout, ohraničit, zadržet, promyslet, navrhnout klientovi jejich únosnou verzi. Jejich zpracování a vyjádření umožňuje klientovi, aby je sám zpracoval a převedl do vědomé roviny.

21  Terapeutická komunita je schopna vytvořit takový bezpečný rámec, jehož vlastností je schopnost „obsáhnout“ projevy klienta – tolerovat je, zvládat, unést klientovo testování důvěry a pevnosti vztahů, znovu ho nezraňovat a vymezit pevný rámec, kde je bezpečí zajištěno.

22  V „containtmentu“ (ohraničení) TK dva odlišné principy: Mateřský princip – morálka péče, blízkost, vztah, empatie,emocionalita, jazyk těla Otcovský princip – morálka spravedlnosti, řád, zákon,struktura, pojmový jazyk

23  Terapeutický proces obsáhnutí se nemusí zdařit a může dojít k poškození klienta.aby se zabránilo tomuto nezdaru, je dobré dodržovat následující zásady:

24 Kultura citlivá na traumata (Farragher a Yanosy)  Méně násilí včetně používání donucovacích prostředků, jako je izolace nebo omezení volnosti pohybu  Porozumění komplexu bio-psycho- sociálních a vývojových dopadů traumatizace a tomu jakou vyžadují odpověď v terapeutickém prostředí

25  Méně obviňování oběti  Méně trestajících a odsuzujících odpovědí  Jasnější a více konzistentní hranice  Vyšší očekávání  Provázání práv a odpovědností  Včasní identifikace a konfrontace kontrolujícího, zneužívajícího a násilného chování

26  Lepší schopnost formulovat cíle, vytvářet strategie pro změnu, ospravedlňovat přístup  Pracovní porozumění opakujícímu se chování řízenému minulými prožitky  Demokratičtější prostředí ve všech úrovních

27 KOMUNIKACE: Já a ti druzí, my a ti ostatní  Attechment a containtment vytvářejí bezpečné prostředí a předpoklady pro další terapeutické principy  Pro mezilidskou komunikaci je nezbytné: Vědomí odděleného Já od Ty a odpoutání se od dětské či nezralé víry v porozumění bez sdělování Vědomí kontextu – vědomí pravidel kontextu a komunikace samotné

28 Komunikace v TK  Psychoterapie je dialogem mezi lidmi a řeč přináší členství v komunitě (Gale 2003)  Ústřední charakteristikou komunikace v TK je Otevřenost, jejím médiem je skupinová práce : naslouchání, sdělování, sdílení.  Prostřednictvím komunikace se klient stává členem komunity, společenství, poznává jeho řád, hodnoty. Sounáležitost s komunitním „My“ je pro něj hodnotou samo o sobě.

29 ZAPOJENÍ  Ve vývoji dítěte odkazuje pojem zapojení k další etapě socializace v rodině. Dítě si hledá místo mezi členy rodiny, osvojuje si svoji roli, učí se řešit problémy – neobejde se to bez žárlivosti,rivality, konfrontaci. Pokud předchozí vývojové fáze proběhly v zdařile, pokračuje i růst Já bez závažných obtíží

30  V rámci TK se jedná o živé učení, jehož hlavní platformou jsou komunitní setkání, zpětná vazba v mezilidských vztazích

31 JEDNÁNÍ  Primární emoční vývoj dítěte je završen ustavením vlastního Já jako zdroje vědomého jednání. To je spojeno s přebíráním odpovědnosti.  V TK je to období přijetí odpovědnosti za změnu, zkoušení nových vzorců chování a „založení“ adaptivní spirály  Ztělesněním této dosažené úrovně je v TK podíl na moci a odpovědnosti, přestup z jedné fáze do druhé, schopnost podřídit se rozhodnutí.

32 Léčebné faktory terapeutické komunity (Kooyman)

33 Terapeutická komunita jako náhradní rodina  Slouží jako náhradní rodina a poskytuje klientovi možnost dospět v bezpečném prostředí.  Umožňuje sekundární emoční vývoj  Korektivní rekapitulace primární rodiny  Bezpečné prostředí, přijetí, péče, pocit sounáležitosti a podpory patří k základním předpokladům zapojení klienta do terapeutického procesu

34 Sjednocující filosofie  Ucelená a srozumitelná filosofie, kterou lze vysvětlit všem tak, aby jí pochopili a podporovali  Zahrnuje koncept člověka a jeho cesty, koncept poruchy, změny a úzdravy, koncept společenství

35 Společné prvky filosofie TK (Kennard 1998)  Potíže jednotlivce spočívají většinou ve vztahu s druými lidmi  Terapie je v podstatě proces učení  Všichni členové jsou si rovni na lidské a psychologické úrovni  Samotné členství v komunitě představuje hodnotu

36 Terapeutická struktura  Uspořádání má jasnou strukturu, kde nejsou žádné dvojné vazby. Struktura nabízí bezpečí a jistotu. Existuje zde jen málo pravidel, ale jsou jednoznačná. Toto prostředí poskytuje dostatečný tlak nutný k učení, ale také dost struktury, která brání chaosu, aby se vymkl kontrole. Musí být možné dělat chyby, terapeutická komunita s příliš mnoha pravidly je mrtvá. Klient musí mít možnost postupovat v komunitě od jednoduchých rolí k rolím s rostoucí mírou odpovědnosti.

37 Rovnováha mezi demokracií, terapií a autonomií  V komunitě musí být rovnováha mezi demokracií, terapií a autonomií jedince. Demokracie ve společnosti je způsob jak delegovat moc na všechny lidi a možnost rozhodovat na většinu. Terapeutická komunita, která deleguje všechnu moc na klienty, kteří mají většinu, může být anti-terapeutická. To se stalo v prvních měsících existence Emiliehoeve (Kooyman, 1975a). Terapie v komunitě je povinná. Klient si nemůže vybírat, jestli se zúčastní nebo ne. Autonomie jedince je omezena na to, že je součástí skupiny.

38 Sociální učení prostřednictvím sociální interakce  Učení se děje prostřednictvím sociální interakce (Jones, 1953).  Klient se nemůže v komunitě izolovat. Musí se aktivně podílet na životě komunity a získávat reflexe na své chování. Starší klienti se stávají vzory pro novější příchozí (Comberton, 1986a). Klient se učí fungovat v různých sociálních rolích. Díky zpětné vazbě se učí rozumět svém chování. Učí se dělat rozhodnutí a přijímat důsledky své volby.

39 Učení prostřednictvím krize  Učení je posilováno tím, že klient zažívá i krizové momenty. Je to srozumitelné z Ericksonovy teorie sociálního učení. Považuje zrání za cestu skrze řadu krizí, které vedou k dezintegraci, po níž následuje reintegrace na vyšší úrovni, když je krize zvládnuta (Erikson, 1963).

40 Terapeutický dopad všech aktivit komunity  Vše, co se děje v komunitě, je terapie. Klienti si připravují jídlo, pracují v různých částech domu a musí se učit jednotlivým rolím.  Nutné je udržet rovinu terapeutické komunikace, na níž je každodenní život terapeuticky reflektován

41 Odpovědnost klienta za jeho chování  Klient není pacient. K roli pacienta patří podle Parsona (1951) následující charakteristiky:  a) pacient je zbaven povinností, které jinak patří k jeho roli  b) pacient není zodpovědný za svou situaci  c) o pacientovi se předpokládá, že si svůj stav nepřál a bude se snažit svou roli pacienta opustit, jakmile to jen bude po lékařské stránce správné  d) pacient má právo hledat pomoc

42  Klient jako člen komunity nemá první dvě charakteristiky pacienta. Říkáme jim, že si nemají hrát na oběť a obviňovat ze svého životního selhání společnost nebo jiné lidi. Místo toho jim tvrdíme, že se chovali dětinsky a byli hloupí a nezodpovědní. Klient je považován za člověk, který potřebuje pomoc a který se musí naučit o ni požádat. Tak je považován za člověka, který může pomoci druhým.

43 Zvyšování sebeúcty cestou vlastního přičinění  Sebevědomí klienta roste tak, jak překonává strach ze selhání, jedná „jakoby“ se nebál. Je to také výsledek toho, že se podílel na tvořivých aktivitách a vzdělávání v komunitě. Zvýšené sebevědomí dále snižuje strach ze selhání a odmítnutí. Když pomáhá druhým, uvědomuje si klient, že má pro druhé cenu, a to opět zvyšuje jeho sebeúctu.

44  Metody v TK dospívající k sebeúctě: angažovanost, kreativita, poznávání, pomoc druhým, sebezdokonalování, nácvik odpovědného jednání, chápání problému jako výzvy  „Jednej jako by“ Klient má jednat ne jako člověk, jakým byl v minulosti, ale jako člověk, jakým se chce stát.

45 Internalizace pozitivního hodnotového systému  Objevují se pozitivní hodnoty a jsou zvnitřněny. Klient se učí být upřímný, konfrontovat a kritizovat negativní a autodestruktivní chování a vidět problém jako výzvu.  K úzdravě patří i uplatnění morálních hodnot a norem- pravdivost, otevřenost, čestnost, samostatnost, odpovědnost, svoboda a možnost volby, respekt ke svobodě druhých, etika práce

46 Konfrontace  Konfrontace a tlak zaměřené na nově přijatého klienta by měly mít limitovanou míru, aby ho nevytlačily z komunity ven. Již sám život v komunitě pro nového člena představuje stres. Jak se klient začíná v terapeutickém programu rozvíjet, začíná programu důvěřovat a jeho obrany se naruší. V této ohrožující situaci, kterou může prožívat jako krizi, je klient připraven začít měnit své chování a postoje. Klient se učí mluvit o svých vnitřních konfliktech a čelit emocionálnímu stresu spojenému s pocity viny a neschopnosti. Základní úzkosti mizí a klient je připraven zrušit své obrany zcela. Nyní dělá krok k přímé emocionální konfrontaci s ostatními místo toho, aby své pocity odehrával jinak. Když zjistí, že ostatní jeho změny oceňují, zmizí i strach z odmítnutí. Zjistí, že aby byl milován, nemusí být perfektní. Naopak se zdá, že je to naopak.

47  Jak napsal Shostrum: „Zdá se, že předpokládáme, že čím budeme dokonalejší a bez chyby, tím víc budeme milováni. Ve skutečnosti je to zřejmě naopak. Čím víc jsme schopni připustit vlastní lidské slabosti, tím víc jsme hodni lásky.“ (Shosttrum, 1967). Klient zjistí, že konfrontace není namířena vůči jeho osobě ale jeho chování

48 Pozitivní vrstevnický tlak  Tak jako může vrstevnický tlak vést k tomu, že člověk začne brát drogy, tak může pozitivní vrstevnický tlak napomoci tomu k rozhodnutí abstinovat a rozvinout pozitivní prvky chování. Jednotlivci s negativním chování čelí konfrontací. Jiní se stávají vzory. Klient je veden k odpovědnosti zato, že bude sledovat a kritizovat či komentovat chování a postoje ostatních. To je naprostý opak toho, co se děje na ulicích, kde toxikoman neříká žádné autoritě nic o dalším toxikomanovi. Neoceňuje se hra na oběť a manipulativní chování bývá rychle rozpoznáno a ostře odsouzeno.

49 Učení se rozumět emocím a vyjadřovat je  V encounterových skupinách a dalších skupinách povzbuzujeme klienty k tomu, aby vyjadřovali své emoce. K vyjádření emocí slouží obvykle křik - jako jasný nástroj vyjádření. Závislý se učí překonávat strach z emočního projevu. Nemusí se již bránit svým emocím prostřednictvím odehrávání. Může konečně zjistit, jak dát najevo pozitivní emoce jako radost a potěšení, které se někdy vyjadřují hůř než ty negativní.

50 Změna negativního přístupu k životu na pozitivní  Většina toxikomanů má k sobě negativní přístup - „mně nikdo nemá rád“, „nepotřebuji nikoho“, „nemám právo na život“. Právě poslední postoj je mezi závislými častý, i když si jej uvědomují až na skupinách. Jejich negativní postoje vznikly obvykle už v dětství. Pomáhaly jim přežít, když byli ještě malými dětmi, ale staly se velkým handicapem v dospělosti. Změnit negativní přístup k sobě trvá dlouho, klient mění negativní postoje k sobě samému a nahrazuje falešnou identitu identitou skutečnou.

51 Zlepšení vztahů v původní rodině  Vztahy s rodiči a dalšími blízkými se za pomoci týmu mění od okamžiku prvního kontaktu po období separace v první fázi programu. V této době chodí rodiče do rodičovských skupin, které někdy začínají už před zahájením léčby. V terapeutických skupinách slze s rodiči vyřešit řadu „nedokončených záležitostí“, kde jsou rodiče zastoupeni symbolicky (prázdné židle, hraní rolí klienty či terapeuty).

52 A na závěr  Všech těchto patnáct terapeutických faktorů v terapeutické komunitě je třeba pro proces terapie, Když některý z nich chybí, bude léčba méně účinná.


Stáhnout ppt "Účinné faktory Terapeutických komunit Aneb co vlastně funguje Martina Richterová Těmínová Bratislava 2008."

Podobné prezentace


Reklamy Google