Zásady efektivní komunikace se studenty se zdravotním postižením

Prezentace na téma: "Zásady efektivní komunikace se studenty se zdravotním postižením"— Transkript prezentace:

1 Zásady efektivní komunikace se studenty se zdravotním postižením
Anna Blabolová

2 Komunikace přenos informací sociální interakce
„Komunikace je jednáním, jehož cílem z hlediska komunikátora je přenos sdělení jedné či více osobám prostřednictvím symbolů..“ (Kunczik) „Komunikace je procesem tvorby společného chápání a interpretování myšlenek, názorů a pocitů mezi dvěma a více jednotlivci“ (Palmer,Weaver)

3 Komunikační proces role: komunikátor a komunikant
roviny sdělení: informace, vztah, sebevyjádření, výzva kódování(vyjádření) a dekódování(interpretace) komunikační kanály: verbální, neverbální a paralingvistika vnitřní faktory: osobní charakteristiky jedince, očekávání, potřeby, zkušenosti vnější faktory: kontext situace, prostředí

4 Komunikační kanály aneb jakým způsobem sdělujeme
Verbální komunikace: slova v jakékoli formě Neverbální komunikace: postoje a držení těla, gesta, výraz tváře, vzdálenost v prostoru, tělesný kontakt Paralingvistika: hlasitost, tempo, objem řeči a její členění kontinuální, paralelní průběh všech složek vzájemný soulad či rozpor, při rozporu spíše uvěříme neverbálním projevům Z hlediska charakteru prostředků a způsobů zprostředkování můžeme komunikovat (sdělovat i přijímat) verbálně, neverbálně a činem. Verbální komunikace Probíhá pomocí slov artikulovaných, tištěných, psaných, plastických. Každá slovní komunikace má svou formální stránku. Kvalitní verbální komunikace by měla být konkrétní, jasná a srozumitelná a používat 1. osobu jednot. čísla. Její důležitou součástí je aktivní naslouchání. Naši promluvu provázejí tzv. paralingvistické jevy. Paralingvistika Představuje složku hlasového projevu, která je mimoslovní. V praxi se jedná o hlasitost, plynulost, tempo, objem řeči a její členění (včetně pauz). Paralingvistické složky mluvy pomáhají jednak vyjádřit a zdokumentovat pravost sdělované informace, tak i správně dešifrovat význam sdělení a postoj řečníka. Neverbální komunikace zahrnuje mimoslovní prostředky, tzn. to co vyjadřujeme beze slov či spolu se slovy jako doprovod slovní komunikace Neverbálně komunikujeme gesty, - pohyby hlavou, rukou, nohou a jinými částmi těla (gestika) postoje a držením těla (posturika) výraz tváře (mimika) zrakový kontakt vzdáleností a zaujímání pozic v prostoru (proxemika, oddalování a přibližování se, tzv. proxemický tanec) tělesnými doteky (haptika) tónem hlasu a dalšími neverbálními, prozodickými aspekty řeči ale i zacházením s předměty oblečením, zdobností, fyzickým vzhledem (podrobněji viz Argyle; Křivohlavý in Vybíral 2005, Mareš, Křivohlavý, 1995 a další.). Verbální i neverbální komunikaci lze dále členit na záměrnou (uvědomujeme si ji) a nezáměrnou (neuvědomujeme si ji). Obě formy komunikace probíhají kontinuálně, paralelně. Všechny složky mohou být ve vzájemném souladu (v optimálním případě), ale i v rozporu (slovy říkáme něco jiného než tělem). V případě neshodě mezi verbální a neverbální složkou komunikace hovoříme o tzv. „dvojné vazbě.“ Setkáme-li se s neverbálním sdělením, které není v souladu s verbálním sdělením, uvádí se 5x vyšší pravděpodobnost, že uvěříme spíše neverbálním signálům než verbálním sdělením, slovům (Argyle, Alkema a Gilmour 1971 in Hayesová 1998, in Vybíral 2005).

5 Interpersonální komunikace
obousměrný proces, střídání rolí komunikační partneři se navzájem ovlivňují vliv vnějších a vnitřních faktorů na komunikaci vždy dochází ke zkreslení sdělení Interpersonální/meziosobní komunikace Spočívá v tom, že člověk sděluje něco o něčem druhému člověku. Tato komunikace je aktem individuálním (proto, že vzniká ze záměru jedné osoby) i společenským (proto, že zahrnuje nejméně dvě osoby). Lidé se tu zastávají specifické role, které se v průběhu komunikace mění (např.:posluchač se stává mluvčím a naopak). K problému přeměny rolí má přímý vztah souvislost rolí s očekáváním, anticipací – jestliže očekáváme určité chování u partnera a jsme si zároveň vědomi, že partner očekává určité chování od nás, usnadňuje to vzájemnou výměnu příslušného typu chování. Druhým předpokladem změny role je, že oba partneři používají shodného systému dorozumívacích prostředků.Sociální komunikace je obousměrným procesem – dvoustranným sdělením. (Křivohlavý, 1988). Každá komunikace je ovlivňováním toho, s kým komunikujeme a zároveň my jsme v komunikaci ovlivňování tím, kdo komunikuje s námi. Je zřejmé, že ve většině případů, kdy komunikátor sděluje nějakou informaci, dojde k jejímu zkreslení jak samotným přenosem, tak i vlivem vyhodnocení na straně komunikanta. individuální hodnoty, vzorce chování a tzv. normy převzaté z dětství od rodičů apod. hodnoty a vzorce dané společnosti, včetně víry vlastní vnímání a vidění okolního světa utváření hodnotami rodiny a společnosti přístupy a předpojatost komunikační styl určitého jedince – na základě hodnotového systému a percepce V průběhu komunikačního procesu komunikátor i příjemce jednají a reagují na základě nejen na základě současné situace, ale také svých dřívějších zkušeností. Významnou roli hraje hrají osobní charakteristiky jedince, jeho očekávání a potřeby a schopnosti kódovat a dekódovat informaci. Lze učinit závěr,že vyslaná informace není nikdy informací přijatou.

6 Rozhovor základní formou verbální komunikace
typickým znakem výměna rolí dynamika určována oběma partnery aktivní versus selektivní naslouchání Rozhovor je základní formou verbální komunikace. Je to způsob řečové komunikace mezi dvěma či více účastníky, jde tedy o zvláštní případ sociální interakce, kdy sdělujeme a sdílíme určité významy, což se děje účelově. Vytváříme jím vztah, společenství, člověka prostřednictvím rozhovoru ovlivňujeme, dodáváme a získáváme potřebné informace. Typickým znakem je výměna rolí. Rozhovor má vlastní dynamiku, tedy průběh, který je určován oběma partnery. Pro průběh bývá příznačné selektivní naslouchání a reagování, což znamená, že partneři určité obsahy vůbec nevnímají, nebo na ně nereagují adekvátně. Může tak docházet k informačnímu zkreslení.

7 Otázky získávání informací projevování zájmu v interakci typy otázek:
otevřené uzavřené řízené sugestivní optimální technika tázání – strategie trychtýře Otázky a způsob tázání Pro průběh rozhovoru jsou nesmírně důležité, neboť získáváme nové informace a projevujeme jimi svůj zájem, jsou přirozenou součástí lidského rozhovoru. Rozeznáváme tyto základní způsoby dotazování a otázek: Otevřené otázky mají všeobecný charakter, vhodné při navazování kontaktu - otevírají rozhovor , podněcují komunikačního partnera k aktivitě a dávají mu prostor k volnějšímu vyjádření. Odpověď není ovlivňována, tj. nevyžaduje konkrétní otázku. Např. Jak Vám mohu pomoci? Uzavřené otázky jsou úzce specifické, vhodné k získání přesných odpovědí typu ano/ne. Odpověď je stručná, krátká. Většinou začínají slovesem. Např.: Potřebujete s něčím pomoci? Řízené otázky jsou vhodné k doplnění určitých informací. Jsou více specifické, tj.. odpověď je ovlivněna. Patří sem i alternativní otázky (typu buď/a nebo). Sugestivní otázky jsou problematické, komunikačnímu partnerovi předem nabízíme určitou odpověď. Vyvolávají zkreslení výpovědi. Pokud jde o techniku tázání, je nutné dodržovat za všech okolností zdvořilost a ptát se naprosto srozumitelně, trpělivě a stručně. Držme se zásady, že méně znamená více. Pokud to umožňuje situace, doporučuje se při dotazování volit strategii „trychtýře“, kdy se nejdříve tážeme po obecnějším (otázky otevřené) a postupně přecházíme upřesňováním až k důležitým detailům. Zmíněná technika nám umožní získat co nejvíce informací, od zmapování potřeb a názorů druhé strany ke konkrétním závěrům (Junová, 2010)

8 Efektivní mezilidská komunikace
Základním principem partnerský a aktivní přístup v komunikační situaci předpokládá sociální dovednost komunikační dovednosti lze rozvíjet rozhodující je kvalita sdělování a příjímání sdělení

9 Sdělování informací jasně definovaný záměr
konkrétní a jednoznačné sdělení dávkovaní informací, resp. stručnost srozumitelný jazyk srozumitelné podání otevřenost komunikace – „Já“- sdělení pozitivní formulace zpětná vazba Jak dobře sdělovat informace aneb pravidla pro vysílání zprávy jasně definovaný záměr – uvědomte si, čeho chcete vysíláním zprávy dosáhnout. Nejen to, co a komu chcete říci, ale i to, zda chcete, aby se změnily postoje partnera, jeho názory apod. Komunikujte za sebe, svoje potřeby, svoje záměry, svoje pocity. konkrétní a jednoznačné sdělení – dejte zprávě konkrétní a jednoznačný obsah, kterému by partner v komunikaci porozuměl, vaše sdělení by mělo mít jasnou a přehlednou strukturu Pokud je informace složitější, začněte obecným přehledem ( pohledem„shora“). dávkovaní informací, resp. stručnost – příliš mnoho informací najednou blokuje kvalitu příjmu, ale naopak příliš málo informací může komunikačního partnera znejistit srozumitelný jazyk –používat jazyk, kterému rozumí. Omezte přemíru odborných slov, slangové výrazy a také různá čísla předpisů apod. srozumitelné podání – Mluvte zřetelně , dostatečně nahlas, v přiměřeném tempu. Omezte veškeré rušivé zvuky, které by mohly ovlivnit srozumitelnost. otevřenost komunikace, Já-sdělení, využití pozitivních formulací –otevřeně sdělujte relevantní informace, komunikujte za sebe - snažte se vyjádřit svoje potřeby, případně i pocity, sdělení formulujte pozitivně (zejména instrukce) zpětná vazba – ověřujte si během rozhovoru, zda vám komunikační partner dobře rozumí, stejně tak si ověřujte, že vy dobře rozumíte jemu. Dejte prostor pro zpětnou vazbu na Vaše sdělení.

10 „Já – sdělení“ Asi jste to nepochopil… To je nesmysl…
Bylo to přece jasně řečeno… Nedal jste mi příležitost vyjádřit se… Přeformulujte následující vyjádření: Příklady možných vyjádření: Asi jste to nepochopila… Mám pocit, že jsme si neporozuměli..Asi jsem to nevysvětlila dobře… To je nesmysl… Nevidím to jako reálné.. Bylo to přece jasně řečeno. Řekl/a jsem…Pokud si dobře pamatuji, řekl/a jsem… Nedal jste mi příležitost vyjádřit se. Rád/a bych se k tomu vyjádřila…

11 Pozitivní formulace Nesouhlasím s vaším názorem.
Za to já nezodpovídám. S tím se nedá nic dělat.. Takhle to nedělejte. Kolegyně tady bohužel není. Nemohu vám pomoci. Přeformulujte následující vyjádření: Příklady možných vyjádření: Nesouhlasím s vaším názorem Mám jiný názor Za to já nezodpovídám Zodpovědnost má, za toto zodpovídá…. S tím se nedá nic dělat Bude obtížné najít řešení…To je definitivní stav, se kterým musíme počítat…Tuhle situaci teď nevyřešíme, pojďme se zaměřit, podívat…. Nedělejte to takhle… Udělejte to takto, mně se osvědčilo… Kolegyně tady bohužel není Kolegyně tu bude…, mohu pro vás něco udělat Nemohu vám pomoci Nemám dostatek informací, kompetence, možnosti – obraťte se na… Doplňková aktivita: „Překážková dráha“ – jeden účastník naviguje druhého, který nevidí, jen s pomocí příkazů NE-. Zpětná vazba obou zúčastněných na situaci.

12 Aktivní naslouchání „Sluch je jeden z pěti smyslů, ale naslouchání je umění.“ Frank Tyger ochota a snaha podívat se na problém očima druhého projevit pochopení a respekt povzbuzení k otevřenému vyjádření zdržení se kritiky, hodnocení, nabízení řešení Aktivní naslouchání Slyšení versus naslouchání slyšení – příjemce zůstává pasivním; registruje zvuky, ale nenamáhá se jim porozumět naslouchání – příjemce je aktivní, věnuje mluvčímu svůj čas a pozornost; riziky může být, že slyšené slovo má sugestivní moc (nebezpečí přemluvení proti naší vůli). Posluchač je zranitelnější než mluvčí a neřídí běh dění. „Sluch je jeden z pěti smyslů, ale naslouchání je umění.“Frank Tyger Aktivní naslouchání je způsob komunikace, v němž je zahrnuta posluchačova ochota a snaha podívat se na problém očima toho druhého, tj. toho s kým komunikujeme. Naslouchající dává najevo, že vyřčené si zaslouží být vyslyšeno, pochopeno a respektováno. Pokud projeví pochopení i respekt a zdrží se hodnocení, kritiky, popř. nabízení řešení, povzbudí tím druhého k otevřenému vyjádření potřeb, myšlenek, pocitů. Uvedené techniky podporují mluvčího v rozhovoru, k detailnímu popsání situace, pro naslouchajícího je tak výpověď mluvčího více informačně výtěžná. Co všechno může posluchač „najít“ v projevu mluvčího : Nasloucháním zjišťujeme, co si mluvčí myslí; dozvídáme se věcné informace, fakta; představy; předsudky mluvčího; osobní názory; přesvědčení mluvčího. Co si mluvčí myslí sám o sobě; co si myslí o posluchači; objevuje se i odhalení vztahů mezi mluvčím a naslouchajícím. co mluvčí prožívá, co cítí; co mluvčí chce, oč mu jde; kým mluvčí je nebo za koho se sám považuje (Mareš, Křivohlavý,1995)

13 Techniky aktivního naslouchání
Technika Cíl Prostředky Příklad Povzbuzování projevit zájem přitakávání neutrální slova ..hm, aha, ano, chápu Řekněte mi o tom více.. Objasňování získat více info otevřené otázky Jak to probíhalo? Parafrázování dát najevo, že nasloucháme vyjádřit řečené svými slovy Jestli tomu dobře rozumím..... Zrcadlení porozumění pocitům mluvčího pojmenovat základní pocity a emoce mluvčího Vidím, že se cítíte… Shrnutí shrnout hlavní myšlenky, fakta shrnout vlastními slovy výpověď Mluvil jste o … Ocenění Dát najevo respekt a uznat význam druhého Projevit uznání, úsilí a ocenit ochotu jednat Cením si Vaší snahy vyřešit složitou situaci.

14 Komunikace s lidmi se ZP
Slyšíš - a zapomeneš Vidíš - a zapamatuješ si Děláš – a pochopíš Konfucius V následující části se seznámíme se specifiky v komunikaci osob s určitým typem postižení.

15 Co způsobuje bariéry v komunikaci s lidmi s postižením?
Komunikační bariéry Komunikační bariéry souvisí s bariérami v interakci. Představují objektivní či subjektivní faktory, které znesnadňují nebo znemožňují optimální výměnu informací v komunikaci (Vybíral, 2005) Co způsobuje bariéry v komunikaci s lidmi s postižením? Na straně osob „bez postižení“ Neinformovanost – neznalost problematiky handicapu, vyvolává strach a ostych, zábrany Postoj k postižení - předsudky, stigmatizace - problematická terminologie (lidé s postižením jsou automaticky vnímáni jako ne-zdraví, nebo přímo nemocní, což nemusí odpovídat jejich reálné situaci ani sociální roli)- komunikace často nese „stigma diagnózy“ - bývají často vnímání jako apriori méně schopní a více závislí na pomoci druhých - s tím související projevy soucitu, odmítání, nepartnerský přístup v komunikaci Na straně osob s postižením individuální specifika komunikačních schopností a komunikačního projevu vyplývající z charakteru postižení (zvláštnosti ve verbálním a neverbálním komunikaci, verbální i extralingvistické dorozumívací prostředky, užívání specifických dorozumívacích prostředků, např. znakový jazyk) předchozí zkušenost v komunikaci

16 Komunikační bariéry bariéra technického rázu jazyková bariéra
psychogenní (postojová) bariéra - nedostatek informací - společenské stereotypy - stigma diagnózy, generalizace, „společenský handicap“… informační bariéra (Strnadová 1998) Bariéra technického rázu – pokud osoba nemůže přijmout předávanou informaci Bariéra jazyková – je způsobena nedostatečnou znalostí jazyka (např. v případě komunikaci s neslyšícími, kteří užívají znakový jazyk) Bariéra psychogenní (postojová) – je ovlivněna chováním ostatních lidí k lidem s postižením, neznalostí problematiky daného postižení a neochotou přizpůsobit komunikační prostředky potřebám osoby s postižením Tato bariéra souvisí předsudky a stereotypy většinové společnosti vůči lidem s postižením. Neinformovanost, neznalost problematiky ZP - vyvolává strach a ostych, zábrany v komunikaci Společenské stereotypy: stigma „diagnózy“ – problematická terminologie (lidé s postižením jsou automaticky vnímáni jako ne-zdraví, nebo přímo nemocní, což nemusí odpovídat jejich reálné situaci ani sociální roli)- komunikace často nese „stigma diagnózy“ tendence ke generalizaci – sklon vidět všechny osoby s určitým postižením stejně, nejde o homogenní skupinu! problematické vnímání odlišnosti a nahlížení handicapu – často souvisí s obranou před potenciálním ohrožením či nejistotou (při setkání se ZP člověkem si uvědomujeme vlastní zranitelnost) „společenský handicap“ – tělesná odchylka automaticky vnímána jako sociální problém – přisuzování určitého sociálního statusu Postoj k postižení - předsudky, stigmatizace - bývají často vnímání jako apriori méně schopní a více závislí na pomoci druhých - s tím související projevy soucitu, odmítání, nepartnerský přístup v komunikaci Tato bariéra také souvisí s negativními pocity lidí s postižením, zejména v případě získaného postižení. Bariéra informační – lidé s postižením mívají zhoršené podmínky pro získávání informací . Překonávání informačního deficitu a kvalita přenosu informací jsou přímo úměrné a závislé na vůli okolí. (zdroj: Strnadová 1998)

17 Co je podle vás důležité v komunikaci se ZP studenty ?

18 Jak dobře komunikovat s člověkem se ZP
přijmout druhého člověka takového jaký je a respektovat jej jako rovnocenného partnera v komunikaci zohlednit druh a míru zdravotního postižení, resp. handicapu přizpůsobit se komunikační situaci a dorozumívacím možnostem jedince minimalizovat veškeré překážky a předcházet možným nedorozuměním průběžně vzájemně ověřovat míru pochopení předávaných informací - využívat techniky aktivního naslouchání být trpěliví a ochotní v komunikaci, poskytnout dostatečný prostor pro vyjádření Je-li komunikace neúspěšná, hledáme náhradní způsob. Hlavním cílem je dorozumět se.

19 Základní zásady dobré komunikace
vždy jednat přímo se studentem (nikoli s průvodcem, asistentem, tlumočníkem..) u smyslových postižení vždy upozornit na zahájení komunikace adekvátní zrakový kontakt v každém případě Nemanipulovat, případnou pomoc nabízet

20 Komunikace s osobami se zrakovým postižením
80 – 90% informací získáváme zrakem důležitou roli hraje zraková zkušenost (vliv na utváření představ i komunikační sch.) Obtíže při vizuálním rozpoznávání osob ztížená orientace v komunikační situaci

21 Specifika v komunikaci - ZP
aktivita při navazování kontaktu princip „slovo předchází čin“ pomáhá orientaci v komunikační situaci neverbální sdělení nahrazujte slovním, vyvarujte se „ukazování“ (židle je tam…) popis situace a prostoru vždy z pohledu člověka se ZP

22 Navázání kontaktu Oslovte dotyčného a představte se (i při opakovaném kontaktu!) Vždy nejprve oslovujte, teprve poté vstupujte do osobní zóny podání ruky doprovoďte slovním popisem navažte a udržujte oční kontakt verbálně avizujte, co se bude dít (např. odchod z místnosti)

23 Doprovod dotyčného oslovte dejte na výběr paži - držení nad loktem
jděte první udržujte slovní kontakt popisujte situaci a prostor před překážkou zpomalte a slovně popište udržujte stálý hmatový kontakt Doprovod - Pomíjíme situaci náhodného setkání, kdy je nutné eventuelní pomoc nejprve nabídnout - Dejte na výběr kterou paži zvolí dotyčný jako vodící, nabídněte studentovi svou paži, jděte první tempo chůze přizpůsobte nevidomému před překážkou zpomalte a popište situaci, pokud je to možné překážku (např. dveře) překonává dotyčný sám. Umístěte svou ruku na kliku a verbálně popište, nevidomý svou volnou rukou najde kliku sám. - pohybuje-li se nevidomý student v jemu neznámém prostředí, popište mu v základních bodech okolí, vybavení místnosti, osoby, které se kolem nacházejí při provázení neztrácejte s nevidomým kontakt prostřednictvím hmatu – držením nabídnuté paže nad loktem, současně udržujte slovní kontakt. Jděte asi půl kroku před nevidomým. Podávejte nevidomému informace o okolním prostředí. Sdělný popis hraje důležitou roli v usnadnění přenosu informací mezi vizuálním světem a světem jiných poznávacích možností. Popisování je obtížné, vyžaduje dobré vyjadřovací schopnosti a kvalitní zvládnutí prostorové orientace (popis situace z pohledu nevidomého), je náročné na koncentraci pozornosti na straně popisujícího i naslouchajícího.

24 Specifika v komunikaci SP
Sluch je důležitým distančním smyslem, má hlavní roli v procesu přijímání informací heterogenní skupina osob s SP (nedoslýchaví, neslyšící, ohluchlí, s kochleárním implantátem) komunikační strategie odvisí zpravidla (ale nejen) na typu a míry sluchového postižení odlišný komunikační kód event. horší srozumitelnost mluveného projevu ztížená orientace v komunikační situaci Sluch je velice důležitým distančním smyslem, má hlavní roli v procesu přijímání informací, náhodného a sociálního učení. Lidská existence je postavena na vnímání zvuků – jak z hlediska orientace v prostředí, tak z hlediska procesu socializace. Podstatou socializace je komunikace, která v normálních podmínkách probíhá v těsném spojení s mluvenou řečí – tedy mluvením a nasloucháním. Z hlediska komunikace lze osoby se sluchovým postižením rozlišit na tři, resp. 4 základní skupiny, které se liší z hlediska preferovaného způsobu komunikace. - výběr komunikačního systému záleží na nejen na typu a míře sluchového postižení, ale i na dalších faktorech – rodinném prostředí (slyšící x neslyšící rodiče), metodě vzdělávání, věku jedince, kdy došlo k postižení sluchu, jazykové schopnosti jedince, schopnosti odezírání, používání či nepoužívání sluchadel.

25 Komunikační strategie - SP
Audio-orální komunikace - mluvená řeč - odezírání Český znakový jazyk - přirozený komunikační systém neslyšících tvořený vizuálně-pohybovými prostředky ( x znakovaná čeština) Odezírání mluvené řeči Podpůrným komunikačním kanálem může být pro člověka se sluchovým postižením odezírání mluvené řeči. Jde o příjímání informací zrakovou cestou prostřednictvím sledováním pohybů mluvidel, resp. rtů a jejich doplňování prostřednictvím pozorování mimiky, gest a případným využitím funkčních zbytků sluchu. Tento proces probíhá komplexně (dá se připodobnit ke globálnímu čtení) – obrazu úst odpovídá obraz slova, ke kterému je následně vybaven pojem. Jde o aktivní vnímání, které je ovlivněno emocemi, zkušenostmi i stavem fyzické a psychické kondice. Limity odezírání jako komunikačního kanálu Zrakem lze vnímat jen asi 1/3 fonematické skladby řeči. Odezírající osoba je schopna odezírat jen ta slova, která jsou jí známá (jsou obsažena v jejím aktivním či pasivním slovníku) Odezírání představuje velmi vyčerpávající činnost, náročnou na koncentraci pozornosti, mnohem náročnější než poslouchání mluvené podobě. Pro osvojení této dovednosti je třeba mít určité předpoklady, vlohy pro odezírání jsou vrozené, nadání není podmíněno sluchovou vadou Asi 87% celkového počtu osob se sluchovým postižením nemůže využít odezírání řeči k běžné komunikaci. Je zjištěno, že odezírání je pro neslyšící zřetelné pouze z 30-40%.

26 Specifika komunikace v závislosti na typu a míře SP
Mluvená řeč a odezírání osoby s nedoslýchavostí ohluchlí (postlingválně neslyšící) znakový jazyk (příp. znakovaná čeština), prstová abeceda Neslyšící (prelingválně neslyšící) osoby s těžkou sluchovou vadou Uživatelé kochleárního implantátu Z hlediska komunikace lze osoby se sluchovým postižením rozlišit na tři základní skupiny, které se liší z hlediska preferovaného způsobu komunikace: Jedinci s nedoslýchavostí Jsou osoby se sníženým sluchovým vnímáním. Vada je kompenzována užitím sluchadla, s jeho pomocí jsou jsou osoby s nedoslýchavostí schopny v různé míře vnímat zvuky a lidskou řeč.. Většinou komunikují mluvenou řečí – mluví a odezírají, Bývá specificky narušena artikulace, vlivem nedostatečné sluchové kontroly nemívají problémy s psanou češtinou. Ohluchlí (postlingválně neslyšící) Do této skupiny patří osoby, u kterých došlo ke ztrátě sluchu v období po rozvinutí mluvené řeči nebo v dospělosti. Mluvená řeč se postupně může zhoršovat, ale zůstává srozumitelnou. Ohluchlí lidé většinou komunikují mluvenou řečí a odezíráním, mohou ale užívat i znakovanou češtinu, případně i znakový jazyk Rozdělení osob do těchto kategorií se děje nejen podle stupně a typu sluchové vady, ale také podle výběru komunikačního systému, který záleží na následujících faktorech – rodinném prostředí (slyšící x neslyšící rodiče), metodě vzdělávání, věku jedince, kdy došlo k postižení sluchu, jazykové schopnosti jedince, schopnosti odezírání, používání či nepoužívání sluchadel. Neslyšící (někdy též prelingválně neslyšící) Jsou osoby, které se narodily se sluchovým postižením nebo u nichž ke ztrátě sluchu došlo v období před rozvojem mluvené řeči. Mluvená řeč není plně rozvinuta a často je obtížně srozumitelná. Bývá specificky narušena artikulace, vlivem nedostatečné sluchové kontroly Komunikují znakovým jazykem, většinou nepoužívají sluchadla. Tvoří Mají problémy v oblasti slovní zásoby s psanou formou češtiny. Přirozeným jazykem je pro ně znakový jazyk. Do čtvrté skupiny bychom mohli zařadit uživatele kochleárního implantátu Někteří z nich preferují znakový jazyk a druzí zase jazyk mluvený, což ovlivňují různé faktory, jako např. doba kochleární implantace, užívaný komunikační systém během vzdělávání,

27 Základní zásady komunikace - SP
Komunikujte v klidném a pokud možno tichém prostředí Upozorněte na počátek komunikace (zamáváním, lehkým dotekem na rameno) Udržujte oční kontakt Zjistěte preferovaný způsob komunikace V průběhu rozhovoru požádejte o zpětnou vazbu, ověřujte porozumění sdělení Základní zásady komunikace s osobami se sluchovým postižením Komunikujte v klidném a pokud možno tichém prostředí (bez zvukové kulisy, minimalizujte zvuky a šumy techniky, omezte komunikaci a pohyb dalších osob) Před rozhovorem navažte s člověkem se sluchovým postižením zrakový kontakt. Pokud se na vás nedívá, lze ho upozornit lehkým dotekem na rameno, paži nebo předloktí. Zrakový kontakt udržujte po celou dobu rozhovoru. Pro komunikaci s neslyšícím je dobré využívat výrazy obličeje a gesta rukou. Přijímání zpráv je pro neslyšícího stejně důležité jako jejich předávání. Neslyšící se dotýkají mnohem více než slyšící, např. při přerušení vzájemného hovoru, vyžádání si pozornosti. Vhodný je dotyk na rameno. Dotyk na hruď není povolený a dotyk na záda může mít velmi hněvivou reakci. Každého člověka se sluchovým postižením se zeptejte na preferovaný způsob komunikace /odezírání, mluvení, psaní, tlumočení do ZJ/ Odezírání bez pomoci sluchu není spolehlivá metoda vnímání mluvené řeči. Odezírající osobě předem sdělte téma rozhovoru. Umožněte člověku se sluchovým postižením sledovat váš obličej tzn. prostor pro komunikaci by měl být dobře osvětlen, stůjte ideálně tělem k oknu, nikdy ne zády. Pokud osoba preferuje komunikaci prostřednictvím znakového jazyka, zajistěte tlumočníka. O přítomnosti tlumočníka si rozhoduje jenom sama osoba se sluchovým postižením. Má na tlumočníka právo, pokud o to požádá. Nárok na bezplatné tlumočení do znakového jazyka je zakotveno ve Školském zákoně (viz modul č.2), je nezbytné tuto možnost využívat. V případě přítomnosti tlumočníka, oslovujte a hovořte přímo s člověkem se sluchovým postižením. Obracet se na tlumočníka ve věcech člověka s postižením je neetické a neprofesionální. Přerušení rozhovoru je také spojené s určitými pravidly. Pokud si dva neslyšící lidé povídají a třetí je chce přerušit, poklepe osobu, s níž chce mluvit, na ramenou a zároveň se podívá na druhou osobu a použije posunek „promiňte.“ Při konverzaci ve skupině je třeba říci neslyšícímu téma rozhovoru tak, aby se necítil vyčleněn. Na konci každého uceleného sdělení udělejte malou pauzu. Při tlumočení je třeba počítat s malým časovým posunem. Dejte neslyšícímu člověku možnost vstřebat informace, položit doplňující otázky. Znáte-li základy znakového jazyka či prstové abecedy, měli byste je používat. Prstová abeceda je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. V případě komunikace s nedoslýchavým člověkem zřetelně artikulujte, zvolněte tempo řeči a pokud možno jej neměňte v průběhu hovoru. Nezvyšujte hlas a nekřičte. V průběhu hovoru občas požádejte o zpětnou vazbu, tj. aby vám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co vám rozuměl. Nikdy se neptejte, jestli vám rozuměl. Důsledně se takto ptejte vždy po každém důležitém sdělení. Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat. Pokud neslyšícímu nerozumíte, je vhodné ho požádat, aby zpomalil nebo větu zopakoval (zdroj: Potměšil in Michalík a kol. 2011, Slowík 2010, upraveno)

28 Specifika komunikace se studenty s nedoslýchavostí
navažte zrakový kontakt a udržujte jej informujte studenta o tématu rozhovoru i jeho změně, rovněž o změně mluvčího vždy mluví jen jedna osoba lze využít psanou formu komunikace (neznámé výrazy) umožněte kvalitní odezírání: - optimálně pozice čelem, student vidí na vaše ústa, - dostatečná intenzita osvětlení, pozor na oslnění - zřetelná artikulace,volnější tempo řeči,nezvyšovat hlas - přiměřená vzdálenost 1 – 2m - využívání neverbálních prostředků komunikace - zdůraznění klíčových slov usnadňuje porozumění - v případě že vám není rozuměno, užijte jinou formulaci Negativní vlivy: Na straně osoby s SP: Únava, stres, nový mluvčí (nutno si přivyknout), chybí brýle Na straně mluvčího: Žvýkačka, jídlo, cigareta v ústech Nestandardní výslovnost či narušená komunikační schopnost vada chrupu

29 Komunikace s těžce sluchově postiženými a neslyšícími studenty
Specifika komunikace za účasti tlumočníka - nestůjte zády ke zdroji světla - rozhovor veďte a oční kontakt udržujte přímo s neslyšícím. Neslyšící člověk sleduje tlumočení informací. - tlumočník je vždy vedle osoby, jejíž řeč tlumočí – neslyšící vidí na tlumočníka i na slyšící osobu - neslyšící má mít možnost se průběžně ptát - počítejte s časovým skluzem, dělejte pauzy - během rozhovoru neodbíhejte - na konci rozhovoru se studenta optejte, zda potřebuje něco upřesnit - je-li to možné poskytněte důležité informace v písemné formě, aby bylo možné se k nim vrátit

30 Komunikace s osobami s TP
narušená komunikační schopnost v důsledku symptomatické vady řeči - dysartrie - dysprozódie - verbální apraxie - narušení plynulosti řeči (koktavost, breptavost) narušené koverbální chování a výrazové projevy - abnormální mimovolní pohyby - zvýšený slinotok - chudá mimika psychogenní obtíže - logofobie Narušená komunikační schopnost představuje problematiku schopnosti jedince využívat verbální, neverbální, mluvenou i grafickou formu interindividuální komunikace v souladu s vlastním komunikačním záměrem (Lechta, 2003). NKS může být příčinou komunikační bariéry. V případě osob s postižením je NKS nejzávažnějším sekundárním postižením. Obtíže spojené s NKS závisí nejen na stupni postižení a závažnosti poruchy, ale zejména v případě smyslových postižení také na tom, kdy defekt vznikl (jestli byl či nebyl zasažen vývoj řeči) Dysartrie porucha motorické realizace řeči na bázi poškození CNS Obtíže ve svalové kontrole řečových mechanismů v různé míře narušeno dýchání, fonace, rezonance a artikulace Dysprozodie – narušena modulace řeči, příp. tempo (zpomalené, až sakadovaná, vyrážená řeč, kolísavá intenzita hlasu…) Verbální apraxie - porucha v programování řečových segmentů, která se projevuje jako neschopnost artikulace těchto segmentů, poruchy fonace a respirace nebývají přítomny. Koktavost (balbuties) student zadrhává či opakuje celé hláskové skupiny, provádí neuvědomělé souhyby těla, má i vegetativní příznaky, např. zčervenání), snaha ovlivnit vlastní řečový projev zpravidla ještě zhoršuje projevy poruchy. Působí emocionální a komunikační potíže, může vyústit v logofobií - chorobný strach z vlastní promluvy, zejména ve veřejném prostoru s účastí více osob. breptavost (tumultus sermonis) – překotnou artikulací a zrychleným tempem řeči, nerytmický, trhaný a překotný řečový projev způsobuje, že je sdělovaná informace pro ostatní posluchače nesrozumitelná

31 Zásady komunikace - TP NKS - trpělivost v komunikaci, dostatek času
pro vyjádření, „nenapovídat“, nedoplňovat sdělení - neposuzovat studenta na základě jeho řečových obtíží Komunikace se studentem užívajícím ortopedický vozík - umožnit kvalitní zrakový kontakt. - obracet se přímo na studenta s TP, nikoli na asistenta - k člověku tedy nepřistupujeme tak, jako by jeho postižení bylo závažnější než ve skutečnosti je