INTELIGENCE.

Prezentace na téma: "INTELIGENCE."— Transkript prezentace:

1 INTELIGENCE

2 Definice inteligence Je to psychická vlastnost, která se řadí mezi schopnosti. Inteligence je označení pro obecnou strukturu rozumových schopností, které určují způsob orientace (tj. porozumění), a obvykle nějakým způsobem ovlivňují i chování. (Vágnerová, 2010, s. 123) Je to abstraktní, hypotetický konstrukt, který vyvolal mnoho mýtů. Poprvé se tento pojem objevil v Cicerově překladu Platónova a Aristotelova pojmu rozumového poznání jako samostatné a řídící složky duše (Balcar, 1983). H. Spencer – ji v 19. stol. definoval jako obecnou schopnost (Nakonečný, 1995). Inteligence: globální schopnost myslet racionálně, jednat účelně a efektivně reagovat v daném prostředí.

3 Jak se začala inteligence testovat?
F. Galton (1822–1911) dílo Dědičný génius (1869) zaměřené na studium intelektových schopností. Inteligenci je možné zjišťovat na základě měření senzorických schopností jedince. Hypotéza: Čím vyšší je úroveň senzorické diskriminace, tím vyšší je úroveň inteligence. Vychází k názoru J. Locka: „Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech.“ Galton je zakladatelem eugeniky – vědy zaměřené na zlepšení genetické výbavy lidstva. Partneři by měli být vybírání na základě zkoušek jejich schopností, tedy s ohledem na genetickou kvalitu potomstva. Doporučoval, aby jedinci s nejlepšími výsledky dostávali finanční podporu, která by jim usnadnila sňatek a péči o potomstvo.

4 Jak se začala inteligence testovat?
James McKeen Cattell ( ) – testy elementárních tělesných a senzomotorických reakcí: např. rychlost pohybu ruky, rozdílové prahy u různých smyslových orgánů, reakční čas na zvuk, časový interval mezi prezentací barvy a jejím pojmenováním, přesnost rozdělení padesáticentimetrové úsečky na polovinu, posuzování délky časového intervalu a počet písmen zapamatovaných po jediné prezentaci aj. V roce 1901 využil rozsáhlý soubor údajů k výpočtu korelací mezi testovými skóry studentů a jejich studijními výsledky. Výsledné korelace byly velmi nízké. Testy tohoto typu neumožňují validní predikci studijních výsledků či intelektuálních schopností. Začínalo být zjevné, že testové baterie tvořené převážně zkouškami senzorických schopností jsou pro měření intelektových schopností nevhodné (Schultz a Schultz, 1992).

5 Jak se začala inteligence testovat?
1904, Ministerstvo školství ve Francii: potřeba vyvinout techniky umožňující odhalit děti, které pro nedostatek nadání potřebují ve školách speciální péči.  1905 Alfred Binet s T. Simonem vytvořili první testy, tzv. Binet-Simonův test. Otázky se týkaly různých běžných situací. Každá odpověď byla skórována jako „uspěl“ nebo „neuspěl“. Každá testová úloha byla postupně přiřazena k určitému věku a celý soubor metod dostal nálepku „škálování podle věku“. Binetovy testy se rozšířily: USA – H. H. Goddard L. M. Terman - v roce 1916 publikoval revizi a standardizaci testu. Test byl vydán pod názvem Stanford-Binetova inteligenční škála (a byla využívána i americkou armádou). Tento test byl několikrát revidován, jeho současná verze je Stanford-Binet 5.

6 Zne-užití testů inteligence?
Binet soudil, že lidská inteligence je mnohem složitější, než aby ji bylo možno vyjádřit jediným číslem. Obával se, že mechanické užívání různých testů povede k mnoha chybám nekompetentních uživatelů. Cílem jeho zkoušek mělo být spíše orientační zjištění, které mělo naznačit, jak a ve kterém směru s jednotlivými dětmi pracovat. Opakovaně a důrazně varoval před mechanickým značkováním, které bude děti poškozovat (Vesmír, 2001).

7 Zne/vy-užití testu inteligence?
USA – nové testy inteligence se začali užívat Hypotéza: Inteligence je vrozená neměnná vlastnost. Na základě hypotézy pak již byl jen krok k tvrzení, že „slabomyslní“ rodiče (pozn. dnes se používá pojem mentální retardace, zda je jednalo o mentální retardaci nebo slaboduchost =mírná duševní zaostalost, nevíme…) budou nekontrolovatelně a ve velkém přivádět na svět další slaboduché potomky, a proto je třeba uvažovat, jak by se jim v tom dalo zabránit. Dvě cesty realizace: izolace nebo sterilizace. Jak to následně probíhalo? 1914- Goddard navrhl zahájit sterilizaci. V roce 1931 mělo dvacet sedm států Unie schválený zákon o legalizaci eugenické sterilizace a v průběhu následujících 30 let byly sterilizovány tisíce duševně a sociálně narušených lidí (Hunt, 2000). Goddard aplikoval Binetovy-Simonovy škály i v případě přistěhovalců – překvapivě velké množství z nich dosáhlo výsledku slaboduchosti a nižších kategorií (Mackintosh, 2000). Vznikla obava ze zaplavení země negramotnými. Kongres tedy schválil zákon o zákazu vstupu těchto lidí do země. Zvýšila se deportace údajně slaboduchých přistěhovalců o 350 % a později o další polovinu. Goddard navrhl zahájit sterilizaci a kontrolu svazků: „…slaboduchost je ve značném procentu případů dědičná a je přenášena v souladu s Mendlovým vzorcem…pokud jsou slaboduší oba rodiče, budou slaboduché i jejich děti. Je zřejmé, že takové svazky nesmí být povolovány“ (Goddard, 1914, s. 561). V roce 1931 mělo dvacet sedm států Unie schválený zákon o legalizaci eugenické sterilizace a v průběhu následujících 30 let byly sterilizovány tisíce duševně a sociálně narušených lidí (Hunt, 2000). Goddard aplikoval Binetovy-Simonovy škály i v případě přistěhovalců, kterých do USA přicházelo obrovské množství. Goddard při testování nově příchozích imigrantů zjistil, že překvapivě velké množství z nich dosáhlo výsledku slaboduchosti a nižších kategorií (Mackintosh, 2000). Vznikla obava ze zaplavení země negramotnými. Kongres tedy schválil zákon o zákazu vstupu idiotů do země. Goddard prováděl výběr nevhodných imigrantů přímo na Ellisově ostrově. Tento výběr prováděl se svými pomocníky podle vzhledu a administroval Binetovu-Simonovu škálu s pomocí překladu. Tím se zvýšila deportace údajně slabomyslných přistěhovalců o 350 % a později o další polovinu. Příznivcem eugeniky byl Lewis M. Terman (1916, s. 6-7), avšak naštěstí se v budoucnosti nerealizovala ani jeho vize: „Bezpečně můžeme předpovědět, že v blízké budoucnosti přivedou inteligenční testy desítky tisíc těchto vysoce narušených jedinců pod dohled a ochranu společnosti. To bude mít za následek omezení šíření slabomyslnosti a eliminace obrovského množství zločinu, chudoby a průmyslové nedostatečnosti.“

8 Zne/vy-užití testu inteligence?
Jedním ze zdánlivě průkazných nálezů o dědičnosti IQ byla Goddardova studie rodu Martina Kallikaka: Za občanské války zplodil se slabomyslnou ženou syna a od něj se odvíjelo více než 450 potomků; mezi nimi bylo mnoho alkoholiků, sexuálních deviantů a jinak poškozených osob. Pouze 46 jich bylo zdravých. Druhá větev pocházela z Martinova manželství se zdravou ženou. Z legitimního svazku vzešlo téměř 500 potomků bez stop patologie. Tento zdánlivě průkazný výzkum byl dlouho citován a zobecňován. O skutečném otcovství muže, který se pohyboval na poli válečném před nějakými 5 či 6 generacemi, lze však pochybovat. Jeho otcovství nebylo prokázáno a vše se opíralo o nespolehlivou výpověď slabomyslné ženy. Dále se ukázalo, mnohé fotografie, které sloužily jako doklad mentální zaostalosti některých osob, byly výrazně retušovány, jiné snímky byly velmi nejasné a odhad inteligence dávno zesnulých osob byl prováděn jen hrubým odhadem. Starší členové obou větví dávno zemřeli a jejich schopnosti se posuzovaly dle nepřesvědčivých svědectví.

9 Zne/vy-užití testu inteligence?
Využití testů inteligence tímto způsobem bylo zpětně výrazně kritizováno – zejména pro chybné zadávání testů, malou validitu a reliabilitu testu, případně pro rasistickou interpretaci zjištěných výsledků. Eugenika vešla do lidské historie: nedobrovolná sterilizace mentálně postižených, epileptiků a vězňů coby nositelů „defektních“ a nežádoucích dědičných znaků v USA mezi lety 1902 až 1964 (přibližně sterilizací) a dalších státech. V negativní formě v ideologii nacistického Německa.

10 Genetické vlivy versus vlivy prostředí – korelační studie
Variace genotypu, tj. vrozených dispozic zahrnuje 70 – 75% a variance vlivů prostředí tvoří 25 – 30%. Kulturní vlivy: některé etnické skupiny mohou v testech vytvořených v jiných kulturách selhávat – například projevy praktické inteligence v Čechách a v prostředí aboriginců v Austrálii, selhávání může vytvořit hrozbu stereotypizace – např. zařazování romských dětí do základní školy praktické. Dle výzkumů není možné formulovat validní závěry o vrozených rasových rozdílech v inteligenci. Kulturní rozdíly a rozdíly v prostředí mezi černochy a bělochy ovlivňují vývoj kognitivních schopností komplexním způsobem a žádné studii se nepodařilo zhodnotit nebo eliminovat tyto vlivy.

11 IQ hodnoty nad 140 = genialita 130–139 = vysoký nadprůměr – asi 3 % populace 110–129 = nadprůměr – 20 % populace 90–109 = průměr – 50 % populace 70–89 = podprůměr – slaboduchost – 20 % populace do 69 = mentální retardace (dříve oligofrenie, český výraz slabomyslnost) – 5 % populace Obecně mentální retardaci dělíme do 4 stupňů (dle MNK–10 klasifikace): IQ 50–69 − lehká mentální retardace (dříve označovaná jako debilita) IQ 35–49 − středně těžká mentální retardace (dříve označovaná jako imbecilita) IQ 20–34 − těžká mentální retardace (dříve označovaná jako idiocie) IQ pod 20 − hluboká mentální retardace

12 Počítání IQ – William STERN
IQ = MV (mentální věk) CHV (chronologický věk) X 100 Např.: 10 dosáhne výsledku desetiletého dítěte: IQ = 10/10 x 100 = chlapec dosáhne výsledku jako dvanáctiletý, jaký bude jeho výsledný IQ? Více v článku Plhákové: publib.upol.cz/~obd/fulltext/psychol8/psychol8-1.pdf

13 Přístupy k inteligenci
Spearman – 2 faktorové IQ: „g“ obecný a „s“ specifický faktor Guilfordův strukturální model intelektu kombinace tří kritérií: intelektových operací, výsledků intelektových činností a obsahů, jichž se intelektová činnost týká R. Cattell – fluidní a krystalická inteligence R. Sternberg – triarchická teorie inteligence (analytická, praktická, kreativní) H. Gardner – teorie mnohočetné inteligence D. Goleman – emoční inteligence, EQ

14 Charles E. Spearman ( ) „g – faktor“ (general) = obecná rozumová schopnost, ovlivňuje řešení složitějších testů „s – faktor“ (special) = projevují se při řešení jednoduchých úloh Zdroj: Plháková, 1998: publib.upol.cz/~obd/fulltext/psychol8/psychol8-1.pdf

15 Raymond Cattell – fluidní (vrozená) a krystalická (socio-kulturně ovlivněná) inteligence
Krystalická (krystalizovaná) inteligence: • je utvářena ontogenetickou zkušeností, zejména vzděláním. Představuje získané znalosti a měří se např. slovníkovými testy a testem všeobecných znalostí. Fluidní inteligence: • je dána biologickou kapacitou mozku, umožňuje chápání abstraktních a často nových vztahů, což se vyžaduje v testech zaměřených na induktivní logické uvažování (kde člověk postupuje od specifického k obecnému), jako je doplňování číselných řad a analogie. Později však bylo výzkumy prokázáno, že i fluidní inteligence se rozvíjí v kulturním kontextu (např. u dětí ze znevýhodněných minorit nedosahujících potřebné úrovně kognitivního vývoje). Úroveň fluidní inteligence ve stáří klesá.

16 Guilfordův model struktury intelektu

17 R. Sternberg analytická kreativní praktická
Analytická inteligence - schopnost řešení problémů, zpracování informací efektivně, a kompletováním akademických úloh. Lidé s vysokým analytický IQ skládají testy inteligence velice zdatně, stejně tak, jako různé zkoušky. Takoví lidé jsou velice schopni kritického a analytického myšlení. Kreativní inteligence - schopnost využít již existující zkušenosti, vědomosti a schopnosti k úspěšnému a efektivnímu zvládání nových a neobvyklých situací. Lidé s vysokou kreativní inteligencí mají výborný pohled na věc, představivost a jsou schopni formulovat nové nápady a myšlenky. Tato inteligence je většinou v testech přehlížena. Praktická inteligence -umožňuje využívat vědomosti a zkušenosti získané v minulosti k adaptování, formování a přetvařování našeho prostředí. Ti, jenž mají vysokou praktickou inteligenci jsou schopní identifikovat faktory, které jsou zapotřebí k dosažení úspěchu a jsou dobří v přizpůsobování se či měnění vlastního prostředí za účelem dosažení sebou stanovených cílů. R. Sternberg analytická kreativní praktická Triarchická teorie inteligence

18 Gardner – teorie mnohočetné inteligence
lingvistická logicko-matematická vizuálně-prostorová pohybová (tělesně-kinestetická) hudební interpersonální intrapersonální též někdy uváděna i přirozená

19 Emoční inteligence

20