Žák, pedagog, kurikulum. Pedagogická interakce.

Prezentace na téma: "Žák, pedagog, kurikulum. Pedagogická interakce."— Transkript prezentace:

1 Žák, pedagog, kurikulum. Pedagogická interakce.
Lidský vztah jako osa výchovy, výchovně vzdělávací působení, výchova podporující lidský, osobnostní růst. Žák, pedagog, kurikulum. Pedagogická interakce. Základy pedagogiky, KS – I. ročník

2 Proměny v pojetí pedagogiky – změna paradigmat?
Tradiční x humanistické (inovativní, alternativní, reformní, na dítě orientované) Transmisivní x konstruktivistické Pozitivistické, behavioristické s přeceňováním kvantitativních metod x fenomenologické s důrazem na kvalitativní metody Objektivní, exaktní, empirická, zjišťující, popisující, nehodnotící x spekulativní, hodnotící, angažovaná, formulující ideály a doporučení Normativní x explanativní Spilková, 2005

3 Tradiční x moderní pedagogika
Dichotomie? Překonat vyhrocenou polarizaci (absolutizace, kategorické soudy) Prosazení „nového“ paradigmatu s oporou o pečlivou argumentaci a kritickou analýzu „starého“ paradigmatu. Impulzy pro rozvoj pedagogiky – humanistická pedagogika, osobnostně rozvíjející pojetí vzdělávání orientovaný na dítě (Helus, Lukášová, Lukavská, Spilková), pedagogika osobnostně sociálního rozvoje (Hermochová, Valenta), pozitivní pedagogika (Rabušicová, Pol, Novotný), konstruktivistické pojetí vzdělávání (Štech, Slavík, Hejný), kooperativní učení (Kasíková), (styly učení, mnohočetná inteligence, ITV, soiobiologie,úspěšná inteligence, globální výchova, multikulturalita …) Role pedagogiky – výzvy, větší odpovědnost za perspektivu vývoje, aktivní angažovanost, od kritické reflexe k pozitivní pedagogice!

4 OSOBNOST PEDAGOGA Statistické údaje
Záleží na tom jaké vlastnosti má učitel (osobnostní charakteristiky) nebo co fakticky dělá (charakteristiky činností učitelů ve výuce)? Učení žáka ovlivňuje do určité míry pedagogické působení učitele. A co osobnost? Nakolik závisí následující faktory na úrovni pedagogické práce učitele: odbornost zdravotní stav obliba ve sboru míra tvořivosti věk učitele pohlaví učitele interakce se žáky stupeň neurotičnosti délka ped.praxe organizační schopnosti Výsledky výzkumů (Fraser, Anderson, Pelikán) Učitelovo pedagogické myšlení (pojetí výuky)

5 ROLE UČITELE – koncepce vzdělávání (Vašutová, 2004)
Poskytovatel poznatků a zkušeností Poradce a podporovatel Projektant a tvůrce Diagnostik a klinik Reflektivní hodnotitel Třídní a školní manažer Socializační a kultivační model

6 ROZHODOVÁNÍ PEDAGOGŮ (Pasch, 1998)
Pro úspěšné vyučování je třeba víc než pouze ovládat „dobré techniky“. Měřítkem úspěchu výuky jsou školní výkony žáka. Učitelé, kteří přemýšlejí o svých vyučovacích metodách a postupech, jsou lepšími odborníky než ti, kteří tak nečiní. Vyučování je věda nebo umění?

7 Co by mělo být předmětem učitelské způsobilosti?
Profily – odborně předmětový, pedagogicko psychologický, všeobecný, praktický. Teorie x praxe (nejednotnost v tom, jak to vidí sami studenti i učitelé). Co z pedagogické teorie je pro učitele důležité? Klíčové dovednosti učitele (Kyriacou, 1996): plánování a příprava výuky, realizace vyučovací jednotky, řízení vyučovací jednotky, klima třídy, kázeň, hodnocení prospěchu žáků, reflexe vlastní práce a evaluace.

8 Profesní kompetence učitele (Spilková, 2004)
Odborněpředmětové Psychodidaktické Komunikativní Organizační a řídící Diagnostická a intervenční Poradenská a konzultativní Reflexe vlastní činnosti

9 UČIT se „Plnit hlavy jako vědra vodou“ x „zapalovat oheň“?
Být hercem a řídit x být tím, kdo naslouchá a pomáhat? Typologie učitele Caselmannova typologie: filozoficky orientovaný logotrop, odborně vědecky orientovaný logotrop, individuálně psychologicky orientovaný paidotrop, všeobecně psychologicky orientovaný paidotrop. Autoritativní typ a sociální typ učitele. Vědecko-systematický typ učitele, umělecký typ, praktický typ učitele. Pelikán: dominativní a integrativní typ. Sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik. Typ demokratický, autoritativní, liberální. Čakrtova typologie osobnosti. Dotazník interakčního stylu učitele (Wubbels, Levy).

10 VLASTNOSTI OSOBNOSTI ŽÁKA
Které individuální (osobností a sociální) faktory je potřeba u žáka diagnostikovat pro efektivní proces výuky? Výkonové (vědomosti, dovednosti) Temperamentové Aktivačně motivační Vlastnosti charakterové…

11 FAKTORY Úroveň motivace (atribuce, sebehodnocení, potřeby, zájmy), druh IQ, tvořivost, styl učení, temperament, emoce, speciální vzdělávací potřeby, věk, pohlaví, rodinné prostředí, etnický původ, jazyková determinace, apod. Otázka vychovatelnosti a vzdělavatelnosti Dominantní role biologických nebo sociálních faktorů? Výchovný pesimismus, pedagogický utopismus, pedagogický optimismus, realismus.

12 KURIKULUM Walterová, Maňák
Nejednotnost pojmu – oblast učiva se všemi propojenými atributy. Výzkumy kurikula – výchovně vzdělávací cíle, výběr učiva pro příslušné stupně škol, učební materiály, kurikulární proces – zmocňování se učiva žáky (TIMSS, PIRLS, PISA). „neviditelné paradigma“ – pedagogická interakce

13 VZTAH UČITEL x ŽÁK INTERAKCE, pedagogická komunikace
Verbální (frontální způsob) komunikace (verbalizace) Při průměrném počtu 25 žáků ve třídě a při předpokládané časové dotaci se odehrává oboustranná komunikace mezi učitelem a žákem ve 30-50% vyučovací jednotky, během níž připadá na komunikaci každého žáka přibližně vteřin. K osvojení základní komunikační dovednosti to tedy zdaleka nestačí a přičteme-li k tomu nemožnost reagovat na slova spolužáka z důvodu tohoto frontálního uspořádání učebny, není sociální kontakt, tolik důležitý k samotné diskuzi, konfrontaci názorů a vytváření postojů, ve vyučování vůbec navázán (Číhalová, Mayer, 1999). Flandersův zákon dvou třetin.

14 Nonverbální komunikace
Gestikulace (kinezika) Mimika Pohled Dotyk (haptika) Poloha a držení těla (posturologie) Vzdálenost mezi komunikujícími (proxemika) Vzhled, zevnějšek Uspořádání prostoru třídy!

15 Nácvik komunikace Osobnostně sociální výchova (OSV)
Hermochová, Valenta, Kopřiva /komunitní kruh/ Utváření prostředí pro učení (klima třídy) Autokratické vedení výuky I. II. Od života izolujícím způsobem Životu blízkým způsobem III. IV. Demokratické vedení výuky

16 LITERATURA BELZ, H., SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. CANFIELD, J., SICCONE, F. Hry pro výchovu k odpovědnosti a sebedůvěře. Praha: Portál, 1998. GARDINOVÁ, N. Krátké hry pro dlouhé chvíle. Praha: Portál, 1996. HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 1, 2. Praha: Portál, 1994, 1995. HERMOCHOVÁ, S. Hry pro dospělé. Praha: Grada, 2004. HICKSON, A. Dramatické a akční hry. Praha: Portál, 2000. HOPPEOVI, KRABEL, J. Sociálně psychologické hry. Praha: Portál, 2001. KŘÍŽ, P. Kdo jsem, jaký jsem. Kladno: AISIS, 2005. PIKE, G. SELBY, D. Cvičení a hry pro globální výchovu 1, 2. Praha: Portál, 2000. PORTMANOVÁ, R. Hry pro posílení psychické odolnosti. Praha: Portál, 1999. PORTMANOVÁ, R. Hry pro tvořivé myšlení. Praha: Portál, 2004. SILBERMAN, M. 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. Praha: Portál, 1997. SMITH, CH. Třída plná pohody. Praha: Portál, 1994. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002. ŠIMANOVSKÝ, Z., MERTIN, V. Hry pomáhají s problémy. Praha: Portál, 1996. VALENTA, J. Učit se být. 2. vyd. Kladno – Praha: AISIS – Strom, 2003. VALENTA, J. Učíme (se) komunikovat. Kladno: AISIS, 2005. VALENTA, J. Manuál k tréninku řeči lidského těla. Kladno: AISIS, 2005. VALIŠOVÁ, A. Komunikace a vzájemné porozumění. Praha: Grada, 2005.

17 SITUACE Potkáte na ulici Vašeho spolužáka, nemá dobrou náladu, protože právě neudělal zkoušku z důležitého předmětu /neznáte podrobnosti, pouze zprostředkovaně/. Vyberte způsob, jak byste určitě nezareagovali, protože Vám osobně by to také nebylo příjemné, kdyby tak někdo komunikoval s Vámi. Proč? Vyberte způsob, který by sice Vám osobně byl možná příjemný, ale rozhodně by neposloužil situaci? Jsou uvedené způsoby efektivní? Proč ano nebo ne? Diskutujte. Jak by se dalo zareagovat efektivněji?

18 ZPŮSOBY KOMUNIKACE Nic si z toho nedělej! (zlehčování, popírání) Já se divím, že si s tím děláš hlavu. To se přece stává. Nic se nejí tak horké, jak se to upeče. Myslím, že si to nějak moc bereš. Mít tak tvoje starosti!… Musíš se na to podívat jinak! (srovnání) Dávání za příklad sebe, srovnávání trápení s něčím horším, co se děje někomu jinému, nebo naopak připomínání pozitivních věcí. Co se stalo? (vyptávání) Tak jak to bylo? A proč? Co je s tebou? Co ti udělal? Jak..? Měl(a) bys .. (rady) Mnoho lidí považuje přímo za svou povinnost přispěchat na pomoc s dobře míněnou radou, když jim někdo jen naznačí, že má problém. Musíš pochopit, že … (poučování) Podívej se na to objektivně. Když to vezmu z hlediska druhé strany, musíš uznat, … Ty máš pravdu! (souhlas) „Přitakání „postiženému“ jde ruku v ruce s tím, že přímo nebo nepřímo vystupujeme proti někomu dalšímu, koho často ani osobně neznáme. Můžeš si za to sám! (obvinění) Říkal jsem ti, dobře ti tak, kdybys … Chudinko! (litování) To je ale bezohlednost! Chudáčku. To ti neměl dělat. To sis teda nezasloužila. To je strašné. Nemáš to vůbec lehké. Za všechno můžou ONI! (svalování viny) „nadávání na poměry“ – utvrzujeme se v postoji, že se nedá nic změnit, protože za všechno mohou druzí lidé nebo vnější okolnosti.

19 EMPATIE Empatie se definuje jako schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhého člověka. Schopnost empatie je vrozená, empatické reakci se však potřebujeme učit. Lidé, kteří vědí, co je empatie, ještě nemusejí zaručeně empaticky jednat. Problém totiž není v tom, že bychom nebyli schopni vcítit se do druhého, ale v naučených způsobech, jakými v dané chvíli reagujeme. Z čeho se skládá základní empatická reakce: - Aktivní naslouchání (soustředěné naslouchání provázené projevy účasti), - pojemnování pocitů, záměrů, očekávání druhé osoby, - vyjádření podpory.

20 CVIČENÍ Zkuste si zformulovat empatické reakce (případně i neefektivní), kterými byste začali komunikaci z vaší strany v následujících situacích. Dítě říká: Dnes jsem dostal čtyřku z pololetní písemky z matiky! Zase se mi holky smály, že mám aktovku jako z první třídy! Ta Milada je pitomá! Já ji nenávidím! Ten pokoj je strašně malý a ještě tu musím být s bráchou! Chci mít svůj pokoj! Pořád se o mě staráš jako o mimino! Vůbec se mi nelíbí, jak vypadám! Já se ten dějepis snad nikdy nenaučím!

21 ŘÍZENÍ TŘÍDY TRADICE BEHAVIORISMU
Operantní podmiňování B. F. Skinnera (pokusy na zvířatech) Posilování pozitivního chování a oslabování negativníhol (cukr x bič) Příklad: pravidla třídy, seznam kázeňských trestů, seznam odměn, postupy, které zajistí komunikaci.

22 ŘÍZENÍ TŘÍDY HUMANISMUS
Podmínky pro citový růst a vývoj dítěte (Rogers, Ginott, Glaser) Spolupráce prostřednictvím komunikace: vyjadřovat rozumná sdělení, nepřehlížet pocity, odbourávat stereotypy, rozvážně používat chválu, budovat prostředí spolupráce, umět vyjadřovat hněv. Terapie realitou: zodpovědnost za nesprávné chování nese sám žák, bez ohledu na minulost.

23 Důvody rušivého chování
Maslow – hierarchie potřeb: fyzické, potřeba bezpečí, láska a potřeba někam náležet, potřeba sebeúcty, sebenaplnění. Dreikursova klasifikace nesprávného chování: analyzujeme základní příčiny vyrušování a podle toho jednáme. Upoutávání pozornosti, boj o moc, snaha o pomstu, hledání soucitu. Pasch, 1998

24 Respektovat a být respektován (Kopřiva, Nováčková, 2005)
Použití popisu Poskytnutí informace Vyjádření očekávání Umožnění výběru Dvě slova Prostor pro spoluúčast

25 CVIČENÍ (V mateřské škole) Jestli nepřestaneš vyrušovat, když čtu pohádku, nebudeš si smět hrát s těmi novými stavebnicemi. (Libušce se nedaří výkres a ve zlosti třískne pastelkami o zem) Libuno, Ty jsi ale vztekloun. Podívej se, kolik pastelek se polámalo. Za trest s námi nepůjdeš do ZOO! (Jana přinesla z češtiny čtyřku). Po kom Ty vlastně jsi? Za trest nepůjdeš ven a budeš se učit. (Jakub strčil Honzu tak, že upadl) Tak milánku, za trest dvacetkrát napíšeš Nemám strkat do spolužáků.

26 AUTORITA A KÁZEŇ Formální a neformální (přirozená a z pozice moci).
Udržení kázně – problém současnosti (učitelé, kteří mají přirozenou autoritu nepoužívají direktivní způsob udržení kázně – boj o moc). Souvisí s odpovědností – uvědomovat si následky svých činů (otázka věku) – čím větší stupeň odpovědnosti, tím větší stupeň svobody. Řešení konfliktních situací (Bednařík, Bendl, Vališová, TEREZA, mediace v rodině, ve škole).