Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz Dějiny sociologie 1 Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz.

Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz
Dějiny sociologie 1 Mgr. Petra Anýžová

ATESTACE 2 h přednášky/1 h cvičení Prezenční studium:
75 % aktivní účast na výuce, prezentace 2 referátů/kritických pojednání (cca 20 – 30 min) ZK: ústní zkouška (2 otázky)

LITERATURA povinná literatura
Keller, J. (2005). Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON. Petrusek a kol. (2011). Dějiny sociologie. Praha: Grada. Durkheim, É. (2004). Společenská dělba práce. Brno: CDK. (Povinně: kniha I, kapitola I, str. 49–66). Weber, M. (1998). Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh. (Povinně: Protestantská etika a duch kapitalismu, str. 185–226. Věda jako povolání, str. 109–134). Durkheim É. (1998). Sociologie a filosofie. Praha: SLON. (Povinně: kapitola II, str. 49–77). doporučená literatura Veblen, T. (1999). Teorie zahálčivé třídy. Praha. Slon. Simmel, G. (2006). Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: Slon. Martucelli, D. (2008). Sociologie modernity. Brno: CDK.

OSNOVA 1. Historický a intelektuální kontext vzniku sociologie.
2. Pozitivistická tradice: A. Comte. 3. Herbert Spencer a naturalistické proudy. 4. Místo Karla Marxe v dějinách sociologie. 5. Psychologismus v sociologii a Sigmund Freud. 6. Antipozitivistické proudy v sociologii a humanistická sociologie. 7. Tönniesova dichotomická typologie společnosti. 8. Georg Simmel a formální sociologie. 9. Idealistická tradice: Max Weber. 10. Hlavní témata Durkheimovy sociologie. 11. Hlavní témata Paretovy sociologie. 12. Dějiny empirické sociologie. Metody, výzkumná agenda a praxe.

1. Historický a intelektuální kontext vzniku sociologie
J. Keller. Dějiny klasické sociologie, kapitola 1

Dějiny sociologie Evropská tradice – není to samostatný vědní obor
Vznik sociologie (nejednoznačné) Antika (sociální filozofie, písemné společnosti) Josef II. zrušení nevolnictví 1781 Francouzská revoluce (restaurační období) 1789 Po 1. světové válce

Dějiny sociologie přechod tradiční společnosti do moderní společnosti evropocentrický pohled Hospodářské, politické, kulturní a životně- stylové změny na přelomu 18. a 19. století v Evropě (= průmyslová a politická revoluce) chaotické události, hodnotová dezintegrace Snaha o nový typ kontroly probíhajících událostí = vznik nové vědy o pokroku V Anglii tato doba dříve, v Rusku později, někde k tomu ještě nedošlo různé typy změn: Francie (centralizace, revoluce, chaos) / USA (decentralizace, liberalizace, politická nezávislost, odtrhnutí od VB) = muselo dojít k rozpadu původního řádu a chaosu a náhradě za něco jiného (v každé zemi se to ale odehrávalo jinak)

Tradiční společnost Znaky:
Moc je spojena s panovníkem, (zákonná, soudní i výkonná), stát je panovník Převaha náboženství, ideologie, morálka, vliv kléru, tradice Omezená občanská práva, nevolnictví Zemědělská a řemeslná výroba Malé komunity  sociální kontrola (bezpečí) Komunity, které poskytovaly jistotu, oporu, daná pravidla, identitu, a sociální kontrolu, která udržovala stabilitu

Moderní společnost

Moderní (industriální) západní společnost
Západní modernita (počátky 15. /16. století) industriální společnost Kulturní aspekt – rozvoj věd, matematika, astronomie naproti tomu úpadek náboženství Politický aspekt – vznik a rozvoj státu, občanská práva, demokracie, práva člověka Společensko ekonomický aspekt – vzestup kapitalismu, industrializace, urbanizace, vznik kolonií, bankovnictví, soukromý majetek, rozvoj technických věd Vznik manufaktur, továren, úpadek živnostníků a řemeslníků, parní stroj Industriální rozvoj- změny organizace práce - taylorismus, fordismus Volný obchod, peníze abstraktní nositel směny Migrace / sociální mobilita Růst počtu obyvatel Idea lineárního pokroku

Ale! Ne pro všechny zlepšení poměrů (dělnicí)
Bezejmennost, chaos velkých měst Nárůst sociálně patologických jevů, kriminality, užívání drog, organizovaný zločin Psychické potíže jako důsledek izolace, samoty, anonymity a ztráty identity Tradiční systém se rozpadá = sociologie (= věda, která na to reaguje) E. Durkheim  anomie Došlo ke zrovnoprávnění duchovenstva, aristokracie a třetího stavu (střední stav)  ale vyděleni dělníci, ženy, černoši a menšiny Proměna tradičních institucí (příklad rodiny) Masová produkce a spotřeba, masová kultura anomie (stav kdy ve společnosti přestaly platit zákony a lidé nejsou schopni spolupracovat – za časů válek, ale i nebývalé prosperity – ztráta měřítek) Je to doba, která již dovoluje o společnosti přemýšlet (do té doby vše od Boha, panovníka) + rozvoj přírodních věd První ambice ociologie = návod na doboru společnost + odstranit krizi

Sociální teorie Tradiční moderní postmoderní globální Tady jsme
Liberalismus Funkcionalismus Teorie globální spol. Pozitivismus Teorie konvergence Reflexní teorie Teorie elit Teorie sociálního kapitálu Marxismus Teorie jednání Riziková společnost Konec dějin- Fukuyama, Lyotard Vzdělanostní společnost Feminismus Tekutá modernita - Bauman Dějiny sociologie jsou vždy spojeny s krizemi ve společnosti (kořeny s sociálních podmínkách) 1. krize modernity – Došlo ke zrovnoprávnění duchovenstva, aristokracie a třetího stavu (střední stav)  ale vyděleni dělníci, ženy, černoši a menšiny  získávají práva i dělníci postupně (odbory) 2. krize modernity - 60./70. léta 19. st. – přílišná organizovanost, každá skupiny jiné zájmy, problém s industrializací a byrokracií Časová osa Konec 18 století 20. století 21. století 1. krize modernity 2. krize modernity

Klasické období sociologie Období velkých výzkumů
Sociální teorie etapy Protosociologie (4. století př. n. l. až konec 18. století) Klasické období sociologie 19. století až začátek 20. století Období velkých výzkumů (20. až 50. léta 20. století) Období návratu k velkým teoriím (60. – 80. léta 20. století) Postmoderní sociologie (80. léta 20. století až současnost)

Protosociologie „Člověk se vždy snažil nějakým způsobem dění okolo sebe pochopit, dát mu hlubší smysl a řád.“ Sociální filozofie Antická filosofie (Demokritos, Platon, Aristoteles, Epikuros)  jak by měla ideální společnost fungovat, spekulativní, kritika) = normativní pohled Křesťanství (Augustinus Aurelius, Tomáš Akvinský) Sociální filozofie – úvahy o společnosti do doby vzniku speciálních spol. věd – ekonomie, politologie, sociologie

Protosociologie Renesance a osvícenství
Francie, Anglie a Německo (Machiavelli, Montesquieu, Voltaire, Rousseau, Diderot, Francis Bacon, Thomas Hobbes, John Lock, David Hume, Imanuel Kant) přírodovědné poznání, rozvoj techniky, zámořské objevy, moderní stát, proměna struktury společenských vztahů Konzervativci (E. Burke) - nenormativní pohled (základ vědeckého uvažování) Konzervativci – společnost je složená z jednotek, složitý mechanismus  nesmí se do něj zasahovat (problémy, nezamýšlené důsledky jednání – příklad osvícenecké francouzské revoluce, rozum selhal a nevyšlo to – možná ještě horší výsledek) Nenormativní pohled = studovali realitu a snažili se odvodit vědecké/objektivní závěry, nutnost studovat fakta Voltaire (univerzální pohled na lidskou kulturu – nejen popis faktů, ale chtěl najít smysl dějin – kam směřují (k revoluci?) Montesquieu – jeden z prvních sociologů (sociální oblast má své vlastní zákony (jiné než příroda), hierarchie věd = vliv na Comta a Durkheima Hledali obecné principy historického vývoje společnosti (dějiny musí mít smysl, spekulativní povaha, bez dat, protiteologické)

Liberalismus Liberalismus vzniká na základě rozvoje ekonomické teorie a etiky (A. Smith) a utilitaristického hnutí (Anglie) John Stuard Mill – spisy o svobodě – svobodné osobní vlastnictví, stát je služebníkem občanské společnosti (19.století) Utilitarismus (J. Bentham) je založen na vědeckém zkoumání užitečnosti, stát má zajistit štěstí pro co nejvíce lidí, společnost má maximalizovat blaho svých členů, vyvolení mají obětovat své úspory v zájmu většiny

Adam Smith ( ) Dvě hlavní díla: „Dílo národů“ a „Teorie mravních citů“ Spontánní (přirozený) řád společnosti - „neviditelná ruka“ znamená, že prostřednictvím svých činností uskutečňuje člověk cíle, které nebyly původně jeho záměrem (hospodářský i mravní řád společnosti) „Laissez- faire“ – nechte věcem volný průběh Důraz na „vlastní zájem“ jednotlivce jako předpoklad všeobecného dobra Vlastní zájem není čistě sobecký, ale je korigován sociálně na základě interakce s ostatními lidmi („sympatií“- „antipatií“) Člověk se podřizuje obecným mravním pravidlům: Pravidla komutativní spravedlnosti – vynutitelná, kodifikovaná, racionální Pravidlo distributivní spravedlnosti - ideální, volné normy, předracionální

Protosociologie Utopické vize a ideální společnosti (Thomas More, Thomas Campanella, Claude H. de Saint-Simone, Robert Owen, Antoine de Condorcet, Francois Fouriere) kritické myšlení, víra v lidský pokrok, lidský rozum a vědecké poznání Claude H. de Saint-Simone

Sociální teorie Sociologie nejednotná disciplína
pluralita = multiparadigmatická věda Povaha změny: Diskurz osvobození (moderní společnost je pozitivní změna, diferenciace společnosti) = Comte, Spencer Diskurz disciplinizace (tradice je lepší, přílišná diferenciace, nové druhy manipulace) = Marx

Sociální teorie Základní otázka: jak je vůbec možný řád ve společnosti? Teorie: Konsensuální (fukcionalistická) Konfliktuální Interpretativní Sociální směny

Sociální teorie Teorie konsensu: sociální systémy jsou integrované,
úmluva lidí, respekt k pravidlům, reciprocita a kooperace, autority, normy a hodnoty, rovnováha sociálních systémů (T. Parsons)  sociální statika (A. Comte) Co přispívá ke shodě, celku? Jaké jsou společné hodnoty? Jak společnost dosáhne toho, že se její členové shodnou na určitých hodnotách a dodržují určité normy?

Sociální teorie Teorie konfliktu: protikladné sociální systémy,
strukturální konflikty, dominance, diskriminace, mocenská nerovnost, diferenciace, rozmanitost zájmů, touha po změně (K. Marx)  sociální dynamika (A. Comte) Jaké jsou zájmy společnosti? Jak řešit konflikty? jakákoliv forma lidského soužití vyhovuje vždy jen části zúčastněných Každý soc.řád privileguje jisté skupiny a diskriminuje ostatní Ke změně dochází v důsledku střetávání odlišných zájmů různých skupin – jejich blahodárnost či škodlivost závisí na schopnosti společnosti konflikty řešit

Sociální teorie Pozitivismus: Humanismus: vzor přírodní vědy,
sociologie jako vědecká rekonstrukce společnosti (A. Comte) Humanismus: sociální vědy jsou specifické, jiné metody než přírodní vědy (M. Weber)

Sociální teorie Sociologismus: Psychologismus:
spojením lidských jedinců vznikne nová entita, společnost je důležitější než jedinec, sociální fakta, sociologie jako samostatná věda (E. Durkheim) Psychologismus: psychické znaky jedince jsou dominantní, vůle, myšlení a zkušenost individua zakládají společenské jevy, sociologie jako odvětví psychologie (G. Tarde)

Sociální teorie Objektivistické paradigma (sociální realita je objektivní skutečnost existující vně lidí  sociální fakta, sociální struktury, hledání zákonitostí) Pozitivismus, sociologismus, strukturální funkcionalismus Interpretativní paradigma (sociální realita je konstrukt v myslích jedinců  interpersonální otázky, každodenní jednání, mezilidské vztahy) Symbolický interakcionismus, etnometodologie, fenomenologie vysvětlení společnost existuje díky tomu, že řadoví členové svým jednáním stále znovu společnost vytvářejí – tím, že jí dávají význam (interpretují ji) a podle něj pak jednají Neexistuje obecný výklad společnosti, protože každá společnost je specifická Pokud se změní způsob interpretace světa, může se změnit i jednání lidí a tím i celý typ společnosti. rozumění

Sociální teorie Další paradigmata (G. Ritzer):
Sociálního faktu (objektivní sociální danosti; témata řádu, anomie, norem, struktury): pozitivismus, strukturální funkcionalismus Sociálního chování (danost je chování individuí v sociálním kontextu; témata sociální interakce a sociálních sítí: behaviorismus, teorie sociální směny, sociobiologie Sociální definice (způsob interpretace stavu věcí; témata každodennosti a interpretace: interpretativní socg., fenomenologie, konstruktivismus

Základní školy a myšlenkové směry v sociologii
Sociologie jako věda metodologicky i teoreticky diferencovaná  střetávání různých koncepcí Pozitivismus Neopozitivismus Psychologismus Fenomenologická sociologie Symbolický interakcionismus Konstruktivismus Etnometodologie Sociologismus Formální sociologie Strukturalismus Strukturální funkcionalismus Poststrukturalismus Neostrukturalismus Behaviorismus Teorie sociální směny Teorie sociální směny - Lidé se chovají ve všech svých vztazích jako prodávající a kupující – obchod je prototypem všech mezilidských vztahů Zisk a ztráta x Součástí vztahů je i jistá míra nezištnosti a obětavosti Marxismus Neomarxismus Evolucionismus Sociobiologie

Smyl studia dějin sociologie
Význam dějin pro humanistické vědy (x přírodním vědám) Sociální jevy se proměňují Zdroj poučení a inspirace (x překážka pro inovace) Integrační prvek vědy (zvyky, pojmy, vstupní předpoklady, usnandnění komunikave v oboru) Didaktická funkce – učení se ze zkušenosti jiných Skeptický přístup USA (20. a 30. léta) – empirie, výzkumy, trh, volby, konzum Merton – nebezpečí předporozumění, vliv na tvůrčí myšlení (Comte 12 let nic nečetl, aby ho to neovlivnilo (jen vlastní myšlenky) – hrozba znovuobjevení Metoda věčného návratu Comtovský komplex

Klasická sociologie

2. Pozitivistická tradice: A. Comte
J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 2

August Comte ‚1798 – 1857) Zakladatel vědecké sociologie
Francouzský pozitivistický filosof Vliv učitele Claude H. de Saint-Simone – první vznesl požadavek na vznik zvláštní vědy o společnosti První použil slovo „sociologie “ (1839) v knize Kurz pozitivní filosofie jako konzervativní vědu o společenském pokroku Vliv doby života (7 revolucí) Silný restaurační konzervativní proud (návrat k předrevolučnímu stavu) Společenská reforma Několik stádií vývoje myšlenek Náboženství pozitivismu Narodil se do Napoleonských válek (vpád Napoleona – táhnutí do Egypta, Ludvík 18. – Bourboni – červencová revoluce – únorové revoluce – Ludvík Filip převrat – diktátot (Ludvík Napoleon)  Francouzská revoluce Konzervativci – socialistické řešení (REÁLNÁ PRÁVA – Marx). Liberálové (Spencer) – svobodu podnikání, formální politická práva  Comte střední cesta – společenská reforma (nechce úplný zvrat ani se vrátit zpět) Saint-Simon – zaměstnal ho, pozitivní vědění je založeno na faktech („pozitiva“), je těžké určit autorství myšlenek, když spolu úzce spolupracovali Comte přejal od Simona řadu syrových a neuspořádaných idejí, které systematizoval svým encyklopedickým znalostem a upravil je pod vlivem viz. nahoře zkoumání společnosti je pozitivní vědou; hierarchizace věd, nahrazení spekulativních kněží pozitivními vědci 1844 zvrat v jeho životě – zamiloval se do Kotildy de Vó  silný vliv, přeformuloval spoustu ideí – rozum vládne dějinám + duchovní láska (ženský prvek) – náboženství pozitivismu (madona sjednocuje lidstvo – duchovní krize) – rozchod se Saint-Simonem

August Comte Dílo: Kurz pozitivní filozofie (6 svazků, základní dílo pozitivismu a sociologie) Systém pozitivní politiky (reforma společnosti) Sociologie (i česky) Rozumová anarchie a sociální zla Pojednání o sociologii zakládající náboženství lidskosti

Metodologie pozitivismu
Pozitivní metoda vede k odloučení (pravé) vědy od filosofie, metafyziky a náboženství Sociologie má být koncipována podle zásad přírodních věd Systematické vědecké poznání Cílem je poznání obecných (neměnných) sociálních zákonů pro potřeby řízení Poznání musí být využito k jednání ve prospěch lidstva Přesné vědění (pryč od spekulací), reálné, užitečné, jisté, Chce se distancovat od osvícenectví (jen kritizují starý řád)  chce program revoluce a obnovy společnosti dovést do konce na základě pozitivní vědy – cíl: nalézt sjednocovací prvek, pojítko pro lidi Přesvědčen, že na základě systematického studia společnosti, lze odhalit vnitřní zákony společnosti, a to umožní předcházet krizím, omylům a směřovat k harmonii a celku Změně nelze bránit, ale je třeba určitá míra stability - hledal, co lidi spojuje Společnost lze změnit shora

August Comte Systematizace / hierarchie věd
Abstraktní vědy – hledají zákony pro jevy Matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie (hierarchie) Sociologie ještě není pozitivní vědou (soc. jevy nejsložitější)/sociální fyzika, potřebuje k ní vytvořit vědeckou teorii Konkrétní (aplikují znalosti) Rostoucí komplexnost věd v žebříčku Zahrnuje i ekonomii, politologii (despekt od ekonomů – Marx) – primární je ale podle Comta společnost ne jedinec, proto je tam podřizuje

August Comte Základem poznání je empirie – smyslové vjemy
Mají však smysl jen je-li jejich pozorování vedeno teorií (kritika empiricismu) Tři vědecké metody: systematické pozorování (ne imaginace, ale objektivita) experiment srovnávací metoda historická analýza Příprava pozorování, hypotézy - Zákon tří stadií vývoje je založen na úrovni poznání nepří,mý experiment (historické události – revoluce, násilná změna – sleduje způsob chování nestabilní společnosti, sociální zákony se vyjeví Srovnávání přírody a společnosti lidí, společnosti v průběhu dějin, rozdílné sociální třídy (musí to vést teorie)

1. Statika společnosti Comte rozlišuje statiku (zkoumání podmínek) a dynamiku společnosti (zkoumání zákonů) Základní rysy pořádku ve společnosti (soc. řád) Statika studuje strukturu, tvoří ji: rodina založená na citu stát založený na energickém jednání církev založená na inteligenci Prostředky statiky jsou: jazyk (nádoba na skladování myšlení) a vlastnictví (akumulace prostředků) Konsensus (třídní boje jsou patologické) Představa striktně patriarchální rodiny (emocionalita, nerovnost je přirozená/až ke konci práce vyváženost) – základní stavební jednotka, můstek ke společenství – učíme se navazovat vztahy, sociální uspořádání (hierarchie generací, poslušnost, úcta, dělba práce, spolupráce, enkulturace negativní dopady dělby= soukromý zájem  řešení= silný stát, který koordinuje aktivity, chrání osobní svobody a prosazuje sjednocující hodnoty a víry (vláda zajišťuje úsilí) Náboženství = stojí přímo u kořene soc. řádu a je zcela nezbytné pro legitimizování požadavků jakékoliv vlády (v pozitivním stadiu budou principy rodiny, státu a církve harmonizovány)

2. Dynamika společnosti Sociální dynamika je pokračováním přírodního vývoje Stádia jsou odvozena od rozvoje lidského poznání - teologické, - metafyzické, - vědecké (pozitivní) Společnost je strukturovaný organismus, který se vyvíjí Faktory vývoje: city a vášně, rasa, podnebí, prům. délka života (ne ekonomické podmínky) = vývoj myšlení 1. Teologické stádium – přizpůsobování světa okolo, víra v duchy a nadpřirozené síly, vojenské společnosti (evropský středověk): fetišismus (neživé předměty analogie s lidskou duší ) polyteismus  monoteismus 2. Metafyzické stádium – kritika, abstraktní spekulativní pojmy (překonání pověr), renesance až osvícenství 3. Pozitivistické stádium – náhrada víry, vědecké, empirické znalosti, nezaujaté pozorování, moderní průmyslová společnost

August Comte a sociologie
cílem je vybudovat systém teoretického poznání, který pomůže překonávat krize během civilizačního vývoje (musí se aplikovat do politiky) reorganizace společnosti musí spočívat na důkladném vědění (vytvoření politického programu) věda o společnosti je „nové náboženství“ založené na poznání

Nová společnost (pozitivní politika)
řízení (konsensus) Moc duchovní (umělci, vědci = noví kněží) Moc světská (industriálové) reorganizace je elitářská, idea sociokracie (republika vedená učenci) vědecká organizace průmyslové společnosti dá každému takové uplatnění, jaké odpovídá jeho schopnostem společnost na základě vědy = jednota a absolutní souhlas všech členů s poměry; morální usmíření tříd ne konflikt; vědecká elita se bude snažit zmírňovat nižším třídám osud společnost = hierarchizovaná, dogmatická, autoritářská vyvrcholením pozitivistické sociologie= Nejvyšší bytost ke konci života se Comte zabýval dopodrobna organizací společnosti vědci budou vysvětlovat nezbytnost průmyslového řádu, a tím dodají morální autoritu řídící moci podnikatelů a bankéřů (usměrnění mocných a připomenutí jejich povinností vůči celku) Sociokracie = 3 diktátoři (vědci z oblasti průmyslu, zemědělství a financí) – zákonodárná, výkonná a soudní moc (oddělení od moci duchovní)  systematický socialiasmus (x Marx) Rituály – křtil své žáky po jeho smrti – sekta náboženských následovníků náboženský pozitivismus je soustředěn v Nejvyšší bytosti – což je souhrn všech lidí (mrtví řídí živé – vše vytvořili ti před námi) Nejvyšší bytost= přesah nad věřícími, má autoritu zadávat pravidla, láska, bytí relativní složené (klasičtí bozi byli absolutní); žije skrze nás a jen pokud se účastníme koordinovaně na pokroku veškerého lidstva

Comtova polemika se socialisty a liberály
Pozitivismus měl vyvrátit socialistické myšlenky týkající se změny vlastnických vztahů Ale také omyly liberalismu, který podle něho příliš zdůrazňuje individuální svobodu a nedoceňuje roli celku Podle Comta neexistují zásadní rozdíly v zájmech kapitalistů a dělníků. Obě složky produkují bohatství, což je v zájmu všech. Proto mají obě strany hledat kompromis,dohodu - konsensus. x socialistům, kteří nepochopili význam řídících průmyslníků pro vědeckou organizaci výroby (dělníci a výrobci mají stejné zájmy) x liberálům, protože oddělují ekonomii od soc. celku

Vliv Comta v sociologii
19. století – velký vliv na sociology k pozitivismu se hlásila řada vědců (J.S. Mill, Spencer, Lamprecht apod.) inspirace škola biologického organicismu – společnost = organismus strukturní funkcionalismus= vždy musí existovat spontánní harmonie mezi částmi a celkem soc. systému Durkheim: reformulace Comtových principů, vliv na Parsonse a Luhmanna Během života byl akademických outsiderem – rozešel se s příznivci

Přínosné momenty v díle
Odkaz: + Zaměření se na sociální strukturu (a dynamiku) Společenské instituce (vlastní logika) Faktory vývoje společnosti Sociálně inženýrský aspekt práce Snaha o pozitivní vědu Odkaz: - Ignorace individua Sociologický imperialismus Aplikační hodnota sociologie (řízení společnosti) Nevymanil sociologii z filozofie

3. Herbert Spencer a naturalistické proudy
J. Keller: Dějiny klasické sociologie kap.4

Herbert Spencer (1820 – 1903) Sociální darwinismus
Anglický sociolog a filosof Vztah k jiným vědám – etnologie, ekonomie, psychologie, antropologie Díla: Social Statics First Principles Principles of Biology The principles of Sociology The Study of Sociology Nudný život – rodina nonkonformní, rodina odpadla od protestanství, proticírkevní, otec učitel – individualista, nesmekával klobouk, neoslovoval ctěný, ale mistr, zájem o filozofii a vědy, matka Heriet – trpělivá a uhlazená Herbert hodně nemocný (neurastenie, psychosomatická porucha) – otec ho učil doma, bez formálního vzdělání Ve 13 letech se přestěhoval ke strýci – dobrý základ přírodních věd, ale humanitní vzdělání špatné – nechtěl univerzitní kariéru Inženýr na dráze, vynálezy, žutnalista pro radikální noviny (liberalistické), chce na Nový Zéland jako zástupce editora, má řadu článků Zdědil majetek po strýci – výpověď – soukromý učenec – byt v Londýně, knihy, kluby, korespondence Zásadně nečetl – info pouze z rozhovorů, kladl otázky a vyzvídal odpovědi Napsal knihu Principy psychologie – nebyla dobře přijata a zhroutil se, neuróza Až 60./70. léta – úspěšným autorem, intelektuální hvězda Bez žáků, po smrti upadl v zapomnění, obnova až ve 30. letech 19. století (Parsons – Kdo dnes čte Spencera?)

Herbert Spencer - sociologie
(Univerzální) věda o společnosti je možná Cíl: najít principy, zákony vývoje – nejen jeho popis ( kritika vědy historie) nehodnotící sociologie Práce s empirickými daty (etnologie)  institucionální analýza Chce rekonstruovat „prvotního člověka“ (jeho náb. život, intelekt, psychiku, city, atp.) Kritika historie – výklad dějin pouze na velkých osobnostech, osobnost je zakořeněna v kultuře a dějinách – z těchto podmínek osobnost vyvstává, ale podmínky se mění  takto se zákony vývoje nevysledují Sběr etnografického materiálu – zkoumá různé společnosti – dává z toho dohromady teorii Chce vidět jak člověka ovlivňují v průběhu dějin sociální instituce  etnografický materiál (vývoj rodiny, profesních skupin, směny, dělby práce, náboženské skupiny) – zkoumá skrytou funkci/logiku sociálních institucí (např. náboženství slouží k integraci, ale my to jako aktéři takto vidět nemůžeme)  nemůžeme (a neměli bychom) je tedy ani měnit

Herbert Spencer - společnost
Sociální realismus Vývoj lidstva = vývoj přírody (naturalistický pohled) Společnost jako biologický organismus, vzájemně provázané prvky, společenské instituce jako orgány těla, specifické úkoly a funkce  vše slouží k přežití k organismu Rozdíly mezi společností a organismem Volnost samostatných jednotek Schopnost myslet Existence pro dobro celku či jednotky Na rozdíl od Comta: nezasahovat do společnosti!!! Společnost není kolektivní jméno pro soubor jedinců, ale stálý agregát = sociální realista Společnost je forma nadosobního bytí, ale individua jsou velmi důležitá Liberální pohled na jedince i společnost – individua mají své potřeby a práva, varování před umělými zásahy do vývoje (ekonomie: regulace státního mechanismu, reformy – jsou umělé a škodí) – lepší je evoluce a sociální pokrok (státní zásahy selhávají – jedněm se dává, druhým bere) Ve společnosti jsou jedinci flexibilní a mobilní (nejsou svázáni kůží) Ve společnosti (na rozdíl od organismu) má každý jednotlivec vlastní vědomí a potřeby (hlavní orgán není společnost)  společnost musí vytvářet podmínky pro jejich existenci = protestuje proti extrémnímu organicismu (společnost je nadorganismus) Evoluce má fáze progrese a regrese (nelíbí se mu imperialimus a kapitalismus)

Herbert Spencer - diferenciace
Evolucionistická teorie aplikovaná na lidskou společnost Sociální systémy rostou Roste kultura ( složitější společenská struktura) Integrace struktury (instituce) Diferenciace struktur (různé funkce) Společnost je ze tří systémů: Užívací systém (výroba) Rozdělovací systém (ekonomie) Regulační systém (politika) Různé společnosti jsou různě vyvinuté Kapitalismus má nejméně vyvinutý regulační systém (není potřeba) Evolucionistická teorie velmi populární Příklad diferenciace - náboženské instituce – pomalé vydělování samostatných funkcí (politické, ekonomické, filozofické) – náboženství tak ztrácí své kompetence

Herbert Spencer - typologie
Typy se nepřekrývají (empiricky ověřitelné) Jednoduché společnosti – homogenní, koherentní Složené – trvalé instituce, sdružení rodin do klanů Dvojitě složené – trvalé instituce, diferenciace, subsystémy Trojitě složené společnosti – plně diferencované a stabilní

Herbert Spencer – vývoj společností
Vývoj společnosti: cyklický charakter, typ sociální kontroly a politiky vojenská společnost Válečné vztahy Centralizace, poslušnost Nediferencované (vše státní) Individua podřízena státu Vlastnictví omezeno Sociální pozice se dědí (nízká mobilita) průmyslová společnost Mírové vztahy Volná koordinace, hra zájmu Diferenciace (zájmové kluby, autonomní) Stát je tu pro občana Otevřená mobilita Uplatňuje zkušenosti volného trhu Vojenská společnost – armáda, hierarchie, omezení svobody jednotlivce, vnucená kooperace, podřízení celku, silná absolutní moc Průmyslová společnost – uspořádání jako trh, dobrovolná kooperace, volná směna, růst svobody jednotlivce, individualita

Herbert Spencer - vliv Způsob analýzy (struktura,funkce, integrace)
Inspirace pro strukturální funkcionalismus – společnost je samoregulující se systém, je funkčně diferencovaný. (viz dále funkcionalismus - Parsons, Merton) Systémová sociologie Prosadil se v USA

Naturalismus (2. pol. 19. st.) Snaha aplikovat teorie přírodních věd na sociální vědy, společnost Organicistická t. – René Worms Rasově antropologický / Antroporasový směr Biometrická škola Sociální darwinismus Demografický směr – Adolphe Coste Geografický směr – Robert E. Park Mechanicistický směr – H. C. Carey V naturalistických proudech silné zastoupení teorie konfliktu – společnost je suma skupin, které bojují o nadvládu, sociální instituce usměrňují přírodní výběr, dynamika společnosti – politický boj, sociální boj (sociální třídy) – sociální konflikt Pudy sebezáchovy a rozmnožování – uchování rodu

Naturalismus USA – úspěch přírodních věd (pozitivisticko- naturalistický přístup)  přenos do soc. věd Darwinova evoluční teorie  sociální darwinismus Etnografický materiál (vykopávky + písemné prameny) Důraz na empirické důkazy Přírodní faktory Darwin – člověk je zvíře a má biologické rysy, všeobecná přírodní evoluce – sociální zákony jsou součástí přírodních zákonů Přírodní faktory vývoje společnosti (ale už neuvažovali o tom, že společnost zpětně mění přírodu)

Mechanistická škola Plochý materialismus
Srovnání sociálních jevů s fyzikálními procesy Společnost je statický agregát Sociální analýza = zákony gravitace, odpuzování, koncentrace obyvatel, volná energie, atp. Zákon adekvátnosti Dnes teorie systémů, kybernetika H. Ch. Carey F. Ostwald Lidé jako molekuly, které se sdružují – samé mechanické analogie Zákon adekvátnosti – vysvětlení musí být adekvátní dané konkrétnosti, zákon vesmíru nelze aplikovat v menších částech celku (dnes populární v environmentálních proudech) Problém je, že tito autoři znali přírodní vědy příliš málo a vzali si jen to, co se do teorie hodilo - pseudovysvětlení

Geografická škola Na vývoj společnosti nejvíce působí vnější faktory prostředí Přírodní výběr, prostorové rozdělení obyvatel (= sociální ekologie) Přírodní podmínky státu určují povahu lidí – rozdíly národů V. Cousin T. Buckle Vliv kultury??? – zpětné působení společnosti na přírodu ? V. [Kuzán]

Geopolitická škola (Filozofický) vliv na proud nacismu v Německu
Krajina je propojení přírody a kulturního pohledu Člověk působí na prostor, který obývá (jak ho mění?) Sociální geografie Způsob určování lidského rodu prostředím (antropogeografie) Prostorové rozšíření státu  vliv na psychosomatické vlastnosti lidí Státy jsou živé organismy a musí expandovat kvůli přežití Říše je teritoriální pojem – spojení životního prostoru a vojenské síly / národ je rasový pojem pro stát F. Ratzel K. Ritter A. Humbolt R. Kjellén Vliv německého romantismu (pospolitost jako znak národa) Jaký vliv má drsné podnebí na kulturu? Hory = uzavřené vesnice, tradicionalismu, nacionalismus, skromnost Moře = dobrodružství, expanze Roviny = obrana proti kočovníkům, sjednocení v centrální moc, velké říše [Čelén]

Antroporasový směr Rasové faktory ovlivňují sociální život
J. A. Gobineau Jednotlivé lidské rasy si nejsou rovny Pro přežití nutná čistota rasy H. S. Chamberlain Některé rasy předurčeny k vedení Teutonská rasa G. V. de Lapouge Rasové odlišnosti: lebka, pigment, výška Sociální nerovnost je biologický fakt Antropologie se věnovala neevropským civilizacím – sociální uspořádání ospravedlňovala koloniální výboje Kulturně vyspělejší rasy mají převahu (moc) nad méně vyspělými rasami (co ale znamená pojem vyspělý?) – evropocentrismus Sociální chování je ovlivněno dědičnými faktory Cyklický průběh civilizací – důvod zániku je míšení ras, elity se musí ochránit od degenerace (bílá rasa) Chamberlain – prorok 3. říše Lebeční index

Biometrická škola F. Galton C. Pearson
Vliv dědičnosti vyšší než vliv prostředí či výchovy Lidé se liší také duševními vlastnostmi C. Pearson Nadvláda biologických činitelů ve vývoji lidstva Autor korelačního koeficientu

4. Místo Karla Marxe v dějinách sociologie
J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 3

Karel Marx (1818 – 1883) Politický myslitel - historie, filosofie, ekonomie První polovina 19.století - situace v Evropě Rozvoj kapitalismu, industrializace, migrace Růst sociálních rozdílů, sociální nepokoje Teoretické zdroje Německá klasická filozofie, Feuerbach, Hegel Osvícenství – J.J.Rousseau Klasická ekonomie A. Smith, J. Mill Současníci – A.Comte, H. Spencer Bída filosofie Ekonomicko-filozofické rukopisy Komunistický manifest (1848), Kapitál (1867) Třídní boje ve Francii Postavení dělnické třídy v Anglii (Engels) Pařížská komuna 1871 Život: Německo, židovská rodina – 1. generace sekulárních židů (dostali se z getha – perzekuování kvůli tomu, že podporovali Napoleona, protože dostali za jeho okupace mnoho práv, zrovnoprávnění, území opět padlo pod Prusko – protiproces - perzekuce), problematická komunita, otec velmi vzdělaný, osvícenecký Vliv jejich souseda Westfahlena (vyšší šlechta, vzdělaný) – zaučuje ho do filozofie (liberalistické) Právnická fakulta v Bonnu  Berlín  bohémsko-studijní doktorský klub (mladohegelovci – kritika) Bratři Bauerové. May Sterner (anarchisti), filosofové, nemohl získat definitivu ve filosofii (bylo jich v Německu hodně) – 23 let, disertační práce – klasická filosofie, nemá místo ani kariéru Osloví ho Mosses hess (noviny radikálně liberální) – píše články, šéfredaktor (pozornost sociálních podmínek chudých a výrobců) – musel odejít kvůli kritice cara Mikuláše I. Vere si dceru Westfahlena (šlechtična) – rodina není spokojena, ale ona ho celý život velmi podporovala Odjede do Paříže (volnější prostředí, studuje literaturu, setká se s Bakuninem, Hugem, Heinem, Prudhonem  vždy začne časem kritizovat své přátele a učitele (jen Engelse ne – industriální rodina)  vypuzen z Paříže  Brusel – hnutí spravedlivých (profesionální revolucionář) – konspirace, články, šíří své myšlenky – pozve si ho Společnost pro vzdělání dělníků (svaz komunistů) – a chce po něm sepsání dokumentu – manifest – úvod do díla Marxe, nejčtenější, vyšel před revolucí v r. 1848 Útočiště v Londýně (odmítá řadu umírněnějších hnutí – konzervativci – odbory – chce revoluci, Engels mu pomáhá finančně V Londýně chodí do Britského muzea a studuje sešity inspektorů práce  vzniká Kapitál (1852 – 1859 jen první díl – 3 díly) Velká chudoba, 3 děti zemřeli, často mění bydliště, dluhy Pracuje jako dopisovatel – problémy každodenního dne v Evropě (10 let)  revoluce nepřichází – radikální program, odstranění stávajícího systému – Francie, Anglie, Itálie Velvyslanec německých řemeslníků – sjednocenné hnutí – 1871 pařížská komuna potlačena, hnutí zaniká 1876 v USA 70. léta nemocný a ztrápený – stále práce na Kapitálu Engels získá továrnu – podpora – revoluční představitelé z Ruska – vidina Marxe na revoluci v Rusku 1881 zemře žena, 1882 dcera on, pohřeb nepovšimnut Vliv osvícenství = zákonitý a nezadržitelný pokrok  člověk bude spontánně a autonomně projevovat své nejlepší morální vlastnosti ve svobodné jednotě s druhými lidmi Vliv Německa = přejal od Hegela jeho dialektickou metodu a celkový pohled na svět obecně → společnost jako totalita konfliktních sil, které si teprve při vzájemném střetávání postupně uvědomují samy sebe Feuerbach: odcizení skrze náboženství → zapomněl, že stvořil bohy

Karl Marx Různí lidé a celé sociální skupiny se ve svých zájmech liší = konflikty (dějiny třídních bojů) Konflikty jsou řešeny v revolucích Hybnou silou společnosti jsou masy těch, kteří doplácejí na existenci nerovnosti Společnost není nikdy jednotná Změna ze zdola Materialismus, ekonomický determinismus Evolucionismus, inovativní role výrobních sil Věda jako nástroj poznání společnosti a společenské transformace Liší se v ekonomických zájmech

Základní kategorie Bytí a vědomí Základna a nadstavba
Marxovy kategorie se vyvíjejí souběžně → nejprve jsou abstraktní filozofoantropologických poté získávají sociálně filozofický a nakonec jsou naplněny ekonomickým obsahem Marx říká, že určujícím faktorem vývoje jsou materiální podmínky, které lidé pro svůj život nalézají a které se snaží měnit podle svých potřeb život není určován vědomím, nýbrž vědomí je určováno životem Ekonomická základna – materiální složka společenského života (zkoumá e snadněji)  vše ostatní je nadstavba (ideologie, kultura, náboženství, rodina, stát, školství atp.) – jejich vztah je vzájemný, ale více zdůrazňuje základnu Marx už od raných prací trvá na primárnosti bytí nad vědomím vládnoucí myšlenky nejsou nic jiného než ideový výraz vládnoucích materiálních poměrů

Základní kategorie Výrobní síly a výrobní vztahy Práce
Hodnota a nadhodnota Třídy a třídní boj (třída o sobě a třída pro sebe) Společensko ekonomická formace Odcizení od produktů práce, odcizení v mezilidských vztazích Výrobní vztahy – vztahy nadřízenosti a podřízenosti – tato diferenciace je základem všech ostatních diferenciacích ve společnosti (politických, ekonomických) Výrobní síly (výrobní prostředky = nástroje pracovní směny + pracovní síla) – souvisí s vývojem technologií výrob síly= celkový prac. a vědní potenciál, který může být zapojen do ekonom. procesu (neustále se zvyšuje a zdokonaluje potenciál) výrobní vztahy = určují strukturu soc. vazeb (mezi lidmi v souvislosti s urč. organizací výroby) → základem v třídních společnostech jsou vztahy vlastnické Hybné síly společnosti jsou spojeny s výrobními silami – dělník (souhrnný dělník) Revoluce jako řešení rozporu mezi VS a VV

Hodnota zboží Zboží má svou: tyto dvě hodnoty spolu nesouvisí
Užitnou hodnotu Směnnou hodnotu (cena v penězích, odvozena od společensky nutné pracovní doby) tyto dvě hodnoty spolu nesouvisí Směnná hodnota – za jak dlouho se dané zboží vyrobí Společensky nutná práce – objem práce nutný k produkci výrobku dělený pracovní silou  při vyšší pracovní síle a stejnému objemu práce se zkracuje čas nutný k produkci zboží (viz strojová výroba)

Třídy o sobě & třídy pro sebe
Třída o sobě vzniká na základě ekonomických podmínek Třída pro sebe vědomí společného postavení a zájmů Cíl: prosazení svých zájmů Třída o sobě ještě není třídou v pravém smyslu slova Třída pro sebe – subjektivní pocit, možnost vzchopení se, skupinového jednání  revoluce 2 základní třídy – vlastníci a nevlastníci výrobních prostředků – ekonomické dispozice  dělník může žít jen tehdy, když prodá svou pracovní sílu vlastníkovi výrobních prostředků (pojem třídy pochází od francouzských reformátorů Thiery, atp., Marx třídu nikdy nedefinoval) x A. de Tocquieville (společnost zanikne nivelizací v jednu velkou střední třídu) Marx připouští i existenci jiných tříd  reziduální třídy (duchovenstvo, feudálové), mezireformované (lumpenproletariát = zloději, prostituky, maloburžoazie, byrokracie, inteligence)  Marx předpokládal, že časem zaniknou nebo se včlení do proletariátu

Společensko-ekonomická formace
4 typy společností (filozofie dějin) Archaická, prvobytně pospolná – beztřídní Asijský výrobní způsob – vlastnictví půdy, despocie Antický výrobní způsob – otrokáři Feudální výrobní způsob – středověk, vývoj buržoazie Kapitalistický výrobní způsob – proletáři x buržoazie Komunistický výrobní způsob – beztřídní budoucnost Materialistické pojetí dějin = Každá společnost je založena na jiném výrobním způsobu Společenské vztahy jsou určovány třídními rozdíly – antagonismus Každá společnost si těmito stádii musí projít  historická nutnost (každá je teď ale na jiném stupni vývoje z hlediska této koncepce) Každé revoluci musí nazrát společenské podmínky

Dějiny třídních bojů  dějiny mění změna výrobních sil (manuální práce, koně, stroje, atp.), změna výrobních vztahů Nadřízení se vždy postarali o podřízené Buržoazie se vymyká – najme si jiného dělníka (směna, obchod je priorita) Kapitalismus je neudržitelný  proletariát dojde k revoluci  komunistický výrobní způsob Buržoazie nedokáže stávající systém udržet, řeže si sama pod sebou větev Proletariát to musí pochopit sám a udělat revoluci a výrobní vztahy změnit  buržoazie ho k tomu sama svým chováním přiměje (musí se ještě dál vyvíjet, aby se to stalo), proto je Marx pro rozšiřování tovární výroby, aby se buržoazie i proletariát ještě zvětšili a došlo k revoluci

Socialismus: První stádium přechodu ke komunismu Znárodnění výrobních prostředků Zvýšení kontroly státu Zrovnoprávnění (i ekonomické) – ekonomická svoboda Svoboda (zdraví, vzdělání, bydlení) Národní stát (centralizace) Komunismus: Kontrola ustoupí Centrální moc se rozpadne – stát zanikne Lokální řízení Dobrovolná práce pro společné blaho Neexistuje směna ani peníze Výchova, společné zájmy Změna lidské osobnosti Osobní vlastnictví další teorie třídní diferenciace (F. Quesnay, Turgot, A. Smith)

Odcizení člověka Odcizení práce (produktu práce, aktu práce i pracovníka vůči druhým lidem i vůči sobě) Zbožní fetišismus Řešení – beztřídní společnost, překonává odcizení člověka převádí výklad do roviny vztahů mezi výrobcem a majitelem výrobních prostředků → dělníka (pracovní síla) si najal kapitalista, vyrábí věci, které mu nepatří dělník je tím více znehodnocen jako lidská bytost, čím více bohatství vytvořil a zhodnotil pro toho, kdo si ho najal Zbožní fetišismus – práce pro neosobní trh, ne pro svoji vlastní potřebu oddělen od práce, protože ta ztrácí při výrobě zboží svůj původní charakter a je vykovávána pouze pro mzdu – práce je redukována na pouhou kvantitu otázka dělby práce → odbornický idiotismus, který je výsledkem přehnané specializace (absence vědomí širších souvislostí) anonymita, kvantifikace a zobecnění způsobuje, že mezilidské vztahy ztrácejí svoji průhlednost → lidé jsou spojeny prostřednictvím trhu

Dilemata - Marx Byl Marx historickým fatalistou či voluntaristou?
Podléhá vývoj společnosti biologickému vývoji? Jsou skutečně určující ekonomické faktory, anebo je lze jen nejsnáze studovat? Hovoří Marx o všech společnostech, některých společnostech či pouze o dílčích vývojových etapách některých společností? Asijský výrobní způsob najdeme jen někde

Kritika marxismu Omezenost ekonomického determinismu - jednání člověka je určováno i nemateriálními vlivy Nedocenění svobody jednotlivce Zrušení tříd – beztřídní společnost nepovede k harmonické společnosti Vzniknou jiné formy mocenské nerovnosti (železný zákon oligarchie - R. Michels) Třídy nejsou určovány jen vztahem k výrobním prostředkům  M. Weber sociální status, vrstvy Hodnota zboží je dána cenou na trhu, ne vloženou prací Změnila se sociální struktura společnosti, také proletariát se mění, přerůstá z části ve střední vrstvy

Stručné srovnání Comta a Marxe
Shoda v evidenci napětí, vývoje, poznání zákonů a následné nastolení změny, možnost řízení společnosti Vše ovšem vyjádřeno rozdílnými kategoriemi Rozdíl v subjektech - Comte intelektuálové (nejvyšší bytost), Marx - proletariát

Vliv Marxe (současnost ?)
rozebírán: dle konkrétních politických událostí jako abstraktní teorie jeho ekonomické, politické, filosofické, sociologické analýzy se stávaly významnou částí krystalizace soc. hnutí od 2/2 19.st. probírán spíše v úvodech do sociologie Vliv na E. O. Wright, R. Fantasia, T. Durrant, Ch. W. Mills Sociologové – Tonnies, Durkheim, Masaryk, Weber, Simmel, Pareto, Frankfurtská škola Durrant – třídní vědomí černochů v USA

Komunistický manifest
Je to historický dokument? Dá se oživit marxismus? Změní se člověk změnou společnosti? Proč nefunguje kapitalismus? Proč se nenaplnili Marxovi předpovědi? Vyrovná se s tím kapitalistický systém sám? Nepřispěl k tomu Marx sám? (nezamýšlené důsledky jednání) marxismus přispěl k vyšší organizovanosti dělníků, k rozvoji soc. státu a k výrazné demokratizaci spotřeby a k ustavení společnosti středních vrstev → to zpětně oslabilo vliv marxismu v těchto zemích ve státech východního bloku vedl vývoj k mírnějšímu vzestupu živ. úrovně, zato však k ustavení zkostnatělých byrokratických režimů a k odcizení širokých vrstev společnosti od vládnoucího stranického aparátu – nic z toho Marx nepředvídal

Diskuze Liberální ekonomové: když každý sleduje pouze svůj vlastní, omezený, individuální zájem → blahobyt a mír Marx: lidé sledují své zájmy, to ale nevede k harmonii soc. celku, ale ke konfliktům

5. Psychologismus v sociologii a Sigmund Freud
J. Keller. Dějiny klasické sociologie. Kapitola 5

Psychologismus Snaha vysvětlit sociální jevy pomocí lidské psychiky
Psychologický evolucionismus Psychologie národů Psychologie davu Instinktivismus (+ Psychoanalýza) Interakcionismus Krize bionaturalistických proudů  vliv psychologie v sociologii Univerzální psychické zákony – předchůdci – Locke, Hume, fran. Osvícenci, angl. Utilitaristi, J. S. Mill (individua tvoří stát)

Psychologický evolucionismus
Sociální život: výsledek vědomého řízení sociálního procesu L. F. Ward Teorie sociálních sil – dynamické, řídící Intelekt drží společnost pohromadě F. H. Giddings Společnost: organizace, ne organismus Sociální evoluce Rodové vědomí Vývoj společnosti je podobný kosmickému vývoji (jeho završení) L. Ward (amer- socg., geolog, paleobotanik), 1. prezident americké socg. Společnosti, kniha Psychologické faktory civilizace Sociální evoluce – vývoj sociálních institucí souvisí s psychickými silami individua Sociogenie – poslední fáze evoluce – vznik společnosti (vyšší touhy, estetika, morálka, atp.), nadvláda člověka nad přírodou Giddings – do evoluce se nesmí zasahovat, vliv kolektivního vědomí (vzájemně sdílené všemi) – základ sociálních institucí, sociálních tříd, atd.

Psychologie národů Důraz na vliv prostředí psychických procesů jednotlivců W. Wundt (* Psychologie národů) 4 stádia dějin lidské kultury (na základě vývoje psychologie člověka): O. prvotního člověka O. totemismu O. bohů a hrdinů O. lidstva Vliv německého romantismu, idealismu, prosazování národního jazyka, literatury, folklóru atd., = národní duch  propojení psychologie a kulturního prostředí Wundt – experimentální psychologie – vyšší psychické procesy (myšlení) – nadindividuální vědomí (mýty se dají vysvětlit jen z pozice kolektivního vědomí ne jednotlivce Sběr etnografického materiálu (lidová slovesnost) – zákony jazyka Wundt vliv na Durkheima

Psychologie davu Skupinová psychologie (teorie nápodoby)
Existuje „skupinová duše“ G. Le Bon (* Psychologie davu) V davu klesá individualita, intelekt, zodpovědnost jedinců, vládnou iracionální psychické faktory Společné city (pudy, davová nálada) Náchylnost k přijetí vůdce G. Tarde (* Zákony nápodoby, Mínění a dav) Jednání individuí vytváří společnost (nominalismus) Inovace, vynálezy, šíření poznatků Konec 19. století, proti psychologii národů Zaměření se na menší sociální celky Přenos sociálních norem a adaptace individuí Zděšeni počínáním masy lidí v 19. století (selské bouře, dělníci, revoluce)  zmasovění společnosti (davová společnost, společnost publika - veřejnosti) * Delikventní dav, Psychologie sekt Le Bon (velmi zaujal Hitlera – nástroj k chování davu) - Gustav Le Bon: člen antropologické společnosti, nerovnost ras, propagoval řadu předsudků o nižší inteligenci žen, vinil socialismus z toho, že dopustil, aby se k moci dostali slabí Dav = fyzické shromáždění lidí na jednom místě, psychická nákaza (podoba sugesce), anonymita Tarde - Elementární sociální fakt = psychický stav jedince vyvolán PS jiného jedince (x Durkheim) Tarde – inovace, vynálezy, předávání poznatků – šíří se v soustředných kruzích, z center do periferií, z vyšších vrstev do nižších, komunikační prostředky (nedostatečné odpovědi – tato teorie nestačí)

Instinktivismus Problém: CO je instinkt? Duše, pud? W. McDougall
Sociální chování je podmíněno instinkty (= vrozené psychické dispozice, které nutí člověka vnímat určité věci určitým způsobem a reagovat na ně) Intelekt je slabší Determinanta lidského/kolektivního chování – sociální instinkt = potřeba organismu + dědičné faktory + přání Impulz k jednání (vliv emocí), individuální instinkty platí i pro sociální instinkty (vznik institucí ve společnosti, hromadění majetku), náboženství = zvědavost + sebeponižování + útěk Polemika s behaviorismem (nevědomá složka psychiky)

Psychoanalýza - Sigmund Freud (1856 – 1939)
Teorie osobnosti Teorie instinktu Teorie kultury (náboženství)  dílčí postřehy Život – narozen v Příboru na Moravě – publikoval své životopisy Vliv na psychiatrii, soc.kulturní antropologii, literární teorie, umění, duchovní atmosféru doby, média, móda mít psychiatra Psychoanalýza vliv i v sociologii (psychoanalýza se učila praxí – šíření zkušenostmi) Předpoklady psychoanalýzy nejasné – dělá se prakticky, ne na základě teorie), názory velmi proměnlivé Dílo velmi interpretačně svérázné (velká kritika)

Sigmund Freud Sociologicky relevantní prvky:
Důraz na vnější prostředí individua (kulturní problémy formují ego) Teorie války, davu, náboženství Totem a tabu O člověku a kultuře Psychoanalýza masy a analýza já Budoucnost jako iluze Ježíš a monoteismus Uspokojení pudů naráží na bariéry – instituce, kultura, lidi (kultura jako zdroj utrpení, socializace) * Totem a tabu – vznik kultury, ze zvířete sociální bytost  analogie s individuálním životem (id  superego) Selektivní znalosti Freuda (výklad v duchu psychoanalýzy), zastaralá literatura, vliv biologie a sociální a kulturní antropologie

Sigmund Freud Teorie kultury
Vývoj společnosti = vývoj libida (umpravnění pudů sociálními institucemi) Předpoklady: Lidská přirozenost je špatná Lidské instinkty jsou neodstranitelné Represivní aspekt vývoje a sublimační aspekt Člověk vyměnil svobodu za blaženost Témata: rodina, dav, vůdcovství, válka, morálka, náboženství, socializace individua náboženství vidí jako infantilní neurózu – zjednodušení Vývoj lidské psychiky Represivní aspekt = zpoutání lidských pudů institucemi Sublimační aspekt = pudy se musí naplnit jiným způsobem (nepřímo) = učení, pomoc jiným, umění  kultura je popřením přírody, ale druhý aspekt kulturu ještě prohlubuje Výměna svobody  nejdříve boj všech proti všem, strach, nepohodlí  blaženost je v bezpečí a jistotě, neohrožování Vliv evolucionistů (obrana člověka před přírodou) Protiargumenty: úspěchy člověka nejsou v přírodě trvalé (války, rozvrácené rodiny, ventilování pudů agresí, atp.) – kultura s tím má neustále problém + trvalé pokroky ve vývoji civilizace (technika) nekoreluje se zajištěním štěstí lidí (stále mají touhy a vášně)  nedá se s tím nic dělat (konzervativec) Přirozenost člověka se mění sociálními vlivy (spoelčnost je proti individuu)

Sigmund Freud Teorie struktury osobnosti Id – neuvědomované pudy
Ego – princip reality; rozum; řídí chování Superego – svědomí + ideální já Teorie instinktu – I života, I smrti – oba jsou energií pro ostatní psych. pochody Duševní procesy jsou neuvědomované (iracionální podstata) x vědomé procesy jen minimálně (praktické racionální vědomí) Nevědomé iracionální síly – přirozené  motivují, vysvětlují tím lidské chování Základní pud je libido (sexuální pud)  princip slasti  vliv na lidský život a rozhodování, téma dětské sexuality  všechny pudy dohromady vytváří vitální energii k životu  ID Neustálému užívání se (ventilace pudů) brání kultura (princip reality) – sociální prvek, zvnitřnění norem  SUPEREGO Vyrovnání chtíčů a reality, umírněnosti je EGO – vyrovnává princip reality a princip slasti Když pudovou část příliš potlačujeme, přichází psychické problémy (zánik jedince)  příklad vytěsnění pudu sexuality v raném dětství (pokud je to příliš silné – vliv i v dospělosti – neurotické choroby = princip posunu – strach z otce se transformuje do strachu ze psů, při odstranění nemoci se musí přijít na ten základ a rozumově ho zpracovat Když se id příliš uvolní, ve společnosti přestává kultura platit/fungovat  pudy vítězí  válka Je to neodstranitelný konflikt idu a superega Člověk je přirozeně krutý a asociální – na uzdě ho drží společnost a kultura Egopsychologismus = psychopatie, dětské domovy, úchylky, poruchy

Metody psychoanalýzy Sugesce a hypnóza Volné asociace Výklad snů
uvolnění cenzury superega Výklad snů

Kritika Freuda Kulturní podmínky mění člověka  člověk mění kulturní podmínky Biologické temné stránky nevysvětluje a nezkoumá, pouze je předpokládá Psychická struktura lidí se proměňuje Nezformuloval žádný zákon psychoanalýzy Neurčil jasnou hranici mezi vědomím (racionální) a nevědomím (iracionální)  o rozumu i emocích mluví jako o nevědomí Neuvažuje o sociální biografii člověka Zpětná vazby působení psychická struktura lidí se liší i geograficky – neplatí jeden psychický model Nemluví o specifickém psychickém vývoji každé osobnosti a jejím zvláštním způsobu ovládání pudů (vytěsnění, ovládání, zákazy, atp.)

Přínos Freuda Balík vědomí + nevědomí  obrovský vliv na teorii nevědomé motivace jednání (např. Giddens) Pokračovatelé: Jacob Moreno E. Fromm H. Marcuse J. Goldmann Mitchell K. Horneiová T. Parsons

Budoucnost jedné iluze
Kombinace znalostí psychického života pacientů a znalostí dějin, umění a literatury Nevědeckost, spekulace, hypotézy Literárně vytříbený styl (výklad, protiargumenty) O člověku a kultuře (1989) Co čeká naší kulturu v budoucnosti, když nebude založena na náboženství? Vliv kultury na psychiku lidí (omezení pudů, role náboženství) Kultura - vědění a dovednosti (oheň, elektřina), zřízení sociálích institucí (regulace vztahů, dělení statků), koheze společnosti Elitářské pojetí kultury (malá skupina nositelů) lidé se navzájem nesnáší – pozabíjeli by se nebýt kultury (integrativní funkce kultury)  kultura chce zmenšit tíhu pudových objetí velká masa lidí, jímž je kultura vnucována – zvnitření kultury masou (výchova) – přísluší k té nejlepší kultuře (odměna), umění je širokým masám nepřístupné Náboženské představy – iluze kultury – nejsme schopni 100 % říct, jestli Bůh existuje  je to síť pro ukotvení a vyrovnání se s frustracemi (kulturní odkaz), polidštili přírodu, dali ji tvář a zmírnili tak její nemilosrdnost, získala na významu, strach z toho, že nevíme, prč žijeme nebo co bude po smrti Význam morálky (funkce Boha) – odměna za strádání je představa posmrtného života Náboženské představy utváří kulturu a naopak Pokud zmizí náboženství v moderní spol. se náboženské představy vytrácí přirozeně – neslučitelnost s racionalitou (nejsou důkazy) Náboženství je podle něj infantilní neuróza – vznik po zřeknutí se pudů a náhradě morálními příkazy (kolektivní superego) Změna je postupná – chce přesvědčit lidi, že morální příkazy mají racionální základ (neurózu lze překonat), důvěra v nenáboženskou výchovu (odstraní deformaci lidské psychiky), náboženství nejde nahradit vědou

Totem a tabu Jakým způsobem vzniká lidská kultura?
Směsice různých informací (pověsti, mýty, život současných divochů, neurotici Systém totemismu (1. artefakt) – totem Exogamie Pratlupa Kolektivní psychologie totem: zvíře, rostlina, přírodní síla – vztah ke celému rodu, praotec celého rodu (ochrana, pomoc) – základ společenských vztahů Exogamie – posvátné pravidlo podle totemu (nezabíjet, chránit zvíře na totemu  totemická hostina (snědí to zvíře) – brání incestu (lidé v totemu nemohou, ani vzdálení příbuzní) Připomíná mus to systém neurotiků (systém pravidel kvůli bezpečnosti, přenesení původních příkazů z minulosti/pratlupa – Darwin V pratlupě samec a samičky  synové naštvaní z jeho privilegií a zabili otce  pocit viny – odvrácení vinynáhradní předmět totem – zvíře – už ho nemůžou zabít – náhrada Náboženství – bratří Ježíše krita trpěli za zabilití otce – on se sám obětuje, žádná zvěř ale člověk chtěji harmonii

6. Antipozitivistické proudy v sociologii a humanistická sociologie.
19. století – kulturní skepse Kapitalismus Protievolucionistická tendence Rozvoj antropologie a etnografie Kulturní difúze (difuzionismus x funkcionalismus) E. Tylor G. Tarde F. Boas C.L.Strauss rozdíly tříd  kritika kapitalismu (reakce Pareta, Durkheima, atp.), i Spencer byl skeptik vůči kapitalismu (svazování obchodu, zásahy státu, imperialimus) x pozitivistický evolucionismus (vrchol vývoje společnosti je kapitalismus) Rozbití struktury rodiny, sociálních vztahů, pospolitosti, sousedství, nárůst byrokracie, militarizace států, hromadění kapitálu v malých skupinách vzájemná kritika historiků a sociologů (historici = připoutni ke konkrétnm faktům historie, žádné obecné koncepce) x (sociologové – obecné koncepce, ale často zjednodušení, vybírají si co chtěji, historicko-srovnávací metoda, bez empirických faktů – Comte, Spencer) Etnografie – materiál z ciziny, materiální a kulturní podmínky jsou různé = vývoj společností je také různý (australský totemismus) Kulturní difúze – šíření kultury /národy se navzájem ovlivňují, není to časově omezené – kultura se sama vyvíjjí a sama je ovlivńována vnějším prostředím a jinými kulturami x funkcionalismus (antropologie, difúze může být příliš velké zjednodušení, zájem o sociální struktury a funkce lidí v nich, hlubší smysl dějin  Malinowski, Parsons, Durkheim)

Antipozitivismus Rozvoj přírodních věd
Mizí Newtonovská fyzika  relativita Einsteina Přírodní vědy – změna paradigmat Krize mechanicismu a pozitivní metody Role jazyka, zkušeností, interpretace líbivá změna pro sociální vědce – to, co se do té doby pokládalo ve fyzice, chemii, biologii, matematice za samozřejmost padlo  byl to příliš jednoduchý koncept (už nelze na základě polohy, směru a rychlosti atomů předpovídat jejich budoucnost)  nelze to tedy ani přenášet do společenských věd Pozitivismus nevede ke správným výsledkům (čistá data neexistují  pojmy se znečistí vlastní interpretací člověka)

Reakce Scientismus Krok zpět  obhajoba přírodních věd
Ideologie vědy – věda má hlavní úlohu v kulturním systému, je to světonázor Metody přírodních věd Krajní pozitivismus metody přírodních věd jsou jediné možné použitelné pro řešení všech problémů Metoda tradičních humanitních věd (filosofie) – nic neřeší, jen dává stále nové otázky Budou se řešit vztahy věcí a ne jejich vznik

Reakce Integrace poznatků – aplikované vědy
Metavěda (zastřešení všech věd) Husserl – je zapotřebí vyvést vědy z krize- fenomenologie Ukážou se všechny meze (hranice) všech věd a hledá se jejich zastřešení Krize nových experimentů a starých poznatků

Reakce Definuje se rozdíl přírodních a humanitních věd
Anglosaské pojetí Humanitní vědy (filozofie, filologie) Společenské vědy (sociologie, psychologie, ekonomie) Německé pojetí (věda o duchu x přírodní vědy) Předmět a metoda zkoumání se velmi liší – nelze je stejně hodnotit Protinaturalistické proudy Přírodní vědy nedokážou zobrazit složitost společenského života – Kantovci, Weber Nové hranice aplikace přírodních věd do společenských věd Nastolit vědecké bádání ve společenských vědách

Novoidealismus Obnova idealistické koncepce vědy (Kant)
Nepřátelství ke spekulativnímu přístupu Zkušenostní charakter humanistických věd (empirie) Společenské vědy jsou specifické Liší se od přírodních věd Odhalujeme souhrn zákonů sociální reality Sociální realita je vysvětlena individuálním principem (vnitřní motivy, vlastní směr = aktér) Problém poznávacího principu potlačena pozitivismem Filosofie dějin se dále nepěstuje (neexistuje obecný model panovníka – vždy jde o individuální život) Sociologie poznává realitu – historie je jen pomocná věda Vědec poznává, ale je ovlivněn tím, co mu řekne subjekt – poupravuje to

Wilhelm Dilthey Zkoumá obecné podmínky pro poznávání
Důraz na historickou realitu (jednotlivci ve vývoji) Specifický přístup humanitních věd (společenský život) To, co se odehrává v člověku, lze pochopit – sledujeme motivy a cíle jednání, pochopíme vnitřní prožitky = porozumění Hledáme význam a smysl lidského jednání Kritika pozitivistické sociologie Poznání je vždy vztaženo k hodnotám dané epochy Relativismus pochopíme to, protože se dokážeme vcítit, odhadneme to podle sebe Popis, vysvětlení a porozumění Smysl lidského jednání je individuální (nejde o obecné konstrukce na všechny lidi, zákony – to hledá pozitivismus) Kritika dogmatismu, metafyziky Bojuje proti objektivizaci lidského chování (třída dělníků objektivně neexistuje – schází se v nějakém klubu?), struktury podle něj neexistují, hodnota peněz neexistuje Inspirace pro Simmela, Webera, Cooley, Sorokina, Znanieckieho Interpretujeme vždy ve vztahu k dobovým hodnotám (na chování středověkého člověka mělo vliv náboženství a nelze to oddělit  hodnoty se neustále mění a s nimi i lidské chování  obecně nic neplatí (dynamika)

Novokantovci Vycházeli z Kanta, navazují na Diltheyho
Rehabilitace filosofie a společenských věd Antimetafyzický postoj Odpor vůči spekulaci Odmítají pozitivismus Proti lineárnímu vývoji 2 hlavní školy Margburská škola Bádenská škola antimetafyzický postoj – odmítá objektivní idealismus (Hegel) Kam s filosofií? proti pozitivistickým dogmatům (fakta nejsou)

Margburská škola H. Cohen, Natorp, Cassirer, Stammler
Menší vliv v sociologii Vliv ve vědecké logice Konstituce platných vědeckých pojmů přírodních věd Poznávání světa jako celku Vrací se k filosofii kultury, kulturním základům vědy

Bádenská škola Windelband, Rickert
Úkol filozofie = zkoumání poznávacích metod věd Sociální celky jsou specifické Nové dělení věd (podle formálního cíle poznání): Nomotetické vědy (hledají obecné zákony) Idiografické vědy (hledají jedinečné aspekty) Vztažení k hodnotě Základy společenských věd úkol filozofie je stále velký, nemůže se rozpouštět v historii Vědy už nelze dále dělit na přírodní a humanitní, musí se vymezit podle formálního cíle poznání a ne podle předmětu Nomotetické vědy jsou většinou přírodní vědy, protože hledají obecné zákony, chtějí vysvětlovat – v humanitních vědách sem patří sociologie, ekonomie, biologie Idiografické vědy hledají jedinečnost, individuální charakteristiky, základem je vcítění – historie, geologie (koryto Vltavy) My sami konstituujeme předmět poznání – vybíráme si, co chceme ze sociální reality poznat a vše ostatní ignorujeme (Weber – legitimní výběr vědce jeho hodnoty) = hodnota (smysl nad bytím, nad realitou) Obrovský vliv na Webera (Ricker jeho přítel) – problematika hodnot (normativní koncepty), typologické procedury

Institucionalizace sociologie
Změna témat empirických výzkumů, katedry, organizace Evropa: Rozvoj v Anglii 1903 – Londýnská socg. společnost, časopis Sociological Review 1907 – Londýnská univerzita (Oxford, Cambridge ještě nedostupné) Rozvoj v rámci etnologie a antropologie Sociologie se rozšiřovala – vznik institucí Sociological Review založil Hobhause

Francie Comte ovlivnil začátky negativně Pozitivistická sekta, náboženství Zvláštní, zastaralá věda Vliv empirických výzkumů – sociální věda Durkheim (1896 – profesor sociálních věd Klasické školy uzavřené Sorbona – sociologie součástí pedagogiky, učení o morálce a náboženství

Německo Filozofické fakulty se soustředí na humanitní vědy (filologie, filosofie) Empirické výzkumy (občanská povinnost, ne akademický zájem) – snaha o sjednocení empirie a teorie Spojováno se socialistickým hnutím Tönnies, Simmel, Weber filosofie má výhrady proti empirickým vědám – pozitivistický odkaz – západní výstřelek v sociologii Filosofové nemají rádi Marxe

USA Nejlepší podmínky pro rozvoj Tradiční systém vzdělání ještě stále není uzavřen – nové univerzity, nové obory Dostatek materiálních prostředků (vznik institucí, profesoři) – Chicago Velká konkurence mezi studenty Sociologie jako nástroj reformního hnutí (urbanizace, industrializace, integrace lidí) 1895 – American journal of sociology, American sociological review 1905 – Americká socg. Společnost, zakladatelé z jiných disciplín (právníci, novináři) Summer, Small, Vincent, Ward (1. prezident) Dynamický rozvoj (10./20. l.) – studenti jezdí do Evropy  supervelmoc Mezinárodní sociologický ústav (1894 Worms) – mezinárodní konference (Tonnies, Simmel, Wundt, Ward, Giddings) financováním Rockefelerem Sociologové tehdy nebyly příliš propojení – přicházeli na podobné věci, paralelnost s Evropou – inspirace Spencerem a Comtem  ani v Evropě na sebe příliš nereagují (Durkheim zmiňuje Webera jen jednou, Weber ho odebíral, ale nezmiňuje ho), Pareto nezmiňuje vůbec nikoho - roztříštěnost Studenti studovali u Alfreda Webera (bratr) – Meed, Cooley, Parsons, znali dobře německou filosofii (Jaspers, fenomenologie)

Shrnutí Sociologie řeší společné problémy (moderní kapitalismus po rozpadu tradiční společnosti) Stanovuje si pravidla a metodologii vědy, potřeba metody Osamostatňování se od filosofie a spekulace Snaží se pojmy prověřit empiricky = humanistická sociologie obecná orientace v sociologii (jedinečnost sociální reality, chceme porozumět smyslu, které vytváří subjekty, interpretují ho Kritický přístup k sociologii (odpovědnost za to, co dělá – jak s ní bude naloženo, rozvoj společnosti, orientace na lidi (pokračování v Ch. W. Millsovi v 50.l.)

7. Tönniesova dichotomická typologie společnosti

Ferdinand Tönnies (1855 – 1936) Německo Významný autor
Předznamenání myšlenek Webera, Simmela Empirický sociální výzkum Publikoval v Americe Vliv Schopenhauera, evolucionistů, teorie sociální směny Dílo: Život a učení T. Hobbese Pospolitost a společnost 1887 Základní formy čisté sociologie Marxův život a učení 1921 Kritika veřejného mínění 1922 německo, rodina bohatší, dobytek do anglie, vzdělání, kulturní prostředí, přítel störma básník – láska k literatuře, Studium: klasická filologie (doktorát), sociální a politické vědy, dějiny sociálního myšlení, politická filosofie – soukromý docent Cestuje po Evropě – píše – pozice na univerzitě – podporuje stávku dělníků v docích – musel odejít kvůli ministrovi kultury – nebál se veřejné konfrontace 1906 – 1. prezident německé sociologické společnosti před 1. světovou válkou Pospolitost a společnost je velice populární dílo – němečtí intelektuálové se v tom poznávají (strach z pozitivismu, liberalismu a Anglie) – chtějí třetí cestu  tradiční nacionalismus (reakce na ohrožení ze západu, strach,, německé hodnoty – romantika, tradice, ideály) Tonnies to ale odmítá – je pokrokový, racionální, neutrální (Weber píše panflety proti západu, Durkheim proti Německu, ale Tonnies je vklidu) je proti nástupu Hitlera (vstoupil do sociální demokracie – i když váhal kvůli akademické neutralitě) – 1932 Hiter německým předsedou – vyzívá k násilnému potlačení sociálního nacionalismu – vyhodili ho Umírá v chudobě Byl velkou inspirací (např. mluvil o kategorii ideálního typu – projevilo se to u Webera i Simmela (sociální formy) – razil jim cestu vliv Schopenhauera – pojem vůle, typy vůle a vliv na jednání jedince vliv evolucionistů – vývoj společnosti od primitivních forem – poznatky německých historiků, právní rozbory

Ferdinand Tönnies Základní formy čisté sociologie
Teorie nenabízí definitivní konečné poznání Je to doplněk k empirického zkoumání  přípravný krok Nabízí pojmový aparát Eklektická syntéza  je to syntetaické, ale má to význam k aplikaci pro empirii Aplikovaná sociologie Empirická sociologie Čistá sociologie Důraz na oddělení sociologie od přírodních věd Sociální svět můžeme pochopit pouze pohledem zevnitř ne vždy vnímáno kladně - kompromis při sloučení spekulace a empirie Aplikovaná socg. – dynamika společenských jevů Empirická socg. – sociografie, výzkumy, sekundární analýzy, statistiky = delikvence, sebevražednost, průmysl, demografie, politické strany (aktuální problémy světa) Čistá sociologie – příprava k empirii, koncept, pojmy a schémata prvořadé v začátcích sociologie (což byla tato doba)

Sociologie Různé vědní přístupy se zabývají různými typy vztahů
se zabývá fakty vzájemného uznání Motivy jednání lidí Vzájemnými vztahy Základem těchto vztahů je očekávání Vůle ovlivňuje jednání lidí a typy jejich vztahů (je to motiv, který není vždy racionální) Sociální jevy vyvozuje z psychických jevů jedinci jednají pod tlakem vzájemných očekávání Vzájemné ovlivňování s Weberem

Pospolitost (Gemeinschaft)
Přirozená vůle (wesenwill) Společná vůle komunity (zvyky, tradice, hodnoty) Prvotní typ asociace lidí – přirozená Vztahy na základě blízkosti, pokrevnosti, citů (matka a dítě, sourozenci, manželé) Pohlaví a původ = příbuzenství v rámci domácnosti Složitější pospolitosti Sousedství (teritoriální, půda a zvyky) Přátelství (hodnotová, zájmy a hodnoty) Do vztahů se zapojujeme jako celistvé osobnosti Sympatie od Tönniese Chce syntézu pospolitosti a společnosti přirozená vůle – člověk jedná jako by skrze něj jednala příroda, pramen lidského života, spjato s životem, bytostí, jeho city = ztělesnění lidské bytosti (základem jednání jsou vnitřní potřeby, touha, pud) – iracionální vůle Sousedství – vztahy na základě blízkosti území – vesnice Přátelství – vztahy na základě sdílení hodnot, společné práce a aktivity Ve vztahu jsme celou svou osobností nejen částí

Společnost (Gesellschaft)
Arbitrární vůle (kürwille) Fyzicky blízko sebe (velkoměsto) Společnost jako stát – formální aparát Dobrovolné formální a neformální organizace Spojení jen částí osobnosti – primární je funkce člověka (prodavač, pekař) Uplatnění vlastních zájmů a cílů Oblasti jednání jsou omezené Kalkulace (služba za peníze) Formální práva Veřejné mínění Cizinci arbitrární vůle – člověk se může rozhodovat mezi prostředky k naplnění cíle (po předcích, kultura, vlastní cíle – neterminované přírodou), zakládá společnost, racionální vůle, úvaha, kalkulace, jednání zaměřeno na realizaci cílů Asociace – formální organizace, přátelé – neformální organizace  společný cíl, akciové společnosti – nemají ani sdílený společný cíl (co největší zisk pro každého) Oblasti jednání jsou omezené – pekař nám nespraví auto, nemůžeme to po něm ani chtít Ve společnosti všichni kalkulujeme (výhodnost), v pospolitosti nechceme nic na zpět Formální práva – sankce za překročení hranic vztahů Chytlavé pro nacionalismus Není jasné, zda je to vývojová koncepce anebo typologická koncepce ve všech společnostech

Dichotomie společností
Čisté pojmy Evoluční koncepce x typologická koncepce (?) Chtěl konstruovat filosofii dějin Ideologický aspekt pro ostatní (romantický návrat k pospolitosti) Teoretický aspekt  příprava k empirické práci analýzy sociálního života vývoj Tonniesovy společnosti začíná v kapitalismu (oceňuje Marxe) – ale! – Marx viděl kapitalismus jako příčinu rozpadu sociálních vztahů, ale Tonnies naopak Tonnies chce nový typ pospolitosti – pospolitost ducha, hodnot a přátel, ale bez tyranie pokrevnosti, zvyků a nesvobodné vůle

Role vědy Pospolitost: náboženství, tradiční výklady – dávaly prostředky i cíl poznávání Společnost : je nutné dobře poznat realitu, poznat důsledky jednání, vybrat prostředek jednání Ale! Vědecké poznání spoutává  otroci vědeckého poznání Kritika moderní racionality vědecké poznání - dobrý výběr prostředků pro dané cíle Vědecké poznání odděluje člověka od možnosti si prostředek vybrat  je tak mnohem racionálnější, dělá to, co věda řekne (už to není tradice, kdo nás ovládá, ale věda) Věda ví, co je pro dítě nejlepší,a když to ta žena nedělá, je špatná Vždy se ví o té nejracionálnější alternativě

Veřejné mínění * Kritika veřejného mínění 1917 Přístup jako R. E. Park
Anachronický přístup Normativní zabarvení Nový typ pospolitosti: Veřejné mínění – vědecké mínění inteligence o světě, stabilní vědění  stabilní společenská forma Elity vzdělaných veřejné mínění - nižší druh veřejného mínění Nekonzistentnost, nestabilita, bez vědeckosti Neelita Postupně vymizí pospolitost – Veřejné mínění (velké V) x veřejné mínění (malé v) V jeho novém typu pospolistosti dojde ke sjednocení lidí, šíření mínění tiskem, rozšíření vědeckého poznání – nahradí se tak náboženské představy, narůstá masa lidí s vědeckým míněním – vzdělání neelity  nižší veřejné mínění zanikne Tonnies nezvažuje kkonflikt mínění od expertů, změny názorů

Kritika a vliv Vlivná kniha Pospolitost a společnost
Dichotomie společností Ve stínu Webera a Simmela Populární mezi válkami (polemiky, inspirace) Záhajil cestu řešení sociálního realismu a nominalismu Chtěl se distancovat od pozitivismu a idealismu Zaměření se na individuální jednání (sociální vztahy) Komunitarismus Komunitarismus - Z společnosti – jak je možné transformovat společnost bez ztráty pevných vazeb?

8. Georg Simmel a formální sociologie

Georg Simmel (1858 – 1918) Německo Filozof (odmítá být sociolog)
Nesystematický – vliv humanistické sociologie, kreativita, inspirace 25 knih a 300 článků (salóní sociologie) Úvod do morální filosofie Problém filosofie dějin Filozofie peněz Peníze v moderní kultuře a jiné eseje Sociologie O sociální diferenciaci Malá sociologie židovský původ, univerzita – doktorát, psal o jódlování, hudbě, O podstatě hmoty (monádologie Kanta) Soukromý docent V Berlíně přednášky o etice – i socg. Problémy Simmel čelil antisemitským náladám, zůstává stranou politického a soc. dění; drží si odstup také vůči aktuálním soc. otázkám a dobré finanční zabezpečení mu dovoluje věnovat se různým aspektům společenských věd Simmel+Weber+Tonnies – založili Německou sociologickou společnost

Základní dílo Nesystematické:
Program sociologie mlhavý (filosofie, dějiny umění, etika, estetika, literatura, náboženství, hudba) Základní filosofická stanoviska se mění Žádný systém pojmů Popularizace díla – mění formu výkladu i témata Fascinace bohatostí sociální reality vliv pozitivismus – darwinismus – novokantovství – filosofie života (vliv Bergsona a Nietzscheho) Pojmy jsou podle něj zkostnatěním reality – nezachycuje je – systematické poznání ani nelze = iracionální intuice je hlavní Poznatky ze všech oblastí, co ho bavily Vše se vším podle něj souvisí – více perspektiv – postmoderna to miluje

Pojetí sociologie Nová definice vědy (mnohem úžší)
Věda o formách zespolečenštění = formální sociologie Sociologie abstrahuje ze sociální reality  osamostatnění se od jiných věd Nový předmět sociologie = vztahy mezi jedinci Sociální vztahy utváří individua Zkoumá formy těchto vztahů Mikrosociální povaha socializace jedinců Čistá (formální) sociologie – teorie Obecná sociologie – historie Filosofická sociologie – poznávání, metafyzika Nezaobírá se tím, co je sociální – pojem chce zúžit – sociologie se má zajímat o vztahy mezi jedinci Existují základní formy zespolečenštění? Nový předmět – suma vztahů mezi jedinci  přetvoření se v kolektivitu  jaké mají ty vztahy formy? (x nezkoumá společnost jako celek, důležití jsou pouze individua) potřebuje se dostat ze zaměňování se socialismem (Comte, Durkheim) Formy vztahů jsou věčné, stejné, nad sociální realitou Nikdo ještě nezkoumal mikrosociální povahu socializace – role, pozdravy, gesta  člověk není členem velké formální organizace a přesto je v procesu socializace ve všech okamžicích života moderní individuum vzniká postupným vymaňováním se z dosahu tradiční skupiny, která ho původně zcela pohlcovala

Formy (formální sociologie)
Sociální forma je neměnná (např. dělba práce, nadřízenost a podřízenost)   formální podobnost sociálních vztahů Formy  pravidla pro individua Formy vztahů jsou důležitější než jeho obsahy Opakovatelné stránky sociálního života Společné všem sociálním skupinám Čistá forma = podstatné rysy vztahu Střední cesta mezi realismem a nominalismem Společnost neexistuje, existuje pouze vzájemné působení mezi jednotlivci, neustálá aktivita, dění apod. např. vztah věřitel a dlužník (formální vztah – peněžní styk), obchodní partneři, přátelé, vazal a lenní pán Obsahy vztahů jsou důležité pro psychologii anebo jiné vědy Formy nejsou pouhou generalizací sociální skutečnosti – jsou to čisté formy (máme už představu o tom, co je přátelství a přizpůsobujeme se tomu) Jedinečnost člověka není nejdůležitější (psychologismus, sociální nomunalismus: pouze individua jsou důležitá)  formy jsou důležité (sociologismus, sociální realismus: celky nezávislé na jedincích Comte): společnost není jen suma individuí, ale vztahy mezi nimi  vnitřní život jedince je propojen s vnějškem Pochopit psychický život jedince nestačí k pochopení sociálního života Sociální jevy nemohou být popsány psychologií nepodává systematičtější klasifikaci základních forem interakce → metodologický nedostatek

Formy (sociální interakce)
formy soc. interakce vytvářejí podstatu společnosti nejčistší podoba sociability → hravé formy setkávání, které nemají konkrétní cíl, jsou esencí sociálního života zabývá se elementárními formami interakce, které probíhají mezi 2 a pak 3 osobami Triáda (fenomén moci) (nezávazné flirtování, nezávazná forma konverzace, apod.) ve vztahu mezi 2 prvky ho zajímá vznik vědomí společné věci triáda vytváří nejjednodušší strukturu, v níž skupina jako celek může dosáhnout dominance nad svými členy → tvorba koalic, ustavování většiny triáda poskytuje soc. rámec, který umožňuje vyvíjet tlak na individuální účastníky ve směru společných, kolektivních cílů

Sociální diferenciace
O sociální diferenciaci: vývoj moderní společnosti téma: prohlubující se funkční diferenciace společnosti a rozvíjející se individualismus specializace jednotlivců na urč. úkony v rámci skupiny, anebo specializaci celých skupin v rámci urč. Společnosti křížení soc. kruhů: člověk byl v minulosti posuzován jako člen urč. kruhu, na základě toho byl pak zařazován do dalších odpovídajících kruhů a skupin moderní společnost: skupiny se rozšiřují a prostor pro svobodu jejich členů postupně narůstá, zároveň se však smývá osobitost celých skupin moderní člověk patří zároveň do mnoha skupin částí své osobnosti

Teorie sociální směny mezilidské vztahy jsou jako směna, výměna toho, co v interakci partneři považují za žádoucí Co se děje v sociálních vztazích? Získáváme sociální kapitál Směna je oboustranná Důraz na výsledek vztahu (nejen průběh a forma) Jakým způsobem působí vztah na osobnost? Jak vypadá její aktivní stránka? Jak působí osobnost na vztah? Zakladatel teorie rolí (vtip  uznání za humor), informace, láska, sympatie

Sociální skupiny Předmět obecné sociologie
Zkoumání života sociálních skupin – specifické rysy (zákony, znaky) Nezávislost skupin na jednání jedinců Velké společenské celky – historie vývoje Z společnosti Hypertrofie / objektivizace (příklad peněz, módy, dělba práce) hypertrofie – růst objektivní kultury – jsme otroky svých vlastních výtvorů (Marx – odcizení) = kritika první modernity Peníze – první směna škeble  dohoda co za co a jestli prostřednictvím škeblí anebo směnnou  současnost: z prostředu se stal cíl, věříme v hodnotu peněz a ty mají zjevný vliv na náš život Móda (vkus) – kulturní vzory, které na nás působí nátlakem Nové formy vztahu nás pohlcují a ovládají Dělba práce – osvobození od středověkých vazeb léna – přizpůsobení se moderní kultuře

Fenomén peněz analyzuje peníze jako nejčistší symbol moderní společnosti, jako zobecnělého zprostředkovatele mezilidských interakcí zkoumá předpoklady a podmínky, které ovlivňují povahu peněz a zacházení s nimi v jakých směrech ovlivňují peníze moderní životní styl a celou kulturu peníze sami o sobě nemají žádnou hodnotu, usilujeme o ně proto, že jsou prostředkem k získání zcela odlišných hodnot, umožňují volbu toho, co si za ně koupím a můžu se rozhodnout kdy filosofie peněz – z hlediska pojednání hodnoty je to zastaralé/anachronní Podmínky kultury mají vliv na vznik peněz  peníze ovlivňují životní styl Peníze – první směna škeble  dohoda co za co a jestli prostřednictvím škeblí anebo směnnou  současnost: z prostředu se stal cíl, věříme v hodnotu peněz a ty mají zjevný vliv na náš život Peníze: podporují tendence směrem k odcizujícím formám objektivace a deformují lidské vztahy; rozšiřují prostor pro osobní sebevyjádření, mohou tvořit vazby s lidmi na dálku

Velkoměsto Problém moderního života je rozpor mezi vůlí individuí uchovat si svou autonomii a tlakem soc. sil, historického dědictví a objektivní kultury → střet ve velkoměstě Město: velké množství podnětů působící na člověka, rozvinuté peněžní transakce, účelový kalkul, nutnost koordinace velkého počtu lidí Čím jsou formy lidského soužití obecnější a abstraktnější, tím více to podporuje individualismus Faktory, které koordinují ve městě aktivit, jsou neosobní Rezervovaný postoj městského člověka je funkční, slouží jako ochrana x naprosté psychické vyčerpanosti → zvláštní forma socializace → umožňuje člověku i v podmínkách vysoce komplexního útvaru a pečlivé koordinace činností podržet si určitou míru osobní svobody a distance Dělba práce a specializace → boj o zákazníky, snaha o to být co nejnepostradatelnější – podporuje individualizaci psychických rysů obyvatel Metropole vede k vyhranění individualizace

Vliv Formální sociologii rozpracovává Leopolda von Wiese
Teorie konfliktu Luise Cosera: pokus o systematizaci Simmelových myšlenek Vliv na George Lukács, Max Scheler, Karl Mannheim, Jeho studie propagoval v USA Lester Ward a klasici chicagské školy Park a Burgess Filosofická sociologie

Vliv Je G. Simmel stále miláčkem postmoderny? (I. Mucha 1994)
Postmodernismus (80. léta) – renesance Simmela Metodologická podobnost Dílčí sociologické problémy Odmítnutí pozitivismu, historicismu Odmítnutí velkých teorií (každodennost) Podkopání zavedených vědeckých diskurzů X vzájemný vztah jednajícího individua a soc. forem jednání X individum si může uchovat svobodu rozhodování X nevybízí k hravosti, ale k individuální duchovní kultivaci Kritika modernity (70. léta) – dezintegrace jedince, normování sociálních vztahů postmoderna – expresionismus: chce realitu vnést nezprostředkovaně na plátno, ne skrze formy „Před formou je vždy touha, napětí, hluboké vření, které hledá slova, slova, které zároveň usmrcují tuto touhu.“

Peníze v moderní kultuře a jiné eseje
Krátké eseje Koketérie, móda, hanba, cizinec Šperky a ozdoby, stydlivost, hanba, diskrétnost, peníze Kategorie nadřízenosti a podřízenosti – sociální nerovnost, konflikt Typičtí aktéři soc. života: typy cizince, přítele, prostředníka, straníka, renegáta, chuďase, lakomce, hýřila, aristokrata, kupce a světce

9. Idealistická tradice: Max Weber
J. Šubrt, J. Balon: Teorie jednání J. Keller. Dějiny klasické sociologie. Kapitola 7

Max Weber (1864 – 1920) Historik, právník, ekonom
Jeden z nejvlivnějších sociologů Zakladatel humanistické sociologie Základ interpretativní sociologie (rozumějící sociologie – Verstehen) Metodologie společenských věd Dílo: Hospodářská etika světových náboženství Hospodářství a společnost Politika jako povolání Autorita, etika a společnost Metodologie, sociologie a politika Sociologie náboženství Protestantská etika a duch kapitalismu (1904 – 1906) najčastěji citován Historik, právník, ekonom Soukromý docent, profesor Velmi široké dílo, encyklopedické znalosti Společenskou vědu chápal komplexně (zahrnuje právo, dějiny, filosofii, politologii, ekonomii) Život: narodil se v rodině právníka, jeden z 8 dětí už při studiích se věnoval četbě historických děl (Spinoza, Kant, Schopenhauer) studuje práva, ekonomii, historii, filosofii, teologii → dějiny antiky, moderní obchodní právo a soudobá teorie státu 1889: obhájil dizertaci v Berlíně – analyzoval vývoj obchodního práva v italských středověkých městech člen Spolku pro soc. politiku → vyhodnocení dotazníkové ankety o agrárních poměrech ve východním Prusku 1893: žení se, jmenován mimořádným profesorem Berlínské univerzity v oboru obchodního a německého práva, stěhuje se do Freiburgu kde je profesorem národního hospodářství a finančnictví 1897: první nervové zhroucení – ukončuje dráhu profesora a poté cestuje po Evropě a studuje dějiny církve 1902: na krátko obnovuje přenášky, čestný profesor věnuje se badatelské činnosti cestuje po Americe, kde se zabývá problematikou protestantských sekt, polit. systému a postupující byrokratizaci 1907: druhý nerovový záchvat, působí jako soukromý badatel 1909: zakládá s Ferdinandem Tonniesem, semelem a Herknerem Německou sociologickou společnost → vystupuje x rasistické ideologii 1912: vystupuje ze společnosti kvůli neshodám o hodnotové neutralitě soc. věd 1911: věnuje se studiu společnosti a náboženství v Číne, Indii a Předních východě styky s vlivnými učenci: Sombart, Windelband, Simmel, Jaspis, Michels a další 1913: seznamuje se s alternativními kruhy vegetariánů, anarchistů, apod. : účast na diplomatických misích v Bruselu, Vídni 1918: účast na mírových jednání ve Versailles : univerzita v Mnichově – slavné přednášky věda jako povolání a politika jako povolání 1920: přepracovaný, zasažen zápalem plic španělskou chřipkou umírá

Myšlenkové vlivy, dobová situace
Kritika naturalismu a pozitivismu Snaha překonat historicismus Německá historická škola Chce zkoumat jevy v jejich historické specifičnosti Přesná pravidla zkoumání (ne pouze historicky či iracionálně) pozitivismus – odprostit se od historie, hledání obecných pojmů

Novokantovství Do reality vnášíme vlastní schémata My konstruujeme fakta Rozdílný přístup přírodních a humanitních věd Racionální konstrukce (ideální typy) toto tvoření fakt je nutné, jde o to si ho uvědomit a vybírat, která fakta máme vnést tak, abychom tvořili ucelený a logický obraz světa

Marxismus Kritika Marxova ekonomického redukcionismu Vznik kapitalismu Pojem třídy (stavy a strany) Spolu s Tönniesem se Marxem více zabývali Vztah k Marxovi dynamický – některé věci přijímá a některé ne Marx: kapitalismus vzniká až po rozpadu feudalismu Weber: podmínky vznikly už dříve (bránily tomu některé faktory)

Margburská škola (Rickert) – vědy nomotetické a idiografické Dilthey – porozumění, smysl a význam lidského jednání, motivace lidí F. Nietzsche Jedinec se rozhoduje zcela arbitrárně, které hodnoty bude vyznávat Odkouzlení světa – účelová racionalita Charismatické osobnosti Byrokracie

Základní pojmy * Hospodářství a společnost
Chování a jednání, sociální jednání Subjektivní smysl jednání Ideální typ Účel Panství Moc Autorita Legitimita a legalita Vrstvy a třídy Byrokracie

Sociologie jednání Jednání se liší od chování.
Chování: je reaktivní a afektivní. Chování nemá předem stanovený cíl. Jednání ano. Jednání: má cíl a lidé mu přikládají smysl Sociální jednání: orientováno na jednání druhých Smysl jednání - předpoklad porozumění Subjektivně míněný, jednorázový, individuální čin Smysl objektivovaný (faktický) – ověřený, opakovaný, hromadný čin Nominalismus – hledání podstaty sociálního jednání (smysluplnost, určený cíl, orientace na druhé lidi) Sociologie se musí zaměřit na smysluplné jednání aktérů. smysl jednání – kauzální výklad konkrétního jednání, správné vyložení (popsat vnější motivy a porozumět jeho smyslu) soc. výtvory a instituce nejsou ničím jiným než jen projevy jednání konkrétních jedinců, kteří sledují své vlastní cíle a hodnoty

Jednání Jednání je sociální když prostřednictvím subjektivního významu, které mu přisuzují jednotlivci, bere v úvahu jednání ostatních Ze sociálního jednání vznikají složité sociální útvary – skupiny, instituce, konflikt, trh, solidarita atd. Každé jednání člověka (lidí) má sociální obsah, souvislosti, dopady Vyplývá to ze systémových souvislostí lidského činu Sociologie jako věda o sociálním jednání usiluje o vysvětlení jeho průběhu a účinků

Jednání Porozumět jednání člověka můžeme dvojím způsobem
Kauzálně-adekvátní porozumění (zkušenostní) Adekvátní smyslu situace (porozumění) Chování lidí lze pochopit, porozumět mu na základě jejich motivace, záměrů, hodnot, názorů, myšlenek atp. příklad spotřebního jednání (spotřeba biopotravin podle pohlaví, věku, příjmu, dětí  sociodemografické údaje, statistika  podle Webera to nestačí (jen jednoduchý vztah)  chceme zjistit motivy, porozumět tomu Motivy = péče o zdraví, environmentální motivy Když vytváří ideální typy jednání – skloubí adekvátnost smyslu i kauzální jednání Složitá metodologie (dnes je zájem o kauzální vazby = modely) pozorované chování přiřadíme vnitřním konkrétním motivům, které dokážeme z chování jednajících rekonstruovat

Jednání Jednání sleduje určitý cíl. Takže jeho struktura je: cíl – prostředek – vedlejší následky Tři typy jednání podle M. Webera (ideální typy): účelově racionální: člověk si vybírá prostředky podle účinnosti, tak aby mohl co nejlépe dosáhnout zvoleného cíle hodnotově racionální: důraz z prostředků na cíle, člověk sleduje urč. hodnoty bez ohledu na náklady tradiční jednání: vedeno zažitými obyčeji a zvyky, o jejichž platnosti se nepochybuje, rutinní charakter afektivní: emoční stav mohou při tom být použity všechny tři typy formy jednání) Např. při správě obce, řízení pracovní skupiny,vzdělávání, marketingová komunikace...

Sociologie Sociologie = předmětem lidské jednání, smysl jednání, vysvětlení Jak se dobrat smyslu, který uděluje svému jednání sám aktér (subjektivní významy) Multiparadigmatičnost musí umět vyložit komplexní soc. útvary typu stát, pospolitost, feudalismus jako výtvory jedinců jeho sociologie kombinuje pochopení s vysvětlením, přičemž chápání jí umožňuje odkrýt pospolitostní vrstvu jednání, zatímco vysvětlení umožňuje uchopit jeho vrstvu společenskou nemá proto podle něj cenu určovat předmět sociologie, přístupů ke zkoumání společnosti bude vždycky mnoho (= základ multiparadigmatismu) – není jen jedna sociologie

Hodnotová neutralita Vztažení k hodnotám významnosti a nevýznamnosti, které doprovází nutně každou vědeckou práci – výběr problému/předmětu bádání Netýká se to interpretace výsledků bádání; Povinnost vědce reflektovat své vlastní hodnoty, ozřejmit je druhým i sobě a nevydávat je za vědecká stanoviska x zatahování politiky do výuky (dělal Schmoller) hodnotová neutralita ale znamená, že věda nemůže nikomu poradit, co by měl dělat Princip vztažení k hodnotě sociální realita je neuspořádaný chaos, je proměnlivá, nemožnost ji zachytit, zkušenost je omezená  badatel ale má šanci ji poznat, pochopit a uspořádat musí si z ní vybrat na základě vlastních preferencí (hodnot) svůj okruh zájmů/předmětů/sociálních jevů a těm se bude věnovat významné jevy, které jsou hodny toho je studovat, jsou hodnotově vybrány, určeny (podle zájmu a orientace vědce) – nemá to objektivní odůvodnění nemá proto podle něj cenu určovat předmět sociologie, přístupů ke zkoumání společnosti bude vždycky mnoho (= základ multiparadigmatismu) – není jen jedna sociologie Může se stanovit seznam důležitých témat (vědecké paradigma), ale výběr je na výzkumníkovi (hodnotová orientace vědce) ALE! Vědec se musí vyhnout hodnotícím soudům  při interpretaci již postupovat objektivně (zkoumat náboženské hodnoty, ale už jim nedávat význam) Hodnotově neutrální věda – Neměcko, školství, prezentace politických názrů  obhajoba konzervativců x on byl liberál Profesor a studenti měli nerovnocené postavení a učitel jim mohl něco politického vnucovat Hodnotově neutrální věda  profesoři učí studenty kriticky myslet a vzdělávat se, když hodnotí sociální jevy, tak už své kompetence překročili Nemá se přeskakovat z vědy do náboženství – sám byl věřící a poměrně emociální typ (svedl souboj kvůli své ženě), ale nechtěl to míchat s vědou Reaguje na tehdejší situaci na univerzitách (Schopenhauer si shání studenty do třídy populárními (politickými) názory – jsou placeni podle počtu studentů)

Věda K čemu je věda (když nedává návod na to, jak žít)
Poznatky o technice, ovládat svět Metody a nástroje myšlení, cvičení mozku, uchopení světa Porozumět mu Objasnění nevyřešených otázek Neřekne co dělat, ale ukáže důsledky hypotetického jednání

Ideální typy reakce na individualizující německou historickou školu a příliš zobecňujícím pozitivismem Ideální typy Konstrukty umožňující poznání a pochopení Fiktivní a nereálný, umožňuje tvořit hypotézy, poměřovat s realitou Metodická pomůcka Typy podle úrovně obecnosti: 1) nejkonkrétnější – výklad jevů, které se vyskytly ve specifickém historickém období (moderní kapitalismus, ideální města Západu apod.) 2) obecnější – abstraktní prvky soc. reality, které mohou být nalezeny v různých historických a kulturních kontextech (byrokracie, feudalismus) 3) nejobecnější – vysoce racionalizované, empiricky neidentifikovatelné (ekonomické teorie o chování člověka) Porozumět smyslu → srovnání s ideál. typy → zobecnění – vysvětlení (HYPOTÉZA!!!) syntéza různých poznatků – vše se dá dohromady a izolujeme pak typické, důležité vztahy (někdy i vystupňujeme určité rysy) = ideální obraz reality, myšlenkový obraz Není to odraz reality = čím dále je ideální typ od reality, tím lépe Zhuštění vztahů a procesů z reality  slouží ke srovnávání reality s ideálním typem (např. účelově-racionálním jednáním) Existuje hodně ideálních typů (metodologický pluralismus) – vědec je konstruuje na základě sociální imaginace X pozitivismu – teorie vystihuje realitu dobře v podstatě převzal z klasické ekonomie – čisté modely lépe vysvětlují realitu

Sociální struktura Rozvrstvení společnosti je založeno na více (ekonomických, politických, kulturních) kritériích – dimenze, ve kterých jsou lidé v nerovném postavení (nejen ekonomická dimenze) = kritika Marxe Nerovnost je výsledkem nerovnoměrné distribuce materiálních a duchovních statků (blahobyt, moc a prestiž) Třídy (ekonomické faktory) Stavy (kulturní faktory) Strany (politické faktory) Kritika historického materialismu (následovníci Marxe) – stratifikace je závislá jen na ekonomickém postavení multidimenzionální stratifikace jednoduché modely třídního postavení Třída: Marx – odvození třídy od vztahu k výrobním prostředkům x Weber – od postavení na trhu (důsledky podobné) Stav : podobný životní styl, sociální důstojnost, stavovská čest, umění, vkus = odlišení od ekonomicky aktivních podnikatelů Strana: účelové seskupení, vliv podíl na moci (rodina, klub, škola, politické strany, sdružení) ještě nepoužívá pojem sociální status

Typologie panství Moc = šance jednajícího prosadit svou vůli
Tradiční – autorita odvozena od „něčeho odedávna uznávaného“ Charismatické – nadpřirozené schopnosti vůdce; dynamické, nestálé Legální – byrokratický aparát – odborně školený úředník Neosobnost → dehumanizace společnosti moc je každá možnost prosadit uvnitř sociálního vztahu vlastní vůli i proti odporu (moc je specifický typ sociální interakce, soubor prostředků) Primární faktory moci: tělesná síla, chytrost, sugestivní nadání, silná vůle k moci atp. Sekundární faktory moci: moc úředníka aj. Tradiční panství – základem je patriarcha/pán, později stav a feudál, panství vytváří osobní služebníci pána, důležitá je úcta, vědomí stavovské cti a prestiže Panství charismatické – mimořádná (vrozená) schopnost vládnoucího jedince, panství vytváří vybraní jedinci podle charismatických kvalit, emocionálně zabarvená oddanost a víra v charisma, zjevení a iracionalitu Panství legální – formálně právní princip, racionální byrokracie, podřízení zákonům (i ze stran úředníků), kvalifikace výkonného aparátu, racionální pravidla

Sociologie práva Tématické okruhy: proces postupné racionalizace práva
vývoj profese právníků, jakožto nositelů této racionalizace vzájemné vztahy mezi rozvojem práva a vývojem ekonomiky vliv politických forem panství na formální kvality práva průběh racionalizace práva byl velmi nerovnoměrný, byl ovlivněn vládnoucími formami panství poptávka po právnících=rostoucí zájem o směnu a její účastníky právo se vyvinulo v nástroj určený ke smírnému řešení zájmových rozporů

Právo a panství Právo je podle něj sociální fenomén, který má historickou a sociální proměnlivost Je to souhrn norem (platných v určité společnosti) Právo má možnost si vynutit dodržované chování stanovené v právních normách i proti odporu jednotlivce Je úzce spjaté s organizovanou politickou mocí, výlučnou autoritou a aparátem moci (= stát v moderní společnosti) Panství je definováno jako šance, že určitá skupina lidí splní určitá nařízení (poslušnost) a toto jednání se orientuje na takový řád, u kterého věří, že je legitimní. vliv právní teorie na sociologii: ve vymezení → kategorie jednání chápaného podle subjektivního smyslu, který své činnosti přikládá sám jednající; dále napětí mezi formálních charakterem právních procesů a zájmy a hodnotami → napětí mezi účelovou a hodnotovou racionalitou, vědecká neutralita rozbory práva coby základní kameny pro výstavbu jeho teorie legitimních forem panství (poslušnost právu)

Legitimita Legitimita je otázka oprávněnosti a zákonnosti moci ve smyslu její akceptace většinovou veřejností Legalita je shoda s právem, zákonnost. Víra v legitimitu vychází z: tradice, afektu, hodnotově racionálního přesvědčení a účelové racionality V moderní době je legitimita moci vyvozována ze suverenity a mandátu lidu Kritéria nelegitimity: zákony jsou v trvalém rozporu s politickými a mravními principy společnosti, jde o vyhlášení zvůle určitých skupin obyvatelstva, neexistuje zákonná cesta změny zákonů či jejich nápravy Moc je legitimní tehdy, kdy jsou její organizace, funkce a osobní složení mocenských orgánů schvalovány většinou občanů, a to jako oprávněné, zákonné, ústavní a spravedlivé.

Byrokratická společnost
Racionálně řízená organizace Kontinuita Jistota pro adresáta služby (úřad zůstane, úředním může jít) Písemné procedury (kontrola) Neosobní pravidla (objektivita a spravedlnost) Jasné vymezení práv, kompetencí a povinností jedinců Hierarchie funkcí (systém nad-/pod-řízenosti) Obsazování míst na základě předem určených pravidel (kvalifikace) Oddělení funkcí řízení (rozhodování) od instituce vlastnictví (úřad je jen dočasně svěřen) Omezený stupeň individuální iniciativy = zajištění vertikální hierarchie a formalizace Byrokracie: profesní, efektivní, nadosobní způsob řízení hierarchicky uspořádaných organizací (ideální Weberův typ byrokracie) – požadavek moderní doby V dnešní době se byrokracie stala symbolem strnulosti, pomalosti, neefektivity, neužitečných procedur, tříštění individuální odpovědnosti a omezování kreativity pracovníka – formalismus, neosobnost, „bezcitnost“ = byrokratická dysfunkce

Historické práce Studie z hospodářských a soc. dějin
K dějinám obchodních společností ve středověku Právní aspekty římských agrárních dějin Agrární otázka ve východním Prusku Sociální příčiny zániku antické kultury Agrární poměry ve starověku Témata: otázky vzniku a důsledky moderního kapitalismu vývoj právních norem způsoby rozdělování půdy typy kontraktů mezi statkáři a zemědělskými dělníky patriarchální vztahy Správní a vojenský aparát, náboženské hodnoty

Protestantská etika a duch kapitalismu
Hospodářská úspěšnost anglosaského podnikatele náboženské kořeny ekonomické racionalizace (životního stylu) podnikatelů „duch kapitalismu“ / etika povolání J. Kalvín – učení o predestinaci Pár vyvolených, masa zavržených Práce jako prostředek ke spáse Legitimizace ziskové činnosti myšlenka není originální – vysela ve vzduchu Offenbacher, Gothain, Sommbart Polemika se Sommbartem (rozhodující úloha Židů a technického pokroku x vliv duchovních ideí – Weber) inspirace: jeho matka protestantka a jeho otec agnostik a liberál (vliv otce), obdiv vůči USA – ekonomické úspěchy, ideální podmínky pro rozvoj kapitalismu Dílo velký ohlas, ale kritika historiků a katolíků (zjednodušený výklad, jednostranné kauzální vysvětlení + katolíci tvrdá práce, omezení konzumu, zodpovědné užívání vlastnictví, získávání důvěry druhých lidí, úspěch v podnikání = spása, vyšší povinnost Duch kapitalismu = etos nabývání majetku, není to samo cílem – množení majetku a bohatství a ne bezuzdné utrácení – metodická, systematická, dlouhodobá práce Kalvinismus = učení o predestinaci, určení ke spasení, bůh si mne vybral, protože mám úspěchy v práci – to je ten důkaz – hromadění majetku, ale neutrácení Katolicismus = tradicionalismus, orientuji se podle morálních imperativů, spokojím se s tím co je instituce kapitalismu se vytvoří, ale etika a náboženství se postupně vytrácí  zbyde už jen kapitalismus (moderní kapitalismus)

Sociologie náboženství
vývoj náboženských představ v minulosti významně přispěl k celkové racionalizaci životního stylu nahrazení kouzelníků kněžími byl krok k racionálnějšímu sociálnímu světu Proroctví a spása Kontemplace a askeze převládnutí instrumentality → odkouzlení světa (vyšší posvátné bylo nahrazeno každodenní produkcí a spotřebou) kouzelník: praktikuje nárazově, osobní charisma kněží: existence církve, soustavná činnost, uctívání, trvalý zaměstnanecký poměr prorok: Charismatická osoba, hlásá učení nebo tlumočí boží příkazy, Autorita na základě osobního zjevení, Hlásá urč. program bezplatně proroctví etické: tlumočí z pověření boha konkrétní příkazy nebo abstraktní normy a poslušnost vůči nim vyžaduje jako etickou povinnost (Mohamed) prorok exemplární: ukazuje svým vlastním vzorem druhým cestu ke spáse (Buddha) ústředním motiv proroctví: spása (racionalismus buržoazie podmíněný jejím pojetím života cesty za odměnou) ke spáse vedou: kontemplace a askeze v obojích je svět odmítnut

Racionalizace a sociologie náboženství
Zkoumá proces racionalizace chodu společnosti Racionalizace = vědomé jednání vedoucí k urč. cíli Sociologie náboženství: porovnává protestantskou racionalitu s racionalitou konfucianismu, taoismu, buddhismu, hinduismu zkoumá orientaci na zisk zkoumá dopad náboženských aktivit na charakter ekonomických aktivit dané oblasti porovnává západní civilizace s jinými náboženství Weber považuje za nástroj postupné racionalizace způsobu života zkoumá faktory, které přispěly nebo brzdily rozvoj kapitalistického podnikání (v i mimo Evropu) velké náboženské systémy v minulosti přispívaly k postupnému rozvoji racionálního život. stylu → vytvářely koherentní obraz světa a vedly jednající k tomu, aby v jeho rámci používali prostředky, jež jim měly umožnit dosáhnout žádoucích cílů (např. spasení) proroctví hledá nástroje, s jejichž pomocí lze dosáhnout vytyčeného cíle → racionalizace životního stylu Faktory určující rozvoj kapitalismu mimo západní svět hospodářská etika urč. náboženství= praktické podněty jednání, které z náboženství vyplývají

Vliv vliv v USA – Talcott Parsons přeložil protestantskou etiku, navázal na něj v práci The structure of social action po 2. sv.v. byl znovuobjeven pro německou sociologii význam pro Parsonse, Rossi, R. Aron, H. Marcuse jeho vliv v celé oblasti sociologie organizace, analýza byrokracie jeho rozlišení statusového postavení na teorii soc. stratifikace interpretativní sociologie: koncepce výkladů smyslupného jednání konflikt Dahrendorf: kritika marxismu z weberových pozic Habermas: v díle Problémy legitimity v pozdním kapitalismu využívá weberovského tématu legitimizace panství k nemarxistické analýze fungování organizovaného kapitalismu a soc. státu USA - Parsons ho dezinterpretoval  deparsonizace Webera (překlady z němčiny – znám jen skrz Parsonse)

10. Hlavní témata Durkheimovy sociologie
A. Harrington: Moderní sociální teorie, kap.2 J. Keller: Dějiny klasické sociologie. kap.6

Émile Durkheim (1858 – 1917) Ustanovení sociologie jako společensko-vědní disciplíny Studuje zdroje, na nichž je založena integrita sociálního řádu Základ strukturálního funkcionalismu Třetí francouzská republika Sociální a politický chaos Vzrůstají nové střední vrstvy  požadují rovnost (radikalizace dělníků) Dílo: O dělbě společenské práce (1893) Pravidla sociologické metody (1895) Sebevražda (1897) Elementární formy náboženského života (1912) Život: narodil se v chudé židovské rodině, původně se měl stát rabínem  škola Epinal (zamiloval se do katolicismu – agnostik až do konce) hledá sekularizovanou morálku, která by měla působit jako náhrada náboženských hodnot učí na lyceích, studijní pobyt v Německu, stážuje u Wilhelma Wundta v necelých 30 je jmenován mimořádným profesorem pedagogiky a společenské vědy na FF univerzitě v Bordeaux, zahájil výuku sociologie v 38 je jmenován řádným profesorem v Bordeaux, roku 1902 odchází do Paříže (Sorbona)  katedra vědy o výchově a sociologii (Durkheimova škola) dílo: O dělbě společenské práce, Pravidla sociologické metody, Sebevražda, francouzský sociologický časopis L´année sociologique aktivně se účastnil Dreyfusovy aféry, podepsal dopis na jeho obhajobu v Paříži byl velmi uznáván, kontakty na salóny a ministerstva ačkoli byl řazen na politickou levici sám nikdy nikdo k žádnému hnutí nepřiklonil 1912 vychází kniha o základních formách náboženského života 1915 umírá jeho syn André na srbské frontě a Emile se z této rány nikdy nevzpamatoval; jeho poslední texty jsou namířeny x pangermanismu

Vlivy Existuje věda, která by vytvořila nástroj reorganizace?  sociologie jako univerzální společenskovědní disciplína Francouzská myšlenková tradice (J. J, Rousseau – obecná vůle; Pozitivistická sociologie (Comte, Saint-Simon – pozitivní zákony) Polemika s teoriemi rasismu Kritika H. Spencera Německé vlivy – Kant, W. Wundt, Tönnies Škola La Playe (demografické výzkumy, typy rodin) Sociální statistika (výzkumy státních úřadů) důraz na integrující působení nadindividuálních tlaků soc. solidarity (odvozováno z Rousseauovy koncepce „obecné vůle“) vliv Comta a Saint-Simona → chce hledat pozitivní zákony, které řídí chod společnosti a které se v zásadě neliší od zákonů přírodních; chce budovat sociologii jako univerzální společenskovědní disciplínu; Comte první odhalil že dělba společenské práce jako nový typ solidarity ve společnosti kritika Comta za to, že se soustředil pouze na zkoumání idejí a zákon tří stadií je příliš spekulativní Durk polemizuje s biologizujícími směry 19.st. a místo rasy užívá společnost jako hlavní vysvětlující faktor sesouhlasí s herbertovými individualistickými východisky byl proti psychologizujícím přístupům Tarda a Wormse polemika s geografickým determinismem polemika s klasickou ekonomií: x racionálně kalkulujícímu individuu → společenská determinovanost ekonomického jednání W. Wundt - jeho kniha Ethik: sociální fakty typu jazyka, mýtů, zvyků a práva odvozovány mají kolektivní původ, duch národa=kolektivní vědomí Tonnies - dichotomie pospolitosti a společnosti, hodnotová dezorientace - anomie

Soudobé sociální problémy
Náboženství Durkheim se zajímá o sociální vztahy, které se utvářejí mezi věřícími v průběhu jejich společných rituálů → kolektivní rituály Rekonstrukce kolektivní jednoty Sekularizace Socialismus Ústřední je společnost a mezilidská solidarita Úloha státu ve společnosti (řídící funkce) Útlum přehnaného materialismu v moderní společnosti je integrace dosahováno pomocí vzájemnou závislostí diferencovaných částí, nelze jí však dosáhnout bez nějakého systému společenské víry tradice Comta a Saint-Simona → nutno vytvořit nové náboženství (sekularizace je ve společnosti nevyhnutelná, náboženství už nenaplňuje své funkce) integrace ekonomiky do společenských činností koordinovaných státem je v zájmu nejen dělníků, ale naprosto celé společnosti (konsensus), snižuje se míra chaosu a nepředvídatelnosti (x Marxovi – ten chce třídní boj – x Durkheim – to není nutné, sociální anomie pomine, vyřeší to odbory, morální kodexy a regulace práce)  v jeho pojetí neruší konkurenci mezi firmami, pouze ji v urč. rozsahu z pozice státu řídí (organizace) měl pravidelné styky se socialistickými politiky, ačkoli se sám nikdy neangažoval, jeho postoj se lišil od Spensera, Le Bona, Pareta, Webera jedině změna, která povede k opuštění přehnaných materiálních aspirací širokých vrstev, může pomoci sociální otázku vyřešit analýza sociálních hnutí

Sociologie Sociologie jako exaktní přírodní věda = věda o sociálních faktech Sociologický imperialista Doplňuje ji o metodologii a teorii – konceptuální aparát Sociologismus Předmětem studia sociologie jsou sociální fakty, které působí z vnějšku na jedince a určují jeho jednání sociologie zastřeší všechny ostatní vědy (platforma/základna/východisko pro porovnávání všech ostatních věd) – konceptuální aparát (spojení všeho vědomí) – filosofické problémy řeší sociologií (Kantovská otázka kategorie vědění je empirická otázka pro sociologický výzkum sociologismus – pozitivismus v sociálních vědách (sociální fakta, nezávislost na jedincích, vazba sociálních faktů na sociální podmínky (sebevražda)

Sociální fakt Povahu skupin nelze vysvětlit pouze z vlastností jednotlivců z nichž se skupina skládá Sociální se musí vysvětlovat sociálním Sociální fakta: Každý druh jednání Vnější (objektivní) povaha (nezávislost) Existují ale pouze v hlavách lidí Neomezený vliv (nátlak) na člověka, Materiální i nemateriální povaha, Formují vědomí, Vysvětlitelné pouze z pozice objektivní vědy (příklady: zákony, zvyky, obřady, víra, peněžní soustava, úřady, reklama, masová média, kampaně atp.) existují nezávisle na individuích hranice mezi sociálním realismem (nad individui) a sociálním nominalismem (pouze v hlavách lidí)  nezávislé na individuálních vědomích, ale pouze v nich

Metodologie * Pravidla sociologické metody - druhá polovina 19. století Pozitivismus – metody přírodních věd, objektivismus Praktické otázky společnosti Sociální fakta Sociální morfologie Systém jasně definovaných pojmů (bez spekulace) Nepřímé pozorování Materiály ze sociální statistiky Kauzální výklad sociálních jevů Funkcionální výklad jevů Srovnávací metody Normativní hledisko praktické téma – dělba společenské práce (disertace) sociální morfologie – kostra společnosti, objektivní parametry – kolik, rozdělení, jak blízko jsou si lidé, atp. vyhýbá se také plochému empiricismu – požaduje hlubší vysvětlení sociálních faktů (sociální vlivy sebevražednosti – odprostit se od individuálních manifestací) nepřímé pozorování – sledování manifestace kolektivních jevů v jednání lidí – objektivace sociálního postavení (příklad revizora) – sledujeme projevy sociálních faktů = objektivní zákonistosti společenských jevů Sociální se musí vysvětlovat sociálním – nalézt tam kauzalitu, žádná psychologie ani ekonomie nebo se musí hledat funkce mají sociální institucé/sociální fakta ve společnosti – jakým způsobem přispívají k jejímu fungování komparace – (nejlepší by byl experiment, ale to nejde) – porovnávám chování společností v různých dobách a místech – vyloučím izolované působení jednotlivých faktorů, nahradí to podle něj experiment – náboženský život zkoumá už od primitivních společností normální je všeobecné a rozšířené  tímco způsobem dochází i legitimizaci patologických jevů – taky se z nich může stát něco normálního  u rozšířené „špatné“ věci mají svou sociální funkci – ztmelování těch slušných

Mechaniská solidarita
Mechanická solidarita (tradiční společnost, pospolitost) Nízká strukturovanost společnosti Homogenní jedinci, nízká variabilita vzorců chování Kolektivní bytost Sociální mobilita minimální Komunitní život Sociální kontrola Represivní právo (trest kolektivu), rodinné právo Kmeny v pralese, tradiční malé vesnice ( = kmenová společenství) společnost vnímá evolucionisticky → přechod od homogenní ke komplexní společnosti Mechanická solidarita – tradiční společnosti, málo diferencované, (totalitní státy), soudržnost na základě kolektivní vůle, lidé jsou si velmi podobní, cíl je maximální homogenita, identické normativní systémy, osobnost kolektivní Stabilní malá společnost s vysokou mírou sociální kontroly – neformální kontrola veřejného mínění Sociální kontrola je všudypřítomná, rigidně diktuje chování člověka po celý život Člověk je trestán za narušení kolektivního vědomí, váha trestu celého společenství, odrazení ostatních od něčeho podobného – individuum je zničeno Náboženský obsah kolektivního vědomí – velmi přísná pravidla, jasně stanoveno konzervatismus u Durk: důraz na závislost individuí na kolektivu, autorita a závaznost povinností, ocenění významu náboženství, lokální komunity jako nezbytných institucí

Organická solidarita Organická solidarita (moderní společnost)
Produkt industrializace, rozsáhlá dělba práce, specializace a individualizace (po průmyslové revoluci), profesionální organizace Heterogenita jedinců (sociální role, práce, zájmy, názory, potřeby)  individualismus Variabilní lidská činnost, mnoho subkultur a kontrakultur Systém formální kontroly (soudy, policie, úřady, věznice, ústavy pro choré atp.) Restitutivní právo (obnovení dřívějšího stavu věcí), právo kontraktní (peníze) Organická solidarita – moderní, demokratický stát, autonomnost, jedinečnost, diferencované kolektivní vědomí, svobodná vůle, soudržnost, důvěra, vysoká dělba práce, specializace rolí, odlišné funkce, dělba práce má smysl Úbytek náboženského obsahu v kolektivním vědomí – oslabení kolektivního vědomí Občansko-právní vztahy převládají Nové náboženství individualismu (spojeje nás jen individualismus)  je důležité individuum zachovat v moderní společnosti (dříve se mohl jedinec objektovat kvůli soudržnosti společnosti)  dnes ne, jedinec má největší cenu, náhrada tradičního náboženství  Dreyfusova aféra – stojí si za tím, že vinen nebyl a že ho nelze objetovat, aby se vina nesvalila na celý systém armády – není ho možné objetovat * Individualismus a intelektuálové Dreyfusova aféra byl politický skandál, který koncem 19. století hluboce polarizoval a destabilizoval francouzskou Třetí republiku. Hlavní postavou této aféry byl židovský důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus, který byl v roce 1894, na základě zfalšovaných důkazů, obviněný vojenským soudem ze špionáže pro Německé císařství.[1][2] Dreyfus byl dvakrát soudem shledán vinným, posléze omilostněn a nakonec rehabilitován s tím, že odsouzení mělo být založeno na falešných dokumentech.[1] Ve veřejnou známost celou záležitost uvedl spisovatel Émile Zola, který v literárních novinách L'Aurore (Úsvit) 13. ledna 1898 uveřejnil otevřený dopis francouzskému prezidentovi Félixi Fauremu s názvem J'accuse! (Žaluji!), ve kterém apeloval na propuštění Dreyfuse.[1] Na Dreyfusovu obranu se postavila řada známých osobností

Dělba práce Společenská dělba práce – disertační práce
Jaké vazby sjednocují lidi ve společnosti? V moderní společnosti vzniká , nová solidarita, nový typ řádu, nový typ morálky  konsensus Úloha dělby práce (nový typ kolektivního vědomí – profesionální etika, kult individua) Funkce dělby práce Příčiny dělby práce Anomální / patologická dělba práce krize Z Evropy, vývoj od tradiční ke křehké, chaosní moderní společnosti, populární téma vymezuje se proti Comtovi, Tonniesovi – moderní společnost drží dohromady jen díky státu x dělba práce funkce dělby práce – nové regulační mechanismy společnosti (drží ji pohromadě – nová solidarita), předpokládá dělbu práce, ale nezkoumá ji Příčiny dělby práce – objektivní sociodemografické faktory (růst obyvatelstva, morální hustota = četnost vztahů lidí na daném území, pouze dělba práce umožňuje mír a kooperaci; další příčiny = sekularizace, rozvoj vědy, oslabení tradičních autorit, racionalizace, individualita anomická/nenormální dělba práce – krizový jev, selhání sociálního organismus = sociální nerovnost, špatná dělba práce, rozpad morálních hodnot vždy vysvětluje sociální sociálním – nebere v úvahu ekonomické faktory atp.

Anomie Stav ve společnosti Neexistuje jasná morální regulace jednání
Příčina: Společnost prošla proměnnou, ale ještě nedošlo k vytvoření norem a sociálního řádu Chaotický stav bez pevnách pravidel Nejistota Řešení: Marx: třídní boj Durkheim: rozvoj dělby práce (organizační změny, profesionální organizace, zásah státu, výchova a vzdělání); sociální solidarita projevy obchodní a ekonomické krize, továrny (vlastníci x zaměstnancům) – nerovnost, ignorace spokojenosti zaměstnanců – zrušení sociálních vazeb – neomezená konkurence, třídní konflikt, rutinizace práce, degradace dělníků, přílišná specializace (odcizení) Sociální nerovnost je přirozená, ale pouze na základě přirozených schopností (genetika) Kritika liberálních ekonomů- „shodu vůlí, jako podmínku sociální stability, nelze vytvořit z rivality individuálních zájmů..“ Sociální integrita není problémem ekonomickým jako spíše hodnotovým. Z toho plyne nutná účinná socializace (zejména formou vzdělávání) Společenský řád – integrace lidí do společnosti

Sebevražda Moderní fenomén (anomie společnosti) Sociální příčiny
Eliminační metoda (postupné vyřazování faktorů) Faktory: Psychopatický vztah, rodinné faktory, rasa (vliv nemá) Fyzikální prostředí (zprostředkující faktor) Nápodoba Sociální faktory míra sebevražednosti je nepřímo úměrná stupni integrace sociálních skupin, do nichž individuum patří individuální motivy jsou druhořadé – závisí na sociálních příčinách Sebevražednost = počet sebevražd na počet obyvatel eliminační metoda – zkoumá vztahy náboženské, politické, národnostní, a porovnává je se sebevražedností (postupné vyřazování faktorů)  zbydou sociální faktory (město, stáří, rodinný stav jedince) Např. není důležitá náboženská víra /katolíl x protestant/ ale soudržnost náboženských skupin (katolíci více soudržní  méně sebevražd roční doba (více v létě)  vliv rozšíření možnosti socializace, opuštění lidé se cítí být v létě ještě více izolovaní než v zimě muži jsou v tradiční rodině více účastni sociálního života – pokud přijde izolace  relativní deprivace  sebevražda Věk – umírají vrstevníci – izolace - sebevražda

Sebevražda Druhy sebevražd: Základ kvantitativní sociologie Egoistická
Altruistická Anomická Fatalistická Základ kvantitativní sociologie egoistická = individuum se vzdálí společnosti, ta na něj přestává působit normativně, krajní individualismus – dezintegrace společ. Života altruistická = ndividuum se obětuje pro společnost, tam, kde není rozvinuta indiidualita – primitivní společnosti Anomická = společenské otřesy, krize, nemožnost se přizpůsobit novým normám (obchodní bankrot) Fatalistická = nadbytek sociální reglementace – individuum to nedokáže snést V každé společnosti jiný druh sebevražd Odmítá psychologické motivy sebevražd Dnes – psychologické faktory jsou rozhodující

Sociologie náboženství
Civil religion Náboženství plní určité funkce (společenské jsou nejdůležitější) Umožňuje pochopit svět Integruje společnost Nesouvisí s ničím nadpřirozeným Přímý vliv W. Wundta Sociální koheze jednoduchých náboženství Rituální jednání Altruismus Velký vliv v mechanické solidaritě – náboženství individualismu náboženská víra je integrována v rituálním jednání vede k altruistickým postojům

Elementární formy náboženského života
Primitivní společnosti Pojednání o základních formách poznání  ukázat, kde se berou základní kategorie lidského myšlení Základní kategorie jsou sociálně dané Empirický materiál Snadno analyzovatelný předmět: australský totemismus Lidé rozdělují svět na posvátný a profánní Posvátné = vše, co je předmětem uctívání Profánní = světské, každodenní my všichni mluvíme jazykem, který nikdo z nás nevymyslel, používáme nástroje, které jsme nevytvořili, odvoláváme se na práv, které jsme nezkodifikovali → jako společenské bytosti se podřizujeme tlakům, které nejsou naším dílem o jejichž původu toho obvykle moc nevíme primitivní náboženství obsahuje stejné zákaldní prvky jako současná náboženství (nechtěl se vrhnout na katolíky – politická neutralita) náboženské představy jsou po něj pravzorem kolektivních reprezentací kolektivní reprezentace= výraz existujících kvalit a urč. uspořádání této společnosti zákl. kategorie lidského myšlení: prostor, čas, druh, síla, příčina a účinek Kategorie nekonečného času (vychází ze společnosti a ne od individua – každý prožíváme čas jinak, kategorie síly – odvozeno od síly sociálních norem) Posvátné = rituály, víra, náboženská obectvoří náboženství Rituály = jednostranné úkony, které mají posilovat víru (afektivní obsah) Náb. Obec = obec věřících, společenstvo Profánní = světské, každodenní

Totemismus Empirická data z Austrálie
Totemismus má všechny hlavní rysy velkých náboženství Sociální organizace (klany) Všichni se považují za příbuzné Jméno totemu (společné jméno) – zvíře, věc se zvláštním významem (také příbuzenský vztah), zototžnění se s ním, posvátný, předmět rituálů Představuje síly společnosti (její sílu, zákony, kolektivní mysl = zástupce společnosti Celý svět se rozděluje na posvátný a profánní  představa boha kdo se dotkne totemu, přijme něco posvátného, něco z jeho charakteristiky (šamani vyděleni ze společnosti) Z celé rozdělené struktury na posvátné a profánní se jim vyvine představa Boha Funkce rituálů – člověk součást masy, pocítí jej sílu, přesahuje ho to, sjednocení lidí  dnes velký vliv sekularizované rituály (sportovní a hudební akce) Nezamýšlený důsledek náboženských rituálů Náboženství pomalu zaniká, ale jeho funkce tu zůstane  transformuje se do jiných rituálů

Homo duplex Člověk zdvojený
Individuální povaha: fyzické potřeby (pudy, žádostivost – jednotlivec) Sociální povaha: morálka, sociální normy – druh/společnost Duše a tělo, egoistický x altruistický, jedinečný x obecný socialiazce

Vliv lidé okolo časopisu L´année sociologique (Marcel Mauss, Celestin Bouglé, Francois Simiand) vliv na Parsonse, Mertona, Luhmana funkcionalisté; kolektivní rituály → Goffman zájem o ritualistické interakce; Giddens parafrázoval o sociologické metodě; nazával Beck na proces individualizace; konzervativní prvky vyzdvihl Nisbet

11. Hlavní témata Paretovy sociologie
J. Keller: Dějiny klasické sociologie, kap. 8 M. Jodl: Teorie elity a problém elity; Ch.W.Mills: Elita moci

Vilfredo Pareto (1848 - 1923) Itálie Myšlenkové vlivy: Machiavelismus
Evolucionismus a pozitivismus, sociální darwinismus Marx, Le Bon, Tarde, Tocqueille, Durkheim, ale nečetl kolegy sociology: Webera, Simmela, Tönnise Kurz politické ekonomie 1897 Socialistické systémy 1903 Učebnice politické ekonomie 1906 Traktát o obecné sociologii 1916 Fakta a teorie Transformace demokracie života narodil se ve staré janovské rodině, má titul markýz studie na polytechnice – práce o základních principech rovnováhy pevných těles → celoživotní zájem o otázky rovnováhy (i v ekonomii a sociologii) pracoval jako železniční inženýr, řídil ocelářskou společnost, angažoval se v liberálních hnutí a mezinárodní mírové společnosti : píše články do časopisu Ekonomista → kritika socialistických tendencí studie ekonomických věd a historie, články x politice italské vlády zejm. zásahy do ekonom. života, protekcionismu, nákladnost státu stát má chránit majetky a garantovat pravidla volného trhu x nátlakovým skupinám a monopolu dílo: 1896 Kurz politické ekonomie 1891: seznámil se Léonem Walesem (zakladatel mezního užitku a stoupenec matematických přístupů v ekonomii) po něm převzal katedru ekonomie, byl jmenován profesorem na univerzitě v Lausanne obhajoval Dreyfuse při aféře 1898: se jeho názory změnily, vzdává se liberálního pohledu → odchází žít do vily Andory a píše Socialistické systémy 1912: traktát o obecné sociologii na konci života zastupoval Mussoliniho vládu ve Společnosti národů, ačkoli k fašismu se stavěl rezervovaně – byl x omezování univerzitních svobod 1871 sjednocená Itálie, ale rozdíly mezi moderním severem a agrárním jihem nejprve pravicová vláda (volný obchod, vyvážený státní rozpočet), od 80.let 19.st. levicově- orientovaná vláda → přerozdělování zdrojů, nárůst korupce, koloniální expanze ve východní Africe, v 90. letech zakázala socialistické a anarchistické organizace, omezila svobodu projevu a shromažďování přelom století, Itálie se stále zpožďovala oproti vyspělým zemím, rozdíly mezi jihem a severem se zvyšovaly, rozčarování z parlamentních institucí místo víry ve svobodu a demokracii se ve společnosti rychle šíří cynismus a dekadentní iracionalismus vzdělání autora v antické filosofii, historické a beletristické literatuře, moderní matice, ekonomii, kulturní antropologii, politické teorii ovládal 6-7 jazyků, necituje sociology své doby → celé jeho dílo zakládá v jistém smyslu alternativní přístup k sociologii Vliv Machiavelismu - Vladař: lidé jsou řízení nenasycenou egoistickou touhou po moci a po materiálním zisku, koncepce vrozené a nezměnitelné lidské povahy, sleduje, jak se neměnné lidské vlastnosti stále znovu a stále stejně projevují v různých dobových kulisách, zásadní význam moci, kterou mají urč. lidé nad druhými a o schopnosti menšiny prosadit svou vůli oproti většině, a také ospravedlnění použití násilí vliv soc. darwinismu a myšlenkami Spencera (sociální evoluce) Pareto podobně jako Comte chce vytvořit vědu o společnosti, která by používala pozitivní metody ověřené přírodními vědami soc. darwinismus je přítomen v jeho teorii elit, podle které jde v každé době v zásadě jen o to, zmocnit se životně důležitých privilegií, jimiž disponovala stará elita a využít jich ke zlepšení své pozice na úkor ostatních teorie koloběhu elit Pareta před rasismem chrání → nižší vrstvy občas střídají vyšší vrstvy pozitivismus, mechanismus, biologické proudy, kriminologická škola (Lombroso,

Vilfredo Pareto dílo konzistentní → zásady fyzikální teorie rovnováhy jsou aplikovány do oblasti ekonomické a sociologické chce obohatit ekonomii o pohledy historie, sociologie, filosofie přesvědčení, že vzorec distribuce bohatství se v různých společnostech a v různých dobách nemění jak je možné, že společnost, podobně jako fyzikální systémy, se dlouhodobě udržuje v rovnovážném stavu 2 typy jednání Logické – adekvátní prostředky a cíle Nelogické Elity Lidé se dělí na elity a masy (vynikání v nějaké oblasti) „koloběh elit“ od 1897 kritika socialistických a komunistických učení postavení nižších vrstev lze změnit jedině zvýšením výroby ne redistribucí bohatství → x soc. státu

Sociologie Věrohodná, spolehlivá, zdůvodněná
Neutrální, objektivní, nezávislá Nehodnotící sociologie, formalizace socg. Zahrnuje všechny ostatní disciplíny (zastřešuje je) Popisné soudy o realitě (empiricky zdůvodněné, bez apriorního obsahu) Logicko-experimentální metoda Inspirace přírodních věd – vědecké zákony a opakovatelných událostech Zákony nemají obecný charakter – závislé na pozorovateli Vzájemné působení sociálních faktů (provázaný systém) užitečnost poznatků vědy jde stranou – prioritní je objektivita

Společnost Mechanický ráz – části společnosti na sebe působí  snaha o rovnováhu Ekonomický výklad: Ekonomický systém je složen z lidí, kteří jsou chápáni jako individua, kteří při plnění potřeb jednají racionálně Sociologický výklad: Iracionální motivy jsou také důležité Mimologické sociální jednání

Logické a mimologické jednání
Logické jednání – jsou předem stanoveny adekvátní prostředky k dosažení cíle (rozum, znalost objektivních podmínek) Mimologické jednání předem takové prostředky stanoveny nemá. Obsahuje objektivní vztah příčiny a účinku nezávisle na úmyslu jednajícího (aktéra) – mohli bychom říci, že jde o exogenní faktor Subjektivní je dán významem jaký má vztah příčiny a účinku pro aktéra mimologické sociální jednání: vnější pozorovatelná činnost, psychický stav osoby, jednání se až zpětně racionalizuje zdůvodňováním (chab socg. – dříve se zabývali jen tím, co lidé říkali o jednání = racionální zdůvodnění = teď zkoumá psychické motivy (objektivní socg.) Prostředky jednání nejsou v souladu s objektivními cíly jednání – lidé si to jen myslí – lidé neznají pravé souvislosti jevů – používají neadekvátní prostředky k cílům – dosažení cíle se tak děje jen v mysli jedince Nezamýšlené důsledky jednání (automobil – špatně vidím) Nevysvětloval, proč se lidé chovají iracionálně (predispozice, vrozenost, přírodní původ ???) Člověk má zvláštní schopnost své iracionální jednání maskovat – zakrývá své pudy a instinkty Racionální jednání je různě vyvinuté u různých lidí a národů – zvyšuje se vzdělaností a cicilizovaností

Rezidua Rezidua jsou to co v našem jednání zbude když odečteme jeho logickou (racionální) složku Rezidua jsou ukryta v lidské povaze – jsou to predispozice určitého způsobu myšlení Rezidua – třídy reziduí: Kombinační instinkt - inovace Trvalost agregátů - odmítání změny Potřeba manifestovat sentimenty jednání Rezidua stability – chovat se disciplinovaně Integrita individua – zachování vlastní identity a rovnováhy Sexuální reziduum – pud, jeho aktivizace a potlačování sociologie se nemůže věnovat všem iracionálním projevům – pozornost jen těm, jež se dají klasifikovat a jsou stabilní = rezidua 6 hlavních tříd (+ historické příklady projevů) – nevysvětluje je, dají se odstranit či potlačit ??? Kombinační – přináší to potěšení (hra, inovace) + trocha nebezpečí, touha po poznání Trvalost agregátů – člověk má rád to zavedené, stálé, neměnné, osvědčené, zděděné, ostražitost a nedůvěra Manifestace citů – projevit sám sebe, touha po sebepoznání, šířit názory, ovlivňovat (proroci) Sociálnost – udržuje vztahy, in group, radost z fungování skupiny vlastnictví – integrita osobnosti, vlastnictví znalostí Sexuální reziduum - pud

Derivace Pseudologická vysvětlení vlastního jednání
Snaha o racionalizaci Kategorická tvrzení Výroky podepřené autoritou Výroky podepřené obecným principem Nejasné, pochybné slovní důkazy kategorická tvrzení – bez důkazu, rodina je základ státu Autorita – volby, slavné osobnosti, autority ve skupině obecný princip – tradice, zavedené zvyklosti (rodina je muž a žena) demagogie – zastírání podstaty argumentu, klamná tvrzení slovy

Teorie elit Nerovnost jako přirozený jev
Nerovnost je zdroj vývoje lidské společnosti a věčný zákon její existence Hierarchické důsledky nerovnosti Mocenské důsledky nerovnosti Vysvětlování příčin a důsledků nerovnosti Rozdílné vrozené dispozice, biopsychické rozdíly, vyšší inteligence… Pracovitost, zásluhovost, schopnost Sociální zdroj nerovnosti – (kapitály)

Základní rysy elitismu M. Jodl (s. 29)
Odmítnutí teorie pokroku jako vývoje. Některé vlastnosti lidí – jako např. sobectví je věčné a platí vždy a všude- Změny ve společnosti jsou změnami v kruhu (koloběh). Pohyb ve společnosti je vysvětlitelný jen z pozice pohybu elit a jejich koloběhu. Odmítání společenského a historického optimismu Rovnost lidí ve společnosti je nemyslitelná Společnost je vždy rozdělena na část ovládající (elita) a ovládanou.

Teoretické zdroje elitismu
Nicolo Machiavelli – ( ), dílo „Vladař“. Člověk je: „nevděčné, vrtošivé, lživé, pokrytecké, bázlivé, chamtivé stvoření“ a v tomto ohledu je nezměnitelný. S tím lze počítat ve všech situacích historického vývoje, je možné na tomto základě vysvětli minulost i anticipovat budoucnost. Ve společnosti je rozhodující moc, kterou má menšina schopná prosadit se vůči většině. To stabilizuje společnost. Pro prosazení moci je možné použít všechny prostředky, včetně síly. Násilí je ospravedlnitelné, chrání li politický řád, pozici těch, kteří řád ustanovili. „Účel světí prostředky“

Další teoretické zdroje
A. Comte – důraz na poznání rozum, elity ve smyslu pozitivní třídy H. Spencer – dělení společnosti na vojenskou a industriální K. Marx – třídní boj jako olupování tříd, které je však podle Pareta všeobecné a věčné G. Mosca – bez rozdělení na vládnoucí a ovládané není společnost možná

Fridrich Nietsche (1844-1900) Rozhodující je vůle k moci:
Aktivní síly - panská morálka Reaktivní síly (přizpůsobování) - otrocká morálka Na otázku, co je dobré, odpovídá: „Všechno, co stupňuje pocit moci, vůli k moci a samotnou moc člověka“ Špatné je vše co pochází ze slabosti Štěstí je pocit z narůstající moci Nadčlověk – neomezená autonomie hodnoty a to takové, kterou sám chce

Koloběh elit – V. Pareto Elita – lidé jsou něčím výjimeční, vynikají, různé schopnosti (dílčí elity) Vládnoucí (politická) elita – zvláštní schopnost v oblasti vládnutí (moc) x masa lidí (ovládaní) Časem elita slábne, degeneruje a je nahrazena Elity podléhají sebeuspokojení, brání se schopným a drží ve svých řadách neschopné (uzavření se) Akumulace schopných v nižších vrstvách a neschopných nahoře vede k revoluční situaci (průbojnost, racionalita)  obnova vládnoucí elity Každá snaha o odstranění stávajících elit vede ke vzniku elit nových Machiavelli, Mosca, Saint-Simon Bez rozdělení společnosti na vládnoucí a ovládanou část není možná její existence. Společnost se vždy dělí na elitu a zbytek společnosti V masách převládá reziduum „trvalost agregátů“, - tradice, nehybnost… proto jsou za normálních okolností snadno ovladatelné Vládnoucí vrstva má-li zůstat silná musí ve svém jednání být schopna inovací, ale i jisté respektování tradic. To ale vládnoucí elity vždy nedokáží. – degeneruje (příslušnost se dědí, ale ne tak všechny původní schopnosti rodičů) Nová elita – třída dělníků, socialisté  proč teď?  vzdělání, cílevědmost, nemá humanitární ohledy (šetřetit nepřítele) + technický vývoj (industrializace), zájmy dělníků – stará elita už je nedokáže přesvědčit, že hájí jejich zájmy – odborový předáci ale ano  odborové hnutí – nové elity Dopadnou ale úplně stejně jako všechny elity Každá snaha o odstranění stávajících hierarchií, končí u ustavení hierarchií nových (Srovnej „železný zákon oligarchie“ – R. Michels ) Fungovala by jedině liberální otevřená společnost (jenže elita má vždy snahu o uchování moci)  kritika socialistických hnutí

Typy elit Vládnoucí elity střídající se u moci Historický materiál
Lišky = kombinační instinkt, mnoho slov, ale bez reálné síly prosazení svých zájmů, bez agresivity (inovace, změny, duchovní změny) Lvy = agrese, autorita, nevěří kompromisům ani manipulaci (konzervatismus, duchovní sterilita) Historický materiál

Výchozí pozice kritiky teorie elit
Princip rovnosti – humanity, důvěra v rozum a sílu poznání, nerovnosti jsou překonatelné Náboženská – před Bohem jsme si všichni rovni Demokracie – před zákonem jsme si všichni rovni, lid skutečným vládcem, svoboda, občanská společnost, otevřenost Liberalistická – bude-li každý usilovat o své dobro, bude dobro i pro společnost, „neviditelná ruka trhu“ Marxistická – odstranění antagonismů tříd, sobectví kapitálu, beztřídní společnost bez elit

Vliv jeho ekonomický vliv byl větší než sociologický (Paretovo optimum → jednomu se zlepší situace a druhému zhorší) od 30. let roste jeho obliba v Americe, přeložen jeho traktát pod názvem The Mind and Society přednášky o jeho traktátu na Harvardu T. Parsons, Homans, Merton → teorie strukturního funkcionalismu mimologické jednání se dostává do empirické sociologie, cituje např. Elton Mayo od 60. let obliba i v Evropě, komentuje jeho dílo Giovanni Busino T. Parsons, Homans, Merton → mělo na ně vliv pojetí společnosti jako rovnovážného systému vzájemně propojených a vyvažujících se částí

12. Dějiny empirické sociologie. Metody, výzkumná agenda a praxe

Empirické výzkumy 17. století – sociální fyzika (výzkumy zdroj koncepcí, kvalitativní metody) Vývoj sociální teorie a výzkumů je paralelní, ale nepropojen Požadavky vládní administrativy Témata: Aktuální společenské poměry Sociální reformy a problémy Životní podmínky a životní úroveň Chování sociálních skupin

Empirické výzkumy 19. století
Oficiální instituce, dobročinné organizace, soukromé osoby, parlamentní a smíšené komise Instituce pro sběr dat (filantropické komise, statistické společnosti) Empirická tradice přerušována (nesystematičnost) Sociologie – samostatná akademická disciplína – verifikace teorií, profesionalizace Demografické a statistické analýzy Individuální terénní pozorování Sekundární analýza dat Metodologické problémy

Anglie - empirické výzkumy
Reformy zastaralých společenských institucí (vzdělávací systém, zdravotní péče, volební systém) Zákon o chudých (sociální výzkumy  sčítání lidu, statistické údaje) Komise, konzultativní výbory (snaha o změnu)

John Sinclair Sčítání lidu, obsah dotazovacích archů * Statistický popis Skotska (pro farnost a obyvatele, 116 otázek) – pohlaví, věk, profese, porodnost, úmrtnost, stav zemědělství Základní jednotka: domácnost (zanikla farnost) J. K-Shuttlewoorth Téma sociální hygieny Zakládá statistickou společnost v Manchestru (inspektoři, okresy, čtvrtě) * Morální a fyzické podmínky života dělníků v Manchesteru sociální hygiena – postavení pracujících a chudých ve městě, lékaři (podvýživa, hygiena v bytech atp.)

Pod vlivem L. A. Quételeta Založena statistická sekce v Britské asociaci (Londýnská statistická společnost) Od r Sčítání lidu každých 10 let Statistika – pomoc v sociálních problémech vládě 4 oddíly statistiky  ekonomický, politický, lékařský, morálně-intelektuální Ukazatele národního pokroku (ekon. + soc.) Zákony vytvořeny – od 40./50. let úpadek zájmu o zkoumání soc. problémů

60. léta 19. st. Vliv sociálního darwinismu Souvislost zločinnosti, bídy a nedostatku vzdělání Dědičnost Rasová čistota národa (antropologie, eugenika) 80. léta Problémy chudoby (soc. problémy) Analýza příčin práce, návyky, okolnosti Analýza zaměstnanců a řemesel (hlava rodiny) Nová klasifikace obyvatel (vyšší, střední a nižší třída) Životní podmínky dělníků Reformy – všeobecné vzdělání, zdravotní péče státu, minimální mzda, nezaměstnanost Základ ekologie města Eugenika je sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Pojem eugenika byl poprvé použit v 19. století britským matematikem a vědcem Francisem Galtonem. pozitivní eugeniky, kdy ideální potomstvo vzejde z „nejlepších“ mužů a žen třídy se dělily podle počtu místností k obývání, služebnictvo Hlava rodiny – zkoumali věk, pohlaví, odvětví povolání, počet osob v rodině, místo narození

Ch. Booth měření chudoby Vědecká fakta, racionalita jedince (liberál) Analýza dat sčítání lidu 1881 Změna struktury obyvatel (přesun ze zemědělství do průmyslu dvojnásobný) Beatrice Webbová Zaměstnanost a chudoba Analýza rodinných rozpočtů, pozorování života rodin podle důchodu a přijmu * Život a práce lidí v Londýně Osobní pozorování + oficiální údaje od policie a inspektorů Barevné mapy obvodů Londýna A. L. Bowley – výběrová šetření

Francie – empirické výzkumy
19. století Tradice statistických výzkumů (Colbert, Voban, Turgot, D‘Alembert, La Place, Condorcet) Praktická orientace výzkumů populace 1801 – první Sčítání lidu (min. vnitra) Napoleon – mnoho statistických zpráv z jednotlivých departmentů, nechtěl zveřejňovat výsledky, jen pro potřeby vláda 1836 – plnohodnotné Sčítání lidu Období restaurace – soukromé výzkumy (spotřeba, přijmy, sebevražednost) Dělnická otázka – obnovení výzkumů, sociální hygiena

Francie - empirické výzkumy
L. Villermé Lékař, hygiena, úmrtnost, vězení * Zpráva o fyzickém a morálním stavu dělníků (dětská práce, nemanželské děti) A. Paran-Duchatelet Státní zdravotní instituce * Společenská hygiena, Prostituce v Paříži Údaje policie, osobní pozorování, rozhovory, statistická data Sociální původ prostitutek prostitutky - místo narození, soc. charakteristiky, vztah k rodině, manželské příčiny – nevyhnutelnost prostituce – morální a materiální pomoc

A. Guerry Kriminální statistika (vzdělání  počet trestných činů) * Nárys morální statistiky Francie Počet činů ročně neroste, druh činů má konkrétní rozdělení podle pohlaví, věku Zamítl přímou vazbu vzdělání a kriminality Rozhodující je průmyslový rozvoj okresů

A. Quételet Statistické kvantitativní metody (sjednocení) Mezinárodní statistická asociace pro kooperaci sběru soc. info 1. mezinárodní statistický kongres Sociálně-antropologické výzkumy (pravděpodobnostní výzkum, tabulky úmrtnosti) Koncepce průměrného člověka (diagramy podobné N rozdělení, stačí dost pozorování) = nositel průměrných vlastností Zákon náhodných příčin Zákonitosti společenského života – stálost průměrných charakteristik lidí v dané populaci v čase Průměrný člověk – je to statisticky objektivní, průměrné ukazatele základních fyzických a morálních vlastností národa – pryč individuální rozdíly, průměr je veličina, kde zmizí vše náhodné Pohlaví, věk, povolání, ekon. a náb. Instituce Každá lidská charakteristika je v populaci N rozdělení kolem střední hodnoty Průměrný člověk je konstanta – jiný soubor se liší jen náhodnými příčinami Nutnost a pravidelnost, stálé korelace Analýza empirického rozložení vlastností ve skupině Problém ve složitosti (při měření morálních vlastností), operacionalizace

Fréderic Le Play Metodolog, teoretik – důlní inženýr Příčiny vzniku sociálních revolucí Základní jednotka pozorování – rodina – v ní jsou všechna specifika společnosti (300 rodin z nejpočetnějších tříd) * Evropští dělníci Monografická metoda pozorování rodin (lokalita, profese, živ. způsob, historie rodiny, rozpočet) Volný rozhovor Typologie rodin Složité socio-ekonomické indexy

Tourville, Desmoulins Monografické metody Místo bydliště rodin (geografický determinismus) Typologie rodin Patriarchální (nejstabilnější) Kmenová (nejpřijatelnější) Nestabilní Tradicionalita, otcovská autorita (výchova, škola), patronství chtěli pochopit historický pohyb fungování společnosti + prognóza reforem

Německo – empirické výzkumy
Zaostalý výzkum Zkušenost a výsledky jiných zemí Iniciativa byrokratické moci, univerzity Sociální hygiena Zdravotní péče Zemědělská práce a pěstitelství Absence výzkumů průmyslových dělníků (y Bismarcova vláda)

R. Virchow, S. Neumann, R. Leubuscher (lékařská statistika), hnutí pro zdravotní reformy, epidemiologická situace, příčiny zaostalosti, sociální reformy, morální statistika (chudoba) E. Engel – výzkum rodinných rozpočtů A. Wagner – demografie, kriminologie, sebevraždy, srovnávací statistika W. Lexis – matematický model masového chování bez ohledu na typ rodiny a velikost příjmu existuje řád výdajů na důležité potřeby (stravování, odívání, bydlení) Čím nižší úroveň přijmu, tím vyšší výdaje na stravování

G. Schapper-Arendt Metodologie empirických výzkumů Práce, životní podmínky pracujících (velkoprůmysl) Materiální podmínky výroby, fyziologické a psychologické faktory tovární a zemědělské práce Intelektuální zájmy dělníků

M. Weber Průmyslová sociologie Účinky průmyslových podniků na individuální charakter dělníků Etnický, sociální a kulturní původ dělníků, tradice, životní standardy * Postavení zemědělských dělníků v Německu na východ od Labe (1908) Produktivita práce Typologie sociálního jednání

A. Löwenstein * Dělnická otázka 8000 dotazníků, 3 kategorie dělníků, 8 průmyslových oblastí, návratnost 63 % Metodicky špatně Témata: motivace, spokojenost, postoj k pracovnímu zařazení

Československá a česká sociologie
2. polovina 19. století Vliv francouzské, americké a německé sociologie Gustav Adolf Lindner (1828 – 1887) – první teoretik sociálních věd, sociální psychologie Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937) – zakladatel tradice československé sociologie, kritický realismus, pozitivistické smýšlení, filosofie národních dějin, výuka sociologie na vysokých školách (od 20. let 20. století) Česká otázka, Ideály humanitní, Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, Rukověť sociologie Eduard Beneš (1884 – 1948) – národní otázky, sociologie politiky, alkoholismus a abstinenství Komunismus – ideologická deformace, „pavěda“ Brněnská sociologická škola – A. Bláha, E. Chalupný, J. L. Fisher Pražská sociologická škola – B. Foustka Sociologické časopisy – Sociologická revue (1930, Praha), Sociální problémy (1931, Brno)

Americké sociální myšlení v 19. století
Zvláštnosti amerického prostředí Americká střední třída Není ve sporu s aristokracií nebo církví Není ve sporu s proletariátem Farmářské, tržně orientované komunity Městské obyvatelstvo nemá tradice, ale vzniká Náboženský pluralismus Nedůvěra v centrální instituce (check and balances) Ideál: malá města a soběstační farmáři Americké sociální myšlení Reformismus (social gospel) – anglický reformismus Evolucionismus (naturalistický a sociální) – interpretace Darwina, Spencera Individualismus Nedůvěra k sociologickému kolektivismu (problém řízení) – Comte Selektivní přijímání evropské sociologie Studijní cesty amerických studentů (Německo 1820 – 1920: 8 tis. stud.)

Počátky americké sociologie
Sociologie na Jihu (před občanskou válkou) Velký vliv Comta Obhajoba sociálních kast a otroctví Fitzhug: Sociology of the South (1854) Hughes: Treatise on Sociology (1854) Reformní hnutí (až do 1. svět. války) Populistické hnutí Všechny sociální vědy Odpověď na problémy pauperizace, industrializace, imigrace a urbanizace Propojení sociálního výzkumu a soukromých nadací nebo státu (J.D. Rockefeller, Russel Sage Foundation, Bureau of Municipal Research – Boston, NY, Chicago) Institucionalizace sociologie, průnik sociologie na akademickou půdu (90. léta 19. století)

Lester Frank Ward (1841 – 1913) Dynamic Sociology (1883)
Středozápad, nuzné poměry, samostudium, večerní škola Humanitní vědy, medicína, právo, paleobotanika Katedra socg. Brown University (1906) Měkká verze sociálního evolucionismu Idea státu blahobytu

Lester Frank Ward /2/ Sociální evoluce
Sociologie má studovat změnu společenských institucí jako smysluplný vývoj Evoluce Genesis – přírodní zákony Telesis – zákony vývoje společnosti Snaha vyvrátit redukcionistický biologismus Malthusovy zákony se nevztahují na lidskou společnost „Zatímco příroda se vyvíjí tím, že ničí nejslabší, společnost se vyvíjí tím, že nejslabší ochraňuje.“ Lidské dějiny = boj mezi třídami a rasami (Gumplowicz, Ralzenhofer) Tyto boje jsou plýtváním, budoucí společnost vedená „sociokracií“ boje ukončí díky plánování, lidová vláda Úloha vzdělání při pozvedání slabých (osobní zkušenost) Prorok státu blahobytu Místy nekoherentní (vrací se k představě kosmické evoluce)

William Graham Sumner (1840 – 1910)
What Social Classes Owe to Each Other (1883) Folkways: A Study of the Sociological Importance of Usage, Manners, Customs, Mores, and Morals (1906) Ve 14 letech – Harriet Martineau, popularizace Ricarda, Malthuse, později Spencera „Society needs first of all to be free from meddlers – that is, to be let alone“ Rektor episkopální církve, ztráta víry (Spencer, Darwin) Yale Publicistická činnost (proti protekcionismu, pro svobodný trh, proti imperialismu Španělsko-Americké války)

William Graham Sumner /2/
Obhajoba naturalistického evolucionismu zákon přežití nejsilnějších nebyl vytvořen člověkem a nemůže být člověkem zrušen lidské dějiny jsou dějinami zápasu mezi jednotlivci a třídami (dogmatický ekonomický determinismus) odmítá reformismus (slabí jsou zahálčiví, člověk nemá žádná přirozená práva vůči společnosti a přírodě) jedinou alternativou k přežití nejsilnějších je přežití nejslabších co dluží jedna třída druhé? – nic! zapomenutý člověk

William Graham Sumner /3/
Analýza zvyků Folkways = lidové způsoby chování, zvyky Morální relativismus, laissez faire Vysvětlení vývoje lidstva a přetrvání urč. základních lidských rysů Lidské chování – instinkt, vyhnutí se bolesti, maximalizovat potěšení Pokusy a omyly – typy kolektivního chování Chování mimo vědomé rozvažování Folkways – obvyklé způsoby chování (slabé sankce) Mores – obvyklé způsoby chování, které jsou skupinou vnímány jako chování, které zaručuje (silné sankce) Institutions Crescive – „rostoucí“ – vyrostly pomalu z folkways a mores (starodávné instituce, náboženství apod.) Enacted – „zevedené“ – jsou uváženě a racionálně zavedené (pozitivní zákony) Instituce, které jsou v rozporu s mores se hroutí (nejsou přizpůsobeny podmínkám života) Kritika – platí pouze u homogenních společností (ex: civil rights movement) In-group, out-group Antagonistic co.operation

Vstup sociologie na akademickou půdu
1876 – kurz sociologie na Yale (G.W. Sumner) Vznik kateder sociologie na „nových“ univerzitách Marginální, nově osídlené oblasti; nové myšlenky; reformismus; otevřenost; nedůvěra ke spekulaci; praktické vzdělání; 1992 – založení katedry sociologie na Chicagské univerzitě (A. Small) G. Vincent, C.R. Henderson, W.I. Thomas, G.H. Mead, T. Veblen, R.E. Park, E.W. Burgess… Columbia (F.H. Giddings) Michigan (C.H. Cooley) Wisconsin (E.A. Ross, T.C. McCormick) Minnesota (G.E. Vincent, P. Sorokin, Sutherland) „Staré“ univerzity (Yale, Harvard, Brown, Princeton, Columbia…) Potřeby elit, vzdělání kleriků Sociologie se zde dlouhou dobu nedokáže uchytit (Harvard – Sorokin: počátek 30. let)

Franklin H. Giddings (1855 – 1931)
Principles of Sociology (1896) Elements of Sociology (1898) Nová Anglie Technické vzdělání, žurnalista Profesor sociologie na Kolumbijské univerzitě (1894) Aktivní mnoha sociálně vědních institucích a časopisech (mj. American Statistical Association) Vliv Comta, Spencera, Darwina, Warda, Tarda, Smithe, Durkheima a Sumnera

Franklin H. Giddings /2/ Koncepce sociologie
Na počátku kariéry – sympatie s Wardovým ameliorismem (sociální věda má být vodítkem sociální změny) Později: sociální závazky sociologie ustupují do pozadí, příklon k „objektivní“ kvantitativní analýze Hlavní metodou sociologie má být statistika Intelektuální oběť 1. svět. války: příklon k Sumnerově konzervatismu (antigermanismus, antibolševismus)

Albion Small (1854 – 1926) Introduction to the Study of Society (s Vincentem, 1894) General Sociology (1905) The Origins of Sociology (1924) Studium v Berlíně a Lipsku (sociální ekonomie – G. Schmoller, A. Wagner) Zakladatel katedry na Chicagské univerzitě Podíl na institucionalizaci sociologie (AJS, ASS/ASA) Konfliktualistický model (Gumplowicz, Ratzenhofer), dobrá znalost Marxe Teorie zájmu, důraz na meziskupinové procesy

Albion Small /2/ Koncepce sociologie
Akademická a vědecká objektivita (Ward) Sociologie pomáhá člověku přizpůsobit se soudobé společnosti a umožňuje řízenou změnu společnosti Přírodní podmínky a práce ovlivňují produktivitu Kritizuje etiku „velkého“ (zděděného) kapitálu – plýtvání, neefektivnost, nespravedlnost při řízení společnosti

Edward Alsworth Ross (1866 – 1951)
Social Control (1901) The Foundation of Sociology (1905) Social Psychology (1908) Středozápad, nuzné poměry, vyrůstá u příbuzných Ovlivněn Spencerem a Darwinem, ztrácí víru Odjíždí získat „skutečné vzdělání“ do Německa Hegel, Schopenhauer, Nietzsche návrat, praktická činnost; Richard Ely, John Hopkins, Lester Ward Progresivní hnutí (W.J. Bryan, T. Roosevelt) Radikální reformisté (C. Darrow, J. Addams, L. Steffens, U.Sinclair, i. Tarbell…) 200 článků, 24 knih…

Edward Alsworth Ross /2/
Kontrola ve společnosti Objasnění toho, jak společnosti kontrolují chování svých jedinců tak, že je donutí přijmout sociální nároky Odmítá filosofickou spekulaci, snaží se o deskripci (seznam 33 způsobů kontroly) Vnější kontrola Zvyk Neformální, ale stále jako základ a doplněk zákona Menší donucovací síla (klep) Právo Formalizace, represivní mechanismus Internalizace pravidel Veřejné mínění, vzdělání, napodobování významných morálních osobností Morální vývoj společnosti Společnost využívá přesvědčování, nikoli donucování (Demokratické společenství) Kritika „velkého kapitálu“ Brzdí rozvoj demokratického společenství Čím více bohatých lidí sledujících pouze vlastní zájmy – tím více donucován více donucování ve společnosti Předchůdce kritické sociologie (sociologie má pomáhat jednat)

Thorsten Veblen (1857 – 1919) Theory of Leisure Class (1899, česky 1999) The Higher Learning in America (1918) Vyrůstá v izolované komunitě norských přistěhovalců (Wisconsin) „marginální“ student, intelektuál a profesor (Chicago, Satnford, Missouri Uni.) Evolucionistická ekonomie Sociologie vědění, vývoje, technologií

Thorsten Veblen /2/ Institucionalistická (evolucionistická) ekonomie
Kritika klasické ekonomie Postulovaná přirozenost člověka se mění pod tlakem vnějších okolností Přirozenost člověka souvisí s povahou vnějších sociálních vazeb do nichž je zasazen Poptávání statků se neřídí výhradně racionální kalkulací (uspokojováním momentálních potřeb), ale též tradicí, obyčeji, zvyky (analýza poptávky nemůže vycházet pouze ze studia chování individua) Založení institucionální ekonomie (též Mitchell, Commons, Clark) Ekonomický život neprobíhá individuálně, ale společensky Základní komponentou sociálního i ekonomického života je sociální instituce Instituce tvoří rámec, podmínku i důsledek ekonomických činností Ekonomický a sociální život se vzájemně střetávají a ovlivňují (vzájemné ovlivňování sociálních a ekonomických institucí) Instituce jsou relativně stabilní, ale ne věčné (jejich vývoj závisí na zejména na vývoji techniky a technologie)

Thorsten Veblen /3/ Kapitalistická společnost
Opozice obchodu (vlastnictví) a průmyslu (technologie) – vytváření peněz a vytváření zboží (schopnost prodávat vs. schopnost vytvářet) Je ovládána „zahálčivou třídou“ Žije z průmyslu ale ne v rámci něj Vykořisťuje podřízené třídy Nastavuje systém cen, které omezují rozvoj průmyslu (rozvoj výroby a tím rozvoj lidstva) Systém cen a okázalá kultura Vede ke vzniku soutěživé kultury – „postavení“ Vědomí vlastní ceny se opírá o dojem, který dělají na druhé a ne o výsledky jejich práce Okázalá spotřeba, okázalé trávení volného času, okázalé vystavování symbolů Ekonomická aktivita není motivována snahou uspět ve výrobě a obchodu, ale „zapůsobit“ Systém cen vs. Průmyslová výroba Deformace lidského charakteru (řemeslnická zručnost, dobře vykoanná práce atd.) – mezera mezi technologickým a institucionálním vývojem

Vzestup Chicagské školy
Mezi válkami je Ch.Š. nejvýznamnější katedrou sociologie v USA Chicago Druhé největší město USA Sociální problémy (empirické zaměření Ch.Š.) Pluralita názorů, volnost v rozvoji individualit Filosofie (John Dewey, G.H. Mead) Ekonomie (T. Veblen) Politické vědy (Harold Lasswell) Antropologie (Edward Sapir) Soicologie (W.I. Thomas, R.E. Park, E.W. Burgess)

Konec jedné epochy… Ekonomická krize Zpochybnění teoretického konsensu
Zhroucení individualistického ideálu Stát blahobytu (New Deal) Zpochybnění teoretického konsensu Zpochybnění elementarismu a individualismu Zpochybnění empirismu Rozkol mezi kvalitativní a kvantitativní sociologií (uvnitř Chicagské UNI) 1935 – shromáždění ASS má „protichicagskou náladu“ – vznik ASR Objevuje se teoretická sociologie (Parsons 1937)

Americká sociologie dnes
Světová sociologická produkce (knihy, články – Sociological Abstracts 1990) (in Cuin et Gresle 2004)

Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz Dějiny sociologie 1 Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz Dějiny sociologie 1 Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz Dějiny sociologie 1 Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz.

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz Dějiny sociologie 1 Mgr. Petra Anýžová petra.anyzova@mail.vsfs.cz."— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář