Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

OCEŇOVÁNÍ LESA Jiří Matějíček MENDELU, LDF Brno Kurz CŽV – 1. výukový blok, část A 12.- 13.10.2012.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "OCEŇOVÁNÍ LESA Jiří Matějíček MENDELU, LDF Brno Kurz CŽV – 1. výukový blok, část A 12.- 13.10.2012."— Transkript prezentace:

1 OCEŇOVÁNÍ LESA Jiří Matějíček MENDELU, LDF Brno Kurz CŽV – 1. výukový blok, část A

2 Obsah 1.Úvod 2.Oceňování přírodních zdrojů 3.Ekonomické školy a ochrana životního prostředí 4.Teorie hodnoty (cena-hodnota) Teorie oceňování lesa Zvláštnosti lesního hospodářství 6.Pojetí funkcí lesa 7.Historické školy oceňování lesa 8.Systematika oceňování lesa 9.Ekonomický model 10.Vstupy do oceňování lesa 11.Vybrané základní a související pojmy z oceňování lesa

3 Lesnicko-dřevařský sektor  má velké šance a příležitosti  k dosažení úspěchu musí určit správně priority  musí věnovat velkou pozornost lidskému faktoru  musí podstatně zlepšit kooperaci, koordinaci a komunikaci *** Modelový sektor pro trvale udržitelné hospodaření

4 1. ÚVOD

5 JE OCEŇOVÁNÍ MAJETKU SKUTEČNĚ VĚDA? Jedna ze základních lidských profesí od počátku užívání peněz V době formování moderní vědy nebyla tato disciplina mezi ekonomické vědy zahrnuta Stanovení ceny majetku = teoretické znalosti ekonomie, zbožíznalství, techniky, lesnictví, práva + praktické dovednosti, znalost trhů, umění správného odhadu potřeb zákazníků Do konce min. tisíciletí oceňování majetku stálo mimo oficiální vědu a bylo prezentováno jako činnost, která spojuje vědu a umění, a proto nebyla mezi vědecké discipliny začleněna Oceňování není umění, ani astrologie, ale věda ve smyslu moderního chápání vědy.

6 OCEŇOVÁNÍ MAJETKU JAKO APLIKOVANÁ EKONOMICKÁ VĚDA Předmět je definován Sledování významných faktů (trh) Formulace hypotéz jak stanovit hodnotu (metody) Prezentace výsledků z použitých hypotéz Verifikace výsledků, uznání metod (standardy) Institucionální zabezpečení předmětu CÍL = zjistit hodnotu (různé typy) Koncept: peníze – věc - hodnota

7 CO JE OCEŇOVÁNÍ ? VĚDA & UMĚNÍ ODBORNOST + POLITIKUM Královská disciplina – nadstavba nad hospodářskou úpravou lesů *** Nutnost odborné terminologie !!! Důležitost správného chápání a používání pojmů pro srozumitelnost vědy, předávání myšlenek a poznatků

8 2. OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ

9 LES = PŘÍRODNÍ ZDROJ = MULTIFUNKČNÍ AKTIVUM

10 OCEŇOVÁNÍ LESA = Oceňování produkční funkce lesa = Oceňování přírodního zdroje

11 Systemizace funkcí (užitky z lesa, soukromé a veřejné statky)

12

13 VÝVOJ A ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY Historie vývoje lidstva = historie způsobů využívání přírody historie vývoje forem využívání omezených zdrojů přírody za účelem přežití lidí a k uspokojování jejich relativně neomezených potřeb Vzácnost či omezenost zdrojů limituje možnosti volby při jejich využívání Ideologická doktrína „o možnosti bezplatného využívání přírody za socialismu“ Nízké či nulové ceny a následné vyčerpávání přírody i v tržních ekonomikách (v souhrnu v menší míře) *** Náklady ušlé příležitosti = náklady nejlepší alternativy k alternativě zvolené

14 PŘÍRODA A JEJÍ SYSTÉMY = MULTIFUNKČNÍ AKTIVA Poskytují široké spektrum ekonomicky cenných funkcí a služeb (Turner, Pearce, Bateman, 1994) jsou zásobárnou přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných (ekon. funkce) mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností (ekon. funkce) *** jsou množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás (dosud bezplatné) představují systém podpory života na Zemi (dosud bezplatné)

15 PŘÍRODNÍ ZDROJE Zdroje a síly přírody, které jsou či mohou být využívány člověkem, resp. lidskou společností k výrobě či spotřebě (tzv. soukromé statky) Pokrývají jen jednu ze 4 hlavních funkcí ŽP neobnovitelné zdroje (nerostné suroviny) obnovitelné zdroje - biologické (lesy, populace zvířat, zásoby biomasy aj.) - fyzické (půdní struktury, ozónová vrstva, asimilační kapacita prostředí apod.)

16 ENVIRONMENTÁLNÍ ZDROJE Zdroje a složky přírody, které měly a mají význam pro vznik a udržování života na Zemi (čisté ovzduší, oceány, sluneční svit, biodiverzita aj.) (tzv. veřejné statky – bezplatné a volně přístupné zdroje) Pokrývají všechny 4 funkce ŽP Mezi hlavní envi-zdroje patří ekosystémy, které jsou přírodním prostředím pro vznik a udržování různých forem života (různých populací) – i život lidí dosud bez ekonomické hodnoty

17 Složky životního prostředí (§ 2 zákona č. 14/1991 Sb.) Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší voda horniny půda organismy ekosystémy a energie

18 HISTORIE KLASICKÉ EKONOMIE A OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY Klasická politická ekonomie 18. a 19. st. – tři základní výrobní faktory (půda, práce, kapitál) Půda = vlastní půda, lesy, naleziště nerostů, vodní zdroje (např. vodní spády) apod., ale i platba (nájemné) za užívání přírodního zdroje Oceňování podle skutečných a očekávaných výnosů  neoceňoval se vlastní zdroj samotný, nýbrž suma čistých efektů (finanční výnos minus náklady na jeho vytvoření), kterou bylo možno očekávat za dobu využívání tohoto zdroje Adam Smith ( ) – tzv. neviditelná ruka trhu (nabídka a poptávka bez regulací) Thomas Malthus ( ) – předpoklad vyčerpání omezených zdrojů David Ricardo ( ) – teorie renty

19 RENTA Ricardova teorie renty Produkt půdy se rozděluje na 3 třídy společnosti – majitele půdy, majitele peněz nebo kapitálu a mezi dělníky Různé stupně vývoje společnosti = různý podíl z celkového produktu půdy renta zisk mzda Stanovit zákony pro toto rozdělování Renta = aspekt rozdělování důchodů i zdrojů, zabezpečuje rovnováhu mezi disponibilitou přírodních zdrojů a společenskou poptávkou po jejich využívání Renta jako tzv. toková (na čase závislá) veličina vyjadřuje cenu služby půdy

20 SCHEMA DIFERENCIÁLNÍ A ABSOLUTNÍ POZEMKOVÉ RENTY Absolutní renta Diferenciální renta Průměrný zisk Individuální výrobní náklady na jednotku produkce nejlepší pozemky průměrné nejhorší (marginální) pozemky = vlastník = nájemce DR I a II ČISTÝ VÝNOS (DŮCHOD) = RENTA + ZISK

21 MARXOVA EKONOMICKÁ TEORIE K. Marx ( ) rozvinul pracovní teorii hodnoty klasických ekonomů Jediným zdrojem tvorby nových hodnot je pouze lidská práce Ricardo =uznával tvorbu cen podle práce pouze u reprodukovatelných zdrojů Marx = připsal pracovní teorii hodnoty všeobecnou platnost a ceny půdy vyhlásil za iracionální, pozemková renta = „falešná sociální hodnota“, v plánovitě řízené ekonomice rentu odstranit a používat přírodní zdroje bezplatně Vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému = nadměrné, plýtvavé využívání přírodních zdrojů, devastace

22 Tragédie společného vlastnictví-1 Příklad: obecní půda ve vesnicích Nové Anglie – nadměrné spásání společné půdy Pastvina přístupná všem Každý pastýř se snaží držet co největší množství dobytka na společném Po staletí to funguje uspokojivě, početní stav dobytka je pod úrovní únosné kapacity půdy (války, pytlačení, nemoci aj.) Den zúčtování: snaha každého pastýře o maximalizaci osobního prospěchu zvětšováním svého stáda Stáda jsou rozšiřována bez omezení – ve světě, který je omezený. V tom je tragédie. Volnost užívání společného přináší záhubu všem

23 Tragédie společného vlastnictví-2 Klíčový problém: Když není vzácný zdroj zatížen žádnou rentou, může dojít ke špatné alokaci nebo dokonce k nadměrnému využívání zdrojů Kdo pase svůj dobytek na společném pozemku, není povinnen platit žádnou rentu, což vede k nadměrnému spásání a dokonce ke ztrátě úrodnosti půdy

24 Tragédie společného vlastnictví-3 Další případy: Oceány jsou přístupné všem (každý rybaří a loví nadměrné množství ryb, bez dostatečně velké rybí populace není možné množení a udržování rybích hejn) Rok 2008: 88 % komerčních zásob ryb EU je vyloveno vzdor úsilí EU od r Dle FAO je 25 % rybích zásob celosvětově vyčerpáno V období špiček je mnoho letišť přetíženo („poplatky z přetížení“ přidělovat vzácná přistávací práva – zvýšení cen letenek během špiček) Továrny vyrábějící elektřinu nebo chemikálie často vypouští znečišťující látky do vody a ovzduší (považují čistý vzduch a čistou vodu za zdroje ve společném vlastnictví, jejichž dispoziční služby mohou využívat bez placení) Proč by firmy neměly platit za používání čistého vzduchu a vody právě tak jako platí za vzácný kapitál práci? Rybolov, létání nebo vypouštění odpadů zatěžují náklady jiné členy společnosti – jsou to externality.

25 Tragédie společného vlastnictví-4 Proč zde neexistují renty? = 2 obecné příčiny: 1)Neexistují žádní vlastníci nebo vlastníci nejsou zainteresováni na maximalizaci svých zisků. Nikdo není vlastníkem ovzduší ani oceánů, takže není nikdo, kdo by ukládal a vybíral příslušnou rentu. Půda každého je půdou nikoho a lidé na ní mohou často složit odpadky nebo ji znečišťovat s nulovými soukromými náklady. 2)Špatné zacházení se zdroji ve společném vlastnictví je způsobeno tím, že monitorování užití a vybírání rent může být neobyčejně nákladné  vlády často raději povolují bezplatné použití zdrojů ve společném vlastnictví Ohraničování společného (např. zákon o mořské konvenci, EU ETS aj.) pomáhají redukovat nejhorší výstřelky špatného zacházení se zdroji ve společném vlastnictví.

26 NEOKLASICKÁ EKONOMICKÁ TEORIE léta min. století Princip = s rostoucí omezeností zdrojů roste pod vlivem působení tržních sil i jejich cena  stimulace uživatele zdrojů k hledání levnějších náhrad Původní přístup utilitární (utilitarismus posuzuje aktivity pouze z hlediska jejich efektu pro jednotlivce nebo společnost), netržními funkcemi se nezabývala Paradigma neoklasického systému = utilitarismus a liberalismus (min. úloha vlády či státu) Optimální alokace zdrojů v podmínkách dokonalé konkurence

27 Paradigma souhrn všech pojetí vědní discipliny v určitém časovém úseku soubor předpokladů, na kterých je vybudována ekonomická teorie způsob pohledu na hospodářské jevy z pozic ucelené teorie

28 Podmínky dokonalé konkurence a) Trhy existují pro všechna zboží a služby b) Všechny trhy jsou dokonale soutěžní (velký počet kupujících a prodávajících – atomizace subjektů trhu) c) Neexistují externality d) Všechny statky a služby jsou soukromými (čili neexistují veřejné statky) e) Vlastnická práva jsou plně definována a připsána f) Všichni mají dokonalé informace g) Firmy maximalizují zisk a jednotliví spotřebitelé užitek h) V tržních cenách jsou vyjádřeny plné náklady výroby a spotřeby i) Dlouhodobé průměrné náklady jsou neklesající j) Transakční náklady jsou nulové k) Všechny funkce splňují podmínky konvexnosti Pramen: Perman, Ma, McGilvray 1996, str. 93

29 Charakteristika trhu přírodních zdrojů (trh s půdou, trh s nemovitostmi) Jedním z nejméně efektivních trhů vůbec Některé faktory bránící hladkému fungování trhů přírodních zdrojů a zabezpečení alokace a realokace zdrojů směrem k nejziskovějším způsobům využívání: - nedokonalá informovanost kupujících a prodávajících - jedinečnost každého místa či budovy - silné preference existujících míst - neochota některých vlastníků prodávat navzdory jistým peněžním ziskům - nedostatek investic - imobilita zdrojů - časově nákladný a náročný proces hledání a získávání nových lokalit - omezující vlivy ochránců přírody - nepružnost investičního průmyslu (investorů) v reakci na měnící se poptávku - monopolní moc správních orgánů

30 NEOKLASICKÁ EKONOMICKÁ TEORIE-2 Vyřešení tzv. paradoxu hodnoty a ceny neoklasickou ekonomií Klíč = vzácnost a způsob, jakým ovlivňuje mezní užitečnost Čím vzácnějším se zboží stává, tím vyšší je jeho mezní užitečnost, a tudíž i jeho tržní cena. Užitná hodnota =celková užitečnost statku (kumulované uspokojení, s množstvím roste) Směnná hodnota (cena) = mezní užitek (uspokojení z poslední spotřebované jednotky statku, z každé další jednotky je nižší) Cena statku = poměr jeho nabídky a poptávky Čím je statek omezenější, tím vyšší je podíl omezenosti na celkové ceně *** Marginální analýza, tj. studium vztahů mezi malými (přírůstkovými) změnami

31 ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Základní metody : metoda komparativní metoda nákladová metoda výnosová (nejpřirozenější a nejvíce používaná - suma očekávaných budoucích užitků)

32 ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Faktor času: - tzv. časová preference – preference současných užitků před budoucími užitky – „netrpělivost“ (pokles hodnoty v čase) - produktivita kapitálu (investice místo spotřeby) - diskontování (složené úrokování) – budoucnost má menší význam než současnost, kladné diskontní a úrokové míry, vliv inflace – znehodnocení ekon. veličin v čase, nebezpečí v preferenci krátkodobých opatření, u veřejných projektů sazby nižší – společenské diskontní míry (neobsahují rizika soukr. subjektů) - pojem současná hodnota pro porovnávání peněžních částek v čase Součást vyhodnocování ekonomické efektivnosti Analýza nákladů a výnosů (CBA) – kladná (záporná) čistá současná hodnota (NPV)

33 ODHAD CENY PŘÍRODNÍHO ZDROJE Nejobecněji lze vzorec pro odhad ceny přírodního zdroje zapsat v této formě: r t C =  t (1 + i t ) t kde C = cena přírodního zdroje r t =očekávaná veličina ročního rentního efektu v roce t i t =očekávaná veličina úrokové (diskontní) míry v roce t.

34 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ ∞ r r CS =  = t=1 (1 + i) t i kde CS = cena přírodního zdroje za předpokladu konstantnosti r a i a nekonečného časového horizontu

35 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Oceňování lesní půdy: ∞ r u r u CL =  = u = 1 (1 + i) u (1 + i) u - 1 kde u = doba obmýtní (např. 40 nebo 100 let) r u = konstantní rentní efekt na konci obmýtí

36 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Cena přírodního zdroje za omezenou dobu jeho využívání: T 1 r [(1 + i) t - 1] CV = r.  = t=1 (1 + i) t i (1 + i) T r 1 CV = ---- = [ ] i (1 + i) T

37 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ Metoda čisté současné hodnoty (ČSH), resp. Net Present Value (NPV) t NPV =  CF i. (1 + r) -i - I i = 0 kder = úroková míra, CF = cash flow t = doba životnosti investice I = investiční náklady

38 3. EKONOMICKÉ ŠKOLY A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

39 Co je ekonomie? Ekonomie je věda zabývající se účelným lidským jednáním ve světě omezených zdrojů a neomezených potřeb Ekonomie úzce spolupracuje s dalšími obory jako je účetnictví, matematika, ekonometrie, zbožíznalství, marketing, psychologie, sociologie, politologie, ekonomická geografie či právo Dělí se na –mikroekonomii - zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu; zkoumá např. relativní ceny statků a výrobních faktorů, vliv daní na podnik apod. –makroekonomii - zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni ekonomických agregátů), zkoumá např. HDP a hospodářský růst, cenovou hladinu, inflaci, nezaměstnanost apod.

40 Genealogie ekonomické vědy Quesnay a 18. st. FyziokratéMerkantilisté Adam Smith 1776 David Ricardo 1817 T.R.Malthus 1798 Klasická škola K.Marx 1867 Radikální ekonomie V.I.Lenin 1914 ČínaSSSR J.M. Keynes 1936 Moderní ekonomie hlavního proudu J.S.Mill 1848 Walras,Marshal 1890 Makro- ekonomie racionálních očekávání Chicagský libertaria- nismus Socialismus Neoklasická ekonomie

41 Ekonomické školy a ochrana ŽP různé předpoklady a teorie  různé závěry odlišné metody zkoumání formulace různých doporučení pro ekologickou politiku

42 Přehled ekonomických škol a) Ucelený rámec pro přístup k ochraně ŽP neoklasická ekonomie  ekonomie ŽP (environmentální ekonomie) rakouská škola  tržní environmentalismus různé vědní obory  ekologická ekonomie b) Dílčí problémy bioekonomie koevoluční teorie v ekonomii c) Životního prostředí se dotýká pouze částečně institucionální ekonomie

43 Klasická škola Adam Smith - dokonalý neselhávající trh -sobecké jednání každého člověka  klíč k efektivní alokaci vzácných zdrojů Thomas Malthus (1798) -obava o životní prostředí člověka -populační teorie (geom. růst populace vs aritm. růst zdrojů obživy)  vyčerpání vzácných přírodních zdrojů

44 Neoklasická škola Vznik ekonomie blahobytu (Vilfredo Pareto, Arthur Cecil Pigou) Pojmy: veřejný zájem, společenský blahobyt, tržní selhání, externality,veřejné statky Marshal (1890) – externí efekty mezi firmami Pigou (1920) – rozšířil koncept externalit (soukromé a společenské náklady a užitky, východiskem z neefektivní alokace zdrojů trhem = internalizace externalit, tj. zahrnutí externích nákladů a užitků do ceny daného statku pomocí daňových sazeb stanovených státem)

45 Teorie externalit EXTERNALITA = nedobrovolný výskyt vedlejších účinků při výrobě nebo spotřebě statků, který způsobuje jiným náklady nebo výnosy, aniž za to subjekty musí platit nebo jsou za to odškodňovány. Externalita neboli efekt přelévání. Je to dopad chování jednoho ekon. subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v Kč nebo tržních transakcích. Neprocházejí trhem. Negativní externality (např. emise vs lesní podnik, eroze půdy při těžbě vs vodohosp. podniky) Pozitivní externality (např. úspory z vynálezů = vynálezce vs společnost, mimoprodukční funkce lesů) Úloha státu při tomto selhání trhu = vyrovnat hodnoty mezi soukromými náklady, výnosy hospodářského subjektu a vzniklými externalitami  INTERNALIZACE EXTERNALIT

46 Rakouská škola ekonomické teorie odvolává se k liberálnímu myšlení A. Smithe a jeho konceptu neviditelné ruky trhu ústřední myšlenkou pojetí společnosti a státu je rozptýlenost informací mezi jednotl. členy společnosti (Hayek, 1991) žádná centrální moc nemůže pojmout veškeré informace, které se mezi lidmi vyskytují, nemůže znát individ. preference všech členů ve společnosti. Hodnoty uznávané lidmi jsou subjektivní, vzájemně neporovnatelné, nelze je sčítat a získávat hodnoty společenské Vláda tak nemůže koordinovat či plánovat z centrální pozice ekonomický chod společnosti Minimalizace státu, jinak obavy o zvyšování moci vládních orgánů a ztráty svobody jedince  vláda by neměla do svobodného trhu zasahovat ani v oblasti životního prostředí optimální stav ŽP je možno dosáhnout pouze na svobodném trhu

47 Ekonomie životního prostředí – environmentální ekonomie (EŽP-1) samostatná disciplina v 70. letech 20. století vychází z marginalistické metody neoklasické ekonomie a z Pigouovy ekonomie blahobytu, využívá teorii subjektivní hodnoty pojem ŽP = prostředí pro zdravý život člověka a jako zdroj přírodních surovin tento pohled je antropocentrický EŽP studuje příčiny degradace ŽP = tržní nedokonalosti (tržní selhání) v oblasti přírodních statků je dokonalost trhu omezena z důvodu klamavého či zcela chybějícího cenového signálu. Přírodní statky a služby nemají buď přiřazenou žádnou cenu a na trhu nejsou obchodovány (např. čistý vzduch), nebo je jejich tržní cena zkreslená (např. z důvodu existence externalit a nedokonalých informací)

48 Ekonomie životního prostředí (EŽP-2) tyto nedokonalosti vedou k neefektivní alokaci zdrojů a k nedostatečné míře ochrany ŽP dle EŽP jsou tržní selhání zásadnějšího charakteru než selhání vlády nedokonalost trhu spočívá v nemožnosti efektivní substituce přírodních statků a služeb ekonomickými statky a službami vytvářenými člověkem EŽP hledá pro nápravu trhu ekon. hodnotu přírodních statků a služeb a odvozuje ji od individuální ochoty vzdání se soukromé spotřeby. Celková společenská ekonomická hodnota přírodních statků a služeb je potom součtem individuálních ekonomických hodnot (je to fiktivní tržní cena). EŽP nepracuje se součtem individuálních užitků, ale se součtem ekonomických hodnot. oceňování ŽP neboli hledání jeho ekonomické hodnoty, probíhá na základě empirického zjišťování ochoty platit (WTP) či ochoty přijímat kompenzaci (WTA)

49 Ekonomie životního prostředí (EŽP-3) CELKOVÁ EKONOMICKÁ HODNOTA životního prostředí: osobní užitná hodnota (use value) - přímé uživatelské hodnoty (přímá konzumace - potrava, biomasa, rekreace, zdraví) - nepřímé uživatelské hodnoty (funkční požitky - ekologické funkce, povodňové kontroly, ochrana před bouří….) neosobní užitná hodnota - neužitná hodnota (non-use value) - ponechání možnosti volby (option value) (biodiverzita, uchování lokality) - hodnota odkazu (bequest value) (lokalita, nevratné změny) - hodnota existenční (existence value) (lokalita, ohrožené druhy )

50 Ekonomie životního prostředí (EŽP-4) Různé metody ke zjištění společenské ochoty platit či přijímat za změny kvality ŽP a)nepřímé tržní metody (nalezení tzv. odhalených preferencí - hédonické oceňování, TCM) b) mimotržní metody hledající tzv. vyjádřené preference pomocí dotazníkových šetření Zjištěná společenská ekonomická hodnota přírodních statků a služeb se zahrnuje do cenového rozhodování společnosti (veřejné projekty a analýzy společenských nákladů a užitků-CBA)

51 Ekonomie životního prostředí (EŽP-5) -ekonomicky optimální míra znečištění či znehodnocení ŽP - na teoretické úrovni – mikroekonomické a makroekonomické minimum - v praktické úrovni = nástroje ekologické politiky -ekonomický růst = Solowovův růstový model (trvale udržitelný rozvoj je možný při zachování celkové zásoby kapitálu v čase – člověkem vytvořený, lidský a přírodní – za podmínky nesnižování celkového blahobytu společnosti)

52 Ekonomie životního prostředí (EŽP-6) Podobor environmentální ekonomie = ekonomie přírodních zdrojů Neobnovitelné: -racionální rychlost vyčerpávání zdroje, změny cen, životní cykly (celkovou dobou využívání) Obnovitelné: - vztah mezi přirozenou obnovou zdroje (jeho produkční funkcí) a jeho využíváním člověkem - bioekonomie =propojení biologie a populační dynamiky s ekonomickými modely

53 Ekonomie životního prostředí (EŽP-7) Shrnutí: optimální ochrana ŽP = preference společnosti oprávněnost státních zásahů v případě existence externalit, veřejných statků nebo vysokých transakčních nákladů Kritika zastánci ekologické ekonomie: -antropocentrický přístup k ochraně ŽP -trvale udržitelný rozvoj a ochrana ŽP nejsou zaručeny, pokud se budeme řídit preferencemi společnosti -je to „koncept slabé udržitelnosti“

54 Ekonomie životního prostředí (EŽP-8) Kritika ze strany rakouské ekonomické školy: - důraz na tržní selhání a opomíjení selhání vlády -opomíjení principiální nemožnosti státních zásahů z důvodu nedostatečného množství informací k optimálním rozhodnutím na centrální úrovni -kritika vzájemné neporovnatelnosti a nemožnosti sčítat individuální hodnoty  z nemožnosti sčítání užitků plyne teoretická nemožnost zlepšovat blahobyt lidí prostřednictvím zásahů státu

55 Základní problémy ekonomie životního prostředí (ŽP) -překračuje se schopnost vlastní regenerace přírodních zdrojů a životního prostředí -projev chybného ekonomického chování = znečištění životního prostředí, devastace krajiny, ubývání přírodních zdrojů  statky ŽP se stávají omezené  otázky pro ekonomii ŽP (např. poskytování veřejných a soukromých statků) -nefungující cenový mechanizmus  alokační selhání trhu 3 příčiny: teorie veřejných, kolektiv. a meritorních statků teorie externalit teorie vlastnických práv

56 Veřejné statky Veřejné statky = statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Mají nerivalitní spotřebu. Efektivní poskytování si často vynucuje aktivní přítomnost vlády. *** Soukromé statky = statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo náklady jiným jednotlivcům. Mohou být efektivně alokovány trhy.

57 TEORIE VEŘEJNÝCH STATKŮ Klasifikace veřejných statků – 2 znaky znemožňující cenový mechanizmus: -exkludace – vylučitelnost (nelze vyloučit jednotlivce z konzumace určitého statku) -rivalita - konkurence (statek, který konzumuje jeden jednotlivec, nemůže být konzumovaný jiným jednotlivcem) *** 4 druhy statků (viz tabulka) Smíšené statky, lokální statky, meritorní statky

58 DRUHY STATKŮ Exkludace 10 Rivalita1Soukromé statky (dřevo) Kolektivní statky (intenzivní rekreace ve ZCHÚ) Rivalita0Klubové statky (myslivecké sdružení) Veřejné statky (absorbční funkce u CO 2 )

59 Bioekonomie Nicholas Georgescu-Roegen (1970) důraz na biologický základ ekonomického procesu nyní pro pojmenování teoretického směru pro optimální využívání přírodních obnovitelných zdrojů v čase na základě matematických ekonomických modelů (ekonomické modelování populační dynamiky organismů) optimalizace odlovu mořských organismů (rybaření v mořích a tragedie společného vlastnictví), modelování vývoje úrodnosti půd optimalizace preventivních akcí člověka před namnožením plevelů a škůdců možnosti ochrany biologických organismů soukromým vlastnictvím a otázkou, zda-li je tato ochrana dostatečná

60 Ekologická ekonomie-1 vzniká v 80. letech 20. století jako reakce na environmentální ekonomii od r časopis Ecological Economics ekosystémový přístup = příroda není vnímána pouze jako životní prostředí člověka, ale naopak, člověk a jeho ekonomický systém je pouhou součástí přírodního systému, ekosystému cíl = rozšířit a pozměnit vnímání environmentální ekonomie, které je zúžené a založené na neuspokojivých předpokladech neoklasické ekonomie pochopení tohoto komplexního systému lze jen s využitím různých metodologií současného širokého vědeckého poznání (Norgaard, 1989) základna pro formulace tezí = zákony a teorie ekologie, fyziky, psychologie a sociologie = metodologický pluralismus tato věda se nechce omezovat jen na ekonomii a ekologii metodologicky zatím neurčitá a nevyvinutá

61 Ekologická ekonomie-2 fyzika: termodynamické zákony (1.zákon=konstantní množství hmoty a energie v uzavřeném systému, 2. zákon = entropie, ekon. aktivita je klasickým příkladem rychlého zvyšování entropie s negativními budoucími důsledky) ekologie: teorie max. únosné kapacity prostředí (místo optima max. přípustná míra) vychází z ekocentrické etiky = ochrana ŽP oproti environmentální ekonomii uznává kromě užitné hodnoty přírody pro člověka také tzv. vnitřní hodnotu přírody (intrinsic value) ohodnocování ekosystému nezakládá na preferencích společnosti, ale na jeho úloze v přírodě v globálním měřítku (Constanza, 1991)

62 Ekologická ekonomie-3 příčiny degradace ŽP =sobecké jednání člověka a jeho autoritativní přístup k přírodě ani potenciálně dokonalý trh nemusí být schopen přírodu dostatečně chránit lidé si začínají vážit přírody až když se stává vzácnou = příliš pozdě na ochranná opatření předpokládá neexistenci vládních selhání, spoléhá na ekologickou vládní politiku pro udržitelný rozvoj společnosti jsou podstatné vazby v ekonomice na lokální úrovni (Schumacher, 1973)

63 Ekologická ekonomie-4 hlavní cíl ekologické politiky = nikoliv dosažení efektivnosti a max. společenského blahobytu jako u environ. ekonomie, ale nejprve nalezení max. možné míry znečišťování ŽP člověkem místo cost-benefit analýzy → cost-effective analýza (analýza fin. nákladů na dosažení přínosů vyjádřených ve fyzických jednotkách), která umožňuje porovnání fin. nákladů jednotl. variant k docílení určité kvality vybraného ukazatele ŽP, tedy minimalizaci nákladů na dosažení určitého efektu nebo max. efektu při konstantních celkových nákladech

64 Ekologická ekonomie-5 vytváří koncept tzv. silné udržitelnosti stojící na termodynamických a ekologických zákonech s předpokladem ekonomiky ustáleného stavu, tedy ekonomiky s konstantní populací a konstantní spotřebou per capita (Daly, 1974) = zachování celkové zásoby přírodního kapitálu, nemožnost substituce mezi přírodním a člověkem vytvořeným kapitálem.

65 Ekologická ekonomie-6 obavy o vyčerpání neobnovitelných i obnovitelných přírodních zdrojů – neomalthusiánství zpráva Římského klubu (Meadows, 1972 a 1992) aj. obavy o budoucnost lidstva a možnost jeho ekonomického rozvoje, o vývoj ŽP, které je pod příliš silným tlakem ekonomických aktivit člověka (P.Ehrlich, H. Daly, E.Mishana aj.)

66 Ekologická ekonomie-7 Shrnutí: fyzická potřeba chránit přírodu bez ohledu na preference společnosti spoléhá se na zásahy státu Kritika: neuchopitelnost jejich závěrů – vágnost neumožňující formulaci jasného postupu ekologické politiky předpoklad neexistence vládních selhání

67 Koevoluční teorie v ekonomii-1 K.Marx, T. Veblen, D.North, J.Schumpeter evoluční ekonomie + ŽP evoluční ekonomie kritizuje mechanistický přístup Walrasovské rovnováhy – na ekonomii a společnost by se mělo pohlížet jako na vyvíjející se nerovnovážný systém oddělení dílčích evolučních teorií: teorie vývoje technologie a životního stylu, koevoluční teorie

68 Koevoluční teorie v ekonomii-2 G. Roegen, Norgaard (1994) důraz na vzájemný vliv sociálního a přírodního systému během jejich evoluce Norgaard kritizuje neoklasickou i environ. ekonomii za její mechanistické vnímání přírody = přírodního systému jako systému pohybujícího se po kontinuální dráze rovnovážných bodů dle něj v přírodě rovnováha neexistuje (příroda se neustále vyvíjí), stejně jako podle evoluční ekonomie neexistuje rovnováha ve společnosti. Není proto ani možné najít optimální míru znečištění, protože neexistuje rovnovážný stav, pro který by mohla být teoreticky nalezena kritizuje skutečnost, že mezi ekonomy převažují jednoduché a transparentní matematické modely neoklasické ekonomie. Tyto modely však zkreslují realitu a dávají mylné předpovědi instituce by měly být flexibilní, protože ŽP není statické

69 Nová institucionální ekonomie-1 snaha o doplnění standardní neoklasické ekonomické analýzy o instituce (pro neoklasickou ekonomii jsou instituce exogenně dané a neměnné) Ronald Coase, Douglas North, Armen Alchian, Oliver Williamson, Elinor Ostrom instituce jsou chápány jako formální i neformální pravidla, kterými se řídí individuální jednání členů společnosti tzv. interní instituce jsou endogenně vyvíjeny společností (např. kultura) externí instituce vznikají politickým procesem (legislativa) instituce obecně vznikají z potřeby snížit nejistotu a transakční náklady ve společnosti

70 Nová institucionální ekonomie-2 transakční náklady – odvíjí se od přirozené vzácnosti informací a jejich nerovnoměrného rozdělení ve společnosti lze je chápat jako zdroje vynaložené k uskutečnění obchodu statků nebo služeb (náklady na získávání informací, vyjednávání, vytvoření smluvního vztahu, monitoring, vymáhání vlastnických práv aj.) vazbu mezi existencí institucí, transakčními náklady a neoklasickou ekonomií objevil Coase (1937, 1960) Coase (1960) dokázal za předpokladu dobře definovaných vlastnických práv a neexistence transakčních nákladů, že neoklasický model efektivní alokace vzácných zdrojů je funkční i za přítomnosti externalit = Coaseův teorém ukázat, že vyjednávání je teoreticky možné

71 Nová institucionální ekonomie-3 kritika předpokladů Coeasova teorému kvůli jejich nesplnitelnosti z důvodu existence transakčních nákladů často dochází k nesouladu mezi výší soukromých a společenských nákladů a užitků ukázat nevyhnutelnost existence institucí, které jsou determinantami tržní efektivity vhodný druh vlastnických práv a institucí při ochraně konkrétního přírodního zdroje (veřejné- obecní-soukromé) může být určen na základě výše transakčních nákladů u efektivní formy vlastnictví jsou minimalizovány s ní spojené transakční náklady (Cole, 2002)

72 Nová institucionální ekonomie-4 dalším předpokladem vhodného institucionálního uspořádání je řešení otázky motivace ekonomických subjektů ke společensky žádoucímu jednání či stupeň obecnosti institucí společensky nežádoucí poškozování ŽP  stávající institucionální uspořádání je nevhodné efektivní instituce v minulosti ≠ dnes zastaralé z důvodu ekonomických a společenských okolností

73 Tržní environmentalismus-1 vznikl v 70. letech 20. století předmětem zájmu = ochrana ŽP prostřednictvím svobodného trhu vyzdvihuje nedotknutelnost svobodného jednání člověka a také selhání veřejného sektoru vychází z liberálních proudů moderní ekonomické teorie – z rakouské ekonom. školy, z teorie selhání vlády, školy veřejné volby

74 Tržní environmentalismus-2 v důsledku selhání vlády je přírodní zdroj obhospodařovaný jako veřejný statek ve veřejném vlastnictví předem odsouzen k horšímu zacházení než ve vlastnictví soukromém jsou odmítány zásahy státu na základě smíšeného soukromo-veřejného vlastnictví zdroje (zásahy ekologické politiky do činnosti soukromého sektoru) jako tržní socialismus (Anderson, 2001) nevěří altruistickému chování ani použitelnosti teorie vnitřní hodnoty přírody. Pokud má člověk možnost ovlivňovat ŽP, bude to vždy dělat na základě vlastního antropocentrického vnímání přírody tržní selhání mohou existovat, jsou však méně závažná než selhání vlády

75 Tržní environmentalismus-3 příčiny tržního selhání a konfliktů v oblasti environ. statků a služeb = nedostatečně definovaná soukromá vlastnická práva také u zdánlivě netržních statků (veřejných statků, volných statků) je nutno vlastnická práva definovat statky a služby lze v mnoha směrech za netržní považovat (např. oceán), je nutné najít jejich tržní aspekty (např. ryby v oceánu) a ty převést do soukromého vlastnictví dokonalá definice soukromých vlastnických práv je nutnou a zároveň postačující podmínkou pro efektivní ochranu ŽP.

76 Tržní environmentalismus-4 předpokládá, že přírodní statky a služby jsou dělitelné a mohou být vlastněny privatizovat lze veškeré přírodní statky s nižšími či vyššími privatizačními náklady, které se odvíjejí od charakteru přírodního statku či služby (půda s nízkými náklady privatizace vs vzduch s vysokými náklady privatizace) vysoké náklady na převod zdroje do soukromého vlastnictví a na vymáhání vlastnických práv (např. vyloučení někoho ze spotřeby) nemusí být ekonomicky ospravedlnitelné, a proto zdroj zůstává nevlastněn s důsledkem jeho postupné degradace ani u dosud netržních environmentálních zdrojů nejsou veřejné zásahy ospravedlnitelné – je pouze otázkou času, kdy bude privatizace i těchto přírodních zdrojů možná – buď se zvýší hodnota zdroje poklesem jeho nabízeného množství nebo se sníží náklady na vymáhání vlastnických práv technologickým pokrokem (můžeme je chápat jako transakční náklady)

77 Tržní environmentalismus-5 Shrnutí: důraz na vládní selhání možnost ochrany přírody pomocí racionálního jednání jedince Kritika: zanedbává problém transakčních nákladů (ve skutečném světě inhibiční vliv) vedle přímých nákladů na rozdělení zdroje mezi soukromé subjekty chybí transakční náklady vyjednávání spojené s ovlivňováním soukromého vlastnictví mnoha subjektů velkým množstvím subjektů jiných (např. znečišťování ovzduší automobily) komplexnost vztahů v ŽP nelze ošetřit prostřednictvím smluvních vztahů pozitivní příklady z praxe u soukromého vlastnictví a negativní příklady u vlastnictví veřejného a naopak předpoklad, že trh zobrazuje veškeré hodnoty přírodních statků a služeb nebo alespoň většinu hodnot (příjem = stimul k ochraně zdroje) majitelé přírodního zdroje mají lepší informace o tomto zdroji než veřejný sektor

78 Ekonomice ŽP na rozcestí Hlavní myšlenkové směry současnosti: Neoklasická environmentální ekonomie Ekologická ekonomie Tržní přístup *** Závěry o způsobech ochrany ŽP si odporují Komplexní názorová komparace všech 3 směrů neexistuje Představitelé jednotlivých myšlenkových směrů spolu prakticky nevstupují do vzájemné interakce (nebo je tato interakce vedena jako jednostranný výpad, nikoliv dialog) Důsledkem tohoto stavu je absence diskuse o teoretických a metodologických základech jednotlivých směrů a jejich do značné míry izolovaný vývoj.

79 Neoklasická environmentální ekonomie narazila na své hranice a není schopna (respektive v průběhu více než 30 let praktické aplikace nebyla schopna) v rámci stávajícího paradigmatu reflektovat postupné znehodnocování složek životního prostředí. Ohniska kritiky: –Absence analýzy institucí –Marginalizace problému vládních selhání *) –Metodologický individualismus a racionalita

80 *) Vládní selhání - 1 Představitelé tržních přístupů k ochraně ŽP uvádějí, že znečištění životního prostředí je výsledkem absence vlastnických práv a řešením je logicky jejich zavedení. Neselhává tedy trh (který v případě veřejných přírodních zdrojů dosud nevznikl), ale stát, který jako tvůrce legislativy neustanovil individuální vlastnická práva nebo nepodpořil jejich vymáhání. Proto dochází ke znehodnocování přírodních statků v důsledku tragédie obecní pastviny nebo k legalizovanému poškozování majetku třetích osob, které jsou vystaveny znečištění.

81 *) Vládní selhání - 2 Kritici z řad pro-tržních ekonomů zdůrazňují, že stát či vládu tvoří jednotlivci, kteří sledují především své vlastní zájmy (podstata člověka v politické aréně se nemění). Existují-li přírodní zdroje ve státním vlastnictví (voda, půda, nerosty aj.), politici a úředníci se k nim chovají jako ke svému dočasnému majetku, avšak nenesou plné náklady své správy, protože neinvestují vlastní finanční prostředky a nejsou nositeli případných ztrát.

82 *) Vládní selhání - 3 Časový horizont uvažování je v případě politiků (kterým se úředníci zodpovídají) velmi krátký, jejich individuální diskontní míra je proto vysoká. Existuje silný tlak na vyčerpávání zdrojů ve státním vlastnictví. Ochrana zájmů budoucích generací obvykle nepřináší politické reprezentaci podporu současných generací, pokud nejsou hodnoty trvale udržitelného hnutí sdíleny většinovou společností.

83 *) Vládní selhání - 4 Zatímco individuálním podnětům, poskytovaným jednotlivcům na trzích, je v rámci neoklasické environmentální ekonomie věnována pozornost, stejným podnětům poskytovaným jednotlivcům v rámci politické arény se tento směr vyhýbá. Dochází tak k přeceňování schopností vlády, která svými zásahy do alokace zdrojů nepřináší nutně lepší výsledky než alternativní režimy správy (soukromé či komunitní vlastnictví)

84 nepreferují veřejné (státní) vlastnictví přírodních zdrojů jako optimální režim správyJak představitelé tržních přístupů, tak i institucionální ekologické ekonomie nepreferují veřejné (státní) vlastnictví přírodních zdrojů jako optimální režim správy Je požadován převod vlastnických či alespoň části užitných práv do rukou jednotlivců či komunit.

85 Absence jednotnější metodologie oceňování přírody má v současnosti negativní dopady na: Ekonomickou teorii Legislativně institucionální systém Ekonomickou praxi a rozhodování Chybějící základ pro ekonomickou optimalizaci využívání území

86 4. TEORIE HODNOTY

87 TEORIE HODNOTY-1 Jádrem teorie hodnoty je: Potřeba (potřeba koupit majetek) Užitečnost (budoucí užitek pro uspokojení potřeby) Deficit (limitovaný počet majetků) Kupní síla (někdo musí být schopen platit)

88 TEORIE HODNOTY-2 Hodnota je tvořena vzájemným působením 4 velkých sil: Sociální myšlenky a standardy (populační růst, změny…) Ekonomické aktivity a trendy (zaměstnanost, platy, dostupnost peněz…) Regulační vlivy státu (omezení užívání lesa – zóny, zákony…) Fyzikální či environmentální síly (klima, půdní úrodnost, topografie…)

89 TEORIE HODNOTY-3 Základní vzorec oceňování: CENA = peněžní vyjádření hodnoty věci (Price is what you pay, value is what you get) Hodnota = vztah specifického objektu, lidského chování nebo akce nebo jeho důsledků k přáním a vůli jednotlivce (subjektivní hodnota) nebo k obsahu cíle a uznané normy (objektivní hodnota získaná statistickými metodami nebo tržní simulací) Zdroj nebo původce hodnoty = hodnotový úsudek  různé druhy hodnot

90 TEORIE HODNOTY- 4 Klasifikace hodnot: hodnoty poznání hodnoty etické (morální) hodnoty estetické hodnoty technologické nebo technicko- ekonomické hodnoty zdraví hodnoty ekologické

91 TEORIE HODNOTY-5 Definování hodnot podle : validity zajištění konzistentnosti požadavku na formulaci Do rovnice je možné vložit zásadně odlišné hodnoty Převedení hodnoty do peněžních jednotek – jsou-li mimo systém ekonom. hodnot, tak jsou vysoce kontroverzní (např. oceňování přírody)

92 TEORIE HODNOTY- 6 Definice pojmů: Hodnota je ústřední pojem nauky o oceňování, má hodně významů (společenský, etický, ekonomický apod.) Různé představy o užití zboží se prokazují pojmem hodnota. Hodnota = stupeň užitku pro hospodářský subjekt. V teorii hodnoty je fundamentální nejvyšší a nejlepší užití. Hodnota závisí na budoucích užitcích z majetku. Hodnota je výpočtem nebo odhadem zjištěná veličina. Hodnota není skutečně zaplacenou cenou. Je to ekonomická kategorie vyjadřující pozitivní (peněžní) vztah mezi zbožím a službami, které lze koupit kupujícími na straně jedné a prodávajícími na straně druhé (pocit hodnoty, potřeby, užitečnosti, deficitu). Hodnota vyjadřuje užitek, prospěch vlastníka zboží nebo služby k určitému datu.

93 Nejvyšší a nejlepší využití V rámci mezinárodních oceňovacích standardů je definováno obecné pojetí a principy standardů. Je zde také definován pojem „Nejvyšší a nejlepší využití“, které znamená nejpravděpodobnější využití majetku, jež je –fyzicky možné, –náležitě ospravedlnitelné, –právně přípustné, –finančně přijatelné, a které –se projevuje v nejvyšší hodnotě oceňovaného majetku. Příklad: V tomto duchu lze například při zpětné rekonstrukci vytěženého kalamitního dříví pracovat s maximálně možnými hodnotami (např. max. možný dosažitelný objem těženého dříví, optimální sortimentace apod.), aniž by mohlo dojít k podezření z jakékoliv neobjektivnosti (např. úmyslné nadhodnocení) či zaujatosti.

94 Potřeba-spotřeba-užitek Ekonomická potřeba je označení stavu, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí o jeho překonání. Ekonomický subjekt spotřebou statků získává užitek. Užitek je subjektivní pojem, a proto ze stejných statků plyne různým subjektům různý užitek Statek v ekonomii znamená schopnost osob nebo předmětů sloužit k vyhovění potřebám (včetně zamýšlených činností) ekonomických subjektů

95 DŮLEŽITÉ ! Zákazníci kupují užitek, ne parametry!

96 TEORIE HODNOTY- 7 Hodnotové kategorie: Užitná hodnota (včlenění do různých rozhodovacích alternativ s ohledem na cíle) Skutečná hodnota (plyne ze spotřeby, je to objektivně stanovená upotřebitelnost hmot. statku pro určitý účel) Směnná hodnota (na trhu se tvořící nabídka/poptávka po hmotném majetku) = cena (tržní cena) Cena je v peněžních jednotkách vyjádřená směnná hodnota. Normovaná hodnota hmotného statku se stanovuje v určitých případech právním (oceňovacím) předpisem Úplná hodnota je právnický pojem při vyvlastňování (vedle směnné hodnoty ještě obsahuje škody a újmy) Objektivní hodnota (stanovená statistic. metodami, tržní simulací apod.)

97 TEORIE HODNOTY- 8 Definice pojmů: Ekonomická hodnota nějakého hmotného statku je především ovlivněna -úsilím po subjektivním uspokojení potřeb, -objektivním nedostatkem hospodářského zboží Je to hodnota vyjádřená prostřednictvím peněz. Násobením množství statku jeho přiměřenou jednotkovou cenou se získá ekonomická hodnota a tyto hodnoty lze vzájemně sčítat. Má užitnou hodnotu. Subjektivní a objektivní pojetí ekonomické hodnoty = individuální preference jednotlivce a vztah mezi lidskými preferencemi (individ. a skupin.) a náklady na uspokojování příslušné lidské potřeby Pojetí antropocentrické – pozitivní hodnota je určena výlučně prospěchem člověka (vs pojetí ekocentrické)

98 TEORIE HODNOTY- 9 Definice pojmů: Užitná hodnota je schopnost věci uspokojovat (přímo či nepřímo) potřeby jednotlivce, který hodnocení provádí. Neužitná hodnota (nepřímá užitná hodnota, pasivní užitná hodnota) je pojem subjektivní ekonomie označující užitečnost statku pro jiné subjekty.

99 TEORIE HODNOTY- 10 Definice pojmů: Cena je používána pro požadovanou, nabízenou nebo skutečně zaplacenou částku za zboží nebo službu. Může a nemusí mít vztah k hodnotě, kterou věci přisuzují jiné osoby. Cena je nebo není zveřejněna, zůstává však historickým faktem.

100 TEORIE HODNOTY- 11 Definice pojmů: Tržní hodnota je synonymem pojmu -obvyklá cena -běžná cena -obchodovatelná cena Obvykle se zjišťuje porovnáním s již realizovanými prodeji a koupěmi obdobných věcí v daném místě a čase

101 TEORIE HODNOTY- 12 Definice pojmů: Tržní cena je konkrétní výsledek konkrétní tržní transakce mezi prodávajícím a kupujícím v konkrétním místě a v konkrétním čase. Může se od zjištěné hodnoty výrazně odlišovat. Není možno ji přesně stanovit. „Tržní cena v tísni“ je cena, za kterou je zcela jistě nemovitost rychle prodejná

102 TEORIE HODNOTY- 13 Rozhodující druhy hodnot: Věcná hodnota (hodnota substance, časová hodnota, hodnota majetkové podstaty) Hodnota nákladová (zvláštní případ věcné hodnoty zjišťované podle vnitropodnikových výrobních nákladů) Hodnota výnosová (kapitálová hodnota výsledku – zisku hospodářské jednotky konečného nebo nekonečného trvání)

103 TEORIE HODNOTY- 14 Hodnota a cena: Hodnota představuje jádro ceny. Cena vychází z hodnoty, ale přihlíží k nabídce a poptávce a je jejich kompromisem. V nabídce a poptávce je řada subjektivních vlivů – iracionální rozhodování, projevuje se velikost konkurence, platební schopnost, zvyky, móda, nahraditelnost, likvidita atd. Hodnotu a cenu nelze ostře oddělit (viz příčina a účinek, ideál a realita) Ceny jsou prostředkem pro převod všeho zboží a služeb na společnou základnu měření  možnost agregace (sčítání)

104 VZTAH MEZI HODNOTOU A CENOU NA VOLNÉM TRHU Rozmezí odhadu hodnoty NABÍDKA (prodávající) POPTÁVKA (kupující) min. cena max. cena CENA (cenová jednání) již neprodělá prodávající ještě neprodělá kupující

105 EXISTUJE JEN JEDNA CENA? -1 Příklad zemědělce vlastnícího zemědělskou půdu (potenciální stavební parcela): 1) další zemědělské využití (pořizovací cena = výnosu, kapitalizovanému úroku nebo rentě) 2) budoucí stavební parcela 3) převedení dceři jakožto anticipace dědictví (dcera nechce využít vzestupu ceny v posledních letech jen pro sebe, rozděluje se s dědicem statku o přírůstek ceny) 4) stavba nájemního domu na pozemku a jeho převod na dceru včetně budovy (dědička si musí připsat také cenu výrobních nákladů budovy) 5) zástava pro věcné zajištění (dědic si na pozemek vypůjčí od banky – 2/3 z běžné ceny)  „správná cena„ neexistuje

106 EXISTUJE JEN JEDNA CENA? -2 Příklad lesa: -soudní, notářské poplatky, daňový základ (cena úřední dle cenového předpisu) -prodej lesa – investor a investiční pohled do budoucna (tržní cena) -škoda na lese (bez Kv a Kp) -pro národní účty – výnosová hodnota (čistá současná hodnota, cena dřeva na pni) -les jako zástava – vlastní metodika bank -pojištění lesa -dražba lesa

107 DRUHY HODNOT A ZNALEC Odvození kategorie hodnoty z: -transakčních okolností konkrétního případu (např. hodnota likvidační, hodnota prosperujícího podniku), -případných zákonných ustanovení pro konkrétní případ; dále může jít o ustanovení smluvní, -přání zainteresovaných stran. Kategorie hodnoty proto odráží otázku: Hodnota pro koho a za jakých okolností?

108 CENA Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění (posl. novela zákonem č. 403/2009 Sb.) CENA je peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13 nebo zjištěná podle zvláštního předpisu 1) k jiným účelům než k prodeji. _____________________ 1)Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).

109 OBVYKLÁ CENA OBVYKLOU CENOU se pro účely zákona č. 151/1997 Sb. rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumějí například stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumějí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládaná majetku nebo službě vyplývající z osobního vztahu k nim. [§ 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)] Majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování.

110 OBVYKLÁ CENA OBVYKLOU CENOU se pro účely zákona č. 526/1990 Sb., v platném znění, rozumí cena shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími, kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže. Nelze-li zjistit cenu obvyklou na trhu, určí se cena pro posouzení, zda nedochází ke zneužití výhodnějšího hospodářského postavení, kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. [§ 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů – zákon č. 403/2009 Sb.]

111 MEZINÁRODNÍ OCEŇOVACÍ STANDARDY - 1 IVSC - International Valuation Standards Committee (Mezinárodní výbor pro oceňovací standardy) Hlavním cílem standardů je definovat základní pojmy. Půda, majetek, nemovitost, movitost, aktiva, cena, náklad, trh, hodnota, tržní hodnota nemovitosti ….

112 MEZINÁRODNÍ OCEŇOVACÍ STANDARDY - 2 IVS 1 – Oceňování na základě tržní hodnoty IVS 2 – Oceňování na základě jiné než tržní hodnoty IVS 3 – Oceňování pro účetní závěrky IVS 4 – Oceňování pro záruky půjček, hypoték a dluhopisů IVS 5 – Oceňování s ohledem na nebezpečné a toxické látky

113 MEZINÁRODNÍ OCEŇOVACÍ STANDARDY - 3 Příprava standardů na další typy majetku (nyní ve stadiu projednávání): Oceňování pro veřejný sektor Dědictví v souvislosti s účetním výkaznictvím Vlivy životního prostředí na hodnotu Oceňování závodů, strojů a zařízení Oceňování pro pojišťovny a pro ručitelské společnosti Zastoupení ČR: ČKOM (Česká komora odhadců majetku)

114 TRŽNÍ HODNOTA Mezinárodní oceňovací standardy Standard 1 Oceňování na základě tržní hodnoty Tržní hodnota je definována pro účel těchto standardů následovně: je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu odhadu mezi koupěchtivým kupcem a prodejechtivým prodejcem, při transakci s odstupem po náležitém marketingu, když obě strany jednaly informovaně, opatrně a bez nátlaku.

115 OCENĚNÍ STÁLÝCH AKTIV V ÚČETNICTVÍ Účetní hodnota podniku – součet aktiv zmenšený o veškeré závazky Věcná (substanční nebo časová) hodnota, tj. majetková podstata nemovitosti – reprodukční cena snížená o přiměřené opotřebení Reprodukční cena – cena v době ocenění Pořizovací (historická) cena – cena věci pořízené v době jejího vzniku bez odpočtu opotřebení Administrativní (zjištěná) cena – podle cenového předpisu Jednotková cena (m 3, m 2, ha) – základní cena

116 CENA NEMOVITOSTI V ceně nemovitosti je obsažena její hodnota, tj. cena vyjadřuje ekonomickou směnitelnost nemovitosti Hledisko fiskální u bezúplatných převodů a přechodů vlastnictví či jiných práv Hlavní faktory ovlivňující cenu nemovitosti: cena pořizovací cena reprodukční cena tržní (obvyklá) cena výnosová cena účetní, někdy též zůstatková cena obecná cena zjištěná (úřední) cena dohodnutá (sjednaná) cena administrativní cena vyvolávací

117 SPECIÁLNÍ CENA Rovnici CENA = peněžní vyjádření hodnoty věci lze interpretovat jenom do ekonomických hodnot  lze ji stanovit známými a obecně použitelnými metodami -tržní hodnota -užitná hodnota -investiční hodnota -pojišťovací hodnota -pokračující hodnota Důležité: jednotná formulace základních definic, metod kalkulaci, oceňovacích zpráv (= hodnotící zprávy či znalecké posudky používané investory na celém světě) Požadavek globalizace

118 SPECIÁLNÍ CENA Obsah oceňovacích zpráv (obsah posudků) „Bez pečlivé definice termínu HODNOTA nemají závěry dosažené v oceňovací zprávě žádný význam“ (viz standardy ASA – American Society of Appraisers)

119 DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST !


Stáhnout ppt "OCEŇOVÁNÍ LESA Jiří Matějíček MENDELU, LDF Brno Kurz CŽV – 1. výukový blok, část A 12.- 13.10.2012."

Podobné prezentace


Reklamy Google