Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Úloha sociální politiky ve společnosti. Cíle kapitoly Seznámit se se základními pojmy, které jsou v sociální politice používány, definovat jejich obsah.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Úloha sociální politiky ve společnosti. Cíle kapitoly Seznámit se se základními pojmy, které jsou v sociální politice používány, definovat jejich obsah."— Transkript prezentace:

1 Úloha sociální politiky ve společnosti

2 Cíle kapitoly Seznámit se se základními pojmy, které jsou v sociální politice používány, definovat jejich obsah Vysvětlit pojmy Sociální sociální rizika sociální choroby sociální událost a znát základní sociální události vymezené v rámci schématu sociálního zabezpečení ČR politika demokracie a její dělení sociální problém sociální sféra sociální ochrana - umět rozlišit jednotlivé její druhy, charakterizovat jejich obsah U pojmu sociální politika znát její předmět, co je jádrem sociální politiky, rozsah, náplň a odpovědnost, stručně charakterizovat sociální politiku za pomocí definice různých odborných autorů, znát cíle a cílovou populaci sociální politiky, rozlišovat mezi aktivní a pasivní SP, kvantitativní a kvalitativní SP, faktorem času a faktorem prostoru, širší a užší pojetí SP

3 Cíle kapitoly Orientovat se v mechanismu současné sociální politiky státu Rozlišit mezi sociální suverenitou a sociální závislostí Umět definovat vztah mezi sociální politikou a sociologií, sociální politikou a demografií, sociální politikou a hospodářskou politikou, v čem ovlivňuje sociální politika jiné obory a v čem je naopak sociální politika ovlivňována ze strany jiných oborů Znát vztah obyvatelstva k cílům a sociální politice, stručně charakterizovat hlavní a další cíle sociální politiky Získat přehled o modelech sociální politiky, porovnat model sociální politiky ČR s ostatními modely sociální politiky Umět rozlišit subjekty a objekty sociální politiky, u subjektů znát také mezinárodní subjekty Definovat jednotlivé funkce sociální politiky Stručně charakterizovat jednotlivé principy sociální politiky, vědět, z jakých sociální-politických doktrín vycházejí, znát rozdíly mezi jednotlivými principy, charakterizovat pojmy, které jsou v jednotlivých principech obsaženy, jako jsou spravedlnost, solidarita apod.

4 Cíle kapitoly Umět rozdělit jednotlivé nástroje sociální politiky např. podle základních nástrojů, konkrétní nástroje mající aplikační charakter, nástroje dle Krebse apod., znát, jaké nástroje je možné v rámci ČR poskytnout Získat přehled o vývoji sociálního státu – welfare state aneb státu blahobytu, znát jeho podstatu a stručnou charakteristiku, seznámit se s funkcemi a typy welfare state, zmapovat současný stav sociálního státu z hlediska kvalitativního a kvantitativního Umět vysvětlit, jakou roli hraje stát v sociální politice, co je současným trendem sociální politiky, odkud kam směřuje vývoj sociální politiky Dozvědět se o aktualitách v oblasti sociální politiky

5 Pojmy, se kterými se setkáme sociální sociální rizika sociální choroby sociální událost politika demokracie a její dělení sociální problém sociální sféra sociální ochrana sociální politika záchranná sociální síť valorizace suverenita, závislost sociální diferenciace status strom života, naděje dožití eugenika redistribuce, reziduální exogenní x endogenní spravedlnost stabilizační x destabilizační solidarita ekvivalence subsidiarita participace welfare dekomodifikace a mnoho dalších…

6 Kontrolní otázky S jakými významy u pojmu sociální se můžeme setkat? Jaká znáte sociální rizika? Co jsou to sociální choroby a kde se s nimi můžeme setkat nejčastěji? S čím vždy musí být spojena sociální událost? Jaké znáte jejich druhy? Co je nutným předpokladem pro existenci politiky? Jaké znáte rozdělení demokracie? Na jakých staví principech? Co tvoří sociální sféru? Co zahrnuje sociální ochrana? Co je jádrem sociální politiky? Kdo je zodpovědný za její realizaci? Znáte nějakou stručnou definici sociální politiky? Na koho je zaměřena sociální politika? Kdo je cílovou populací a jaký je hlavní cíl sociální politiky?

7 Kontrolní otázky Jaký je rozdíl mezi aktivní a pasivní politikou? Jmenujte příklady. Jaký je rozdíl mezi kvantitativní a kvalitativní stránkou sociální politiky? Co označujeme za sociální politiku v jejím širším pojetí? Vysvětlete mechanismus současné politiky státu. Co je opakem sociální suverenity? Specifikujte vztah mezi sociální politikou a sociologií, demografií a hospodářskou politikou. Jak jsou vzájemně ovlivněny? Co je to strom života a kde se s ním v sociální politice můžeme setkat? Je pro sociální politiku důležitý? Jak je v sociální politice vymezen vztah obyvatelstva k jejím cílům? Jak můžeme jinak nazývat modely sociální politiky. Dokážete stručně charakterizovat některý z modelů? Kdo jsou objekty a kdo jsou subjekty, aktéři sociální politiky. Uveďte příklady. Porovnejte jednotlivé funkce sociální politiky. Která z funkcí sociální politiky je nejstarší? Která z funkcí sociální politiky je nejdůležitější?

8 Kontrolní otázky Které z principů sociální politiky znáte? Jaké jsou tři zásady sociální spravedlnosti dle J. Macka? Co to znamená v sociální politice model pevného dna a otevřeného stropu? S jakými druhy, typy solidarity se můžeme během života setkat? Uveďte příklady. Dokážete vysvětlit pojem ekvivalence? Jde o to, aby lidé měli reálnou možnost podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život…jedná se o princip? Jaké znáte konkrétní nástroje sociální politiky, které mají aplikační charakter? Co vystihuje pojem welfare state? Co je jeho jádrem? Se kterým jménem a datem je spojen pojem welfare state? Jakými vývojovými etapami prošel sociální stát? Jmenujte některé pozitivní a negativní dopady sociální státu. Jakou roli má stát v sociální politice? Porovnejte minulost a současnost. Co je cílem budoucí sociální politiky v ČR a v evropském kontextu? Jakým rokem je rok 2012?

9 Základní pojmy vymezení základních pojmů sociální politika státu

10 Sociální v různých obdobích a různými lidmi, nejen odborníky, je toto slovo vykládáno „různě“ slovo sociální má hned několik významů, v každé odborné publikaci se setkáváme s několika výklady V čem se však všichni odborní autoři (Tomeš, Krebs a další) shodnou je, že slovo sociální je latinského původu.

11 Sociální v nejširším slova smyslu, tj. sociální jako společenský, týkající se vztahů mezi lidmi v užším slova smyslu, tj. jsou to různé sociální aktivity, které směřují ke zdokonalování životních podmínek lidí, úsilí o zlepšení a změnu společenských poměrů (sociální hnutí, revoluce) v nejužším slova smyslu, tj. ve smyslu spíše kurativním (léčebném) – řešení nepříznivých nouzových sociálních situací (jako jsou např. stáří, nemoc, invalidita, nezaměstnanost, chudoba), tedy za situací, kdy se občan nemůže postarat sám o sebe, zejména vlastní prací

12 Sociální – vznik pojmu vychází z (Knausová, 2007) sequi – následovat, doprovázet socius – druh, společník, kamarád, manžel societas – společnost, společenství, jednota socialis – družný, společný – synonymum se slovem společenský – nejstarší význam a odpovídá latinskému původu

13 Sociální Většina autorů dále zmiňuje, že pod pojem sociální můžeme zahrnout vše, co se týká podmínek života lidí, vztahy mezi jednotlivci a skupinou, resp. skupinami, vztahy mezi lidmi vůbec. Nejen mezi mladými lidmi jsou často pod pojem sociální řazeni lidé z nižších vrstev, nemajetní, chudí, lidé bez domova, lidé žijící pod běžným společenským standardem. Často je občany ČR používán pojem „asociál, asociálové“ tj. opět osoby, které žijí na pokraji společnosti, lidé společensky nepřizpůsobiví. Sociální bylo nesprávně používáno především v minulém režimu – např. sociální zařízení (umývárny, sprchy, WC). Tento význam se však objevuje i v současné době.

14 Sociální rizika neovlivnitelná (co pijeme, jíme apod.) ovlivnitelná člověkem (odpočinek, kouření, zdravý životní styl)

15 Sociální choroby v zemích 3. světa nedostatek výživy, hygiena apod. (např. TBC, infekční choroby) v zemích rozvinutých z dostatku, z modernosti (např. stres, znečištěné životní prostředí, z přejídání, závislosti – tzv. civilizační choroby)

16 Sociální událost (Knausová 2007, Tomeš 2001) je to událost, která je spojena vždy s určitými ekonomickými důsledky, dopady životní situace, při kterých je žádoucí, aby občan byl zabezpečen je to taková životní situace, kterou doprovází např. ztráta výdělku, mimořádně vysoké výdaje, mimořádná zdravotní či sociální omezení apod.

17 Sociální událost Životní situace se odlišují: Obsahem (narození, mateřství, nemoc, smrt, stáří, kvalifikace, ekonomická aktivita, stav, počet dětí apod.) Délkou a periodicitou trvání (doživotní, krátkodobé, jednorázové, opakované, středně dlouhé) Závažností (např. řešení základní životní situace, řešení doplňkového charakteru)

18 Sociální událost Životní situace, do kterých se můžeme dostat v průběhu našeho života Přirozené biologické (narození, dospívání, těhotenství, stáří) sociální (životní start, založení rodiny, výdělečná činnost) Nepřirozené biologické (nemoc, invalidita) sociální (dezintegrace, diskriminace, chudoba, samota) Další členění je např.: předvídatelné x nepředvídatelné odvratitelné x neodvratitelné

19 Vždy jsou však tyto situace spojené buď s úplnou ztrátou příjmů, mimořádnými velkými peněžními výdaji a nebo mimořádnými zdravotními nebo sociálními omezeními. Jako další důsledky můžeme jmenovat např. psychické nebo etické důsledky. Aby byla životní situace pojímána jako sociální událost, musí být vždy spojena především také s ekonomickým dopadem. Sociální událostí jsou tedy životní situace označovány tehdy, kdy jsou to situace veřejnoprávně uznané a je s nimi spojováno sociální opatření ve prospěch osoby, která potřebuje poskytnutí ochrany a podporu od společnosti.

20 Základní sociální události vymezené v rámci schématu sociálního zabezpečení: se zdravotním stavem (nemoc, invalidita, smrt) se smrtí rodinného příslušníka s nezaměstnaností se stářím s nouzí a chudobou se sociální dezintegrací s mateřstvím, zakládáním rodiny se závislým dětstvím a mládím

21 Politika politika je slovo řeckého původu – definování tohoto pojmu je velmi obtížné, každý z nás je schopen popsat, čeho se sociální politika týká, co to asi je, ale přesné definování dělá většině odborníkům větší či menší obtíže je to činností aktivní a cílevědomou, která je prospěšná občanům státu součástí politiky je i boj o moc je to proces, ve kterém se sjednocují názory ze spousty názorů se udělá jeden, který je považován za závazný posledním krokem procesu politiky je realizace – tj. prosazování závazného názoru

22 Politika Předpoklad pro existenci politiky: rozdílnost názorů existence způsobu, kterým se dosahuje společného rozhodnutí – jak udělat jeden názor 3 cesty jak udělat 1 názor: 1) přesvědčování – toto je dobré, protože… 2) vyjednávání – určité ústupky – já částečně souhlasím, ale zároveň chci, aby souhlasili se mnou 3) Institucializované mechanismy k dosažení konečného rozhodnutí Zavedení a rozšíření volebního práva mělo velký význam pro demokracii.

23 Demokracie přímá demokracie - lid vykonává státní moc přímo rozhodnutím, vyslovením své vůle (referendem, přímou iniciativou), zastupitelská demokracie (reprezentativní, nepřímá) - lid vykonává státní moc prostřednictvím lidem volených zástupců a orgánů (parlamentu, přímo voleného prezidenta …)

24 Demokracie V obecné formě demokracie se menšina v rámci daných politických organizačních struktur podřizuje rozhodnutí většiny a tato většina je zároveň zavázána k respektování nezadatelných práv menšin a jednotlivců. V dnešní době je demokracie obecně považována za „nejméně špatný“ (Churchill) model vlády.

25 Demokracie Demokracie v současnosti menšina se podrobuje většině existují pravidla, podle kterých se názor většiny uplatní práva nesmí být uplatněna tak, aby byla omezena práva většin

26 Demokracie Principy Dodržování občanských práv (právo na život, na svobodné vlastnictví, na svobodu projevu apod.) Suverenita lidu (lid je ten, kdo kontroluje a ustavuje moc) Princip oddělenosti mocí (zákonodárná, výkonná, soudní) Princip realizace moci (volby, politická soutěž)

27 Sociální problém na sociální problém nahlížíme z hlediska podpory ze strany „státního zabezpečení“ ve chvíli, pokud se konkrétní problém netýká pouze jednotlivce, ale více lidí, jedná se o problém, se kterým si není schopen člověk poradit sám nebo za pomoci rodiny, kamarádů, je to problém, který vyžaduje řešení to, které problémy jsou posuzovány jako sociální záleží na hodnotové soustavě dané společnosti

28 Sociální sféra společenský systém je tvořen určitými subsystémy – např. sférou ekonomickou, politickou či kulturní vedle těchto sfér se v průběhu historického vývoje vydělila i sféra sociální sociální sféru lze charakterizovat: sféra jevů a procesů, které ovlivňují postavení člověka ve společenské struktuře a jeho životní šance jsou zde zahrnuty především tyto oblasti: sociální struktura společnosti, demografické charakteristiky obyvatelstva, oblast společensky užitečné práce (zaměstnanost, časové pracovní podmínky a pracovní prostředí), osobní hmotná spotřeba, zdravotní péče, kultura, školství, úroveň bydlení a obytného prostředí, objem a struktura volného času apod.

29 Sociální ochrana (Knausová 2007, Tomeš 2001, 2010) lze sem zahrnout sociální péči zdravotní a sociální prevenci (včetně hygieny) pracovně právní ochranu (bezpečnost práce) ochranu prostředí (ekologie)

30 Sociální ochrana Je to systematické úsilí veřejnoprávních subjektů o řešení obtížných životních situací, které vedou k ekonomické nebo sociální nouzi a které občané nejsou schopni řešit vlastními silami nebo silami své rodiny či sousedskou výpomocí. Tímto zajišťuje veřejnoprávní subjekt občanská práva na důstojný život, na rodinu a na práci.

