ÚVOD DO OCEŇOVÁNÍ LESA 1 Jiří Matějíček.

Prezentace na téma: "ÚVOD DO OCEŇOVÁNÍ LESA 1 Jiří Matějíček."— Transkript prezentace:

1 ÚVOD DO OCEŇOVÁNÍ LESA 1 Jiří Matějíček

2 JE OCEŇOVÁNÍ MAJETKU SKUTEČNĚ VĚDA?
Jedna ze základních lidských profesí od počátku užívání peněz V době formování moderní vědy nebyla tato disciplina mezi ekonomické vědy zahrnuta Stanovení ceny majetku = teoretické znalosti ekonomie, zbožíznalství, techniky, lesnictví, práva + praktické dovednosti, znalost trhů, umění správného odhadu potřeb zákazníků Do konce min. tisíciletí oceňování majetku stálo mimo oficiální vědu a bylo prezentováno jako činnost, která spojuje vědu a umění, a proto nebyla mezi vědecké discipliny začleněna Oceňování není umění, ani astrologie, ale věda ve smyslu moderního chápání vědy.

3 OCEŇOVÁNÍ MAJETKU JAKO APLIKOVANÁ EKONOMICKÁ VĚDA
Předmět je definován Sledování významných faktů (trh) Formulace hypotéz jak stanovit hodnotu (metody) Prezentace výsledků z použitých hypotéz Verifikace výsledků, uznání metod Institucionální zabezpečení předmětu CÍL = zjistit hodnotu (různé typy) Koncept: peníze – věc - hodnota

4 CO JE OCEŇOVÁNÍ ? VĚDA & UMĚNÍ ODBORNOST + POLITIKUM
Královská disciplina – nadstavba nad hospodářskou úpravou lesů *** Nutnost odborné terminologie !!! Důležitost správného chápání a používání pojmů pro srozumitelnost vědy, předávání myšlenek a poznatků

5 OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ

6 VÝVOJ A ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY
Historie vývoje lidstva = historie způsobů využívání přírody historie vývoje forem využívání omezených zdrojů přírody za účelem přežití lidí a k uspokojování jejich relativně neomezených potřeb Vzácnost či omezenost zdrojů limituje možnosti volby při jejich využívání Ideologická doktrína „o možnosti bezplatného využívání přírody za socialismu“ Nízké či nulové ceny a následné vyčerpávání přírody i v tržních ekonomikách (v souhrnu v menší míře) Náklady ušlé příležitosti = náklady nejlepší srovnatelné alternativy k alternativě zvolené

7 PŘÍRODA A JEJÍ SYSTÉMY = MULTIFUNKČNÍ AKTIVA
Poskytují široké spektrum ekonomicky cenných funkcí a služeb (Turner, Pearce, Bateman, 1994) jsou zásobárnou přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných (ekon. funkce) mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností (ekon. funkce) jsou množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás (dosud bezplatné) představují systém podpory života na Zemi (dosud bezplatné)

8 PŘÍRODNÍ ZDROJE Zdroje a síly přírody, které jsou či mohou být využívány člověkem, resp. lidskou společností k výrobě či spotřebě (tzv. soukromé statky) Pokrývají jen jednu ze 4 hlavních funkcí ŽP neobnovitelné zdroje (nerostné suroviny) obnovitelné zdroje - biologické (lesy, populace zvířat, zásoby biomasy aj.) - fyzické (půdní struktury, ozónová vrstva, asimilační kapacita prostředí apod.)

9 ENVIRONMENTÁLNÍ ZDROJE
Zdroje a složky přírody, které měly a mají význam pro vznik a udržování života na Zemi (čisté ovzduší, oceány, sluneční svit, biodiverzita aj.) (tzv. veřejné statky – bezplatné a volně přístupné zdroje) Pokrývají všechny 4 funkce ŽP Mezi hlavní envi-zdroje patří ekosystémy, které jsou přírodním prostředím pro vznik a udržování různých forem života (různých populací) – i život lidí dosud bez ekonomické hodnoty

10 HISTORIE KLASICKÉ EKONOMIE A OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY
Klasická politická ekonomie 18. a 19. st – tři základní výrobní faktory (půda, práce, kapitál) Půda = vlastní půda, lesy, naleziště nerostů, vodní zdroje (např. vodní spády) apod., ale i platba (nájemné) za užívání přírodního zdroje Oceňování podle skutečných a očekávaných výnosů  neoceňoval se vlastní zdroj samotný, nýbrž suma čistých efektů (finanční výnos minus náklady na jeho vytvoření), kterou bylo možno očekávat za dobu využívání tohoto zdroje Adam Smith ( ) – tzv. neviditelná ruka trhu (nabídka a poptávka bez regulací) Thomas Malthus ( ) – předpoklad vyčerpání omezených zdrojů David Ricardo ( ) – teorie renty

