Platební styk a nový občanský zákoník

Platební styk a nový občanský zákoník
JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D., vedoucí katedry financí VŠFS Praha a externí spolupracovník katedry BaP VŠE Praha

Ú v o d Program semináře: 1) Charakteristika NOZ 2) Vybrané pojmy NOZ 3) Platební styk ve vazbě na NOZ 4) Závěr semináře, dotazy

Charakteristika nového občanského zákoníku
Občanským zákoníkem se řídí všechna soukromá práva a povinnosti osob, nejsou-li upraveny ve zvláštních zákonech. Nový občanský zákoník (dále jen „NOZ“) obsahuje celkem paragrafů. NOZ nově přejímá celou řadu pravidel dosud upravovaných v jiných zákonech, které zrušuje (cca kolem 100, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů, zákon o sdružování občanů atd.).

Dalším, neméně významným záměrem je odklon od judikatury. Není žádoucí, aby soudy v současné době řešily spory v občansko-právních vztazích s odkazy na „stará“ původní rozhodnutí (např. odvolávání se na judikáty Nejvyššího soudu ve věci úroku z prodlení – podle nové právní úpravy bude možno úrok z prodlení stanovit i jinak (viz § 1970). Zákon zakazuje disponovat nebo zatěžovat zastavenou věc – judikatura to nyní umožňovala. Tento právní vztah bude zapisován do příslušných evidencí.

NOZ byl zpracován tak, aby byla zpřetrhána vazba se starým právem. Byla vytvořena záměrná diskontinuita od původních právních úprav. Zákon dostal číslo 89, což má evokovat rok společenských změn v České republice. Je v něm obsažena symbolika roku Samotný zákon je chápán jako vyvrcholení právních změn ve společnosti.

Přitom zákon staví na jistých tradicích, které se již do současného občanského zákona dostaly. Jedná se zejména o ustanovení na ochranu spotřebitele (viz § 1812). Zákon se vrací k původní právní úpravě Obecného občanského zákoníku z roku 1811 a pak k Československému občanskému zákoníku z roku Na podobných principech dodnes působní občanské zákoníky Rakouska a Lichtenštejnska. Teoretikové se také budou často vracet k tzv. prvorepublikovým pramenům.

NOZ je reprezentantem soukromého práva, kdy jeho uplatňování by mělo být vedeno tzv. „zezdola“, tzn. ze vzájemného styku osob sobě si rovných a z jejich vůle. Touto základní myšlenkou byli vedeni tvůrci zákona. NOZ otevírá co nejširší rámec svobodné iniciativně jednotlivce a jeho právu uspořádat si soukromý život podle svého. Proto je v NOZ většina ustanovení dispozitivních. Platí tedy zásada, že se ustanovení NOZ použijí, neprojeví-li strany jinou vůli. Tato vůle je však omezena kritérií dobrých mravů, veřejného pořádku a postavení osob. Např. dobrým mravům odporuje poskytnutí úvěru za výrazně nepřiměřený úrok.

NOZ se vrací k tradičnímu vyjadřování a vyhýbá se formulací jako např. „je povinen“, volí vhodnější výraz „vykoná“, „zaplatí“ nebo „doručí“ (tzn. nedokonavý způsob slovesa) pro příkaz. Jako další příklad lze uvést obrat namísto „je oprávněn“ vhodnější „může“ nebo „má právo“…… NOZ se snaží vyhnout cizím slovům, proto se zavedly, možná pro někoho neobvyklá slova (kategorie) jako např. „zapsaný“ (registrovaný), „nakládat“ (disponovat), „umístění“ (instalace), „sdělení“ (údaj). Vžité právní výrazy zůstávají (např. prekluze).

NOZ sleduje důsledně rozlišení právních domněnek a fikcí, proto volí jednotnou dikci. Výraz „má se za to, že…“ označuje vyvratitelnou domněnku připouštějící důkaz opaku. Výraz „platí, že…“ se označuje nevyvratitelná domněnka. Výraz „považuje se za..“ nebo „hledí se na….“ vyjadřuje tzv. fikci.

Jako příklad další převzaté tradice bude tradiční pojem tzv. „neúměrného zkrácení“ (§ 1793 – 1795). Jde např. o prodej domu pod cenu, neboť nebyla prodávajícímu známa prodejní cena obvyklá. Další příklad – nedostatečná mzda zaměstnance. Další tradice – převzetí dluhu i se zástavou. Např. koupil-li někdo dům se zástavním právem, má se zato, že převzal i původní dluh (viz § 1888 odst.2).

Mezi základní zásady NOZ patří např.: poctivé chování v souladu s dobrými mravy, nikomu bezdůvodně neškodit, dodržovat smlouvy, dát každému, co mu patří, ochrana dobré víry, která se zásadně předpokládá, chování jedince s rozumem průměrného člověka, hledisko tzv. běžné opatrnosti, nikoliv přehnané úzkosti….

Systematika NOZ – má tři základní funkce: a) řídí se jím všechna soukromá práva a povinnosti osob, není-li to upraveno zvláštními zákony, b) shrnuje ustanovení o osobním stavu osob (statusové otázky – např. početí, narození, smrt, nabytí svéprávnosti a její omezení…..), c) systematika právních zařízení – rodina, vlastnictví a smlouvy.

NOZ bude i nadále stavět na principech: analogie práva spravedlnosti (§ 10) Co precedent? Podle § 13 bychom to mohli dovodit (posouzení svého případu jako případu jiného v téže věci) – není tomu ale tak. Je nutno daný konkrétní případ vždy dostatečně zdůvodnit.

K ochraně soukromých práv jsou povolány orgány vykonávající veřejnou moc, zejména se jedná o soudy (§12), ale i možnost svépomoci (§14) v případě, že někdo zasahuje do osobního práva bezprostředně, lze se pak tímto způsobem bránit. Princip předvídatelnosti – spočívá v tom, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že se jeho případ bude rozhodovat obdobně jako případ jiný, který již byl rozhodnutý a shoduje se v podstatných znacích (není to však precedent).

Vybrané pojmy nového občanského zákoníku
Závdavek Jedná se o podobný vztah jako záloha, ale má jinou funkci. Jedná se o potvrzení smluvního vztahu, a proto musí být skutečně poskytnut. Má jak důkazní, tak zajišťovací funkci, ale i penalizační. Pokud totiž není smlouva dodržena, závdavek propadá smluvci (druhé straně). Sankce je v tom, že protistrana může požadovat až dvojnásobek a také náhradu škody (§1808).

Nové zavedení „starých“ pojmů do života jako např. závdavek, pacht, výprosa, zápůjčka, výpůjčka….. Zápůjčka Půjčení věci genericky určené (např. peníze, cenné papíry, brambory…). Nebude se užívat půjčka a o úvěr se také v tomto případě nejedná (úvěr viz § 2395 an). Pojmy – zapůjčitel a vydlužitel. U úvěru bude úvěrující a úvěrovaný, nikoliv věřitel a dlužník.

Výpůjčka Vždy se bude jednat o věc individuálně určenou (kniha, auto…. ). Vždy se bude vracet tatáž věc. Pojem půjčitel a vypůjčovatel. U tohoto právního vztahu je věc vypůjčená na určitou dobu nebo za určitým účelem. Půjčitel nemůže po dobu výpujčky požadovat věc zpět. Tento vztah je bezúplatný.

Výprosa Je velmi podobná výpůjčce – jedná se o právní vztah mezi půjčitelem a výprosníkem. U výprosy není stanovená ani lhůta výprosy ani účel. Půjčitel může po výprosníkovi požadovat věc kdykoliv vrátit. Opět jde o bezplatný právní vztah.

Pacht Jde o užívání a požívání práva (tzn. brání i plodů). Vzniká úplatný právní vztah mezi propachtovatelem a pachtýřem (§ 2332). Nájem Jde o užívání věci v právním slova smyslu bez požívání plodů. Vzniká mezi pronajímatelem a nájemcem (viz § 2201).

Další zajímavost – tzv. presumpce opuštění věci – viz §1050 s vazbou na § Toto ustanovení staré rakouské právo neznalo. Má se za to, že si to „prolobovaly“ obce. Kdo nevykonává vlastnické právo po tři roky, má se za to, že ji opustil (jedná se o vyvratitelnou domněnku). Ale pozor na interpretaci „nálezu“ – Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon. Opuštěná nemovitá věc připadá státu.

Tzv. subjektivizace promlčecích, ale (bohužel) i prekluzivních lhůt (§ 619) Obecná promlčecí lhůta je tříletá. Jde o lhůtu subjektivní, neboť uplatnění práva poprvé zákon vztahuje na uvědomění si dané osoby tohoto práva, nikoliv kdy samo právo vzniklo. Objektivní lhůty u majetkových práv jsou desetileté (§ 629 odst. 2). Zákon připouští i možnou jinou úpravu v rozmezí jednoho až patnácti let (§ 630).

Stavení lhůty – lhůta neběží, ale běží-li po odpadnutí podmínek dále, musí trvat minimálně 6 měsíců (§ 652). Tyto ustanovení platí i pro lhůty prekluzivní, což může být v praxi problém. Stále zůstává v platnosti to, že promlčení je oslabení práva, kdežto prekluze je zánik práva.

NOZ se také inspiroval i v mezinárodním právu. Např. lze uvést § 1740 odst. 3 – tzv. modifikovaná akceptace nebo § 1751 – kolize Všeobecných obchodních podmínek. Bude možné, aby byla uzavřena smlouva s tzv. dodatkem nebo odchylkou bez podstatné změny. Je možné však v nabídce možnost odchylky vyloučit (to se bude týkat s největší pravděpodobností bank, neboť používají formulářové typy smluv).

Co jsou podstatné náležitosti smlouvy – to říká Vídeňská úmluva o mezinárodním právu soukromém - § 19, odst. 3 – cena, platba, kvalita, množství, místo dodávky a její rozsah vč. možnosti mimosoudního vyrovnání sporů. U VOP – pokud jsou některé články v rozporu mezi stranami a ony si o tom řeknou, tak v těchto částech neplatí. Např. se to může týkat rozhodčích doložek. Návrh a protinávrh může některá ustanovení z VOP vyrušit.

NOZ částečně uplatnil také obecné evropské právo – Common European Sales Law - v oblasti odpovědnosti za vady. Je tam lhůta 24 měsíců, ale § 2165 je napsán tak, že lze vyložit dvěma způsoby: buď lze uplatnit vadu během této lhůty, až se objeví nebo se musí objevit při převzetí a pak mám 24 měsíců na to, abych vadu uplatnil. Dnes je praxe podle I. výkladu, ale tvůrci zákona se s odkazem na evropské právo kloní k výkladu II.

Dobré mravy a veřejný pořádek Veřejný pořádek lze charakterizovat jako systém dané společnosti (politický, společenský, kulturní). Dobré mravy souvisejí s etikou ve společnosti. Svéprávnost osoby s rozumem průměrného člověka (§4 odst. 1). Presumpce poctivosti a dobré víry (§§ 6 a7). Toto ustanovení může mít obrovský vliv na vlastnictví.

Dispozivita vs. kogentnost Pokud budou některá ustanovení kogentní, pak to musí jasně stanovit právní předpis samotná. Ostatní pak je dispozitivní. Za kogentní může být i celá část zákona, např. část III. zákon - absolutní majetková práva (např. věcná práva). Týká se to tedy i nájmu bytu a ochrana nájemce, nikoliv pronajimatele. Pozor – budou s účinností zákona ze zákona zrušeny smluvní pokuty z nájmu bytu (viz § 3074).

Ještě ke kontraktačnímu procesu: Podle § 1770 lze ustanovení o nabídce a přijetí lze odchýlit a upravit i jinak mezi stranami. Jen nesmí při tomto dojít k porušení dobrých mravů a kolizi s veřejným pořádkem. Je dokonce dovoleno jednostranně měnit podmínky, ale musí to splňovat určité podmínky…… (např. známe z oblasti platebního styku).

Platební styk ve vazbě na nový občanský zákoník
Celý kodex je rozvržen do několika částí: obecná část, rodinné právo, absolutní majetková práva, relativní majetková práva, ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Jednotlivé části zákona se dělí na hlavy, díly a oddíly. Byla přijata zásada, že v NOZ jeden paragraf obsahuje max. dva odstavce a jeden odstavec daného paragrafu obsahuje nanejvýše dvě věty.

Osoba je fyzická nebo právnická. Každá osoba, která je způsobilá mít soukromá práva a povinnosti, má tzv. právní osobnost (dnes způsobilost k právům a povinnostem – právní subjektivita). Svéprávnost – nahrazuje způsobilost k právním úkonům. Za svéprávného lze považovat člověka plně schopného postarat se o své záležitosti vlastními silami a samostatně rozhodovat o svém životě (nově nabytí svéprávnosti tzv. emancipací - § 37).

Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem – právně jednat.

NOZ předpokládá, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a že má schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností. Toto pravidlo slouží k udržení určité jistoty v právním styku. Je to z důvodu běžné praxe a možnosti se spolehnout na to, že když s někým jedná jiná osoba, je jejich partner nadán tím, že je schopen mít tzv. „selský rozum“. Právní osobnost zaniká smrtí (úmrtní list). NOZ nově důkaz smrti, zná i prohlášení za mrtvého (domněnka smrti).

Právnické osoby Má svou právní osobnost od svého vzniku do svého zániku. Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku (§126). NOZ zná tyto typy: a) korporace – spolky a obchodní společnosti, b) fundace – nadace a nadační fondy, c) ústavy – něco jako dnes „o. p. s.“. Smluvní zastoupení nahrazuje současně užívaný pojem „zastoupení na základě plné moci“.

Právní význam pojmu „věc“. NOZ vymezuje pojem „věc“ tak, že za ní lze chápat vše, co není osobou a slouží potřebě lidí. Jedná se např. i o energii, investiční nástroj nebo právo stavby. Na rozdíl od současné právní úpravy živé zvíře již není věcí (§ 494). I NOZ dělí věci na věci movité a nemovité. Za nemovitosti jsou považovány pozemky, podzemní stavy a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon (např. právo stavby). Ostatní věci jsou považovány za věci movité.

NOZ zakotvuje novou zásadu, kterou lze vyjádřit souslovím „povrch ustupuje půdě“. Prakticky to znamená, že součásti pozemku je nově také prostor nad i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení. Podle NOZ však např. inženýrské sítě (vodovody a kanalizace či energetická vedení) nejsou součástí pozemku.

Právní skutečnosti. NOZ přestává používat pojem „právní úkon“ a vrací se k tradičnímu pojmu „právní jednání“. Právní jednání je takové jednání, které zakládá, mění nebo ruší právní vztahy. Právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je považováno za absolutně neplatné. Promlčení a prekluze (tzn. běh času působící na význam právního jednání) v podstatě zůstává nezměněna s výjimkou sjednocení lhůty promlčení (tři roky, příp. deset let – subjektivní).

NOZ vychází z presumpce, že právní jednání, které trpí nějakou vadou, je třeba v pochybnostech považovat spíše za platné, než neplatné. NOZ vychází ze zásady, že pokud je vůbec neplatnost předpokládána, tak jde vždy o neplatnost relativní, kterou lze zhojit. Absolutní neplatnost je svázána pouze s výjimečnými případy: jednání je v rozporu s dobrými mravy, jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému, jednání odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek.

Zdánlivost jednání O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby nebo vůle nebyla zjevně projevena (§552). Dalším nedostatkem, který má za následek zdánlivost právního jednání, je nedostatečná určitost či srozumitelnost jednán, pro kterou nelze ani výkladem zjistit jeho obsah. Ke zdánlivému jednání se nepřihlíží (§554).

Dále lze zdůraznit, že NOZ upravuje také základní zásady oblasti podnikání, které jsou dnes prozatím obsaženy v zákoně č. 5013/1991 Sb., obchodní zákoník. Je upraven pojem podnikatele, závodu, jmění apod. Ze stávající úpravy se přebírá pojem „prokura“ a jeho právní úprava. Závod je chápán jako věc, ale pro vznik a vymezení jeho obsahu je oproti současné právní úpravě zohledňována vůle vlastníka – podnikatele. Je to právě on, kdo určí, kdy závod vznikne, co bude jeho obsahem apod.

Smlouvy v NOZ I nadále spadá pojem „smlouva“ do závazkového práva. Jedná se o vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto osob v rámci daného vztahu. Důvodem závazku je právě existence smlouvy. Závazkům je věnována téměř třetina NOZ (od §1724 až po §2883 – část III. NOZ). Tato právní úprava je však provázána na věcná práva, která zejména pojednávají o nabytí vlastnického práva (část II. NOZ).

Hlavní zásady smluvního práva v NOZ: ustanovení o smluvním právu jsou zásadně dispozitivní, tzn. lze se dohodnout jinak, méně přísná pravidla pro vznik, změnu i zánik závazku (není nutná oferta a její akceptace, ale např. rovnou akceptace návrhu smlouvy bezformálnost – není vyžadována písemná forma a dokonce i tam, kde je původní smlouva písemná, její změny mohou být dohodnuty i ústně (§564).

právní jednání je třeba považovat v pochybnostech spíše za platné než neplatné (viz výše), ochrana slabší smluvní strany. Kdo je touto stranou, by mělo vyplynout z konkrétního právního vztahu (např. §1810 – spotřebitel…..). Za spotřebitele je podle NOZ v § 419 každý člověk, který uzavírá smlouvu s podnikatelem a nejedná přitom sám jako podnikatel. NOZ určuje hranice, které nemohou být překročeny. Pokud jsou překročeny, nevyvolávají žádné právní účinky. Jedná se o zdánlivé jednání.

Ochrana před jednostranným určením práv a povinností: Týká se zejména bank, které užívají tzv. formulářové smlouvy a všeobecné obchodní podmínky, jejichž obsah druhá strana často nemá možnost ovlivnit. Je zde riziko, že dojde k určité nerovnováze v právech a povinnostech stran. NOZ proto stanoví ve prospěch slabší smluvní strany pravidla, která nalezneme v §1751 an.

Ustanovení obchodních podmínek, která druhá strana nemohla rozumně očekávat, jsou účinná jen pokud s ním tato strana výslovně souhlasila (§1753). Při posuzování přípustnosti ujednání je třeba přihlížet nejen k jeho obsahu, ale i ke způsobu vyjádření (např. velikost písma, umístění testu apod.). Doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která je jen obtížně čitelná či pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je platná jen za předpokladu, že slabší straně nepůsobí újmu nebo je dokázáno, že byla náležitě vysvětlena.

Zákon dále hovoří o době, lhůtě nebo čase…. Doba Je to časový úsek, na jehož konci se něco stane bez cizí pomoci či přičinění (většinou ze zákona) (např. výpovědní doba). Lhůta Je to časový úsek, který má změnit právní důsledek, je to čas pro právní jednání (např. promlčecí lhůta, prekluzivní lhůta, akceptační lhůta).

Smlouva je nově právní jednání, nikoliv právní úkon (pojem právní úkon se již nebude používat). Závazek je v NOZ totéž co závazkově právní vztah. Smlouvou se závazek zakládá, kdežto dohoda závazek mění.

Slabší strana – zákon nově připouští nerovný vztah smluvních stran (§433). Předpokládá se u každého, kdo je spotřebitelem. Je to ale vyvratitelná domněnka.

Hlavní myšlenka – platební styk a platební služby jsou upraveny samostatným právním předpisem, kterým je zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Tento zákon je tzv. speciální právní úpravou vůči zákonu občanskému. Nejsou-li skutečnosti upraveny speciálně tímto zvláštním právním předpisem, pak se na neupravené oblasti vztahuje právní předpis obecný. Tím je právě občanský zákoník. Toto pravidlo platí i dnes.

NOZ a novinka v oblasti postoupení pohledávek: V § 1887 je výslovně umožněna tzv. globální cese, nebo-li postoupení souboru více pohledávek. Dále vedle převzetí a přistoupení k dluhu je v NOZ obsažena i úprava převzetí majetku (§§ – 1894). Nabyvatel se zde zaváže převzít od jiné osoby veškerý majetek či jeho poměrnou část. Nabyvatel takového majetku se stává solidárním dlužníkem z dluhů, které s převzatým majetkem souvisí. Nabyvatel však není povinen plnit více, než činí hodnota převzatého majektu.

Určité změny jsou také v postoupení smlouvy, které souvisejí s možností dohodnout si změnu v osobě věřitele nebo dlužníka (změna subjektu vs. postoupení smlouvy). Podmínkou je, že je nutný souhlas smluvního partnera. Při novaci (zánik původního a založení nového závazku) nebo narovnání nedochází k zániku zajištění závazku.

Nejčastěji závazek zanikne jeho splněním. NOZ však některé novinky zahrnul. Jedná se např. o: souvisí s vadným plněním závazku (nedochází k prekluzi vadného plnění), možnost vzdání se práva z vadného plnění – zákaz u spotřebitelských smluv, povinnost dlužníka nahradit věřiteli náklady zvýšené v důsledku plnění dluhu po částech, připuštění splnění dluhu ne plně svéprávným, plnění třetí osobou místo dlužníka.

Zajištění dluhu vs. utvrzení dluhu Zajištění dluhu (nikoliv pohledávky) - §§ 2010 an. Jde o skutečnou možnost uhrazení dluhu ze zajišťované věci v právním slova smyslu. Jedná se o zástavní právo, ručení, zajišťovací převod práva nebo záruku. Utvrzení - §§ 2048 an. Jde v podstatě o uznání dluhu a smluvní pokutu. Nelze se z těchto „nástrojů“ přímo uspokojit.

Co se týká ručení, NOZ vyžaduje, na rozdíl od současné právní úpravy, přijetí ručení věřitelem. Pokud věřitel ručitele nepřijme, nemůže po něm podle § 2018 v případě nesplnění dluhu nic žádat. Zajišťovací převod práva NOZ už řeší jinak, než současný Obč.Z. Důvodem převodu práva je zajištění dluhu, jedná se zásadně o časově omezený převod. NOZ výslovně zakotvuje podmínku, že právo se převádí s rozvazovací podmínkou (2044). Dojde-li tedy ke splnění dluhu, nabývá dlužník nebo osoba, která jistotu poskytla, své právo automaticky zpět.

Z majetkových práv by bylo vhodné zdůraznit princip významu zápisů do veřejných seznamů (např. katastr nemovitostí, obchodní rejstřík apod.). NOZ chrání osoby, které si pořídí za úplatu věc v dobré víře, že ji kupují od oprávněného. Zároveň ale nezapomíná i na ty, kterým byla věc např. odcizena. Dozví-li se skutečný vlastník, že zápis v evidenci neodpovídá skutečnosti, může požadovat odstranění nesouladu a zápis tzv. poznámky spornosti. Tato slouží k ochraně práv osoby, které věcné právo skutečně náleží. Je třeba však, aby se takové osoba svého práva domáhala soudní cestou.

Oblast náhrady újmy: Škoda představuje jakoukoli ztrátu na majetku. Nejedná se přitom pouze o škodu skutečnou, tedy o výši, o kterou se hodnota majetku skutečně snížila, ale i o ušlý zisk (tedy výši, o kterou se hodnota majetku nezvýšila, ačkoliv měla). Za škodu je odpovědný ten, kdo ji způsobil – tzv. škůdce. NOZ rozlišuje podmínky vzniku povinnosti škůdce uhradit škodu podle toho, zda ji způsobil porušením zákona, smlouvy nebo dobrých mravů.

Zatímco při porušení zákona musí škůdce zpravidla újmu skutečně zavinit, při porušení smluvní povinnosti je jeho odpovědnost formulována přísněji. Škůdce tak může být povinen škodu zaplatit i bez svého zavinění. Této povinnosti se vyhne, pokud prokáže, že škoda byla způsobena zásahem vyšší mocí (např. katastrofou). Zavinění – osoba způsobí škodu zaviněně, pokud ji spáchala úmyslně nebo z nedbalosti. NOZ nově ustanovuje domněnku, že k porušení povinnosti ze zákona došlo z nedbalosti.

Okolnosti vylučující protiprávnost: nutná obrana – osoba škodu způsobila, ale obranou svoji integrity způsobila jinému újmu, krajní nouze – mimořádné situace ohrožující zdraví či život osoby nebo majetek, vyvinění vyšší moc. NOZ preferuje náhradu škody uvedením do předešlého stavu, příp. náhrada v penězích.

Nemajetková újma: Za nemajetkovou újmu se rozumí újma způsobená protiprávním jednáním, které pro poškozeného neznamená přímou ztrátu na majetku. Typickým příkladem takovéto újmy je zásah do zdraví, cti nebo soukromí osoby. Náhrada nemajetkové újmy se poskytuje formou tzv. zadostiučinění. NOZ v tomto případě upřednostňuje náhradu v penězích. Pokud byla újma způsobena za použití lsti, lži nebo pohrůžky, náhrada by měla být o to vyšší.

Oblasti možného působení NOZ v platebním styku: forma právních jednání (§§ 559 – 564); promlčení a prekluze (§§ 609 – 653); části rodinného práva (výběr z §§ 655 – 770); dědické právo (§§ 1475 – 1720); smluvní právo a finanční služby, části (§§ 1724 – 2009, ustanovení o formách smlouvy, o obsahu závazků, změnách závazků, zániku závazků a smlouvy o finančních službách).

závazky ze smlouvy o účtu a platebním účtu, inkaso, akreditiv (§§ , dále §§ ); zajištění úvěru vs. utvrzení dluhu ( bezdůvodné obohacení (§§ 2991 – 3005), případně možné další oblasti.

Bude nutno vzít do úvahy: pojem „slabší smluvní strana“ - § 433 NZO = předpokládá se u každého, kdo je spotřebitelem. Má se ale jen zato, takže vyvratitelná domněnka. není řešena forma právního jednání, nutno vzít v úvahu při tvorbě podmínek banky upravující platební služby a platební styk obecnou část nového občanského zákoníku (svéprávnost, rozum osoby průměrného člověka…..),

Bude nutno vzít do úvahy: posílení jednání v dobré víře, presumpce poctivého jednání, dobré mravy vs. veřejný pořádek. Veřejný pořádek je v podstatě systém dané společnosti (např. uplacení soudce….). Jde o základní stavební kameny daného společenského zřízení.

Závěr a dotazy……? Huráááááá… a je konec!!!

Platební styk a nový občanský zákoník

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Platební styk a nový občanský zákoník"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Platební styk a nový občanský zákoník

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Platební styk a nový občanský zákoník"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář