Pojem valence – vymezení, synonyma, historie

Prezentace na téma: "Pojem valence – vymezení, synonyma, historie"— Transkript prezentace:

1 Martin Veselka Srovnávací popis slovesné valence (na příkladu češtiny a polštiny)

2 Pojem valence – vymezení, synonyma, historie
intence (slovenská jazykověda – E. Pauliny, J. Ružička, J. Oravec) Wertigkeit (syntaktická hodnota; německý lingvista J. Erben) sočetaemost (spojitelnost; sovětské práce – např. N. V, Kossek) konotace, resp. konotační potence (sovětští, němečtí a polští badatelé) Karl Bühler – teorie konotace Walter Porzig – teorie syntaktických polí (obě později doplňovány) Tesnièrův model

3 povrchová (formálněsyntaktická) × hloubková (sémantická) valence
valence jako syntaktický × lexikologický jev formálněsyntaktické: 1) strukturní (počet a obligátnost pozic), 2) kategoriální (morfologický „obsah“ pozic); 3) selekčně sémantické

4 „Pojmem valence rozumíme schopnost určitých lexikálních jednotek (zejména sloves – včetně dějových a stavových substantiv – a adjektiv) vázat na sebe jistý počet syntaktických pozic, determinovaný počtem sémantických aktantů, a to v jistých morfologických formách obsaditelných primárně jistými výrazy, buď nevětnými (substantivy a výrazy adverbiálními), nebo větnými (vedlejšími větami).“ (Grepl – Karlík, 1998)

5 - Je valence svou povahou spíše formální nebo sémantický jev
- Je valence svou povahou spíše formální nebo sémantický jev? - Jaký pól by měl v přístupu k ní převážit, chceme-li o ní uvažovat kontrastivně? - Nakolik je forma sémantická? (Nakolik motivovaná? Nakolik má oporu v mimojazykové realitě? Nakolik to závisí /nejspíš plně/ na vlastnostech jejích formálních prostředků?) - Jinak formulováno: Jaký je vztah sémantiky valenčního spojení a „sémantiky“ formálních prostředků jeho realizace?

6 Rozlišování obligatorní a fakultativní valence
transformační testy (různé typy – nejvhodnější: test /sémantické/ redukce, dialogový text) Lze silnou a slabou rekci zjišťovat jen statisticky, jak tvrdí někteří badatelé? Záleží obligatornost/fakultativnost někdy na kontextu, nebo je takový nový kontext vždy již novým významem (lexií)? Jaká je povaha (stupňovitá pevnost, blízkost) sepětí valenčních pádových tvarů s valenčním základem při vícenásobné rekci? Existuje v ní pravidelnost, pokud jde o primárnost, resp. větší blízkost připojení některých pádů, členů, aktantů? Měly by se do popisu valence zahrnovat pouze obligatorní pozice? (Co činit se spornými případy?)

7 Malá pravidelnost valence, uzuálnost, „idiomatičnost“
valence je u velké části slov individuální („nepravidelnou“, ve své konkrétní realizaci systémově ani sémanticky nezdůvodnitelnou) vlastností, cizinci a někdy i rodilí mluvčí se ji musí učit existují sice podobnosti a skupiny, ale netvoří systém a není jich mnoho (liší se i východisky) vazby se blíží frazeologismům (coby nerozložitelné celky) výrazná úloha konvence uživatelů jazyka

8 - O kolik menší jsou možnosti analogického přístupu při určování valence, tedy o kolik nepravidelnější je oblast valence ve srovnání s jinými jazykovými jevy (např. tvoření slov)? - Do jaké míry lze prohlédnout původ (motivaci, prvotní sémantiku, „etymologii“) valenčních spojení? - Nakolik ještě lze (a s jakou přesností/vágností) stanovit nebo rozpoznat význam relačních prostředků? - Týká se proměnlivost a kolísavost skutečně více problematiky valence než jiných jazykových jevů (např. periferního lexika – sémantiky cizích nebo zastaralých slov, výslovnosti cizích výrazů nebo flexe řídce užívaných forem)? - Není problematičnost v důsledku nízké frekvence jedním z významných původců a dějišť jazykové změny obecně?

9 Změny valence příčina valenčních rozdílů napříč jazyky i v rámci jediného (fáze, variety) týkají se a) počtu valenčních pozic, b) jejich formálněsyntaktické realizace, c) sémantické spojitelnosti slova příčiny změn: a) sémanticko-syntaktické analogie; b) jazyková ekonomie; c) slovotvorná výstavba slova d) vliv jiných jazykových systémů (syntaktické kalkování)

10 - Jsou změny jediným původcem valenčních rozdílů mezi jazyky?
-Lze vůbec předpokládat společný původ vazeb, byť třeba pouze u geneticky spřízněných jazyků (jedné rodiny či alespoň větvě)? - Nebo musíme počítat s dílčími rozdíly (variantami), motivovanými psycholingvisticky nebo odlišným jazykovým obrazem světa, už v prajazycích? - Pokud ano (a nejspíš ano), lze rekonstruovat některé vazby a vazebné varianty např. alespoň pro praslovanštinu?

11 Hlavní valenční rozdíly mezi češtinou a polštinou
v polštině častější valenční doplnění infinitivem (víc modálních sloves, lubić a woleć, predikativa, s vybízecími citoslovci) častější slovesné vazby s genitivem genitiv záporový instrumentál ve jmenné části přísudku více předložkových vazeb namísto prostých pádů vazby s deverbativními substantivy namísto českých vazeb s infinitivem

12 Problémy srovnávacího valenčního přehledu
Otázka jazykové ekvivalence – rozpor sémanticky a formální podobnosti u zrádných slov Otázka stylové ekvivalence a frekvence – různé stylové příznaky, odlišná četnost užití Forma srovnávacího přehledu (hesla, zápisu) – existují jen dílčí studie, chybí (?) vhodný vzor

13 Příklad – česká a polská slovesa volání a telefonování
VOLAT volat (nějak) ADRESÁT volat někoho (i volat někoho telefonem, starší vazba, sémantický rozdíl? – volat někomu s cílem promluvit si, volat někoho s cílem přivolat jej – volám mamince × volám doktora) volat někomu volat na koho volat s někým (spřežení vazeb – pův. mluvit, hovořit s někým, ale uvedeno v PDT-Vallexu) volat si s někým PATIENS volat něco (i s VV; ale u zavolat již méně frekventované, typické je „volat někomu něco telefonem“) volat o něčem (ČNK: Zrovna nám volali o dalším tuhým děcku.)

14 MÍSTO, ČÍSLO volat na něco (tj. číslo, mobil nebo místo: ústřednu, poštu), popř. do něčeho, k někomu (do Rakouska, k rodičům, k otci do práce) volat z něčeho (z telefonu) PROSTŘEDEK: volat něčím ?volat s něčím (subst. jako *psát s perem, z něm. mit) volat z něčeho (z nového telefonu, z mobilu, přestože původní význam je asi spíše místní, srov. z pevné linky, z domova) ??volat přes něco/něco (přes ústřednu, přes Jardu; prostředník) ÚČEL volat o něco (telefonem; trochu jiné je volat o pomoc) ?volat pro něco ?volat pro někoho (volat po něčem – polsky ne; slovinsky ano; německé nachrufen – volat za kým – není významově totožné)

15 TELEFONOVAT telefonovat (nějak) ADRESÁT: telefonovat komu telefonovat s kým telefonovat si s kým (telefonovat někoho – chybí! /ve všech jazycích!/) PATIENS (PŘEDMĚT): telefonovat něco (i s VV; ČNK: telefonovat články, příkazy, opravy /rukopisu knihy/) telefonovat o něčem (z ČNK: telefonoval o penězích, o jednom novém autě, o výstřelu) telefonovat o něco (z ČNK: telefonovala o radu)

16 MÍSTO, ČÍSLO telefonovat na něco (tj. číslo, mobil nebo místo: ústřednu, poštu), popř. do něčeho, k někomu (do Rakouska, k rodičům, k otci do práce) telefonovat z něčeho (z telefonu) PROSTŘEDEK: telefonovat něčím (pleonastické) ?telefonovat s něčím (subst. jako *psát s perem, z něm. mit) telefonovat z něčeho (z nového telefonu, z mobilu, přestože původní význam je asi spíše místní, srov. z pevné linky, z domova) ??telefonovat přes něco/někoho (přes ústřednu, přes Jardu; prostředník) ÚČEL: telefonovat pro někoho

17 ZVONIT SSSAVS: 1) zvonit na něco (o zvonech) / něčím (o zvonech): zvonit na všechny zvony, zvonit svými zvonky); 2) zvonit něco: zvonit klekání, vč. zvonit na mši; 3) zvonit na někoho: zvonit na sousedy; 4) zvonit něčím / něčím o něco (o člověku): zvonil svazkem klíčů, zvonili lžícemi o talíře; 5) zvonit o něco / odněkud / někde (o věci): z jídelny zvonily vidličky, v boudách a stáncích zvonily mince PDT-Vallex: 1) něco zvoní; 2) někdo zvoní (na něco), 3) někomu zvoní hrana PROZVONIT SSSAVS: 1) prozvonit někoho / prozvonit někoho něčím: Prozvonil jsem tě mobilem.

18 DZWONIĆ ???dzwonić coś (do kogoś) – NELZE! ???dzwonić o czymś (do kogoś) – NELZE! dzwonić do kogoś (+dzwonić do siebie) dzwonić na coś (numer, miejsce, komórkę) dzwonić pod coś (numer, formálnější) (z něm. unter der Nummer) ???dzwonić z kimś – NELZE! dzwonić czymś (prostředek; dzwonić z czymś NELZE!, jiné je: dzwonić z reklamacją = za účelem) dzwonić z czegoś (prostředek, numer) dzwonić po kogoś / coś (=wezwać) dzwonić przez (?) domofon, komórkę

19 TELEFONOWAĆ telefonować ???telefonować coś (do kogoś) – NELZE!!! telefonować do kogoś telefonować na coś/ z czegoś /+ INSTR / przez komórkę (?) telefonować po kogoś

20 WEZWAĆ wezwać kogoś (+místo) PUŚCIĆ STRZAŁKĘ (frazeologismus) puścić strzałkę komuś (česky s AKK!) puścić strzałkę do kogoś (podobně i puścić sygnał a další synonyma: wysłać dzwonek, puścić szczurka, puśćić głuchacza)

21 WOŁAĆ wołać coś (i VV) wołać kogoś wołać coś do kogoś wołać coś na kogoś (NKJP: Mirek siedział w środku i stamtąd wołał na pomocnika. Szermeta wołał nań rozdzierającym głosem.) wołać coś za kimś (NKJP: wołał za mną/nim, wołał za zapomnialskim klientem)

22 Zdroje: D. Buttler: Innowacje składniowe we współczesnej polszczyźnie; E. Lotko: Čeština a polština v překladatelské a tlumočnické praxi, řada dalších studií; J. Oravec: Väzba slovies v slovenčine; různé české a polské syntaktické souhrny a valenční slovníky; Encyklopedický slovník češtiny

23 Dziękuję za uwagę. Danke für Ihre Aufmerksamkeit. Děkuji za pozornost
Dziękuję za uwagę! Danke für Ihre Aufmerksamkeit! Děkuji za pozornost! kontakt: