DVORSKO RYTÍŘSKÁ KULTURA

Prezentace na téma: "DVORSKO RYTÍŘSKÁ KULTURA"— Transkript prezentace:

1 DVORSKO RYTÍŘSKÁ KULTURA
Kotvasová, Čechová - kvinta

2 Kdo byl rytíř? Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého bojovníka - obrněného jezdce. Rytíř byl středověký válečník šlechtického původu, který bojoval převážně na koni. Ve vrcholném středověku byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře byla potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost. Oblékal se do těžké kovové zbroje, jež se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí. Rytířův nejcennější majetek byl kůň a většinou měl tři typy koní: a) válečný (do bojů), b) jezdecký (pro volný čas) a c) soumar (na nošení majetku a osobních věcí)

3 Pasování na rytíře Pasování na rytíře byla velká čest a vše připomínalo jistý ceremoniál. Velká událost pasování probíhala obvykle v kostele, kde pasovaný rytíř poklekl a slavnostně přednesl rytířskou přísahu. Panovník (případně jeho zástupce) poté pasovanému rytíři položil meč na obě ramena a předal mu rytířskou výbavu, většinou tedy přilbici, štít a pás s mečem. Pasovanému rytíři se mimo cti a uznání dostalo také jistého postavení a mnohých privilegií.

4 RYTÍŘSKÁ (DVORSKÁ) KULTURA
do českých zemí pronikala především z Německa spojena jak s královským, tak i šlechtickým prostředím vyznačovala se okázalostí, hravostí, důrazem na dvorné chování a obřady (pasování na rytíře, rytířské turnaje) velmi ovlivnila slovesnou tvorbu dvorská kultura se stala součástí životního stylu vyšší šlechty, mající k dispozici finanční prostředky nutné k udržení vysokého standardu módním výrazem v prostředí české šlechty záliba v německých rodových jménech a názvech hradů (např. Vítkovci → Rožmberkové, Rožmberk)

5 EPICKÁ DÍLA latinské legendy a díla psaná v národních jazycích se světskou tématikou francouzský hrdinský epos Píseň o Rolandovi (o tažení franského krále Karla Velikého proti Arabům na Pyrenejský poloostrov) keltské pověsti o králi Artušovi a družině rytířů kulatého stolu německý epos Píseň o Nibelunzích (o vlastnících bájného pokladu na dně Rýna) španělský epos Píseň o Cidovi (vychází z reálných událostí reconquisty)

6 Turnaje Turnaj vedle lovu nejlépe vyjadřoval ducha rytířské dvorské zábavy. Po dobu st bývaly tyto hry, turnaje (kolby, klání, sedání) rytířskými slavnostmi, jež předváděly cvičný boj na koni. Rozšířily se po Evropě ve 12.st z Francie a jejich vznik bývá spojován s křižáckými výpravami. Odpovídaly rytířské bitvě v jejích jednotlivých fázích se zvlášť tomu upravenou zbrojí a s tupými zbraněmi, na vymezeném prostranství před zraky šlechty.

7 Turnajová zbroj Podstatou vlastního zápolení býval cvičný boj zblízka různými zbraněmi - kolčí dřevec, meč, sekyra nebo palice. Slavnost trvala několik dní a bojové zápolení střídala zábava s tancem, zpěvem, kejklířskými produkcemi a pitkami. Rytířská hra hod kamenem byla předchůdkyní vrhu koulí. Turnaje měly svá pravidla. Jako klání se označoval souboj dvou zápasníků, jestliže proti sobě útočili jezdci v řadách, mluví se o kolbě. Jednoduchým způsobem kolby býval boj více jezdců pro podívanou (elegantní rytířská hra).

8 Rytířská milostná lyrika a dvorští pěvci
S prostředím turnajů a rytířských slavností souvisí milostná lyrika. Obzvláště bil do očí rozdíl mezi zjemnělým dvorským rituálem a negramotnými drsnými násilníky, kteří se pohybovali spíše na bitevním poli.

9 Dvorská lyrika Jižní Francie autoři většinou neznámí pěvci, tématem láska, milostné trápení, k cizí ženě platonická láska, oslavné písně na mecenáše. Měly podobu dopisu a básní. Nejrozšířenější byla Kancona.Vrcholem tvorby byly básně Wolfram von Eschenbach[fon ešnbach].

10 Oblečení Italské obchodnické republiky přiváží do Evropy nádherné drahé látky, které si mohou dovolit lidé podle svého bohatství a postavení. V oděvu se zase začíná rýsovat tvar lidského těla, zdůrazňuje se štíhlá linie. Je to doba, kdy bohatí lidé si dávají obleky šít, v Evropě se rozvíjí řemeslná krejčovská výroba. Drahé látky jsou dobře zpracované, barevné a velmi pestré. Oděv chudých lidí je primitivně zpracovávaný podomácku. Pracující lidé nosili pouze spodní šat, v nepříznivém počasí plášť.

11

12 V této době je už definitivní rozdělení oblečení domácího a společenského, světského a církevního. Rytířská doba dává velký význam ženě. Významným prvkem se stávala zdobnost oděvu, a to i mužského. Muži si kadeřili vlasy a holili tváře. Oděv mužů a žen byl v podstatě podobný, odlišoval se jen délkou, ženy nosily suknicovitý tvar až po zem, muži po kolena. Tepané opasky a knoflíky se stávají důležitým ozdobným prvkem, jakož i různé kovové tepané spony do vlasů pro svobodné dívky. Do těchto dob byla móda jen převážně užitkovou záležitostí. Do odívání proniká zdobnost, rozmanitost, zkrátka “paráda”. Zde začíná móda v pravém smyslu, jako ji chápeme dnes.