Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Ekonomie životního prostředí

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Ekonomie životního prostředí"— Transkript prezentace:

1 Ekonomie životního prostředí
Pro efektivní řešení environmentálního problému je třeba vybrat a správně použít vhodné nástroje

2 Politika životního prostředí - definice
CENIA: „Politika životního prostředí si obecně klade za cíl uchovat a vylepšit kvalitu životního prostředí a života i zdraví obyvatel při respektování požadavku udržitelného rozvoje. Reaguje na potřebu vzájemné integrace dosud často sektorově orientovaných aktivit a zároveň reaguje na všechny závažné změny stavu životního prostředí“. MŽP: „Základním účelem politiky životního prostředí je poskytovat rámec a vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské i místní úrovni, směřující k dosažení dalšího zlepšení kvality životního prostředí jako celku i stavu jeho složek a součástí. Politika životního prostředí se zaměřuje na uplatnění principů udržitelného rozvoje, na pokračování integrace hlediska životního prostředí do sektorových politik a na zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností“. Enviwiki: „Všestrannou environmentální politiku lze definovat jako široce koordinovanou činnost institucí a občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřenou na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných a budoucích generací a schopností přírody se trvale obnovovat. Všestranná ekologická politika je tedy formou přizpůsobování společnosti měnícím se podmínkám vlastní existence. Rezortní environmentální politika je činností specializované exekutivy, která má cíle a strategie zaměřené na prevenci, snižování nebo odstraňování nežádoucích účinků lidských aktivit na prostředí, zdroje a veřejné zdraví“. Zdroj:

3 Politika životního prostředí - definice
Politika ŽP (environmentální politika) představuje aktivity (převážně státu, ale i jiných subjektů), kterými se stanovují cíle v oblasti ochrany ŽP, definují opatření a nástroje k jejich dosažení a následně se tyto nástroje prakticky uplatňují. Při realizaci PŽP se významně uplatňují poznatky environmentální ekonomie, která tak představuje teoretickou základnu politiky ŽP. další z možných definic1: Politika ŽP je souhrn představ různých subjektů o vyváženosti problémů životního prostředí, prioritách a způsobech jejich řešení a šetrného hospodaření s přírodními zdroji a jejich ochrany. Můžeme také rozlišovat politiku životního prostředí rezortní a všestrannou1. Všestranná politika životního prostředí je široce koordinovaná činnost institucí, občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřenou na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných i budoucích generací a schopnosti přírody se trvale obnovovat. Rezortní politika životního prostředí je především činností specializované exekutivy, založené na konceptu cílů a strategií, zaměřených na prevenci, snižování nebo odstraňování nežádoucích účinků lidských aktivit na životní prostředí. přírodní zdroje a veřejné zdraví. Resortní politika má na rozdíl od všestranné krátkodobé cíle a je rutinní činností veřejné správy (ministerstev). Vysvětlení: Environmentální politika a environmentální ekonomie není to samé, nýbrž je nutné si uvědomit, že poznatky a teorie environmentální ekonomie se uplatňují při formulaci a zavádění environmentální politiky. Environmentální ekonomie např. zkoumá, jakými způsoby (a jak účinně) je možné ovlivňovat chování znečišťovatelů, na jaké podněty a jakým způsobem reagují. Tyto poznatky se pak využívají při výběru a použití (vhodných) nástrojů v rámci environmentální politiky. Velice zjednodušeně řečeno: Environmentální politika vyhlašuje řadu opatření směřujících k ochraně ŽP. Environmentální ekonomie se pokouší dát návody, jaká opatření (a jak) mohou ovlivňovat chování znečišťovatelů zdroj:

4 Politika životního prostředí
Vláda ČR schválila v roce 2004 Státní politiku životního prostředí ČR 2004 – 2010 (SPŽP), která vymezila základní rámec pro dlouhodobé a střednědobé směřování rozvoje environmentálního rozměru udržitelného rozvoje české republiky. Základním účelem SPŽP bylo poskytnout vodítko pro rozhodování a aktivity na mezinárodní, celostátní, krajské a místní úrovni, směřující: k dosažení dalšího zlepšení kvality životního prostředí jako celku i stavu jeho složek a součástí k uplatnění principů udržitelného rozvoje v souladu s evropskou i českou strategií udržitelného rozvoje a k pokračující integraci hlediska životního prostředí do sektorových politik ke zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností.

5 Politika životního prostředí
Prioritní oblasti SPŽP se v letech soustředily hlavně na řešení problémů v oblasti: ochrany přírody, krajiny a biologické rozmanitosti udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany vod a ochrany před povodněmi, optimalizace materiálových toků a nakládání s odpady snižování zátěže životního prostředí pocházející z lidské činnosti, zlepšování environmentálních standardů pro kvalitu lidského života ochrany klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší. SPŽP nabízí celou řadu nástrojů k dosažení stanovených cílů. Normativní, ekonomické, institucionální, organizační, informační, dobrovolné a další nástroje by přitom měly být využity v takové kombinaci, která umožní dosáhnout požadovaných cílů s co nejnižšími nároky na finanční, lidské, technické a další zdroje. Pro sledování efektivnosti a účinnosti plnění SPŽP je navržena sada indikátorů, odpovídající ukazatelům sledovaným v rámci Evropské unie a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Státní politika životního prostředí (není dosud oficiálně vyhlášena) Státní politika pravděpodobně bude mít šest priorit (klima, ovzduší, udržitelné využívání zdrojů, biodiverzita, krajina a bezpečné prostředí), které budou vyjádřeny v téměř stovce různých závazků. Posilována ale bude i role dobrovolných nástrojů. Zdroj:

6 Má ochranu ŽP prosazovat (zasahovat do chování znečišťovatelů) stát?
Realizace politiky ŽP Má ochranu ŽP prosazovat (zasahovat do chování znečišťovatelů) stát? Nebo jiný subjekt? Důvod pro zásahy státu: Selhání trhu (stát zejména řeší externality) Oblasti zásahu státu: ovlivnění spotřeby přírodních zdrojů omezení produkce emisí a odpadů podpora recyklace obnova regenerační schopnosti prostředí Stát svou aktivitou v oblasti ochrany životního prostředí vlastně nahrazuje vzájemnou interakci znečišťovatelů a poškozených. Možností (nástrojů), jakými může stát vstoupit do procesu ochrany nebo zlepšení stavu životního prostředí existuje značné množství. Z pohledu environmentální ekonomie stát zasahuje hlavně tam, kde trh selhává. Dané selhání se často snaží (nebo by se měl snažit) napravit právě znovunastolením nebo vytvořením nového fungujícího trhu. Z pohledu environmentální ekonomie stát zasahuje hlavně tam, kde trh selhává. Dané selhání se často snaží napravit právě znovunastolením nebo vytvořením nového fungujícího trhu.

7 Podniků, organizací, sdružení
Subjekty EP Vysvětlení: Environmentální politika představuje vlastně postoj určitého subjektu k problematice životního prostředí, tedy environmentální politikou vyjadřuje subjekt své cíle (čeho chce v této oblasti dosáhnout) a nástroje (jak toho chce dosáhnout). Můžeme pak rozlišovat environmentální politiku např. na úrovni: Kdo všechno je subjektem (tvoří ji nebo se podílí a tvorbě) environmentální politiky? Mezinárodní organizace – OSN, WHO, MMF a další Nadnárodní organizace – EU a další seskupení států Stát a jeho instituce (vláda, parlament, MŽP, Mze, SFŽP, ČIŽP, CENIA) – vytvářejí rámec a fakticky provádějí EP Politické strany – soupeří o moc ve státě a tím i o kontrolu nad EP Kraje a obce – provádí lokální EP např. vyhláškami NNO – informují a vytvářejí tlak na stát (Duha, Greenpeace, aj.) Podniky – provádí lobbing a jiné nátlaky na stát Občané – organizují petice, demonstrace a jiné akce se snahou ovlivnit státní rozhodnutí v oblasti ŽP Nadnárodní Národní Lokální Podniků, organizací, sdružení Domácností

8 Realizace politiky ŽP Z hlediska úrovně můžeme rozlišovat hlavně
Některé problémy ŽP je lepší (nebo je možné) řešit jen na globální úrovni (obvykle problémy, které mají globální dopady nebo příčiny)… Realizace politiky ŽP Znáte nějaké příklady? Z hlediska úrovně můžeme rozlišovat hlavně Národní (globální) politiku ŽP – realizována na úrovni centrální státní správy nebo na mezinárodní úrovni Lokální politiku ŽP – realizována na úrovni krajů nebo spíše obcí obvykle místními samosprávnými orgány Zejména u významných znečišťovatelů je důležitá také podniková politika ŽP, která se vytváří na úrovni jednotlivých podniků a prezentuje jednotnou celopodnikovou koncepci řešení problematiky ŽP. …jiné problémy ŽP je lepší (nebo je možné) řešit jen na lokální (regionální) úrovni (obvykle problémy, které mají lokální dopady nebo příčiny)… … a některé problémy ŽP se dotýkají pouze určitých podniků a řeší je rámci své podnikové EP

9 Obecné zásady politiky ŽP
Zásady environmentální politiky jsou klíčovými prvky ovlivňujícími environmentální politiku a určující její směr. Jsou zásadní pro tvorbu environmentální politiky i pro její uskutečňování. Zároveň jsou zásadní i pro využívání a interpretaci všech nástrojů environmentální politiky, zejména práva Sjednocují ekologickou legislativu, dávají jednotlivým nástrojům logický základ (jsou jejich „stavebními kameny“)

10 Obecné zásady politiky ŽP
Princip nejvyšší hodnoty Vychází ze základního předpokladu člověka pro život, jež životní prostředí bezesporu je. Právo každého na příznivé životní prostředí je zakotveno v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Současně však i stanovuje , že výkonem ostatních práv, nesmí být životní prostředí ohroženo nebo poškozováno nad míru stanovenou zákonem. Princip trvale udržitelného rozvoje Tento princip je definován v zákoně o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Je i součástí Státní politiky ŽP ČR. Princip odpovědnosti (garance) státu Povinností České republiky je dbát o ochranu životního prostředí, neboť za životní prostředí nemůže převzít plnou odpovědnost nikdo jiný. Tento princip je určen v článku 7 Ústavy. Mimo jiné dbá stát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stát má za úkol zajistit dostatečné množství nástrojů a prostředků, přejímá některé závazky z mezinárodních úmluv, které transformuje do vnitrostátního práva. Ochrana životního prostředí je věcí veřejnou. Občan má nejen právo na příznivé životní prostředí, ale zároveň i povinnost životní prostředí dle vlastních možností a schopností chránit, neohrožovat a nepoškozovat. Princip odpovědnosti původce Princip odpovědnosti původce znamená, že náklady na preventivní či nápravná opatření nese  ta osoba, z jejíž činnosti negativní následky hrozí nebo již nastaly. S tímto principem souvisí i speciální ekonomický princip znečišťovatel platí (PPP- Polluter Pays Principle). Princip komplexnosti a integrované ochrany Vyjadřuje potřebu překonat “složkové” pojetí životního prostředí, zdůraznit jeho složitost a jednotu současně s potřebou ochrany všech jeho součástí, nástrojů a subjektů působení. Volně převzato z:

11 Obecné zásady politiky ŽP
Princip prevence Princip prevence je jeden ze základních pilířů vůbec. Vychází z poznatku, že mnohé důsledky činnosti lidí jsou nepříznivé nebo obtížně odstranitelné. Princip předběžné opatrnosti Úzce souvisí s principem prevence. Lze-li vzhledem k okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmějí být pochybnosti, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit. To znamená, že je třeba učinit veškerá opatření, aby se zabránilo možným negativním vlivům určité činnost, ačkoli není vždy k dispozici dostatek přesných a nepochybných údajů dokazujících, že taková činnost negativní vliv na životní prostředí skutečně mít bude. Princip informovanosti a účasti veřejnosti Tento princip opět vychází z Listina základních práv a svobod a patří mezi principy preventivního charakteru. Základním mezinárodním dokumentem, který se zabývá přístupem k informacím o životním prostředí je Aarhuská úmluva o přístupu k informacím, účasti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Česká republika tuto úmluvu podepsala v červnu 1998. Princip ekonomické stimulace Princip vychází z poznatku, že ekologické chování subjektů lze ovlivňovat ekonomickými nástroji. Na ekonomické stimuly jednotlivé subjekty významně reagují a jejich chování je relativně snadno předvídatelné. Snaha o realizaci myšlenky: „ekologické chování by se mělo ekonomicky vyplácet“. ZÁSADA NA KONCI POTRUBÍ- End of Pipe Principle Tato zásada spočívá v zachycení a odstranění znečištění přímo u zdroje před uniknutím do prostředí. Objevuje se však i další snaha o přechod od end-of-pipe opatření k opatřením preventivním, jež zabraňují vzniku znečištění co nejdříve ve výrobním procesu (nejlépe hned v počátku) ZÁSADA VYSOKÉ ÚROVNĚ OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ BAT- Best Available Technique Principle. Toto je zásada použití té nejlepší dostupné techniky. Volně převzato z:

12 Nástroje EP Nástroje EP může vytvářet a vytváří jak stát, tak i soukromý ekonomický subjekt. Z pohledu globálního je však výrazně významnější tvorba těchto nástrojů ze strany státu. V obojím případě se však zjednodušeně jedná o vytvoření motivujících, ale také i omezujících opatření vedoucích k ochraně ŽP, a ze strany státu pak zejména k zajištění tzv. trvale udržitelného rozvoje (TUR). Nástroje EP mají obecně za úkol přimět znečišťovatele k environmentálně šetrnějšímu chování (otázkou je však jakým to dělají způsobem)

13 Scénáře použití nástrojů
normativní systém typu "command - control" normativními (resp. administrativní) nástroje, poplatky (lze zahrnout do nákladů podniku), pokuty, penále (hrazeno ze zisku podniku) systém využívající tržních (ekonomických) nástrojů např. prodej emisních práv systém založený na ekologické daňové reformě (EDR). V praxi je uplatňován určitý kompromis (nástrojový mix) Nemáme k dispozici nástroje, které by byly použitelné vždy a na každou situaci. Proto je nutné v praxi uplatňovat různé scénáře použití nástrojů, které budou „šité na míru“ dané problematice. Tyto scénáře jsou obvykle pro dosažení vyšší efektivnosti v praxi kombinovány.

14 Nástrojový mix Nástrojovým mixem označujeme kombinaci zvolených nástrojů uplatňovaných v určité ekonomice, nebo na řešení konkrétního problému. Smyslem je, aby celkový mix byl maximálně efektivní, což spatřujeme například v tom, že nevýhody jednoho nástroje jsou eliminovány výhodami jiného. Užití konkrétních ekonomických nástrojů závisí na převažujícím politickém přístupu a daném ekonomickém systému. Mají-li být nástroje dostatečně účinné, musí být vhodně integrovány do tzv. "nástrojového mixu". Postup tvorby nástrojového mixu: identifikace a zřetelné definování environmentálních problémů stanovení cílů, které by měly být jejich řešením dosaženy návrh optimálního souboru ekonomických, normativních a informačních nástrojů (vytváření nástrojového mixu) modelové hodnocení environmentální účinnosti a ekonomické efektivnosti působení navrhovaného nástrojového mixu

15 Posouzení optimální skladby nástrojového mixu (kritéria)
Otázkou je, jak posoudit efektivnost nástrojového mixu. Vzhledem k různorodosti názorů a očekávání jsou používány různá kritéria: environmentální účinnost ekonomická efektivnost (náklady vs. efekty) směr působení (od koncových k preventivním opatřením) kompenzační funkce stimulační funkce fiskální funkce redistributivní funkce

16 Posouzení optimální skladby nástrojového mixu – pokr.
minimalizace regresivních distribučních efektů míra flexibility jednoduchost způsobu aplikace integrace s odvětvovými politikami politická přijatelnost makroekonomické dopady (GDP,U,I) vliv na ZO a ZV (soulad s mezinárodními dohodami) konvergence s předpisy EU, soulad s principy EU

17 Klasifikace nástrojů PŽP
Když budeš šetrný k životnímu prostředí, tak tě odměníme Klasifikace nástrojů PŽP Když nebudeš šetrný k životnímu prostředí, tak tě potrestáme Z hlediska okamžiku působení: preventivní a nápravné nástroje Z hlediska druhu stimulace: nástroje pozitivní a negativní stimulace Z hlediska míry (způsobu) působení: I. Nástroje přímé regulace právní (normativní) nástroje II. Nástroje nepřímé regulace ekonomické nástroje III. Další nástroje informační nástroje, vzdělávací, výchovné a osvětové nástroje dobrovolné nástroje (dobrovolné dohody, ekolabelling, environmentální management, čistší produkce) institucionální nástroje, územní plánování věda a výzkum, participace obyvatel a Agenda 21

18 Normativní nástroje = přímá regulace
Jedná se obecně o veškerá pravidla, zákazy a příkazy, jež mocensky (direktivně, normativně) donucují znečišťovatele k žádoucímu chování. Spadají sem: licence, povolení, emisní limity znečištění, výrobní a výrobkové standardy, nařízení, normy (např. hygienické), administrativní postupy a omezení, legislativa. Skrze normativní nástroje je vyvíjen legislativní tlak na znečišťovatele a ten nemá v podstatě prostor pro jiné, než žádoucí chování Pozitiva přímé regulace: rychlá implementace a účinnost předvídatelnost chování znečišťovatelů Negativa přímé regulace: je nákladná pro regulátora (obvykle více než regulace pomocí ekonomických nástrojů) objevuje se výrazné defenzivní chování znečišťovatelů, a proto vyžaduje silný administrativní aparát (kontrolu) je nákladná pro znečišťovatele nebere v úvahu individuální ekonomické podmínky znečišťovatelů, a proto má tvrdé (až ničivé) ekonomické dopady na znečišťovatele po dosažení cílů nestimuluje k dalšímu zlepšování ŽP Někdy se však mohou nezvykle protáhnout schvalovací postupy (vláda → poslanecká sněmovna → senát → prezident …) + Normativní nástroje obvykle chápeme jako nástroj státní správy (vlády, ministerstev), ale je nutné si uvědomit, že jsou tyto nástroje uplatňovány i dalšími subjekty: Kraje a obce mohou uplatňovat normativní nástroje formou vyhlášek, stavebních povolení, zákazů vstupu do určitých oblastí, atd. Firmy mohou uplatňovat tyto nástroje na bázi dobrovolnosti, ale mohou je dále delegovat jako povinné. Např. mateřská firmy se může dobrovolně rozhodnout uplatňovat nové postupy při nakládání s odpady, ale pro svou dceřinou společnost již může tyto postupy stanovit jako povinné (normativní). Občané mohou různými demonstracemi či blokádami vyžadovat jednoznačné splnění svých požadavků ohledně zacházení s životním prostředím. Nesmíme opomenout působení nadnárodních orgánů.Např. ze strany EU je v ČR povinně vyžadováno, aby si vlastníci nemovitostí (domů a bytů) nechali při prodeji vyhotovit energetické štítky potvrzující energetickou náročnost stavby. -

19 Normativní nástroje Zákazy, příkazy Limity, normy, standardy
Např. zákaz používání GMO v ekologickém zemědělství, zákaz vstupu do některých zón chráněných území nebo příkaz ve formě nutnosti vybudovat ČOV v obci. Avšak často existují i výjimky na zmírnění dopadů. Limity, normy, standardy limity přípustného znečištění ovzduší (emisní, imisní, depoziční) limity přípustného obsahu znečisťujících látek v odpadních vodách (emisní, imisní limity) limity přípustného obsahu cizorodých látek v půdě těžební limity (prolomit či nikoliv?) normy (např. hygienické) standardy (technologické postupy, EMS) Normy a standardy nemusí vyžadovat jen stát na základě legislativy, ale mohou je vyžadovat i jiné subjekty, např. zákazníci, obchodní partneři, obce nebo veřejnost. Někteří odběratelé mohou podmiňovat obchodní spolupráci například splněním norem ISO či jiného druhu environmentální certifikace, což může být pro znečišťovatele ještě silnější motivace k environmentálně šetrnému chování, než legislativní nátlak státu. (Na druhou stranu tato motivace by už spíše spadala mezi ekonomické nástroje, neboť by zde firmy nutily ekonomické důvody.)

20 Systém práva ŽP - hlavní právní normy v oblasti politiky ŽP
normy a předpisy ústavního práva - (Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod*, zákon o životním prostředí) normy a předpisy obecné: Státní orgány ochrany životního prostředí a jejich kompetence (o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, o ČIŽP a její působnosti, o SFŽP ČR, o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, zákon o právu na informace o ŽP). specifické prostředky ochrany životního prostředí (zákon o územním plánování a stavebním řádu, EIA) normy a předpisy v oblasti ochrany jednotlivých složek ŽP (zákon o ochraně ovzduší, o vodách, o vodovodech a kanalizacích, lesní zákon) normy a předpisy v oblasti jednotlivých zdrojů znečištění (zákon o odpadech, o obalech) normy a předpisy sledující ochranu před specifickými zdroji (atomový zákon, o chemických látkách a chem. přípravcích) normy upravující ochranu lidského života a zdraví (zákon o prevenci závažných havárií, o nakládání s geneticky modifikovanými organizmy) normy upravující odpovědnost za ohrožování a poškozování ŽP (trestní zákon, o přestupcích, Občanský zákoník) * Článek 35 Listiny základních práv a svobod (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

21 II. Ekonomické nástroje = nepřímá regulace
Jedná se obecně o nástroje, které využívají nějakým způsobem působení trhu (tržního mechanismu) a tím i ekonomických zákonů. Spadají sem: poplatky za znečišťování životního prostředí a využívání přírodních zdrojů, uživatelské poplatky, daně, úlevy, sankční platby, finanční podpory, depositně refundační systémy, obchodovatelná emisní povolení, environmentální pojištění atd. Pozitiva ekonomických nástrojů: minimalizují celkové společenské náklady (nepůsobí plošně, ale přihlížejí k mezním nákladům na zamezení znečištění) podněcují iniciativu znečišťovatelů snižují nároky na státní administrativu (preferují tržní řešení) vytvářejí zdroje prostředků na ochranu ŽP Negativa ekonomických nástrojů: pomalejší účinnost (například díky postupnému zvyšování poplatků či daní) znečišťovatelé nemusí reagovat dle očekávání (např. očekáváme, že je placení za znečišťování ŽP od této činnosti odradí, ale oni raději znečišťují a platí) + -

22 Ekonomické nástroje environmentální politiky
Stručné shrnutí rozdílů obou skupin nástrojů Bude to rychlé a udělají přesně to, co jim přikážeme. + Bude to pro ně (alespoň z počátku) méně nákladné (likvidační) a navíc vybereme nějaké peníze na další ochranu ŽP. Vysvětlení: Je nutné si přiznat, že jak normativní (např. emisní nebo těžební limity), tak ekonomické nástroje (např. daně) mohou vycházet z legislativy a jsou znečišťovatelům zákonem vnucovány. Jak je tedy odlišit a poznat které opatření spadá do které kategorie? Rozdíl mezi normativními a ekonomickými nástroji je možné vyjádřit i tak, že obě dvě skupiny nástrojů říkají znečišťovatelům, že „starou cestou už jít nemohou“, ale normativní nástroje nabízejí jen jednu novou alternativu (starý způsob chování už není možný a je tu jen jeden nový akceptovatelný), zatímco ekonomické nástroje jich nabízejí více (starý způsob chování už není možný, ale můžete si vybrat novou cestu A nebo B nebo…). Obě dvě skupiny nástrojů tedy chtějí změnit chování znečišťovatelů, ale normativní nástroje to dělají rychleji a „násilněji“, zatímco ekonomické nástroje dávají znečišťovateli větší „prostor“ (a obvykle i čas) pro přizpůsobení a minimalizaci zejména ekonomických dopadů. Ekonomické nástroje jsou konstruovány k dosažení ekologických cílů způsobem, který je nákladově efektivnější než přímá administrativní regulace. Jsou založeny na nepřímém ovlivňování chování subjektů, které poškozují (znečišťují, nepřiměřeně devastují) životní prostředí. Na rozdíl od normativních nástrojů tedy nepůsobí na základě přímého mocenského přinucení, ale prostřednictvím ekonomické kalkulace (tím, že mění relativní ceny). Podniky, obce i jednotliví občané se sami mohou rozhodnout, zda je pro ně finančně výhodnější (a) vynaložit určité náklady na zamezení, popř. omezení poškozování životního prostředí nebo (b) životní prostředí poškozovat a platit za to (poplatky, daně apod.). Skrze ekonomické nástroje je na znečišťovatele vyvíjen ekonomický tlak, díky kterému má prostor i pro chování, jež nemusí být přesně žádoucí, avšak obvykle jen krátkodobě. Přinutíme je chovat se šetrně k životnímu prostředí tím, že jim to legislativně přikážeme a zakážeme jim chovat se nešetrně. Přímá regulace Nepřímá regulace Přimějeme je chovat se šetrně k ŽP tím, že jim nastavíme takové podmínky, díky kterým sami nakonec přijdou na to, že se jim to ekonomicky vyplatí. - Bude to pro ně značně nákladné a pro některé dokonce likvidační opatření, budou se bránit a musíme je přísně hlídat. Náprava ŽP bude pomalejší a nevíme, jak se přesně zachovají (budou se chovat šetrně, nebo si raději za nešetrné chování připlatí?).

23 Ekonomické nástroje environmentální politiky
Podstatou působení ekonomických nástrojů je nahrazení, popř. doplnění chybějících nebo nedostatečných hodnotových signálů, které poskytuje standardní tržní mechanismus. Důsledkem této absence jsou především negativní externality. Funkce ekonomických nástrojů: Stimulační – stimulují znečišťovatele a přispívají tak k dosažení určitého cíle (tím je většinou šetrnější chování k ŽP) Fiskální – jsou příjmem SR, SFŽP, krajů a obcí, financují aktivity k ochraně ŽP Kompenzační – představují finanční náhradu za poškození ŽP Redistributivní – odebírají zdroje environmentálně nešetrným subjektům a naopak jimi odměňují šetrné subjekty Komparativní – sleduje vyrovnání různých ekonomických podmínek znečišťovatelů, snaží se zajistit, aby nebyly environmentálně šetrné subjekty znevýhodněny za svou šetrnost, ale právě naopak aby byla jejich činnost ekonomicky alespoň srovnatelná s nešetrnými subjekty

24 Ekonomické zákony v pozadí ekonomických nástrojů
V pozadí působení ekonomických nástrojů je často skryto působení ekonomických zákonů, bez kterých by tyto nástroje neúčinkovaly. Proč? Jedním z nejvýznamnějších je zákon klesající poptávky (ZKP). Například jen díky působení ZKP můžeme přes poplatky nepřímo přimět znečišťovatele k ekologickému chování. Jak? Zavedením správně stanovených poplatků za znečišťování se zvýší náklady znečišťovatele → tyto náklady se obvykle promítnou do zvýšení ceny výrobku → pokud působí ZKP, způsobí zvýšení ceny odliv zákazníků a znečišťovateli mohou klesnout tržby a zisk → tuto újmu bude chtít eliminovat a jednou z možností je neznečišťovat a neplatit poplatky → tím se mu sníží náklady a tím i cena a přiláká zpět ztracené zákazníky. Pokud by však neplatil ZKP, pak by znečišťovatel zvýšením ceny nepřišel o zákazníky a ztratil by motivaci k ekologicky šetrnému chování (všechny poplatky by zaplatili zákazníci v cenách produktů a nakupovali by dál). Taková situace může nastat například v případě monopolního postavení znečišťovatele

25 Ekonomické nástroje - souhrn
Základním východiskem je princip PPP (Polluter pays principle – princip znečišťovatel platí) 1. Poplatky poplatky za znečišťování životního prostředí poplatky za využívání přírodních zdrojů uživatelské poplatky úlevy v placení poplatků recyklační poplatky 2. Daně daně k ochraně životního prostředí komunální (místní) daně Ekologická daňová reforma 3. Daňové úlevy 4. Sankční platby pokuty přirážky 5. Finanční podpory granty, dotace, dary: ze SR z účelových fondů zvýhodněné půjčky garance úvěrů 6. Obchodovatelná emisní povolení 7. Environmentální pojištění 8. Zelené fondy. 9. depozitně refundační systémy

26 1. Poplatkový systém Role poplatků v ochraně ŽP: nástroj k internalizaci externalit. Poplatky jsou využívány zejména k regulaci: znečišťování ŽP čerpání neobnovitelných přírodních zdrojů produkce environmentálně nešetrných výrobků a služeb. Funkci poplatků nelze zaměňovat za náhradu způsobených škod! Platby poplatků nezbavují znečišťovatele povinnosti úhrady škody. Poplatkový systém obsahuje kromě vlastního poplatku různé druhy úlev a sankčních plateb. Poplatky jsou v transformujících se ekonomikách zdrojem fondů životního prostředí (v rozvinutých ekonomikách jsou buď příjmem státního rozpočtu nebo jsou využívány na financování konkrétních aktivit). Hodnocení efektivnosti poplatků zejména podle: administrativní náklady (-) možnosti správy, využití míra stimulačního působení (+)

27 Teorie využívání daní (poplatků) v ochraně ŽP
A.C.Pigou ( ). Cílem je, aby se soukromé náklady činností produkujících externality, rovnaly společenským nákladům, resp. aby se mezní náklady producenta rovnaly mezním nákladům společnosti. Mezní náklady (MC) představují zvýšení celkových nákladů (C) nutných k výrobě jedné dodatečné jednotky výstupu (X): Sazba poplatku by tedy měla teoreticky vycházet ze vztahu mezních nákladů společnosti a mezních nákladů producenta: V praxi však záleží stanovení sazby poplatku zejména na: metodice ke zjištění výše společenských, resp. externích nákladů, metodika přiřazování těchto nákladů konkrétním původcům znečištění, politická přijatelnost.

28 Typy poplatků Poplatky za znečišťování životního prostředí
poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod, poplatky za ukládání odpadů na skládky, poplatky za spalování odpadů, poplatky za hluk, administrativní, resp. místní poplatky, Poplatky za využívání přírodních zdrojů poplatky za odběry podzemní vody, poplatky za odběry povrchových vod, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa, úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů, poplatky za kácení dřevin, Uživatelské poplatky poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu, poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů, poplatky za používání tašek z umělých hmot apod., Úlevy Podmíněný odklad v placení poplatků, další úlevy či osvobození

29 Typy poplatků I. Poplatky za znečišťování životního prostředí
poplatky za znečišťování ovzduší (viz dále), poplatky za vypouštění odpadních vod (viz dále), poplatky za ukládání odpadů na skládky (viz dále), poplatky za spalování odpadů (v ČR se neplatí), poplatky za hluk (viz dále), administrativní, resp. místní poplatky,

30 Poplatky za znečišťování ovzduší
Řídí se zákonem č. 86/2002 Sb. O výši poplatku provozovatelů rozhoduje: u zvláště velkých a velkých zdrojů – Krajský úřad u středních zdrojů - úřad pověřené obce, popř. obce s rozšířenou působností (např. Magistrát města Brna) u malých zdrojů - úřad obce Sazby poplatků pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje:

31 Poplatky za vypouštění odpadních vod
Zákon č. 58/1998 Sb. o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových: (1) Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní (kg/rok) a koncentrační (mg/l) limit zpoplatnění. Vybrané zpoplatněné látky: (2) Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod do vod povrchových je znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok m3 a činí 0,1 Kč/m3. Poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních Za vypouštění z jednotlivých staveb pro bydlení a pro individuální rekreaci se poplatek neplatí. Za vypouštění v ostatních případech se stanoví poplatek ve výši 350 Kč za každého 1 ekvivalentního obyvatele podle kapacity zařízení určeného k čištění odpadních vod za kalendářní rok.

32 Poplatky za ukládání odpadů na skládky
Řídí se zákonem č.106/2005 Sb., o odpadech Základní složka poplatku (Kč/t) – jde obci Riziková složka poplatku (Kč/t) – jde do SFŽP

33 Poplatky za hluk V roce 1995 byl zaveden diferencovaný hlukový poplatek pro všechna letadla, která přistávají na letišti Praha - Ruzyně. Výše hlukového poplatku je vypočtena podle toho, do jaké hlukové kategorie bylo letadlo zařazeno a jakou má hmotnost. Na letišti Praha - Ruzyně jsou čtyři hlukové kategorie podle hlukových parametrů letadla, nejlepší je kategorie 1. Ekonomickým tlakem na letecké společnosti k výměně starších typů letadel za moderní se snaží ČSL s.p. eliminovat narůstající počet pohybů (startů a přistání), který samozřejmě akustickou situaci v okolí letiště ovlivňuje. Výnosy z hlukových poplatků jsou použity k financování kontinuálního monitorování hluku z leteckého provozu a k financování protihlukových opatření v ochranném hlukovém pásmu letiště Praha - Ruzyně. Podle mezinárodních předpisů musí být tento poplatek neziskový. Návrh Komise na ekologickou dopravu, který by měl vstoupit v platnost v roce 2011, umožní členským státům EU vybírat poplatky také za náklady spojené s hlukem, znečisťováním ovzduší a dopravními zácpami v důsledku kamionové dopravy. Návrh musí nejdříve schválit vlády členských států a Evropský parlament.

34 Typy poplatků Poplatky za znečišťování životního prostředí
poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod, poplatky za ukládání odpadů na skládky, poplatky za spalování odpadů, poplatky za hluk, administrativní, resp. místní poplatky, Poplatky za využívání přírodních zdrojů poplatky za odběry podzemní vody, poplatky za odběry povrchových vod, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa, úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů, poplatky za kácení dřevin, Uživatelské poplatky poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu, poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů, poplatky za používání tašek z umělých hmot apod., Úlevy Podmíněný odklad v placení poplatků, další úlevy či osvobození

35 Typy poplatků II. Poplatky za využívání přírodních zdrojů
poplatky za odběry podzemní vody (viz dále), poplatky za odběry povrchových vod (stanovuje správce vodního toku, neplatí se do m3 za rok nebo do 500 m3 za měsíc), odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu (viz dále), poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa (viz dále), úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů - a) z dobývacího prostoru 100 Kč až Kč/hektar, podle stupně ochrany životního prostředí dotčeného území, charakteru činnosti a jejímu dopadu na ŽP (stanoví vláda), b) % z tržní ceny vydobytých nerostů (max. 10 %) poplatky za kácení dřevin (některá města vybírají správní poplatky, ale jinak bez poplatku),

36 Poplatky za odběry podzemní vody
Vodní zákon od poplatků za odběr podzemní vody osvobozuje paušální množství u každého vodního zdroje, kterým je prvních 6000 m3/rok (resp. 500 m3/měsíc) Sazby poplatku pro výpočet plateb za skutečně odebrané množství podzemní vody Pro zásobování pitnou vodou: 2,00 Kč/m3 Pro ostatní užití: 3,00 Kč/m3

37 Poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa a za odnětí ze zemědělského půdního fondu
Řídí se zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích Závisí, zda je odnětí dočasné nebo trvalé Dočasné odnětí (2010): – Kč/ha/rok v závislosti na faktoru ekologické váhy lesa Trvalé odnětí (2010): – Kč/ha v závislosti na faktoru ekologické váhy lesa Poplatky za odnětí ze zemědělského půdního fondu se řídí zákonem o ochraně zemědělského půdního fondu Postup u trvalého odnětí: Platba za 1 ha = hodnotový ukazatel (0 až Kč) x ekologická váha vlivu (5 až 20) x koeficient případného snížení sazby

38 Typy poplatků Poplatky za znečišťování životního prostředí
poplatky za znečišťování ovzduší, poplatky za vypouštění odpadních vod, poplatky za ukládání odpadů na skládky, poplatky za spalování odpadů, poplatky za hluk, administrativní, resp. místní poplatky, Poplatky za využívání přírodních zdrojů poplatky za odběry podzemní vody, poplatky za odběry povrchových vod, odvody za odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, poplatky za odnětí pozemků plnících funkci lesa, úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů, poplatky za kácení dřevin, Uživatelské poplatky poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu, poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů, poplatky za používání tašek z umělých hmot apod., Úlevy Podmíněný odklad v placení poplatků, další úlevy či osvobození

39 Typy poplatků III. Uživatelské poplatky
poplatky za spotřebu látek poškozujících ozónovou vrstvu (400 Kč/kg), poplatky za užívání vybraných umělých hnojiv a pesticidů (v ČR správní poplatky za registraci), poplatky za používání tašek z umělých hmot apod. (v Irsku od 2002 – pokles o 90 %, v ČR snad někdy v budoucnu...), Úlevy Podmíněný odklad v placení poplatků, další úlevy či osvobození

40

41 2. Daně a 3. Daňové úlevy Samotné klasické daně skýtají možnost určité modifikace z hlediska ochrany životního prostředí (nižší sazby, úlevy aj.) Daňové úlevy Ø snížená sazba u daně z přidané hodnoty na vybrané „ekologické“ výrobky, Ø osvobození od daně z příjmů pro příjmy z vybraných činností, např. provoz malých vodních elektráren, větrných elektráren, tepelných čerpadel, solárních zařízení, zařízení na výrobu a energetické využití bioplynu a dřevoplynu, zařízení pro výrobu elektřiny nebo tepla z biomasy Ø nulová nebo výrazně snížená spotřební daň pro některé alternativní pohonné hmoty (bioplyn, bionafta), Ø osvobození od daně z nemovitostí pro vyjmenované ekologické činnosti Ø Osvobození od daně dědické a darovací se týká majetku, určeného na ochranu životního prostředí, pokud je nabyt PO, zřízenými k této činnosti. Ø Od daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku fyzických a právnických osob provozujících zařízení na ochranu opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat Přes tyto možnosti se dále objevují ve světě snahy o zavedení environmentálních (ekologických) daní a změny daňových soustav skrze ekologické daňové reformy. Jedná se v podstatě o zavádění tzv. Pigouovy daně, tedy daně sloužící k internalizaci negativních externalit.

42 Ekologická daňová reforma (EDR)
Hlavním smyslem EDR je vyvinout ekonomický tlak na zvýhodnění ekologicky šetrných produktů a technologií. Hlavní myšlenka EDR je obecně jednoduchá – využít daně spíše k ochraně ŽP, než ke zdaňování toho, co je společnosti prospěšné, tedy konkrétně méně zdanit užitečnou lidskou práci a zavést nebo zvýšit daně za poškozování životního prostředí: spotřeba vybraných forem energie a surovin – jde tedy o snížení přímých daní (například SZP nebo daň z příjmů) a zvýšení nepřímých daní (například spotřební daně), tedy o daňovou restrukturalizaci při současném zachování celkové míry zdanění (výnosové neutrality). Stručně řečeno:„Danit špatné, ne dobré…“ Konkrétně v ČR spočívá EDR (resp. její první fáze) v zavedení nových ekologických daní (viz dále) a na druhé straně ve snížení příspěvku na sociální pojištění a to vše tak, aby byla zachována výnosová neutralita, tedy že stát by na daňové reformě neměl získat více peněz do státního rozpočtu. MŽP:

43 Ekologická daňová reforma (EDR)
Realizace v ČR: 2008 – 2017 ve třech etapách (2008 ↔ 2010 ↔ 2014 ↔ 2017) Cíl EDR - zdanění fosilních paliv a energie (omezení emisí skleníkových plynů), vybraných surovin a výrobků zatěžujících životní prostředí, Reforma by měla mít podle očekávání trojí přínos: Sníží se znečištění (zdaněním nežádoucích komodit vzroste jejich cena a měla by klesnout i spotřeba) Práce bude levnější (snížením sociálního pojištění)  vyšší zaměstnanost Modernizuje se ekonomika (firmy i domácnosti budou vyhledávat úspornější, čistší a modernější technologie) Další předpoklady: EDR by měla mít kladný vliv na životní prostředí, zároveň se předpokládá pokles veřejných výdajů, Největší vliv by se měl projevit ve změnách technologie (snížení spotřeby surovin a energie), Nárůst sazeb environmentálních daní se předpokládá v delším časovém horizontu (10-15 let).

44 Ekologické daně - daň z pevných paliv
Za základ daně bude považováno množství pevných paliv vyjádřené v GJ. Sazba daně činí 8,5 Kč/GJ spalného tepla v hořlavině (cca 280 Kč/t). Předmětem daně jsou především: černé a hnědé uhlí; koks a polokoks z uhlí; ostatní uhlovodíky (pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro výrobu tepla) Od daně jsou osvobozena paliva určená k výrobě elektřiny; koksu; jako pohonná hmota pro plavby na vodách, nebo třeba k technologickým účelům v podniku, ve kterém byla pevná paliva vyrobena. Pokud nelze spalné teplo v původním vzorku takto prokázat, stanoví se spalné teplo ve výši 33 GJ na tunu pevných paliv

45 Ekologické daně - daň z elektřiny
Základem daně z elektřiny je množství elektřiny v MWh. Samotná sazba daně pak činí 28,30 Kč/MWh. Od daně lze například osvobodit elektřinu, která je: ekologicky šetrná; vyrobená v dopravních prostředcích (pokud je tam i spotřebována); vyrobená ze zdaněných výrobků, pokud jsou předmětem daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv nebo spotřební daně

46 Ekologické daně - daň z plynu (zemního)
Sazby daně jsou stanoveny takto: a) 264,80 Kč/MWh spalného tepla pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury a 2705 * b) v období od do činí sazba daně 0 Kč/MWh spalného tepla 1), 2), c) v období od do činí sazba daně 34,20 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) d) v období od do činí sazba daně 68,40 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) e) v období od do činí sazba daně 136,80 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) f) od činí sazba daně 264,80 Kč/MWh spalného tepla 1), 2) g) 30,60 Kč/MWh spalného tepla pro plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro výrobu tepla bez ohledu na způsob spotřeby tepla Od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý a) pro výrobu tepla v domácnostech a v domovních kotelnách b) k výrobě elektřiny, c) pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech , aj. 1) pro plyn uvedený pod kódy nomenklatury a 2) který je určený k použití, nabízený k prodeji nebo používaný pro pohon motorů Nelze-li vyjádřit spalné teplo plynu v MWh, stanoví se spalné teplo ve výši 15 MWh na tunu plynu

47 Ekologické (spotřební) daně
Výběr 2012 (2013 byl téměř stejný) Daň z elektřiny: Kč Daň ze zemního plynu: Kč Daň z pevných paliv: Kč Z výše uvedených sazeb ekologických daní i z hlediska výše jejich celkového výběru (inkasa) pro státní rozpočet je patrné, že jejich vliv na ekonomiku je prozatím velmi malý a pro mnoho subjektů dokonce zanedbatelný. Paradoxně má tedy z těchto pohledů mnohem větší význam daň z minerálních olejů Spotřební daně Ekologické (spotřební) daně

48 Příklady EDR Finsko - uhlíková daň Následovalo „ozelenění“ daňového systému a postupné zvyšování uhlíkové daně. Daňová neutralita - sníženy daně zaměstnavatelům spojené s pracovní silou. Norsko CO2 daň na minerální oleje, v dalších letech rozšířena na uhlí a koks k energetickým účelům, vápenec a plyn, část příjmů použita na investice v energetice a obnovitelných zdrojích energie. Švédsko – 1991 zásadní reforma daňové soustavy na základě přísného dodržování daňové neutrality. Dánsko - CO2 daň na paliva v roce 1992, daňová reforma , zavedení daně na SO2, daňové výnosy použity na podporu investic v průmyslu se zaměřením na úsporu energie a sociální příspěvky. Nizozemí – daň z paliv, nahradila pět druhů poplatků zavedena řada dalších daní - energetická daň zavedena v roce 1996, příjmy využity na snížení příspěvků na sociální zabezpečení. Německo - EDR zahájena 1999, cílem úspory energie a podpora zaměstnanosti, zdaněna elektřina, zvýšeny daně na minerální oleje, redukce příspěvků na sociální zabezpečení. Velká Británie - odvody z titulu změny klimatu - snížení sociálních příspěvků.

49 4. Sankční platby 5. Finanční podpory
Pokuty, přirážky k poplatkům nejsou odpočitatelnou položkou z daňového základu, konkrétní podmínky, za kterých se udělují sankce jsou dány v jednotlivých zákonech k ochraně ŽP. 5. Finanční podpory (nástroje pozitivní stimulace) Dotace, granty, dary ze SR a státních fondů, zvýhodněné půjčky, garance na úvěry v souladu se směrnicemi EU nesmí státní podpory narušovat rovné tržní podmínky nebo destabilizovat jednotný trh, Významnými podpůrnými zdroji financování: SR, SFŽP, FNM a místní rozpočty.

50

51 6. Obchodovatelná emisní povolení
Obecně jde o tržně orientovaný nástroj, jehož cílem je minimalizovat společenské náklady na dosažení požadovaného snížení znečištění vychází se z toho, že každý znečišťovatel má jiné mezní náklady na znečištění (někdo dokáže snížit znečištění levněji než jiný). Proto dojde k omezení celkového znečištění a jednotliví znečišťovatelé se mezi sebou dohodnou (na základě ekonomického řešení - obchodu), kdo znečištění sníží a kdo ne. EU ETS (Emission Trading System) – systém evropské unie Snižování emisí skleníkových plynů si EU vytkla v rámci nové energetické politiky za strategický cíl - do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů ve vyspělých zemích o 30 % v porovnání s rokem 1990 a v rámci EU o 20 %. Toho se má docílit právě pomocí ETS Ekonomickým nástrojem na toto snížení je systém přidělování povolenek na vypouštění oxidu uhličitého a následné obchodování s těmito povolenkami. V první vlně se přidělování povolenek týká jen vybraných průmyslových odvětví, zejména výrobců energií, cementu či odvětví metalurgie. Počet vydaných povolenek zemím EU odhaduje Evropská komise. V rámci zemí EU se rozděluje pomocí Národních alokačních plánů. Ke snížení emisí bude výrobce nutit postupné snižování celkového počtu povolenek, které budou dostávat (do 2012 zdarma). Povolenky na beztrestné vypuštění tuny oxidu uhličitého musí na konci každého kalendářního roku odevzdat, a to v množství, které pokryje skutečné emise. Firmy, jejichž zařízení počet povolenek emisně překročí, jsou pokutovány. Když dostane firma více povolenek, než kolik spotřebuje, může tento přebytek prodat na trhu. Nepostačuje-li počet povolenek musí další zakoupit na trhu nebo snížit výrobu. ETS je odpovědí EU, jak řešit závazky z tzv. Kjótského protokolu, kde se zavázala ke snižování množství skleníkových plynů. Nástroj vyplývá z myšlenky, že snižovat skleníkové plyny je nutné globálně, je tedy jedno, kdo vypustí jaké množství, ale je nutné toto množství snižovat jako celek. Maximální hodnota vypouštěných emisí skleníkových plynů (emisní limit) je tedy stanovena celkovým počtem vydaných emisních povolenek (jedna povolenka opravňuje k vypuštění 1 tuny plynu). Firmy se pak mezi sebou mohou dohodnout (na základě své ekonomické kalkulace), jak si tuto maximální hodnotu povolených emisí mezi sebou rozdělí – zobchodují.

52 Emitor a výběrčí povolenek (stát, EU)
(k)Rok 1: Celkové množství emisí CO2 je tun. Pokud budou vydány povolenky právě na 1 mil. Tun v poměru 6:4, pak k žádnému snížení emisí nejsou znečišťovatelé tlačeni. Oba jen použijí své povolenky a vypustí 1 mil. tun CO2. (k)Rok 2: Celkové množství povolenek se sníží např. na tun CO2 (o 10 %). Pokud budou vydány ve stejném poměru, pak A dostane povolenek a B dostane povolenek. (k)Rok 3: Celkové množství povolenek se sníží např. na tun CO2 (o dalších 10 %). Pokud budou vydány ve stejném poměru, pak A dostane povolenek, B povolenek povolenek povolenek povolenek povolenek Mám platit za snížení emisí? tun CO2 tun CO2 tun CO2 tun CO2 Mám platit za snížení emisí? Znečišťovatel A Znečišťovatel B Náklady na snížení CO2 o 1 t = 30 € Náklady na snížení CO2 o 1 t = 10 € Tržní cena povolenky na 1 tunu CO2 se pohybuje kolem 13 € Tržní cena povolenky na 1 tunu CO2 se pohybuje kolem 15 €

53 EU ETS - budoucnost V roce 2013 má dojít ke změně v ETS. Elektrárny si od tohoto data budou všechny emisní povolenky muset kupovat v aukcích, čímž by se měla odstranit situace, kdy výrobci elektřiny dostávali povolenky zdarma a do klína jim tak spadly velké zisky. Ostatní průmysl (včetně lodní a letecké dopravy) je bude nakupovat zpočátku jen z 20 % a postupně více. Odborníci z 27 členských zemí EU se však shodli na seznamu průmyslových odvětví, která budou po roce 2013 vyňata z evropského systému ETS. Důvodem pro zavedení takového opatření je strach, že se těžiště těchto odvětví přesunou za hranice EU. Podle nového systému budou tato odvětví i po roce 2013 získávat emisní povolenky bezplatně. Francie a Německo dále usilují o zavedení emisních cel, které by EU mohla uvalit na dovoz z těch zemí, které nemají podobný emisní systém jako EU. Podle nejnovějších zpráv Evropské komise vypustily české podniky zahrnuté do systému emisního obchodování (EU ETS) v roce 2007 emise CO2 v objemu 77,7 mil. tun, což je o 6 mil. tun méně než v roce předchozím a podstatně méně, než objem alokace v Národním alokačním plánu. V celé EU jsou emise z podniků zahrnutých do EU ETS za rok 2007 odhadnuty na 2050 mil. t CO2, podle návrhu revize směrnice o emisním obchodování by roční strop emisí CO2 měl do roku 2020 klesnout na 1720 mil. tun. Zdroj:

54 7. Environmentální pojištění
Začíná se používat na konci 80. let Evropskou směrnicí 2004/35/EC a zákonem č. 167/2008 Sb. byl zakotven princip absolutní odpovědnosti znečišťovatele za škody na ŽP. Zákon také ukládá vybraným provozovatelům povinnost finančního zajištění – např. pojištěním Rozsah krytí škod si určují pojišťovací ústavy, environmentální pojištění není zpravidla zákonné (záleží mj. na ochotě pojišťoven přijímat vysoká rizika). Pojišťovna se obvykle snaží, aby ke škodám nedocházelo a tlačí pojištěnce (zejména výší pojistky) k příslušným opatřením Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů § 14 Finanční zajištění preventivních opatření nebo nápravných opatření (1) Provozovatel, který vykonává provozní činnost uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu, je povinen zabezpečit finanční zajištění k náhradě nákladů podle tohoto zákona (dále jen "finanční zajištění"). Rozsah finančního zajištění musí po celou dobu výkonu provozní činnosti provozovatele odpovídat rozsahu možných nákladů a intenzitě nebo závažnosti vytvářeného rizika ekologické újmy. K tomu je provozovatel povinen provést hodnocení rizik jednotlivých provozních činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, které hodlá provozovat, a toto hodnocení průběžně aktualizovat v případě významných změn provozní činnosti. (2) Bez zabezpečení finančního zajištění podle tohoto zákona nelze vykonávat činnost uvedenou v příloze č. 1 k tomuto zákonu. (3) Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže na základě hodnocení rizik, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než Kč, nebo ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady vyšší než Kč a provozovatel je současně registrován v Programu EMAS18) nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace. (4) Finanční zajištění není povinen zabezpečit provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky. (5) Způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění pro provozovatele a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení preventivních opatření a nápravných opatření stanoví vláda nařízením.

55 8. Vytváření povinných minimálních rezerv
Těžařské společnosti povinně vytvářejí zdroje finančních prostředků pro zahlazení škod po těžbě surovin Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech: „Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu“ Výše finanční rezervy činí a) 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu nebo komunálního odpadu, s výjimkou odpadu azbestu, b) 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu azbestu, odpadu ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky a odpadu azbestu.

56 9. Depozitně refundační systémy
používají se na výrobky, které se mohou stát nebezpečným odpadem (akumulátory, motorové oleje, pneumatiky) nebo je žádoucí opakované použití (obaly), stimulují spotřebitele (díky finanční záloze) k vrácení použitých výrobků nebo obalů prodejci nebo výrobci (ten by jej měl samozřejmě znovu použít nebo ekologicky zlikvidovat). Cíl systémů DRS: zajištění vysoké návratnosti a zajištění finančního zdroje (dojde např. jen k 75% návratnosti zálohy spotřebiteli) – europalety zajištění opakovaného využití výrobku (100% návratnost zálohy spotřebiteli) – v ČR např. skleněné vratné lahve zabezpečení finančních zdrojů (záloha se nevrací, slouží k financování zneškodnění výrobku) Zákon č. 477/2001 Sb.,o obalech, § 9 odst. 10: Osoba, která uvádí do oběhu nápoje v obalech, které nejsou vratnými zálohovanými obaly, je povinna nabízet stejné nápoje rovněž ve vratných zálohovaných obalech, pokud jsou v nich tyto nápoje uváděny na trh. Tato povinnost se nevztahuje na osoby uvádějící tyto nápoje do oběhu na prodejní ploše menší než 200 m2. V ceně výrobku je zahrnuta částka - záloha, kterou spotřebitel buď dostane zpět, když zboží vrátí (u nás uzákoněno u skleněných obalů - lahví), nebo nedostane zpět, protože depozitní částka má zajistit finanční zdroje pro sběr a likvidaci výrobku. Má ale právo odložit produkt bezplatně na sběrové místo. U nás u plastových obalů zajišťuje firma Ecocom, v Německu systém Grune Punkt. (Systém DRS si může samostatně vytvořit i jednotlivá firma - vratné kopírky firmy Xerox).

57 III. Další nástroje A. Vzdělávání, výchova a informace
vzdělávací kampaně pro širokou veřejnost, šíření technických informací, zveřejňování sankčních postihů EVVO Eco-labelling - označování výrobků, které jsou k životnímu prostředí šetrnější než jejich substituenti Zákon. č. 123/98 Sb., o právu na informace o ŽP B. Dobrovolné dohody jednostranné závazky, veřejné dobrovolné systémy, sjednané smlouvy C. Organizační - řízení a plánování environmentální systém řízení, vymezování chráněných oblastí, využití krajiny Dále můžeme rozlišovat ještě nástroje institucionální (státní i nestátní instituce s environmentálním zaměřením), podporu vědy a výzkumu, územní plánování, mezinárodní spolupráci a jiné.

58 A. Environmentální výchova
Environmentální výchova, ekopedagogika – oblast výchovy, která usiluje o formování ekologicky správného vztahu k přírodě, respektive k životnímu prostředí. Je zaměřena na širokou veřejnost nebo cílové skupiny (děti, řídící pracovníci, výrobní sféra apod.). Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí: Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.

59 Použití environmentální výchovy jakožto nástroje ochrany ŽP
Výhody: Poskytuje cílovým subjektům informace o stavu ŽP, dopadech jejich činnosti na ŽP a možnostech nápravy svého chování. Efekt EV přetrvává i když už na subjekt nepůsobíme (poznatky a návyky si lidé uchovávají i když již nejsou vychováváni) Nevýhody: Nemusí účinně působit na každého Problém vhodně zvolené metodiky výchovy Jedná se o velmi dlouhodobý nástroj (výchova člověka je zdlouhavý proces)

60 Směry environmentální výchovy
Ekologická výchova. Výchova spotřebitele. Globální výchova. Výchova na duchovním základě. Výchova na bázi hlubinné ekologie. Smyslové vnímání přírody. Výchova uměním. Výchova prostřednictvím starých řemesel. Výchova prací.

61 Směry env. výchovy Ekologická výchova. Zabývá se otázkami typu: co to je ekosystém, biodiverzita, potravní pyramida, atd. Přes návaznost na zásadu „Poznej a chraň“ je možné upozornit, že příliš biologické zaměření nemusí být blízké nebiologům, ztrácí se filosofický i praktický každodenní aspekt věci. Výchova spotřebitele. Úroveň praktických rad domácí ekologie: Co je úsporné, šetři přírodu i svoji peněženku. Nesměřuje ovšem k jádru věci, neříká proč, jen jak na to. Globální výchova. 80.léta. Cílem je vychovávat osobnosti vědomé si svojí odpovědnosti za svět. Škola reflektuje propojenost světa, lokální - globální, časová dynamika minulost - budoucnost, provázanost problémů. Někdy směřuje více k rozvoji osobnosti, socio-psychologickému výcviku, než k životnímu prostředí.

62 Směry environmentální výchovy
Výchova na duchovním základě. Cílem je rozvoj jednotlivce, zlepšování sociálních, kulturních, ekonomických a ekologických podmínek ve světě. Základní myšlenkou je absence spirituální dimenze ve společnosti a víra, že když se lidé nebudou orientovat jen na majetek, stanou se součástí kosmického celku, budou ohleduplnější i k přírodě. Používá meditace, písně,... Výchova na bázi hlubinné ekologie. Je podobná výchově na duchovním základě, má silnější ekologický akcent. Vychází z děl filosofů, ale je ovlivněna také východními vlivy, lze nalézt i prvky šamanismu (zejména severoamerických indiánů). Podle ní je příčinou ekologické krize je odcizení člověka jeho hlubinné podstatě. Je třeba poznat své nitro, procítit svoji příbuznost s ostatními živými tvory. Tak jako jsme schopni vcítit se do jiného a pak mu neubližovat, je třeba se identifikovat s mimolidskými druhy, být schopen myslet jako oni (myslet jako hora). Otázkou je, jak to co procítíme, přenese dál do života?

63 Směry environmentální výchovy
Smyslové vnímání přírody (earth education). V roce 1984 vzniká v USA Institut for earth education, jehož pobočky jsou v různých modifikacích po celém světě. Škola vede účastníky, aby netradičními smyslovými vjemy (hmatání poslepu, malování zvuků, sbírání vůní) procítili krásu přírody a získali k ní silnější vztah. Výchova uměním - snaží se propojit krásy přírody s lidskou potřebu vytvářet estetická díla. Výchova prostřednictvím starých řemesel - objevováním zapomenutého se snaží obnovit přímý nezprostředkovaný vztah starého řemeslníka k přírodě, kterou využíval. Výchova prací - věří v nutnost dobrovolné neplacené práce ve prospěch ohrožené přírody. Má zřejmě největší výchovný dopad, neposkytuje ovšem dostatečné teoretické zázemí. Může být zneužívána pro práce s minimálním či sporným environmentálním efektem.

64 Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR (EVVO)
Na podzim roku 2000 schválila vláda České republiky usnesením č. 1048/2000 Státní program EVVO v ČR Státní program EVVO v České republice je výchozím dokumentem pro zajištění dlouhodobého cíle rozvoje environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Stanovuje kompetence, cíle a úkoly, které povedou k rozvoji této oblasti. Podporován MŽP a MŠMT. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (dále jen EVVO) je systém, který vede k osvojení znalostí, dovedností a návyků, utváření hodnotové hierarchie a životního stylu potřebných k ochraně životního prostředí ve smyslu zajištění udržitelného rozvoje v místním i globálním měřítku. Klade důraz na přímý kontakt s přírodou a s praxí, komplexnost poznatků, využívání nejnovějších poznatků a místní specifika. EVVO je zaměřena na celou populaci, která je podle specifických cílů a prostředků dále dělena na hlavní cílové skupiny: pracovníky veřejné správy, děti a mládež, podnikatelský sektor a na širokou (laickou) veřejnost, které se pak dále dělí na cílové podskupiny dané cíli a prostředky působení. Zvláštní důraz je kladen na EVVO dětí a mládeže, neboť v raném věku se formují celoživotní postoje a návyky. Cíle EVVO Vybudovat národní a regionální systém EVVO v ČR Podporovat environmentálně orientované vzdělávací programy Podporovat výzkum a vývoj v oblasti EVVO Posunout život společnosti směrem k TUR Zvýšit environmentální vědomí veřejnosti Rozvoj eko-turistiky a eko-zemědělství

65 EVVO Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) vede k myšlení a jednání, které je v souladu s životním prostředím tak, aby se udržela jeho kvalita i pro budoucí generace. Cílovou skupinou jsme tedy všichni, bez ohledu na věk nebo vzdělání. Obsahem EVVO je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné provázanosti oblastí, které jsou na první pohled odlišné a přece k sobě patří. Environmentální výchova je úzce spjata i se sociální, ekonomickou a kulturní oblastí a vede k pochopení zákonitostí, které tato vzájemná vazba vytváří. Cílem EVVO je objektivní informovanost o stavu a vývoji životního prostředí. Tak, aby lidem, kteří ztratili přímý kontakt s přírodou, bylo vráceno povědomí o prostředí, ve kterém se pohybují a aby se začali chovat šetrně a předvídavě, což vyžaduje určité znalosti, dovednosti a hlavně silnou motivaci k pozitivním změnám, které povedou ke zdravému a funkčnímu prostředí kolem nás. EVVO je i preventivním nástrojem ochrany životního prostředí, protože je nutné si uvědomit, že neznáme všechny komplikované zákonitosti vztahů organizmů a prostředí a proto není možné s jistotou určit všechny vlivy lidské činnosti na životní prostředí a v důsledku na lidské zdraví. V oblasti EVVO je bohužel velmi obtížné měřit dosažené hodnoty, protože se úspěšnost nebo neúspěšnost projevuje až v delším časovém období. Je ovšem jisté, že efektivita se později ukáže nižšími náklady na odstranění vzniklých škod na životním prostředí a zdraví obyvatel a prosperitou obce. Pokud má být práce s veřejností úspěšná, musí se provádět pečlivě, systematicky a soustavně s tvořivým přístupem a trpělivostí.

66 B. Dobrovolné nástroje Národní program environmentálního značení
aktivity znečišťovatelů a určitých autorit, které: představují specifický nástroj prosazování cílů dané politiky ŽP, a to v případě, že daná oblast není pokryta jinými nástroji, jdou nad rámec ekologické legislativy, případně ji nahrazují, jsou založeny na aktivitě znečišťovatelů, charakteristické určitým stupněm dobrovolnosti, vytváří vyšší prostor pro větší variabilitu řešení, jsou v některých případech spojeny s vyjednáváním, přináší oboustranný prospěch - společnost může dosáhnout zlepšení stavu ŽP a firmy mohou získat vyšší reputaci, spolu s klasickými ekonomickými nástroji by měly vést k méně společensky nákladným řešením daných environmentálních problémů. V ČR jsou to zejména Národní program environmentálního značení Národní program EMAS Národní program čistší produkce Dobrovolné dohody

67 Ekolabeling = označování výrobků, které jsou k životnímu prostředí šetrnější jejich „substituenti“. Etapy a úkoly ekolabelingu (při zavádění systému státem): výběr kategorií (skupin) výrobků stanovení směrnice (souboru požadavků) udělování označení provádění kontrol. V ČR jsou dvě státem garantované značky: Ekologicky šetrný výrobek Bioprodukt

68 Ekologicky šetrný výrobek
První SRN „Modrý anděl„ od roku Platí se registrační poplatky, poplatek z obratu a příspěvek do fondu informování veřejnosti. V České republice „Ekologicky šetrný výrobek„ (1994). Úhrada nákladů na zkoušky výrobků a vyhotovení nákladů, registrační poplatek ( Kč). Cíle programu: dávat spotřebiteli státní garanci, že u označeného výrobku jsou minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí zajistit bezpečnou orientaci zvýšit odbyt ekologicky šetrných výrobků (vyvolat soutěžení).

69 Bioprodukty a biopotraviny
Produkty ekologického zemědělství. Garant: MZe 3 kontrolní organizace: KEZ, ABcert, Biokont

70 Systém environmentálního managementu
Environmentální management podniků, je dobrovolný systém neustálého zlepšování environmentálního profilu daného podniku. Je to nástroj řízení, jehož účelem je průběžně měnit podnikové procesy tak, aby byly snižovány dopady na životní prostředí. Cílem EMS je: dosažení úplného souladu s právními požadavky redukce provozních nákladů, úspory energií, surovin a dalších zdrojů snížení rizika environmentálních havárií zvýšení podnikatelské důvěryhodnosti zlepšení vztahů s veřejností získání obchodně využitelné vizitky - image. Předpisy: nařízení Rady EHS č. 1836/93 (EMAS) technické normy řady ISO

71 Ekologicky orientované systémy řízení
EMAS - nařízení Evropské komise o dobrovolné účasti organizací v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí ISO je celosvětově platný soubor norem, které zahrnují normy a směrnice související s řídicími systémy, a příbuzné normy. Normy ISO v prvé řadě usilují o to, aby organizace minimalizovala všechny rušivé vlivy své činnosti na životní prostředí. Normy se zabývají způsobem, jakým organizace pracují, nikoliv výsledky jejich práce. Jinými slovy orientují se na procesy, nikoliv produkty. O environmentálním managementu pojednává ISO

72 Čistší produkce Čistší produkcí označujeme preventivní strategii v ochraně životního prostředí, která se zaměřuje na odstraňování příčin vzniku environmentálních problémů na úrovni podniků a organizací. Nezabývá se řešením důsledků vzniku environmentálních zátěží (emise, odpady, čerpání zdrojů apod.), nýbrž hledá řešení, jak těmto problémům předcházet či je minimalizovat (efektivnější využívání vstupních zdrojů, prevence vzniku odpadu, snižování rizika vůči člověku i životnímu prostředí). Realizuje se často formou projektů zaměřených na propagaci a školení v oblasti eko-inovací, využívání environmentálně šetrných technologií a efektivních výrobních postupů, atd.

73 Dobrovolné dohody - příklady
Prohlášení o strategické součinnosti ČEZ a MŽP v oblasti ochrany ovzduší a klimatu Dohoda o spolupráci mezi MŽP a ČEZ uzavřená dne za účelem za účelem snižování zátěže životního prostředí nad rámec stávajících legislativních požadavků, plnění národních cílů a mezinárodních závazků České republiky ve snižování emisí látek poškozujících klimatický systém Země a zvýšení udržitelnosti, bezpečnosti a konkurenceschopnosti výroby a dodávek elektrické energie a tepla v České republice. Dohoda o spolupráci se Svazem měst a obcí ČR Dohoda o spolupráci mezi MŽP a SMO ČR uzavřená dne za účelem ochrany a zlepšování stavu životního prostředí v České republice a rozvoje moderní a efektivní veřejné správy

74 Klasifikace nástrojů EP - shrnutí

75 Dodatek Příklady uplatnění různých nástrojů politiky ŽP pro regulaci vjezdu automobilů do centra města Ekonomická regulace Normativní regulace Pojedu nebo nepojedu? Žádná regulace Nepojedeš!

76 Kontrolní otázky Jaké znáš nástroje státní politiky životního prostředí? Proč stát systém nástrojů vytváří a zasahuje do mechanismu trhu? Charakterizuj normativní nástroje PŽP? Charakterizuj ekonomické nástroje PŽP? Jakou úlohu sehrává vzdělávání a informace v PŽP? Co to je nástrojový mix environmentální politiky? Charakterizuj 3 typové scénáře použití nástrojů environmentální politiky: normativní systém typu "command - control", systém využívající tržních nástrojů, systém založený na ekologické daňové reformě. Klasifikace ekonomických nástrojů OECD Nástrojový mix v ČR Poplatkový systém Z jakého vztahu by teoreticky měla vycházet sazba poplatku? Jaký je postup tvorby poplatkového systému? Daně v oblasti ochrany životního prostředí Co je cílem environmentální („ekologické“) daňové reformy? Můžeš uvést příklad ekologických daní v zemích OECD? Ekologický faktor v daňové soustavě České republiky – uveď příklady? Co to je DRS systém? Jaký je princip obchodovatelných emisních povolení? Co to je environmentální pojištění?


Stáhnout ppt "Ekonomie životního prostředí"

Podobné prezentace


Reklamy Google