31 Sociální ochrana - preventivní 1. Preventivní všechny kontrolní mechanismy, které předcházejí a zabraňují procesům narušující integritu osobnosti (bio- psycho-socio složky) hygienické a medicínské preventivní služby poradenství inspekce práce, bezpečnost práce policie ambulantní sociální práce terénní sociální práce

32 Sociální ochrana - preventivní Obecná obecné zákazy (zákaz skládek, zákaz koupání, zákaz zaměstnávání na více než 8 hodin denně apod.), příkazy, chování nařízené všem, kterých se příkaz týká Adresná individuálně určené zákazy nebo příkazy preventivní povahy směřující k chráněné osobě (karanténa, používání ochranných prostředků) směřující k jinému občanu (aby něco poskytl, vykonal, nevykonal apod. – poskytnutí volna v pracovním poměru – tj. dovolená na zotavenou, volno pro pracovní neschopnost, poskytnutí ochranných pomůcek apod.)

33 Sociální ochrana - terapeutická 2. Terapeutická sociální ochrana jeden poskytuje jinému věc nebo službu, a to buď povinně nebo dobrovolně váže se ke vzniklé sociální situaci, potřebě kdy byla narušena bio-psycho-sociální rovnováha u jedince a ten není schopen nastalý problém řešit sám

34 Sociální ochrana – rehabilitační a integrační 3. Rehabilitační a integrační snaha pomoci člověku (jedinci) zapojit se, znovu se zapojit do normálního, běžného života společnosti zachovat nebo obnovit běžné činnosti, člověk opět není schopen pomoci si sám

35 Sociální ochrana – Jiné pojetí dle Tomeše a Průši (2009) 1) Donucovací občané a organizace jsou nuceni k určitému jednání, strpění určitého konání a nebo jim je zakázáno určité jednání donucovacím prostředkem je především právní řád ten někoho nutí chránit jiného nebo sebe sama (např. bezpečnost práce, ochrana vod a půd, apod.) někoho nutí účastnit se financování služby pro sebe a svou rodinu (např. zdravotní pojištění) nutí zajistit sebe a svou rodinu pro budoucnost (např. sociální pojištění) vykonavateli donucovací role státní sociální politiky patří např. inspekce bezpečnosti práce a inspekce úřadů práce

36 Sociální ochrana – Jiné pojetí dle Tomeše a Průši (2009) 2) Služební sociální stát někomu něco poskytuje nebo tímto někoho pověří (může se jednat o sociální dávky a služby) jedná se o soustavy státních podpor a pomoci, včetně sociálních služeb

37 Sociální ochrana V různých zemích se obě role zpravidla kombinují. Systém sociální ochrany, který je v ČR je postaven na třech základních soustavách veřejnoprávní sociální ochrany: systém sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci (viz. kapitola tři pilíře sociální politiky)

38 SOCIÁLNÍ POLITIKA

39 Sociální politika tento pojem se u nás začíná běžně používat na přelomu 19. – 20. Století pojem není v literatuře jednoznačně definičně vymezen Karel Engliš ( ) vnímá sociální politiku jako „praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji“. dělá koncepci, stanovuje cíle a cílové skupiny je to práce politiků – to, co denně slyšíme v rádiu a v televizi a čteme na internetu je politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života jako takové jí nutně přísluší zcela určité a významné místo v rámci celého společenského systému klade důraz na lidský faktor aktivity vztahující se bezprostředně k životním podmínkám lidí

40 Sociální politika Jádrem soudobé sociální politiky evropských zemí je solidarita. Vedle důstojnosti, svobody a práv člověka je jedna ze základních hodnot sociální Evropy. Sociální politika byla a je úsilím o řešení sociálního napětí ve společnosti. Společenská solidarita posiluje sociální soudržnost v sociálním systému. Nejčastěji se společenská solidarita projevuje jako snaha o vzájemnou lidskou pomoc a podporu.

41 Předmět sociální politiky Dle Tomeše je předmětem sociální politiky to, co se má v sociálním systému, ochraně nebo zabezpečení zachovat nebo změnit. Nejčastěji jsou to činnosti spojené s: regulováním podmínek práce a života člověka (sociální podmínky a prostředí člověka) organizováním spolupráce jedinců ve složitých sociálních procesech (sociální management) ochranou člověka před nepříznivými důsledky událostí v lidském životě, které člověk neumí zvládnout vlastními silami

42 Předmět sociální politiky V nejobecnějším slova smyslu regulace – něco někomu nařídit nebo zakázat, dále např. inspekce ochrana – sociální policie služba – udělat něco ve prospěch někoho jiného, něco dát někomu jinému

43 Definice sociální politiky Ottův slovník naučný definuje sociální politiku jako „praktickou snahu, aby společenský celek byl uspořádán co nejideálněji“, jsou to zásady, které směřují k odstranění nebo zmírnění „vad společenského života“. Jde spíše o souhrn morálních hledisek a jejich uskutečňování. Engliš za sociální politiku považuje „…praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji. Hybným perem je spravedlnost a společenská účelnost…“. Sociální politika je chápána jako ráz, směr, způsob, hledisko politiky vůbec, nikoli jako její součást či obor (Macek, 1925). „Sociální politika je soubor aktivit, které promyšleně směřují ke zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva jako celku, resp. Určitých skupin obyvatelstva, k zabezpečování „sociálního bezpečí“ a „sociální suverenity“ v rámci daných hospodářských a politických možností země.“ (Krebs, 2010)

44 Rozsah, náplň, odpovědnost SP Odpovědnost za realizaci sociální politiky má především stát a obce, dále nestátní sdružení, nadace a zaměstnavatelé. Rozsah a náplň sociální politiky musí respektovat různé okolnosti, z nichž nejvýznamnější jsou ekonomické možnosti a demografické procesy, které stanovují okruh osob využívajících sociálních výhod. Při rozhodování o každém sociálním opatření je proto nutné předem znát, kolik financí bude na jeho realizaci k dispozici a kolik občanů se na něm bude podílet.

45 Hlavní demografické ukazatele při tvorbě sociální politiky Hlavní demografické ukazatele nezastupitelné při tvorbě sociální politiky jsou obyvatelstvo celkem obyvatelstvo v produktivním věku střední délka života živě narození, zemřelí a jejich přírůstek či úbytek sňatečnost, rozvodovost kojenecká úmrtnost a potratovost

46 Cílová populace sociální politiky na koho nařízení, zákony apod. působí působí na všechny skupiny lidí rizikové skupiny – lidé, kteří pomoc potřebují více

47 Cíl sociální politiky Reagovat na sociální rizika, resp. na jejich možné negativní důsledky (např. stáří, nemoc, invalidita) a snižovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanismu (např. nezaměstnanost, chudoba) Důstojné životní podmínky lidí – standardní úroveň pro všechny (slušné bydlení, alespoň středoškolské vzdělání, zdravá výživa, odpočinek, relax, kvalifikace a zaměstnání)

48 Aktivní x pasivní sociální politika Aktivní SP vytváření opatření, nařízení, dopředu prevence, umožnění vzdělávání, vytváření nových pracovních míst, aktivní podpora začínajících podnikatelů, chráněné dílny apod. veškerá činnost na úrovni prevence snaží se ovlivňovat příčiny sociálních problému hovoříme o kurativním přístupu Pasivní SP řeší to, co už se stalo např. hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti zmírňuje následky sociálních problémů hovoříme o paliativním přístupu

49 Faktor času x faktor prostoru sociální politika Faktor času opatření týkající se současné doby – realizace sociálních práv (např. právo na vzdělání, ochrana pracovního poměru, ale i např. delikvence mladistvých, imigrace) opatření týkající se doby budoucí – očekávané jistoty (počítám s tím, že když budu čekat dítě, dostanu mateřskou, rodičovský příspěvek, při ztrátě zaměstnání budu mít podporu v nezaměstnanosti apod.) Faktor prostoru dostupnost (geografická dostupnost)

50 Kvantitativní x kvalitativní stránka sociální politiky Kvantitativní okruh osob a počet těch, co požádali o pomoc rozsah resp. počet sociálních situací, ve kterých společnost zasahuje důležité pro statistiku, do budoucna Kvalitativní úroveň jednotlivých opatření (např. dostatečnost dávek, kvalita a dostupnost sociálních dávek, profesionalita a kvalifikovaná příprava těch, kteří vykonávají sociální pomoc a péči, připravenost a pohotovost orgánů)

51 Širší x užší pojetí sociální politiky Širší pojetí konkrétní jednání zejména státu, ale i ostatních subjektů, kterými je ovlivňována sociální sféra společnosti aktivity vztahující se bezprostředně k životním podmínkám lidí Toto pojetí je významné především pro dlouhodobé koncepční úvahy o sociální politice, souvisí s volbou typu sociální politiky, s tvorbou určitého sociálního programu Užší pojetí Cílem je především reagovat na sociální rizika, resp. jejich možné negativní důsledky (např. stáří, nemoc, invalidita) a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanismu (např. nezaměstnanost, chudoba) značný význam pro průběh ekonomické transformace a zajišťování sociálního smíru resortní sociální politika – MPSV zaměřena na negativní důsledky a omezování tvrdostí (chudoba, nezaměstnanost)

52 MECHANISMUS SOUČASNÉ POLITIKY STÁTU Záchranná sociální síť Průběžně financovaný systém Systém valorizace dávek Míra zdanění, iniciativa lidí Post-welfare state a další

53 Záchranná sociální síť soubor legislativních norem zahrnující aktivní i pasivní opatření, kterými stát garantuje všem občanům určitou minimální úroveň pomoci v případě, že se ocitnou v závažných, státem uznávaných sociálních situacích. Prvně tento pojem použit Světovou bankou začátkem osmdesátých let 20. Století v souvislosti s ekonomickými reformami v Latinské Americe a Asii je zamýšlena jako reakce na nepříznivé sociální důsledky ekonomické reformy a procesu transformace společnosti vůbec. má v podstatě především zmírňovat nejvyhraněnější sociální dopady jednotlivých postupných kroků procesu transformace ekonomiky. je výrazem celospolečenské solidarity a zodpovědnosti státu ve vztahu k občanům pro případ, že se ne vlastní vinou dostanou do stavu nouze. Je pouze jedním z nástrojů sociální politiky (ne nejdůležitějším), je v podstatě poslední nadějí pro lidi v ekonomické a sociální nouzi

54 Průběžně financovaný systém s odvody do státního rozpočtu založený na meziintegrační solidaritě a na odvodech zaměstnanců a zaměstnavatelů odvozených z výše mezd, ve kterých se začíná projevovat akcentace (=zdůrazňování) meritokratických principů (podstata pracovního výkonu a společenský význam profese).

55 Systém valorizace dávek došlo k zabudováni systému valorizace dávek, takže je možno reagovat na měnící se vnější podmínky.

56 Míra zdanění, ekonomická motivace, iniciativa občanů vysoká míra zdanění neovlivňuje jenom samotnou výši příjmů a míru nerovností ve společnosti, ale i ekonomickou motivaci a iniciativu lidí, která je vysokým zdaněním spíše destimulována. Občané, jejichž poptávka po sociálních dávkách a výhodách je prakticky neomezená, nejsou často ochotni v potřebné míře daněmi stát podporovat. Rovněž podnikatelé se brání zvyšování daňového břemene a růstu soc. výdajů, které zdražují pracovní sílu, omezují investiční možnosti a oslabují jejich konkurenceschopnost

57 Post – welfare state v současné době se opouští myšlenka široce rozvětvené státní péče (velkého welfare state), tj. státu štědrého poskytovatele a financovatele sociální politiky zdůrazňuje se myšlenka tzv. post – welfare state, tedy státu, který je silný jako konceptor a který garantuje minimální sociální ochranu občanům a podporuje jejich samostatné sociální chování

58 Angažování státu v sociální politice Konceptor - ten, kdo stanovuje pravidla a normy chováni soc. subjektů v této roli je stát nezastupitelný jako bezprostřední vykonavatel, realizátor sociální politiky v této roli se mohou úspěšně (mnohdy i úspěšněji než stát) uplatnit i nestátní subjekty

59 SOCIÁLNÍ SUVERENITA

60 Sociální suverenita Sociální suverenitu a sociální bezpečí lze považovat za základní obecné charakteristiky postavení člověka v životě společnosti, o něž vědomě či podvědomě usiluje každý jedinec a v určité míře i společnost. Sociální suverenita a sociální bezpečí se živí ze sebe navzájem (je-li člověk bezpečný, může být i suverénní a výkonný a naopak – suverénnost a ocenění výkonu tvoří předpoklady vyššího sociálního bezpečí)

61 Sociální suverenita Opakem sociální suverenity je sociální závislost a sociální ohrožení. Smyslem sociální politiky je tedy zajišťování a udržování sociální suverenity a sociálního bezpečí a omezování sociální závislosti a ohrožení občanů ve společnosti.

62 Sociální závislost x suverenita Stavy závislosti jedince vyplývají z z přirozené závislosti (dětství, stáří) z fyzické a psychické nemoci nebo neschopnosti z kulturně (společensky) determinované závislosti (nezaměstnanost, potřeba vzdělání) nezaviněná závislost (karanténa, živelné pohromy) Zdroje sociální suverenity příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti náhradní prostředky státu

63 SOCIÁLNÍ POLITIKY X SOCIOLOGIE

64 sociologie pomáhá SP zvědečtit sociologie nalézá v SP dobře propracovanou metodologii a může nabídnout svoje teorie vysvětlující určité jevy, znaky sociologie nabízí možnost utváření prognóz – utváření prognóz je komplikované, ale sociologové by měli být schopni rozpracovat základní varianty sociologové jsou schopni nabídnout prostředky jak dosáhnout změny čím kratší je horizont, do kterého předpovídáme, tím je prognóza přesnější

65 Sociologové se zabývají sociální diferenciací (= rozvrstvení společnosti) - př. podle věku, rodinného stavu, … socio-ekonomickou diferenciaci = rozvrstvení lidí na společenském žebříčku, (př. výše příjmů, prestiž povolání, …)

66 Status Status = kategorie, která řadí lidi na společenském žebříčku (nejpodstatnějším ukazatelem, který zajímá sociology je příjem) Jaká míra diferenciace (rozlišení, rozrůznění) je ve společnosti únosná? politicky a ekonomicky přijatelná? Jak velké mohou být rozdíly mezi bohatými a chudými? Jaká míra diferenciace je v dané společnosti považována za spravedlivou? naše společnost není ochotna tolerovat nějaké velké rozdíly (je rovnostářská) existuje-li hodně chudých lidí, kteří málo kupují – je to zátěží pro stát

67 SOCIÁLNÍ POLITIKA A DEMOGRAFIE

68 Demografie Demografie = věda, která studuje lidskou populaci (četnost, strukturu a její vývoj) Demografie nezkoumá lidi jako jednotlivce. Demografie studuje: narození, úmrtí a migraci + jevy, které se k tomuto váží – sňatečnost, rozvodovost - tímto se zabývá dynamická demografie strukturou populace (= rozložení obyvatelstva podle určitých charakteristik) = demografická statika.

69 Důležité ukazatele pro SP Pro sociální politiku jsou nejdůležitější údaje o věkovém rozložení populace = STROM ŽIVOTA Dále: údaje o zdravotním stavu míry porodnosti, úmrtnosti etnická struktura populace Věková struktura je potřebná pro všechny oblasti SP, hlavně na důchodové systémy. Údaje o migraci jsou např. potřebné, abychom věděli, kolik je třeba zabezpečit rodin.

70 Strom života 2010

71 Strom života 2020

72 Strom života 2030

73 Strom života 2050

74 Naděje dožití

75 Vliv SP na demografické faktory Porodnost – mluvíme o populační politice (někdy ji řadíme do demografie) Populační politika = souhrn opatření, která mají ovlivňovat porodnost (populační vývoj) Populační politika - rozdělení dle cílů kvalitativní (strukturální) - cílem je usměrnit strukturální vývoj populace (tzn. upravovat zastoupení lidí) eugenika = snaha zlepšit kvalitu populace stimulační – podporuje – nějak zvýhodňuje (přídavky rodina s 1 dítětem) represivní - postihují se ti, kteří nejednají v souladu s cíli (vícečlenné rodiny jsou znevýhodněny) kvantitativní politika, která ovlivňuje počet lidí (snaží se přimět lidi, aby měli více nebo méně dětí) více – pronatalitní politika (podporuje porod) méně – antinatalitní politika (chceme snížit množství porodů) Nemocnost - týká se to epidemiologických a zdravotních opatřeních Úmrtnost

76 Vliv demografických faktorů na SP vývoj demografických charakteristik významným způsobem ovlivňuje soustavu sociálního zabezpečení a předurčuje do určité míry také výši jednotlivých dávek sociálního zabezpečení z dlouhodobého hlediska – pro sociální zabezpečení je důležitý především proces stárnutí populace – zajištění ve stáří – důchodové dávky, sociální služby, zdravotní péče počet osamělých osob (nižší náklady při tzv. „společném soužití“ – pokud člověk žije osamoceně, dochází ke ztížené sociální situaci a tím je vyvolána potřeba dalších prostředků) nezbytné je také sledovat např. porodnost, úmrtnost, věkovou strukturu obyvatelstva, rozvodovost zdravotní stav obyvatelstva – nárůst počtu chronických a degenerativních nemocí způsobuje zvýšení invalidizace a úmrtnost osob, a to již v produktivním věku – nutno počítat se zvyšováním počtu invalidních a pozůstalostních důchodů Všechny tyto faktory působí ve vzájemných souvislostech – je nutná jejich důsledná analýza, a to pro stanovení dalších směrů v rozvoji sociálního zabezpečení

77 SOCIÁLNÍ POLITIKA A HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA

78 všechny sféry života společnosti jsou vzájemně spjaty a podmíněny zvláštní pozornost je věnována vazbám mezi ekonomickou a sociální sférou mezi hospodářskou a sociální politikou existují velice úzké vazby hospodářská politika se zaměřuje na ovlivňování hospodářských veličin, sociální politika se zaměřuje na zdokonalování životních podmínek lidí, které je zprostředkováno právě hospodářsko-politickými opatřeními (ale ne jenom jimi)

79 Příklady (Krebs, 2010) Pracovní síla Hospodářská politika – počet, struktura, nároky na výkon Sociální politika – pracovní podmínky, ochrana zdraví při práci, zajištění pracovníků v případě nemoci, úrazu, nezaměstnanosti apod. Zkrácení pracovní doby Hospodářská politika – produktivita, nákladovost, čas apod. Sociální politika – aspekt zdravotní, vliv na způsob trávení volného času

80 Hospodářská politika se tedy zaměřuje především na ovlivňování hospodářských veličin, sociální politika na ovlivňování resp. zdokonalování životních podmínek lidí – tyto podmínky jsou však zprostředkovány právě hospodářskopolitickými opatřeními (nejenom jimi – jsou různé situace, kdy zlepšení životních podmínek nelze zabezpečit pouze hospodářskopolitickými opatřeními např. péče o tělesně postižené, náhradní rodinná péče apod.)

81 Sociální politika v pasivní roli Pro účinnou sociální politiku je důležitá výkonnost ekonomiky, tedy hospodářské politiky – produkce zdrojů v ekonomickém slova smyslu – ty jsou základem financování výkonů sociální politiky

82 Sociální politika v aktivní roli sociální politika vytváří právní, institucionální, věcné předpoklady a podmínky pro hospodářský rozvoj – tj. aktivizací a kultivací lidského potenciálu úspěch hospodářské politiky záleží např. na tom, jaké dispozice mají lidé pro pracovní výkon, jak jsou motivováni k odpovědné činnosti apod.  zde se otvírá prostor pro sociální politiku a její dílčí politiky – vzdělávací, zdravotní, politika bydlení – ty jsou zaměřeny na kultivaci lidského potenciálu a tedy na základní elementární faktor ekonomického růstu bez sociální politiky není samotná hospodářská politika vůbec možná

83 Úspěšnost hospodářské politiky závisí také na celkovém klima ve společnosti utvářené právě sociální politikou (v jakých sociálních podmínkách lidé žijí, jak bydlí, jak dlouho žijí, v jaké jsou fyzické a psychické kondici, jaké hodnoty upřednostňují apod.)

84 Hospodářská politika nachází impulsy i v tzv. pasivních složkách sociální politiky. Tj. zdroje vynaložené na sociálně-politická opatření (dávky a služby ve prospěch sociálně slabých občanů – tělesně postižených, rodin s dětmi apod.) se vrátí v aktivních postojích obyvatelstva, v jejich důvěře a motivaci, v absenci sociálních konfliktů. Hospodářská a sociální politika se vzájemně podmiňují, stimulují, intenzita vzájemné vazby je různě silná – čím vyspělejší společnost, tím je interakce těsnější.

85 Sociální politika je ovlivněna hospodářskou politikou daňová soustava výše úrokových sazeb rozdělování peněz ze státního rozpočtu Daně jsou 1 z nejzákladnějších příjmů pro státní rozpočet. Čím vyšší daně jsou – tím více peněz může jít ze státního rozpočtu. Pokud jsou daně hodně vysoké – dochází k tlumení rozvoje ekonomiky.

86 Vlivy a dopady SP na hospodářskou politiku kvalita disponibilních pracovních sil (úrovně lidského kapitálu) uplatňuje se zde vzdělávací politika, zdravotní politika podmínky pro zaměstnávání pracovníků př. Podmínky stanovování věku odchodu do důchodu stanovení rozsahu pracovní doby, množství hodin práce vymezení kvalifikačních předpokladů uzavírání a rozvazování pracovních poměrů tripartita – způsob vyjednávání (Tripartita = jednání mezi zástupci státu (vláda), zástupci zaměstnanců (odbory) a zástupci zaměstnavatelů)

87 Vlivy a dopady SP na hospodářskou politiku stanovování podmínek odvodu z mezd a platů = kolik peněz je nám strháváno (sociální pojištění, zdravotní pojištění) stanovování podmínek pro přiznávání dávek (např.: invalidní důchody, hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti) reguluje se tím množství lidí, které je třeba zaplatit, čím jsou podmínky tvrdší – tím méně je třeba lidí zaplatit, tím méně to stojí existence a uspořádání sociální záchranné sítě = tj. uspořádává sociální pojištění, sociální podpory a sociální pomoci, má zachycovat lidi, kteří se ocitají na společenském dně, pokud jsou dávky vysoké, dochází k útlumu motivace k práci

88 Cíle sociální politiky

89 Každá činnost, má-li být smysluplná, musí být záměrná a měla by sledovat nějaký určitý cíl. Stejně tak i sociální politika jako praktická aktivita musí směřovat k žádoucímu cíli. Cíle sociální politiky jsou žádoucí, chtěné stavy sociálního systému v budoucnosti Dle Krebse a Knausové: - v sociální politice jde vždy o složitou soustavu dílčích cílů, které směřují k naplňování cíle obecného – tj. zdokonalování životních podmínek lidí a rozvoj osobnosti člověka.

90 Základní cíl sociální politiky je vytvoření lidsky důstojných podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem. Rovné příležitosti všem znamená: rovný přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči k pracovním příležitostem k možnostem získat přiměřené bydlení garantovat dostatečný minimální příjem ve vymezených situacích

91 Sociální politika jako praktická aktivita formuje vztahy jedinců a sociálních podmínek jejich života. Sociální politiku považujeme za jeden z nástrojů ke zdokonalování životních podmínek občanů – úsilí zachovat celistvost (integritu) osobnosti člověka, snaha umožnit mu uplatnění ve všech životních situacích. Významným cílem je tedy čelit sociálním a ekonomickým ohrožením a rizikům, s nimiž se lidé v průběhu svého života setkávají, případně vytvářet příznivé podmínky pro rozvoj jednotlivců a sociálních skupin.

92 Sociální politika se zaměřuje nejen na řešení konkrétních sociálních problémů, ale ovlivňuje celý společenský vývoj. Cíle a záměry sociální politiky určené všemu obyvatelstvu splývají s celkovými cíli ekonomické politiky státu, tj. se zabezpečováním všestranného rozvoje člověka.

93 Hlavní cíl - blahobyt V nejobecnější poloze je hlavním cílem blahobyt všech občanů. Blahobyt osobní bezpečí slušné bydlení vzdělání (alespoň středoškolské) pestrou a zdravou výživu odpočinek cestování To vše pro všechny občany ve společnosti, nikoliv pouze pro někoho. Rozhodně zde neuvažujeme „blahobyt“ jako extrémní bohatství několika mála skupin občanů ve společnosti.

94 Vztah obyvatelstva k cílům a sociální politice Sociální politika je zaměřována ve prospěch a k užitku lidí, je tedy velice významné, jaké názory na ni mají občané a jaké postoje k ní konkrétně zaujímají, jak na ni reagují. Názory a postoje lidí v tomto směru nejsou a ani nemohou být shodné nebo stabilní. Jednotu názorů a chování lidí ve vztahu k sociální politice vylučuje např. rozdílné postavení lidí ve společnosti, rozdílné kvalitativní vlastnosti lidí. Shody v názorech je dosahováno složitými a konfliktními jednáními. K dosažení shody je nutná aktivní účast lidí. Konfliktní postoje lidí jsou především ke státní sociální politice. To vyplývá ze skutečnosti, že sociální politika je kombinací: výdajů – kterým se lidé snaží vyhnout podpor – kterých se lidé snaží zajistit co nejvíce pro sebe

95 Vztah obyvatelstva k cílům a sociální politice Lidé mohou sociální politiku přijímat za dobrou a podporovat ji a nebo se s ní neztotožňují a volí různé formy nesouhlasu a protestu. To je jeden z důvodů, proč je důležité, aby sociální politika státu byla kontrolována nejen státními orgány a institucemi, ale také širokou veřejností a různými nevládními organizacemi.

96 Modely sociální politiky Typy sociální politiky

97 Nazývány také typy sociální politiky Nejčastěji jsou mnohými autory uváděny 3 základní typy sociální politiky, jejichž základním východiskem jsou tři ideální typy sociální politiky, které definoval R. M. Titmus v jeho „Úvodu do sociální politiky“. Jedni z autorů, kteří se drží tohoto dělení jsou např. Krebs a Knausová. Podle míry účasti státu v praxi sociální politiky se rozlišují její určité typy, kdy každý z nich se opírá o svůj vlastní myšlenkový koncept. Zpravidla jsou uváděny tři klasické typy sociální politiky, a to…

98 3 modely sociální politiky RedistributivníVýkonový Reziduální

99 Redistributivní Titmus – institucionálně redistributivní sociální potřeby lidí vnímá jako sociální práva dominantní role státu velkorysý, ale ekonomicky velmi náročný typ na ekonomické zdroje vyžaduje velkou míru redistribuce zdrojů orientuje se na univerzální poskytování dávek (tj. na celou populaci bez ohledu na to, jaké jsou individuální možnosti občanů pokrýt potřeby – např. všechny rodiny s dětmi bez ohledu na to, zda rodina má dostatečně vysoké své vlastní příjmy či nikoliv) omezuje a někdy až ruší aktivity nestátních subjektů Skandinávské země, Dánsko, Nizozemsko a další

100 Výkonový Titmus - výkonový sociální potřeby mají být primárně uspokojovány na základě výkonu a produktivity lidí je založena na spoluúčasti nestátních subjektů a kooperaci občanů stát garantuje pouze základní společensky uznaná minima potřeb a vytváří prostor pro nestátní subjekty významným zdrojem financování dávek jsou prostředky pojistných fondů (často povinné sociální pojištění) Rakousko, Francie, Německo a další

101 Reziduální zdůrazňuje individuální odpovědnost každého za uspokojování sociálních potřeb role státu potlačena, minimální pomoc státu, spoléhá na trh a rodinu, nastupuje až když tyto subjekty selžou dávky relativně skromné a jejich poskytování testováno příjmy USA, Japonsko, Velká Británie

102 Čistý model však neexistuje. Nelze říci, že např. v USA je uplatňován pouze typ reziduální ve všech oblastech sociální politiky. Každá země vždy inklinuje k jednomu z typů, ale v konkrétních oblastech jsou užity i prvky z jiného typu sociální politiky. V jiné míře se stát angažuje např. v zajišťování podpory handicapovaných občanů a jinak v otázkách zabezpečení občanů ve stáří. Každá země také musí reagovat na své možnosti, ať jsou to možnosti ekonomické, sociální nebo politické. Lze říci, že každý moderní stát se v sociální politice angažuje, avšak každý v jiném rozsahu a jiným způsobem a v jiných oblastech.

103 Model sociální politiky ČR Nelze ho jednoznačně přiřadit pouze k jednomu typu prvky všech výše uvedených typů jsou v ní zastoupeny Model sociální politiky v ČR se vyvíjel jak v reakci na naši socialistickou minulost, tak v reakci na změny společenského systému po roce Po roce 1989 se prohlubuje diferenciace společnosti, rostou příjmové a majetkové nerovnosti, vznikají nové sociální události jako je např. chudoba, nezaměstnanost apod. Systémová změna české sociální politiky po roce 1989 je spojena se zeslabením prvků redistributivního typu, tzn. omezení sociální velkorysosti státu při současném posílení prvků výkonových a reziduálních, vedeném snahou po úsporné a zároveň účinné sociální politice…

104 Model sociální politiky ČR V typu sociální politiky ČR jsou zastoupeny prvky všech uvedených typů. Jejich zastoupení do budoucnosti bude záležet především na očekáváních populace, jejich aktivitách a postojích, na charakteru a moci sociálních aktérů, na střetech politických sil, ekonomických možnostech, mezinárodních úmluvách, národních zvyklostech a tradici apod. V modelu ČR se projevuje především omezení sociální velkorysosti státu, a to vzhledem k omezeným ekonomickým zdrojům, včetně nepříznivého stavu veřejných financí. Dále je třeba obnovit individuální odpovědnost za vlastní osud a životní standard a podpořit tak aktivní postoje a motivaci k práci a výkonnosti a tím vytvořit i podmínky pro dlouhodobou prosperitu společnosti, jak ve své knize uvádí Krebs (2010).

105 Objekty a subjekty sociální politiky

106 OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY

107 objekty sociální politiky jsou ti, ke kterým sociální politika směřuje všichni obyvatelé dané země, ať již jednotlivci, či určité velké sociální skupiny (rodiny, děti, staří občané, invalidní občané) mají z ní prospěch jsou to ti, kdo sociální politiku pociťují „ na své kůži", tj. ti kdo jsou touto soc. politikou nějakým způsobem chráněni, řízeni, omezováni, stimulováni apod. jsou to příjemci opatření

108 Rozdělení Podle charakteru a účelu jednotlivých opatření objekty dělíme podle věku pohlaví vzdělání příjmů ekonomické aktivity dětnosti rodin (je v rodině přítomno dítě, je nezaopatřené, kolik?) apod.

109 Objekty, na které jsou veškeré opatření zaměřena jednotlivec – dítě určené k adopci, starý člověk, který žije sám, postižený člověk apod. skupina – určitá opatření se vztahují ke skupinám – např. nezaměstnaní, rodinná politika jako jedna z nejdůležitějších – dotýká se jak standardních i nestandardních rodin i těmi, co se jemně člení (neúplné, člen alkoholik apod.) – rodiny s dětmi, nemocní apod. obyvatelstvo jako celek – vztahuje se ke všem – ať jsou nebo nejsou potřební – právo na vzdělání a rovný přístup ke vzdělání

110 př.: Konkrétní opatření sociální politiky v oblasti vzdělávání a zdravotní péče jsou určena pro všechny (právo na vzdělání a rovný přístup ke vzdělání, právo na zdravotní péči). Jiná opatření sociální politiky jsou orientována pouze na některé obyvatele, jejich skupiny či jen pro jednotlivce – např. na rodiny s dětmi, na nezaměstnané, nemocné, na invalidní občany.

111 Jednotlivec je objektem sociální politiky pro svou účast v systému (přihlásil se, je formálně členem, platil příspěvky, např. na pojištění nebo připojištění) pro svou potřebu (je chudý, nemajetný, nemocný, invalidní, sirotek atd.)

112 Člověk je jako objekt sociálně politických systémů opečováván – pasivné péče, někdy nepřiměřeně veliká, může člověka tzv. „uvěznit“ – člověk se přestane snažit reintegrovat zpět do společnosti, do normálního života stimulován k zachování svých lidských rolí – aktivizující role sociální politiky, vytváří podmínky pro setrvání nebo navrácení občana do plnohodnotného života. Jde tady o podporu vlastního úsilí člověka a teprve tehdy, kdy veškeré vlastní úsilí z objektivních (např. zdravotních) důvodů selže, nastupuje péče nahrazující vlastní úsilí člověka úsilím jiných o jeho zachování

113 př.: Velká rodina jako několikagenerační seskupení osob se tradičně starala o děti a nemocné a staré osoby. Ve velké rodině péče o děti a nemocné připadla ženám. Tato role byla vytlačena v procesu zrovnoprávnění mužů a žen a rovnoprávnou účastí žen na ekonomických procesech mimo rodinu. Rozpadem velké rodiny tuto péči postupně převzaly obec a stát. V současnosti nukleární malá rodina (rodiče a děti) není schopna se bez pomoci starat o nemocné a staré. Je-.li v nouzi, má potíže starat se o děti a zajistit jim vhodnou výživu, přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Malá rodina může sociální politiku ovlivňovat, avšak nemůže ji formovat a uskutečňovat.

114 Každá sociální politika směřuje k určitému celospolečenskému ladění. Základem celospolečenského naladění je však vždy jedinec s jeho osobností, individualitou a jedinečností, blaho jedince a jeho prospěch. Cílem tedy není nějaký fiktivní a neurčitý kolektivní prospěch. Rozhodující je jedinec, jeho nezadatelná základní práva, zejména práva na lidskou důstojnost a svobodné rozvíjení osobnosti.

115 SUBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY

116 Jsou nazývány též AKTÉŘI sociální politiky Dle Krebse (2010): Subjekty sociální politiky jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnost, předpoklady a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti může iniciovat a naplňovat. Subjekty koncipují, připravují a realizují sociální politiku a nesou za ni před objekty svůj díl odpovědnosti

117 Subjekty jsou nositeli sociální politiky jsou to ti, kdo sociální politiku vytvářejí směřují svou činnost k objektům Hlavním subjektem, který určuje pojetí, obsah, cíle a úkoly sociální politiky v konkrétním časovém období a konkrétní společnosti je Stát. Kromě něj existují další subjekty, které pečují o sociální politiku na nižších úrovních a v jednotlivých územních celcích státu.

118 Členění v obecné rovině NestátníTržníNetržníStátní

119 Stále větší význam mají i nadnárodní instituce a subjekty, např. ES, UNESCO a jeho orgány, Mezinárodní úřad práce aj., které usilují mezinárodně uznávané právní instrumenty v oblasti sociální politiky. Každý subjekt nese před objekty určitý díl odpovědnosti.

120 Stát a státní instituce 1) stát stát je hlavní subjekt SP navrhuje opatření, změny určuje směr SP, jak bude v ČR sociální politika vypadat a fungovat má moc = opatření prosazuje státní mocí tím se liší od ostatních subjektů (zákonodárná, výkonná, soudní) parlament – schvaluje rozpočet, vydává zákony apod. stát něco koná nebo dává ve prospěch nebo v neprospěch jiných subjektů nebo objektů stát své instituce buď sám spravuje pomocí svého aparátu (byrokracie) nebo jejich správu svěřuje jiným subjektům finance získává především vybíráním daní donucovací mechanismy – ústava (nezadatelná občanská práva a svobody) a jednotlivé kodexy (pracovní, občanský, rodinný, trestní, obchodní) a soudy

121 Stát a státní instituce 2) orgány státu – parlament, vláda a správní orgány jsou zodpovědné za to, co stát vytváří – co zástupci státu vytváří to, co vytvoří stát, to dává do praxe – zodpovídají za konkrétní sociální opatření Parlament na základě zvoleného programu a příslušné koncepce vytváří a schvaluje legislativní opatření, která mají rozhodující význam pro sociální politiku státu i ostatních nestátních subjektů. Vláda a správní orgány státu zodpovídají za uskutečňování konkrétní sociální politiky v daném časovém období mají charakter republikový, dále územní případně regionální (příklad – Ministerstvo práce a sociálních věcí, ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení, úřady práce apod.

122 Nestátní subjekty 3) zaměstnavatelé a firmy jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány zde však také podniková SP, firemní SP sekundární funkce zaměstnavatelů a firem = starat se o své zaměstnance spočívá v určitém směru na dobrovolnosti – jaké výhody dává zaměstnancům (nadstandardní zdravotní péče, zaměstnanecké jízdné, penzijní připojištění, školení zaměstnanců, pořádání „teambuildingů“, „sick-days“, příspěvek v prvních 3 neplacených dnech nemoci apod.) tzv. firemní sociální politika některá opatření jsou však dle zákona – např. musí dát dovolenou na zotavenou, délka pracovní doby apod.

123 Nestátní subjekty 4) zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány snaží se obhájit něco pro zaměstnance apod. lékařské komory, advokátní komory, odborové svazy a orgány, orgány tripartity apod. 5) Regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce

124 Nestátní subjekty 6) občanské iniciativy, svépomocná sdružení, organizace veřejně prospěšná, dobročinné organizace, charitativní instituce kde se lidé sdružují, aby upozornili na svůj problém věří, že toho společně více dosáhnou po státu nejčastěji sledují cíl pomoci občanům jejich sociální programy jsou cílem zisk není hlavním cílem jejich snažení např. Výbor dobré vůle, Život 90 (snaha zajistit aktivní život starším spoluobčanům), FOKUS (pomoc duševně nemocným spoluobčanům), Jahoda (pomoc pro děti a matky v azylových domech), Naděje (okamžitá materiální pomoc lidem na ulici, návrat do života a lepší budoucnost), Česká asociace pro duševní zdraví, Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, Střediska rané péče, Adra, Český červený kříž apod.

125 Nestátní subjekty 7) Církve církve – obnovená činnost nejsou pouze institucemi pro konání bohoslužeb otevírají se společnosti a mají současně významnou roli v oblasti mravní, v péči o zdraví, o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charitativní Diakonie (Českobratrské církve evangelické je křesťanská organizace sociální, zdravotnické a výchovně vzdělávací péče, jejímž posláním je služba a pomoc člověku v nouzi) Charita (humanitární organizace Sdružení Česká katolická charita – největším nestátním poskytovatelem sociálně zdravotních služeb u nás – krédem je pomoc bližnímu v nouzi bez ohledu na jejich příslušnost k rase, národnosti či náboženství. Hl. činnost je pomoc potřebným na území ČR – matky s dětmi v tísni, lidé bez přístřeší, apod.) Starokatolická církev

126 Nestátní subjekty 8) obyvatelstvo – občané, rodiny, domácnosti v rodině si pomáhají, zařizují jeden pro druhého uplatňuje se prakticky od počátku lidské existence sousedství – dříve velmi významný subjekt 9) nátlakové skupiny snaha ovlivňovat zákony petiční akce snaha jednat s vládou o změně zákona nebo aby nebyl vůbec vydán

127 Posilování role nestátních subjektů prostřednictvím nestátních institucí se lidé zasazují o řešení sociálních problémů – podílejí se na jejich řešení a aktivně tím vstupují do sociální politiky omezují prostor pro státní aktivity v sociální oblasti, které jsou často dominantní jak svým rozsahem, tak i nároky na státní rozpočet jejich fungování je zpravidla úspornější a účinnější ve srovnání s institucemi státními nestátní subjekty tedy posilují povědomí občanské odpovědnosti, spoluodpovědnosti a solidarity při řešení konkrétních, místně a časově determinovaných sociálních problémů vlastních, svých bližních a sousedů, spoluobčanů aj. zefektivňují sociální činnosti zvýšením adresnosti a snižováním nákladů

128 Posilování role nestátních subjektů Vzniká tak síť zařízení pro poskytování pomoci a sociálních služeb podle finančních možností klienta a jeho rodiny, podle jeho potřeby a úsilí. Stát přitom garantuje jen nezbytné minimum těm, kdo se o sebe nedokázali jakkoli postarat. Služby poskytované na podnikatelské bázi jsou především pro majetné.

129 Jako velmi důležité vidím to, aby všechny subjekty státní i nestátní mezi sebou spolupracovali, vytvořili přehlednou síť poskytované podpory jednotlivcům, rodinám, skupinám (ať již služeb, dávek a dalších). Aby subjekty reagovaly na podněty objektů, aby se subjekty zabývaly zpětnou vazbou od objektů.

130 Mezinárodní organizace – subjekty (Tomeš, 2010) Mohou být sociálními subjekty, pokud vstupují do konkrétních sociálních vztahů, ať už jako vládní (např. vrchní komisař OSN pro uprchlíky) nebo nestátní humanitární organizace typu Lékaři bez hranic, Helsinský výbor a další ovlivňují jejich právní řád (mezinárodní smlouvy), sociální normy a chování – státní sdružení, zvláštní postavení má EU a její primární normy, které jsou součástí našeho právního řádu a jsou závazné a vymahatelné a nestátní sdružení (mezinárodní asociace sociálního zabezpečení) monitorují sociální vztahy a provádění sociální politiky státními (Komise pro lidská práva) nebo nestátními organizacemi v ČR (např. dodržování lidských práv – Amnesty International) napravují křivdy ve vztahu k provádění státní sociální politiky (Evropský soudní dvůr) nebo k jednotlivým občanům (Soudní dvůr pro lidská práva)

131 Mezinárodní organizace – subjekty (Tomeš, 2010) Mezinárodních institucí, které se zabývají sociální politikou v té či oné formě, je celá řada. Může jít o organizace: mající světovou působnost (např. specializované organizace OSN, jako je Mezinárodní organizace práce) nebo organizace s regionální působností (Evropská unie, Rada Evropy) státního (vládního) charakteru (všechny mezinárodní organizace ze svazku OSN) a nestátní (např. Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení sdružující sociální pojišťovny) působící v celé oblasti sociální politiky (Mezinárodní organizace práce) nebo organizace zabývající se pouze některými z aspektů sociální politiky (Mezinárodní červený kříž, mezinárodní svazy invalidů, Světová a Evropská asociace sociálních pracovníků apod.)

132 Mezinárodní organizace – subjekty (Tomeš, 2010) Mezinárodní organizace jsou sdruženími států nebo nestátních organizací, jejichž cílem je organizovat mezinárodní pomoc, mezistátní a meziregionální podporu jednotlivým státům, pokud o ni mají zájem a pokud pro řešení sociálních problémů nemají dost účinných prostředků (pomoc při hladu, válce, zemětřesení, povodních) harmonizovat sociálněpolitická úsilí jednotlivých států stanovením minimálních hladin sociální ochrany nebo doporučováním účinných realizačních postupů (mezinárodní úmluvy a doporučení) budovat světové nebo regionální kontrolní mechanismy na ochranu lidských či jiných práv (průmyslových, autorských, telekomunikačních)

133 FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY

134 Sociální politika zabezpečuje rozvoj člověka a je nutné, aby se vztahovala na všechny členy společnosti plní různé funkce podle potřeb lidí Funkce sociální politiky = je to schopnost vyvolávat určité efekty ve vztahu k objektům, schopnost sledovat a realizovat určitou vědomou činnost a úlohy. Vzájemně spolu souvisí, působí komplexně a vztahují se k velice rozmanitým objektům např. k člověku jako pracovní síle, k člověku ve stavu nouze, k pracovnímu kolektivu, k rodině, k pacientovi apod.

135

136 Charakteristika funkcí SP vznikaly postupně a vyvíjejí se s ohledem na čas, prostor a situaci jednotlivých zemí harmonizací funkcí se zabývá stát funkce spolu vzájemně souvisejí a působí komplexně vztahují se k rozmanitým objektům

137 Ochranná funkce historicky nejstarší tvoří tradiční a stabilní prvek sociální politiky souvisí s řešením již vzniklých sociálních událostí, se zmírněním nebo odstraněním jejich důsledků mohou být spojeny se světem práce (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí) nebo s životními stadii a událostmi (např. stáří, nemoc, osiření apod.) Exogenní ochranná funkce = plyne primárně z humanitárních snah společnosti Endogenní ochranná funkce = plyne sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly

138 Rozdělovací a přerozdělovací je to jedna z nejsložitějších a nejvýznamnějších funkcí řeší co, jak, komu, za co a podle čeho rozdělovat, jejím prostřednictvím je určován podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti i na společenském bohatství a jsou rovněž rozdělovány životní šance občanů hlavní pozornost je směřována k příjmům, ke mzdám a důchodům a jejich distribuci druhým aspektem je rozdělování životních šancí a situací (účelné začleňování lidí do společnosti) vše výše uvedené slouží ke zdokonalování života a osobnostnímu rozvoji

139 Rozdělovací a přerozdělovací Uskutečňuje se pomocí různých mechanismů Tržní mechanismus (vztah člověka k práci) Hlasovací proces, tj. rozdělování vyšší autoritou, zejména státem Vyjednávání mezi sociálními partnery Tradice a zvyklosti, tj. např. solidarita nestátních subjektů, dobročinnost, institut dědictví apod. Nelegitimní mechanismy, tj. např. podvod, násilí apod.

140 Rozdělovací a přerozdělovací Přerozdělováním se zmírňuje výchozí nerovné postavení lidí v té míře, kterou společnost uznává za žádoucí. Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím daní a transferů. K hlavním nástrojům přerozdělování patří státní rozpočet a veřejné rozpočty, dále soustavy pojištění a řada dalších institucí např. neziskové organizace, nadace, církve apod. Výsledkem procesu přerozdělování je konečné rozdělení důchodů, pro něž je typická menší nerovnost než pro rozdělení prvotní. V každé době a zemi existuje určitá prahová hodnota přijatelné nerovnosti a tedy i míry redistribuce. Příliš vysoká míra přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání. Příliš nízká míra přerozdělování může oslabit stabilitu a rozvojové možnosti společnosti.

141 Homogenizační funkce relativně nová tato funkce je těsně spojena s funkcí přerozdělovací, je spojena se zmírňováním sociálních nerovností, neodůvodněných rozdílů mezi lidmi. jedná se o poskytování stejných šancí vzdělávat se, pracovat, pečovat o své zdraví apod., a to podle individuálních schopností a předpokladů, které jsou základem odůvodněných a přirozených rozdílů mezi lidmi. Př. dorovnávání příjmu do výše společensky uznaného standardu u nízkopříjmových skupin obyvatelstva – vytváření předpokladů pro zhruba stejnorodé uspokojování základních životních potřeb

142 Stimulační funkce posláním je podporovat, podněcovat a vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. je zaměřená na ovlivňování žádoucího, chtěného, zamýšleného vývoje sociálních a ekonomických procesů, jevů a vztahů. někdy o ni mluvíme jako o funkci produktivity např. o opatření vzdělávací politiky (ovlivňuje přímo výkonnost pracovního potenciálu)

143 Preventivní (profylaktická) fce funkce se vyvinula z původní omezené hygienické a bezpečnostní prevence v rozsáhlou sociální (společenskou) prevenci. je spojena se snahou předcházet určitým škodám na životě, na zdraví a rovněž se snahou předcházet nepříznivým sociálním situacím, jako je chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození, alkoholismus, kriminalita apod. stát vykonává sociálně preventivní činnost prostřednictvím svých orgánů přímo, nebo v součinnosti s orgány samosprávy a ve spolupráci s nestátními subjekty tuto funkci mohou plnit téměř všechny obory sociální politiky – např. zdravotní politika (důraz na pravidelné preventivní prohlídky) preventivní aspekt je také však i v ostatních sociálně-politických opatřeních – např. existence institutu existenčního a životního minima v současné době preventivní funkce sílí, předpokládá rozsáhlou osvětovou činnost a rozvinutí poradenství všeho druhu (sociální, právní, psychologické apod.)

144 Preventivní (profylaktická) fce Orientace na sociální prevenci vychází z těchto předpokladů Humanitárních – prevence chrání především děti a mládež před kriminální „infekcí“ Sociologických – kdy nositelé sociálně patologického chování jsou ohniskem společenské nákazy, přenášejí negativní vzorce chování na své okolí – rodinu, děti, party atd. Finančních – sociální prevence je levnější než represe (přibližně desetina nákladů na represi) Organizačních – příznivý dopad na zatíženost represivního aparátu (policie, soudů, státního zastupitelství)

145 PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY

146 Jak uvádí Krebs (2010) Sociální politika směřuje k ovlivňování sociální reality. Přitom musí respektovat určité základní principy, které jsou pro ni určující. Pro volbu a interpretaci základních principů, myšlenkových postupů, má samozřejmě význam obecné filozofické myšlení (učení) a tzv. sociálněpolitické doktríny.

147 V evropském regionu se tradičně a nejčastěji setkáváme s těmito myšlenkami

148 Liberalismus staví na osobní svobodě a individuální odpovědnosti prospěch a blahobyt každého závisí na něm samém (jeho výkon, osobní nasazení) nepodporuje solidaritu státu a nedistribuční procesy – ty vedou k útlumu ekonomických podnětů a aktivit zdůrazňuje regulační schopnosti tržního mechanismu

149 Křesťanské sociální učení vychází z křesťanské filozofie za sociální situace není zodpovědný jen sám jedinec, ale v určité míře i společenský systém určit díl odpovědnosti za sociální situaci ve společnosti padá i na mocné a bohaté uznává nerovnost, ale ne každou považuje za žádoucí a spravedlivou důležité je odstranění bídy individuální svoboda musí být podřízena i obecnému prospěchu a dobru dobročinné a charitativní aktivity

150 Demokratický socializmus zajištění důstojných životních podmínek všem jedincům na základě přijetí určitých pravidel míra sociální odpovědnosti za jedince státem silný veřejný sektor a přerozdělování

151 Principy Princip sociální spravedlnosti Princip sociální solidarity Princip ekvivalence Princip subsidiarity Princip participace

152 Princip sociální spravedlnosti sociální spravedlnost je klíčovým principem SP spravedlnost v právním slova smyslu (souhrn všech právních norem a zásad) v sociálním slova smyslu – jsou to pravidla, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady (vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny pojem spravedlnost je vedená myšlenkami humanizmu, lidského dobra a prospěchu

153 Princip sociální spravedlnosti sociální spravedlnost a sociální nerovnosti jsou pojmy, které vedle objektivního aspektu mají i silný normativní obsah (Otázka „jak se rozděluje, kdo a co dostává či nedostává a za co dostává“ samozřejmě okamžitě navozuje i otázku „co by měl dostávat a proč“) sociální spravedlnost je pojem relativní – k řešení sociální spravedlnosti je třeba přistupovat zpravidla vždy z řady různých hledisek

154 Princip sociální spravedlnosti Tři zásady sociální spravedlnosti dle J. Macka: každému stejně každému podle jeho potřeb každému podle jeho zásluhy v praxi se vyskytují tyto zásady všechny, ale dle pana Macka je důležité přihlížet ještě k jedné ze zásad, a to k „zásadě života“ – tj. jednat konkrétně v konkrétní situaci a přihlédnout přitom k té zásadě, která přinese co nejvíce dobra pro co nejvíce lidí

155 Princip sociální spravedlnosti Hlediska posuzování sociální spravedlnosti výkonu a zásluhy souladu mezi vstupy a výstupy rovnosti rovných příležitostí sociální potřebnosti

156 Princip sociální spravedlnosti hlediska jsou samozřejmě protikladná uvedená hlediska se v každé SP uplatňují v určité kombinaci záleží na konkrétní sociální situaci, ve které se společnost nachází (např. pokud usiluje SP o ekonomický rozvoj, je uplatňován princip výkonu a zásluhy) sociální spravedlnost v SP může být i tehdy, kdy např. ve vzdělávací politice je uplatňována zásada rovných příležitostí a v řešení problému chudoby je uplatňován princip sociální potřebnosti – jde tedy o kombinaci dílčích principů SP, kdy ve svém celku může v SP převažovat jeden z principů

157 Princip sociální spravedlnosti Model pevného dna a otevřeného stropu – v současnosti – primárně je spojována sociální spravedlnost s usilováním jedince, který využívá svých sil k uskutečňování svých vlastních zájmů, současně i jako vůle pomoci slabým a potřebným občanům – solidární celospolečenský akt.

158 Princip sociální spravedlnosti Subjektivní hodnocení sociální spravedlnosti a nerovnosti je dáno především aktuální pozicí jedinců a skrývá v sobě dva protichůdné aspekty – stabilizační a destabilizační Stabilizační – pozitivní hodnocení rozdílů a nerovností (u lidí, kteří jsou na vzestupném žebříčku – podnikatelé, vysokoškoláci) Destabilizační – negativní hodnocení rozdílů a nerovností (u lidí na sestupných drahách – manuálně pracující, nezaměstnaní a příjemci sociálních dávek)

159 Princip sociální spravedlnosti Sociální spravedlnost je problémem relativním, na který je třeba nahlížet z více hledisek, že představa o sociální spravedlnosti ve společnosti je vždy výsledkem rozmanitých dílčích, subjektivních hodnocení a vnímání existujících sociálních rozdílů a nerovností. Řešení sociální spravedlnosti je spojeno se snahou maximalizovat počty těch, co usilují o zlepšení svého sociálního postavení.

160 Princip sociální solidarity sociální solidarita – vzájemná podpora, sounáležitost základem je poznání o nutnosti harmonické spolupráce mezi lidmi je výrazem toho, že člověk je sociální (=společenská) bytost solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudržnosti a odpovědnosti solidarita je uplatňována na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství

161 Princip sociální solidarity Typy (druhy) solidarity z hlediska vertikálního (Krebs, 2010) mezinárodní – aktivity světových organizací (WHO – celosvětová zdravotnická organizace, Rada Evropy apod.) celostátní – celospolečenská solidarita organizovaná především státem – rozvoj vzdělání, kultury, pomoc rodinám, sociálně slabým a nemohoucím občanům apod. místní či regionální – v rámci určitých užších sociálních skupin, např. podniků, firem, obcí, církví, charit apod. solidarita jednotlivců a rodin

162 Princip sociální solidarity Hledisko horizontální (Krebs, 2010) mezigenerační (např. ekonomicky aktivní obyvatelstvo a obyvatelé neaktivní) solidarita zdravých a nemocných solidarita zaměstnaných a nezaměstnaných solidarita bezdětných občanů s rodinami s dětmi apod.

163 Princip sociální solidarity Spontánní, dobrovolná solidarita oceňována všemi „vzdám se nějaké své výhody ve prospěch jiných lidí. Učiním tak pro dobrý pocit, soucit, díky náklonnosti k určitým lidem apod.“ Vysoce ceněná Je základem všech dobročinných a charitativních aktivit Vynucená, nedobrovolná solidarita Vynucena především státem – platíme daně a povinné veřejné pojištění Ta je spojena s vysokou mírou redistribuce = přerozdělováním

164 Princip sociální solidarity Sociální solidarita je uskutečňována především a) pomocí redistribuční a transferové politiky státu b) solidarita jedinců, skupin, spolků tzv. dobrovolná Solidaritu musíme chápat nejen jako vědomé porozumění a pomoc ale také jako vzájemnou odpovědnost. Je proto nutné, aby přílišná solidarita státu nevedla k útlumu aktivity jedinců a jejich odpovědnosti za vlastní životní podmínky.

165 Princip ekvivalence Běžně není v literatuře uváděn mezi základní principy sociální politiky Převažuje tam, kde jsou sociální systémy konstruovány v závislosti na výši příjmu z ekonomické činnosti Ekvivalence = rovnocennost

166 Princip ekvivalence Tento princip vychází z toho, že Každý by měl pracovat a využívat svých schopností k tomu, aby se uplatnil na trhu práce a obstál v konkurenci s ostatními Práce jednotlivce je oceněna nejčastěji mzdou – ekvivalentně dle úsilí, které vynaložil Takovýto jedinec je „na vlastních nohou“, je soběstačný, nezávislý Pokud dojde k jeho ekonomickému selhání – stane se nesoběstačným – je způsobena jeho zaviněním, jeho nedostatečným pracovním úsilím – proto musí nést sám jedinec důsledky tohoto selhání – nízké příjmy, ztráta majetku, chudoba apod. Tito jsou odkázáni na charitu a dobročinnost a prostřednictvím státu mohou očekávat jen minimální podporu

167 Princip ekvivalence Je patrné, že tento princip motivuje k práci, směřuje k sociální nezávislosti občanů na státu a k soběstačnosti jedinců Vede k menším nárokům na stát, šetří veřejné zdroje a omezuje tzv. „rozdavačnost“ státu Tento princip je ochotně přijímán především těmi, kdo mají příjmy, někdy vyšší příjmy Tento princip je však tvrdý především k těm, kteří nejsou s to zajistit adekvátně svoji existenci – buď v důsledku vlastního zavinění, ale také nikoliv, např. zdravotní postižení, dlouhodobá nemoc, nezaměstnanost apod. – jsou odkázáni pouze na charitu – dobrovolnou solidaritu a to nestačí

168 Princip ekvivalence Je také nutné dodržovat nadnárodní závazky (např. Listina základních práv a svobod aj.), dále hrozí růst rizika sociálního napětí a nestability ve společnosti V každé společnosti zůstává určitá část občanů, která je vždy v jisté míře odkázána na toleranci a pomoc druhých – řešení jejich životních situací v soudobé společnosti si nelze představit bez zásahu státu a jím organizované solidarity

169 Princip ekvivalence Příkladem ekvivalence jsou např. pojistné systémy – tedy jistá solidarita přídavek na dítě – státní sociální podpora – zohledňujeme příjmovou situaci rodiny dávky pomoci v hmotné nouzi – je třeba vlastního úsilí vynakládanému k překonání chudoby nezaměstnanost – hledání pracovního místa apod. V praxi jsou principy solidarity a ekvivalence úzce propojeny !!!

170 Princip subsidiarity princip spojující osobní odpovědnost s principem solidarity princip vychází z přístupu k člověku jako individuu s jedinečnými vlastnostmi, vůlí, schopnostmi, dispozicemi apod., které je jedinec jaksi „povinen“ v mravním slova smyslu využívat ku prospěchu a sociálnímu bezpečí svému a svých blízkých princip subsidiarity respektuje, že lidé nežijí v izolaci – každý jedinec je vždy součástí nějakého celku a chtě nechtě se na sobě stávají závislými a vytvářejí určitá užší či širší společenství (rodina, obce)

171 Princip subsidiarity žádoucí a mravné je, aby nejdříve pomohl každý sám sobě – pokud si nemůže pomoci sám, má nastoupit rodina a pomáhá rodina. Pokud se rodina dostane do velkých obtíží, žádá o pomoc příbuzné a další společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát ochota i možnost převzít odpovědnost

172 Princip participace ve společnosti existuje značná varieta individuálních i společenských cílů, zájmů, vůlí i schopností k určitým činnostem atp. v demokratických společnostech znamená danou možnost podílet se, participovat, na společenském životě, a tedy i na sociální politice lidé, jejichž život je ovlivňován určitými opatřeními a rozhodnutími, musí mít také možnost účastnit se procesu, které vede k jejich přijímání a realizaci jde o to, aby lidé měli reálnou možnost podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život (např. zdraví, zajištění v nemoci, ve stáří apod.)

173 Princip participace bez ztotožnění se lidí s těmito sociálně-politickými opatřeními jsou efekty těchto opatření omezené člověk přestává být pasivním příjemcem těchto opatření a podílí se na jejich tvorbě a spolurozhoduje o jejich realizaci to předpokládá že jedinci (občané) jsou dobře vzděláni a informováni a uvědomují si svá práva i zodpovědnost že jsou dostatečně zralí a vyspělí pro odpovědné sociální jednání a že stát je v tom podpoří umožňuje jednotlivcům přímý přístup k politickým rozhodnutím, narušuje autoritativní způsob řízení shora dolů a vylučuje kabinetní praktiky

174 Další principy v SP princip univerzality princip adekvátnosti princip komplexnosti princip garance O těchto principech budeme hovořit v souvislosti s výkladem dílčích sociálních politik.

175 NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY

176 Nástroje sociální politiky Sociální politika se realizuje pomocí nástrojů různého řádu. Realizace SP závisí na volbě a použití odpovídajících nástrojů. Za nástroje SP považujeme prostředky, jimiž sociální subjekt působí na sociální objekt nebo objekty, na jiný sociální subjekt.

177 Těmito prostředky jsou právo, peníze a instituce.

178 Jejich pomocí se uskutečňuje: služba (darování, konání) – služba je systematická činnost ve prospěch osob neschopných si pomoci sami. Zahrnuje činnosti, jimiž sociální subjekt pomáhá sociálnímu objektu tím, že mu poskytne radu nebo v jeho prospěch vykoná službu (Tomeš, 2010) regulace (zákazy a příkazy) – starší nástroj SP, usměrňování soukromé činnosti státem, stát tak koná obecně platnými právními předpisy. Zahrnuje vydávání závazných pravidel chování lidí a také vydávání povolení, příkazů, zákazů, vydávání licence, povolení, akreditace, týká se skupiny osob nebo jednotlivců (Tomeš, 2010) nátlak (politický a fyzický) – legitimní nástroj sociální politiky. Nevládní sociální subjekty používají nátlaku, aby donutily stát, veřejné korporace nebo jiný nevládní subjekt (odbory, zaměstnavatele, občanská sdružení apod.) brát jejich zájmy v úvahu – nejčastějšími nástroji jsou – petice, tisk, mítinky, manifestace, demonstrace, stávky, výluky apod.

179 Volba nástrojů závisí na tom, čeho se má jimi dosáhnout a kdo má být objektem péče. Jak uvádí Krebs, v současné SP je kladen důraz na to, aby její nástroje umožňovaly diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací konkrétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání výhod těmi, kterým nejsou určeny.

180 Základní nástroje V každé demokratické společnosti je to právní řád – v jeho rámci sociálně-právní legislativa. Z jiného pohledu se může jednat o systém daní a nadační, charitativní, církevní činnost či instituce a instituty sociální politiky (např. sociální pojištění, institut opatrovnictví, sociální služby a další). Mohou to být i sdělovací prostředky (podílejí se na formování názoru a postojů veřejnosti k sociálním problémům), vzdělávací aktivity (umožňují snazší zapojení na trhu práce, brání chudobě), institut poradenství a nátlakové akce (prosazování zájmů některých sociálních skupin – stávky, petice). (Krebs, 2010)

181 Dělení nástrojů dle Krebse Nástroje právní povahy – právní normy, k nimž patří zejména Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, vyhlášky orgánů samosprávy apod. Ekonomické nástroje – opatření, směřující k ovlivňování a přerozdělování disponibilních zdrojů tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů fiskální nástroje – transfery na straně jedné a úlevy na straně druhé pro např. invalidy, studující apod. úvěrové nástroje – zvýhodněné půjčky cenová politika Sociální dokumenty – koncepce, plány, programy, projekty Nátlakové akce – stávky, petiční akce

182 Konkrétní nástroje sociální politiky, mající aplikační charakter

183 1) Sociální příjmy spojené s opatřeními sociální politiky – zejména dávky důchodového a nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, peněžité dávky sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti obnosy vyplácené těm, kdo na ně mají nárok, nebo jimž byly přiznány úředním výrokem, nebo jim byly poskytnuty jako dar – zpravidla od nestátních subjektů

184 1) Sociální příjmy jednorázové a opakované (poskytovány v pravidelném časovém intervalu, ze stále stejného důvodu, za jednou splněných podmínek) věcná – sociální událost, která člověka postihne systémová – příslušnost k sociální soustavě – např. občanstvím, členstvím v organizaci, zaměstnáním apod. formální – procesní způsobilost a podání žádosti se všemi formálními náležitostmi např. pobyt na určitém území musí být splněny všechny

185 2) Sociální služby jejich funkcí je uspokojování specifických potřeb určitých skupin obyvatelstva poskytnutím služby nejen sociální služby v tradičním slova smyslu, tj. služby spojené s péčí o nemohoucí, sociálně narušené občany…, ale i služby ve sféře zdraví, vzdělávání, bydlení, jakož i sužby spojené s poradenstvím, jehož cílem je poskytovat programovou i situační informaci nejrůznějšího druhu (např. předmanželské poradenství, poradenství pro alkoholiky a toxikomany a další)

186 2) Sociální služby rozlišujeme: kde jsou vykonávány – v zařízení, v domácnosti občanů apod. kým jsou vykonávány – profesionálem, laikem dle převažující povahy základní činnosti nebo hlavního problému, který je poskytnutím služby překonáván nebo kompenzován – sociální poradenství, azylové služby, denní pobyty pro určité sociální klienty, stravování, pečovatelské služby, krizová centra, sociálně-právní ochrana apod.

187 3) Věcné dávky kdy není zaručeno, že peněžité dávky bude užito k zamýšlenému účelu kdy jsou spojeny především s ochranou zdraví (berle, protézy, vozíky, léky apod.) kdy je jejich užití vhodnější než peněžitá dávka (šatstvo, potraviny apod.) mohou mít také povahu odměny (např. dary k jubileím zaměstnanců) nebo jsou součástí odměny (režijní jízdenky), poskytnuty k uspokojování určité potřeby (např. dodání uhlí starým lidem). může být jednorázová (výbavička pro dítě, uhlí pro staré lidi) nebo opakující se (doprava zdarma, učebnice každý rok apod.)

188 4) Účelové půjčky poskytování zvýhodněných půjček k ovlivňování různých sociálních situací či událostí v životě občanů např. novomanželské půjčky, půjčky k podpoře bydlení, půjčky na vzdělání) jsou návratné (na rozdíl od ostatních nástrojů)

189 5) Úlevy a výhody poskytované různým skupinám obyvatelstva, např. mladistvým, studujícím, důchodcům

190 6) Ceny spotřebního zboží a služeb resp. státní regulace těchto cen, regulované nájemné, některé léky apod.

191 Veřejné slyšení rozšířený především v anglosaských zemích forma komunikace úřadů s veřejností úřady skládají občanům účty ze své činnosti např. jak byly vynaloženy prostředky z veřejných zdrojů je přístupné komukoliv, oznamuje se dostatečně dopředu a zástupci příslušné instituce jsou povinni odpovědět na všechny dotazy Stojí mimo přímé nástroje SP, v ČR není prozatím uplatňováno

192 V současné sociální politice je kladen důraz především na to, aby její nástroje umožňovaly diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací konkrétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání výhod těmi, kterým nejsou určeny.

193 Welfare state Sociální stát, stát blahobytu podstata a charakteristika, východiska a jádro, funkce a typy vývoj a jeho krize, současnost

194 pojem vystihuje sociální fenomén, který se stal realitou vyspělého světa, zejména po druhé světové válce představuje základní orientaci a charakteristický rys moderního státu je to určitý typ sociálního státu není jednoznačně definičně vymezen často je chápán jako stát se silným veřejným sektorem a s výraznými zásahy vlády do sociální oblasti filozofické základy konceptu welfare state se připisují anglickému lordu siru W.H. Beveridgemu, který v roce 1942 vypracoval první komplexní systém sociálního zabezpečení a v něm použil i termín welfare state

195 je to základní typ zřízení, který určuje, jak vypadá sociální politika je postaven na tržním hospodářství (trh je ale omezovaný, stát do trhu zasahuje) je založen na masivním přerozdělování je náročný na ekonomické zdroje výrazně se angažuje v řešení sociálních problémů svých občanů

196 Vznik souvisí s masivní industrializací a urbanizací. Městský život. Reakce na toto všechno. Trh práce Rodiče a dítě = nukleární rodina Tato rodina je lepší z hlediska stěhování se do města za prací Systém musel zajistit péči o děti, o staré, protože se o ně nemohli rodiče starat (pracovali) Vzniká tedy jako nezbytnost, kompenzace toho, že lidé jsou závislí na trhu práce Čím více jsou narušeny vazby, čím více jsou lidé izolovaní, tím více je nutný sociální stát (např. když je narušena solidarita v rodině apod.)

197 Beveridge vypracoval důkladný systém sociálního zabezpečení je pokládán za zakladatele moderního sociálního státu snažil se zajistit hladký chod hospodářství za války v Anglii vznikají mateřské školy – aby mohly ženy pracovat ve zbrojovkách nevytvořil však termín welfare state poprvé – poprvé byl pojem použit londýnským arcibiskupem

198 3 podmínky, aby mohl sociální stát existovat: Měla by existovat tržní ekonomika Pluralitní demokracie Existence decentralizace státní moci a státní správy Nebývají sem řazeny země s nízkým HDP (země tzv. 3 světa).

199 Sociální stát zajišťuje Zajištění práv, pořádku a bezpečí Ochrana práv a svobod občanů a dalších právních subjektů Lidem garantuje minimální příjem Poskytuje sociální zabezpečení, které umožňuje předcházet či zmírňovat sociální rizika (onemocníme – máme nárok na nemocenskou, stát má mechanismy pro pomoc lidem) Zajišťuje kvalitní úroveň odpovídajících služeb pro všechny občany, bez rozlišení společenského statusu (přístup k veřejnému školství, dostupnost odpovídající zdravotní péče, nezbytný příjem na úrovni životního minima)

200 Důležité pojmy u welfare state

201 Rovnost a sociální spravedlnost Rovnost příležitostí vychází ze svobodného trhu a rovnosti jedinců, kteří na trh přicházejí má-li být trh spravedlivý, musí dostat na trhu všichni stejné šance sociální stát má tedy prostřednictvím výchovy a vzdělávání a kompenzací individuálních handicapů vyrovnávat šance slabších jde o ideál, je nedosažitelný rovná práva všem Rovnost výsledků socialisticky zabarvený koncept rovnosti spočívá v rovnosti distribučních možností usiluje o uspokojení potřeb všech občanů redistribucí společenských zdrojů projevuje se především v oblasti zdravotnictví – zdravotní péče poskytována všem podle potřeby, bez ohledu na finanční situaci a sociální status

202 Občanství Jádrem WS je sociální občanství. Občanství vztah státu a občana, status poskytovaný všem členům společnosti z občanství nám plynou určitá práva: občanská práva – zajišťují individuální svobody člověka a rovnost před zákony politická práva – podílení se na moci a rozhodování sociální práva – sociální zabezpečení při sociálních událostech, zajištění určité úrovně příjmů, podíl na kulturním dědictví apod.

203 Dekomodifikace pracovní síly Základním mechanismem je dekomodifikace pracovní síly Dekomodifikace pracovní síly pod tímto pojmem si můžeme představit systém náhradních prostředků, které člověka (jako pracovní sílu) vyvarují ze závislosti na trhu vytváření jiných mechanismů, získávání prostředků k živobytí díky jiným prostředkům, než je mzda osvobozuje člověka od závislosti na trhu práce = pokud onemocníme, zestárneme posiluje pozici pracovníka a oslabuje autoritu zaměstnavatelů některé služby a statky je nutné poskytnout všem občanům, jsou to takové,které by si lidé nebyli schopní sami zaplatit a jsou důležité, ba nutné (zdravotní péče, vzdělávání apod.) dekomodifikované státy – vysoké sociální dávky, je v podstatě na pracovníkovi, kdy se rozhodne odejít na mateřskou dovolenou, studovat, do starobního důchodu – jeho síla na trhu práce se nesníží a zároveň dávky pokryjí jeho „náklady na život“ pro získání dávek je však vždy nutné splnit několik podmínek (např. určitá délka pojištění, jsou vypláceny po konkrétně dlouhou dobu apod.)

204 Dekomodifikace pracovní síly Esping-Andersen - provedl výzkum dekomodifikace dekomodifikované státy – skandinávské země, Belgie, Nizozemí – země ve kterých se lidé mohou rozhodnout nepracovat, aniž by ztratili příjem (důvody věkové, zdravotní, sebevzdělávání) kontinentální evropské státy – ostatní kontinentální země – míra (podíl) finančních prostředků jinak než za práci je nižší anglosaské země – nejnižší míra dekomodifikace - USA

205 Vývoj sociálního státu Období experimentálních počátků Období konsolidaceSociální přestavbaSociální expanzestagnace Rekonceptualizace sociálního státu

206 1) Období experimentálních počátků 80. léta 19. stol. – 1930 navazuje na období chudinských zákonů a podpor snaha o vytvoření základních pojišťovacích schémat (pojištění úrazové, nemocenské, penzijní a v nezaměstnanosti), a to na základě dobrovolnosti s postupným přechodem na povinnou (obligatorní) bázi za počátek státu blahobytu se považují Bismarkovy návrhy na sociální pojištění. Tyto návrhy podstatně rozšířily sociální odpovědnost a úlohu státu – představovaly zcela novou teorii sociální politiky. Jiní autoři připisují filosofické základy Beveridgovi, který zformuloval program sociální politiky v tržních podmínkách

207 2) Období konsolidace 1930 – 2. světová válka reakce na velkou hospodářskou krizi, integrace sociálních výdajů (převzal je stát – jako jediný subjekt vybírá daně a vydává výdaje), unifikace sociálního zabezpečení; vytváří se jednotný systém sociálního zabezpečení rozvoj sociálního zákonodárství - sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc

208 3) Sociální přestavba 1945 – 1962 typické byly hodně nízké mzdy a vysoká produktivita práce (vytvářely se rezervy) vytvářela se nutná legislativa – právní normy

209 4) Sociální expanze 1962 – 1973 růst blahobytu, životní úrovně a sociálního zabezpečení občanů tato etapa bývá nazývána „zlatým věkem sociálních států“ sociální zabezpečení lidí bylo nejvyšší právě díky vytvořeným rezervám

210 5) stagnace 1973 – 1980 ropná krize přinesla v 70. letech hospodářskou a fiskální (rozpočtovou) krizi při pokračujícím hospodářky nepodloženém růstu veřejných sociálních výdajů – sociální výdaje stále rostly výdaje bylo obtížné omezovat, přibyli i výdaje nové (např. podpora v nezaměstnanosti) sociální státy se dostaly do krize

211 6) Rekonceptualizace sociálního státu 1980 – dosud nutná redukce sociálních programů, reformulace obsahu i činnosti sociálních států snaha o snižování sociálních výdajů

212 Kritika welfare state vše funguje proto, aby to posílilo závislost občana na státu Sociální stát nezajišťuje lidem jen práva, ale lidé mají vůči státu také povinnosti (př. Povinnost chodit do práce, absolvovat povinnou školní docházku, poskytovat o sobě údaje aj.)

213 Titmus rozeznává následující typy státu (odpovídají typům sociální politiky) reziduální sociální stát – vychází z liberální koncepce. Potřeby jsou uspokojovány prostřednictvím rodiny a trhu. Jestliže rodina a trh selže, nastupuje stát. Státní intervence jsou minimální, dávky pokrývají existenční potřeby, jsou spojeny se stigmatizací (dávky jen pro nejchudší – na takové jedince pohlíží jako na odstrašující případ). Sociální potřebnost dávek je testována. Veřejné sociální služby jsou málo rozšířené. Stát odstraňuje pouze důsledky sociálních událostí. Tento model byl populární do velké hospodářské krize v USA; institucionální sociální stát – opak reziduálního. Aktivity státu jsou rozšířeny na všechny a jsou univerzální. Cílem je předcházet sociálním událostem a zvyšovat rovnost ve společnosti. Stát je instituce, která má v sociální politice nejdůležitější funkci. Tento typ byl patrný v poválečném období ve Velké Británii. Dnes se v důsledku úsporných opatření posouvá blíže k reziduálnímu typu; pracovně výkonový sociální stát – sociální potřeby jsou uspokojovány zejména na základě zásluh a pracovního výkonu.

214 Současné období sociálního státu je obvykle charakterizováno jako krize sociálního státu. Příčiny tohoto stavu lze spatřovat v několika úrovních:

215 ekonomické důvody – jsou nejzřejmější a zcela hmatatelné. Dvě ropné krize přinesly dosud trvající hospodářskou recesi, kdy roční přírůstky HNP činí u většiny vyspělých států pouze 1 – 3% ročně. Veřejné sociální výdaje však mají tendenci udržovat si svůj meziroční růst až 5% ročně a je velmi obtížné je redukovat (činí až 60% ze státního rozpočtu). Welfare state se zdá být velmi nákladný, zpomaluje hospodářský růst a působí destabilizačně na hospodářství; ztráta sociálního konsensu – který stál u zrodu welfare state a spočíval v akceptaci ideálu sociálního občanství, postaveného na zásadě úplné rovnosti občanů při uspokojování sociálních práv a na sociální solidaritě. Tento zdroj legitimnosti sociálního státu je velmi oslaben. Vznikají dávky, jejich výše je závislá na výdělku (neexistuje již rovnost). Sociální stát zvýhodňuje určité vrstvy společnosti a těží z něho ti, kteří „v tom umějí chodit“. Sociální stát je proto mnohými občany a skupinami považován za nespravedlivý;

216 ztráta efektivnosti sociálního státu – znamená, že obrovské náklady na sociální stát jsou málo efektivní, resp. zcela neefektivní, přičemž složitý systém redistribucí činí mechanismus sociálního státu neprůhledným. Sociální stát zaměstnává obrovský počet úředníků, které by trh eliminoval bez větších společenských dopadů. Tito pracovníci spotřebují podle některých odhadů až polovinu prostředků určených pro sociální účely; nedostatek veřejných sociálních služeb – vyplývá ze skutečnosti, že nákladnost veřejných sociálních služeb neumožňuje u řady služeb plné pokrytí poptávky, která má, zejména při bezplatnosti některých služeb, tendenci neúměrně (převis poptávky). Nedostatek veřejných služeb je pak zdrojem kritiky ze strany občanů; demografická krize sociálního státu – projevuje se již dnes. Výraznější bude v důsledku stárnutí populace v blízké budoucnosti. Zvyšuje se napětí mezi skupinami sociální solidarity.

217 Zmíněné základní příčiny krize sociálního státu můžeme krátce vyjádřit jako krizi ekonomickou (tj. krizi nákladů a krizi efektivnosti), krizi politickou (tj. krizi legitimity), krizi demografickou. Východisko krize sociálního státu může spočívat v přizpůsobení změn podmínek ekonomického a společenského vývoje.

218 pozitivní stránky ekonomického a společenského působení sociálního státu, spočívají zejména v tom, že: zaměstnává velký počet pracovníků ve veřejných sociálních službách a přispívá tak k vyrovnané zaměstnanosti, organizuje aktivní politiku zaměstnanosti, zajišťuje přípravu na povolání a univerzální zdravotní péči a umožňuje tak reprodukci pracovních sil v souladu s potřebami hospodářství a společenským snižuje sociální nerovnost a vytváří pocit sociální bezpečí podporuje sociální konsensus a udržení sociálního smíru nevynaložení některých sociálních výdajů (např. na zdravotní prevenci) by v mnoha případech znamenalo v budoucnu podstatně větší výdaje.

219 Pohled na sociální stát z hlediska kvality V současné době se mluví a makroekonomové píší především o konci sociálního státu. Kritika se vztahuje především ke kvantitě a správě, ne k jeho podstatě. Sociální stát je především odpovědí na mezinárodně uznané právo občanů na důstojné životní minimum. Je veřejnou garancí a odpovědí na ústavami zaručená nezadatelná lidská práva občanů, včetně práv sociálních. Je produktem evropské civilizace. Je evropským pojetím role státu vůči občanům, zaručuje právo na důstojnost, svobody, solidaritu a participaci na veřejných věcech.

220 Vývoj Myšlenka sociálního státu se rodila pozvolna. V 19. století liberálové žádali chudinskou péči, aby se tlumilo sílící sociální napětí a socialisté chtěli regulaci pracovních podmínek a sociální péči o práce neschopné. Myšlenka a koncepce však není výsledkem socialismu. Základní myšlenka vychází z křesťanské filantropie a z osvícenského pojetí společenské smlouvy. Stát v obavách před rostoucím sociálním napětím uznal jako svou povinnost pečovat o chudé, práce neschopné občany už v 17. století, kdy Alžběta I. zestátnila křesťanskou filantropii. Totéž v 18. století Josef II. – zrušil nevolnictví a kláštery. V 19. století se setkáváme s Benjaminem Disraeli, který prohlásil, že jediná úloha státu je péče o jeho občany. Chudinská péče se tak postupně stává sociálním úkolem evropských států.

221 Vývoj Po francouzské revoluci – diskuse o solidaritě mezi občany. Tuto diskusi podnítili Jakobíni. Auguste Comte rozpracoval myšlenku přerozdělování. Teoreticky roli solidarity v demokratickém státě osvětlil Émile Durkheim – solidarita je východisko lidského přežití (1893). Myšlenky o sociálně spravedlivější společnosti založené na veřejně organizované solidaritě se několikrát objevily v jednotlivých sociálních hnutích v 19. století a mezi českým dělnictvem zdomácněly. Pozvolna se tak v evropském povědomí usídlilo přesvědčení, že stát má vůči svým občanům kromě ochranných vojenských, policejních a ekonomických rolí i neopomenutelné role sociální.

222 Vývoj Za první světové války, do které bylo vtaženo civilní obyvatelstvo, bída radikalizovala postoje lidí. Po skončení války ukončením vojenské výroby a demobilizací armád vrhla na nepřipravený vojenský pracovní trh miliony vojáků. Občané se domáhali sociální pomoci státu. Po celé Evropě se postupně rodily systémy sociálního pojištění, pracovního protekcionismu (pracovní zákonodárství a praxe kolektivních smluv) a sociální péče. Solidarita se stala neopomenutelným a nezbytným prvkem státnosti. Začala diskuse o sociálním právu jako reakci na svobodnou chudobu (Josef Macek).

223 Vývoj na území ČR Prof. Albín Bráf – koncem 19. století – první popud Karel Engliš – představa demokratického státu, který pečuje o národní kulturní a vzdělanostní rozvoj a o blaho svých občanů – podporovali ho prof. Josef Macek a prof. Emil Schönbaum Lev Winter – zahájili sociální reformy, z nichž nejvýznamnější bylo vytvoření komplexního systému sociálního pojištění pro dělníky (1924) Myšlenka regulace sociálních povinností státu s sebou přinesla založení Mezinárodní organizace práce (1919), která začala formulovat minimální standardy sociálního zákonodárství ve snaze udržet sociální náklady veřejných financí a zaměstnavatelů ve srovnatelné a přijatelné míře. V ČSR se rozpoutala smršť schválených pracovních a sociálních zákonů, jež vytvořily českou alternativu sociálního státu např. nemocenské pojištění (1888), zákaz noční práce žen (1911), nová pravidla pro pracovní smlouvy (1916), osmihodinová pracovní doba (1918), sociální pojištění (1924), placená dovolená pro zaměstnance (1925) a další.

224 Zrod vlastní koncepce WS Výrazným vývojovým předělem byla druhá světová válka Lord William Beveridge předseda a zpravodaj parlamentní komise – předložil britskému parlamentu představu o povinnosti státu zabezpečit po válce obyvatelstvu zdravotní péči, vzdělání, zaměstnání, sociální jistoty a poskytnout mu pomoc v případech sociální dezintegrace a zanedbanosti Požadoval, aby celý systém byl hrazen přerozdělením daní vznikla ucelená teorie sociálního státu, resp. státu sociální péče (social welfare state) navrhl systém univerzálního národního pojištění, aby se zajistila finanční spoluúčast občanů.

225 Zrod vlastní koncepce WS Franklin D. Roosevelt – myšlenka celosvětové regulace základních lidských práv a svobod, včetně sociálních Další světové válce lze zabránit jen společným projednáváním všech bezpečnostních otázek a respektováním lidských práv na celém světě myšlenka byla zapsána do Charty OSN jeho smrt zabránila tomu, aby myšlenku mezinárodní záruky lidských práv realizoval Ujala se toho však jeho manželka Eleonora Rooseveltová, která v čele Komise pro lidská práva při Hospodářském a sociálním výboru OSN připravila Všeobecnou deklaraci lidských práv, přijatou Valným shromážděním v roce 1948.

226 Zrod vlastní koncepce WS V současnosti nelze pochybovat o tom, že stát má sociální role a sociální odpovědnost vůči svým občanům. V Evropě je sociální stát realitou. Poslední fází v tomto vývoji je politika Evropské unie usilující o sociální soudržnost, sociální včlenění proti sociálnímu vyloučení, tj. o politiku vyrovnávání ekonomických a sociálních rozdílů mezi regiony a odstranění sociální vyloučenosti občanů. Sociální solidarita zajišťovaná sociálním státem se stala neopomenutelnou součástí evropských hodnot.

227 Koncepce sociálního státu Obsahem je v podstatě povinné dostatečné zajištění nezadatelných sociálních lidských práv státem a to cestou přiměřené a udržitelné solidarity mezi občany. Právo občana vůči státu, avšak i povinnost občanů participovat přiměřeně na povinné solidaritě. Základní – nezadatelná – sociální práva viz. kapitola Tři pilíře.

228 Pohled na sociální stát z hlediska kvantity Sociální státy jsou různě štědré při zajišťování uvedených sociálních práv a různou měrou zapojují zaměstnavatele do zajišťování sociálních práv svých zaměstnanců – toto vede k různým zátěžím sociálních výdajů pro veřejné finance i pro zaměstnavatele.

229 Pohled na sociální stát z hlediska kvantity Přílišná zátěž veřejných financí není argumentem pro tvrzení o konci sociálního státu. Představuje spíše konec příliš štědrého a nevyváženého sociálního státu. Štědrost sociálního státu z padesátých let 20. století byla reakcí na světovou válku. Kritický byl konec sedmdesátých let, kdy začínající recese v evropských zemích a ekonomické úspěchy asijských „tygrů“, spolu se stárnutím evropského obyvatelstva, nutily státy přehodnotit svou sociální politiku. Reakcí byl neoliberalismus osmdesátých let. Ten tlačil na úspory veřejných financí a na návrat k liberálnějšímu uspořádání sociálního státu zvýšením odpovědnosti jednotlivců za své budoucí sociální potřeby.

230 Pohled na sociální stát z hlediska kvantity Začalo se hovořit o krizi sociálního státu a později o jeho konci. Diskuse se týkaly především o rozsahu solidarity, ne její podstaty. Jaká je rozumná míra veřejné solidarity a jaká má být role státu? Jedni doporučovali návrat od plošné redistribuce daněmi metodou průběžného financování k redistribuci v čase, tj. k povinnému spoření na vlastní účet a ke kapitalizace individuálních vkladů. Jiní varovali, že finanční krize ukázala citlivost vkladů na osobních účtech.

231 Pohled na sociální stát z hlediska kvantity Nesporná je podstata sociálního státu se solidaritou jako jednou ze základních evropských hodnot (Nice, 2000). Sporná může být míra štědrosti v této solidaritě, zvláště při narušení rovnováhy mezi těmi, kdo platí na veřejnou solidaritu a těmi, kdo z ní čerpají. Závazek státu vůči občanovi tkví v zajištění základních sociálních práv, a to přiměřeným důstojným způsobem. Jde především o zdravotní péči vzdělání ekonomickou aktivitu – zaměstnání sociální zajištění – zabezpečení pomoc v případech dezintegrace a zanedbanosti

232 Pohled na sociální stát z hlediska kvantity Tyto služby občanům mají být poskytovány na úrovni přiměřené možnostem státu (daňových poplatníků), v souladu s tradicemi a ekonomickou úrovní společnosti, tj. na ekonomicky, politicky a sociálně udržitelné úrovni.

233 ROLE STÁTU V SOCIÁLNÍ POLITICE, TRENDY

234 Klíčovou otázkou sociální politiky v soudobých vyspělých společnostech je nepochybně otázka, do jaké míry a jakým způsobem se mají státy jako instituce v ní angažovat. Významná je v této souvislosti zejména skutečnost, jak jsou v té které společnosti vnímána lidská práva.

235 Negativně vnímaná Vychází z anglo-americké liberální tradice danému subjektu např. jednotlivci nikdo nesmí učinit (např. zabít, zcizit majetek, omezovat svobodu slova apod.) z toho pro stát plyne, že jeho povinností je především chránit subjekty před porušováním jejich práv a nevměšovat se do jejich soukromého života Pozitivně vnímaná vycházejí z křesťanských tradic a osvícenství 18. stol. a úzce souvisí s modernizačními procesy ve společnosti vymezují, na co všechno mají občané právo a co mohou od společnosti „právem“ vyžadovat (právo na zabezpečení ve stáří, v nezaměstnanosti, právo na zdravotní péči, na přístup ke vzdělávání) a co jsou vlády povinny svým občanům zabezpečit

236 Ve vyspělých zemích se oba přístupy kombinují (např. Listina základních práv a svobod).

237 Účast státu v sociální politice v moderní době je považována za nezbytnou, nezastupitelnou a v jistém slova smyslu za nejvýznamnější.

238 Stát se angažuje 2 způsoby Konceptor stanovuje pravidla a normy chování sociálních subjektů – v této roli je nezastupitelný Vykonavatel, realizátor poskytuje konkrétní dávky, pomoc, v této roli se mohou úspěšně uplatnit i nestátní subjekty

239 Teorie státu typická pro liberalismus stát má zasahovat minimálně (právní řád, pořádek) trh vše vyřeší sám

240 Teorie státu spojená s myšlenkou intervencionismu společenský zájem se neprosadí automaticky jen působením tržních sil trh není všelékem – je lhostejný k takovým problémům jako je bezmoc, chudoba, nezaměstnanost proto nutnost zásahu státu do sociální i ekonomické oblasti stát se vedle nestátní subjektů stává velice významným subjektem sociální politiky k označení významu rostoucí role státu se používají tyto pojmy: welfare state – v češtině stát blahobytu (tj. důstojné lidské podmínky, ne luxus) sociální stát – frekventovaný termín v české literatuře stát veřejných sociálních služeb

241 Role státu v sociální politice není neměnná. Prochází soustavným vývojem, mění se v čase, podle ekonomické situace a dalších specifik v jednotlivých zemích. Sílící role státu v SP znamená nabývání nové kvality. Tzv. moderní sociální politika, která se opírá o 3 klíčové momenty: dobré zdraví dobré vzdělání zajištěnost obyvatelstva nezbytnými příjmy s cílem vyrovnat šance při vstupu do života a všem jedincům zajistit důstojnou životní úroveň

242 Dle Krebse (2010) politické subjekty a vedení státu by měly v sociální oblasti usilovat o naplňování cílů, které primárně a svou podstatou jsou sociální a sledují určitou vizi ekonomicky prosperující a zároveň i sociálně spravedlivé. Stát by neměl zabezpečovat ty sociální aktivity, které mohou být stejným způsobem nebo i kvalitněji, pohotověji, účinněji zabezpečovány nestátními subjekty. Míry zdanění a sociálních plateb se v ČR blíží k bodu, kdy poplatníci budou stále méně ochotni podporovat relativně rozsáhlý a zároveň paušální systém sociální ochrany.

243 Rozsah a úspěšnost procesu omezování pečovatelských aktivit státu budou závislé především na tom, jak se bude dařit přeměna postojů občanů k vlastní sociální situaci. Stát se v současné době v sociální oblasti stále příliš angažuje jako bezprostřední vykonavatel-pečovatel, možnosti nést tíhu veškerého sociálního zabezpečení jsou však stále omezenější. Usiluje o ozdravění veřejných financí. Stát tak stále zabírá určitý prostor pro působnost různých nestátních subjektů, které by mohly některé aktivity vykonávat mnohdy účinněji.

244 Nestátní subjekty a jejich aktivity musí budoucí sociální politika výrazněji podpořit a rozšířit všude tam, kde s úspěchem mohou suplovat aktivity státu. Posunem aktivit ze státních na nestátní instituce by se stát zčásti dále obřemenil ze své funkce realizátora sociálních aktivit, aby svou energii mohl věnovat aktivitám normotvorným a koncepčním.

245 Budoucí podobu sociální politiky budou ovlivňovat především dynamičnost poznání, globalista, subjektivita, demografické poměry, nutnost propojování ekonomických a sociálních úvah a cílů, dosažený stav transformace společnosti. Sociální politika současnosti zdůrazňuje především ochranné aspekty. Pro budoucnost je třeba podpořit široké vnímání sociální politiky tj. zdůraznit i její aktivní prvky a fakt, že je i procesem kultivace člověka a přispívá k určitému morálnímu profilu společnosti.

246 Dle Tomeše (2010) Základní trendy vývoje v sociální politice evropských států od počátků organizované společnosti po dnešní dny se vyznačují vývojem od: drobných sociálních počinů k velkým celonárodním systémům sociálního zabezpečení nezávazných doporučení k povinným a závazným pravidlům dílčích, oborových, regionálních a kusých opatření ke komplexnímu, integrovanému a provázanému systémovému řešení filantropie k nezadatelnému lidskému právu na lidsky důstojnou existenci sociální pomoci přes sociální zabezpečení ke komplexní sociální ochraně od nahodilosti a náhodnosti k cílené a institucionalizované sociální solidaritě

247 Historický vývoj směřoval k všeobecnosti – univerzalitě v současné Evropě je potřeba omezení osobního rozsahu sociální ochrany v souvislosti s těžkostmi, do nichž se dostala evropská tržní ekonomika EU dala zřetelně najevo, že ústup z dosažené úrovně univerzality sociálních ochrany je pro Evropu nepřijatelný Všichni by měli mít přístup k veřejnoprávní sociální ochraně stejné kvality, i když v různých soustavách – např. se doporučuje vytvořit různé soustavy pro zaměstnance, samostatně hospodařící živnostníky a podnikatele a pro rolníky – tyto snahy zatím nejsou všeobecně podporovány

248 úplnosti – komplexnosti tento princip se týká úplnosti věcného rozsahu sociální ochrany – sociální soustava poskytuje dávky a služby pro všechny známé a veřejně uznané sociální události ukázalo se, že pojímání komplexnosti se musí měnit podle měnících se sociálních potřeb záchranná sociální síť v ČR (životní a existenční minimum), hmotná nouze v dnešní době v podstatě evropské státy poskytují dávky ve všech odvětvích, deklarovaných v úmluvě MOP č. 102 (1952)

249 přiměřenosti – adekvátnosti jednotnosti – uniformitě cílenosti – adresnosti sociální ochrany – adresnosti se dosahuje zpřísňováním podmínek, např. odchodem do důchodu jako podmínky pro vznik nároku na starobní důchod. Nejvýraznějšího cílení dávek se dosahuje v systémech sociální podpory a pomoci (Irsko, ČR), v programech základní zdravotní péče, školního stravování apod.

250 Místo závěru si dovoluji vložit slovo ministra ze dne , který ve svém proslovu shrnuje současný systém sociální politiky a zároveň nastiňuje její budoucí vývoj.

251 „Vážení, konec roku se kvapem blíží a s ním přichází i doba vhodná k pozastavení, bilancování. Dovolte mi tedy krátkou retrospektivu. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR má za sebou již rok a půl práce od doby ustavení nové vlády. Osmnáct měsíců není málo a jsem rád, že jsou vidět mnohé výsledky. První zatěžkávací zkouškou bylo schválení osmnácti legislativních změn, které vstoupily v platnost již 1. ledna Tehdejší úpravy byly primárně zaměřeny na snižování státního zadlužení a šly napříč jednotlivými oblastmi sociálního zabezpečení. V letošním roce resort v reformním úsilí pokračoval. Hned na jaře se veřejnost mohla seznámit se záměry sociální i důchodové reformy. Od dubna změnily úřady práce v ČR po dvaceti letech fungování svoji organizační strukturu a uspořádání. Vznik jednotné instituce, Úřadu práce ČR, umožnil připravit půdu pro výplatu dávek na jednom místě od ledna příštího roku. Již letos jsme tak ušetřili jen díky tomuto opatření přibližně 180 milionů korun na procesech spojených s vyplácením dávek. Úspor se docílí centralizací nákupů a na provozních činnostech.

252 Letos MPSV vypracovalo návrhy řešení v tak klíčových oblastech, jako je dávkový systém, oblast péče o osoby se zdravotním postižením, oblast zabezpečení osob v hmotné nouzi, pracovněprávní legislativa a také oblast péče o děti a rodinná politika. Snahou ministerstva je, aby celý sociální systém byl co nejjednodušší a komfortnější pro úředníky i klienty – příjemce dávek. Reformy sociální systém zefektivní a zlevní. Všechny dílčí změny jsou součástí vládních reformních záměrů, které budou pokračovat i v dalším roce. MPSV chystá v nepojistných systémech další reformní kroky, které zlepší sociální terén. Druhá část sociální reformy zahrnuje rozsáhlou novelu v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, legislativní úpravu koordinované rehabilitace a dlouhodobé péče. Předpokládá se také větší novela zákona o sociálních službách a příprava zákona o sociálních pracovnících.

253 Nemohl bych nezmínit samozřejmě i plánované změny penzijního systému, které umožní zákony vládní důchodové reformy. Zákon o důchodovém spoření umožní již od roku 2013 převod části peněz z průběžného penzijního systému na spoření v důchodových fondech spravovaných soukromými penzijními společnostmi. Zákon o doplňkovém penzijním spoření pak navíc upravuje i třetí pilíř důchodového systému. Úprav v oblasti práce a sociálních věcí je opravdu mnoho a jsem potěšen, že všechny důležité změny prošly úspěšně legislativním procesem. V letošním roce byla vykonána spousta užitečné práce a já bych rád i touto cestou poděkoval všem zaměstnancům, kteří se na tomto reformním úsilí podíleli. Přeji vám i vašim nejbližším klidné a ničím nerušené vánoční svátky a mnoho sil do nového roku. Dr. Ing. Jaromír Drábek ministr práce a sociálních věcí“

254 Aktuálně Rok 2012 je vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity (dále jen „EY 2012“), s důrazem na podporu vitality a důstojnosti všech osob. Celkovým cílem EY 2012 je usnadnit vytvoření kultury aktivního stárnutí založené na společnosti vstřícné pro všechny věkové skupiny.

255 Mezi konkrétní cíle EY 2012 patří: zvýšit obecné povědomí o významu aktivního stárnutí a jeho různých aspektů a zajistit, aby mu bylo přiznáno významné postavení v politické agendě subjektů zúčastněných na všech úrovních, s cílem vyzdvihnout cenný přínos starších lidí pro společnost a hospodářství a více jej uznávat, podporovat aktivní stárnutí, solidaritu mezi generacemi a vitalitu a důstojnost všech lidí, více se snažit o mobilizaci potenciálu starších lidí bez ohledu na jejich původ a umožnit jim vést nezávislý život; podněcovat diskuzi, předávat si informace a rozvíjet vzájemnou výměnu zkušeností mezi jednotlivými členskými státy, jakož i zúčastněnými subjekty na všech úrovních s cílem podporovat politiku aktivního stárnutí, určit a šířit osvědčené postupy a podporovat spolupráci a součinnost v dané oblasti; nabídnout rámec pro závazky a konkrétní opatření, které umožní Unii, členským státům a zainteresovaným subjektům na všech úrovních, při výrazném zapojení občanské společnosti, sociálních partnerů a podniků a se zvláštním důrazem na podporu informačních strategií, aby prostřednictvím konkrétních činností vypracovaly inovativní řešení, politiky a dlouhodobé strategie, včetně komplexních strategií řízení zohledňujících věkovou strukturu v oblasti zaměstnanosti a práce, a sledovaly konkrétní cíle týkající se aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity; podporovat činnosti, které pomohou bojovat proti diskriminaci na základě věku, překonávat stereotypy související s věkem a odstranit bariéry, zejména pokud jde o zaměstnatelnost starších osob.

256 K dosažení cílů stanovených výše bude zapotřebí realizovat zejména následující činnosti či aktivity: konference, akce a iniciativy, s aktivním zapojením všech příslušných zúčastněných subjektů, s cílem podpořit diskuzi, zvyšovat povědomí a podněcovat závazky ke konkrétním cílům přispívajícím k udržitelným a trvalým dopadům; informační, propagační a vzdělávací kampaně využívající multimédia; výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů, a to mimo jiné prostřednictvím otevřené metody koordinace a sítí zúčastněných subjektů usilujících o dosažení cílů evropského roku; výzkum a šetření na úrovni Unie, celostátní nebo regionální úrovni a šíření výsledků s důrazem na hospodářský a sociální dopad podpory aktivního stárnutí a s ním spojených politik. Více informací o Evropském roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity 2012 naleznete na adrese: Stejně jako jiné země i Česká republika čelí důsledkům stárnutí populace, které se promítají do všech oblastí života společnosti. Vyhlášení uvedeného Evropského roku je proto považováno za užitečný krok v procesu vyrovnávání se s důsledky demografických změn v České republice. Koordinací Evropského roku 2012 bylo v České republice pověřeno

257 Použitá literatura a zdroje Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, s. ISBN Krebs, V. a kol. Sociální politika. 5., přepracované a aktualizované vydání. Praha : Walters Kluwer ČR, s. ISBN Tomeš, I. a kol. Sociální správa. Praha: Portál, s. ISBN Tomeš, I. Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Praha: Portál, s. ISBN Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., v platném znění Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon o pomoci v hmotné nouzi č. 111/2006 Sb., v platném znění

258 Další použité zdroje Naděje dožití - _1950_2010 _1950_2010 Stromy života - Slovo ministra - Jaký bude rok Sociální práva - Životní a existenční minimum - a Sociální reforma - Některé ze základních pojmů – např. demokracie -


Stáhnout ppt "Úloha sociální politiky ve společnosti. Cíle kapitoly Seznámit se se základními pojmy, které jsou v sociální politice používány, definovat jejich obsah."

Podobné prezentace


Reklamy Google