Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Pozdní novověk. Anglická revoluce Karel I. (1625-1649) – spory se šlechtou o daně, v roce 1629 rozpustil parlament a pozatýkal opoziční předáky 1640 svolal.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Pozdní novověk. Anglická revoluce Karel I. (1625-1649) – spory se šlechtou o daně, v roce 1629 rozpustil parlament a pozatýkal opoziční předáky 1640 svolal."— Transkript prezentace:

1 Pozdní novověk

2 Anglická revoluce Karel I. ( ) – spory se šlechtou o daně, v roce 1629 rozpustil parlament a pozatýkal opoziční předáky 1640 svolal parlament, proti králi vystoupilo parlamentní vojsko v čele s Oliverem Cromwellem – vítězství u Naseby (1645) 1649 poprava Karla I. a vyhlášení republiky ( ) Cromwellova vojenská diktatura (Instrument of Government) 1660 restaurace Stuartovců - Karel II. ( ), Jakub II. ( ) se pokusil o obnovení absolutistické vlády a byl svržen a musel uprchnout do Francie díky tzv. Slavné revoluci (1688), která vynesla do čela země Viléma III. Oranžského ( ) Listina práv (Bill of Rights) 1701 k Anglii přidruženo území Irska a vydán zákon o nástupnictví (Act of Settlement) vyhlášena unie mezi Skotskem, Anglií a Walesem pod názvem Velká Británie na trůn nastupuje Hannoverská dynastie (Windsorové)

3 Právní dokumenty Anglie 1628 Petition of Right 1651 Navigační akta navazuje na zákon o povzbuzení hospodářství (1650), zakazuje dovoz zboží na jiných než anglických lodích nebo lodích původců zboží (namířeno proti Holandsku) 1689 Bill of Rights – Vilém III. Oranžský uznává zákonodárnou pravomoc parlamentu a soudní moc, pravomoci krále omezeny – vznik konstituční monarchie (ojedinělé v tehdejší Evropě) 1702 Act of Settlement – zákon o nástupnictví, zdůrazněna idea svrchovanosti parlamentu a zákona; anglickým králem nesmí být katolík

4 Osvícenský absolutismus -vliv osvícenství se projevil i ve vládě mnoha zemí Evropy a jejich panovníků (pruský král Fridrich II., císař Josef II., ruská carevna Kateřina II.) – byli vychování v osvícenském duchu a ve své vládě se pokoušeli o hospodářské a politické reformy; cítili se být také služebníky svého (bohem svěřeného) státu -mezi největší vladařskou povinnost patřila především starost o zlepšení hmotných podmínek života poddaných (zavedení brambor, střídavého hospodářství, lepšího hnojení, školní docházka) – to svůj prospěch i pro stát – zdravý silný poddaný platí větší daně a může sloužit v armádě -své ideály prosazovali tito panovníci z titulu své neomezené (absolutní) moci a někdy i proti vůli poddaných

5 Mocenský vzestup Pruska vládnoucím rodem zde byli od roku 1415 Hohenzollernové, moc opřena o junkery (vojensko-pozemková šlechta) základ pruského státu je možné vidět za vlády Fridricha Viléma (1620–1688) Fridrich III. získal pro Prusko královský titul Fridrich II. Veliký ( ) centralizace, mnoho úspěšných reforem, které později kopírovali Habsburkové, války s Marií Terezií, získání Slezska

6

7 Osvícenský absolutismus Habsburků Marie Terezie ( ) - nastupuje v složité zahraničně-politické situaci – ve válkách o své dědictví ztratila v roce 1742 Kladsko a převážnou část Slezska (tato ztráta potvrzena v sedmileté válce 1756–1763) ve prospěch pruského krále; - jejím manželem se stal František Lotrinský = založení habsbursko-lotrinského rodu; - provedla množství hospodářských a sociálních reforem (zavedení katastru, branné povinnosti, školská reforma)

8 Osvícenský absolutismus Habsburků Josef II. ( ) - od roku 1765 císařem a spoluvladařem Marie Terezie; pokračuje radikálně v reformách své matky: josefínský katastr, rušení klášterů, zavedení generálních seminářů 1781 toleranční patent a zrušení nevolnictví osvícenský absolutismus v Rakouské monarchii vycházel z ideje, která nahlíží na stát jako mechanicky fungující stroj, zájmy všech vrstev musí být podřízeny zájmům státu (zdrojem myšlenky merkantilismu, fyziokratismu a populacionismu)

9 Merkantilismus je ekonomický směr, který říká, že: bohatství země je určeno množstvím drahých kovů v zemi, bohatství se vytváří v obchodních vztazích (mezinárodní obchod), cílem obchodu je aktivní obchodní bilance (větší hodnotu zboží vyvést než dovést), k tomu slouží protekcionismus, státní subvence a vydávání ochranných cel. Fyziokratismus je ekonomický směr, který věřil, že bohatství národů pochází čistě ze zemědělství. Jejich teorie měly původ ve Francii a byly nejpopulárnější ve druhé polovině 18. století. Populacionismus je ekonomickou teorií i politikou, která se snaží zlepšovat úroveň obyvatelstva, popř. zvyšovat jeho počet.

10 MerkantilismusPopulacionismusFyziokratismusKlasická politická ekonomie Bohatství národa drahé kovyfyzická a duševní zdatnost půdastatky Zdroj bohatství obchodlidézemědělstvívýroba (nadhodnota) Přístup k hospodářství státní regulace liberalismus Obchoddoktrína obchodní bilance větší populace tvoří vyšší odbyt doktrína svobodného obchodu PředstaviteléThomas Mun, Jean Babtiste Colbert, Filip W. von Hornigk J.H.Gottlieb von Justi, Josef Sonnenfels, Josef Ignác Buček Francois Quesnay ( ) Adam Smith, David Ricardo, John Stuart Mill

11 Válečné konflikty 18. století tvrdé boje s Turky – princ Evžen Savojský velké úspěchy, později ale promarněny Válka o španělské dědictví Války o rakouské dědictví Sedmiletá válka – byla důležitá také pro vývoj v koloniích – Británie získala od Francie Kanadu, Floridu a území v Indii válka za nezávislost USA trojí dělení Polska (1772, 1793, 1795) Velká francouzská revoluce a Napoleonské války – vznik Svaté aliance

12

13

14 Americká válka za nezávislost Anglie zatížila americké osady velkými daněmi, omezovala politická práva a znemožnila přístup k půdě 1773 – Tea Act (Zákon o čaji) vyvolal nepokoje – „Boston Tea Party“ 1774 – konání 1. kontinentálního kongresu ve Filadelfii 1775 – 2. kontinentální kongres ve Filadelfii – Washington byl jmenován velitelem armády, zavedl jednotnou měnu, zřídil společnou pokladnu a poštu 4. července 1776 – Prohlášení nezávislosti 1777 Anglie poražena v bitvě u Saratogy a 1781 u Yorktownu a přistupuje k mírovým jednáním podpis mírové smlouvy v Paříži = uznání nezávislosti

15

16 Americké právní dokumenty základem amerického právního řádu je anglické právo jádro bylo tvořeno common law spolu s postupně vydávanými zákony jednotlivých kolonií po vzniku USA se začal vytvářet současný ústavní systém – základním prvkem jsou „Články konfederace“ jižní státy USA měly zpočátku v právním řádu tzv. černé zákoníky (úprava postavení černošského obyvatelstva)

17 Americké právní dokumenty Prohlášení nezávislosti ( ) – princip svrchovanosti lidu jako základu státní moci (vliv anglické a francouzské filozofie a zkušenosti: přirozenost práv, která jsou vrozená a nezcizitelná, 1. deklarace práv člověka) Články konfederace (1777) 1. ústava USA, vytváří konfederaci států, které si mají zachovat svou svrchovanost, svobodu a nezávislost, hlavním účelem společná obrana; problémem slabá ústřední moc Ústava spojených států amerických (1787) vzniká federace; základní otázky svěřeny federaci, méně důležité jednotlivým státům; zákonodárnou moc Kongres (Senát – každý stát dva senátory a sněmovna reprezentantů – zástupci dle počtu obyvatel); výkonná moc prezident; jednotlivé státy dvoukomorové zákonodárné shromáždění a v čele guvernér Listina práv (1791, Bill of Rights) doplňuje ústavu o důležité články lidských práv Monroeova doktrína (1823) vyhlásil prezident USA James Monroe jako reakci na Svatou alianci, zahajuje politiku izolacionismu

18 Průmyslová revoluce a zrod kapitalismu kolébkou průmyslové revoluce Anglie ( ) – průmyslová revoluce nejen hospodářské, ale také politické, sociální, kulturní změny technické vynálezy: textilní průmysl (mechanické spřádací stroje Hargreaves, Arkwright, tkalcovské stroje Cartwright), parní stroje (Papin, Newcomen, Watt), hutě (Darbyové), strojírenství (Maudslay, Wilkinson), doprava (Stephenson, Fulton), telegraf (Marconi) hospodářský liberalismus a jeho sociální důsledky

19

20

21

22 Francouzská revoluce 1. Generální stavy – svolány Ludvíkem XVI , prohlášeny za Národní shromáždění; 14. července 1789 – pád Bastily 2. Ústavodárné shromáždění ( ) – období kompromisu mezi buržoazií a aristokracií – výkup vrchnostenských práv, liberalismus 3. Zákonodárné shromáždění (1791-2) prohlubující se politická krize mezi monarchistickou pravicí a demokratickou levicí; výsledkem nepokoje a svržení krále 4. Girondistický konvent (1792-3) boj Girondinů (umírněná pravice) s Jakobíny (revoluční levice); poprava krále, royalistické vzpoury (Vendeé) – vytváření revoluční diktatury 5. Jakobínský konvent (1793-4) – teror vládních výborů (pro veřejné blaho – Robespierre, pro obecnou bezpečnost) 6. Thermidorský konvent (1794-5) – svržení Jakobínů 7. Direktorium (1795-9) – ekonomický rozmach, ale politická labilita

23 wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_20_455.gif

24 Ústavní vývoj Francouzské revoluce Prohlášení práv člověka a občana (1789) – ovlivněno osvícenstvím, názory Rosseaua, Montesquieu; suverenita národa, dělba moci, odpovědnost úředníků lidu; náboženská svoboda, rovnost před zákonem, trestní právo hmotné a procesní, daňová zákonitost, presumpce neviny Ústava 1791 – úvodem Prohlášení práv člověka a občana; buržoazní, liberální, monarchistická; moc zákonodárnou jednokomorové zákonodárné shromáždění, moc výkonnou král, moc soudní volení soudci Jakobínská ústava (1793) – velmi demokratická (např. šíří volebního práva), odpor vůdči liberalismu (zájmy jedince mají být podřízeny zájmu celku) a parlamentarismu; nebyla použita v praxi Thermidoriánská ústava (1795) – v úvodu Prohlášení práv a povinností (až na vojenskou službu však spíše morální) člověka a občana; omezeno volební právo (census)

25 Vláda Napoleona Bonaparta 1799 – dobytí Itálie 1804 – Napoleon se prohlásil císařem 1805 – Napoleon vítězí v bitvě u Slavkova (tzv. bitva tří císařů) 1806 vytvořil z jihoněmeckých států Rýnský spolek (konec Svaté říše římské), postupné ovládání kontinentální Evropy 1812 – Napoleon vpadl do Ruska (bitva u Borodina s Kutuzovem) – neúspěch 1813 – Napoleon poražen v bitvě u Lipska (tzv. bitva národů), následně abdikoval a byl odstraněn na Elbu 20.3.– – Stodenní císařství, porážka u Waterloo a deportace na ostrov sv. Heleny červenec 1815 – restaurace Bourbonů

26 wps.ablongman.com/wps/media/objects/262/268312/art/figures/KISH_20_464.gif

27 Vznik občanských práv ve Francii prohlášení rovnosti lidí, zrušení stavovských privilegií; zrušení feudálních povinností bez náhrady; zrušení cechů a prosazení svobody výroby 1791 trestní zákoník modernějšího pojetí, nebyl zrušen trest smrti (prováděn gilotinou) 1804 Code civil – občanský zákoník, úplně zlikvidoval feudální vztahy, nedotknutelnost osobního vlastnictví a smluvní svobody, formální rovnost občanů před zákonem, upevňuje svobodu podnikání, odstraňuje platnost všech předešlých právních systémů

28 Vídeňský kongres probíhal v letech 1814–1815 Evropa se politicky vrátila do poměrů z počátku roku 1792 garanty vídeňského systému byla Anglie, Rusko, Rakousko (Metternich), Francie (Taleyrand), Prusko byla formulována zásada kolektivní bezpečnosti v rámci tzv. „Svaté aliance“ ve Vídni bylo také ustaveno polské „kongresové“ království (stalo se součástí Ruska)

29

30 Územní změny po Vídeňském kongresu Rusko: potvrdilo pozici velmoci, zisk Polska a Finska Habsburské monarchie: zisk Benátské republiky, Dalmácie a Istrie, ztráta J Nizozemí (Belgie) vznik sjednoceného Nizozemského království Prusko: zisk Sárska, Porýní a Vestfálska (ohromný hospodářský potenciál) Švédsko: zisk Norska (od Dánska) Sasko: ztráta téměř poloviny území (ve prospěch Pruska) Krakow svobodným městech (do roku 1830) Velká Británie: zisk nizozemských kolonií, Malty na francouzský, španělský a neapolský trůn dosedly opět Bourboni, papeži navrácen církevní stát vzniká Německý spolek: 35 monarchií a 4 svobodná města

31

32 Svatá aliance období konferencí (1825 Opava) 1822 Řecké povstání – vyhlášení nezávislosti, účast dobrovolníků (Lord George Gordon Byron), 1830 zisk nezávislosti (1. král Ota Bavorský z rodu Wittelsbachů) Metternichovský absolutismus (utlumen politický i společenský život) x hospodářský rozvoj, občanský zákoník 1811/1812; probuzení národního hnutí

33 Metternichovský absolutismus František II. ( ) - bojuje proti Napoleonovi, v roce 1804 přijal titul rakouského císaře (1806 zaniká Svatá říše římská národa německého) od roku 1809 určuje rakouskou zahraniční a do značné míry i vnitřní politiku kancléř Clemens von Metternich – období metternichovského absolutismu ( ), charakterizovaného konzervatismem (Svatá aliance), zvlášť za vlády Ferdinanda V. (poslední český král, který se nechal korunovat)

34 Revoluce 1830 francouzský král Karel X. se pokusil okleštit ústavu konstituční monarchie, proti čemuž vypukla červencová revoluce, na jeho místo dosedl Ludvík Filip z orleánské větve bourbounského rodu Anglie 1832 liberální volební řád – rozšíření volebního práva na širší okruh osob (průmyslovou buržoazii) oddělení Belgie od velkého Nizozemí, belgickým králem Leopold z německého Coburgu povstání v Řecku – vznik nezávislého státu vznik liberálnějších ústav v německých státech polské povstání, potlačeno, počátek porušťování, emigrace, Krakow k habsburské monarchii

35 Revoluční rok 1848 ve Francii 1830 – Ludvík Filip z orleánské větve bourbounského rodu; ve společnosti nadále napětí, protože politickou plnoprávnost pouze omezená část společnosti únor 1848 povstání v Paříži – král byl svržen, byla vyhlášena republika (po zákazu reformního banketu) listopad 1848 Francie se oficiálně stala republikou v čele s prezidentem Ludvíkem Bonapartem

36 Revoluční rok 1848 v Itálii předehrou karbonářské spolky (vznikaly pod vlivem svobodného zednářství, byly proti Svaté alianci a panství Rakouska v severní Itálii) ve 20. letech (karbonáři vězněni na Špilberku) hnutí risorgimento - spojováno s osobou Giuseppe Mazziniho, proti risorgimentu stálo uskupení v čele s Camillo Cavourem (Sardinské království) nejsilněji zasáhla revoluce jih Itálie = povstání na Sicílii - revoluční bouře se přenesly do Neapole v březnu 1848 se revoluce dostala do Papežského státu, 9. února 1849 vyhlášena Římská republika (zásah Francie) červenec 1848 bitva u Custozzy, březen 1849 bitva u Novary – revoluce byla poražena (Rakušany vedl maršál Radecký)

37 Revoluční rok 1848 v Německu začátek v polovině března v Berlíně jednání Vorparlamentu 18. května zahájení jednání frankfurtského parlamentu (střetla se maloněmecká a velkoněmecká, liberální a konzervativní koncepce) – schválena ústava, která ale nevešla v platnost pruský král Fridrich Vilém IV. nepřijal císařskou korunu 30. května 1849 říšský sněm rozehnán

38

39 Revoluční rok 1848 v Rakousku již vypuklo povstání ve Vídni, revolucionáři požadovali odstoupení knížete Metternicha; císař Ferdinand podlehl tlaku a Metternich byl propuštěn, počátek ústavního vývoje v Čechách se konala schůze ve Svatováclavských lázních, která byla svolána spolkem Repeal; „svatováclavský výbor„, který měl vypracovat petici pro císaře s požadavky na státoprávní vyrovnání; - císař na tuto petici odpověděl kabinetním listem z , kde byla Čechům přislíbena vlastní zemská vláda sjezd všech slovanských národů rakouských , jeho jednání bylo přerušeno propuknutím „svatodušních bouří„ v Praze ; nepokoje byly násilně potlačeny vojsky hraběte Windischgrätze

40 Revoluční rok 1848 v Rakousku říjnové nepokoje ve Vídni způsobily, že se zasedání říšského sněmu přesunulo do Kroměříže, práce na nové ústavě, byl však rozehnán abdikoval Ferdinand I. ve prospěch svého synovce Františka Josefa I., který se rozhodl nastolit v zemi pořádek pomocí armády a obnovil absolutismus Uherské povstání potlačeno za pomoci ruské armády a Chorvatů (společně s Banátem a Sedmihradskem odtržení od Uher) – nastolen teror, popravy, rozsáhlá emigra (Lajos Kossuth – vůdce povstání)

41 Přínos Revoluce 1848 v Rakousku zrušena robota (na návrh poslance Hanse Kudlicha) a poddanství za náhradu – šlechta nahromadila ohromný majetek, ten může investovat do vlastního podnikání nebo uložit do bank, ty mohou dát úvěr jiným podnikatelům zaveden systém státní správy (politické a soudní okresy) a obecní samosprávy existence občanské společnosti a práva (rovnost občanů před zákonem) x chybí ale mnoho základních svobod (shromažďování, tisku,...) zrovnoprávnění Židů – plná integrace zrušení cechů, celních bariér, nastolena liberální hospodářská politika

42 Bachův absolutismus období tzv. bachovského absolutismu (zejména po vydání silvestrovských patentů z r. 1851): omezení konstitučního vývoje, v odporu setrvává K.H. Borovský – od roku 1851 je internován v Brixenu po porážce v bitvě u Solferina (1859) ztrácí monarchie Lombardii a Milánsko, Bach odvolán 1859 Živnostenský řád – liberalizace obchodu a podnikání a odstranění cechovních struktur Říjnový diplom - návrh budoucího státoprávního uspořádání, „únorová ústava“ v roce 1866 bitva u Sadové – ztráta Benátska a zánik Německého spolku prosincová ústava - stanovila zásady rakousko-uherského vyrovnání (dualismus), vyrovnání s Čechy neuskutečněno, i přes tábory lidu (nepřijetí fundamentálních článků v roce 1871)

43 Rakousko-Uherské vyrovnání února 1867 rozdělení Rakouského císařství podle principu dualismu na Rakousko (Předlitavsko) a Uhersko (Zalitavsko) - část hranice mezi oběma celky tvořila řeka Litava oba státy nadále spojeny osobou panovníka, společným ministrem zahraničí, války a financí. společné úřady označovány jako „císařské a královské“ (c. a k.), kdežto úřady v Uhrách byly „královské“ a v ostatních zemích pak „císařsko-královské“ (c. k.).

44 Rakousko-Uhersko v roce 1867

45 České národní obrození poslední 1/3 18. století až 1848 osvícenské reformy a napoleonské války přinesly značné uvolnění venkovského a městského obyvatelstva – nová situace svůj vliv také postupné šíření průmyslové revoluce vytvoření vlastní inteligence (faráři, učitelé) původně snaha české a moravské zemské šlechty o obnovu zemských práv a povznesení zemského významu (zakládání učených společnosti, divadel, polytechnik, muzeí – 1814 Opava, 1817 Brno, 1818 Praha) později silné měšťanské hnutí silně ovlivněné romantismem, nacionalismem – již nejde o zemská práva, ale národní práva

46 České národní obrození český hovorový jazyk nevyhovoval „moderním“ požadavkům reality, a proto ho bylo třeba „obrodit“, reformovat nově vzniklá společnost začala vedle požadavků na vlastní jazyk, národní identitu požadovat později také politickou a hospodářskou moc – pronikla do všech vrstev společnosti (od chudiny až po inteligenci) proces emancipace českého národa je nutné vnímat v širokém kontextu evropského vývoje (netýká se jen českých zemí) – probuzený nacionalismus, ohromné přeměny společnosti (včetně dějin každodennosti – všedního života lidí)

47 1.etapa národního obrození = obranná (70. léta 18. stol. – poč. 19. stol.);období zvýšeného zájmu o český jazyk, dějiny a kulturu: cílem zabránit poněmčení, oživit českou řeč a literaturu, působit na co nejširší vrstvy národa Josef Dobrovský ( ): položil základy novočeskému jazyku: 2dílný německo-český slovník, Podrobná mluvnice česká, Dějiny české řeči a literatury atd. František Martin Pelcl: Stručné dějiny Čech od nejstarších dob do nynějších časů centrum vědecké činnosti = Česká společnost nauk centrum literární činnosti = nakladatelství a knihkupectví Česká expedice – zásluha Václava Matěje Krameria (vydávání českých knih, kalendářů a prvních českých novin -> Krameriusovy c. – k. vlastenecké noviny => rozvoj žurnalistiky - šíření vlasteneckých a osvícenských názorů) DIVADLO: v Kotcích (německy); Nosticovo divadlo (později Stavovské) – česky se hraje jen výjimečně; Vlastenecké divadlo – tzv. Bouda – pravidelná česká představení (veselohry: Prokop Šedivý, vlastenecké hry: Václav Thám)

48 2. etapa národního obrození = ofenzivní (rok konec 20. let 19.st.) pěstování vědecké literatury v češtině, vytvoření umělecky náročné poezie Josef Jugmann ( ): překlady významných děl do češtiny, Historie literatury české, česko-německý slovník velký význam Vlastenecké, později Národní muzeum František Palacký ( ): Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (5 dílů) - od nejstarších dob až do roku 1526, nacionální ideje, význam husitství, výklad dějin jako zápas němectví a slovanství Pavel Josef Šafařík ( ): Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích; Slovanské starožitnosti (dějiny Slovanů do 10. stol.) Rukopis královédvorský a zelenohorský - pravděpodobní autoři: Václav Hanka a Josef Linda František Ladislav Čelakovský ( ): Ohlas písní ruských; Ohlas písní českých DIVADLO Jan Nepomuk Štěpánek ( ): Čech a Němec - veselohra, myšlenka tolerance mezi národy Václav Kliment Klicpera ( ) veselohry: Rohovín čtvernohý; Divotvorný klobouk; Hadrián z Římsů; Každý něco pro vlast

49 3. etapa národního obrození = vyvrcholení obrozeneckých snah ( léta 19.st.), politické požadavky, práva pro český národ (čj ve školách, na úřadech, české zastoupení v rakouském aparátu); řešení postavení Slovanů v rámci Rakouska; ekonomický rozvoj, rozvoj průmyslové revoluce - vytváří se silná vrstva měšťanstva; vzniká politický program českého měšťanstva (dva proudy: liberální pozvolnými prostředky dosáhnout cíle x radikálnější František Palacký, Karel Havlíček Borovský: proti rakouskému absolutismu, proti národnímu útisku; „ne řeči, ale činy“ Josef Kajetán Tyl ( ): Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka - lokální fraška se zpěvem - Píseň muzikanta Mareše (Kde domov můj); Karel Jaromír Erben ( ): Kytice z pověstí národních - konflikt člověka s nadpřirozenými bytostmi, porušení mravního ideálu (balady) Karel Hynek Mácha ( ) Máj Karel Sabina ( ): libreto: Prodaná nevěsta Božena Němcová (1820 – 1862)

50 Sjednocení Itálie po porážce revoluce 1848 zůstal nezávislý pouze Piemont (Sardinsko - piemontské království), v čele piemontské politiky stál ministr Camillo Cavour 1859 – národní revoluce v Modeně a Parmě proti Rakousku, Sardinské království vyhlásilo válku Rakousku sjednocování jihu pod vedením Giuseppe Garibaldiho bitva u Magenty a Solferina – porážka Rakouska 29. srpna 1860 – vyhlášení Italského království 1871 byla přenesena vláda do Říma jako nového hlavního města státu

51

52 Sjednocení Německa I Prusko vládnoucím rodem zde byli Hohenzollernové, moc opřena o junkery (vojensko-pozemková šlechta) základ Pruského státu je možné sledovat za vlády Fridricha Viléma (1620–1688) Fridrich III. získal pro Prusko královský titul Fridrich II. Veliký ( ) - centralizace, války s Marií Terezií a získání Slezska na Vídeňském kongresu byl ustaven Německý spolek, který byl tvořen 37 státy (včetně Pruska a Rakouska), vrcholným orgánem byl Bundestag (Spolkový sněm) 1833 – Německý celní spolek, vedoucí úlohu si postupně buduje Prusko; vytvořila se idea „širšího a „užšího“ spolku

53

54 Sjednocení Německa II Prusko chtělo posílit své pozice, ale střetlo se s odporem Rakouska, 1866 – bitva u Sadové = vyvrcholení Prusko – rakouského soupeření, 23. srpna pražský mír - Rakousko se zřeklo svého postavení v Německém spolku v srpnu 1866 vzniká Severoněmecký spolek spojující území na sever od Mohanu, v čele Prusko porážka Francie v bitvě u Met a Sedanu, – vyhlášení německého císařství ve Versailles (zisk Alsaska a Lotrinska) do čela se postavil pruský král Vilém I., spolkový stát byl tvořen 26 zeměmi 1888 – na trůn nastoupil císař Vilém II propuštěn Bismarck a Německo začalo dělat imperiální politiku (budování loďstva, zhoršení vztahu s Ruskem, Británií)

55

56 Dějiny státu a práva v Německu do v důsledku francouzské okupace zrušeny feudální povinnosti (v mnoha státech ale za náhradu) – demokratičtější jihoněmecké ústavy x pruský model (bez moderní ústavy) 1848 na základě revoluce nutné demokratické úpravy ústav 1867 Ústava Severoněmeckého spolku – bez kodexu občanských práv, stanovuje spolkový stát, respektuje suverenitu členů, v čele prezident spolku (pruský král), spolková rada, spolkový kancléř (Bismarck), říšský sněm (volen na základě všeobecného hlasovacího práva) 1871 Říšská ústava – podobná předchozí; vznik federace; Spolková rada silné postavení, říšský kancléř v jejím čele; Říšský sněm volen na základě tajné, přímé a všeobecné volby (aktivní právo 25, pasivní 30 let) – nezodpovídá se mu Spolková rada ani císař (pruský král) – slabost; do roku 1918 formálně nezměněna, posilovány však zákonodárné pravomoci na úkor jednotlivých států

57 II. císařství a III. republika ve Francii Bonaparte provedl převrat - posílil své postavení ve státě a rozpustil Zákonodárné shromáždění, političtí odpůrci byli pozatýkáni, od vládl jako císař Napoleon III pád císařství v boji s Pruskem, Pařížská komuna (násilně potlačena) 1875 vznik III. republiky

58 Pařížská komuna boj nejnižších sociálních vrstev pod vlivem socialistické ideologie – podpořená špatnými pracovními podmínkami a zvýšenými požadavky během prusko-francouzské války povstání trvalo 72 dní komunardi vytvořili ozbrojené jednotky – Národní gardu – ovládli Paříž komuny poté vznikly ve všech větších městech (Lyon, Toulouse, Marseille) x venkov se nepřidal Paříž obklíčili vítězní Prusové situace se vyhrotila v květnu, kdy komunardi popravili 64 osob včetně arcibiskupa fr. vláda se dohodla s Prusy na potlačení – mrtvých, poslední u zdi hřbitova Père Lachaise, tisíce dalších skončilo na galejích

59 Ústavní vývoj Francie do 1918 Konzulská ústava (1799) Ústava X. roku (1802) značně rozšířila pravomoci 1. konzula Ústava XII. roku (1804) Napoleon císařem Ústava 1814 – zdroj veškeré moci král, národ pouze ta práva, která mu král výslovně přiznal Ústava 1830 – odstraněno „král z boží milosti“, ale nenahrazena zásadou svrchovanosti lidu Ústava 1848 – druhá republika, hlavou státu prezident (Ludvík Bonaparte) Ústava 1852 – formálně republikánská, změněna usnesením senátu, vznik císařství (Napoleon III.), 1860 změna v liberální, 1870 parlamentní monarchii Ústava III. republiky (1875) – pravomoci prezidenta připomínají královskou moc

60 Viktoriánská Anglie „Dílna světa a vládkyně moří“ – asi 1/5 zemského povrchu královna Viktorie ( ) přijala titul indické císařovny 1851 – Londýnská světová výstava (průmyslově- řemeslnický charakter) parlamentní monarchie: konzervativní strana (Benjamin Disraeli), liberální strana (William Gladstone)

61 Kolonialismus podmanění Afriky objevné a misijní cesty (např. David Livingstone) rozdělení sféry vlivu: Anglie směr sever jih (od Egypta po Kapské město), Francie směr západ jihovýchod (od Maroka směr k Madagaskaru), Belgické Kongo, německé Togo, Kamerun, Východní a Jihozápadní Afrika, italská Libye, Eritrea, Somálsko; portugalská Angola, Guinea a Východní Afrika, nezávislým územím Habeš stavba Suezského průplavu (1869, Ferdinand Lesseps) dekolonizace Jižní Ameriky, otevření Japonska světu, úpadek Číny

62

63 Imperiální panství Velká Británie: východní pobřeží dnešních USA a Kanady, Austrálie, Nový Zéland, ostrovy v Oceánii, Indický subkontinent (Indie), Hong Kong v Číně, většina Blízkého Východu, oblasti jižní Afriky, západní (dnešní Ghana) a severní Afriky (například: Egypt, Súdán). Francie: severní Amerika Kanada, jih USA (Lousiana), některá území v Karibiku, oblasti v jihovýchodní Asii (Indočína), velké části severní Afriky (například Alžírsko), oblasti v západní Africe, Madagaskar. Rusko: Sibiř, Aljaška Španělsko: většina jižní a střední Ameriky, v severní Americe dnešní Mexiko, Kalifornie, Nové Mexiko, Texas, Florida, malé části v Africe (například Maroko a Rovníková Guinea), v Asii především Filipíny. Portugalsko: části středozápadní a východní Afriky (Mozambik a Angola), jižní Amerika: Brazílie, Asie: Macao, Východní Timor nebo Goa Německo: menší části jihozápadní a východní Afriky (Kamerun, Togo, Rwanda, Namibie...) a ostrovy v Oceánii (například Karolíny, Marshallovy ostrovy, Samoa...) Holandsko: části jihovýchodní Asie (Indonésie), oblasti v jižní Africe, Surinam Belgie: části střední Afriky (Kongo) Itálie: oblasti v severní (Libye) a severovýchodní Africe (Somálsko, Eritrea a Etiopie) Japonsko: v Asii Korea a Mandžusko a bývalé německé kolonie v Oceánii.

64

65 Dekolonizace Ameriky -začíná v podstatě osamostatněním USA (1776) -poté se přesouvá také do Jižní Ameriky ( ) – jako první nezávislost Haiti (1804), mezi posledními Uruguay (1828) – vliv USA, Velké francouzské revoluce, osvícenství -počátek v integračních snahách Simona Bolívara (El Libertador = osvoboditel) – pokus o vytvoření tzv. Gran Colombia (území dnešní Venezuely, Kolumbie, Panamy a Ekvádoru) -oscilace mezi republikou a monarchií (Mexiko: , na trůn dosazen Maxmilián Habsburský – později svržen a popraven!!!; Brazílie: ) -častá diskriminace původního a míšeneckého obyvatelstva

66 Proces dekolonizace v Latinské Americe

67 Čína mandžuská dynastie Čching ( ) – izolace, obchod pouze přes přístav Kanton Británie dováží ohromné množství čaje z Číny – obchodní deficit zmírňuje dovozem opia z Indie opiové války ( , ) pokus císaře o zákaz dovozu opia – materiální převaha Britů vedla k vítězství – definitivní ukončení obchodní a kulturní izolace Číny; obsazení Hongkongu na ochranu britských obchodních zájmů (až do r. 1997) + otevření 5 přístavů mezinárodnímu obchodu boxerské povstání ( ) – neúroda 1899 radikalizovala čínský lid (zejména rolníky) proti koloniálním mocnostem – povstání opět krvavě potlačeno 1912 – vyhlášení republiky – národní strana Kuomintang v čele se Sunjatsenem, jeho nástupcem později Čankajšek

68 Japonsko období Edo (dnes Tokio) – vláda šógunátu (původně ochránce císaře) – politika izolacionismu (po neúspěšné invazi do Koreje touha po zakonzervování společenského systému) – omezené styky s Čínou, Nizozemskem (přístav Nagasaki) 1853 americký komodor Matthew Perry donutil Japonce otevřít přístavy revoluce Meidži ( ) – císař Mucuhito odstranil šógunát, zavedl centralizaci a přetvořil zemi na moderní stát pomocí zahraničních odborníků

69 Imperiální války búrské války v jižní Africe ( ) – vítězství Búrů - samostatnost ukončena vítězstvím Anglie, užití taktiky spálené země, koncentračních táborů 1910 – vytvoření samosprávy Jihoafrické unie rusko-japonská válka ( ) porážka Ruska, Japonsko získalo Koreu (anexe 1910) do sféry vlivu a přístav Port Arthur podnět pro revoluci v Rusku ( – tzv. krvavá neděle) – car musel povolit sněm (sejm) – velký ohlas v celé Evropě

70 Frankofonní země Commonwealth

71 USA 1859 hnutí abolicionistů (J. Brown) za zrušení otroctví 1860 – prezidentské volby vyhrál A. Lincoln - jeho vítězstvím skončilo období ústupků jižním státům do roku 1861 se od unie odtrhlo 11 jižních států = vytvořili Konfederaci v čele s prezidentem Jeffersonem Davisem (hlavním městem Richmond ve Virginii) 1863 – zákon o zrušení otroctví, bitva u Gettysburgu 1865 – kapitulace Konfederace, zavražděn Lincoln období tzv. Rekonstrukce ukončeno v roce bitva u Little Bighornu – smrt generála Custera, nemilosrdná odveta vůči indiánům 1898 Americko-španělská válka o Kubu, Portoriko a Filipíny hospodářský rozmach, stavba panamského průplavu, Henry Ford

72

73 Rusko 1825 povstání děkabristů – důstojníků petrohradských pluků potlačení povstání v Polsku 1831 a 1846 (svobodný Krakov připojen k Rakousku) 1849 pomoc Rakousku při potlačování v Maďarsku účast v Krymské válce ( ) 1861 zrušení nevolnictví v Rusku 1867 prodej Aljašky USA za 7,2 mil. $ 1881 úspěšný atentát na cara Alexandra II., nastupuje Alexandr III., po něm Mikuláš II. přelom století stavba transibiřské magistrály rusko-japonská válka ukazuje zaostalost ruské armády 1905 – ruská revoluce, počátek parlamentarismu v Rusku

74

75 Češi v občanské společnosti 1871 krach tzv. fundamentálních článků, které českým zemím měly nahradit vyrovnání jaké bylo učiněno s Maďary 1872 tzv. chabrusové volby do českého zemského sněmu politika pasivní rezistence - čeští politici se přestali účastnit sněmu ve Vídni, 1874 osamostatnění mladočechů 1878 počátek aktivní politiky – železný kruh pravice hraběte Taafa, tzv. drobečková politika vrcholí v roce 1890 punktacemi (prosazovány staročechy) 1891 volby do říšského sněmu – nejsilnější stranou se stali mladočeši 90. léta vzestup dělnického hnutí a agrárníků 1897 volby i ve všeobecné kurii, Badeniho jazyková nařízení (jakési zrovnoprávnění češtiny) – odpor Němců, vznik národních socialistů 1907 zavedeno všeobecné, rovné, přímé a tajné volební právo (muži nad 24 let) do říšského sněmu 1911 poslední volby do říšského sněmu – nejsilnější stranou se stala agrární strana

76 Ústavy vytvořené ústavy byly oktrojované, tj. nařízeny shora a neschválené „lidem“ Pillersdorfova, též Dubnová ústava ( ) – pro Předlitavsko, vytvoření centralistického rakouského státu, zřízení dvoukomorového říšského sněmu. Ve Vídni vyvolala odpor, jinde přijata lhostejně. Nikdy nevstoupila v platnost ( odvolána) Stadiónová, též Březnová ústava ( ) – pro celou monarchii, centralistický stát, dvoukomorový říšský sněm (horní komora z virilistů a největších poplatníků volených zemskými sněmy, dolní komora volená na základě vysokého daňového censu) výkonnou mocí pouze císař, v omezené míře občanská práva. Nevstoupila plně v platnost, odvolána prvním ze Silvestrovských patentů Silvestrovské patenty ( ) – první odvolával Stadiónovou ústavu, druhý potvrzoval rovnost před zákonem a zrušení poddanství, třetí (císařský kabinetní přípis) určoval pravidla správy absolutistické monarchii (potvrzení zrušení patrimoniální správy – vnik okresů a obecní samosprávy) říjnový diplom ( ) říšský zákon, návrh nového uspořádání – ukončení Bachova absolutismu Schmerlingova, též únorová ústava ( ) – pro celou monarchii, 14 rovnocenných zemí, dvoukomorová říšská rada širší (pro celou říši) a užší (pro neuherské země) rozdělena na panskou sněmovnu (jmenovaná panovníkem) a poslaneckou sněmovnu (volena zemskými sněmy – v kurii velkostatkářské, městské a venkovské), přijetí zákona bylo vázáno na souhlas panovníka a obou komor sněmu, nic o občanských právech prosincová ústava ( ) – reflektovala rakousko-uherské vyrovnání, užší říšská rada zákonodárným orgánem pro Předlitavsko (dřívější stát české koruny v ústavě rozpuštěn – viz pasivní rezistence od roku 1873), zaručení občanských svobod – osobní, vyznání, stěhování, zaměstnání, vyučování, vědeckého bádání aj., panovník může v naléhavých případech vydávat nařízení s prozatímní moci zákona

77

78 České politické strany česká politika se formuje v 60. letech kolem Národních listů (Od ) 1863 Národní strana se dělí na konzervativní staročechy (Palacký, Rieger) a liberální mladočechy (Sladkovský, Grégrové), kteří se odtrhli v roce 1874 (po neúspěchu punktací v roce 1890 získali rozhodující vliv) 70. léta – sociální demokracie (vznik 1874 resp. 1878, 1888 hainfeldský program) – Pecka, Zápotocký 90. léta – radikální tzv. Pokrokáři (rozmetáni v r v procesu s Omladinou – Hajn, Rašín, S. K. Neumann), křesťansko-sociální strana (vznik 1894) – Šrámek, agrární strana (vznik 1896) – Prášek, Udržal, Švehla, národně- sociální strana (vznik 1897) – Klofáč; realisté (nepočetní ale vlivní) – Herben, Masaryk (boj o rukopisy, hilsneriáda od r. 1899)

79 Rozsah Habsburských držav a nástupnické státy 19./20. stol.

80 Na cestě k první světové válce krymská válka (Ruska proti Turecku a anglo-francouzské koalici) – Rakousko nepomohlo Rusku, zánik Svaté aliance prusko-francouzská válka – počátek nepřátelství obou zemí balkánské války (Turecko, Bulharsko, Řecko aj.) – střet zájmů Ruska a Rakouska na Balkáně -německo-britské soupeření na moři Dohoda - vytvoření bloku: Francie, Rusko (smlouva z roku 1893 – Dvojdohoda), Velká Británie ( srdečná dohoda mezi Francií a Británií ukončuje nepřátelství od roku 1066, anglo-ruská dohoda), během první světové války - Belgie, Černá Hora, Srbsko, Japonsko (1914), Itálie (1915), Rumunsko (1916), USA (1917), Portugalsko, Čína (1917), Řecko (1918) Centrální mocnosti vznikl „Dvojspolek“ (Německo, Rakousko-Uhersko), 1882 přistoupila také Itálie = Trojspolek, později Itálie vystoupila na straně Dohody, k Německu a Rakousku-Uhersku se připojily Turecko a Bulharsko vytvořily se tak tzv. Centrální mocnosti

81

82

83 První světová válka Záminka Atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu v Bosně. Na to reagovalo Rakousko-Uhersko vydáním ultimáta (R-Ú chtělo vyšetření atentátu rakouskými orgány v Srbsku) Srbsku, které bylo považováno za organizátora atentátu. To Srbsko odmítlo jako omezení suverenity, a tak Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Na to navazoval další řetěz vzájemných vyhlašování válek počínající vyhlášením války Německa Rusku (spojenci Srbska) a končící vyhlášením války Německu spojenými státy

84 arcivévoda František Ferdinand d'Este 1863, † synovec císaře Františka Josefa I. stoupenec silné státní moci a správní reorganizace Rakousko-Uherska s přihlédnutím k národnostnímu principu nerovný sňatek s českou hraběnkou Ž. Chotkovou

85 sarajevský atentát srbský student z Bosny; atentátník. Člen radikální nacionalistické organizace jihoslovanské mládeže Mladá Bosna Gavrilo Princip

86 Západní fronta - Němci obsadili Belgii a postupovali do Francie (Schlieffenův plán – zatahuje Anglii do války), kde však místo války bleskové docházelo k válce zákopové a boje se zastavily na Marně (1914) - krvavé boje probíhaly také u Verdunu a na Sommě (1916) - od vyhlásilo Německo neomezenou ponorkovou válku a potápělo bez výstrahy i obchodní lodě, což byl bezprostřední a hlavní důvod proč vstoupily USA do války ( ) - v létě 1918 se situace obrátila a Dohoda vyhrála druhou bitvu na Marně - na podzim roku 1918 došlo v podstatě k rozpadu Rakousko-Uherské monarchie podepsalo Německo dohodu o příměří (kapitulace)

87 Alfred von Schlieffen německý generál, polní maršál – 1905 náčelník generálního štábu Schlieffenův plán

88 "běh k moři"

89 Ferdinand Foch, francouzský maršál. Přispěl k vítězství na Marně, 1916 řídil boje na Sommě, 1917 náčelník generálního štábu. V roce 1918 vrchní velitel spojeneckých armád na západní frontě. Jeden ze strůjců spojeneckého vítězství. ss bitva na Marně

90 Východní fronta - Rusko vstoupilo do východních Prus (1914), ale bylo odraženo Hindenburgem u Tannenberka - v roce 1915 Němci a Rakušané pronikli hluboko do ruského území a zajali statisícové armády - v reakci na válečné hrůzy bylo v Rusku v březnu 1917 svrženo samoděržaví (svržen car Mikuláš II.), vyhlášena republika (únorová revoluce) a vytvořena prozatímní vláda, která však pokračovala ve válce s Německem provedli bolševici druhý převrat (Velká říjnová socialistická revoluce) pod vedením V. I. Lenina - v březnu 1918 uzavřelo sovětské Rusko s Němci separátní mír v Brestu Litevském a zavázalo se poskytnout nezávislost Ukrajině, Finsku a Pobaltí, demobilizovat armádu a propustit zajatce

91

92 1914 – porážky u Tannenbergu a Mazurských jezer PROČ?  nedostatečná výzbroj  nefungující velitelský sbor  zkorumpovaná vládní byrokracie  neschopná vláda  neochota cara dohodnout se s dumou 1916 – duma požaduje vytvoření „důvěryhodné“ vlády a rozchod s carismem Vůdce kadetů Miljukov v dumě : „Hloupost nebo zrada?“ – podpořil potřebu palácového převratu REVOLUCE? – největší propagandou byla sama válka, útrapy na frontě, smrt asi 1,3 mil., hospodářský rozvrat v zázemí

93

94 Atlantik: vrcholí neomezená ponorková válka německé útoky na americké lodě pokus Německa přimět Mexiko ke vstupu do války 1917 rok politických změn duben 1917 vstup USA do války na straně Dohody konec izolacionismu vize: poslední válka po níž zavládne demokracie

95

96 , 11:00 Compiègne podpis dohody o příměří ►o poválečném uspořádání rozhodne mezinárodní konference vítězů

97

98 CENA VÁLKY Odhadované náklady (v USD) Dohoda $ Centrální mocnosti $ celkem$ Celkem $ denně (pouze přímé náklady k vedení války)!!!

99 Aleksandr Fjodorovič KerenskijVladimír Iljič Uljanov - Lenin

100 Schéma ruské revoluce

101 Protibolševické síly 1. „bílí“ (Děnikin, Wrangel, Kolčak) nesourodá fronta konzervativců, carofilsky orientovaných vojáků, kozáci 2. neruské národy: využívají úpadku Ruska a vyhlašují nezávislost – Poláci, Finové, pobaltské národy, někteří pouze přechodně: Ukrajinci, Gruzínci, Arméni 3. intervenční jednotky: – Britové (sever, Archangelsk) – Francouzi (jih, Oděsa) – Američané, Japonci (Dálný východ, Vladivostok) – nejdůležitější Čs. Legie – ovládají transsibiřskou magistrálu a Povolží, pod jejich ochranou vzniká demokratická vláda (později zničena autokratickým Kolčakem)

102

103

104 Doporučená literatura Bacci, M. L.: Populace v evropské historii. Praha Cameron, Rondo: Stručné ekonomické dějiny světa. Praha Castelot, André: Napoleon Bonaparte. Praha Coward, Barry: Oliver Cromwell. Praha Davies, Norman: Evropa. Dějiny jednoho kontinentu. Praha Gellner, Arnošt: Národy a nacionalismus. Praha Herre, Franz: Metternich. Praha Hibbert, Chistropfer: Francouzská revoluce. Ostrava Hroch, Miroslav: Buržoazní revoluce v Evropě. Praha Hroch, Miroslav: Evropské národní hnutí v 19. století. Praha Hroch, Miroslav – Kubišová, Vlasta: Velká francouzská revoluce a Evropa. Praha Jenkins, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské doby. Praha Kovář, Martin: Anglie posledních Stuartovců Praha Křivský, Petr – Kvaček, Robet – Skřivan, Aleš: Věk starý a nový. Praha Obecné dějiny novověku I.-III. Praha Opatrný, Josef: Amerika v proměnách století. Praha Pilát, Jan: Benjamin Disraeli. Praha Piruchta, Libor: Giuseppe Garibaldi. Praha Procacci, Guiliano: Dějiny Itálie. Praha Skřivan, Aleš: Evropská politika Praha Wandycz, Piotr S.: Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti. Praha 1998.

105 Doporučená literatura k dějinám novověku Červinka, František: Český nacionalismus v 19. století. Praha Efmertová, Marcela: České země v letech Praha Gellner, Enrst: Národy a nacionalismus. Praha 1993 Haubelt, Josef: České osvícenství. Praha Hroch, Miroslav: Na prahu národní existence. Praha Hroch, Miroslav: V národním zájmu. Praha Hobsbawm, Eric: Národy a nacionalismus od roku Brno Chylík, Jan: Přehled dějin moravského průmyslu. Brno Janák, Jan: Hospodářský rozmach Moravy Brno Kárníková, Ludmila: Vývoj obyvatelstva českých zemí Praha Klíma, Arnošt: Manufakturní období v Čechách. Praha Klíma, Arnošt: Revoluce 1848 v českých zemích. Praha Kořalka, Jiří: Češi v habsburské říši a v Evropě Praha Křen, Jan: Konfliktní společenství. Češi a Němci Praha Kutnar, František: Sociálně myšlenková tvářnost obrozeneckého lidu. Praha Lněníčková, Jitka: České země v době předbřeznové Praha Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám. Brno Melmuková, Eva: Patent zvaný toleranční. Praha Taraba, Ladislav: Josef II. Praha Štaif, Jiří: František Palacký. Praha Urban, Otto: Česká společnost Praha Urban, Otto: František Josef I. Praha Urban, Otto: Kapitalismus a česká společnost. Praha Vošahlíková, Pavla: Formování české občanské společnosti ve druhé polovině 19. stole a na počátku 20. století. Praha Vošahlíková, Pavla: Jak se žilo za časů Františka Josefa I. Praha 1996.


Stáhnout ppt "Pozdní novověk. Anglická revoluce Karel I. (1625-1649) – spory se šlechtou o daně, v roce 1629 rozpustil parlament a pozatýkal opoziční předáky 1640 svolal."

Podobné prezentace


Reklamy Google