11 RENTA Ricardova teorie renty
Produkt půdy se rozděluje na 3 třídy společnosti – majitele půdy, majitele peněz nebo kapitálu a mezi dělníky Různé stupně vývoje společnosti = různý podíl z celkového produktu půdy renta zisk mzda Stanovit zákony pro toto rozdělování Renta = aspekt rozdělování důchodů i zdrojů, zabezpečuje rovnováhu mezi disponibilitou přírodních zdrojů a společenskou poptávkou po jejich využívání Renta jako tzv. toková (na čase závislá) veličina vyjadřuje cenu služby půdy

12 SCHEMA DIFERENCIÁLNÍ A ABSOLUTNÍ POZEMKOVÉ RENTY
Absolutní renta = vlastník = nájemce Diferenciální renta Průměrný zisk ČISTÝ VÝNOS (DŮCHOD) = RENTA + ZISK Individuální výrobní náklady na jednotku produkce nejhorší (marginální) pozemky nejlepší pozemky průměrné

13 MARXOVA EKONOMICKÁ TEORIE
K. Marx ( ) rozvinul pracovní teorii hodnoty klasických ekonomů Jediným zdrojem tvorby nových hodnot je pouze lidská práce Ricardo =uznával tvorbu cen podle práce pouze u reprodukovatelných zdrojů Marx = připsal pracovní teorii hodnoty všeobecnou platnost a ceny půdy vyhlásil za iracionální, pozemková renta = „falešná sociální hodnota“, v plánovitě řízené ekonomice rentu odstranit a používat přírodní zdroje bezplatně Vyloučení renty a rentních vztahů z cenového systému  nadměrné, plýtvavé využívání přírodních zdrojů, devastace

14 Tragédie společného vlastnictví-1
Příklad: obecní půda ve vesnicích Nové Anglie – nadměrné spásání společné půdy Pastvina přístupná všem Každý pastýř se snaží držet co největší množství dobytka na společném Po staletí to funguje uspokojivě, početní stav dobytka je pod úrovní únosné kapacity půdy (války, pytlačení, nemoci aj.) Den zúčtování: snaha každého pastýře o maximalizaci osobního prospěchu zvětšováním svého stáda Stáda jsou rozšiřována bez omezení – ve světě, který je omezený. V tom je tragédie. Volnost užívání společného přináší záhubu všem

15 Tragédie společného vlastnictví-2
Klíčový problém: Když není vzácný zdroj zatížen žádnou rentou, může dojít ke špatné alokaci nebo dokonce k nadměrnému využívání zdrojů Kdo pase svůj dobytek na společném pozemku, není povinnen platit žádnou rentu, což vede k nadměrnému spásání a dokonce ke ztrátě úrodnosti půdy

16 Tragédie společného vlastnictví-3
Další případy: Oceány jsou přístupné všem (každý rybaří a loví nadměrné množství ryb, bez dostatečně velké rybí populace není možné množení a udržování rybích hejn) V období špiček je mnoho letišť přetíženo („poplatky z přetížení“ přidělovat vzácná přistávací práva – zvýšení cen letenek během špiček) Továrny vyrábějící elektřinu nebo chemikálie často vypouští znečišťující látky do vody a ovzduší (považují čistý vzduch a čistou vodu za zdroje ve společném vlastnictví, jejichž dispoziční služby mohou využívat bez placení) Proč by firmy neměly platit za používání čistého vzduchu a vody právě tak jako platí za vzácný kapitál práci? Rybolov, létání nebo vypouštění odpadů zatěžují náklady jiné členy společnosti – jsou to externality.

17 Tragédie společného vlastnictví-4
Proč zde neexistují renty? = 2 obecné příčiny: Neexistují žádní vlastníci nebo vlastníci nejsou zainteresováni na maximalizaci svých zisků. Nikdo není vlastníkem ovzduší ani oceánů, takže není nikdo, kdo by ukládal a vybíral příslušnou rentu. Půda každého je půdou nikoho a lidé na ní mohou často složit odpadky nebo ji znečišťovat s nulovými soukromými náklady. Špatné zacházení se zdroji ve společném vlastnictví je způsobeno tím, že monitorování užití a vybírání rent může být neobyčejně nákladné  vlády často raději povolují bezplatné použití zdrojů ve společném vlastnictví Ohraničování společného (např. zákon o mořské konvenci, EU ETS aj.) pomáhají redukovat nejhorší výstřelky špatného zacházení se zdroji ve společném vlastnictví.

18 NEOKLASICKÁ EKONOMICKÁ TEORIE-1
70. léta min. století Princip = s rostoucí omezeností zdrojů roste pod vlivem působení tržních sil i jejich cena  stimulace uživatelů zdrojů k hledání levnějších náhrad Původní přístup utilitární (utilitarismus posuzuje aktivity pouze z hlediska jejich efektu pro jednotlivce nebo společnost), netržními funkcemi se nezabývala Paradigma neoklas. systému =utilitarismus a liberalismus (min. úloha vlády či státu) Optimální alokace zdrojů v podmínkách dokonalé konkurence

19 Podmínky dokonalé konkurence
a) Trhy existují pro všechna zboží a služby b) Všechny trhy jsou dokonale soutěžní (velký počet kupujících a prodávajících – atomizace subjektů trhu) c) Neexistují externality d) Všechny statky a služby jsou soukromými (čili neexistují veřejné statky) e) Vlastnická práva jsou plně definována a připsána f) Všichni mají dokonalé informace g) Firmy maximalizují zisk a jednotliví spotřebitelé užitek h) V tržních cenách jsou vyjádřeny plné náklady výroby a spotřeby i) Dlouhodobé průměrné náklady jsou neklesající j) Transakční náklady jsou nulové k) Všechny funkce splňují podmínky konvexnosti Pramen: Perman, Ma, McGilvray 1996, str. 93

20 Charakteristika trhu přírodních zdrojů
(trh půdy, trh s nemovitostmi) Jedním z nejméně efektivních trhů vůbec Některé faktory brání hladkému fungování trhů přírodních zdrojů a zabezpečení alokace a realokace zdrojů směrem k nejziskovějším způsobům využívání: - nedokonalá informovanost kupujících a prodávajících - jedinečnost každého místa či budovy - silné preference existujících míst - neochota některých vlastníků prodávat navzdory jistým peněžním ziskům - nedostatek investic - imobilita zdrojů - časově nákladný a náročný proces hledání a získávání nových lokalit - omezující vlivy ochránců přírody - nepružnost investičního průmyslu v reakci na měnící se poptávku - monopolní moc správních orgánů

21 NEOKLASICKÁ EKONOMICKÁ TEORIE-2
Vyřešení tzv. paradoxu hodnoty a ceny neoklasickou ekonomií Klíč = vzácnost a způsob, jakým ovlivňuje mezní užitečnost Čím vzácnějším se zboží stává, tím vyšší je jeho mezní užitečnost, a tudíž i jeho tržní cena. Užitná hodnota =celková užitečnost statku (kumulované uspokojení, s množstvím roste) Směnná hodnota (a cena) = mezní užitek (uspokojení z poslední spotřebované jednotky statku, z každé další jednotky je nižší) Cena statku = poměr jeho nabídky a poptávky Čím je statek omezenější, tím vyšší je podíl omezenosti na celkové ceně Marginální analýza, tj. studium vztahů mezi malými (přírůstkovými) změnami

22 ZÁKLADY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ
Základní metody : metoda komparativní metoda nákladová metoda výnosová (nejpřirozenější a nejvíce používaná - suma očekávaných budoucích užitků) Faktor času: - tzv. časová preference – preference současných užitků před budoucími užitky – „netrpělivost“ (pokles hodnoty v čase) - produktivita kapitálu (investice místo spotřeby) - diskontování (složené úrokování) – budoucnost má menší význam než současnost, kladné diskontní a úrokové míry, vliv inflace – znehodnocení ekon. veličin v čase, nebezpečí v preferenci krátkodobých opatření, u veřejných projektů sazby nižší – společenské diskontní míry (neobsahují rizika soukr. subjektů) - pojem současná hodnota pro porovnávání peněžních částek v čase Součást vyhodnocování ekonomické efektivnosti Analýza nákladů a výnosů – kladná (záporná) čistá současná hodnota

23 ODHAD CENY PŘÍRODNÍHO ZDROJE
Nejobecněji lze vzorec pro odhad ceny přírodního zdroje zapsat v této formě: rt C =  t (1 + it) t kde C = cena přírodního zdroje rt = očekávaná veličina ročního rentního efektu v roce t it = očekávaná veličina úrokové (diskontní) míry v roce t.

24 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ
∞ r r CS =  = t=1 (1 + i)t i kde CS = cena přírodního zdroje za předpokladu konstantnosti r a i a nekonečného časového horizontu

25 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ
Oceňování lesní půdy: ∞ ru ru CL =  = u = 1 (1 + i)u (1 + i)u - 1 kde u = doba obmýtní (např. 40 nebo 100 let) ru = konstantní rentní efekt na konci obmýtí

26 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ
Cena přírodního zdroje za omezenou dobu jeho využívání: T r [(1 + i)t - 1] CV = r .  = t=1 (1 + i)t i (1 + i)T

27 ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ
Metoda čisté současné hodnoty (ČSH), resp. Net Present Value (NPV) t NPV =  CFt . (1 + i)-t - I t = 0 kde i = úroková míra, CF = cash flow t = doba životnosti investice I = investiční náklady

28 OCEŇOVÁNÍ NETRŽNÍCH ENVIRONMENTÁLNÍCH ZDROJŮ-1
Ocenění a zahrnutí do ekonomie a ekonomického rozhodování znamená řešit problémy: v rovině paradigmatu ekonomie – uznání nových forem hodnoty, které přesahují koncept individ. užitku či přímé užitné hodnoty pro jednotlivce v rovině inf. systému - metody mikroekonomického (tržní, znalecké oceňování) a makroekonomického, národní účetnictví – HDP, environmentální účetnictví – indikátor trvale udržitelného ekon. blahobytu – ISEW jako alternativa k univerzálně používanému měřítku ekonom. úspěšnosti, jímž je HDP) oceňování v rovině ekonomických nástrojů pro zahrnutí nových hodnot do ekonom. systému prostřednictvím demokratických rozhodnutí veřejnosti)

29 OCEŇOVÁNÍ NETRŽNÍCH ENVIRONMENTÁLNÍCH ZDROJŮ-2
V průmyslových ekonomikách narušení vztahu mezi lidmi a přírodou Lidé si musí více uvědomit determinující úlohu přírody Rozvinout nové hodnotící strategie pro užívání přírody a životního prostředí Nový etický pohled – 3 podstatné otázky: Měl by být nový světový názor zásadně antropocentrický nebo ekocentrický? Měly by být otázky rozdělování, které vznikají v souvislosti s ekologickými problémy, rozhodovány na utilitární bázi, na liberální bázi nebo na bázi společenského (hodnotového) kontraktu? Měl by být bází ekologických hodnot individialismus nebo kolektivismu?

30 EKONOMICKÉ ŠKOLY

31 Ekonomické školy a ochrana ŽP
různé předpoklady a teorie  různé závěry odlišné metody zkoumání formulace různých doporučení pro ekologickou politiku

32 Přehled ekonomických škol
a) Ucelený rámec pro přístup k ochraně ŽP neoklasická ekonomie  ekonomie ŽP (environmentální ekonomie) rakouská škola  tržní environmentalismus různé vědní obory  ekologická ekonomie b) Dílčí problémy bioekonomie koevoluční teorie v ekonomii c) Životního prostředí se dotýká pouze částečně institucionální ekonomie

33 Klasická škola Adam Smith - dokonalý neselhávající trh
sobecké jednání každého člověka klíč k efektivní alokaci vzácných zdrojů Thomas Malthus (1798) obava o životní prostředí člověka populační teorie (geom. růst populace vs aritm. růst zdrojů obživy)  vyčerpání vzácných přírodních zdrojů

34 Neoklasická škola Vznik ekonomie blahobytu
(Vilfredo Pareto, Arthur Cecil Pigou) Pojmy: veřejný zájem, společenský blahobyt, tržní selhání, externality,veřejné statky Marshal (1890) – externí efekty mezi firmami Pigou (1920) – rozšířil koncept externalit (soukromé a společenské náklady a užitky, východiskem z neefektivní alokace zdrojů trhem = internalizace externalit, tj. zahrnutí externích nákladů a užitků do ceny daného statku pomocí daňových sazeb stanovených státem)

35 Rakouská škola ekonomické teorie
odvolává se k liberálnímu myšlení A. Smithe a jeho konceptu neviditelné ruky trhu ústřední myšlenkou pojetí společnosti a státu je rozptýlenost informací mezi jednotl. členy společnosti (Hayek, 1991) žádná centrální moc nemůže pojmout veškeré informace, které se mezi lidmi vyskytují, nemůže znát individ. preference všech členů ve společnosti. Hodnoty uznávané lidmi jsou subjektivní, vzájemně neporovnatelné, nelze je sčítat a získávat hodnoty společenské Vláda tak nemůže koordinovat či plánovat z centrální pozice ekonomický chod společnosti Minimalizace státu, jinak obavy o zvyšování moci vládních orgánů a ztráty svobody jedince  vláda by neměla do svobodného trhu zasahovat ani v oblasti životního prostředí optimální stav ŽP je možno dosáhnout pouze na svobodném trhu

36 Ekonomie životního prostředí – environmentální ekonomie (EŽP-1)
samostatná disciplina v 70. letech 20. století vychází z marginalistické metody neoklasické ekonomie a z Pigouovy ekonomie blahobytu, využívá teorii subjektivní hodnoty pojem ŽP = prostředí pro zdravý život člověka a jako zdroj přírodních surovin tento pohled je antropocentrický EŽP studuje příčiny degradace ŽP = tržní nedokonalosti (tržní selhání) v oblasti přírodních statků je dokonalost trhu omezena z důvodu klamavého či zcela chybějícího cenového signálu. Přírodní statky a služby nemají buď přiřazenou žádnou cenu a na trhu nejsou obchodovány (např. čistý vzduch), nebo je jejich tržní cena zkreslená (např. z důvodu existence externalit a nedokonalých informací)

37 Ekonomie životního prostředí (EŽP-2)
tyto nedokonalosti vedou k neefektivní alokaci zdrojů a k nedostatečné míře ochrany ŽP dle EŽP jsou tržní selhání zásadnějšího charakteru než selhání vlády nedokonalost trhu spočívá v nemožnosti efektivní substituce přírodních statků a služeb ekonomickými statky a službami vytvářenými člověkem EŽP hledá pro nápravu trhu ekon. hodnotu přírodních statků a služeb a odvozuje ji od individuální ochoty vzdání se soukromé spotřeby. Celková společenská ekon. hodnota přírodních statků a služeb je potom součtem individuálních ekonomických hodnot (je to fiktivní tržní cena). EŽP nepracuje se součtem individ. užitků, ale se součtem ekonomických hodnot. oceňování ŽP neboli hledání jeho ekonomické hodnoty, probíhá na základě empirického zjišťování ochoty platit (WTP) či ochoty přijímat kompenzaci (WTA)

38 Ekonomie životního prostředí (EŽP-3)
CELKOVÁ EKONOMICKÁ HODNOTA život.prostředí: osobní užitná hodnota (use value) - přímé uživatelské hodnoty (přímá konzumace - potrava, biomasa, rekreace, zdraví) - nepřímé uživatelské hodnoty (funkční požitky - ekologické funkce, povodňové kontroly, ochrana před bouří….) neosobní užitná hodnota - neužitná hodnota (non-use value) - ponechání možnosti volby (option value) (biodiverzita, uchování lokality) - hodnota odkazu (bequest value) (lokalita, nevratné změny) - hodnota existenční (existence value) (lokalita, ohrožené druhy)

39 Ekonomie životního prostředí (EŽP-4)
Různé metody ke zjištění společenské ochoty platit či přijímat za změny kvality ŽP nepřímé tržní metody (nalezení tzv. odhalených preferencí) - hédonické oceňování, TCM) b) mimotržní metody hledající tzv. vyjádřené preference pomocí dotazníkových šetření Zjištěná společenská ekonomická hodnota přírodních statků a služeb se zahrnuje do cenového rozhodování společnosti (veřejné projekty a analýzy společenských nákladů a užitků-CBA)

40 Metody oceňování netržních statků
Odhalování preferencí a) pomocí souvisejících trhů (NEPŘÍMÉ OCEŇOVÁNÍ) - hédonické oceňování - metoda cestovních nákladů - metoda mzdového rizika b) PŘÍMÉ OCEŇOVÁNÍ - metoda kontingentního oceňování Nepreferenční přístupy - metoda nákladů prevence, náhrady, resp. obnovy env. zdroje - metoda nákladů zabránění - metoda nákladů příležitosti (alternativních nákladů) - metoda analýzy rizika tržních škod

41 Ekonomie životního prostředí (EŽP-5)
ekonomicky optimální míra znečištění či znehodnocení ŽP - na teoretické úrovni – mikroekonomické a makroekonomické minimum - v praktické úrovni = nástroje ekologické politiky ekonomický růst = Solowovův růstový model (trvale udržitelný rozvoj je možný při zachování celkové zásoby kapitálu v čase – člověkem vytvořený, lidský a přírodní – za podmínky nesnižování celkového blahobytu společnosti)

42 Ekonomie životního prostředí (EŽP-6)
Podobor environmentální ekonomie = ekonomie přírodních zdrojů Neobnovitelné: racionální rychlost vyčerpávání zdroje, změny cen, životní cykly (celkovou dobou využívání) Obnovitelné: - vztah mezi přirozenou obnovou zdroje (jeho produkční funkcí) a jeho využíváním člověkem - bioekonomie =propojení biologie a populační dynamiky s ekonomickými modely

43 Ekonomie životního prostředí (EŽP-7)
Shrnutí: optimální ochrana ŽP = preference společnosti oprávněnost státních zásahů v případě existence externalit, veřejných statků nebo vysokých transakčních nákladů Kritika zastánci ekologické ekonomie: antropocentrický přístup k ochraně ŽP trvale udržitelný rozvoj a ochrana ŽP nejsou zaručeny, pokud se budeme řídit preferencemi společnosti je to „koncept slabé udržitelnosti“

44 Ekonomie životního prostředí (EŽP-8)
Kritika ze strany rakouské ekonomické školy: - důraz na tržní selhání a opomíjení selhání vlády opomíjení principiální nemožnosti státních zásahů z důvodu nedostatečného množství informací k optimálním rozhodnutím na centrální úrovni kritika vzájemné neporovnatelnosti a nemožnosti sčítat individuální hodnoty  z nemožnosti sčítání užitků plyne teoretická nemožnost zlepšovat blahobyt lidí prostřednictvím zásahů státu

45 Základní problémy ekonomie životního prostředí (ŽP)
překračuje se schopnost vlastní regenerace přírodních zdrojů a životního prostředí projev chybného ekonomického chování = znečištění životního prostředí, devastace krajiny, ubývání přírodních zdrojů  statky ŽP se stávají omezené  otázky pro ekonomii ŽP (např. poskytování veřejných a soukromých statků) nefungující cenový mechanizmus  alokační selhání trhu 3 příčiny: teorie veřejných, kolektiv. a meritorních statků teorie externalit teorie vlastnických práv

46 ZÁKLADNÍ PROBLÉMY EKONOMIE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ (Bergen, 1999)

47 Veřejné statky Veřejné statky = statky, jejichž přínos je nedělitelně rozptýlen po celé společnosti bez ohledu na to, zda jednotlivci chtějí tento veřejný statek koupit. Mají nerivalitní spotřebu. Efektivní poskytování si často vynucuje aktivní přítomnost vlády. *** Soukromé statky = statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají vnější přínosy nebo náklady jiným jednotlivcům. Mohou být efektivně alokovány trhy.

48 TEORIE VEŘEJNÝCH STATKŮ
Klasifikace veřejných statků – 2 znaky znemožňující cenový mechanizmus: exkludace (nelze vyloučit jednotlivce z konzumace určitého statku) rivalita (statek, který konzumuje jeden jednotlivec nemůže být konzumovaný jiným jednotlivcem) 4 druhy statků (viz tabulka) Smíšené statky, lokální statky, meritorní statky

49 DRUHY STATKŮ Exkludace 1 Rivalita Soukromé statky (dřevo)
Rivalita Soukromé statky (dřevo) Kolektivní statky (intenzivní rekreace ve ZCHÚ) Klubové statky (myslivecké sdružení) Veřejné statky (absorbční funkce u CO2)

50 INTERNALIZACE EXTERNALIT
Teorie externalit EXTERNALITA = nedobrovolný výskyt vedlejších účinků při výrobě nebo spotřebě statků, který způsobuje jiným náklady nebo výnosy, aniž za to subjekty musí platit nebo jsou za to odškodňovány. Externalita neboli efekt přelévání. Je to dopad chování jednoho ekon. subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v Kč nebo tržních transakcích. Neprocházejí trhem. Negativní externality (např. emise vs lesní podnik, eroze půdy při těžbě vs vodohosp. podniky) Pozitivní externality (např. úspory z vynálezů = vynálezce vs společnost, mimoprodukční funkce lesů) Úloha státu při tomto selhání trhu = vyrovnat hodnoty mezi soukromými náklady, výnosy hospodářského subjektu a vzniklými externalitami  INTERNALIZACE EXTERNALIT

51 Bioekonomie Nicholas Georgescu-Roegen (1970)
důraz na biologický základ ekonomického procesu nyní pro pojmenování teoretického směru pro optimální využívání přírodních obnovitelných zdrojů v čase na základě matematických ekonomických modelů (ekonomické modelování populační dynamiky organismů) optimalizace odlovu mořských organismů (rybaření v mořích a tragedie společného vlastnictví), modelování vývoje úrodnosti půd optimalizace preventivních akcí člověka před namnožením plevelů a škůdců možnosti ochrany biologických organismů soukromým vlastnictvím a otázkou, zda-li je tato ochrana dostatečná

52 Ekologická ekonomie-1 vzniká v 80. letech 20. století jako reakce na environmentální ekonomii od r časopis Ecological Economics ekosystémový přístup = příroda není vnímána pouze jako životní prostředí člověka, ale naopak, člověk a jeho ekonomický systém je pouhou součástí přírodního systému, ekosystému cíl = rozšířit a pozměnit vnímání environmentální ekonomie, které je zúžené a založené na neuspokojivých předpokladech neoklasické ekonomie pochopení tohoto komplexního systému lze jen s využitím různých metodologií současného širokého vědeckého poznání (Norgaard, 1989) základna pro formulace tezí = zákony a teorie ekologie, fyziky, psychologie a sociologie = metodologický pluralismus tato věda se nechce omezovat jen na ekonomii a ekologii metodologicky zatím neurčitá a nevyvinutá

53 Ekologická ekonomie-2 fyzika: termodynamické zákony (1.zákon=konstantní množství hmoty a energie v uzavřeném systému, 2. zákon = entropie, ekon. aktivita je klasickým příkladem rychlého zvyšování entropie s negativními budoucími důsledky) ekologie: teorie max. únosné kapacity prostředí (místo optima max. přípustná míra) vychází z ekocentrické etiky = ochrana ŽP oproti environmentální ekonomii uznává kromě užitné hodnoty přírody pro člověka také tzv. vnitřní hodnotu přírody (intrinsic value) ohodnocování ekosystému nezakládá na preferencích společnosti, ale na jeho úloze v přírodě v globálním měřítku (Costanza, 1991)

54 Ekologická ekonomie-3 příčiny degradace ŽP =sobecké jednání člověka a jeho autoritativní přístup k přírodě ani potenciálně dokonalý trh nemusí být schopen přírodu dostatečně chránit lidé si začínají vážit přírody až když se stává vzácnou = příliš pozdě na ochranná opatření předpokládá neexistenci vládních selhání, spoléhá na ekologickou vládní politiku pro udržitelný rozvoj společnosti jsou podstatné vazby v ekonomice na lokální úrovni (Schumacher, 1973)

55 Ekologická ekonomie-4 hlavní cíl ekologické politiky = nikoliv dosažení efektivnosti a max. společenského blahobytu jako u environ. ekonomie, ale nejprve nalezení max. možné míry znečišťování ŽP člověkem místo cost-benefit analýzy → cost-effective analýza (analýza fin. nákladů na dosažení přínosů vyjádřených ve fyzických jednotkách), která umožňuje porovnání fin. nákladů jednotl. variant k docílení určité kvality vybraného ukazatele ŽP, tedy minimalizaci nákladů na dosažení určitého efektu nebo max. efektu při konstantních celkových nákladech

56 Ekologická ekonomie-5 vytváří koncept tzv. silné udržitelnosti stojící na termodynamických a ekologických zákonech s předpokladem ekonomiky ustáleného stavu, tedy ekonomiky s konstantní populací a konstantní spotřebou per capita (Daly, 1974) = zachování celkové zásoby přírodního kapitálu, nemožnost substituce mezi přírodním a člověkem vytvořeným kapitálem.

57 Ekologická ekonomie-6 obavy o vyčerpání neobnovitelných i obnovitelných přírodních zdrojů – neomalthusiánství zpráva Římského klubu (Meadows, 1972 a 1992) aj. obavy o budoucnost lidstva a možnost jeho ekonomického rozvoje, o vývoj ŽP, které je pod příliš silným tlakem ekonomických aktivit člověka (P.Ehrlich, H. Daly, E.Mishana aj.)

58 Ekologická ekonomie-7 Shrnutí:
fyzická potřeba chránit přírodu bez ohledu na preference společnosti spoléhá se na zásahy státu Kritika: neuchopitelnost jejich závěrů – vágnost neumožňující formulaci jasného postupu ekologické politiky předpoklad neexistence vládních selhání

59 Koevoluční teorie v ekonomii-1
K.Marx, T. Veblen, D.North, J.Schumpeter evoluční ekonomie + ŽP evoluční ekonomie kritizuje mechanistický přístup Walrasovské rovnováhy – na ekonomii a společnost by se mělo pohlížet jako na vyvíjející se nerovnovážný systém oddělení dílčích evolučních teorií: teorie vývoje technologie a životního stylu, koevoluční teorie

60 Koevoluční teorie v ekonomii-2
G. Roegen, Norgaard (1994) důraz na vzájemný vliv sociálního a přírodního systému během jejich evoluce Norgaard kritizuje neoklasickou i environ. ekonomii za její mechanistické vnímání přírody = přírodního systému jako systému pohybujícího se po kontinuální dráze rovnovážných bodů dle něj v přírodě rovnováha neexistuje (příroda se neustále vyvíjí), stejně jako podle evoluční ekonomie neexistuje rovnováha ve společnosti. Není proto ani možné najít optimální míru znečištění, protože neexistuje rovnovážný stav, pro který by mohla být teoreticky nalezena kritizuje skutečnost, že mezi ekonomy převažují jednoduché a transparentní matematické modely neoklasické ekonomie. Tyto modely však zkreslují realitu a dávají mylné předpovědi instituce by měly být flexibilní, protože ŽP není statické

61 Nová institucionální ekonomie-1
snaha o doplnění standardní neoklasické ekonomické analýzy o instituce (pro neoklasickou ekonomii jsou instituce exogenně dané a neměnné) Ronald Coase, Douglas North, Armen Alchian, Oliver Williamson, Elinor Ostrom instituce jsou chápány jako formální i neformální pravidla, kterými se řídí individuální jednání členů společnosti tzv. interní instituce jsou endogenně vyvíjeny společností (např. kultura) externí instituce vznikají politickým procesem (legislativa) instituce obecně vznikají z potřeby snížit nejistotu a transakční náklady ve společnosti

62 Nová institucionální ekonomie-2
transakční náklady – odvíjí se od přirozené vzácnosti informací a jejich nerovnoměrného rozdělení ve společnosti lze je chápat jako zdroje vynaložené k uskutečnění obchodu statků nebo služeb (náklady na získávání informací, vyjednávání, vytvoření smluvního vztahu, monitoring, vymáhání vlastnických práv aj.) vazbu mezi existencí institucí, transakčními náklady a neoklasickou ekonomií objevil Coase (1937, 1960) Coase (1960) dokázal za předpokladu dobře definovaných vlastnických práv a neexistence transakčních nákladů, že neoklasický model efektivní alokace vzácných zdrojů je funkční i za přítomnosti externalit = Coaseův teorém ukázat, že vyjednávání je teoreticky možné

63 Nová institucionální ekonomie-3
kritika předpokladů Coeasova teorému kvůli jejich nesplnitelnosti z důvodu existence transakčních nákladů často dochází k nesouladu mezi výší soukromých a společenských nákladů a užitků ukázat nevyhnutelnost existence institucí, které jsou determinantami tržní efektivity vhodný druh vlastnických práv a institucí při ochraně konkrétního přírodního zdroje (veřejné-obecní-soukromé) může být určen na základě výše transakčních nákladů u efektivní formy vlastnictví jsou minimalizovány s ní spojené transakční náklady (Cole, 2002)

64 Nová institucionální ekonomie-4
dalším předpokladem vhodného institucionálního uspořádání je řešení otázky motivace ekonomických subjektů ke společensky žádoucímu jednání či stupeň obecnosti institucí společensky nežádoucí poškozování ŽP  stávající institucionální uspořádání je nevhodné efektivní instituce v minulosti ≠ dnes zastaralé z důvodu ekonomických a společenských okolností

65 Tržní environmentalismus-1
vznikl v 70. letech 20. století předmětem zájmu = ochrana ŽP prostřednictvím svobodného trhu vyzdvihuje nedotknutelnost svobodného jednání člověka a také selhání veřejného sektoru vychází z liberálních proudů moderní ekonomické teorie – z rakouské ekonom. školy, z teorie selhání vlády, školy veřejné volby

66 Tržní environmentalismus-2
v důsledku selhání vlády je přírodní zdroj obhospodařovaný jako veřejný statek ve veřejném vlastnictví předem odsouzen k horšímu zacházení než ve vlastnictví soukromém jsou odmítány zásahy státu na základě smíšeného soukromo-veřejného vlastnictví zdroje (zásahy ekologické politiky do činnosti soukromého sektoru) jako tržní socialismus (Anderson, 2001) nevěří altruistickému chování ani použitelnosti teorie vnitřní hodnoty přírody. Pokud má člověk možnost ovlivňovat ŽP, bude to vždy dělat na základě vlastního antropocentrického vnímání přírody tržní selhání mohou existovat, jsou však méně závažná než selhání vlády příčiny tržního selhání a konfliktů v oblasti environ. statků a služeb = nedostatečně definovaná soukromá vlastnická práva také u zdánlivě netržních statků (veřejných statků, volných statků) je nutno vlastnická práva definovat statky a služby lze v mnoha směrech za netržní považovat (např. oceán), je nutné najít jejich tržní aspekty (např. ryby v oceánu) a ty převést do soukromého vlastnictví dokonalá definice soukromých vlastnických práv je nutnou a zároveň postačující podmínkou pro efektivní ochranu ŽP.

67 Tržní environmentalismus-3
předpokládá, že přírodní statky a služby jsou dělitelné a mohou být vlastněny privatizovat lze veškeré přírodní statky s nižšími či vyššími privatizačními náklady, které se odvíjejí od charakteru přírodního statku či služby (půda s nízkými náklady privatizace vs vzduch s vysokými náklady privatizace) vysoké náklady na převod zdroje do soukromého vlastnictví a na vymáhání vlastnických práv (např. vyloučení někoho ze spotřeby) nemusí být ekonomicky ospravedlnitelné, a proto zdroj zůstává nevlastněn s důsledkem jeho postupné degradace ani u dosud netržních environmentálních zdrojů nejsou veřejné zásahy ospravedlnitelné – je pouze otázkou času, kdy bude privatizace i těchto přírodních zdrojů možná – buď se zvýší hodnota zdroje poklesem jeho nabízeného množství nebo se sníží náklady na vymáhání vlastnických práv technologickým pokrokem (můžeme je chápat jako transakční náklady)

68 Tržní environmentalismus-4
Shrnutí: důraz na vládní selhání možnost ochrany přírody pomocí racionálního jednání jedince Kritika: zanedbává problém transakčních nákladů (ve skutečném světě inhibiční vliv) vedle přímých nákladů na rozdělení zdroje mezi soukromé subjekty chybí transakční náklady vyjednávání spojené s ovlivňováním soukromého vlastnictví mnoha subjektů velkým množstvím subjektů jiných (např. znečišťování ovzduší automobily) komplexnost vztahů v ŽP nelze ošetřit prostřednictvím smluvních vztahů pozitivní příklady z praxe u soukr. vlastnictví a negativní příklady u vlastnictví veřejného a naopak předpoklad, že trh zobrazuje veškeré hodnoty přírodních statků a služeb nebo alespoň většinu hodnot (příjem = stimul k ochraně zdroje) majitelé přírodního zdroje mají lepší informace o tomto zdroji než veřejný sektor

69 TEORIE OCEŇOVÁNÍ LESA

70 FUNKCE LESA Produkční funkce lesa (komerční, tržní)
Ostatní funkce se podle různých autorů označují jako funkce: neprodukční všeužitečné nehmotné environmentální nedřevní životadárné netržní životazáchovné mimoekonomické blahodárné mimoprodukční ekologické veřejněprospěšné sociální celospolečenské přirozené pozitivní externality Mimoprodukční funkce lesa  celospolečenské funkce lesa (nejsou to synonyma) Veřejný zájem nemusí být vždy zájmem celé společnosti !!!

71 POJETÍ FUNKCÍ LESA Funkce lesa při teleologickém (účelovém) chápání
jsou užitky lesa v podobě lesních produktů (zboží a služeb), které společnost přímo či nepřímo využívá K jejich získání člověk cíleně hospodaří a využívá les záměrně za účelem uspokojení svých potřeb. Funkce lesa  výkony lesního hospodářství  vyrobené užitky Funkce lesa při kauzálním (přírodovědném, ekosystémovém, naturálním) chápání jsou účinky lesa, jež působí nezávisle na existenci člověka.

72 SYSTEMIZACE FUNKCÍ LESA (užitky z lesa, soukromé a veřejné statky) (Matějíček 2001, 2005)