Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz SOCIOLOGIE C Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz.

Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz
SOCIOLOGIE C Mgr. Petra Anýžová

ATESTACE Prezenční studium: 75 % účast na výuce, prezentace zápočtových prací Kombinované studium: 50 % účast na řízených skupinových konzultacích Zápočet: návrh projektu sociologického výzkumu (6 – 8 str.) + výzkumný nástroj, odevzdat max. týden před zk ZK: písemný test s ústním pojednáním, teoretické okruhy

LITERATURA povinná literatura
Keller, J.: Dějiny klasické sociologie. Praha, Slon, 2004. Keller, J.: Sociologie organizace a byrokratizace, Slon, Praha , 2007. Nový, I., Surynek, A.: Sociologie pro ekonomy a manažery. Praha, Grada, 2002. Zich, F.: Úvod do sociologie. Praha, Eupress, 2008. Jandourek, J.: Úvod do sociologie. Praha, Portál, 2003. Reichel, J.: Kapitoly metodologie sociálních výzkumů, Praha, GRADA, 2009. doporučená literatura Reichel, J.: Kapitoly systematické sociologie. Praha, Grada. Keller, J.: Tři sociální světy. Praha, Slon, 2010. Disman,M.: Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum, Praha Machonin, P.: Česká společnost a sociologické poznání. Praha, ISV nakladatelství,

OSNOVA Přednášky: Význam sociologického poznání, sociologická imaginace Dějiny sociologického myšlení Sociální struktura společnosti, stratifikační teorie Sociologie organizace Cvičení: Sociologické poznání – techniky sběru empirických dat Zpracování empirických dat, závěrečná zpráva

Sociologické myšlení Sociologická imaginace Sociologické myšlení
Kritické myšlení

Moderní věda Vznik moderní vědy – 16./17. století (F. Bacon, R. Descartes, Koperník, Galileo, Newton atp.) = společenské souvislosti  renesance, osvícenství, kapitalismus  věda jako produkt i předpoklad modernizace Věda obsahuje dvě vyvážené složky = empirie + teorie EMPIRIE TEORIE EMPIRICKÝ VÝZKUM Přímé pozorování reality Proces získávání informací o sociální realitě Snaha o popis jevu sociální reality METODY ZKOUMÁNÍ TEORETICKÝ SYSTÉM Rozumové úsilí Zobecnění, abstrakce, idealizace poznatků Snaha o interpretaci sociálních jevů Formulace zákonitostí METODOLOGIE TEORIE Chaos jednotlivin Spekulace

Metodologie a filozofie vědy
Celkový obraz vědy: FILOZOFIE VĚDY M E T O D L G I Teoretický systém: teorie poznání Teorie středního dosahu: R. K. Merton Empirický výzkum: metody a techniky empirického výzkumu

Vztah teorie a empirie EMPIRIE TEORIE Iniciuje teorii Ověřuje teorii
Teorie a empirie by měly být v souladu a doplňovat se (R. K. Merton): EMPIRIE TEORIE Iniciuje teorii Ověřuje teorii Přeformulovává Objasňuje Definuje prostor zkoumání Řídí empirický výzkum Systematizuje výsledky výzkumu nebezpečí Abstraktní empiricismus (Lazarsfeld) Velké teorie (T. Parsons)

Vědecké myšlení „Věda je pouze jedním z řady narativních příběhů lidské existence a nabízí určitý druh pravděpodobnostního vysvětlení reality.“ (Urban 2008) Sociální realita je celek (složitý, mnohoznačný, komplexní), ve kterém dochází ke vzájemnému podmiňování různých dimenzí  je nutné se zabývat širšími kontexty a souvislostmi okolo sociálních jevů = tzv. funkční korelace x  věda si je těchto limitů dobře vědoma, proto pragmaticky zužuje, redukuje své pole působnosti v jednotlivých disciplínách, stanovuje si přesný předmět svého studia  parciální vědecké poznání Pokoušíme se odpovědět na otázku: Proč? Z čeho to vyplývá? Důležitost pozorování věcí a jejich interpretace, interpretace jejich vztahů a modelování předpokládaných vztahů, příčin Funkční korelace = nevyjadřuje pouhý statistický pravděpodobný spoluvýskyt jednotlivých jevů, ale zejména jejich umocňující propojenost a vzájemnou prospěšnost – vyjadřují výhodné polohy pro realizaci určité funkce za průměrných okolností

Věda versus common sense
Individuální sociální zkušenost je omezená, selektivní, sociálně podmíněná, rozporná atp. „Co dělá vědu vědou?“ Specifický předmět studia (to, co věda zkoumá) Nepřenositelnost a obsahově jednoznačná terminologie Vlastní teorie, metody a techniky poznání Systematizace vlastních poznatků = snaha o eliminaci intersubjektivity ( objektivita výzkumníka) = diferencovanost, kritičnost, systematičnost, disciplinovanost, exaktnost, ověřitelnost, platnost výroků v čase, diskuze, trpělivost Apriorismus – konstrukce života, které legitimizují samy sebe prázdnými frýzemi: „je všeobecně známo, každý přeci ví, to je přece jasné, je evidentní atp. Objektivita výzkumníka – pokud se někdo vydá stejnou cestou, měl by dojít stejnými metodami ke stejnému výsledku

Sociologické myšlení „Sociologie se zabývá vysvětlováním toho, co vypadá samozřejmé (například jak funguje naše společnost) lidem, kteří si myslí, že je to jednoduché, a kteří nechápou, jak je to ve skutečnosti složité.“ (R.Osborne) Schopnost badatele odhlédnout od individuálního a vnímat sociální podstatu Objektivita (neutralita, nadhled) Interpretovat jevy jako obecné (i když jsou nositely jednotlivci) Vztah jevů ke kontextům ekonomiky, historie, kultury, náboženství, psychologie atp. = rekonstruktualizace (promýšlení z více stran) Transdisciplinarita – funkční provázanost věd, integrace jevů, systémové vazby a interpretace Alternativnost – umění připustit více interpretací zkoumaného jevu Praktická zkušenost - etika ‚primum non nocere‘ (nepoškozovat) Sociologická imaginace (témata, indikátory, interpretace)

Sociologie Předmět Metoda Funkce

Pojem a předmět sociologie
společenství, pospolitost a nebo druh, společník, spoluúčastník zdůvodněná řeč, rozum, myšlení, vědomí, řád Sociologie – společenská věda, která systematicky zkoumá sociální život jednotlivců, skupin a moderních společností Vymezení jejího předmětu je velmi problematické vzhledem k různým paradigmatům Sociologie je komplexní věda o společnosti jako celostním systému, o chování a jednání jednotlivých lidí ve společenských kontextech, o struktuře společnosti, o sociálních interakcích, sociálních skupinách, sociálních faktech a jevech, sociální změně, zákonitostech vývoje, o sociálních institucích, sociální komunikaci To vše může být předmětem sociologie

Funkce sociologie Úkolem sociologie je porozumění předmětu svého studia (= hledáme důvody, smysl). Funkce sociologie označují to, k čemu je nebo může být sociologie jedinci a společnosti prospěšná, jaký přínos má její praktikování Základní (praktické) funkce: Popisná (deskripce): co se děje, jak problém vypadá, jaké má projevy, jaký má rozsah Vysvětlovací (explanace/explikace): proč?, jaké jsou jednotlivé aspekty systému a jak je lze zařadit do širšího rámce sociálních teorií, pochopení motivů, podmínek a příčin (=rozumějící sociologie) Sociotechnická (sociální inženýrství): aplikace sociologických poznatků při řešení společenských problémů (rasismus, xenofobie, šikana, násilí atp.) Sebepoznávací (porozumění): člověk si díky poznatkům osvojuje svět kolem sebe i sebe sama, znalost a vědění Funkce poznávací: to, co se jeví poznané, není pravda  vliv latentních funkcí, sebenaplňující proroctví (Thomas): sociální doporučení pracují na likvidaci sama sebe (příklad: ropa se velmi brzy spotřebuje)

Základní empirické metody sociálního výzkumu
KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP Úloha výzkumu Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující Explorace, interpretace, porozumění, emergence Vstupní informace Na začátku nic není Hypotézy z teorie, praxe Metodologický cíl Spolehlivost měření Pravdivost, platnost Výzkumný cíl Generalizace Plastické popisy Nevýhoda Redukce předmětu Redukce objektu Vztah výzkumníka a zkoumaného Odtažitý, distance Blízký, participace Pozice Vně Uvnitř Výzkumná strategie Strukturovaná Nestrukturovaná Pole zjištění Nomotetické Idiografické Zobrazení soc. reality Statické Procesuální Povaha dat Tvrdá, reliabilní Bohatá, hluboká Zaměření Makrosociologie Mikrosociologie Kvantitativní a kvalitativní přístup: Metody – způsob poznávání vedený pravidly vědy

Struktura sociologie I.
Vertikální členění (= podle obecnosti studia svého předmětu) Systematická (obecná) sociologie Aplikovaná sociologie (disciplíny) Sociologický výzkum (sociografie) Horizontální členění (specializace sociologie zaměřené na různé sociální problémy a témata) Aplikovaná sociologie Sociologie lidských sídel Sociologie práce Sociologie veřejného mínění Sociologie malých sociálních skupin Sociologie medicíny Sociologie řízení a podniku Sociologie médií Sociologie vědy Sociologie společenských tříd Sociologie války Sociologie spotřeby Sociologie náboženství Sociologie životního stylu Sociologie deviantního chování Sociologie rodiny Sociologie zdravotnictví Sociologie reklamy Sociologie sportu Sociologie práva Sociologie kultury atd.

Struktura sociologie II.
Dělení sociologie podle velikosti sociálních útvarů Makrosociologie Makroanalýza prostředí, velké sociální skupiny, struktura společnosti (demografická, etnická, náboženská), dlouhodobé sociální změny, procesy v organizacích, sociální instituce (stát, rodina, třída, vrstva, kultura, ekonomika), sociální mobilita, sociální nerovnost Vzájemná provázanost = makrostrukturální rámcování (alkoholismus a prostituce může odkazovat k selhání jedince i společenských podmínek života-společnosti) Mikrosociologie Mikroanalýza prostředí, jednotlivci a malé sociální skupiny, každodenní život, osobní interakce

Sociologické paradigma
Paradigmatická struktura v sociologii

T. Kuhn „paradigma normální vědy“ 1982
Vědecké paradigma T. Kuhn „paradigma normální vědy“ 1982 Základem každé vědy jsou paradigmata a hypotézy Paradigma: předobraz, vzor vědy, jazyk vědy, pojmy, poznatky, metody ve vědě, problémy k řešení označuje ve vědě v jistém čase nebo v určité vědecké skupině převládající způsob nahlížení a interpretaci reality určuje, co si zaslouží pozornost, jak to bude zkoumáno a proč, z jakých poznatků se bude vycházet a jakým jazykem se to vysvětlí revolucí ve vědě je změna jeho paradigmatu (příklad: teorie relativity ve fyzice – zpochybnění Newtonova pohledu)

Sociologie je věda teoreticko-empirická a multiparadigmatická
Sociologická teorie Sociologie je věda teoreticko-empirická a multiparadigmatická Základní paradigmata v sociologii: Objektivistické paradigma (sociální realita je objektivní skutečnost existující vně lidí  sociální fakta, sociální struktury, hledání zákonitostí) Pozitivismus, sociologismus, strukturální funkcionalismus Interpretativní paradigma (sociální realita je konstrukt v myslích jedinců  interpersonální otázky, každodenní jednání, mezilidské vztahy) Symbolický interakcionismus, etnometodologie, fenomenologie Další paradigmata (G. Ritzer): Sociálního faktu (objektivní sociální danosti; témata řádu, anomie, norem, struktury): pozitivismus, strukturální funkcionalismus Sociálního chování (danost je chování individuí v sociálním kontextu; témata sociální interakce a sociálních sítí: behaviorismus, teorie sociální směny, sociobiologie Sociální definice (způsob interpretace stavu věcí; témata každodennosti a interpretace: interpretativní socg., fenomenologie, konstruktivismus vysvětlení rozumění

Dichotomie sociologické teorie
Pozitivismus: vzor přírodní vědy, sociologie jako vědecká rekonstrukce společnosti (A. Comte) Humanismus: sociální vědy jsou specifické, jiné metody než přírodní vědy (M. Weber) Sociologismus: spojením lidských jedinců vznikne nová entita, společnost je důležitější než jedinec, sociální fakta, sociologie jako samostatná věda (E. Durkheim) Psychologismus: psychické znaky jedince jsou dominantní, vůle, myšlení a zkušenost individua zakládají společenské jevy, sociologie jako odvětví psychologie (G. Tarde) Teorie konsensu: sociální systémy jsou integrované, úmluva lidí, respekt k pravidlům, reciprocitě a kooperaci, autority, normy a hodnoty, rovnováha sociálních systémů (T. Parsons)  sociální statika (A. Comte) Teorie konfliktu: protikladné sociální systémy, strukturální konflikty, dominance, diskriminace, mocenská nerovnost, diferenciace, rozmanitost zájmů, touha po změně (K. Marx)  sociální dynamika (A. Comte)

Základní školy a myšlenkové směry v sociologii
Sociologie jako věda metodologicky i teoreticky diferencovaná  střetávání různých koncepcí Pozitivismus Neopozitivismus Psychologismus Fenomenologická sociologie Symbolický interakcionismus Konstruktivismus Etnometodologie Sociologismus Formální sociologie Strukturalismus Strukturální funkcionalismus Poststrukturalismus Neostrukturalismus Behaviorismus Teorie sociální směny Marxismus Neomarxismus Evolucionismus Sociobiologie

Vznik sociologie Moderní společnost Vznik sociologie Protosociologie

Moderní společnost Hospodářské, politické, kulturní a životně-stylové změny na přelomu 18. a 19. století v Evropě (= průmyslová a politická revoluce)  chaotické události, hodnotová dezintegrace Snaha o nový typ kontroly probíhajících událostí = vznik nové vědy o pokroku a moderní společnosti Moderní společnost – faktory: Dominance vědy a lidského rozumu  racionalizace života Idea lineárního pokroku Proces urbanizace Kolonizace Sekularizace Demokratizace (suverenita, občanství, rovnost) x nové ideologie Lidská práva a přirozené svobody Industrializace Proměna tradičních institucí (příklad rodiny) Masová produkce a spotřeba, masová kultura

Vývoj sociologického myšlení
etapy Protosociologie (4. století př. n. l. až konec 18. století) Klasické období sociologie 19. století až začátek 20. století Období velkých výzkumů (20. až 50. léta 20. století) Období návratu k velkým teoriím (60. – 80. léta 20. století) Postmoderní sociologie (80. léta 20. století až současnost)

Protosociologie „Člověk se vždy snažil nějakým způsobem dění okolo sebe pochopit, dát mu hlubší smysl a řád.“ Mýty a magie Náboženské systémy Filosofie Antická filosofie (Demokritos, Platon, Aristoteles, Epikuros) Křesťanství (Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský) Renesance a osvícenství Francie, Anglie a Německa (Machiavelli, Montesquieu, Voltaire, Rousseau, Diderot, Francis Bacon, Thomas Hobbes, John Lock, David Hume, Imanuel Kant) – přírodovědné poznání, rozvoj techniky, zámořské objevy, moderní stát, proměna struktury společenských vztahů Utopické vize a ideální společnosti (Thomas More, Thomas Campanella, Claude H. de Saint-Simone, Robert Owen, Antoine de Condorcet, Francois Fouriere) – kritické myšlení, víra v lidský pokrok, lidský rozum a vědecké poznání Pamatovat si století, ve kterém působili

Klasická sociologie Klasická sociologie

Klasická sociologie Zakladatel vědecké sociologie: Auguste Comte (1798 – 1857) Francouzský pozitivistický filosof První použil slovo „sociologie“ (1839) v knize Kurz pozitivní filosofie jako konzervativní vědu o společenském pokroku Sociologie jako vědecký nástroj praktických změn společnosti, v hierarchii pozitivních věd je až na vrcholu kvůli své komplexnosti  skládá se ze sociální statiky a sociální dynamiky Tři vědecké metody: systematické pozorování, experiment a srovnávací historická analýza Vývoj společnosti: zákon tří stádií (1. teologické stádium, 2. metafyzické stádium, 3. stádium pozitivistické – vědecké) Vliv učitele Claude H. de Saint-Simone – první vznesl požadavek na vznik zvláštní vědy o společnosti Systém pozitivní politiky, Pojednání o sociologii zakládající náboženství lidskosti 1. Teologické stádium – přizpůsobování světa okolo, víra v duchy a nadpřirozené síly, vojenské společnosti (evropský středověk) 2. Metafyzické stádium – abstraktní spekulativní pojmy (překonání pověr), renesance až osvícenství 3. Pozitivistické stádium – vědecké, empirické znalosti, nezaujaté pozorování, moderní průmyslová společnost

Klasická sociologie Sociální darwinismus: Herbert Spencer ( ) Anglický sociolog a filosof Sociální dynamika – společnost jako biologický organismus, vzájemně provázané prvky, společenské instituce jako orgány těla, specifické úkoly a funkce  vše slouží k přežití k organismu Evolucionistická teorie aplikovaná na lidskou společnost – adaptace a přírodní selekce dostává společnost na vyšší úroveň vývoje z méně stabilních útvarů ke komplexním integrovaným strukturám = varování před umělými zásahy do vývoje (ekonomie: regulace státního mechanismu, reformy) Vývoj společnosti: sociální kontrola (1. vojenská společnost, 2. průmyslová společnost) Inspirace pro strukturální funkcionalismus The Study of Sociology, Principles of Sociology Vojenská společnost – armáda, hierarchie, omezení svobody jednotlivce, vnucená kooperace, podřízení celku, silná absolutní moc Průmyslová společnost – uspořádání jako trh, dobrovolná kooperace, volná směna, růst svobody jednotlivce, individualita

Klasická sociologie Sociální konflikt: Karel Marx (1818 – 1883)
Politický myslitel - historie, filosofie, ekonomie Věda jako nástroj poznání společnosti a společenské transformace Analýza a kritika kapitalistického výrobního způsobu, mocenských rozporů ve společnosti pramenících z rozdílného vztahu k výrobním prostředkům, dělby práce Téma odcizení (oddělení člověka od produktů jeho práce, od lidského rodu, odcizení práce Vývoj společnosti: dichotomické společenské třídy, třídní konflikty, boj mezi feudalismem, buržoazií a proletariátem v kapitalistické společnosti, ekonomický zákon o rozporu výrobních sil a výrobních vztahů Učení o ekonomických a technicko-technologických faktorech = učení o tzv. společenské (ekonomické) základně a ideové nadstavbě (ideologie, kultura, náboženství, rodina, stát, školství atp.)  ekonomický determinismus Komunistický manifest (1848), Kapitál (1867)

Klasická sociologie Sociální integrace a sociální fakta: Emile Durkheim (1858 – 1917) Sociologie jako exaktní přírodní věda = věda o sociálních faktech Sociální fakta – neomezený vliv na člověka, materiální i nemateriální povaha, vnější (objektivní) povaha, konají nátlak na člověka, formují vědomí, vysvětlitelné pouze z pozice objektivní vědy (příklady: reklama, masová média, kampaně atp.) Dělba práce Náboženství – kolektivní vědomí Sebevražednost Společenský řád – integrace lidí do společnosti Homo duplex (fyzické potřeby - jednotlivec x morálka, sociální normy - druh) Vývoj společnosti: 1. mechanická solidarita, 2. organická solidarita Základ strukturálního funkcionalismu O dělbě společenské práce (1893), Pravidla sociologické metody (1895), Sebevražda (1897), Elementární formy náboženského života (1912) Mechanická solidarita – tradiční společnosti, málo diferencované, (totalitní státy), soudržnost na základě kolektivní vůle, lidé jsou si velmi podobní, cíl je maximální homogenita, identické normativní systémy, osobnost kolektivní Organická solidarita – moderní, demokratický stát, autonomnost, jedinečnost, diferencované kolektivní vědomí, svobodná vůle, soudržnost, důvěra, vysoká dělba práce, specializace rolí, odlišné funkce, dělba práce má smysl

Sociální solidarita Mechanická solidarita (tradiční společnost, pospolitost) (Durkheim, Tönnies) Nízká strukturovanost společnosti, homogenní jedinci, nízká variabilita vzorců chování, sociální mobilita minimální, komunitní život Stabilní malá společnost s vysokou mírou sociální kontroly – neformální kontrola veřejného mínění Sociální kontrola je všudypřítomná, rigidně diktuje chování člověka po celý život Represivní právo (trest kolektivu), rodinné právo Kmeny v pralese, tradiční malé vesnice (=kmenová společenství) Organická solidarita (moderní společnost) Produkt industrializace, rozsáhlá dělba práce, specializace a individualizace (po průmyslové revoluci) Variabilní lidská činnost, mnoho subkultur a kontrakultur Systém formální kontroly (soudy, policie, úřady, věznice, ústavy pro choré atp.) Restituční právo (obnovení dřívějšího stavu věcí), právo kontraktní (peníze)

Klasická sociologie Subjektivita a sociální organizace: Max Weber (1864 – 1920) Jeden z nejvlivnějších sociologů Nominalismus – hledání podstaty sociálního jednání (smysluplnost, určený cíl, orientace na druhé lidi) Chování lidí lze pochopit, porozumět mu na základě jejich motivace, záměrů, hodnot, názorů, myšlenek atp. Hodnotová neutralita vědce Analýza moci (panství) a typů legitimizace (ospravedlnění, vysvětlení) Typy panství: tradiční, charismatické, racionální (resp. legální) Teorie byrokracie = racionalizace organizace společnosti Základ interpretativní sociologie (rozumějící sociologie – Verstehen) Protestantská etika a duch kapitalismu (1904 – 1906)

M. Weber – typologie panství, ideální typy, které se v čase kombinují:
Panství legální – formálně právní princip, racionální byrokracie, podřízení zákonům (i ze stran úředníků), kvalifikace výkonného aparátu, racionální pravidla Tradiční panství – základem je patriarcha/pán, později stav a feudál, panství vytváří osobní služebníci pána, důležitá je úcta, vědomí stavovské cti a prestiže Panství charismatické – mimořádná (vrozená) schopnost vládnoucího jedince, panství vytváří vybraní jedinci podle charismatických kvalit, emocionálně zabarvená oddanost a víra v charisma, zjevení a iracionalitu

Moc Moc je schopnost jednat, a to jak ve smyslu svobodně si volit cíle určitého jednání, tak ve smyslu vládnout prostředky, které takové cíle činí reálnými. M. Weber: moc je každá možnost prosadit uvnitř sociálního vztahu vlastní vůli i proti odporu Moc má uschopňovací funkci – čím více moci lidé mají, tím širší je rozsah jejich volby (okruh rozhodnutí) Široká definice: moc je snaha způsobit ve vnějším světě určitý zamýšlený účinek, uplatňuje se pomocí násilí, rozkazu, chvály, sugesce, mravu, módy, reklamy, vláda, výchovy atp. Užší definice: moc je specifický typ sociální interakce, soubor prostředků, prostřednictvím nichž jsou jedinci schopni vnutit svou vůli jiným jedincům (sociální zařízení – vojenská, politická aj.) Primární faktory moci: tělesná síla, chytrost, sugestivní nadání, silná vůle k moci atp. Sekundární faktory moci: moc úředníka aj.

Legitimita Legitimita je otázka oprávněnosti a zákonnosti moci ve smyslu její akceptace většinovou veřejností Legalita je shoda s právem, zákonnost. Moc je legitimní tehdy, kdy jsou její organizace, funkce a osobní složení mocenských orgánů schvalovány většinou občanů, a to jako oprávněné, zákonné, ústavní a spravedlivé. V moderní době je legitimita moci vyvozována ze suverenity a mandátu lidu Kritéria nelegitimity: zákony jsou v trvalém rozporu s politickými a mravními principy společnosti, jde o vyhlášení zvůle určitých skupin obyvatelstva, neexistuje zákonná cesta změny zákonů či jejich nápravy

Legitimní panství M. Weber – problematika moci, panství a sociální kontroly Právo je podle něj sociální fenomén, který má historickou a sociální proměnlivost – je to souhrn norem (platných v určité společnosti) Právo má možnost si vynutit dodržované chování stanovené v právních normách i proti odporu jednotlivce - je úzce spjaté s organizovanou politickou mocí, výlučnou autoritou a aparátem moci (= stát v moderní společnosti) Panství je definováno jako šance, že určitá skupina lidí splní určitá nařízení (poslušnost) a toto jednání se orientuje na takový řád, u kterého věří, že je legitimní. Víra v legitimitu vychází z: tradice, afektu, hodnotově racionálního přesvědčení a účelové racionality Moc je šance, že určitý člověk poslechne daný povel nezávisle na tom, čím je tento mocenský vztah vytvořen

Československá a česká sociologie
2. polovina 19. století Vliv francouzské, americké a německé sociologie Gustav Adolf Lindner (1828 – 1887) – první teoretik sociálních věd, sociální psychologie Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) – zakladatel tradice československé sociologie, kritický realismus, pozitivistické smýšlení, filosofie národních dějin, výuka sociologie na vysokých školách (od 20. let 20. století) Česká otázka, Ideály humanitní, Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, Rukověť sociologie Eduard Beneš (1884 – 1948) – národní otázky, sociologie politiky, alkoholismus a abstinenství Komunismus – ideologická deformace, „pavěda“ Brněnská sociologická škola – A. Bláha, E. Chalupný, J. L. Fisher Pražská sociologická škola – B. Foustka Sociologické časopisy – Sociologická revue (1930, Praha), Sociální problémy (1931, Brno)

Postmoderní sociologie

Postindustriální společnost
Společnost druhé či pozdní moderny Společnost služeb, civilizace 3. vlny Produkt technické a technologické revoluce Revoluce informační a znalostní Vznik: 1955/1956, v USA zaměstnáno více tzv. bílých límečků (zaměstnanců služeb) než tzv. modrých límečků (tovární dělníci a zemědělci)  akcelerace vývoje a společenských změn Subjekty moci: národní stát s omezenou suverenitou, nadnárodní společnosti a korporace, nadace a sociální hnutí Hospodářství: terciální sféra (služby) a kvartér (věda, výzkum), informace, poznání požadavky na kvalifikaci, nezaměnitelnost profesí digitální sítě Životní styl: věda, individualizace, sociální mobilita, glokalizace, decentralizace, komplexita, akcelerace, růst aglomerací Válečné konflikty: boj na velké vzdálenosti, elitní jednotky

Globalizace Informační, kulturní, sociální a ekonomická globalizace (propojení světa ve všech těchto oblastech) Teoretici: Pierre Teilhard de Chardine, Marshall McLuhan, Paul Virilio, Zygmund Bauman, Roland Robertson, Martin Albrow, Ulrich Beck, Anthony Giddens, Manuel Castells, Noam Chomsky, Immanuel Wallerstein planetární sjednocení lidstva (automatizace společnosti, masová komunikace), globální vesnice (sjednocování, televize), unifikace kultur, globální velkoměsto (anonymita, hodnotová dezintegrace, sociální exkluze, glokalizace (svoboda a nové šance proti sociální deprivaci, znemožnění mobility a existenční nejistotě), globální éra s globální společností (nová rizika a problémy)

Informační globalizace
Znalostní společnost/Informační společnost – síť nových informačních a komunikačních technologií = rychlý a plynulý tok velkého množství informací, kapitálů a různých symbolů v reálném čase -> determinace společenských struktur a činností Teoretici: M. Petrusek, M. Castells, U. Eco, G. Lipovetsky, V. Bělohradský Virtuální účast na událostech světa, kyberprostor, hyperrealita Prostředky: počítače, internet, služby, věda a výzkum Informační propasti (nerovnoměrné rozdělení informací a exkluze = „velkoburžoazie aktivních uživatelů počítačů a sítí“) Informační exploze – přesycenost prostoru informacemi a jejich nadprodukce, různorodé informace nutí člověka si odpovědně vybírat, šíření zjednodušeného obrazu společnosti, zpasivnění veřejného prostoru, apatie společnosti Účelová manipulace = infantilizace společnosti, „všezaplavující bavičská brečka“

„konec velkých (tradičních) vyprávění“ (Lyotard)
Současnost Akcelerace rychlosti technických změn a obchodních transakcí Narůstající množství informací bez kontextu Potřeba počítačů, telekomunikačních sítí a nových médií Ideologie permanentního a povinného ekonomického růstu Mobilizace lidských mas a masová vůle k překračování všech mezí v procesu výroby Komercializace a zpeněžnění podstatné části života Vysoká dynamika každodenního života, nedostatek času, pracovní výkon Zábava jako samoúčel (ne trávení volného času) Anonymita města Individualizace a masovost Uniformita, normalizace, racionalita, fascinace silou a mocí Nejistota, sociální napětí a konflikty Neefektivnost státních institucí, korupce, volání po změně „konec velkých (tradičních) vyprávění“ (Lyotard)

Homo rapiens „Lidé jsou mimo přírodu, a přitom beznadějně v ní.“ (Zygmund Bauman 2004) Odloučení člověka od přírody  přetvoření a kultivace k obrazu svému Druhá abiotická příroda = svět společnosti a kultury Kompenzace druhových nedostatků (oproti zvířatům) Saturace narůstajících sociálních a kulturních potřeb Průmyslová revoluce – lidské zásahy v podobě industrializace, modernizace – velká rychlost sociálních změn = člověk jako nemilosrdný destruktor, člověk násilný (homo rapiens), správce planety [Rees (Naše poslední hodina) 2005] Eskalace globálních ekologických problémů (globální oteplování, populační exploze, energie, odpady, civilizační choroby) „stav společnosti, ve které otřesné už nikým neotřásá, ve které je otřesné normalizováno“ (Bělohradský 2007) – kolektivní zapomínání Společnost jako systém prvků ve vzájemné interakci nebo závislosti, každý prvek má svou zvláštní funkci (strukturální funkcionalismus, T. Parsons, schéma AGIL) A – adptace: ekonomický systém G – gool attainment: politický subsystém I – integration: právní systém L – latence (udržování vzorců): náboženství, filosofie, ideologie

Strach a nejistoty Sociální deprivace – neochota vstupovat do kontaktu s cizími lidmi, absence intimních přátelských kontaktů, absence diskuze a vysoká dynamika života Relativizace a skepse Ztracenost a osamocení podporují agonistické (nepřátelské) tendence Atomizace Pochyby z budoucnosti, existenční nejistoty, absence pevných měřítek Člověk v anonymitě má tendenci přimknout se k silným osobám a ideologiím, podporuje oddanost, infantilizuje lidi, Umělé jistoty – politický populismus, drogy Úzkost – nemá reálné, racionální opodstatnění na rozdíl od strachu – týká se něčeho, co by teoreticky MOHLO být hrozbou Strach ve společnosti může být navíc podporován – vytváření zdrojů strachu, manipulace k vlastním cílům, intolerance, atmosféra úpadku = mocenský potenciál Sociální radikalizace, národní hodnoty, totalitní režimy

Konzumní společnost Masový konzum od 20. let 20. století – tři společenské inovace: Masová výroba na montážní lince (levný automobil) Rozvoj marketingu (stimulace poptávky) Rozšíření prodeje na splátky (zadlužování) Homo consumens (konzumní člověk) – neomezená touha po materiální a duševně-duchovní spotřebě – spotřeba novinek, spotřeba pro spotřebu, spotřeba pro slast ze spotřeby (E. Fromm) Hromadění věcí x permanentní obměna Nepravé potřeby – vygenerované trhem, vzájemnou soutěží firem, nesvoboda, snadná manipulovatelnost módními návrháři a reklamními kreativci Nutnost peněz – nutnost výroby – nutnost prodeje – nutnost nakupování Konzum jako produkt existenční nejistoty a bezmoci – dodává nová pravidla Konzum jako hlavní bod mimopracovní doby Konstrukce emancipace skrze peníze

Sociální struktura Společnost Sociální mobilita Sociální status

Společnost Definice společnosti: Největší sociální skupina jedince
Politicky a ekonomicky soběstačná skupina lidí obou pohlaví a všech věkových skupin, kteří sdílejí společnou kulturu, hodnoty a území a respektují vlastní instituce, normy a kulturní vzorce = jednotná elita Souhrn institucí, organizací, sociálních skupin, jednotlivců a jejich jednání = souhrn sociálních vztahů a jejich aktérů Součet navzájem reagujících jedinců, kteří se (ne)dobrovolně a (ne) ve vlastním zájmu podřizují určitým pravidlům, utváří se sociální řád Společnost je více než jen suma konkrétních jednotlivců – pokud by neexistovala společnost se svým kolektivním vědomím, pamětí a tlakem na disciplínu, neexistoval by ani člověk – podřízení společnosti (Durkheim) Společnost vzniká tam, kde si jednotlivec aktivně uvědomuje existenci druhých lidí, přestává být ryzím egoistou, komunikuje se svým okolím, (ne)vědomě respektuje existenci určitého řádu (autorit, norem, kulturních tradic) a podle toho koriguje své chování a cíle

Sociální status Sociální status:
Hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru či sociálním prostoru Vymezuje práva a povinnosti jednotlivě uvnitř určitého společenského systému Stabilní, ale ne statický – mění se podle situace Multidimenzionální Inkonzistentní status (Lenski): pozice na žebříčku jsou u každého jiné (nesoulad mezi ekonomickým postavením a prestiží, vzděláním atp.) Ukazatelé souhrnného sociálního statusu: Věk, pohlaví, vzdělání, povolání, příjem, složitost práce, prestiž povolání, podíl na řízení, etnická příslušnost, životní styl

Sociální status Dělení:
Status připsaný – vrozený (rodina, pohlaví, barva pleti atp.) či vnucený (nemocnice, vězení, totalita aj.) Status získaný - vzdělání, zaměstnání, zásluhy aj. Status objektivní – měřitelná a prokazatelná pozice člověka v sociálním prostoru Status subjektivní – subjektivní pocit jedince ohledně své pozice ve společnosti Statusové symboly: Odkazují na prestiž a status jedince, nositelé významů ohledně jeho postavení, klamavost (levný luxus atp.), demonstrace moci

Sociální mobilita Přesun jednotlivců nebo celých sociálních skupin v rámci struktury společnosti, mezi jednotlivými sociálními vrstvami Je vyjádřena změnou sociálního statusu Druhy mobility: Vertikální – přesun do vyšších či nižších vrstev, sociální vzestup či pád Horizontální – přemísťování v rámci sociální vrstvy, nemění se sociální status Intragenerační – sociální pohyb v rámci jedné generace (život jedince) Intergenerační – sociální pohyb mezi generacemi (dědeček – otec – vnuk) Individuální, skupinová Potenciální, vyžadovaná – (mobilita vyplývající z přání jedince (rodina aj.) x mobilita jako podmínka a nutnost zájmů jedince) Objektivní, subjektivní (měření výzkumem x hodnocení zúčastněných jedinců) Migrace – pohyb v geografickém prostoru Její intenzita se liší v různých (historických) spol. uspořádáních

Společenská změna Společnost se neustále vyvíjí – mění se v čase = společenská změna Proměna struktury společnosti, aktuálních kulturních vzorců a vzorců chování, materiální kultuře, sociálních interakcích, ekonomických a politických vztazích i přírodních podmínkách Reakce společnosti na změnu společenských podmínek Hodnotově neutrální pojem (x pokrok, vývoj aj.) – směr vývoje (pokrok, stagnace, retardace, regrese) Nositel: sociální hnutí, politické strany, jedinci Společenské změny: Vnitřní (endogenní) - zdrojem je společnost, např. technické inovace, zvyšování úrovně vzdělání a kvalifikace aj.) Vnější (exogenní) – zdroj změny je mimo sociální útvar a prostředí, např. změna klimatických podmínek, proces akulturace) Společenský proces je série vzájemně provázaných společenských změn (proces sbližování, adaptace, seskupování, spolupráce, soutěžení, distance, konfliktů aj.)

Vývoj stratifikace Vývoj stratifikace
Vývoj struktury české společnosti od roku 1990 Stratifikační teorie Sociální diferenciace Sociální nerovnost Třídní pojetí společnosti

Struktura společnosti
má charakteristicky uspořádanou síť vnitřních vztahů mezi jedinci a skupinami a mezi skupinami navzájem, svoji ustálenou síť pozic a rolí sociální struktura drží společnost pohromadě a je základním pólem jednání člověka Strukturální řezy společnosti: představa trojrozměrného modelu společnosti tvořeného různě nakloněnými a provázanými rovinami struktura podle pohlaví, věku, vzdělání, etnicity, národností, profesí, majetku a finančních příjmů, politické, náboženské či životně stylové orientaci

Stratifikační modely Hierarchický rozměr sociální struktury odráží sociální nerovnost = sociální stratifikaci Představuje různě legitimizované rozdělení společnosti do vzájemně odlišných (mocensky, majetkově, příjmově, životně-stylové aj.) a početně nevyrovnaných vrstev lidí s obdobnými osudy Systém otrokářský Extrémní forma legalizované nerovnosti – člověk může být majetkem druhého člověka, maximální sociální kontrola Antické Řecko Systém kastovní Vzestupná hierarchie kast, princip dědičnosti a náboženských interpretací, uzavřenost, nízká sociální mobilita, zákaz exogamních sňatků, určení prestiže a práv jedince včetně sociálních rolí, rasistické rozdělení společnosti Apartheid v JAR, Indie Systém stavovský (feudální) Význam rodu a jeho postavení (připsaný status), vyšší sociální mobilita, placení desátků za vojenskou ochranu šlechtice Středověká společnost Systém společenských tříd a vrstev Průmyslová revoluce 19. století

Společenské třídy a vrstvy
Třídní diferenciace (K. Marx, Wright): průmyslová společnost (19. století) - urbanizace, industrializace původní společnost beztřídní = ve vývoji se začaly tvořit třídy (otrokářský systém  feudální  kapitalistický  beztřídní spol. velká sociální skupina příslušníci stejné třídy mají stejné ekonomické prostředky, ale odlišné postavení k jiným třídám negace stavovského systému – mobilita je závislá na ekonomické pozici jedince, otevřenost vůči vysoké sociální mobilitě nerovná distribuce majetku přetrvává („vlastnictví výrobních prostředků“) beztřídní společnost (hranice se stírají mezi vyšší, střední a nižší třídou) = další teorie třídní diferenciace (F. Quesnay, Turgot, A. Smith) Buržoazie vlastní výrobní prostředky a proletariát nevlastní výrobní prostředky – jsou nuceni prodávat svou pracovní sílu

Společenské třídy a vrstvy
Vrstvy (M. Weber): Rozvrstvení společnosti je založeno na více (ekonomických, politických, kulturních) kritériích – dimenze, ve kterých jsou lidé v nerovném postavení (nejen ekonomická dimenze) = kritika Marxe Nerovnost je výsledkem nerovnoměrné distribuce materiálních a duchovních statků (blahobyt, moc a prestiž) Třídy (ekonomické faktory) Stavy (kulturní faktory) Strany (politické faktory)

Sociální nerovnost f

Sociální nerovnost Nerovnost je pro lidskou společnost typická
Vzniká tam, kde lidé žijí delší dobu ve skupinách (pokud tomu nebrání zvláštní společenská pravidla) V demokratické společnosti máme jako občané postavení v zásadních ohledech rovné a rovnoprávné (rovnost před zákonem)  nejsme ale od přírody stejní = existence nerovnosti Deklarovaná rovnost je chápána a garantována především politicky, právně a občansky

Výzkumy stratifikace společnosti
W. L. Warner (antropolog) – výzkumy soc. stratifikace v USA, (jak sami obyvatelé města vidí svoji třídní pozici ve městě?) = vytvořil klasifikaci 6 tříd (platí až do dnes) Horní třída – (vyšší x nižší) Střední třída (vyšší x nižší) Dolní třída (vyšší x nižší) Ukazatel I.S.C. (index statusových charakteristik) – 4 měřitelné ukazatele = souhrnný syntetický status Příjem, typ bydlení, profese, vzdělání Výzkum ČR (P. Machonin, M. Tuček) - multidimenzionální status = 6 tříd podle 5-ti dimenzí Vzdělání, složitost práce, řídící pozice, příjem, úroveň životního stylu

Výzkumy stratifikace společnosti
Erikson, Goldthorpe, Portocarero – EGP klasifikace: Hodnota ISEI podle vzdělání (kulturní kapitál), pracovní pozice (sociální status) a příjmu (ekonomický kapitál) 1 servisní třída (vyšší) – vyšší odborníci, zákonodárci, vysocí státní úředníci, ředitelé velkých podniků, vlastnící podniků (ISEI 65) 2 servisní třída (nižší) – nižší odborníci, nižší střední úředníci, techničtí odborníci, ředitelé menších podniků, vedoucí pracovníci ve vědě, výzkumu a kultuře (ISEI 54) 3 rutinní nemanuální pracovníci (ISEI 45) 4 drobní vlastníci, živnostníci, řemeslníci s vlastními zaměstnanci (ISEI 44) 5 drobní vlastníci bez vlastních zaměstnanců (ISEI 40) 6 technici, mistři (ISEI 39) 7 kvalifikovaní dělníci (ISEI 35) 8 zaučení a nekvalifikovaní dělníci (mimo zemědělství) (ISEI 27) 9 zemědělští dělníci, manuální pracovníci v primárním sektoru (ISEI 22) 10 soukromí zemědělci, primární sektor (ISEI 25)

Společenský a symbolický prostor
Sociální a kulturní kapitál

Předmoderní (tradiční) společnost
Vývoj stratifikace Předmoderní (tradiční) společnost Moderní společnost Bude sílit střední třída? (sociologický mýtus  „Vzestup a pád střední třídy“ Keller  v poválečným období ano, ale za globalizace střední třída klesá a stoupá třetí dolní třída 1. 2. 3. 1. 2. 3.

Vývoj stratifikace ČR P. Machonin – 60. léta – začátel výzkumů stratifikace, opřel se o metodologii USA = zjistil, že ČR společnost je stratifikovaná – kniha „Československá společnost“ sešrotována P. Machonin a P. Matějů – 70./80. léta – výzkum stratifikace ČR Třídní nivelizace (komunismus = beztřídní společnost)  stratifikace nevyhrocená, zploštělá – po revoluci 1989 se objevuje nová vyšší třída

Symbolický prostor P. Bourdie – koncepce moderní stratifikace:
4 základní kapitály (každý jimi disponuje v různé míře): Ekonomický (peníze, bohatství, majetek) Kulturní (vzdělanost) Sociální (rodinné vazby, styky, kontakty) Symbolický (demontrace naší pozice: VŠ diplom) Archaická společnost (kmenová) – 2 typy nejdůležitějších kapitálů: sociální a symbolický Agrární společnost (Francie, 19. st.) – ekonomický a sociální Moderní Francie (Z svět) – ekonomický a kulturní (elitní školy) Kapitály rozhodují o stratifikaci a životním stylu vrstev – „Distinkce“ – jemné rozdíly v životních stylech tříd a skupin ve Francii – vkus hudby, sportu, oblíbené nápoje

Sociální prostor P. Bourdie – třídy jsou jen na papíře – třída znamená shodné postavení lidí (životní podmínky mají blízko k sobě a mají daleko od šlechtice – v symbolickém ani sociálním prostoru se skoro nepotkají = sociální distance = sociální prostor distancí) Chápe prostor jako celek vzájemně souvisejících, ale vůči sobě vnějších pozic definovaných vzájemnými vztahy V sociálním prostoru jsou aktéři a skupiny rozděleni na základě ekonomického a kulturního kapitálu, právě tato kritéria určují jejich společenskou vzdálenost.

Vysokoškolský profesor Průmyslový velkoobchodník
(šachy, čínská kuchyně) Průmyslový velkoobchodník (jízda na koni, šampaňské) Pomocný dělník (fotbal, červené víno) Zemědělec (petang, šumivá vína)

Sociální skupiny Sociální útvary Sociální skupiny

Sociální útvary Významné sociální celky:
Sociální skupiny, komunity, agregáty, davy Komunity: Relativně uzavřené seskupení lidí se společným majetkem, bydlením, samostaným hospodářením, hodnotami, oddělenost od většiny (= subkulturní hnutí) Agregáty: Náhodná uskupení lidí v určité době, na určitém místě (= dopravní prostředek, hospoda, divadlo, koncert, náměstí, obchod aj.) Davy: Davy panické (katastrofy, útoky, havárie aj.), davy expresivní schvalující a protestující (vyjádření názorů a pocitů), davy agresivní (rebelující, získávající, plenící, terorizující, lynčující aj.) Davové chování (Le Bon, Tarde, Freud, Riesman) – pocit dezindividualizace, anonymity, beztrestnosti, ztráta zábran, minimalizace odpovědnosti, vzestup iracionality, moci a významnosti, sounáležitosti, pokles kriticismu

Sociální skupiny Různé formy lidského sdružování – sociální/společenské skupiny Člověk jako kolektivní bytost, která nemá jinou možnost, než žít ve skupinách – je jedincem i členem společnosti Funkční specializace moderní společnosti umocňuje potřebuju pracovat a žít ve skupinách Společenská dělba práce, specializace a diferenciace života Sociální skupiny jsou trvalé sociální útvary nejméně tří lidí Specifické rysy: Vlastní systém sociální kontroly a sankcí Požadavek spoluúčasti Sdílené hodnoty a normy Společná činnost Dělba rolí Vědomí vlastní jinakosti Vnitřní soudržnost členů

Znaky sociálních skupin
Kvantitativní znak: počet jedinců ve skupině (nejméně tři jedinci) Kvalitativní znak: Vstup do skupiny narozením (rodina) či dobrovolným vstupem (politická strana) Existence skupiny jako uspokojení lidských potřeb – potřeba bezpečí, náplně volného času, seberealizace, ventilace agresivity Ovlivňování skupinou – formulace názorů, hodnotového systému Pozitivní a negativní sankce skupiny, dodržování skupinových norem, loajalita, konformita, vědomí vlastní výjimečnosti, ochrana skupiny (in-group x out-group) Podpora identity příslušnosti k vyšším celkům – skupinová identita Skupinový konformismus – pasivní přizpůsobování jedince či skupiny existujícím poměrům a převládajícím názorům ve společnosti (vyhraněný konformismus – ‚syndrom spoluběžce‘) Syndrom spoluběžce – rezignovaný, necítí odpovědnost za svůj vlastní osud, nemá vlastní stanoviska, sebedůvěru, touha se přimknout,

Typologie sociálních skupin
Podle míry formality interpersonální komunikace: Sociální skupiny malé – stálý soubor lidí do 30 členů, společné zájmy, hodnoty a normy chování, přirozená hierarchie, neformální (rodina, sousedství aj.) Sociální skupiny velké – více jak 30 jedinců, společné ideje a symboly, nepřímé styky - neznají se blízce (generační skupiny, etnické, politické aj.) Podle intimity vztahů, způsobu komunikace (Cooley): Primární skupiny – neformální komunikace, socializační procesy (rodina) Sekundární skupiny – formální vztahy Podle způsobu vzniku a organizovanosti: Formální (přesná pravidla) a neformální skupiny Podle členství: Členské (součást skupiny) a referenční skupiny (touha být jejich členem) Podle vztahu skupin k okolí: Otevřené a uzavřené skupiny (omezené možnosti vstupu a výstupu ze skupiny) Podle vymezování se vůči okolí: Vnitřní (in-group) a vnější (out-group) skupiny

Skupinová dynamika souhrn komplexních a vzájemných sil i protisil, působících ve společném sociálním prostředí, ve skupině (Lewin, Shaw) skupinová dynamika je dána veškerým skupinovým děním, cíli a normami skupiny, její strukturací, pozicemi a rolemi ve skupině, skupinovými interakcemi a vývojem skupinových vztahů i celé skupiny vzniká a utváří se spolu se vznikem a zahájením práce skupiny a je charakteristikou jakékoliv skupiny = výkonnost skupin, interakce a komunikace ve skupině a směrem k okolí, problémy vůdcovství, struktury skupin, členství skupin, otázky skupinových konfliktů a formy koheze (spolupráce) Příklady: Syndrom smečky, obětní beránci (projevy skupinové averze, podpora koheze, odvrat od vnitřních problémů)

Sociometrie jevem skupinové interakce je přitažlivost a odpudivost mezi jednotlivými členy skupiny skupinové interakce jsou tak vlastně projevem složité sítě vztahů ve skupině a jsou východiskem pro sociometrii Sociometrie je vědecká metoda zjišťování pozic jedinců ve skupině (nositelů prestiže), jejich vzájemných vztahů na základě sympatií a antipatií = J. L. Moreno Sociometrický test = individuální výběr partnerů z dané skupiny pro např. trávení volného času, obývání společného pokoje, řešení náročných pracovních problémů, životních situací atp. – grafickým vyjádřením tohoto testu je sociogram, kde se označují jednotlivé pozice daných osob Osoba populární, oblíbená, trpěná, izolovaná, odmítaná, vedoucího skupiny aj. Typy vůdců: Autokratický lídr (řešení krizových situací), liberální lídr (kreativní práce), demokratický lídr (tlumí konflikty ve skupině)

Sociální instituce Sociální instituce Sociální organizace Byrokracie

Sociální instituce jsou klíčovým prvkem každé kultury
Definice instituce: dlouhodobě úspěšné, obecně používané způsoby chování a praktiky, které slouží k uspokojování lidských potřeb a přání Využívají se při řešení pravidelně se opakujících situací a problémů (=náhrada pudových nedostatků) Základní instituce: manželství, rodina, soukromé vlastnictví, stát, soudnictví, policie, náboženství, školství (nově vznikající: registrované partnerství; zanikající: inkvizice, šlechta)

Mezinárodní organizace
Sociální organizace Sociální organizace tvoří již konkétní sociální útvary s personální základnou, tj. jedná se o spojení konkrétních lidí za určitým cílem Pevná hierarchie, jasné konkretizované cíle, striktní diferenciace pozic, existence řídícího centra instituce organizace školství Gymnázium Jana Nerudy policie Policie ČR soudnictví Ústavní soud ČR v Brně Mezinárodní organizace NATO (severoatlantická aliance) WHO (svět.zdravot.org.) Greenpeace Armáda spásy EHS (evrop.hosp.společenství) UNESCO MMF (mezin.měnový fond) OSN

Byrokracie Byrokratismus: proces transformace organizace a její činnosti z organizací s jasným posláním se postupně stávají svébytné celky a jejich klienti se mění v „prosebníky“ s nelichotivým postavením (každý zaměstanec prosazuje své vlastní ambice, potřeby a představy o výkonu své profesní role a realizaci organizačního řádu) Byrokracie: profesní, efektivní, nadosobní způsob řízení hierarchicky uspořádaných organizací (ideální Weberův typ byrokracie) – požadavek moderní doby V dnešní době se byrokracie stala symbolem strnulosti, pomalosti, neefektivity, neužitečných procedur, tříštění individuální odpovědnosti a omezování kreativity pracovníka – formalismus, neosobnost, „bezcitnost“ = byrokratická dysfunkce Teoretici byrokracie: M. Weber, R. K. Merton, M. Crozier, J. Keller

Byrokratická společnost
Byrokratická společnost (racionálně řízená organizace) – M. Weber (ideální typ): Kontinuita Jistota pro adresáta služby (úřad zůstane, úředním může jít) Písemné procedury (kontrola) Neosobní pravidla (objektivita a spravedlnost) Jasné vymezení práv, kompetencí a povinností jedinců Hierarchie funkcí (systém nad-/pod-řízenosti) Obsazování míst na základě předem určených pravidel (kvalifikace) Oddělení funkcí řízení (rozhodování) od instituce vlastnictví (úřad je jen dočasně svěřen) Omezený stupeň individuální iniciativy = zajištění vertikální hierarchie a formalizace

Současná byrokracie Dnešní trhy, technologie, požadavky spotřebitelů atp. žádají změnu zaběhnutých procedur byrokracie: Decentralizace (přesun odpovědnosti a samostatnosti na nižší složky systému) Re-engineering (restrukturalizace firmy podle procesů) Projektové týmy Flexibilita pracovníků, snadné manévrování Odstranění prostorové lokace Emocionalita, intuice, kreativita Zvídavost, kritičnost, odvaha riskovat

Mcdonaldizace společnosti
George Ritzer – spojení teorie byrokracie a organizace M. Webera a teorie vědeckého řízení F. W. Taylora aplikované na fenomén fastfoodu současné společnosti Přílišná fixace na maximální efektivitu, automatizaci, specializaci práce, racionalitu, kontrolu, předvídatelnost způsobuje negativní jevy: Dehumanizace (robotizace, odosobnění – uniformy, design) Unifikace (masovost, maximální zisk – polotovary, chutě) Převádění výrobních nákladů na koncové zákazníky Všudypřítomné svádění (reklamy, dětské koutky, hračky) Život v iluzi (kvantita místo kvality, rychlost, lákavý design) Fasfoodové prvky postupně přejímají i jiné organizace (firmy, školy, banky, nemocnice, cestovní kanceláře atp.) = životní styl

Podniková a firemní kultura

Pracovní skupina Pracovní skupinu tvoří určitý počet osob na jednom pracovišti, kteří jsou spjatí společnou činností, vnitřní strukturou sociálních pozic a rolí a jednotným vedením. Pracovní skupina má funkce ekonomické a sociální.

Vlastnosti pracovní skupiny
Je vytvářena pro dosažení stanoveného cíle. Je proto skupinou formální. Představuje soubor vztahů, ve které se uplatňuje bezprostřední osobní vliv vedoucího. Je proto skupinou malou. Existuje po tu dobu, co existuje určený cíl. Pokud je cíl naplněn a nový není definován je skupina rozpuštěna. Proto je skupinou dočasnou nebo méně stálou.

Vytváření pracovní skupiny
Jestliže je celkový výsledek skupiny závislý na úzké součinnost specialistů, podporuje se tato tvorbou heterogenních skupin podle profesí nebo specializací. Jestliže je celkový výsledek skupiny závislý na souboru relativně izolovaných činností, sdružují se vykonavatelé stejných a podobných činností v homogenních skupinách a tím se podporuje soutěž.

Nároky vedení Vyšší počet členů v p. s. (nad 10 osob) vyžaduje vnější uspořádávající princip. Je nezbytné vyladění formálních vztahů. Nižší počet členů (méně než 10 osob) je nutný při průběžné, soustavné a spontánní koordinaci činností. Jsou nezbytné vyladěné neformální vztahy.

Podniková kultura vliv na úspěšnost firmy i efektivitu práce zaměstnanců souhrn představ, přístupů a hodnot ve firmě všeobecně sdílených a relativně dlouhodobě udržovaných pravidla společenského styku, hodnotové preference, zásady a pravidla pracovní morálky, loajality k podniku, vztahu k zákazníkům a podnikovým partnerům klíčový faktor konkurenceschopnosti a prosperity podniku Vznik: Přirozeným vývojem – ze systému spolupracovníků Vedení podniku Firemní kultura se promítá do komunikace a způsobu rozhodování o kandidátech ve výběrových řízeních Lukášek, R., Nový, I. Organizační kultura. Praha: Grada Publishing, 2004.

Firemní kultura Prvky firemní kultury
Viditelné a hmatatelné prvky organizace: architektura budov, vybavení podniků, výroční zprávy podniků, propagační materiály, produkty vytvářené podnikem Nemateriální prvky: jazyk používaný v podniku, zvyky, rituály a ceremoniály, oslavy/večírky,historky, mýty (= odráží hodnoty zastávané v podniku, míru formálnosti nebo neformálnosti vztahů, jsou zdrojem integrity

Firemní kultura Jaké výhody představuje dokonalé začlenění do prostředí firemní kultury? úzce souvisí s členstvím ve skupině = výběr členů skupiny, jejich neformální pozice, odměňování, pracovní kariéra = „insideři“ (otázka identity, sociální role) určuje, které vztahy jsou ty správné a vhodné, a to jak z hlediska moci, vlivu, hierarchie, tak z hlediska intimity, lásky a kolegiálnosti

Firemní kultura K čemu je dobrý podnikový hodnotový systém?
Hodnoty se vztahují k tomu, co jednotlivec nebo skupina považuje za důležité = promítají se do rozhodování jednotlivce nebo podniku Podnikový hodnotový systém vyjadřuje, čemu je přikládán význam v podniku jako celku, co si členové podniku myslí, že by se mělo dělat, jak v rámci podniku, tak i mimo něj Oblasti hodnot: péče o zákazníky, soutěživost, podnikavost, stejná příležitost, spravedlnost při zacházení se zaměstnanci, dokonalost, růst, inovace, produktivita, týmová práce atp. Trestání porušování těchto norem

Firemní kultura Jaké jsou hlavní výhody existence podnikové kultury?
Silná podniková kultura zprostředkovává jasný pohled na podnik Podnik je přehledný a snadno pochopitelný Usnadňuje tak běžné každodenní jednání lidí Umožňuje rychle pochopit mnohé formální předpisy a orientovat se i v nestandardních situacích = přímá jednoznačná komunikace Rychlé rozhodování Snižuje nároky na kontrolu spolupracovníků Při problémech lze počítat s poměrně silnou neformální sociální kontrolou Zvyšuje motivaci a týmový duch Může být nositelem konkurenčních výhod podniku

Firemní kultura Může mít silná podniková kultura také negativní důsledky? tendence k uzavřenosti všechny vnější a vnitřní signály, kritika a varování v rozporu se stávající podnikovou kulturou jsou přeslechnuty a záměrně odmítány fixace na tradiční vzory, nedostatek flexibility a blokování nové orientace kolektivní snaha vyhnout se kritice, konfliktům a vynutit si konformitu

Cvičení: Empirický výzkum a jeho fáze
Etapy výzkumu Základní a aplikovaný výzkum Kvantitativní a kvalitativní výzkum Úvodní projekt výzkumu

Sociologický vědecký výzkum
Zdroj sociálních informací: poznatky, sdělení a zprávy vytvářené a využívané ve společnosti – o společnosti, o vztazích mezi lidmi, lidském chování, názorech, mínění, potřebách a zájmech Vědecká metoda práce: systematický a plánovitý proces vypracovávání nových vědeckých poznatků Objektivita zkoumání Systematický sběr informací Logická interpretace Systém pravděpodobnosti Relevantnost, ověřitelnost, žádná spekulace Tvůrčí činnost Opakovatelnost, průkaznost, přesnost Objevování nových jevů Explanace, zpětná vazba

Předmět zkoumání Předmět sociologického zkoumání: Sociální jevy
Sociální vztahy Sociální procesy Sociální struktury Objekt sociologického zkoumání: Vrstvy obyvatelstva Obory (průmysl, zemědělství, kultura aj.) Životní prostředí (město, venkov aj.) Činnosti (práce, volný čas aj.) Cíle – orientační, deskriptivní, explanační, sociotechnická

Druhy výzkumů Základní dělení:
Základní výzkum (cíl vysvětlit všeobecné principy a zákonistosti společenského vývoje, podstata sociálních jevů – řeší vědecký problém) Aplikovaný výzkum (reaguje na požadavky praxe, každodenní život) Metodologický výzkum (výzkum používané metody) Komplexní (co nejvíce aspektů a úhlů pohledu) Parciální (jen jeden aspekt) – případové studie Intenzivní (do hloubky) – kvalitativní výzkum Extenzivní (ne tak do hloubky, deskripce) – výzkum veřejného mínění

Druhy výzkumů Časové hledisko:
Jednorázové (popis jevu v určitém okamžiku) s jednou skupinou – dotazníkové šetření, případová studie s více skupinami – experimentální výzkumy, komparativní výzkumy (ISRD, WVS, EVS, ISSP, ESS, Galup, Eurobarometr) Opakované výzkumy (sledování souvislostí, vývoj, náročnější, dražší, sledování hlubší) Longitudinální výzkumy – (stejná skupina, stejné téma, „různá“ technika – dlouhodobý) Panelové výzkumy (stejná skupina = panel, různá témata, stejná technika -> změny názorů po volební kampani) Replikační/opakovaný výzkum (jiná skupina, stejné téma i technika -> volební preference, marketing) = problém „úmrtnosti panelu“, profesionalizace panelu (panelový efekt)

Cíle výzkumu Orientace v problematice Popis, deskripce
Podrobněji popsat už nám známou věc (popsat populaci ČR) Kvantitativní dotazníkové šetření, sekundární analýza Vysvětlení, explanace Kauzální vysvětlení příčin a následků Longitudinální výzkumy, experiment Sociotechnika Aplikované v praxi (spokojenost s prací, firemní kultura) Hodnotící výzkum – zpětné ověření dopadu našich doporučení Explorace Objevit něco nového Kvalitativní výzkum – doporučení se pak ověřují kvantitativně

Fáze sociologického výzkumu
Přípravná fáze výzkumu Výběr problému, předmětu zkoumání – cíl, objekt, analýza dostupné literatury, teoretická příprava, formulace hypotéz, Výběr výzkumných metod a technik, tvorba výzkumného nástroje (operacionalizace) + prostor na úpravy, Projekt výzkumu Realizační fáze výzkumu Sběr empirického materiálu, výpočty, kontrola Fáze zpracování výsledků/analytická fáze Analýza dat, formulace výsledků, práce s hypotézami Fáze interpretační Závěrečná zpráva, formulace výstupů pro praxi, pokračování ve vědecké práci

Podpora v přípravné fázi
Systémová analýza předmětu – vytvořit si všechny vztahy mezi jednotlivými aspekty předmětu, teoretický model toho, co chci zkoumat, pomoc v literatuře Pilotáž – drobné ověřování měřící techniky, vhodné formy dotazování, kontrola operacionalizace, optimalizace otázek Systémová analýza objektu – zmapování lidí (resp. zaměstnanců) ve firmě, podniku, kde se výzkum koná Konzultace s odborníky (beseda, brainstorming, anketa, delfská metoda) Složitější výběrové strategie – konzultace se statistikem Sekundární analýzy – studium dokumentů, nové analýzy starých dat Terénní sonda – menší empirické šetření před výzkumem kvůli pochopení specifik dané situace + doplnění dat (besedy, pozorování, rozhovory – nereprezentativní) Průzkum – nepříliš systematický, omezená reprezentativita, hrubá orientace v problému Předvýzkum – ověření navržené metodiky a technik, výběrového postupu i nahrávání a zpracování dat

Úvodní projekt výzkumu
= výsledek přípravné fáze výzkumu záleží na potřebách zadavatele, pozor na jazyk, teoretickou argumentaci, rozsah, grafickou úpravu Zich, F.: Úvod do sociologie. Praha, Eupress, 2008. Úvod Cíl Předmět (téma) Metodika Výzkumný soubor (objekt) Harmonogram Rozpočet

Úvodní projekt výzkumu
Název projektu Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV) Zadání a problém Teoretický background – kdo a co se o tom tématu už zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu Cíle výzkumu – k čemu má výzkum sloužit na začátku, proč stojí zato se tomu věnovat, pojí se s tím i výzkumná strategie, orientace v tématu Předmět (výběr tématu, hypotézy, operacionalizace) Metodika (výzkumné techniky a metody + měřící nástroj, způsob zpracování dat) Objekt výzkumu – metoda výběru, výzkumná strategie, organizace sběru dat Harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) Rozpočet – tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = služby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, režijní náklady

Grantový projekt Anotace (shrnutí) + anotace v anglickém jazyce
Současný stav poznání Přínos projektu Materiální zajištění projektu (co už je k dispozici) Cíle řešení projektu Způsob řešení projektu – harmonogram a metodologie Prezentace výsledků/výstupy Charakterizace řešitelského týmu (CV) Struktura finančních prostředků (rozpočet)

Cvičení: Kvantitativní sociologický výzkum
Statistické znaky a jejich hodnota Operacionalizace Druhy hypotéz a jejich verifikace

Vztah teorie a empirie Teorie
Praktický příklad: výzkum volebního chování Teorie politických systémů, volebního chování, atp. Problém Nízká volební účast Hypotéza Omezený výběr Sběr dat Pre- a Post-election study Analýza Statistická anal. dat Empirie Interpretace Omezený výběr programů, nikoli subjektů Praxe Úprava priorit volebních programů

Výběr tematických okruhů
V teorii existuje přirozený systém vztahů mezi prvky V sociálních vědách tento systím NENÍ uzavřený, nelze ho jednoznačně vymezit -> výzkumník je tak nucen neustále něco redukovat – ujasnění předmětu výzkumu (závisí na charakteru a typu výzkumu, financích) individuální zkušenost sociální prostředí užívání drog právní prostředí výchova medicína obchod s drogami společenské klima

Hypotézy K. Popper (pol. 18. století, neopozitivismus, teorie falzifikace): „teorie o existenci objektivních fakt“ (= něco, co je reálně pravda a vnějšně to existuje) x Víděňský kruh (Carnap, teorie verifikace) Ověřitelnost teoretického poznání: abstraktní pojmy nelze měřit (tzn. operacionalizovat), neexistuje možnost to spočítat („duše davu, Bůh“ atp.)  teorie verifikace nedokáže ověřit na objektivních faktech tyto výroky  tzn. existují teorie, jež nelze za současných technických poznatků ověřit Příklad: všechny vrány jsou černé K. Popper – teorie falzifikace: jakmile to dokážu vyvrátit, doberu se k pravdě = potvrzovat (verifikovat) ve vědě nelze „pravda“ je to, co ještě nebylo vyvráceno  po mnoha pokusech vyvracování pravdivostní hodnota (důvěryhodnost) výroku roste  hypotézu nelze nikdy potvrdit, pouze nejsme schopni ji (zatím) vyvrátit!

Hypotézy Formulace výzkumných otázek (nápady, myšlenky), předpoklady o zkoumaném jevu, měly by se testovat ve výzkumu Obecné  konkrétní  pracovní (operacionální) hypotézy O.: „Lidé z různých prostředí užívají drogy v různé míře.“ K.: „Ve městech se drogy užívají více než na venkově.“ P.: „Podíl lidí užívajících marihuanu je v sídlech nad obyvatel vyšší než v menších sídlech.“ Deskriptivní hypotéza – předpokládá něco o stavu sociálního jevu Relační hypotéza – vztahy jevů Funkční hypotéza – funkce jevu ve struktuře Klasifikační hypotéza – uspořádává naše přestavy o jevu Explanační hypotéza – předpokládá vysvětlení jevu – kauzalita, latentní proměnné

Operacionalizace Teorie by měla být ověřitelná a vnitřně konzistentní (nerozporná) Nutnost mít schopnost převést teorii na úroveň empiricky měřitelných/ověřitelných indikátorů Objekt zkoumání je příliš komplexní  musíme měřit znaky skrze indikátory (tzn. například otázky v dotazníku) Hledáme ten nejlepší a nejvhodnější indikátor Příklady: Věk respondenta = otázky na věk v dotazníku, občanský průkaz, matrika Spokojenost se životem = otázka v dotzaníku, pozorování resp. JEV Životní úroveň operacionalizace INDIKÁTOR Čistý příjem nepřímé měření

Operacionalizace Převést neměřitelný jev do měřitelné podoby (jeho znaky) Teoretický jev (drogy, město, venkov) převést  podoba empiricky zachytitelných indikátorů Vlastní intuitivní představa pojmu Shrnout indikátory do jednoho celku – souhrnný index analýza Specifikace jeho dimenze (vlastnosti) Výběr indikátorů – jen některé otázky Konkrétní indikátory - otázky

Cvičení operacionalizace
pojem složky vlastnosti znak indikátor dotazník Vzdělání Spokojenost studentů na škole Sociální status studenta Vybavenost učeben počítači

Výběr indikátorů Kritéria výběru: Teoretická kritéria
Odpovídá indikátor pojmu? Je relevantní vůči cílům? Odhaluje něco nového? (badatelsky) Empirická kritéria Osvědčil se již ve výzkumu? Koreluje s jinými indikátory? (zastupitelnost) Je vhodný do kulturního prostředí? Pragmatická kritéria Nároky na čas, na finance, na organizaci? (délka dotazníku)

Měření, kvantifikace Přiřazování číslic k reprezentaci vlastnosti, ke kvalitě či k předmětům nebo jevům podle určitých pravidel Kvantitativní vyjádření charakteristik jevů prostřednictvím znaků Ke každému respondentovi, je každé otázkce v dotazníku i ke každé odpovědi je nutné přiřadit vlastní číslo (= ZNAK) Statistické znaky: Nominální měření/znak (muž x žena): číslice nemá reálnou hodnotu, je to jen označení slovního vyjádření (očíslovávání) Ordinální měření/znak (škálování: jak často čtete noviny? Denně (5), často (4), občas (3), málo (2), nikdy (1/0) ): číslice mají reálnou hodnotu, lze je seřadit, ale neznáme skutečné vzdálenosti mezi číslicemi – subjektivní rozhodnutí respondenta, za dodržení logických předpokladů je to pravá kvantifikace Kardinální měření/znak (otázka na věk, příjem, měření času, frekvence výskytu, bodování): číslice mají reálnou hodnotu a mají mezi sebou stejné vzdálenosti (např. 1 rok, 1.000,- Kč)

Cvičení: Techniky sběru dat
Pozorování, anketa, rozhovor, dotazník Příprava dotazníku Druhy otázek, způsoby jejich aplikace Příklad dotazníků

Základní procedury empirického výzkumu
Procedury: souhrn specializovaných postupů organizace výzkumu, výběru objektu zkoumání, sběru informací a jejich vyhodnocení Monografická – explorace, maximální přehled o zvolené problematice, hodně informací, kombinace výzkumných technik, předvýzkum Statistická – deskripce, statistická data, vývojové tendence, společenské zákonistosti, závislosti jevů, kvantita Typologická – teoreticko-empirický přístup, ideální typy a následné přiřazování kategorií Experimentální – kauzalita, předmět výzkumu se zkoumá aktivním působením na objekt výzkumu, cílevědomé vytváření nových podmínek podle hypotéz, mikrosociologie Historická – vývoj, srovnávací analýza dat, konkrétní historické události, dokumentace Procedury – soubor organizovaných činností zaměřených na získávání informací určitého typu – kombinace různých technik

Základní techniky sběru dat
Techniky sběru dat: konkrétní, speciální informace zjišťování faktů a manipulace s nimi, které se odvíjí od zvolené výzkumné metody a procedury Analýza dokumentů (obsahová a sekundární analýza/kvantitativní i kvalitativní) Obsahová analýza – kvantitativní analýza četností obsahů ve sledovaných jednotkách (tisk, televize, mediální studia); popis obsahu a formy slov, kreseb, zvuků aj., problém intersubjektivity Sekundární analýza – kvantitativní, dříve získaná data, která jsou podle nového cíle výzkumu třeba přeskupit, znovu analyzovat reinterpretovat (např. komparace) x primární analýza (analýzuji primární data s původním/prvním cílem výzkumu) Rychle se rozvíjí, levnější, rychlejší, problém zprostředkované informace s chybami Zdokonalení systému archivace dat (socg. datový archiv SDA v SOU AV ČR, archivy se začaly sdružovat CECSDA, pravidla pro archivaci DDI), mezinárodní datové archivy na internetu (ESS) Techniky – ustálený způsob řešení úlohy včetně způsobu sběru dat v terénu, standardizace (stejné podmínky dotazování)

Pozorování mikrosociologie, neznámé prostředí výzkumu/tématika; hlubší poznání situace, sledování každodenního života objektu, problém adaptace do skupiny, záznamy, vhodná volba pozorovatele, efekty pozorování (hawthornský efekt), objektivita pozorovatele, etika, časově náročné, systematičnost, standardizace podmínek, výcvik, průběžné zprávy zúčastněné, nezúčastněné/otevřené, skryté slavné výzkumy: W. F. Whyte (Street corner of society – party a gangy v Chicagu ve 30. l.), N. Anderson (The Hobo – amrický tulák ve vlacích), E. Chinoy (průmyslový podnik v Detroitu), K. Doktor (průmyslové podniky v Polsku)

Experiment kvalitativní, zachycení kauzality jevů, participativní strategie, manipulace s podmínkami, opakování, odhaluje intervenující skryté proměnné, experimentální a kontrolní skupina Testy, sociometrie

Anketa – organizačně a finančně nejvýhodnější, jednoduchá, stručná, zajímavá, písemné dotazování (anketní lístky - samovýběr), není reprezentativní – nedefinovaná populace, motivace?, návratnost?, identifikace respondentů?; průzkumy trhu, veřejného mínění atp. Dotazník – interakce tazatele a respondenta, formulace otázek Rozhovor (interview) Různě kvalitní přístupy využívající dotazník: Vědecký výzkum Odborný výzkum Výzkumy veřejného mínění Marketingový výzkum (názory nespecifikované skupiny obyvatel) Anketa Respondent: osoba odpovídající v sociologickém výzkumu na otázky kladené v rozhovoru nebo prostřednictvím dotazníku, účastník výzkumu Tazatel: osoba kladoucí příslušné dotazy v dotazníku, distribující dotazník/anketu

Dotazníkové šetření Přímý kontakt, zprostředkování formulářem,
Interakce tazatele a respondenta, zdroje chyb u tazatele (osobnost, chování, kontext a atmosféra dotazování), motivace respondenta a jeho reakce, srozumitelnost otázek, objektivní charakteristiky = co nejvyšší standardizace podmínek Anonymita, menší finanční náročnost, objektivita Klady + : reprezentativita (velká populace), mnoho otázek a témat, dobrá standardizace Zápory - : malá návratnost (její zvýšení je drahé), povrchnější výsledky o velké populaci, standardizace může být i nevýhoda, neflexibilita, důležitý je předvýzkum a pilotáž

Dotazníkové šetření Varianty dotazníkového šetření:
Samovyplňovací papírový dotazník (PAP) – relativně levný, snadná distribuce, záruka anonymity, problém spolupráce dalších osob, nízká návratnost Rozhovor (face-to-face FTF) – předčítaný dotazník, u složitějších dotazníků, otevřené otázky, nákladný, náročný na tazatele, méně anonymní, vliv tazatele větší, tlak na odpověď (návratnost), kontrola situace okamžitá Elektronický dotazník CASI Telefonický dotazník CATI

Příprava dotazníku Úvod Zadavatel, zpracovatel (není vždy vhodné)
Identifikace projektu (číslo, název úkolu, číslo tazatele) Název dotazníku Číslo dotazníku Instrukce oslovení, žádost o spolupráci, význam projektu, reprezentativita, způsob výběru, garance anonymity, způsob vyplnění (příp. odeslání), poděkování, podpisy autorit  lepší menší formát (A5)

Formát dotazníku Formální stránka:
Uzavřené a otevřené otázky (kódy), polootevřené Jednoduché otázky, baterie otázek Výběrové otázky, výčtové otázky Filtrovaná otázka, filtrační otázka (pozor na počty respondentů) Každá otázka má své unikátní označení – kód, odpovědi také (viz kvantifikace) + implicitní kódy (99 = nevím, 8 = odmítl odpovědět) Čitelnost, velká písmena, přehlednost Místo pro záznam odpovědi Grafické uspořádání 20 otázek na respondentů – komerční sféra – uzavřená otázka 7 – 8.000,- Kč, otevřená otázka – 12 – ,-

Formát dotazníku Obsahová stránka:
Meritorní otázky - jdou k jádru věci Identifikační otázky - označují třídící proměnné v analýze, např. volíte x nevolíte, záleží na výzkumníkovi Doplňkové otázky – kontrolní dotazy (důvěryhodnost, odvádí pozornost), trikové otázky Projektivní otázky – (psychologické, ztotožňování s různými situacemi, asociace, hypotetické situace, zmírnění citlivých dotazů; těžká interpretace) Sociodemografické otázky – základní sociodemografické ukazatele (pohlaví, vzdělání, věk, velikost bydliště, kraj) Citlivé otázky – záleží na kontextu a lidech (příjem, nepříjemné zkušenosti atp.)  pokrytí tématických okruhů, ověřování hypotéz

Formulace otázek Pravidla tvoření a formulace otázek:
Ekonomičnost – je otázka pro výzkum nezbytná? Jednoznačnost – neptáme se na více věcí najednou? Chápou respondenti otázky stejně? Objektivita – nesugestivní, nezavádějící, neutrální (nesvádí ke stylizaci) Slušnost – citlivá témata, vhodné umístění v dotazníku Srozumitelnost – délka, odbornost otázky Bez negací (gramatická struktura) Nenáročné na znalosti Nevyžadující morální postoje (sociální desirabilita) Věcnost – měří otázka to, co potřebujeme? Vyhodnotitelnost - konkrétnost, vhodné a úplné odpovědi Logická klasifikace odpovědí Atraktivnost Trikové – odvést pozornost respondenta od tématu dotazníku, eliminace stylizace, větší spontánnost – není třeba vyhodnocovat Kontrolní otázky – prověřují věrohodnost respondenta, pravdivost odpovědi, opakovaná otázka Filtrační – dělení respondentů na podskupiny, kompetentní respondenti Sociální desirabilita – stylizace respondentů podle toho, co od nich společnost očekává Standardizace – číst přesně, stejně, v pořadí, neodchylovat se od pravidel, stejná konverzace s tazatelem, Řazení otázek

Řazení otázek Na úvod lehké, zajímavé, aktivizující – neohrožující anonymitu Doprostřed – těžké i nepříjemné otázky (do 2/3 dotazníku) Ke konci – rizikové dotazy Na konec – lehčí identifikační dotazy, sociodemografické dotazy Závěr – volné výpovědi, doplňky, poděkování

Nároky na odpověď Vyčerpání variability jevu Krátké, jednoduché
Vyhýbat se zařazení odpovědi „nevím“ (v rozhovoru tuto odpověď tazatel nečte) Kategorie se nesmí překrývat – jenoznačné zařazení respondenta

Cvičení: Statistická procedura a její použití
Základní soubor Vyčerpávající a výběrové šetření Výběrový soubor, reprezentativita Velikost výběrového souboru, variabilita výsledků Způsoby výběrů Spolehlivost a výběrová chyba Nereprezentativní soubory

Objekt sociologického výzkumu
Objekty: Jedinci (sociodemografika + názory) Celé domácnosti, skupiny Sídla (obyv., kriminalita, nezaměstnanost) Okresy, kraje, státy Při výběru respondentů se užívá pravidel statistiky Statistická: Jednotka – konkrétní případ, nositel znaků, o kterém chceme něco zjistit [příklad: žena nad 30 let žijící v Praze] Znak – vlastnost na objektu, která nás zajímá [věk, sídlo] Soubor – množina jednotek, spojuje je to, že jsou nositelé vlastností, které nás zajímají (čím více znaků si stanovím, tím menší soubor budu mít) [skupina žen nad 30 let žijících v Praze] Šetření – způsob zjišťování informací o jednotkách

Populace a výběrový soubor
Konečná populace: výzkumník zná danou populaci, jmenovitě každou jednotku (známá množina jednotek)  vyčerpávající šetření (mikrocenzy, sčítání lidu ČSÚ) (Otevřená) populace: např. celá populace ČR nad 18 let (nevím jmenovitě, kdo tam patří) Ne všichni mají šanci být vybráni do základní populace: bezdomovci, vězni, hospitalizovaní, dětské domovy, workoholici, atp. Neexistuje lineární souvislost mezi velikostí výběrového souboru a spolehlivostí statistické indukce Role hraje i zkušenost výzkumníka (nebo kolegů)

Základní a výběrový soubor
Základní soubor/populace: přesné konkrétní určení, kdo nás zajímá – např. populace mladých 15 let (ČR) Soubor jednotek, které mají (stejnou?) šanci být vybráni do výběrového souboru Základní soubor by se měl co nejvíce rovnat populaci Výběrový soubor: souhrn vybraných jedinců (ze základní populace), na kterém se provádí sociologický výzkum – z jejich výpovědí se pak usuzuje na chování celé populace (resp. základního souboru) – např. náhodně/kvótně vybraných respondentů do výzkumu  výběrové šetření

Reprezentativita Výběrový soubor by měl být reprezentativní a dostatečně velký Reprezentativita – výběrový soubor reprodukuje vlastnosti základního souboru, je identický ve všech znacích a vlastnostech (kopie klíčových parametrů: věk, pohlaví, vzdělání, profese, zájem atp. – tyto demografické údaje se kontrolují skrze výsledky statistického šetření) – rozdíl je jen ve velikosti a neznámých vlastnostech (postoje, názory) = nejlépe k tomu slouží náhodný výběr + všechny jednotky mají šanci se do výběrového souboru dostat

Velikost výběrového souboru
Velikost výběrového souboru – ovlivněný potřebami výzkumníků, jak hluboko v analýze chtějí jít – potřeba zastoupení specifických skupin Velikost intervalu spolehlivosti Hladina významnosti Variabilita (heterogenita) Velikost souboru pro 1 kvantitativní znak N = (α * VK) / Δ α = kvantil N rozdělení na hladině α α (0,05) = 1, 96 VK = rozptyl jevu (hodnota nejvariabilnějšího znaku z ČSÚ) Δ = výběrová chyba

Výběrové procedury TYPY VÝBĚRŮ:
Pravděpodobnostní – každá jednotka má šanci být součástí výběru (nemusí mít stejnou šanci) Nepravděpodobnostní – některé jednotky nemají šanci stát se členem souboru, vliv subjektivních metod Náhodné (pravděpodobnostní): dodržování principu náhodnosti, každý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do výběrového souboru, opora výběru! prostý nahodný výběr (s vracením a bez vracení), systematický náhodný výběr, stratifikovaný (rozdělení do skupin), výběr skupin (skupiny jsou dány již předem – např. třídy), náhodná procházka, vícestupňový výběr (dnes podle obvodů pro sčítání lidu) atp. Náhodná procházka – výchozí bod je nějaká náhodně vybraná ulice ve městě, tazatel je čelem ke konci ulice, otočí se v pravo, 3. dům, 3. patro, 3. byt zleva, 1. osoba s narozeninama nebo Kishova mřížka, švédský klíč  je nutné se pořád vracet, pokud nezastihneme

Výběrové procedury kvótní výběr
Kvazipravděpodobnostní výběr: kvótní výběr Nenáhodné (empirické): výběr podle specifických potřeb výzkumníků (např. marketing), záměrný výběr určitých skupin (subkultura, firmy, zájmové skupiny) snowball výběr, anketa

Kvótní výběr nemá oporu výběru,
pokud chceme jeho reprezentativitu – vezmeme si dostupné demografické znaky ČR (pohlaví, věk, vzdělání, ekon. Aktivita, velikost bydliště, kraj) a přeneseme je na náš výběrový soubor  vznik tzv. KVÓT (volné x vázané) Příklad: 10 osob 5 žen, 5 mužů 2 ZŠ, 3 SŠ s M, 3 SŠ bez M, 2 VŠ x (15 – 29), x (30 – 44), x (45 – 59), x (60 – 74), x (více jak 74) tazatel dostane kvóty a má pokyny je náhodně naplnit = reprezentativní struktura je to dodržena, ALE vnitřní struktura souboru není dokonale reprezentativní (viz postoje, názory, hodnoty, zkušenosti atp.) nadhodnocuje se výběr, nižší náklady výzkumu nelze spočítat návratnost dotazníků (ani nevíme, kdo odmítl) = o procesu výběru nelze nic říct hrozba skupinového efektu (tazatel se ptá známých - vychýlení), stratifikační efekt (tazatel sám vyloučí sporné skupiny – na hraně kvót), těžko zachytitelné extrémní skupiny

Kvalita měření X = T + Es + En zkreslení JEV Životní úroveň INDIKÁTOR
Operacionalizace INDIKÁTOR Čistý příjem Nepřímé měření Výsledná naměřená hodnota Nesystematická chyba měření Skutečná hodnota vlastnosti, kterou chceme měřit Systematická chyba měření

Chyby měření Es = systematická chyba měření (BIAS),
- odchylka měření od pravdivé hodnoty - statistické zkreslení, - stejné u každého měření  validita En = nesystematická chyba měření (VARIANCE), - každé měření má svůj rozptyl - náhodná odchylka – nelze předpokládat, kam se vydá - kolísá v nějakém intervalu  reliabilita

Chyby měřění Každá systematická i nesystematická chyba měření je způsobena dvěma chybami: Chyba pozorování – rozdíly odpovědí respondentů od pravdivých hodnot Respondent error (respondent) Interviewer error (tazatel) Instrument error (měřící nástroj) Mode error (metoda sběru dat)  horší při modelování (vztahy a souvislosti, jiný druh kauzality) Chyba nepozorování –neuskutečněné měření u části populace (otázka náhrady je sporná) Sampling error – výběrová chyba Coverage error – chyba pokrytí Non-response error – chyba výpadků návratnosti  horší při deskripci (jednoduchý popis, reprezentativnost) Coverage error – špatný výběrový plán, základní soubor respondentů je jiný než výzkumná populace Sampling error - neobjeví se tam určitá sociální skupina – výběrová chyba se vyskytuje vždy (vojáci, vězni, hospitalizovaní, velmi staří lidé atp.)

Reliabilita a validita
náhodná chyba značí spolehlivost použitých technik – stabilita výsledků v čase, přesnost, konzistentnost měření záruka opakovatelnosti výzkumu -> v případě, že se stav pozorovaného objektu nezměnil, dosahuje se stejného výsledku měření konzistence testu, opakování v čase: test/retest paralelní měření: stejná otázka položená jiným způsobem intersubjektivita posuzovatelů: otevřená otázka - kódování kodérů mezipoložková reliabilita škály: Cronbachovo Alfa (baterie položek) Validita: výzkum měřil opravdu tu vlastnost, kterou zamýšlel a plánoval – pravdivost operacionalizace pokryla všechny dimenze jevu skutečný stav věcí empirická validita ke kritériu teoretická validita – obsahová a konstruktová Syndrom RVT (nelze zvyšovat reliabilitu a validitu zároveň – trivializace výsledků) Obsahová validita – v testu jsou přiměřeně zastoupeny všechny položky – obsahově reprezentativní Konstruktová – skutečné měření pojmů, konstruktů – zástupců sociálních jevů v empirickém měření Empirická validita ke kritériu – vím, že respondenti jsou členi určité skupiny a ptám se na to – možnost kontroly Prediktivní validita – validita přijímacích testů VŠ (od studentů, kteří je udělali výborně, očekávám, že budou skvělí Postdiktivní validita – otázky na to, zda se respondent stal obětí trestného činu v minulosti Konstruktová validita – v datech je zjištěn takový vztah, který je očekáván na základě teorie Konvergentní validita – asociace dvou proměnných lze očekávat (stranické preference a levo-pravé zařazení) Diskriminační validita - vztah by mezi daty být neměl Obsahová validita – pokryji ten jev skutečně úplně všemi indikátory? Zjevná validita – výzkumník se jen zamyslí a schválí si to

Standardizace Nastolení standardních podmínek měření pro všechny dotazované respondenty Nástroj odstranění chyb měření Zajištění reliability výzkumu (spolehlivost) Standardizace u: Podmínky sběru dat (stejná administrace dotazníku) Standadizovaná techniky (stejné otázky i odpovědi pro všechny) Stejné vyhodnocování (bodování, skórování) Srovnání výsledků s normou (N rozdělení) při analýze – tyto standardizované míry pak mohu vzájemně porovnávat (problém s modelem normalizace, standarní způsob interpretace, sporné)

Cvičení: Závěrečná zpráva
Zpracování dat, kontrola dotazníků, přenos dat na počítač, systémový soubor Kódový klíč Třídění empirických dat: prvního a druhého stupně (relativní četnosti, průměr, modus, medián, kontingenční tabulky + příklady) Ověřování hypotéz, chi-kvadrát Závěrečná zpráva Interpretace, doporučení, prezentace

Příprava dat na zpracování
Evidence a kontrola Zpracování seznamu proměnných (název, číslo, otázka, labely hodnot, mising values) Transformace syntax Charakteristika proměnných (nominální, ordinální, kardinální) Čištění dat, oprava chyb Třídění prvního stupně jako důvod k opravě, některé chyby lze opravit podle logické úvahy (překlepy) Relevance odpovědi? Kódování jako missing Kategorizace kardinálních proměnných – statistická srovnatelnost (homogenní skupiny), stejné intervaly, typologie (přirozené třídy), symetrie postojových škál Transformace – výpočet četností, missing values, slučování kategorií, standardizace, indexy

Vážení dat Vážení dat jako úprava proporcí
Vážení údajů – přisouzení různé váhy - statisticky korektním způsobem lze přepočítat data ke „správné“ struktuře Není to manipulace s daty = náprava odchylek vzniklých při sběru dat Matematická úprava nereprezentativnosti Začátek vážení při odchylce o 5 % Časté řešení u náhodných výběrech (= „designová váha“), kvótní výběry tímto příliš netrpí

Statistický popis jedné proměnné
Tabulky Frekvenční tabulky – tabulka třídění 1. stupně Absolutní četnosti Relativní četnosti Kumulativní relativní četnosti Kvartily, kvintily, decily (intervaly v daných kategoriích) Míry šikmosti a špičatosti distribuce

Míry centrální tendence – polohy: Medián (hodnota prostředního členu uspořádaného souboru) Modus (nejčetnější hodnota proměnné) Průměr Míry variability: Variační rozpětí (MIN – MAX) Mezikvartilové rozpětí (Q1 – Q3) Průměrná odchylka od průměru Rozptyl Směrodatná odchylka (méně zdůrazňuje odlehlá pozorování) Variační koeficient (0 – 1) - porovnává proměnné se stejnou metrikou s různými průměry

Grafy Tyčové/sloupcové grafy Boxplot Histogram Koláčové grafy Spojnicové grafy

Statistické třídění druhého stupně
Kontingenční tabulka Analýza podsouboru, porovnávání Analýza asociace proměnných (závislosti 2 proměnných) Analýza podsouboru Ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádcích závisle proměnná Absolutní četnosti Relativní četnosti Celkové rel. četnosti (typologie) Sloupcové rel. četnosti Řádkové rel. četnosti Analýza asociace – vztah mezi znaky (přímá x nepřímá závislost) Lineární asociace (plynulý růst obou proměnných) x nelineární asociace Obousměrná asociace (korelace) x jednosměrná asociace (regresní analýza) Graf  scatterplot

Statistické třídění druhého stupně
Hypotéza o nezávislosti (chi-kvadrát test): Ho: proměnné jsou nezávislé (zamítnutí hypotézy znamená zjištění vztahu mezi proměnnými = hladina významnosti je menší než 0,05) Ne více než 20 % četností menších než 5 (absolutní četnost respondentů), v žádné kategorii nesmí být nula respondentů Princip chi-kvadrát testu: porovnávám zjištěné četnosti s očekávanými četnostmi Koeficienty dokáží měřit i sílu závislosti, kontingenční tabulka to nedokáže Adjustovaná (standardizovaná) rezidua – pro každé políčko tabulky zvlášť, pokud se blíží k nule = dokazují nezávislost proměnných v daných kategoriích, vysoká rezidua je výhodné interpretovat (zajímavá zjištění)

Latentní proměnná Interpretace závislostí – analýza kontingenční tabulky [rozpracování „elaboration model“ u Jeřábka, původně P. F. Lazarsfeld] Analyzovali jsme vztah v kontingenční tabulce – nestojí za tím vztahem ale vliv nějaké třetí proměnné = skrytý vliv (je to tam náhodně? Výsledek výběrové chyby?)  je nutné upřesnit asociaci Kontrola pro třetí faktor (= parciální korelace, kontingenční tabulka pro tři proměnné – příkaz PIVOT) X Y Z X Y Z

Interpretace Na základě výsledků analýzy chceme vypovídat o základním souboru (musíme si být vědomi výběrové chyby, intervalu spolehlivosti, hladiny spolehlivosti α) Interpretace: Předpoklad o tom, proč výsledky vypadají takto Důležité je to, co se skrývá za čísly v analýzách Je důležité řádně oddělovat výsledky čistých dat a samotnou interpretaci Každé číslo je jen orientace! (chyby jsou úplně všude) Je dobrý datový soubor? (důležité v sekundární analýze)

Sociotechnická doporučení
Podložená, zdůvodněná daty (znalosti souvislosti – už ověřené v teoriích) Konkrétní Adresná (kdo, co, vůči komu) Odhad latentních funkcí (i dobrá rada může mít vážné důsledky) Možnost konzultace s experty, se zadavatelem (participativní výzkum, akční výzkum), s respondenty (firemní kultura)

Struktura závěrečné zprávy
Vymezení problému, východiska výzkumu (cíle, předmět, hypotézy, předběžná zkoumání) Metodika šetření (techniky sběru dat, vzorek, výsledky předvýzkumu) Výsledky výzkumu (interpretace, závěry, doporučení – analýzy řadit podle složitosti od univariačních až k vícerozměrným analýzám) Metodologická reflexe a heuristika (co nového v dalším bádání) Přílohy (dotazník, systematické třídění, tabulky, grafy, volné výpovědi respondentů)

Závěrečná zpráva Funkce:
Rychle a stručně informovat CO, KDE, JAK a S JAKÝM VÝSLEDKEM bylo zkoumáno Možnost zopakovat výzkum (popsat metodiku odvozování proměnných, transformace) Různé typy zpráv: Velká, úplná Malá (stručný úvod, hlavní závěry, metodika v příloze) Prezentace Řazení témat různé – podle logiky otázek Formální a jazyková stránka závěrečné zprávy Propojení dat s komentářem Tabulky a grafy

Cvičení: Kvalitativní výzkum
Přehled metod kvalitativního výzkumu Způsoby kombinace dvou výzkumů Metody pozorování, hloubkový rozhovor, skupinový rozhovor, biografický výzkum

Kvalita versus kvantita
KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP Úloha výzkumu Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující Explorace, interpretace, porozumění, emergence Vstupní informace Na začátku nic není Hypotézy z teorie, praxe Metodologický cíl Spolehlivost měření Pravdivost, platnost Výzkumný cíl Generalizace Plastické popisy Nevýhoda Redukce předmětu Redukce objektu Vztah výzkumníka a zkoumaného Odtažitý, distance Blízký, participace Pozice Vně Uvnitř Výzkumná strategie Strukturovaná Nestrukturovaná Pole zjištění Nomotetické Idiografické Zobrazení soc. reality Statické Procesuální Povaha dat Tvrdá, reliabilní Bohatá, hluboká Zaměření Makrosociologie Mikrosociologie

Kvalita versus kvantita
Kvalitativní výzkum nám pomáhá rozumět pozorované realitě x kvantitativní výzkum testuje validitu tohoto porozumění VÝHODY, přednosti KVALITY NEVÝHODY KVALITY Podrobný popis a vhled, kontexty, lokální podmínky Získané znalosti nemusí být zobecnitelné Přirozené prostředí fenoménu Je těžké provádět predikci Studuje procesy Je obtížné testovat hypotézy a teorie Umožňuje navrhovat teorie Sběr dat a analýza jsou časově náročné Nalézá nové hypotézy Vliv výzkumníka, intersubjektivita, manipulace tématu respondenty Výzkumná flexibilita Těžko se replikuje Pomáhá při počáteční exploraci Neprůhlednost metodologie (výběr tématu, vzorek lidí) Zdroj: Jan Hendl, 2008: Kvalitativní výzkum

5 tradic kvalitativního přístupu v sociologii
Biografický výzkum Případová studie s Fenomenologické studie QUALITATIVE APPROACH Etnografický výzkum Zakotvená teorie Zdroj: Creswell, 1997: Qualitative Inquiry and Research Design. Choosing Among Five Traditions.

Případová studie (Case Study)
Věda: sociální a politické vědy, sociologie města Popis: Detailní studium jednoho případu nebo několika málo případů Velké množství dat, zachycení složitosti, popis vztahů – porovnání s jinými případy Osobní případová studie (minulost jedince, postoje, příčiny jednání, zkušenosti, historie života), studie komunity, sociálních skupin, organizací a institucí (evaluace, procesy změn), zkoumání rolí a vztahů, aktivit, událostí, programů Metody: Rozhovory, pozorování, dokumenty, statistická šetření, audiovizuální materiály Cíl: Porovnat data s teorií, vysvětlování případů, analýza časové řady, porovnávání případů, postupné vytváření teorie z dat, narace Postup: Určí se případ (místně i časově), objekt, výzkumné otázky, sběr dat, metody a analýza Sběr dat a dokumentace (hodně dat) – hledají se pravidelnosti, doplňují se poznání a vytváří se datová základ i interpretaci Základní tvrzení a zobecnění

Etnografický výzkum (Ethnography)
Věda: antropologie, sociologie Popis: Dokumentování každodennosti jedinců, dění ve skupině, aktivity, chování, slovní vyjádření, artefakty = portrét sociální skupiny Perspektivy členů na dané události, obsahy jejich myšlenek, interakce, sociální praktiky (při sdílení stejné kultury) Získat holistický obraz určité skupiny, instituce, společnosti Porozumět tomu, co je důvěrně známé – připisované významy daným událostem Metody: Pozorování (zúčastněné, skryté, otevřené), rozhovory, studium dokumentů, fotografií, obsahová analýza, narativní vyprávění = zachování přirozenosti! Cíl: Makroetnografie (zachycení praktik skupiny ve vztahu k celé kultuře), (mikroetnografie) pohled na izolovanou menší sociální skupinu, interpretativní et., kritická et. (vyprávění, problematické téma – feminismus)

Zakotvená teorie (Grounded Theory Study)
Věda: sociologie Popis: Glaser, Strauss 1967: socg. medicíny: interakce s umírajícím, sdílení informací o stavu nemocného = specifický návod na strategii výzkumu i analýzu dat por vytvoření teorie (aplikovaná oblast výzkumu) Vytvoření/návrh teorie, která je zakotvená v datech získaných běhen studie Soustředí se na jednání a interakce jedinců a procesy v daném prostředí Zdůvodnění teorie, bohaté poznámky, explanatorní potenciál Metody: Rozhovory, pozorování, dokumenty Postup: Kreativní generování hypotéz Více vstupů do terénu (jen počáteční představy), analýza dat mezi tím – studie jednotlivých případů, zaznamenávání dat  sběr dat trvá, dokud bude teorie vznikat (= saturace teorie) – jinak výběr nových případů  komparace případů, testování poznatků, validizace dat – zobecnění tvrzení a formulace dalších hypotéz

Fenomenologické zkoumání (Phenomelogical Study)
Věda: filozofie, psychologie Popis: Analýza prožité zkušenosti se specifickým fenoménem u jedince či skupiny Snaha vstoupit do vnitřního světa jedince kvůli porozumění významům, zachycení přirozeného jazyka (vyloučit předsudky výzkumníka) Popis a interpretace sdělených prožitků, výsledkem je text Metody: Opakovaný kvalitativní rozhovor (účastník reflektuje svoji zkušenost a vypráví o jejím významu), nestrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, prostředí rozhovoru je klidné a bezpečné Postup: Nezačíná se s výzkumnou otázkou, určuje se směr zaměření a širší definice fenoménu, výzkumná otázka vznikne až v průběhu sběru dat a jejich analýzy Snaha pochopit významy daných zkušeností Analýza hned po prvním rozhovori

Biografický výzkum (Biography)
Věda: antropologie, literatura, historie, psychologie, sociologie Popis: Zvláštní verze případové studie (jen jedna osoba nebo jen pár jedinců) Biografie jako napsaná historie života jedince/skupiny/instituce Rekonstrukce a interpretace průběhu života jedince někým jiným (posloupnost faktických životních událostí) zaměření.: vnitřní perspektiva jedince, interakce jedince v sociálním kontextu, zkušenosti jedinců v různých rolích v průběhu života Metody: Narativní rozhovor (sledování po delší dobu/i s odstupy), pozorování, dopisy, deníky, zápisníky, soudní dokumenty, cestovní zprávy, autobiografie, materiál jiných osob Postup: Důležitý vztah výzkumníka a zkoumaného jedince Určení cíle výzkumu, množina zkoumaných zážitků, životní etapy  shromažďování materiálu  uspořádání podle témat  zkoumání významů ve vyprávění, vysvětlení interakcí, kulturních aspektů, ideologií, kontextů  více jedinců = komparace, vytváření typů a teorií

Metody kvalitativního výzkumu
s Pozorování Interview Texty a dokumenty Audiovizuální materiály Zúčastněné, Nezúčastněné Skryté, otevřené Nestandardizované, nestrukturované, velký prostor, flexibilita, porozumění zkušenosti, scénář, body k diskuzi Články, knihy, osobní dokumenty rozbor významu, organizace a použití Osobní nahrávky, video, filmy, seriály, zprávy přesná transkripce přirozených interakcí

Proces kvalitativního výzkumu
Úvod (téma, definice, jeho důležitost, účel studia, teoretický background, výzkumné otázky – lze neustále modifikovat, limity studie) Design výzkumu (definice cílové populace, etika, dosažitelnost, výběr metody, výzkumný nástroj) Sběr dat (validita – je zajištěna tzv. saturací tématu – výzkumník už od dalšího respondenta nezjistí nic nového = nasycení informacemi) Analýza dat (redukce dat na téma a kategorie, hledání shody s teorií, nové vytváření, práce s literaturou) Zpráva – obsahuje podrobný popis místa zkoumání, rozsáhlé citace z rozhovorů, poznámky výzkumníka, fotografie, audiovizuální záznamy, deníky, osobní komentáře, úřední dokumenty, úryvky z knih atp. Přímo v terénu lze modifikovat celý výzkumný plán, analýza dat a jejich sběr probíhá současně a opakují se s novými informacemi, závěry se přezkoumávají, zohledňující se názory pozorovaných jedinců

Pozorování etnografické, případové studie
snaha zjistit, co se skutečně děje, popis prostředí potvrzení (doplnění) výsledků z rozhovoru, popisná metoda u výzkumu, etnografie nestačí se pozorovat všechno, něco uniká – v případě několika událostí na ráz, potřeba odborníka na speciální místa, elektronické záznamy málo prozkoumaný jev, rozdíly pohledy členů a nečlenů, osoby mezi skupinami

Pozorování S Zúčastněné pozorování:
popis děje, účastníků, místa a času, důvod děje, pozorovatel je skrytý a účastní se dění, osobní vztah s pozorovanými, vnitřní perspektiva účastníků, kombinace s rozhovory, záznamy a deníky Nezúčastněné pozorování: minimalizace kontaktů s pozorovanými subjekty, redukce vlivu angažovanosti pozorovatele, odstup a neutrální přístup, chování pozorovatele málo rušivé, záznam chování jedince či skupiny, horší záznam postojů a vnímání účastníků – jen co dělají a říkají, validizace zúčastněným pozorováním

Účastník jako pozorovatel Pozorovatel jako účastník
Pozorování SKRYTÉ OTEVŘENÉ ZÚČASTNĚNÉ Úplný účastník Účastník jako pozorovatel NEZÚČASTNĚNÉ Úplný pozorovatel Pozorovatel jako účastník Strukturovaný či nestrukturovaný Umělé či přirozené prostředí

Dotazování KVANTITA STRUKTUROVANÝ ROZHOVOR KVALITA MARKETING
POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR NESTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR

Dotazování s strukturované dotazníky kvantita
(uzavřené otázky, pevná struktura, velký vzorek, „lehká analýza“, plynulost, ovlivňování rozhovorů pohledem výzkumníka) polostrukturované dotazníky kvalita (otevřené otázky, osnova, přesný scénář, přizpůsobení respondentovi, lze přezkoušet porozumění otázkám, subjektivní pohledy respondenta se zaznamenají, flexibilita) volné rozhovory kvalita (nestrukturované, volná vyprávění, příhody, náročná analýza, flexibilní)

Prvky dotazování Atmosféra, spontánnost, příjemnost 45 min – 3 hodiny
ROZHOVOR TAZATEL RESPONDENT VZTAH T-R ÚKOL MÍSTO DOBA TRVÁNÍ 45 min – 3 hodiny Zainteresován Doma, pracoviště, kavárna Důvěra, respekt, uvození rozhovoru Směr dotazování

Pravidla „správných otázek“
Otázky jsou jasné Otázky jsou citlivé s ohledem na kulturní zázemí Otázky jsou skutečně otevřené Jaký máte názor na tento obrázek? Vs Jak se Vám líbí tento obrázek? Když řeknu káva, co Vás napadne? Otázky jsou neutrální Klademe vždy pouze jednu otázku Minulost – přítomnost – budoucnost Náročné otázky

Pravidla „správného dotazování“
Seznámení s cíli výzkumu Důkladná příprava, nácvik rozhovoru Interpersonální inteligence Obvykle vykat Koncentrace a disciplína Nepřitakávat Nevměšovat osobní názory, postoje Flexibilita, pohotovost (ad hoc otázky) Možnost dělat poznámky během Ale neztratit kontakt! Po rozhovoru zkompletovat zjištění Citlivost k pohlaví, kultuře a věku

„Správné pořadí“ otázek
Sondáž (probing) – 15 min povídání o dotazovaném Neproblémové otázky na začátek (současnost, zkušenosti) Podrobnosti o jevu, zkušenosti Interpretace, názory, pocity Znalosti a dovednosti (možnost záporných reakcí) Budoucnost a minulost Demografické a identifikační otázky na konec s

Focus group Metoda moderovaného skupinového rozhovoru/diskuze
Soustředí se na specifické demografické či zájmové skupiny populace (= rekrutace/marketing) Většinou uměle sestavená skupina (více či méně homogenní)  využití její přirozené dynamiky v diskuzi Cílem je odhalit a porozumět důvodům, které leží pod povrchem fenoménu nebo otestovat předběžné ideje či očekávání klienta Metoda skupinového rozhovoru je mnohdy doplňována některými dalšími technikami, jako jsou například asociační testy, projektivní techniky či metodami větného doplňování

Focus group Výhody + Využití skupinové dynamiky (dobré pro projektivní a kreativní techniky) Za krátkou dobu hodně informací Flexibilita při dotazování, pluralita pohledů Diskurz segmentu populace Nevýhody – Není možné jít do hloubky pohledu každého respondenta Je zapotřebí dobrá organizace s Makroskupina Mikroskupina Individuum

Focus group s Moderátor (flexibilní, kreativní, společenský, vnímavý)
Klient (brief, výzkumné cíle, scénář) s Respondenti (6 – 8 lidí, rekrutace) Moderace Úkol (o čem se mluví, scénář, časové úseky, modifikace podle klienta) Atmosféra (otevřenost, demokratičnost) Skupinová dynamika (všichni mluví, vyvolává se, kulatý stůl, neanalyzovat v průběhu, 1,5 h – 4 h)

Focus group Vlastní řizení skupiny (moderátor):
Pozvat do studia 6 – 12 osob, které prošly rekrutací Uvedení respondentů do tématu (záleží na tématu), vzájemné seznámení moderátora a členů skupiny Je třeba zdůraznit respondentům, že jejich odpovědi nemohou být špatné nebo dobré, ale pouze pravdivé a otevřené nebo naopak Je dobré respondentům zdůraznit, že cílem diskuse není jen s někým souhlasit nebo naopak nesouhlasit  eliminace tlaku skupiny Upozornění na záznam videokamerou Tichý (druhý) pozorovatel (gesta, mimika, dynamika atp.) Zahřátí před diskuzí – společné zájmy, lehká konverzace, jmenovky Pozitivní uvolněné atmosféra Základního popud k diskuzi (základní problém) Role moderátora – pozornost při diskuzi – flexibilita Přechodová otázka, klíčové otázky, podnětové argumenty, shrnující otázky, rozhovor o diskuzi na závěr Dárky na závěr

Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz SOCIOLOGIE C Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz SOCIOLOGIE C Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz SOCIOLOGIE C Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz SOCIOLOGIE C Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@gmail.com petra.anyzova@mail.vsfs.cz."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář