Pedagogika 13 Kázeň, výchovné styly a jejich filozofické pozadí, konfliktní situace a jejich řešení.

Prezentace na téma: "Pedagogika 13 Kázeň, výchovné styly a jejich filozofické pozadí, konfliktní situace a jejich řešení."— Transkript prezentace:

1 Pedagogika 13 Kázeň, výchovné styly a jejich filozofické pozadí, konfliktní situace a jejich řešení

2 Nekázeň a kázeň Projevy nekázně
Šikana, drogy, toulky, závislosti, … - viz minule Užší pojetí – nepozornost, vyrušování, šaškování, pošťuchování, čmárání, pozdní příchody, opisování, drzost, „třídní vzpoura“, „šikana učitele“… „Škola bez kázně jako mlýn bez vody.“ (Komenský) Definice je obtížná, zpravidla vychází z: Norma – existence normy – nezáleží na typu Zadaná norma – odlišení od mravnosti Dodržování normy resp. podřizování se normě Uvědomělé „Vědomé dodržování zadaných norem.“ (Bendl) Kázeň vnitřní a vnější

3 Faktory nekázně Faktory fyzikální – denní doba, počasí,…
Biologické – temperament, ADHD, hormonální hladina, … Zdravotní – přísun tekutin, zátěž x odpočinek, … Biologicko-sociální – IQ, EQ, sociální inteligence, citová a sociální zralost, … Sociální – rodina, komunita, vrstevnická skupina, škola, normy společnosti Duchovní – postmoderní étos, důraz na svobodu, hodnotová orientace společnosti, celospolečenský postoj k normám

4 Svobodná vůle člověka Svobodný jedinec si sám vybírá faktory, kterými se nechá ovlivňovat. (Pařízek) Do jisté míry – jen ty, nad kterými „má člověk moc“. Podněty tradiční katolické morálky: Actus humanus x actus hominis Objektivní a subjektivní nemožnost

5 Různé teoretické pohledy na nekázeň
Nekázeň se šíří tou měrou, jak moc se „vyplácí“. Za jednání mimo normy jsou „lepší“ výsledky a odměny, než za jednání podle normy Každé chování – i nekázeň je komunikace a něco sděluje Dle Dreikurse (in BENDL) sleduje (nevědomě) nějaký cíl Pozornost – „Všímej si mě, služ mi“ Moc – „Rozkazovat budu já a nikdo nebude rozkazovat mě.“ Msta – „Nakolik ubližují mě, tak já budu ubližovat jim.“ Bezmoc – „Jsem neschopný a bezmocný.“

6 Kázeň jako prostředek Hlavní funkce kázně je ochrana
Ochrana vyučujícího Ochrana žáka Bezpečnostní, hygienický Ekonomický – šetrné zacházení s prostředky výuky Výkonová – kázeň je předpoklad dosažení cíle výuky Orientační – „do života“ – už směřuje ke kázni jako k cíli

7 „Historické“ pojetí kázně
Prostředek k omezení svobody dítěte za účelem vštípení návyku jako výchovného cíle. Předpoklad přirozené špatnosti vychovávaného Tento předpoklad je mylný – i teologicky není v souladu s naukou o dědičném hříchu

8 Martin Luther a Jean Calvin
Radikální interpretace Řím (1; 17 a 3; 21 – 24) „Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.“ Chápáno jako jen a jedině milostí (SOLA GRATIA), … protože prvotním hříchem je člověk totálně zkažený. A zkaženost člověka jej předchází v každém jeho skutku – dodává J. Kalvín … proto dobrý svět zajistíme jen vynucením železné kázně. Pozn: Světový luterský svaz a Svatý stolec dospěli ke společné teologické interpretaci a rozpor je odstraněn, mj. poukazem na odlišné důrazy.

9

10

11 „Novodobé“ pojetí kázně
Kázeň jako prostředek k ovládání sebe sama Vychází z předpokladu přirozené dobroty jedince. Nebezpečí extrémní podoby vycházející z předpokladu absolutní dobroty jedince Tento předpoklad je mylný – i teologicky není v souladu s naukou o dědičném hříchu

12 Jean Jaques Rousseau Předpokládá, že lidé se rodí dobří a kazí je teprve společnost. Je deista, čili nepředpokládá prvotní hřích Emil, čili o výchově – spis o výchově „svobodného“ člověka Jediným akceptovatelným prostředkem „výchovy“ jsou přirozené následky

13 „Svoboda, jíž dávám svému žáku, mu bohatě vynahradí drobná nepohodlí, jímž ho vystavuji. Pozoruji, jak si na sněhu hrají malí rošťáci zfialovělí mrazem … Stačilo by jim jít se ohřát, avšak oni nejdou. Kdybychom je nutili, pociťovali by stokrát víc než mráz přísnost nátlaku … (Rousseau) Je lepší nechat dítě nastydnout a nechat lehce onemocnět, než z něj vychovat frustrovanou bytost. Z újmy na duši způsobené výchovnými zásahy se vychovávaný nikdy nezotaví. Absolutně svobodnou výchovu ovšem nemusí vůbec přežít. (Reboul)

14

15 Dle katolického pedagoga Brezinky (podle BENDLA)
Člověk je od přírody (také) žádostivý, egoistický, nezadržitelný Je odkázán na kontrolu Kontrola okolí Vlastní kontrola Člověk rozlišuje dobré a zlé (Gn1) Ve vlastním okolí Ve svém nitru – myšlení, slovech a skutcích Člověk zlu vzdoruje a dobru prospívá Prostředek vzdoru zlu v sobě – sebekázeň – výchovný cíl

16 Svoboda a kázeň se nevylučují
Je třeba chápat svobodu s pandánem odpovědnosti – individuální i za druhé! Kázeň je protiklad anarchistické svobody, otrocká kázeň je protiklad svobody vzájemné služby (Masaryk) Rousseau ozřejmuje „poslušnost“ vůči řádu přírody Otázka řádu sociálního, zda je: Odvozen z řádu přírody – „přirozený“ – je nutné jej objevit Tvořen lidmi - „pozitivní“ (od „posse“ – „dáti“) – tvoří se v demokratické diskusi – je proměnný, …, otázka menšiny, … Dán Božím zákonem – je zjevený – je možné mu být poslušen Bůh sám nedeterminuje člověka, ale dává mu svobodu (ne)uposlechnout a objevit svou svobodu v poslušnosti jeho řádu, řád daný jako akt lásky k člověku Kázeň je uvádění do řádu vyšších věcí, než je kázeň sama o sobě.

17 Lewinovy styly výchovy ve dvou dimenzích
Emoční vztah Iautokratický Řízení Iintegrační (demokratický) liberální

18 Způsoby výchovy podle Čápa
Řízení Silné Střední Slabé Rozporné Emoční vztah Záporný - není Kladný +

19 Typy autority STROUHAL (2013)
„Autorita je moc, jíž je vybaven někdo k tomu, aby působil druhým to, co chce, bez toho, že by se musel utíkat k násilí; moc, za kterou vděčí buďto své sociální pozici, své kompetenci, nebo svému původu.“ Autorita experta - nerozvážnost Autorita soudce - neposlušnost Autorita vzoru - nekulturnost Autorita smlouvy - švindlování Autorita vůdce - ztroskotání Autorita „patriarchy“ - svatokrádež Racionální autority Iracionální autority

20 Co je to konflikt? KŘIVOHLAVÝ (2008)
conflictus, us, m – srážka fligo, ere – uhodit, udeřit  zasáhnout (něco něčím) confligo, ere – vzájemně se zasahovat Dělení dle počtu zúčastněných Intrapersonální (vnitřní) Interpersonální (mezi dvěma lidmi) Skupinové konflikty Konflikty skupin

21 Klasifikace konfliktů dle psychologické charakteristiky
Konflikt představ „Nedorozumění“, odlišné představy o stejné věci Vyjasnit si pojmy, významy slov, nebát se zeptat Konflikt názorů Přistupuje hodnotící soud Konflikt je často důsledkem jiného „souboru kritérií“, norem, … Odkaz na experta, normu, většinové mínění (?) Konflikt postojů Přistupuje emocionální hodnocení (např. mám x nemám rád) Lze sladit při společně sdílených hodnotách Potlačit projevy neg. emocí (vč. nonverbálních), převést do věcné roviny, potlačit projevy dominance

22 Asertivita (?) VALIŠOVÁ (2008)
Základní  empatická  stupňovaná  konfrontační Elementární dovednost vyjádřit se Prosazení, či odmítnutí požadavku Vyrovnávání se s kritikou Zvládání hněvu

23 Měkký Tvrdý Alternativní
Přátelé Protivníci Řešitelé problému Cílem je shoda Cílem je vítězství Cílem je efektivní výsledek V zájmu vztahu ustupovat Požadovat ústupky Oddělit vztahy od problému Měkký k lidem i problému Tvrdý k lidem i problému Měkký k lidem, tvrdý k problému Důvěra Nedůvěra Nezávislost na (ne)důvěře Rychlá změna stanoviska Trvání „na svém“ Zaměření na zájmy, ne stanoviska Nabízet ústupky Vyhrožovat Vyjadřovat zájmy Odkrývat svoje hranice Skrývat svoje hranice Vyhýbat se hranicím Přijímat vlastní ztráty Požadovat zisky Vymýšlet možnosti oboustranného profitu Hledat řešení přijatelné pro druhého Trvat na řešením přijatelném pro mě Hledat alternativy na výběr Trvat na dosažení shody Usilovat o vítězství Výsledky nezávislé na subjektech Ustupovat tlaku Vytvářet tlak Uvádět rozumné důvody VALIŠOVÁ (2008)

24 Konflikt zájmů „Buď ty nebo já“ – dva chtějí totéž a jen jeden to může dostat, vzájemně se vylučující alternativy Konflikty „s nenulovými součty“

25

26 Zdroje moci (Vališová, 2008)
Moc donucovací Moc expertní Moc informační Moc legitimní Moc odměňovací a sankční Moc přenesená Moc vztahová

27 Literatura Bendl, Stanislav. Školní kázeň: metody a strategie. Vyd. 1. Praha: ISV, s. Pedagogika. ISBN Bendl, Stanislav. Školní kázeň v teorii a praxi: učebnice pro studenty učitelství. 1. vyd. Praha: Triton, s. ISBN Čáp, Jan. Psychologie výchovy a vyučování. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, s. ISBN Čáp, Jan. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Vyd. 1. Praha: ISV, s. Psychologie. ISBN Křivohlavý, Jaro. Konflikty mezi lidmi. Vyd. 2. Praha: Portál, s. ISBN Strouhal, Martin. Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Vyd. 1. Praha: Grada, s. Pedagogika. ISBN Vališová, Alena. Jak získat, udržet a neztrácet autoritu. Vyd. 1. Praha: Grada, s. Psychologie pro každého. ISBN