Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Makroekonomie III Hospodářský růst, hospodářská stabilizační politika doc. Ing. Marek Zinecker, Ph.D. Ústav ekonomiky FP VUT v Brně tel.: 54114 3705

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Makroekonomie III Hospodářský růst, hospodářská stabilizační politika doc. Ing. Marek Zinecker, Ph.D. Ústav ekonomiky FP VUT v Brně tel.: 54114 3705"— Transkript prezentace:

1 Makroekonomie III Hospodářský růst, hospodářská stabilizační politika doc. Ing. Marek Zinecker, Ph.D. Ústav ekonomiky FP VUT v Brně tel.:

2 Soustředění 02/2016 – OSNOVA: Hospodářský cyklus, teorie hospodářského cyklu, hospodářská stabilizační politika – soudobé teorie v kontextu aktuálního vývoje, hospodářský růst – dynamický model dlouhého období, požadavky na ukončení předmětu (zkouška, seminární práce).

3 3 Okcident versus Orient Niall Ferguson ve své knize „Civilizace: Západ a zbytek světa“ následující klíčové faktory, které Západ odlišoval od ostatních civilizací (Kohout, 2015a): konkurence (moc světská vs. moc církevní, svoboda volby), věda, demokracie, medicína, masová spotřeba (konzumerismus) a pracovní etika.

4 4 Okcident versus Orient →Rozdíl mezi Západem a Orientem byl v tom, že na Západě mohl uspět každý, kdo se uplatnil na trhu práce a myšlenek. Konkurence panovala mezi městy, státy, církvemi, obchodními korporacemi, univerzitami, uměleckými směry … →Orient byl naopak založený na starodávných rigidních hierarchických uspořádáních, která měla základ buď kastovní (Indie), náboženský (islámský svět), anebo byrokratický (Čína) (Kohout, 2015a). Zdroje inovací a tedy konkurenceschopnosti: svoboda volby, konkurence myšlenek; politická různorodost a stabilita; legislativní stabilita (ochrana lidských práv, majetku, práv duševního vlastnictví aj.); sociální mobilita obyvatelstva; přísun adaptibilních vzdělaných imigrantů; nízká míra regulace trhů (trh zboží a služeb, trh finanční, trh pracovní); transparentnost trhů – nízká míra korupce.

5 Společenské instituce a hospodářský růst Hospodářský růst je tedy podmíněn podnikáním a investováním, přičemž klíčovou úlohu sehrává existence a fungování společenských institucí. Instituce jsou formální a neformální pravidla chování, jejichž dodržování je vynucováno zákonnými nebo morálními sankcemi. Základní společenskou institucí pro ekonomický růst je vlastnictví. Dobře vymezená a chráněná vlastnická práva jsou základem ekonomického růstu. Vlastnictví opravňuje: užívat věc a mít z ní výnosy (právo pronajímat a prodat).

6 Společenské instituce a hospodářský růst Za jakých podmínek lidé a firmy investují do fyzického a znalostního kapitálu? Existují země, které dynamicky rostou, a na druhé straně země, kde se ekonomický růst blíží nule a produkt na obyvatele je velice nízký. Důvody…? Teorie bludného kruhu chudoby: Chudé země nemají ekonomický růst, protože mají málo kapitálu. Málo kapitálu mají proto, že mají nízké důchody, ze kterých není možné spořit a akumulovat kapitál. Výsledkem je neschopnost zvýšit svůj produkt, chronické zaostávání a chudoba. Existují studie prokazující, že některé země, kam směřuje hospodářská pomoc, patří stále k těm nejzaostalejším.

7 7 Trend – výrazné změny v distribuci světového bohatství (měřeno hodnotou HDP) Na počátku 80. let 20. století leželo gravitační centrum tvorby globálního HDP uprostřed Atlantiku; lze předpokládat přesun tohoto gravitačního centra do oblasti Asie (Čína, Indie) do roku 2050; Čína převezme od USA roli největší ekonomiky světa pravděpodobně v roce 2020, následná výměna se očekává v roce 2050 (Indie). Zdroj: The Wealth Report 2012 Důvody?

8 8 Důvody změn Očekávaná dlouhodobá finanční, ekonomická a dluhová krize v Evropě a USA; Demografické „megatrendy: –v „rozvíjejících se“ zemích žije v současnosti 82 % světové populace a počet jejich obyvatel roste; –obyvatelstvo těchto zemí zůstává relativně mladé; –řada „rozvíjejících se“ zemí nabylo politickou stabilitu a vybudovalo fungující instituce (základní předpoklady růstu ekonomiky); –podíl obyvatel zemí „západního“ světa na světové populaci bude i nadále klesat a stárnout. Zdroj: The Wealth Report 2012

9 9 Důvody změn demografické změny ovlivní politickou rovnováhu; migrace; mezinárodní daňová konkurence; zvyšování daní, zvláště nepřímých; růst nákladů ve zdravotnictví; generační konflikt; politický populismus a ignorace politiků ve vztahu k dlouhodobým problémům (Kohout 2010). Přesun ekonomické síly do Asie je nepopiratelně jednou z nejvýznamnějších geopolitických otázek současnosti! Zdroj: The Wealth Report 2012

10 10 Evropa a USA pokud nebude hodnocena jako celek, nebude se v horizontu 40 let ani jedna z evropských zemí nacházet mezi TOP-10 největších ekonomik; podíl USA a západní Evropy na světovém HDP klesne ze současných 41 % na 18 % (2050); nízká úroveň ročních přírůstků HDP ve většině evropských zemí na úrovni 1 až 2 % (stagnace, avšak na relativně vysoké hladině HDP!); země s nejvyššími meziročními přírůstky HDP: Nigérie (8,5 %), Indie (8 %), Irák (7,7 %), Bangladéš a Vietnam (7,5 %), Filipíny (7,3 %), Mongolsko (6,9 %), Indonésie (6,8 %), Srí Lanka (6,6 %), Egypt (6,4 %). Zdroj: The Wealth Report 2012

11 11 Zdroj: The Wealth Report 2012

12 12 Zdroj: The Wealth Report 2012

13 13 Zdroj: The Wealth Report 2012

14 14 Zdroj: Atlas der Globalisierung, 2008

15 15 Kritika HDP HDP není ukazatelem bohatství, blahobytu či udržitelnosti rozvoje společnosti - nezohledňuje faktory jako jsou klimatické změny, poškozování životního prostředí, vyčerpávání přírodních zdrojů, migraci, zdraví populace, bezpečnost světa, korupci atd. (negativní externality). HDP nerozlišuje aktivity s pozitivním a negativním dopadem na společnost! HDP nevypovídá nic o tom, jakým způsobem lidé utrácejí své peníze a jaký užitek z toho mají. Možné alternativy k HDP = indikátory udržitelného rozvoje: - Index lidského rozvoje/HDI - 3 faktory (očekávaná délka života při narození, úroveň vzdělání, příjem na hlavu); - GINI koeficient – porovnává nejbohatší s nejchudšími v určité zemi; - ekologická stopa – účetně zachycuje, kolik zdrojů je k dispozici, a kolik zdrojů se spotřebovává; - Living Planet Index – zachycuje biodiverzitu druhů.

16 16 Zdroj: Atlas der Globalisierung, 2008.

17 17 Zdroj: Atlas der Globalisierung, 2008.

18 Faktory ovlivňující ekonomický růst a růst bohatství Zdroje – čím více zdrojů má země k dispozici a čím efektivněji tyto zdroje využívá, tím většího ekonomického růstu může dosáhnout; investice do lidských zdrojů – např. lepší úroveň výzkumu a vývoje může vést k budoucímu vyššímu růstu ekonomiky, stejně tak investice do zvyšování kvalifikace pracovní síly; technologie – technologie umožňující efektivnější využívání zdrojů; investiční statky – růst vybavenosti ekonomiky touto kategorií statků zvyšuje produktivitu a může vést vyšší úrovni růstu; úspory – tvorba úspor podporuje investice; mobilita výrobních faktorů mezi průmyslovými odvětvími; opatření na straně poptávky – daňové břemeno, pružnost na trhu pracovních sil, zlepšení kvality a dostupnosti informací.

19 19 Zdroj: The Wealth Report 2012

20 20 Zdroj: The Wealth Report 2012

21 Hospodářský cyklus Expanze a recese jsou fluktuací reálného produktu kolem potenciálního. Růst potenciálního produktu je ovlivněn hlavně růstem kapitálu a technologickým pokrokem (produkční funkcí). Fluktuace reálného produktu jsou ovlivňovány poptávkovými a nákladovými šoky.

22 Měření potenciálního produktu Potenciální produkt je domácí produkt, který je vytvořený při přirozené míře nezaměstnanosti a při očekávaném využívání kapitálových kapacit, kdy firmám (v souhrnu) nevznikají neplánované zásoby. K jeho odhadům se používá produkční funkce (Cobb-Douglasova produkční funkce). Rozdíl mezi skutečným a potenciálním produktem se nazývá produkční mezera (deflační a inflační mezera).

23 Deflační mezera Představuje pokles aktuálního produktu pod potenciální a snížení cenové hladiny. Čím větší tato mezera je, tím nižší je výkon ekonomiky (doprovodné jevy?). Cenová hladina Reálný HDP HDP P P0P0 A B AS LAS AD HDP 0

24 Inflační mezera Překročí-li aktuální produkt potenciální, potom dochází výraznému růstu cenové hladiny – vzniká inflační mezera. Výrobní faktory jsou přetěžovány (přehřátá ekonomika). Cenová hladina Reálný HDP HDP P P0P0 A B AS LAS AD HDP 0 Příčiny hospodářských cyklů?

25 Příčiny hospodářských cyklů 1.Exogenní (vnější) faktory - technické a vědecké objevy, klimatické změny, války, přírodní katastrofy aj. 2. Endogenní (vnitřní) faktory - investiční změny, spekulativní bubliny, fiskální a monetární zásahy, nebo další změny státních regulací a legislativy. Ukazatele změn úrovně ekonomické aktivity: indexy podnikatelské sebedůvěry, investice do cenných papírů, investice do nemovitostí, úroveň spotřebitelské poptávky; opožděné ukazatele (projeví se až po konjunktuře) – např. nezaměstnanost. Zdroj: Holman, 2011.

26 Monetární teorie Příčinou monetárního cyklu jsou změny peněžní zásoby, které vyvolávají změny agregátní poptávky (poptávkové šoky). Počáteční impuls  CB mění peněžní zásobu (nástroje monetární politiky a jejich dopad na trh peněz?). Proč CB ekonomice uštědřuje měnové šoky? → Není schopna sladit růst peněžní zásoby s růstem poptávky po penězích, tedy není schopna správně odhadnout růst potenciálního produktu.

27 Mechanismus monetárního cyklu Pakliže CB zvyšuje peněžní zásobu vyšším tempem, než je růst potenciálního produktu, dochází k růstu peněžních zůstatků na straně domácností. Lidé zvýší svoji poptávku po investicích do cenných papírů (→ růst dobrovolných úspor obyvatelstva, investice do aktiv). Tržní cena aktiv poroste, úroková míra poklesne (např. výnosnost do doby splatnosti dluhopisů). Pokles úrokové míry má za následek pokles vzácnosti kapitálu → motivace k investicím do kapitálově náročnějších investičních projektů (prodlužování průměrné délky výrobní periody, hodnocení efektivnosti projektů?) → ekonomikou se šíří vlna investiční poptávky, kterou doprovází růst zaměstnanosti (a mezd) a spotřebitelské poptávky. V podmínkách malé otevřené ekonomiky vyvolá pokles úrokové míry depreciaci domácí měny → růst vývozu.

28 Mechanismus monetárního cyklu Růst peněžní zásoby se postupně projeví v růstu důchodů a cen (reálná apreciace měny) → růst výdajů na spotřebu → růst potřeby peněžních zůstatků → tlak na růst úrokové míry → počátek recese (odbourávání neefektivních investic, pracovních míst, snižování investičních a spotřebních výdajů). Expanze i recese jsou zesilovány chováním finančních trhů (ceny aktiv se pohybují nepřímo úměrně vůči úrokovým sazbám) → spekulační bubliny, bankovní a finanční krize. Zástupci monetární teorie: Friedrich August von Hayek, Ludwig von Mises (Rakouská škola). politikou centrální banky

29 Reálné cykly Příčinou reálných cyklů jsou výkyvy agregátní nabídky → příčinu reálných cyklů je třeba spatřovat v technologických změnách (inovace). J. A. Schumpeter – hospodářské cykly jako inovační vlny, které mají nárazový charakter se silnými multiplikačními účinky (investiční optimismus). Příklady: parní stroj a rozvoj textilního průmyslu a budování železniční infrastruktury, vynález tranzistoru a revoluce v elektrotechnice, informační a telekomunikační technologie.

30 Reálné cykly Rostoucí investice časem narážejí na nedostatek úspor → růst ceny kapitálu. Některé inovace a investice do nich se mohou projevit jako zklamání → investiční vlna se mění ve vlnu desinvestování (odbourávání špatných investic) → deprese → ozdravný proces. Každý hospodářský cyklus je svým způsobem jedinečný vzhledem k jedinečnosti inovace.

31 Neoklasikové Škola reálných hospodářských cyklů (80. léta 20. století) – příčinou hospodářských fluktuací nemohou být monetární šoky – lidé tvoří racionální očekávání a trhy se neustále vyčišťují v krátkém i dlouhém období. Příčinou ekonomických fluktuací jsou změny produktivity (produkční funkce), které ekonomice uštědřují šoky ze strany nabídky. Příčiny změn: technologie, ceny energií, dobrá/špatná úroda, zpřísňování regulace/deregulace norem (např. ekologických). Reálné cykly nejsou výkyvy kolem potenciálního produktu, ale výkyvy samotného potenciálního produktu (změny produktivity mění potenciální produkt).

32 Neoklasikové Měnová politika je neúčinná, neboť peníze jsou neutrální (krátkodobě i dlouhodobě). Centrální banka má tendenci měnit peněžní zásobu jako odezvu na průběh cyklu (nastává-li expanze, zvýší peněžní zásobu, aby uspokojila „hlad“ investorů po úvěrech – důsledkem je růst cen). Teoretici reálného cyklu tedy zastávají názor, že změny peněžní zásoby nejsou příčinou cyklu, nýbrž jeho důsledkem a průvodním jevem.

33 Neokeynesiánci Lidé sice tvoří racionální očekávání, ale myšlenka, že se trhy neustále vyčišťují (nominální mzdy i ceny nejsou vždy zcela pružné), je zpochybňována. Změny poptávky se tak v krátkém období nepromítají plně do cen, ale promítají se do změny produkce → příčina hospodářských fluktuací. Neokeynesiánci inklinují k poptávkové teorii hospodářského cyklu, která říká, že měnová politika působí na produkci a na zaměstnanost přinejmenším v krátkém období. Ve prospěch monetární teorie hovoří studie, které prokázaly, že ve fázích expanze docházelo k růstu inflace a ve fázích recese k jejímu poklesu.

34 Politický cyklus Michal Kalecki, vlády se chovají tak, aby získaly co nejvíce hlasů ve volbách, značný vliv politického cyklu na cyklus hospodářský, jeden až dva roky před volbami stávající vláda uplatňuje politiku poptávkové expanze, po volbách následuje protiinflační politika poptávkové restrikce.

35 Finanční krize Investiční cykly bývají umocněny chováním lidí (včetně spekulantů) na trzích aktiv. Pokles úrokové míry má za následek investiční optimismus - zvyšuje se cena aktiv – akcií, dluhopisů, pozemků a nemovitostí. Hospodářská expanze může někdy vést ke vzniku spekulativní bubliny: –nafukování spekulativní bubliny  nadměrný růst cen nezávisle na skutečné hodnotě, –splasknutí spekulativní bubliny  impulz, který vyvolá paniku a způsobí prudkou vlnu prodeje cenných papírů = prudký pokles cen. Finanční krize má nepříznivé dopady na finanční trh i na reálnou ekonomiku - dochází k celkovému poklesu poptávky a produkce, bankrotům firem i bank, vzniká hospodářská recese, která se vlivem globálního propojení, rozšíří i do dalších států. Zdroj: Kohout, 2010.

36 Bankovní panika Vznik bankovní krize souvisí se „spekulační“ bublinou – je důsledkem úvěrování nákupů aktiv ze strany investorů a spekulantů. Projevuje se v okamžiku „splasknutí“ spekulativní bubliny, pokud tato vyústí v „run“ na banky (hromadné vybírání vkladů); pozn. banky vytváří pouze částečné rezervy. Včasná reakce centrální banky může zachránit mnoho bank před krachem, pakliže jako věřitel „poslední instance“ začne bankám poskytovat diskontní půjčky. Finanční krize a bankovní paniky bývají velmi nebezpečným vyústěním hospodářské recese. Zdroj: Kohout, 2010.

37 37 Transmisní mechanismus Definice: Převádí zvýšení peněžní zásoby do zvýšení poptávky po penězích. 1. fáze: Pokud nastane finanční či jiná krize, centrální banka uskutečňuje tzv. expansivní měnovou politiku (zvýšení peněz v ekonomice, snížení úrokových sazeb) → trh peněz → růst reálné peněžní zásoby (M/P). 2. fáze: V důsledku růstu peněžní zásoby (M/P) disponují ekonomické subjekty větším objemem peněžních zůstatků, než kolik chtějí při dané úrokové míře (r) držet → za přebytečné peníze nakupují cenné papíry (např. dluhopisy) → nerovnováha na trhu peněz se přelévá na trh aktiv. Roste tržní cena aktiv (dluhopisů) a tím klesá jejich úroková míra (míra výnosu aktiva)  pokles úrokové míry dluhopisů  pokles úrokové míry u bankovních úvěrů  všeobecný pokles úrokových měr  růst poptávky po peněžních zůstatcích. Grafické vyjádření – trh peněz a trh cenných papírů → dopady na reálnou ekonomiku (AD = C + I + G + X)!

38 38 3. fáze: Účinky poklesu úrokové míry na výdaje a důchody pokles úrokové míry podporuje růst čistého vývozu kapitálu (domácí subjekty investují v zahraničí, zahraniční subjekty se zbavují domácích investic  roste nabídka CZK)  depreciace tuzemské měny vůči měnám zahraničním (např. směna CZK za EUR, na trhu měnovém roste nabídka koruny a roste poptávka po euru); depreciace měny podporuje růst čistého vývozu zboží a služeb; nízká úroková míra  růst investic a spotřeby  růst agregátních výdajů (AD = HDP)  růst důchodů. Grafické vyjádření – trh měnový, trh peněz, model AS-AD!

39 39 4. fáze: Účinky poklesu úrokové míry na výdaje a důchody růst peněžní zásoby a následný růst agregátních výdajů způsobí růst cen a mezd (inflace)  důchody rostou pouze nominálně; předchozí depreciace měny se v důsledku růstu cenové hladiny mění pouze na depreciaci nominální  čistý vývoz se mění na původní úroveň (klesne); lidé potřebují více peněžních zůstatků v důsledku růstu cen (klesá kupní síla důchodů)  prodej dluhopisů a jiných aktiv  tlak na zvýšení úrokové míry  růst cenové hladiny způsobí, že reálná peněžní zásoba se vrací na původní úroveň. CB má v dlouhém období kontrolu pouze nad nominální peněžní zásobou. Grafické vyjádření – trh peněz (růst úrokové míry), dopad na výkon ekonomiky (AS-AD) a trh cenných papírů! Kučerová, 2014.

40 40 Úrokové sazby a nástroje peněžního trhu: čím vyšší nominální úrokové míry, tím vyšší nominální výnosy nástrojů peněžního trhu, vice versa; úrokové míry v zásadě sledují vývoj inflace; od roku 2001 (9/11) pozor na reálné výnosy - centrální banky preferují prevenci finanční a ekonomické krize, udržují nízké úrokové sazby, výnosy nástrojů peněžního trhu jsou pod úrovní inflace. Úrokové sazby a dluhopisy: dvousložkový výnos; úrokový (kuponový) výnos je závislý na výši úrokových sazeb v době vydání příslušné obligace, u běžných obligací s pevným kuponem se během doby jejich života tento výnos nemění (je fixní); kapitálový výnos je dán kolísáním tržních cen dluhopisů a může být i záporný; cena dluhopisů je nepřímo závislá na výši úrokových měr → klesají-li úrokové míry, rostou tržní ceny obligací; růst úrokových měr je špatnou zprávou pro majitele obligací; cenu kvalitních dluhopisů (vydaných bonitními státy či podniky) ovlivňuje primárně pohyb úrokových sazeb; v případě inflačních tlaků hrozí riziko růstu úrokových sazeb a tedy pokles tržních kurzů dluhopisů.

41 41 Úrokové sazby a akcie: rostou-li úrokové míry, hodnota budoucích dividend se snižuje, a naopak; kromě úrokových měr ovlivňuje tržní kurz akcií celá řada dalších faktorů (výplata dividend není zaručena, otázkou je daňový režim dividend, akcie nemají definovanou splatnost); ceny akcií bývají citlivější na výkyvy ekonomiky než ceny obligací (recese ovlivňuje zisky podniků a tedy dividendy, kuponové platby u dluhopisů musejí být vyplaceny vždy). Úrokové sazby a trh nemovitostí: pokles úrokové míry podporuje růst investic do nemovitostí (rezidenčních, kancelářských aj.)  lidé si mohou dovolit do nemovitostí investovat, ačkoliv nemají dostatek úspor; růst poptávky po hypotékách se projevuje v růstu cen nemovitostí; centrální banka s růstem inflace zvyšuje úrokovou míru (i)  zdražení hypoték  lidé ztrácejí schopnost úvěry splácet  ceny nemovitostí klesají  bublina na trhu splaskne. Kohout, 2010.

42 Spekulativní bublina Cena P Množství Q Q D Q2 P2 E E S D3 D2 P3 P výchozí Q3 E

43 43 Dopady růstu objemu peněz na ceny nemovitostí –Růst objemu peněz v ekonomice se projevuje růstem cen v odvětvích s nízkou produktivitou – nemovitosti jsou klasickým příkladem; –stavebnictví je odvětví, které nemůže zvyšovat produktivitu stejně, jak rostou peníze: stále větší množství peněz (hypotéční boom) „žene“ ceny relativně pomalu rostoucího počtu bytů směrem nahoru; –ceny rostou nemovitostí bez ohledu na koupěschopnost průměrné populace; –naopak pokles tempa růstu úvěrů na bydlení se promítne v ochabnutí poptávky a poklesu cen nemovitostí; –ceny nemovitostí klesají v důsledku bankovní krize (negativně ovlivní trh hypoték), anebo dlouhodobého nasycení trhu v kombinaci s demografickým poklesem. Zdroj: Kohout 2010

44 44 Chování cen nemovitostí v malé otevřené ekonomice –ČR – růst objemu hypoték na úrovni 33 % ročně → nárůst cen nemovitostí; –Pobaltí: 3 malé otevřené ekonomiky, po r úvěrová expanze (Lotyšsko 2004 – 2007 – růst objemu hypoték na osminásobek výchozího stavu); –Ceny bytu posledním ¼ roku 2006 vzrostly o 24 %, v Litvě o 23 % a v Lotyšsku o 23 %; –Prudký propad cen 2008 – – důsledek zpomalení hypotéční expanze od r – nižší počet a objem transakcí. Zdroj: Kohout 2010

45 45 Dopady růstu objemu peněz na ceny ropy –V energetice stejně jako v případě nemovitostí platí: růst peněžní zásoby je rychlejší než růst produktivity; –na rozdíl od nemovitostí, zásoby ropy a plynu v zemi přibývat nemohou (nicméně může dojít k odkrytí nových nalezišť, resp. ke změnám odhadu výtěžnosti těch stávajících); –světová poptávka po energii roste (Čína, Indie, Brazílie) – inflační faktor; –bude-li pokračovat růst peněžní zásoby, ceny energií a s nimi spojených technologií budou růst a budou nadále představovat jednu z možností, jak na inflaci vydělávat (jediným rizikem je nečekaný technologický průlom). Zdroj: Kohout 2010

46 46 Inflace a výnosy pevně úročených cenných papírů –Výnosy nástrojů peněžního trhu budou vždy více či méně kopírovat inflaci (reálné výnosy se pohybují těsně nad nulou – neumožňují zvýšit bohatství); –na růst úrokových sazeb reagují poklesem ceny dluhopisů; –u kvalitních státních dluhopisů se jiné rizikové faktory než úrokové míry a inflace prakticky nevyskytují; –majitel obligací může výrazně utrpět znehodnocením kupní síly budoucích kuponových plateb (viz případ německých a britských vládních dluhopisů pro 1. svět. válce); –snižování reálné hodnoty státního dluhu prostřednictvím inflace bylo během 20. století běžným jevem; –špatnou zprávou pro majitele dluhopisů je současná expanzivní monetární politika centrálních bank (tj. politika nízkých úrokových sazeb téměř bez ohledu na inflaci); Zdroj: Kohout 2010

47 47 –výnosy obligací lze v zásadě předvídat na základě předpovědí inflace; –na dluhopisech je možné vydělat tehdy, pokud dojde k inflačnímu šoku a centrální banka bude bojovat proti inflaci – možný nákup dluhopisů za výhodných podmínek; –pokud je investor přesvědčen o trvalém růstu inflace v budoucnosti, je nezbytné, aby se obligacím vyhnul; –ve 20. století přinášely dluhopisy velmi rozmanité výsledky v závislosti na inflaci. Itálie, Německo a Japonsko zaznamenaly nejhorší výsledky (byly postiženy vysokou inflací), naopak nejlepší výnosy dluhopisů přinesly Švýcarsko, Švédsko a Dánsko (ekonomiky s tradicí fiskální střídmosti a zodpovědnosti). Zdroj: Kohout 2010

48 48 –Období – po zohlednění míry inflace (ta byla v daném období záporná) činily reálné výnosy plynoucí z držení amerických obligací 7,34 % v ročním průměru – nicméně historie se neopakuje, jak vyplývá z následujícího vývoje; –poč. 20. století – stagnace výnosů v důsledku vyšší inflace (v důsledku zvýšení monetární zásoby zlata z kalifornských a aljašských nalezišť); –1. světová válka – inflační impuls, pokles reálných cen obligací; – – průměrný reálný roční výnos obligací je byl záporný (-2,94 % p. a.) – důsledek uvolněné monetární politiky (růst inflace bez dopadu na růst HDP). Zdroj: Kohout 2010

49 49 Akcie a inflace –investice do akcií mohou být do určité míry ochranou proti inflaci – podniky prodávají své výrobky a služby za tržní ceny, tj. jejich tržby rostou společně s růstem spotřebitelských cen (případ Německa v době hyperinflace); –na druhou stranu inflace způsobuje hospodářské problémy, které mohou ohrožovat zisky podniků; –ve 20. století fungovaly investice do akcií jako ochrana proti inflaci v zemích se stabilními ekonomikami a nízkou inflací (USA, Kanada, Švédsko, Švýcarsko); –ve fungujících tržních ekonomikách postižených hyperinflací mohl investor vydělat obrovské sumy, anebo výrazně prodělat – v důsledku volatility trhů; –nelze paušálně tvrdit, že tzv. emerging markets nabízejí vyšší výnosy než burzy ve vyspělých zemích (rozvíjející se země jsou mnohem rizikovější v porovnání s vyspělými trhy). Zdroj: Kohout 2010

50 50 Zdroj: Kohout (2010)

51 51 Politické riziko a trh akcií v Německu Zdroj: Kohout 2010

52 52 Zdroj: Kohout 2010

53 53 Zdroj: Kohout 2010

54 54 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Výkyvy inflace škodí – centrální banky se snaží udržovat inflaci v jistém stabilním rozmezí (politika inflačního cílování); inflaci lze potlačit zvýšením úrokových měr; hospodářský růst nad úrovní dlouhodobého průměru bývá v krátkodobém horizontu doprovázen inflačními tlaky a hospodářský pokles může mít krátkodobě za následek pokles inflace; vyskytovala se rovněž období, kdy došlo současně k hospodářskému poklesu a růstu inflace (stagflace v západních ekonomikách v letech 1974 a 1975) → záměrně zvýšená inflace ze strany centrálních bank neměla stimulační dopad na ekonomiku; hypotézu o vztahu mezi hospodářským růstem a inflací vyvracejí dlouhá období hospodářského růstu doprovázená cenovou stabilitou, případně i deflací. Zdroj: Kohout 2010

55 55 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Zvýšení úrokových sazeb mívá krátkodobě negativní vliv na hospodářský růst, vice versa; o účinnosti měnové politiky v krátkém období se vedou odborné spory; všeobecně je ovšem přijímán názor, že v dlouhém období je měnová politika neúčinná a nemá na trend hospodářského růstu žádný vliv (neutralita peněz); základem pro rozhodování centrálních bank o výši úrokových sazeb je dle Johna B. Taylora odchylka skutečné inflace od inflace cílové a odchylka velikosti momentálního hospodářského růstu od dlouhodobého růstového trendu: r = i + g. y + h. (i – i*) + rf Kde:r … krátkodobá úroková míra, i … aktuální hodnota inflace, y … odchylka aktuálního růstu HDP od dlouhodobého trendu, i* … cílová hodnota inflace, rf … odhad rovnovážné reálné úrokové míry, g, h … konstanty (g doporučeno v rozmezí 0,5 – 1,0; h doporučeno na úrovni 0,5). Závěr: výše krátkodobých úrokových sazeb je přímo úměrná aktuální hodnotě inflace a odchylce růstu ekonomiky od dlouhodobého trendu. Zdroj: Kohout 2010

56 56 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Pokud nastane finanční či jiná krize a centrální banka řeší dilema, zda dát přednost boji proti inflaci nebo boji proti krizi, inflace bude druhou prioritou → expanzivní měnová politika, růst objemu peněz v ekonomice (inflační impulzy). Úrokové sazby v krizových obdobích: V minulosti byly finanční krize doprovázeny vysokými úrokovými sazbami (v důsledku nedostatku kapitálu), stejně jako krize měnové (centrální banky se snažily podpořit kurs domácí měny vůči zlatu či jiným měnám). Klasický scénář: růst objemu úvěrů → šok vyvolaný např. spekulativním útokem na měnu nebo problémy veřejných financí → zastavení úvěrování → nedostatek hotovosti → růst úrokových sazeb → recese … Zdroj: Kohout 2010

57 57 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Současnost: Od září 2001 centrální banky USA, Eurozóny, UK, CA a CH podporují finanční trhy injekcí hotovosti, aby předešly bankovním a finančním krizím. Scénář: růst objemu úvěrů → šok (špatné úvěry v bankách) → zastavení úvěrování → nedostatek hotovosti na finančních trzích → reakce CB v podobě nízkých úrokových sazeb a pumpování peněz do ekonomiky (expanzivní měnová politika) → rostoucí objem peněz v ekonomice (global liquidity glut – globální převis likvidity). Následky fiskální expanze z let – mohutný nárůst objemu úvěrů, který se však díky liberalizovanému mezinárodnímu obchodu (protiinflační faktor) nepřelil do nárůstu cen (→ pokles cen automobilů, elektroniky, potravin, textilu, obuvi, nárůst produktivity). Naopak globální nárůst objemu peněz měl za následek růst cen nemovitostí, energie (ceny ropy se v období zdesetinásobily!) a některých služeb. Globalizace + dostatek peněz + technický pokrok = hospodářský růst s nízkou inflací až do r Zdroj: Kohout 2010

58 58 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Pokles úrokových sazeb – úvěrová expanze = US banky měly nadbytek hotovosti a nedostatek klientů → morální hazard, špatné řízení rizik v bankách → hypoteční, bankovní a finanční krize. Injekce peněz do ekonomiky je pouze symptomatickou léčbou a neřeší kořeny problémů (morální hazard, špatné řízení rizik v bankách …) – nebezpečí inflačních tlaků. Inflace je ekvivalentem státního přerozdělování – prostřednictvím inflace stát plošně daní majitele bankovních účtů a veškeré věřitele a nepřímo dotuje dlužníka (kdo dnes patří k nejvýznamnějším dlužníkům?). Zdroj: Kohout 2010

59 59 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Politika kvantitativního uvolňování (Quantitative Easing): cílem je uvolnění zpomalené ekonomiky zvýšením množství peněz v oběhu (měnově-politické sazby coby tradiční nástroj měnové politiky dosáhly nulové úrovně). Programy QE FEDu, Evropské centrální banky (ECB), Bank of England – princip – podpora ekonomiky formou nákupů státních a firemních dluhopisů (pokles výnosnosti CP, úrokových sazeb z úvěrů, tlak na oslabování kurzů měn). Splasknutí dluhové bubliny v USA v září 2008 → program TARP (Troubled Asset Relief Program) → série nákupů problémových cenných papírů v celkové výši 431 miliard dolarů (např. akcie General Motors, pojišťovny AIG aj.). V současnosti (2016) většina zachráněných podniků dluh vládě splácí. FED - tři vlny kvantitativního uvolňování. První začalo v listopadu Poslední skončilo v říjnu Během této doby vzrostla účetní bilance FEDu ze zhruba 900 miliard dolarů na téměř 4500 miliard. Zdroj: Kohout 2015

60 60 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Cíl Fedu - nikoliv inflační tisk nekrytých peněz s cílem sanovat banky nebo oslabit dolar, ale snížit dlouhodobé úrokové sazby. Zdroj: Kohout 2015 b, c

61 61 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Fed kupoval od soukromoprávních subjektů dluhopisy federální vlády, ty však nešly do oběhu jako inflační oběživo, ale zůstaly v bilanci FEDu na účtech rezerv komerčních bank. Fed koupil státní dluhopis od komerční banky (např. Bank of America). Na účtu aktiv banky ubyl dluhopis a přibyly peněžní rezervy uložené u FEDu. Objem peněz v oběhu se v zásadě nezměnil, avšak podařilo se ovlivnit trh dluhopisů, aby úrokové sazby těch dlouhodobých poklesly → nižší úrokové sazby u dlouhodobých dluhů → zlevnění dlouhodobých investičních úvěrů a hypoték. Úrokový výnos desetiletého federálního dluhopisu poklesl z 3,45 procenta ročně na 2,35 (říjen 2014). Zároveň nenastaly inflační tlaky – o tom mj. svědčí posílení kurzu amerického dolaru od října 2008 do října 2014 (z 1,34 na 1,27 za euro). Zdroj: Kohout 2015 b, c

62 62 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst QE – ECB – výnosy dluhopisů jsou na extrémně nízké úrovni, v některých případech dokonce záporné. Objem bankovních úvěrů je v Evropě vzhledem k velikosti ekonomiky mnohem vyšší (veřejný i soukromý dluh). Dluhové financování růstu již nepřichází v úvahu. Cílem ECB je zvýšit objem peněz v oběhu i inflaci a navíc oslabit kurz měny. ECB nakupuje dluhopisy za vytvořené inflační peníze, čímž přispěje k financování státních deficitů. Dopad evropského kvantitativního uvolňování? Do finančního systému eurozóny plyne 60 miliard nově vytvořených inflačních eur měsíčně. Ročně tato částka odpovídá zhruba 7,6 procenta všech úvěrů podnikům a domácnostem, 5,5 procenta HDP eurozóny, případně 7,1 procenta měnové zásoby M3. Zdroj: Kohout 2015 b, c

63 63 Úrokové sazby, inflace a hospodářský růst Čistě teoreticky by tedy evropská inflace mohla vzrůst o 5,5 až 7,1 procentního bodu ročně. V praxi ne všechny nově vytvořené peníze vejdou do oběhu a způsobí růst cen. Kdyby však jen desetina nových peněz vstoupila do oběhu, inflace by mohla vzrůst o 0,6 procentního bodu. K tomu je třeba přičíst vliv slabšího eura, který může být nezanedbatelný, zejména pokud ceny energií začnou časem opět růst (nákladový inflační impuls). Otázkou je, zda vyšší inflace je to, co Evropa opravdu potřebuje. Zdroj: Kohout 2015 b, c

64 64 Možné příčiny evropské krize Zadluženost veřejného i soukromého sektoru (viz „Dluhy a hubené vyhlídky“) - většina zemí a bank je přetížena špatnými úvěry z let 2005 až 2008; Síla Západu vždy tkvěla v diverzitě, v myšlenkové svobodě, v sociální mobilitě a v konkurenci, jež je synonymem pro trh. Současnost – omezování konkurence projevující se např. stále rostoucí mocí státu. Skutečné příčiny stagnace je tedy nutné hledat jinde – vysoká daňová zátěž, byrokracie, nepříznivé podnikatelské prostředí ve většině zemí či banky přetížené špatnými úvěry z let 2005 až – průměrná míra zdanění v šestnácti západoevropských ekonomikách z OECD - 27,1 % HDP; od konce 60. let budování „tradičního evropského sociálního státu“ → dramatické zvyšování daní; průměrná evropská daňová zátěž na úrovni 32 % HDP (zároveň slábl ekonomický výkon a rostla nezaměstnanost); 1980 – daňové břemeno na úrovni 34,6 % HDP (chronická nezaměstnanost); 1990 – daňové břemeno na úrovni 37,6 % HDP; 2000 – kulminace evropské daňové zátěže na úrovni 39,9 %. Legislativní zátěž – hovoří se o legislativním „smogu“ s negativními dopady na trh práce. Zdroj: Kohout 2015 b, c

65 65 Možné příčiny evropské krize Vysoká cena práce (mj. v důsledku vysoký daní a odvodů) a daňové zvýhodnění investic → chronická nezaměstnanost. Vzestup sociálního státu = růst cen práce. Na trhu kapitálu = snižování efektivní daňové zátěže firem investujících do strojů a zařízení (zejména prostřednictvím zrychlených odpisů) – dotování kapitálu. Kombinace vysoké ceny práce (jejího umělého předražení) a uměle levného kapitálu = ničení pracovních míst = chronická nezaměstnanost. Technologický náskok vůdčích světových výrobců stále roste (elektronika, strojírenství, chemie …). Úzká skupina výrobců z nejvyspělejších zemí (zejména z USA, Velké Británie, Německa, Švýcarska, Japonska a Jižní Koreje) vyvíjí a produkuje špičkový výrobní kapitál. Tento kapitál nachází uplatnění v zemích druhého sledu (v Číně, zemích východní Evropy, v ČR). Špičkové technologie prvního světa kombinované s levnou pracovní silou světa druhého poskytují obrovskou produktivitu. Třetí svět jen dodává suroviny. Zdroj: Kohout 2015 a

66 Deficity státních rozpočtů Deficit v % GDP Euro area (17 countries) Belgium Czech Republic Germany Estonia Ireland Greece Spain France Italy Cyprus Luxembourg Malta Netherlands Austria Portugal Slovenia Slovakia Finland United Kingdom Norway

67 Zadlužení států (v % HDP) EU (28 countries) : : Belgium Czech Republic Germany Estonia Ireland Greece Spain France Italy Cyprus Luxembourg Malta Netherlands Austria Portugal Slovenia Slovakia Finland United Kingdom Norway

68 Růst HDP v % ČR f 1.8 f Germany f 1.7 f Ireland f 1.7 f Greece f 0.6 f Spain f 0.5 f France f 0.9 f Italy f 0.7 f Cyprus f -3.9 f Portugal f 0.8 f USA f 2.6 f

69 Modely ekonomického růstu 1)Neoklasický model růstu Y = f(K, L) 2)R. M Solow - rozpracování neoklasické teorie růstu, intenzivní produční funkce  Y/L = f(K/L) 3)Cobb-Douglasova produkční funkce Y = AL . K  4)Solowův přínos ke Cobb-Douglasově produkční funkci  třetí růstový faktor technický pokrok Q (t) = A. e rt. L (t) . K (t)  5)Teorie endogenního růstu

70 1. Neoklasický model růstu Skládá se z: produkční funkce dlouhého období, investiční funkce dlouhého období.  Produkční funkce dlouhého obdobíY = f(K, L) Y – domácí produkt K – kapitál L - práce Produkt je funkcí kapitálu a práce. Produkční funkce vykazuje konstantní výnosy z rozsahu = přírůstek kapitálu a práce vyvolá stejně velký přírůstek domácího produktu (např. zdvojnásobení K a L vede ke zdvojnásobení Y).

71 1. Neoklasický model růstu  Investiční funkce dlouhého období: investice jsou nezbytně nutnou podmínkou ekonomického růstu, investice se rovnají se části domácího produktu, která není spotřebována, míru úspor s vyjádříme jako podíl úspor S na produktu Y. s = S/Y  I = s. Y Dlouhodobá investiční funkce vyjadřuje, že investice rostou s růstem domácího produktu a jsou tím vyšší, čím vyšší je míra úspor s (s – mezní sklon k úsporám).

72 2. Solowovo rozpracování neoklasického modelu růstu Y/L = f(K/L) R. M. Solow, představitel neokeynesiánství. Ekonomický růst nastává v důsledku nahrazování práce kapitálem (důsledek technického pokroku). Původní funkci Y = f(K, L) nahradil tzv. intenzivní produkční funkcí. Y/L = f(K/L)

73 Intenzivní produkční funkce Y/L = f(K/L) Produkt na jednoho pracovníka (Y/L) je funkcí kapitálu na pracovníka (K/L). S růstem kapitálu připadajícího na jednoho pracovníka roste i produkt na pracovníka. U kapitálu se však projevují klesající výnosy z kapitálu (viz zákon klesajících výnosů).

74 Produkční funkce dlouhého období Klesající výnosy z kapitálu: přírůstek kapitálu na pracovníka ∆K/∆L vyvolá snižující se přírůstek produktu na pracovníka ∆Y/∆L. K/L ∆Y/∆L ∆K/∆L Y/L = f(K/L) Y/L 0

75 Intenzivní investiční funkce (dlouhodobá) Investice na pracovníka (I/L) rostou s růstem domácího produktu na pracovníka (Y/L) → jsou tím vyšší, čím vyšší je míra úspor (s). I/L = s. Y/L

76 Dlouhodobá produkční a investiční funkce Produkt na pracovníka Y/L je vyráběn při určité úrovni kapitálu na pracovníka K/L. Investiční funkce potom ukazuje, jak je produkt rozdělen mezi spotřebu C/L a investice I/L. K/L Y/L = f(K/L) Y/L 0 I/L = s. Y/L I/L Y/L I/L Y/L C/L K/L

77 Opotřebení kapitálu Kapitál se v důsledku používání opotřebovává. Nahrazením tohoto opotřebení jsou investice do obnovy kapitálu. Tyto obnovovací investice (tzv. reinvestice) nejsou zdrojem ekonomického růstu, protože díky nim nedochází ke zvýšení množství kapitálu na pracovníka (pokud by nebyly učiněny - došlo by ke snížení kapitálu na pracovníka). Proto ke zvýšení kapitálu na pracovníka, které je základním předpokladem ekonomického růstu, dochází pouze tehdy, pokud jsou celkové investice vyšší než je opotřebení kapitálu na pracovníka. Přírůstek kapitálu na pracovníka : ∆K/L = I/L – d. K/L ∆K/L – přírůstek kapitálu na pracovníka, d – míra opotřebení kapitálu. Pokud I/L > d. K/L  kapitál (K/L) se zvýší. Pokud I/L < d. K/L  kapitál (K/L) se sníží. Pokud I/L = d. K/L  kapitál se nemění.

78 Neoklasický model – stálý stav Stálý stav (dlouhodobá rovnováha) - situace, kdy investice se rovnají opotřebení kapitálu: I/L = d. K/L ekonomika směřuje do stálého stavu, když jej dosáhne, setrvá v něm, je to stav, kdy investice nahrazují pouze opotřebení kapitálu.  Stálý stav představuje dlouhodobou rovnováhu: Při dané míře úspor (s) a míře opotřebení kapitálu (d) země hospodářsky roste do stálého stavu, kdy kapitál na pracovníka a produkt na pracovníka jsou neměnné.

79 Stálý stav - investice se rovnají opotřebení kapitálu I/L = d. K/L K/L Y/L = f(K/L) 0 I/L = s. Y/L Y*/L K*/L dK/L I/L = d. K/L Y/L, I/L, dK/L Ke zvýšení stálého stavu může dojít v případě, že míra úspor (s) roste → hospodářský růst a zároveň růst stálého stavu (vyšší množství kapitálu i produktu na pracovníka) → sklon křivky investiční funkce (I/L = s.Y/L) se zvětší a díky tomu se protne s funkcí opotřebení kapitálu na pracovníka (dK/L) ve vyšší úrovni produktu.

80 Neoklasický model – stálý stav Efekt dohánění Pokud se dvě země neliší v míře úspor a v míře opotřebení kapitálu, ale jedna je hospodářsky vyspělá a druhá zaostalá (měřeno produktem na pracovníka), potom rozdíl v jejich hospodářské úrovni nemůže dlouho přetrvat. Obě země porostou do stálého stavu, v němž nakonec bude jejich kapitál i produkt na pracovníka stejný. Zaostalá země dokonce poroste do stálého stavu rychleji = efekt dohánění (viz Německo a Japonsko vs. USA). Efekt dohánění ovšem působí jen tehdy, když mají země obdobné produkční funkce (používají podobné technologie) a když mají přibližně stejné míry úspor.

81 Neoklasický model – stálý stav a míra úspor  Zvýšení míry úspor vede ke zvýšení hospodářského růstu a zároveň vede k vyššímu stálému stavu (vyšší množství kapitálu i produktu na pracovníka).  Zvýšení míry úspor z s1 na s2 posune původní křivku I/L. V důsledku toho dochází ke změně stálého stavu  zvýšení K*/L a tím dojde i k zvýšení  Y*/L. K/L Y/L = f(K/L) Y/L, I/L, dK/L 0 I/L = s 1. Y/L Y 1 */L K 1 */L I/L = s 2. Y/L dK/L K 2 */L Y 2 */L E F

82 Neoklasický model – stálý stav a růst populace Když se zvyšuje populace (počet ekonomicky aktivních), investice musejí nejen nahradit opotřebovaný kapitál, ale také vybavit kapitálem nové pracovníky. Podmínka pro stálý stav kapitálu při růstu populace: I/L – d. K*/L - n. K*/L = 0 I/L = (d + n). K*/L kdeI/Linvestice na pracovníka, dmíra opotřebení kapitálu, nmíra růstu populace, K*/Lkapitál na pracovníka ve stálém stavu. Investice jsou tedy „pohlcovány“ nejen opotřebením kapitálu, ale také přírůstkem nových pracovníků, kteří musejí být vybavováni kapitálem.

83 Neoklasický model – stálý stav a růst populace Dosadíme-li z rovnice I/L = s. Y/L za I/L = s. Y/L, dostáváme: s. Y*/L = (d + n). K*/L K*/L = (s/(d + n)). Y*/L kdesmíra úspor, Y*/L produkt na pracovníka ve stálém stavu. Z rovnice plyne, že stálý stav kapitálu je tím větší, čím vyšší je míra úspor, čím nižší je míra opotřebení kapitálu a čím nižší je populační růst.

84 Neoklasický model – stálý stav a exogenní technologický pokrok Růst populace vysvětluje permanentní růst produktu, nevysvětluje však permanentní růst produktu na pracovníka  to vysvětluje technologický pokrok. Solowův model nevysvětluje, proč a jak technologický pokrok probíhá – je to něco, co přichází samo – exogenní tech. pokrok. Platí: Y = f(K, L. E) L – počet pracovníků, E - index růstu produktivity práce v důsledku tech. pokroku (L. E – efektivnostní pracovníci). Pokud neroste populace a nedochází k technologickému pokroku, potom ve stálém stavu produkt neroste. Když roste populace tempem n, ale neprobíhá tech. pokrok, potom ve stálém stavu produkt roste tempem n, ale produkt na pracovníka neroste. Pokud tech. pokrok zvyšuje produktivitu práce tempem g, potom ve stálém stavu produkt roste tempem n + g a produkt na pracovníka tempem g.

85 2. Stálý stav a exogenní technologický pokrok  Stálý stav při technologickém pokroku nastává, když I/LE = ((d+n+g)K*)/LE kde d – míra opotřebení kapitálu; n – míra růstu populace; g – míra růstu produktivity v důsledku technologického pokroku; LE – efektivnostní pracovník. K/LE Y/LE = f (K/LE) Y/LE, I/LE, dK/LE 0 I/L = s. Y/LE ((d+n+g)K)/LE K*/LE Y*/LE I/LE = ((d+n+g)K*)/LE

86 Cobb-Douglasova produkční funkce Americký ekonom P. Douglas zjistil, že podíly kapitálových a pracovních důchodů na domácím produktu USA vykazují stabilitu; matematik Ch. Cobb odvodil produkční funkci, která odpovídá uvedeným stabilním podílům; východiskem je neoklasický model rozšířený o exogenní technologický pokrok: Y = A. f(K/L ) A = konstanta, úroveň používaných technologií a znalostí; rozšíření funkce o vliv podílů kapitálových a pracovních důchodů na domácí produkt = Cobb-Douglasova produkční funkce: Y = A. L α. K β α + β = 1 α – podíl pracovních důchodů na domácím produktu (W. L/Y, W = reálná mzda), β – podíl kapitálových důchodů na domácím produktu (r. K/Y, r.K = objem důchodů plynoucích z kapitálu), α a β se vyznačují dlouhodobou stabilitou podílů (v USA β = 0,3).

87 Solowův přínos ke Cobb-Douglasově produkční funkci Y(t) = A. e rt. L (t) α. K (t) β Solow identifikoval třetí růstový faktor – technický pokrok – ten je exponenciální funkcí času; e rt – vliv technického pokroku (r) v čase (t) na ekonomický růst; téměř 4/5 růstu produktu na pracovníka jsou v USA výsledkem technického pokroku.

88 Robert M. Solow 0 Y (t) = A. e rt. L (t) . K (t)  Y = AL . K  K/L Y/L

89 Teorie endogenního růstu Teorie endogenního růstu bere technologický pokrok jako výsledek působení vnitřních faktorů (faktorů uvnitř ekonomiky). Pracuje s fyzickým i znalostním kapitálem: K = KF + KN KF = fyzický kapitál (stroje, zařízení, zásoby…), KN = znalostní kapitál (technologie, lidský kapitál). Produkční funkce: Y = a. K; každý Δ K vyvolá proporcionální a. Δ Y a – konstanta; produkční funkce má konstantní výnosy z kapitálu, proto v modelu neexistuje stálý stav. Technologický pokrok = růst znalostí → růst znalostního kapitálu. Stimulem pro technologický pokrok jsou investice do znalostí (výzkum lidského kapitálu) – znalosti mají charakter pozitivních externalit (napodobení objevu jedné firmy jinými firmami – vyšší společenský užitek než užitek soukromý – růst produkce a výnosů v ekonomice).

90 Teorie endogenního růstu produkční funkce:Y = a. K investiční funkce: I = s. Y každý ∆K vyvolá proporcionální a. ∆Y jsou lineární KK2K2 K1K1 0 Y2Y2 Y, I, d. K Y1Y1 ∆ Y ∆ K Y = a. K I = s. Y d. K

91 Teorie endogenního růstu Převládá-li v zemi fyzický kapitál a znalostní kapitál je jen malý, budou se projevovat klesající výnosy z kapitálu  ekonomika se bude chovat podle Solowova modelu (klesající výnosy z kapitálu). Pokud je významně zastoupen znalostní kapitál, ekonomika se bude chovat podle modelu endogenního růstu – ekonomka stále roste, bez dosažení stálého stavu.

92 Ekonomické principy aplikované na sociologické a politické problémy Chicagská škola Milton Friedman - autor pojmu lidský kapitál. Theodore W. Schultz ( ) - na základě teorie lidského kapitálu formuloval původní teorii chudoby. Investice do vzdělanosti vede permanentnímu růstu důchodů.

93 Theodore W. Schultz ( ) Problém chudoby – Schultz odmítal nutnost odlišných ekonomických teorií pro rozvinuté a rozvojové země. Zdůrazňování významu zemědělství pro ekonomický růst a významu vzdělání pro rozvoj zemědělství. Odmítání mýtu o bludném kruhu chudoby.

94 Theodore W. Schultz Růst vzdělanosti - investice, která vede k permanentnímu růstu důchodů. Ekonomický růst země je důsledkem růstu důchodu jednotlivce. Čekání na zahraniční pomoc nevede k růstu. Odmítání iluze rychlé industrializace. Zemědělci v rozvojových zemích se chovají stejně racionálně jako všude jinde - kvalita jejich rozhodování závisí na kvalitě lidského kapitálu.

95 Theodore W. Schultz Chudoba a lidský kapitál lidský kapitál – základní pojem ekonomie rozvojových zemí; kvalita populace - závisí na lidském kapitálu; investice do lidského kapitálu vyžadují náklady a ty jsou zdůvodnitelné, pokud přinesou odpovídající výnos; pak se bude zvyšovat kvalita a nikoliv kvantita populace. Ekonomie zdravotnictví – délka věku souvisí s investicemi do lidského kapitálu: delší život - větší výnos ze vzdělání, vzdělání a zdraví je lidským kapitálem – vyžadují investice, svému nositeli přinášejí výnosy.

96 Gary Becker Teorie lidského kapitálu lidský kapitál - významná role v ekonomickém růstu důchodu, produktivnost roste v závislosti na investicích do lidského kapitálu, výnosy lidského kapitálu jsou součástí mzdy - srovnáním mzdy nekvalifikovaného pracovníka s mzdou pracovníka s vyšším vzděláním, lidé investují do sebe – očekávají návrat investice v podobě budoucích vysokých výdělků.

97 Gary Becker Teorie diskriminace zkoumání problému diskriminace na trhu práce (do 50. let nebylo předmětem zkoumání ekonomie) Diskriminace: situace, kdy dva lidé odlišné rasy nebo pohlaví, kteří mají stejnou produktivitu, jsou různě placeni na konkurenčních pracovních trzích není diskriminace možná (z hlediska zaměstnavatelů iracionální) Závěry: buď se rasově předpjatí zaměstnavatelé chovají systematicky iracionálně nebo jsou pracovní trhy nekonkurenční (nedostatek konkurence na trzích) rasově předpojatí zákazníci Pokud na konkurenčních pracovních trzích existují rozdíly ve výškách platů, pak je to rozdílnou produktivitou.

98 Gary Becker Analýza kriminality zločin - racionální rozhodnutí, porovnání výnosů ze spáchaného trestného činu s náklady trestu, přísnější tresty a zvýšení pravděpodobnosti odhalení – zvýšení nákladů zločinu. Ekonomie rodiny řeší rozhodnutí ohledně vstupu do manželství, rozvodu, počtu dětí atd., rozhodnutí na základě porovnávání užitků a nákladů. „Solidarita mezi členy rodiny způsobuje, že zvýšením přídavků na děti se výrazně nezvýší blahobyt dětí a snížením přídavků se výrazně jejich blahobyt nesnižuje.“ Zpochybňování účinnost sociálních příspěvků určených jednotlivým členům rodiny - neblahý vliv - oslabování přirozené solidarity mezi členy rodiny.

99 Literatura Atlas der Globalisierung. Le Monde diplomatique, HOLMAN, R. Vývoj ekonomického myšlení. Praha: Liberální institut, ISBN HOLMAN, R. Makroekonomie: středně pokročilý kurz. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN HOLMAN, R. Ekonomie. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN KOHOUT, P. Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Praha: Grada, s. ISBN 978 – – KOHOUT, P. Dluhy a hubené vyhlídky. Neviditelný pes, KOHOUT, P. Když modely nefungují. Neviditelný pes, b. KOHOUT, P. Nač zemře západní civilizace. Neviditelný pes, a. KOHOUT, P. Peněžní bombardování. Neviditelný pes, b. KOHOUT, P. Inflační pumpa po evropsku. Neviditelný pes, c. KUČEROVÁ, M. Makroekonomie II – podklady k přednáškám. Brno: VUT v Brně, Fakulta podnikatelská, (září 2012)


Stáhnout ppt "Makroekonomie III Hospodářský růst, hospodářská stabilizační politika doc. Ing. Marek Zinecker, Ph.D. Ústav ekonomiky FP VUT v Brně tel.: 54114 3705"

Podobné prezentace


Reklamy Google