Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14

Prezentace na téma: "Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14"— Transkript prezentace:

1 Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14
Filosofie Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14

2 Filosofie  (filein) = milovat  (sofia) = moudrost
láska k moudrosti soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka evropské filosofické myšlení se zrodilo na přelomu 7. a 6. století př. n. l. na západním pobřeží Malé Asie

3 Předfilosofický postoj člověka ke světu
Mýtus příběh se symbolickým nebo náboženským významem v mýtickém čase se člověk pokládá za část světa a nevyčleňuje se z něho člověk není světu odcizen všechny mýty se odehrávají v určité minulosti, ale poselství mýtu se promítá do současnosti to, co platilo tehdy, platí i dnes podobnost mýtů – DYAUS-PITAR

4 Filosofie x náboženství
filosofie - ratio (rozum) teologie - fides (víra) v dějinách různé vztahy mezi filosofií a teologií filosofia ancilla theologiae

5 Vznik filosofie údiv (opuštění samozřejmosti) mezní situace
Proč slunce ráno vychází a večer zapadá?Co je svět? Odkud je svět? Je pouze jeden svět? Jaký smysl má můj život? … Přechod od chaozu k logu mezní situace Smrt, ztráta svobody, ztráta bydlení, existenční ohrožení skepse (pochybování), kritika Vlastní vidění světa, nesprávnost všeobecně uznávaných zákonů a výkladů Filosofii lze chápat jako: Tázání se po světě Vědeckou disciplínu

6 Základní filosofické problémy
Co je to bytí? rozdíl mezi bytím a jsoucnem je základním tématem filosofie Jaký je vztah mezi světem, jaký je a světem, jak se nám jeví skrze naše smysly? Zda je náš subjektivní obraz světa identický, podobný či přímo odlišný od objektivní reality

7 Filosofické disciplíny
ontologie (metafyzika) co je bytí a jsoucno gnozeologie (noetika, epistemologie) teorie poznání axiologie zabývá se hodnotami a hodnocením v nejobecnějším slova smyslu etika teorie morálky zabývající se správným jednáním antropologie zabývá se člověkem, jeho podstatou, smyslem, … logika zabývá se formami a zákony správného usuzování estetika zabývá se krásnem (formováním, vnímáním a hodnocením světa z hlediska krásy a ošklivosti) filosofie přírody zabývá se výkladem podstaty přírody, snaží se o objasnění zákonitostí přírodního dění

8 Přehled období Antická filosofie
Předsokratovská filosofie  7 – 5. st. př. n. l. Klasické období (vrcholné, zlatý věk)  5 – 4. st. př. n. l. Helénismus  4. st. př. n. l. – 4. st.n.l. Patristika  2. – 8. st. n. l. Středověká filosofie Scholastika  8. – 15. st. Renesance  14. – 16. st. Novověká filosofie Barokní systémy (racionalismus a empirismus  16. – 18. st. Osvícenství  17. –18. st. Německá klasická filosofie  18. – 19. st. Scientismus, antiscientismus a totalitarismus  19. st. Filosofie 20. století Přehled směrů Současná filosofie

9 Předsokratovská filosofie
Antická filosofie Předsokratovská filosofie

10 Předsokratovská filosofie
Přírodní filosofie – řeší otázku příčin vzniku světa (pralátka) Miléťané Thales z Milétu Anaximandros Anaximenes Pythagorovci Pythagoras ze Samu Efezané Hérakleitos z Efezu Eleaté Parmenides z Eleje Zenon Mladší fyzikové Empedokles Anaxagoras Atomisté Leukippos Demokritos Epikuros ze Samu Sofisté Gorgias Protagoras

11 Miléťané Milét byl ve své době nejrozvinutější řeckou osadou
orientují se na svět jako přírodu prostřednictvím představy kosmu jako uspořádaného a jednotného celku, jehož jednota je dána jeho počátkem (arché), z něhož všechno vzniká a do něhož všechno zaniká - cílem této školy je nalézt ARCHÉ () Thales z Milétu Anaximandros Anaximenes

12 Thales z Milétu (?624 - ?547 ante)
Je považován za zakladatele filosofie – zkoumal svět a přírodu rozumově a vysvětloval je bez odvolání na mýty

13 Thaletova arché za arché považuje vodu
plocha země plave na vodách oceánu a vlnobití způsobuje zemětřesení Slunce a hvězdy jsou ohnivé, ale mají v sobě cosi zemitého Měsíc svítí jen odraženým světlem

14 Thaletova geometrie Geometrické věty:
Každý průměr dělí kružnici na dvě stejné části Úhly při základně rovnoramenného trojúhelníka jsou shodné Protilehlé úhly mezi dvěma protínajícími se přímkami jsou shodné Dva trojúhelníky jsou shodné, pokud mají stejné dva úhly a jednu stranu Trojúhelník vepsaný do oblouku nad průměrem kružnice je pravoúhlý

15 Anaximandros (?610 – 546 ante)

16 Anaximandrova arché za arché považuje neurčitý princip APEIRON () nesčetné světy vznikají a zanikají vydělováním protikladů z božského neomezena (apeiron) pralátka je věčná a nekonečná

17 Anaximenes (?585 – 524 ante)

18 Anaximenova arché za arché považuje vzduch
vzduch je všude – zhušťováním vzniká vítr, oblaka, voda, věci; zřeďováním vzniká oheň Země má podobu desky stolu Slunce je ploché jako list a hvězdy jsou připevněny na ledové obloze jako hřeby Měsíc má světlo od slunce

19 Pythagorovci zkoumali svět na základě ČÍSLA, které je principem jsoucího číslo je společnou vlastností všech jevů učení o převtělování duší Pythagoras ze Samu

20 Pythagoras ze Samu (?580 - ?500 ante)
jako první se nazval filosofem = milovníkem moudrosti zavedl pojem „filosofie“

21 Pythagorova arché hledá princip, který zakládá řád kosmu  číslo (zájem o matematiku) číslo nevyjadřuje pouze rozměr či počet, ale též kvalitu celek světa je kosmem, který je výsledkem harmonických poměrů vyjádřených čísly „astrologický fatalismus“

22 Pythagorovo myšlenky Pythagorova věta – součet čtverců nad odvěsnami pravoúhlého trojúhelníka je roven čtverci nad přeponou Geometrie světa – kruh, čtverec, trojúhelník, přímka, bod Čtveřina – 1,2,3,4 Objev iracionálních čísel Trojúhelník s poměrem stran 3:4:5 je pravoúhlý Vztah mezi délkou struny a tónem Převtělování nesmrtelné duše

23 Efezané opozice k Elejské škole vše je v pohybu Herakleitos z Efezu

24 Herakleitos z Efezu (?540 – 480 ante)

25 Hérakleitova filosofie
společný všemu je Logos (rozum, řád, zákon), podle něhož se řídí příroda ve své podstatě i vnějším projevu podstatou světa je oheň – v jeho rozněcování a uhasínání podle zákona Logu vznikají, mění se ve svůj protiklad a zanikají jednotlivé věci (protiklady)   (panta rhei) – vše plyne „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky.“

26 Eleaté poukazují na vztah mezi pravým poznáním (rozum) a pouhým zdáním (smysly) Parmenides z Eleje Zenon

27 Parmenides z Eleje (?540 – ?480 ante)

28 Parmenidova filosofie
na své cestě za pravdou opouští smyslové poznání, které ho připoutává k přírodě rozum nás však poučuje o tom, že je nelogické připustit existenci bytí a nebytí zároveň neguje hérakleitovské dynamické pojetí vnitřně protikladného bytí skutečným světem je jediné bytí s vlastnostmi, které plynou z jeho existence toto rozumové poznání nás vede k pravdě (skutečnému vědění)

29 Zenon (?490 – 430 ante)

30 Zenonova filosofie dokazuje pravdivost Parmenidova tvrzení o existenci jediného bytí a neexistenci pohybu  aporie = paradoxy týkající se pohybu dichotomie závodiště letící šíp dovršil elejské učení Achilles a želva

31 Aporie dichotomie závodiště letící šíp Achilles a želva
půlení (1, ½, ¼, … ) závodiště letící šíp Achilles a želva např. Achilles běží 10x rychleji než želva a želva má 10 m náskok A – 10 m, ž – 1 m A – 1 m, ž – 0,1 m A – 0,1 m, ž – 0,01 m A – 0,01 m, ž – 0,001 m, … s = ,1 + 0,01 + 0,001 + … = 11,11111… m

32 Mladší fyzikové snaží se sjednotit efezskou a eleatskou koncepci
dynamická proměnlivost přírody vzniká slučováním neměnných základů bytí, které jsou ke slučování přivedeny dynamickým principem Empedokles Anaxagoras

33 Empedokles (?490 – 430 ante)

34 Empedoklova filosofie
pokládal za neměnné základy světa čtyři živly – voda, země, oheň, vzduch princip, který živly spojuje ve věci, je Láska a princip, který věci rozkládá do neměnných živlů, je Svár

35 Anaxagoras (?500 – 428 ante)

36 Anaxagorova filosofie
pokládá za neměnné základy světa tzv. semena, kterých je nekonečně mnoho a lze je stále dělit za princip, který semena spojuje ve věci i věci ničí a rozkládá, je Nús – rozum, duch, který hýbá světem

37 Atomisté navazují na mladé fyziky
koncepce atomismu ovlivnila vědu až do konce 19. století Leukippos Demokritos Epikuros ze Samu

38 Leukippos (?500 – 440 ante) zakladatel atomismu
Jeho myšlenky úzce spojeny s Démokritem (těžké oddělit) formuloval logický zákon dostatečného důvodu – nic se neděje nadarmo, vše je podmíněno nutností

39 Leukippova filosofie pokládá za neměnné základy světa tzv. semena, kterých je nekonečně mnoho a lze je stále dělit za princip, který semena spojuje ve věci i věci ničí a rozkládá, je Nús – rozum, duch, který hýbá světem

40 Demokritos (?460 – 370 ante)

41 Demokritova filosofie
označuje svět jako jednotu atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna), v němž se atomy pohybují po předurčených drahách atomy – nedělitelné konečné částice bytí vzájemným spojováním atomů háčky vznikají jednotlivé věci i lidské duše, které jsou směsí atomů a prázdna jednotlivé atomy se odlišují tvarem, velikostí a místem, jsou neměnné a současně nezničitelné změna je pouze přeskupení atomů

42 Epikuros ze Samu (341 – 270 ante)

43 Epikurova filosofie navázal na Demokrita
odmítá však předurčenost drah atomů a dává jim svobodnou odchylku Zakladatel nového sfměru - epikureismus

44 Sofisté antropologický obrat – zájem filosofie o lidské věci
profesionální učitelé moudrosti, kteří působili v době rozvoje athénské demokracie svým žákům slibovali, že je naučí za peníze myslet, mluvit a jednat, a tím je dokonale připraví na úspěšnou politickou kariéru gnozeologický relativismus – není možné dosáhnout trvale platného poznání (x etika) sofisté neučili své žáky poznat pravdu, ale dostat za pravdu – přesvědčit posluchače, že právě ta jejich pravda je pro ně nejlepší je jim vytýkán i etický relativismus – hodnotové systémy jsou historicky a společensky podmíněné sofismata – zdánlivě pravdivé výroky, které v sobě skrývají nepravdu – „Co jsi neztratil, to máš.“ Protagoras Gorias

45 Protagoras (?481 – 411 ante) Gorgias (483 – 375 ante)

46 Klasické období (zlatý věk, vrcholné období)
Antická filosofie Klasické období (zlatý věk, vrcholné období)

47 Sokrates ( ante) pocházel z Athén, otec sochař, matke porodní bába vyučil se sochařem u svého otce, ale dosáhl i vysokého filosofického vzdělání účastnil se aktivně politického života obce, mnohokrát vystoupil s odvážnými kritickými proslovy (vládnout mají ti, kteří vědí, co je dobré) byl pro údajnou bezbožnost a kažení athénské mládeže odsouzen k trestu smrti (číše bolehlavu – jed)

48 Sokratova filosofie nic nenapsal – jen bezplatné rozhovory se spoluobčany jeho myšlenky zachoval jeho žák – Platon mravní pojmy a jejich řád jsou objektivní, platné pro všechny lidi a všude vědění vede ke ctnosti mravnosti etický intelektualismus  kdo pozná, co je dobré, nemůže již být necnostný sokratovská maieutická metoda  cesta k pravdě (negativní metoda vylučování hypotéz) „Vím, že nic nevím“ daimonion  božský hlas, uvědomění sebe sama

49 „Sokrates potká na tržišti souseda a začne s ním diskutovat o nespravedlivém jednání společného známého. Soused je přesvědčen o tom, že ví, co je spravedlnost i nespravedlnost, a proto může kritizovat. Sokrates mu však klade otázky, které ho posléze utvrdí v tom, že neví, co je spravedlnost a co nespravedlnost. Dalšími otázkami přivede souseda ke správnému definování pojmů. Soused si pojmy nejen definuje, ale také začne ve svém životě jednat spravedlivě. Sokrates tvrdí, že není možné nejednat spravedlivě, když vím, co spravedlnost je.“

50 Platon (427 – 347 ante) potomek mudrce Solona
vlastním jménem se jmenoval Aristokles (přezdívka Platon znamena široký) svých zálib v umění a atletice a možné politické kariéry se vzdal po setkání se Sokratem, který ho přivedl k filosofii po Sokratově smrti hodně cestoval, v jižní Itálii se seznámil s filosofií pythagorovců v roce 387 ante založil v Athénách AKADEMII, z níž se stala nejvýznamnější filozofická škola řecké oblasti navazuje zejména na Sokrata a Pythagora

51 Platonova díla filosof s obrovským vlivem na celé další dějiny lidského myšlení Ústava Obrana Sokratova Kriton – o poslušnosti zákonům Gorgias – o umění řečnickém Protagoras – o ctnosti Symposion – o lásce Faidon – o nesmrtelnosti duše Timaios – o stvoření světa

52 Platonova ontologie autor myšlenky o existenci dvou světů – světa idejí (pravých jsoucen poznatelných pouze racionálně, jimž dává bytí idea dobra) a světa smyslového (který je svérázným způsobem závislý na světě idejí, jež jsou vzorem smyslových věcí

53 Platonova ontologická jeskyně
The fire = oheň Roadway where puppeteers perform = zídka Prisoners = vězni Shadows cast on wall = stíny na stěně

54 Platonova nauka o duši duše má tři části – jedna část vždy převládá => úloha ve státu s každou složkou se pojí ctnost -  (areté) rozumová vládci, filosofové moudrost žádostivá řemeslníci, obchodníci umírněnost volní (citová) vojáci, strážci statečnost Společná ctnost spravedlnost

55 Platonova nauka o mravnosti
všechno naše poznání je vzpomínkou na to, co naše duše vnímala v předchozích stavech (ve světě idejí) – možnost reinkarnace poznání dobra stačí k tomu, abychom jednali dobře

56 Aristoteles (384 – 322 ante) jeho otec Nikomachos byl dvorním lékařem makedonského krále Amynty III., otce Filipa II. roku 343 ante byl povolán za vychovatele mladého následovníka makedonského trůnu Alexandra a strávil v Makedonii osm let po návratu do Athén se věnoval učitelské vědecké činnosti založil školu – LYKEION po smrti Alexandra byl Aristoteles obviněn, stejně jako Sokrates, z bezbožnosti a zachránil se útěkem, ale v následujícím roce umírá

57 Aristotelův význam byl největším myslitelem starověku
usiloval o to, aby jeho učení obsáhlo veškeré vědění své doby rozdělil filosofii teoretická fyzika – o přírodě, stavbě světa, živé přírodě matematika – o velikosti a podobách těles první filosofie – filosofie v užším smyslu praktická politika – o životě v obci etika – o mravní stránce lidského jednání strategie – postup, metoda řešení problému rétorika – o řečnictví

58 Aristotelova díla Organon (Nástroj k správnému filosofickému myšlení
Politika – praktická filosofie, nauka o státu Etika Nikomachova – hledání dobra Metafyzika O duši – teorie duše Poetika – estetické problémy Fyzika O vzniku a zániku O nebi Meteorologika Dějiny zvířat O částech zvířat O plození zvířat

59 Aristotelův hylémorfismus
látka - ´ (hylé) abstraktní materie tvar -  (morfé) aktivní jednotící princip  látka bez formy a forma bez tvaru nemohou samostatně existovat

60 Aristotelovy ontologické příčiny
látková – causa materialis tvarová – causa formalis účinná (hybná) – causa efficiens účelová – causa finalis

61 Aristotelovy kategorie
kategorie = základní pojmy, z nichž lze všechny ostatní pojmy odvodit, anebo pod něž je lze alespoň zařadit (nejvyšší rody) 1 substance + 9 akcidentů Substance Kvalita Kvantita Relace Čas Poloha Místo Habitus Činnost Trpnost

62 Aristotelova nauka o duši
duši nemá jen neživá příroda vegetativní smyslová rozumová

63 Aristotelova etika vše směřuje k dobru – EUDAIMONIA () = blaženost, zdařilý život, štěstí žít podle ctností poznání dobra nestačí k jeho konání činný život vnější dobra abychom jednali ctnostně, musíme splňovat rozumové a charakterové požadavky rozumové – intuice, vědění, moudrost, rozumnost, znalost charakterové – stav záměrné volby, který udržuje střed přiměřený nám a vymezený správným úsudkem

64 Antická filosofie Helénismus

65 Helénismus epikureismus stoicismus skepticismus novoplatonismus
úkolem helénské filosofie je učit člověka jak mravně, hodnotně a smysluplně žít  orientace filosofie na etiku epikureismus stoicismus skepticismus novoplatonismus

66 Epikureismus Znaky: hédonismus Sensualismus hédoné = slast
jediným skutečným dobrem je slast maximalizace slasti – minimum strasti ne požitkářství Sensualismus smyslový vjem je odrazem věcí a nemůže být klamný klam je mínění nepotvrzené smysly jediné správné poznání je smyslové

67 Epikureismus Epikuros ze Samu (341 – 270 ante)

68 Epikuros ze Samu (341 – 270 ante)
představitel atomismu Nauka o duši lidská duše se skládá z nejjemnějších atomů rozptýlených v celém těle Etika slast je počátek a cíl lidského života kinetické jsou krátkodobé, následuje po nich strast statické cílem je dosáhnout absence bolesti a vnitřní neotřesitelnosti  ATARAXIA není potřeba se bát smrti – když jsme tu my, není tu smrt – až tu bude, my tu nebudeme

69 Stoicismus svět je KOSMOS a má božskou povahu
slast není posledním kritériem dobra, ale je to FYZIS – příroda hl. princip – „Žij v souladu s přírodou – ve shodě s rozumem a bohem“ cílem je dosáhnout stavu APATHEIA – trvalý klid (zbavení se afektů)

70 Stoicismus Seneca (6 ante – 65) Epiktetos (50 – 120)
Marcus Aurelius (121 – 180)

71 Lucius Annaneus Seneca (6 ante – 65)
svět je řízen rozumovým principem prozřetelnosti, vyšším božstvem, jež je někdy abstraktem, jindy se ztotožňuje s přírodou nebo se projevuje v podobě svrchovaného vládce člověk se musí zříci bouřlivého životního shonu, postarat se o duševní klid a rovnováhu, která by ho učinila lhostejným ke všem vnějším otřesům úkolem filosofie je osvobodit ducha člověka od hříšného těla a naučit ho jednat podle zákonů přírody velký vliv na křesťanskou etiku

72 Epiktetos (50 – 120) člověk se má snažit vzděláním osvobodit duši
svoboda znamená mravní vlastnost, která je dostupná každému člověku bez ohledu na jeho sociální postavení člověk může ztratit všechno, úctu, rodinu, ale nikdy mu nemůže vzít nebo potlačit lidskou vůli

73 Marcus Aurelius Antonius Augustus (121 – 180)
Sobě samému – nalezení cesty k sebepoznání a vedení života podle zákonů přírody filozofii pokládal za učitelku všech ctností – vede nás k trpělivosti a ušlechtilosti, poskytuje nám útěchu ve strastech úkolem filozofie je odstraňovat omyly v lidském poznávání a snažit se proniknout k podstatě věcí smrt těla je osvobozením duše

74 Skepticismus skepse = pochybnost o tom, co se člověku předkládá jako samozřejmé a závazné pochybovali o poznatelnosti světa, o pravdě … v etice se shoduje se stoicismem a epikureismem pravé EUDAIMONIA je klidná a vyrovnaná mysl – ATARAXIA i APATHEIA

75 Skepticismus Pyrrhon z Elidy (360 – 270 ante)
Ainesidémos (? - v době Kristově)

76 Pyrrhon z Elidy (360 – 270 ante)
Jaké jsou věci? Jaký postoj k nim máme zaujmout? Co tím získáme?

77 Ainesidemos ukazoval na meze lidského poznání a odhaloval ošidnost našeho souzení a hodnocení čehokoliv 10 trópů – argumenty zdůvodňující pochybnost o obecné platnosti poznání různě vnímající bytosti různí lidé různě ustrojené smyslové orgány u téhož člověka rozdílné stavy a emoce, v nichž člověk poznává různé polohy, vzdálenosti a místa poznávaných předmětů různé souvislosti poznávaného a nemožnost jeho izolace od těchto příměsí rozmanité vzájemné vztahy mezi poznávanými jevy relativita všech jevů závislost na tom, zda se setkáváme s jevy často nebo zřídka závislost poznání na zvycích, míněních a předsudcích

78 Novoplatonismus vzniká ve 3. století odkazuje se na Platonovu nauku
Plótinos (205 – 270) později i Augustin (351 – 430)

79 Antická filosofie Patristika

80 Patristika systematici apologeté
pater = otec  patristika = učení církevních otců vliv křesťanství první pokusy o teologicko-filosofické vyjádření křesťanského náboženství mezi hlavní problémy patří vztah víry a rozumu systematici apologeté

81 Augustinus Aurelius (351 – 430) sv. Augustin
jeho otec byl pohan a matka křesťanka žil rozmařilým živote, později studoval filosofii, roku 387 konvertoval na křesťanství a stal se biskupem v Hippo byl prvním velkým filosofem od dob klasického období  platonismus (novoplatonismus) + křesťanství Díla: Vyznání (Confessiones) O Boží Trojici O Boží obci O dobru manželském …

82 Augustinovo pojetí dobra a zla
monismus – Bůh je nejvyšším principem a zdrojem světa (nejvyšší skutečností, pravdou, dobrem, krásou, …) Bůh je chápán jako dobro, krása a jednota (pozitivní) vše, co je, tak má své bytí díky Božímu vyzařování ze své jednoty  vše je vyzařováním božské podstaty je však rozdíl ve vzdálenosti od jednoty zlo neexistuje – je to jen maximální nepřítomnost dobra

83 Augustinova nauka o predestinaci
člověk vlastními činy nemůže dosáhnout spásy – následek prvotního a dědičného hříchu Adam měl možnost nesmrtelného života, ale zradil Boha – my jsme Adamovo pokolení – všichni jsme v přirozenosti hříšní  smrt jsme povinni žít dobře, ale jestli budeme spaseni je jen v rukou Božích spása člověka závisí na milosrdenství Boha odpůrce – Pelagius – podle našich činů budeme spaseni nebo zatraceni

84 Augustinovo pojetí člověka
člověk je jednotou duše a těla duše však na rozdíl od platonismu je tvořena Bohem v okamžiku zplození člověk je Božím obrazem zejména svým rozumem a svobodou cílem člověka je k Bohu směřovat Bůh stvořil vše z ničeho (creatio ex nihilo), avšak něco stvořil přímo a u něčeho jen zárodky, které se dále vyvíjejí

85 Augustinovo pojetí času
čas je tok z minulosti, která už není, přes přítomnost, která uplývá, do budoucnosti, která ještě není čas hraje roli pro člověka, který jej ve svém duchu prožívá buď jako naději nebo jako vzpomínku „Vím, co je čas, ale když se mě někdo zeptá, co to je, tak to nevím.“

86 Středověká filosofie Scholastika

87 Scholastika schola = škola
filosofie se uplatňovala ve středověkých církevních školách (kláštery) a později i na univerzitách (1348 KU) prostředky vilosofie měla být vyložena nebo obhájena církevní dogmata – pravdy víry se měly stát i pravdami rozumu „filosofia ancilla theologiae“ Přechod od Platona k Aristotelovi raná vrcholná pozdní

88 Spor o univerzálie nominalisté realisté
univerzálie = druhové pojmy, obecniny spor o poměru mezi podstatou a jevem, obecným a jednotlivým řešilo se, zda jsou obecné pomy reálné, zda skutečně existují, anebo jsou-li to jen pojmy, které reálně neexistují nominalisté obecné pojmy reálně neexistují jsou to jen označení, názvy určitých vlastností obecné pojmy jsou výsledkem abstrahující činnosti lidského myšlení realisté obecné pojmy jsou na konkrétních věcech nezávislé, mají samostatnou objektivní existenci a jsou věčné reálně existují v Boží mysli ještě dříve než jsou obsaženy v jednotlivých věcech

89 Anselm z Canterburry (1033 – 1109)
Jeden ze zakladatelů scholastiky Benediktín Jedním z jeho žáků byl Tomáš Akvinský

90 Anselm: důkazy Boží existence
Proslogion II. kapitola „Věříme zajisté, že jsi něco, nad co nic většího nelze myslet. … Není ovšem možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet, bylo pouze v nahlédnutí. Lze myslet, že je to také věc sama, což je více. Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby něco, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc sama.“

91 Anselm: důkazy Boží existence
Proslogion II. kapitola POSTUP ARGUMENTU Rozumíme pojmu "to, nad co nic většího nelze myslet" - tedy "to, nad co nic většího nelze myslet" existuje v našem rozumu, tj. v naší duši. Ale "to, nad co nic většího nelze myslet" nemůže být pouze v rozumu: lze totiž myslet "to, nad co nic většího nelze myslet" V ROZUMU + VE SKUTEČNOSTI; "to, nad co nic většího nelze myslet" V ROZUMU + VE SKUTEČNOSTI je větší než "to, nad co nic většího nelze myslet" POUZE V ROZUMU. "to, nad co nic většího nelze myslet" POUZE V ROZUMU není "to, nad co nic většího nelze myslet" => pojem je sporný. Tedy "to, nad co nic většího nelze myslet" musí existovat i jako věc.

92 Anselm: důkazy Boží existence
Proslogion III. kapitola „To, nad co nic většího nelze myslet, je navíc tak pravdivé, že je zcela nemyslitelné, že by to nebylo. Vždyť lze myslet, že je něco, o čem není možné myslet, že to není. Proto jestliže o tom, nad co nic většího nelze myslet, je možné myslet, že to není, pak to, nad co nic většího nelze myslet, není to, nad co nic většího nelze myslet; což je spor. To, nad co nic většího nelze myslet, je tedy tak pravdivě, že ani není možno myslet, že to není. A to jsi ty, Pane, náš Bože. Jsi tedy tak pravdivě, Pane, můj Bože, že ani není možné myslet, že nejsi, a to právem."

93 Anselm: důkazy Boží existence
Proslogion III. kapitola POSTUP ARGUMENTU Je (logicky) myslitelné "něco, o čem není možné myslet, že to není" - tedy něco nutně existujícího (tj. nelze to myslet jako neexistující). Pokud o tom, "nad co nic většího nelze myslet", lze myslet, že to není, pak to může nebýt, a tedy to neexistuje nutně. Ovšem v tom případě je tento pojem rozporný, neboť "to, o čem není možné myslet, že to není", bude "větší" než "to, nad co nic většího nelze myslet". Tedy o "tom, nad co nic většího nelze myslet", nelze myslet, že to není. V této argumentaci se přijímá dogma o stvoření. Pro stvoření je tím nejvyšším jsoucnem Stvořitel.

94 Tomáš Akvinský (1225 – 1274) Díla: Summa theologica (Teologická suma)
nejvýznamnější představitel scholastiky byl dominikánský mnich, realista 1325 prohlášen za svatého a 1879 se stal oficiálním filosofem katolické církve učení  tomismus vychází z Aristotela + křesťanská tradice pokusil se systematicky uspořádat křesťanská dogmata, racionálně je zdůvodnit a vytvořit jednotou ideologickou koncepci světa, přírody a člověka, založenou na náboženské víře základním problémem je vztah mezi vírou a rozumem – mezi teologii a filosofií (jsou v souladu a vzájemně se doplňují) Díla: Summa theologica (Teologická suma) Summa filosofica (Filosofická suma)

95 Sv. Tomáš: důkazy Boží existence – 1. cesta
Z pohybu. „Musí se říci, že paterou cestou lze dokázati, že Bůh jest. První pak a zřejmější cesta je, která se béře se strany pohybu. Je totiž jisté a smyslem známé, že v tomto světě něco jest pohybováno. Ale vše, co jest pohybováno, jest pohybováno od jiného. Neboť nic není pohybováno, leč pokud jest v možnosti k tomu, k čemu jest pohybováno, něco pak pohybuje, pokud jest v uskutečnění. Pohybovati totiž není nic jiného nežli přivésti něco od možností do uskutečnění. Avšak od možnosti nemůže nic býti přivedeno do uskutečnění, léč skrze nějaké jsoucno v uskutečnění, jako teplé v uskutečnění, na příklad oheň, činí teplým v uskutečnění dřevo, jež je teplé v možnosti a tak je pohybuje a mění. Není však možné, aby totéž zároveň bylo v uskutečnění a v možnosti vzhledem k témuž, nýbrž jen vzhledem k různým; co totiž je teplé v uskutečnění, nemůže zároveň býti teplé v možnosti, nýbrž je zároveň studené v možnosti. Je tedy nemožné, aby vzhledem k témuž, a týmž způsobem bylo něco pohybujícím a pohybovaným, čili aby samo sebe pohybovalo. Tedy vše, co jest pohybováno, musí býti od jiného pohybováno. Jestliže tedy to, od něhož jest pohybováno, jest pohybováno, musí i ono býti od jiného pohybováno. Tu však nelze postupovati do nekonečna, protože tak by nebylo žádného prvního pohybujícího v důsledku ani žádného jiného pohybujícího, protože druhotná pohybující nepohybují, leč tím, že sama jsou pohybována od prvního pohybujícího, jako hůl nepohybuje, leč tím, že jest pohybována rukou. Tedy jest nutno dojíti k nějakému prvnímu pohybujícímu, které by nebylo od nikoho pohybováno, a jím všichni rozumějí Boha.“

96 Sv. Tomáš: důkazy Boží existence – 2. cesta
Z příčinnosti. „Druhá cesta je z pojmu příčiny účinné. Shledáváme totiž, že v těchto věcech, smysly poznatelných, jest pořad příčin účinných. Ale shledáváme, že není možné, aby něco bylo příčinou účinnou sebe sama, poněvadž tak by bylo dříve, nežli samo jest, což jest nemožné. Není pak možné, aby se v příčinách účinných postupovalo do nekonečna. Neboť ve všech příčinách účinných, seřaděných, první jest příčinou prostředního a prostřední jest příčinou posledního, ať jest prostředních více nebo jen jedno. Ale není-li příčiny, není účinku. Kdyby tedy nebylo prvního v příčinách účinných, nebude prostředního ani posledního. Avšak kdyby se postupovalo do nekonečna v příčinách účinných, nebude první účinné příčiny, a tak nebude ani posledního účinku, ani prostřední příčiny účinné, což jest zřejmě nesprávné. Tedy je třeba stanoviti nějakou příčinu účinnou první, kteroužto všichni nazývají Bohem.“

97 Sv. Tomáš: důkazy Boží existence – 3. cesta
Z nahodilosti a nutnosti. „Třetí cesta jest vzata z možného a nutného a je taková: Shledáváme totiž ve věcech některá, u nichž jest možno býti a nebýti, neboť se shledává, že některá se rodí a hynou a v důsledku toho mohou býti a nebýti. Ale jest nemožné, aby všechno, co je takové, bylo vždycky, poněvadž co může nebýti, někdy není. Jestliže tedy všechno může nebýti, někdy nebylo skutečně nic. Jestli však toto jest pravda, ani nyní by nic nebylo, poněvadž co není, nezačíná býti leč skrze něco, co jest. Nebylo-li tedy žádného jsoucna, nebylo možné, aby něco začalo býti, což je zřejmě nesprávné. Tedy ne všechna jsoucna jsou možná, nýbrž musí býti ve věcech něco nutného. Ale každé nutné buď má příčinu své nutnosti odjinud, nebo nemá. Není pak možno postupovati do nekonečna v nutných, jež mají příčinu své nutnosti, jako to není možné u příčin účinných, jako bylo dokázáno. Tedy jest nutno stanoviti něco, co je samo sebou nutné, nemajíc odjinud příčiny nutnosti, nýbrž co jest příčinou nutnosti jiným.“

98 Sv. Tomáš: důkazy Boží existence – 4. cesta
Ze stupňů dokonalosti. „Čtvrtá cesta se béře ze stupňů, které se shledávají ve věcech. Shledává se totiž ve věcech něco více a méně dobré a pravdivé a ušlechtilé, a tak o jiných takových. Avšak více a méně se říká o různých podle toho, jak se rozličně blíží něčemu, co jest nejvíce. Jako více teplé jest, co se více blíží nejvíce teplému. Je tedy něco, co jest nejpravdivější a nejlepší a nejušlechtilejší a v důsledku toho nejvíce jsoucno. Neboť co jest nejvíce pravdivo, jest nejvíce jsoucno, jak se praví ve 2. Metaf. Co však se nazývá nejvíce takovým v nějakém rodu, jest příčinou všeho, co jest toho rodu; jako oheň, jenž jest nejvíce teplý, je příčinou všech teplých, jak se praví v téže knize. Tedy jest něco, co je příčinou bytí a dobroty a kterékoli dokonalosti ve všech věcech; a to nazýváme Bohem.“

99 Sv. Tomáš: důkazy Boží existence – 5. cesta
Z účelnosti přírody. „Pátá cesta se béře z řízení věcí. Vidíme totiž, že některé věci, které postrádají poznání, totiž přírodní tělesa, jsou činná pro cíl. Což je zřejmé z toho, že vždycky nebo velmi často jsou činná týmže způsobem a dosahují toho, co jest nejlepší. Z toho jest patrné, že ne náhodou, nýbrž z úmyslu docházejí k cíli. Co však nemá poznání, nesměřuje k cíli, leč řízeno někým poznávajícím a rozumějícím, jako šíp lučištníkem. Tedy jest něco rozumějící, jímž všechny přírodní věci jsou řízeny k cíli, a to nazýváme Bohem.“

100 sv. Tomáš: důkazy Boží existence (resumé)
Vše je v pohybu – musí existovat první hybatel, který se nehýbe  Bůh Vše má příčinu – musí existovat první nezapříčiněná příčina  Bůh Každá věc má svou nutnost – musí být něco, co má nutnost samo ze sebe  Bůh Je něco nejvyššího – to, co má všechno v nejvyšším absolutním stupni  Bůh Vše směřuje k cíli – musí existovat poslední cíl  Bůh

101 sv. Tomáš: etika Dělení ctností: mravní rozumové
4 kardinální ctnosti (pro všechny lidi) moudrost statečnost umírněnost spravedlnost teologické (jen pro věřící) víra (pravá pravda) naděje (budoucí dobro) láska (láska k Bohu a bližnímu – základní ctnost) rozumové opakem ctnosti je hřích a neřest – odklon od posledního cíle

102 Sv. Tomáš: pojetí člověka
člověk je jednota duše a těla duše je formou těla, je stvořená, nesmrtelná, při vzkříšení na konci dějin se spojí opět s tělem projevuje se jako poznání a vůle vůle je orientována rozumem, který má vždy prioritu

103 Středověká filosofie Renesance

104 Renesance 14 – 16. století oproti scholastice se navrací ke světským hodnotám Směry: naturalismus pantheismus humanismus/antropocentrismus Individualismus racionalismus

105 Rozvoj přírodní filosofie
s rozvojem vědy přichází nový obraz světa Mikuláš Kusánský (1401 – 1464) Mikuláš Koperník (1473 – 1543) Giordano Bruno (1548 – 1600) Johannes Kepler (1571 – 1630)

106 Mikuláš Kusánský (1401 – 1464) rozvíjí specifickou teorii vesmíru odvozenou od pojetí boha jako absolutní nekonečnosti svět je pak rozvinutím této nekonečnosti, každá existující jednotlivina v sobě zároveň obsahuje celek jako jeden z prvních rozpracoval teorii nekonečnosti vesmíru již před Koperníkem dospěl k hypotéze pohybu Země podle něho neexistují žádná dvě stejná individua, zvláště ne dva úplně stejní lidé bůh nestvořil svět bez plánu, nýbrž na základě matematických principů – popsal podstatu Boha jako absolutní nekonečno snažil se o dialog mezi církvemi – všichni mají stejného Boha

107 Mikuláš Koperník (1473 – 1543) Dílo: O pohybech nebeských těles
vyslovil názor, že Země se pohybuje kolem své osy a že jako ostatní planety se pohybuje v kruhu kolem Slunce, které je centrem vesmíru  heliocentrismus (x geocentrismus)

108 Giordano Bruno (1548 – 1600) kritizoval scholastické chápání světa
svět je materiální povahy, je věčný a nekonečný a existuje v něm mnoho takových planet, jako je Země Slunce je pouze středem naší planetární soustavy neuznával středověkou představu Boha, který existuje mimo svět a je nad ním božský princip podle Bruna proniká veškerou přírodou, celým vesmírem, všemi jevy a věcmi, každou částečkou hmoty  panteheismus ztotožnil Boha s přírodou  pantheismus

109 Johannes Kepler (1571 – 1630) vyslovil tři slavné zákony
dráhy planet jsou elipsami, v jejichž společném ohnisku je Slunce plochy opsané průvodičem planety za stejnou dobu jsou sobě rovny čtverce oběžných dob planet jsou přímo úměrné trojicím poloos drah  tyto myšlenky zpřesňují Koperníkův heliocentrismus

110 Utopismus Francis Bacon (1561 – 1626)
utopie – ideální, ale nerealizovatelná představa o dokonalém zřízení světa, společnosti Francis Bacon (1561 – 1626) Nová Atlantida Niccolo Machiavelli (1469 – 1527) Vladař Thomas More (1478 – 1535) Ostrov Utopia Thomasso Campanella (1568 – 1639)

111 Velké barokní systémy (racionalismus a empirismus)
Novověká filosofie Velké barokní systémy (racionalismus a empirismus)

112 Barokní systémy Racionalismus Empirismus a sensualismus
René Descartes (1596 – 1650) Benedikt Spinoza (1632 – 1677) Gotfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716) Empirismus a sensualismus Francis Bacon (1561 – 1626) John Locke (1632 – 1704) Thomas Hobbes (1588 – 1679) George Barkeley (1684 – 1753) David Hume (1711 – 1776)

113 Barokní systémy Racionalismus

114 Racionalismus upřednostňuje rozumové poznání před poznáním smyslovým
skutečné poznání vyrůstá z racionálního myšlení pracují s metodou dedukce – z obecnin vyvozují jednotliviny zdůrazňuje význam vědy, vzdělání, osvěty a kultury

115 René Descartes (Cartesius) (1596 – 1650)
jeho filosofie i matematika představují zásadní obrat v dějinách evropského myšlení jeho vliv sahá až po současnou postmoderní filosofii bezprostředně na něj navazují Spinoza, Leibniz, později francouzští osvícenci, ve 20. století např. Husserl v nejisté době chtěl vyvést filosofii z temnot – filosofie měla získat jistotu geometrické metody a vědy

116 Metodologická skepse Na základě kritického přístupu ke scholastice doporučil podrobit racionální kritice dosavadní vědění a vytvořit bezrozporný filosofický systém, který by byl pevnou základnou pro mohutně se rozvíjející přírodní vědu Metodická skepse – pochybnosti o všem, co bylo dosud považováno za pravdivé a samozřejmé Jediná jistota jsou pochyby Jestliže pochybuji, myslím – jestliže myslím, jsem  COGITO, ERGO SUM

117 Dualismus Res cogitans – myslící substance
Jsoucno je opřeno existencí dvou na sobě nezávislých a vzájemně se neodvoditelných substancí Res cogitans – myslící substance je něčím zásadně nezávislým na fyzické existenci a odlišným od světa těles Res extensa – hmotná substance lze ji charakterizovat výlučně atributem rozprostraněnosti (rozlehlosti) Nad oběma substancemi stojí Bůh – jejich tvůrce i koordinátor jejich spolupůsobení Máme vrozené pojmy a ideje – času, prostoru, boha

118 Dualismus DEUS RES COGITANS RES EXTENSA

119 Subjekt – objektový rozměr
Člověk (subjekt) je nositelem svých vlastností (atributy) i vlastností světa (jak ho definuje) a působí na vnější svět (objekt), jenž se odráží v jeho poznání

120 Occasionalismus Descartovi následovníci se pokusili vyřešit otázku, jak na sebe mohou působit vzájemně oddělené substance (res cogitans a res extensa) Došli k názoru zvanému OCCASIONALISMUS – vztah mezi oběma substancemi je možný jen při zvláštních příležitostech (occasio) prostřednictvím Boha

121 Baruch/Benedikt Spinoza (1632-1677)
Německý racionalistický filozof Žid, ale stal se pantheistou, a tak byl z židovské obce vyloučen

122 Monismus Existuje pouze jediná substance, která je vším, veškerým bytím  tak nahradil Descartův dualismus dvou konečných substancí a nekonečného boha substancí jedinou, která je ve své podstatě sjednocením všech tří Descartových principů  monismus Charakterizuje svou jedinou substanci jako Substance nebo Bůh nebo Příroda Myšlení a rozprostraněnost se jeví jako dva z nekonečného počtu atributů (vlastnost) této substance Substance se projevuje skrze tyto atributy v konečných modech např. u atributu rozprostraněnosti jako konečná tělesa, u myšlení jako ideje Ztotožňuje Boha a přírodu Svět není nic jiného než jak Bůh existuje, a člověk není nic jiného, než jak Bůh myslí

123 Monismus JSOUCNO

124 Kauzální nutnost Bůh je skrytou příčinou věcí
Věci však nastávají z vnějších příčin Ve světě panuje kauzální (příčinná) nutnost – přírodní zákony I my jednáme jako kámen vržený do vzduchu, který „myslí“, že svobodně padá

125 Etika Mravní ctnost spočívá v přitakání přirozené nutnosti
V člověku zápasí pudy a vášně, rozum je však uspořádává Svoboda je poznaná nutnost Abychom ovládli své tělo musíme získat moc nad svými afekty (vášněmi) Afekty: Vycházející ze smyslů – NEADEKVÁTNÍ Pocházející z rozumu - ADEKVÁTNÍ Abychom se ovládali, rozum musí řídit smyslnost  musíme být vedeni rozumem Když jsme vedeni rozumem nezabýváme se smyslovými rozkošemi, ale zabýváme se poznáním Nejvyšším poznáním je poznání boha

126 Pojetí státu Stát má vést občany k rozumnému životu
Základem sebezachování státu je poskytovat lidem svobodu myšlení a názorů Je totiž proti přirozenosti lidí, kdyby názor, který považují za správný, měl platit za zločin

127 Gotfried Wilhelm Leibniz (1646-1716)
významný německý vědec a filozof, právník a diplomat narodil se v Lipsku jeho filozofické úsilí je zaměřeno především na vypracování obecné vědecké metody

128 Pluralismus Na základě kritiky Descartova dualismu a Spinozova monismu, vytváří pluralistický ontologický systém Monády Podstatou světa a všech věcí jsou tzv. monády - jakési duchovní atomy monády jsou nejmenší nedělitelné a neprostorové živé elementy duchovní povahy, z nichž se skládá anorganický i organický svět Jsou věčné a nezničitelné Mají individuální povahu a navzájem se kvalitativně liší Je pro ně typická neustálá změna, vnitřní aktivita, vzájemná nezávislost a harmonie Důležitou vlastností monád je jejich uzavřenost, vzájemná neovlivnitelnost Předzjednaná harmonie Výsledné harmonické spoluutváření dokonalého světa je důsledkem tzv. předzjednané harmonie, kterou bůh při stvoření monád každou z nich vybavil Tak má každá duchovní jednotka své nezastupitelné místo a poslání, i když všechny jsou reprezentacemi jednoho a téhož vesmíru Jak je možné zlo? – zlo vyplývá z konečnosti, tedy nedokonalosti světa a člověka Jen Bůh je nekonečný a dokonalý

129 Druhy pravd V teorii poznání rozlišil dva druhy pravd
pravdy rozumu musí zde být příznačná logická nutnost jsou vrozené, ale ne hotové, nýbrž rozvíjejí se ze zárodečného stavu postupně k uvědomění náhodné logicky nedokazatelné a neodvoditelné jsou na rozdíl od pravd rozumových nalézány pomocí indukce  toto rozlišení mu umožnilo doplnit racionalismus jistými prvky empirismu

130 Barokní systémy Empirismus

131 Empirismus a sensualismus
Empiria = zkušenost Jediné platné poznání je smyslové a zkušenostní Rozumová činnost je jen pasivní spojování počitků a vjemů v představy a pojmy Popření jakýchkoli vrozených idejí Za vědeckou metodu považovali indukci – z jednotlivin se vyvozuje obecné Sensualismus Sensus = počitek, cit, smysl Veškeré naše poznání z počitků (smyslů) Je to druh empirismu Locke, Hobbes, Feuerbach

132 Francis Bacon (1561-1626) Narodil se v Londýně
jJeho otec byl nižším šlechticem, jenž se vypracoval a dosáhl funkce a úřadu státního kancléře Studoval v Cambridge a po právnických studiích prošel řadou významných státních funkcí Za vlády krále Jakuba I. se stal lordem a kancléřem Snažil se roztřídit vědy a určit, čím se má která zabývat dílo  Nový Organon – správný návod, jak vykládat přírodu klade důraz na soustavné pozorování přírody a induktivní metodu – postup od jednotlivosti k obecnému zákonu základ poznání viděl v empirii

133 Idoly Překážky v myšlení nazývá idoly
idoly jeskyně  předsudky vznikající vlivem naší individuality idoly kmene  předsudky celého lidského rodu (posuzujeme věci „lidsky“, místo abychom usilovali objektivně věcné stanovisko idoly tržiště  vznikají ve společenském styku, neboť si nevážíme slov idoly divadla  přecházejí z generace na generaci, přebíráme názory autorit, ač jsou vymyšlené jako divadelní hry

134 Utopismus Nová Atlantida – ideální organizace společnosti, panství člověka nad přírodou (bájná Atlantida se potopila, nová Atlantida, kterou zatím nikdo nezdá, zde lidé pomocí techniky ovládají přírodu, mají vládnout vědci)

135 John Locke (1632 – 1704) anglický filozof, teoretik státu, práva a hospodářství narodil se nedaleko Bristolu studoval v Oxfordu přírodní vědy a lékařství roku 1666 vstoupil do služeb jako lékař, vychovatel a pak tajemník lorda – kancléře Ahsleye ze Shaftesbury s touto rodinou opustil roku 1682 Anglii, kam se opět vrátil po slavné revoluci přijal místo vyššího státního úředníka a soustavně se zabýval filozofickými problémy

136 Pojetí zkušenosti Odmítá Descartovu teorii o vrozených pojmech a idejích – těmi je podle Descarta vybaven lidský subjekt ještě před prvním smyslovým zážitkem Je přesvědčen, že pojmy a všechny poznatky získáváme smyslovou zkušeností Lidské vědomí je při narození čistá neposkvrněná deska – TABULA RASA – na ni teprve naše zkušenost píše poznatky  nejdůležitější je úloha smyslů (podcenil rozum) Nic není v rozumu, co nebylo dříve ve smyslech – děti vrozené ideje nemají Zkušenost je buď zevní (počitky dané smysly), anebo vnitřní (reflexe, sebepozorování) Zkušenost ústí ve vzniku jednoduchých idejí (je jimi popsán subjekt), z nichž vytváří rozum komplexní ideje – úlohou rozumu je pouhé spojování idejí Poznání je pouhým manipulováním idejemi, které máme ze zkušenosti, rozum nemůže do tohoto procesu tvůrčím způsobem zasahovat

137 Teorie vzniku státu Lidé jsou si od přírody rovni
Panovník vládne ne z vůle boží, ale z vůle lidu – při neplnění smlouvy může být odvolán Tím, že lidé vytvořili stát a smluvně postoupili panovníkovi moc, nezřekli se své svrchovanosti a mají přirozené právo kontroly této své společné moci Známkou ochrany přirozených lidských práv je dělba moci mezi panovníkem a parlamentem – orgány státní moci – žádný nemá mít absolutní moc

138 Thomas Hobbes (1588 – 1679) Anglický filosof zabývající se především politickou filosofií

139 Teorie vzniku státu Přirozeností člověka je egoismus
aby nepovstala válka všech proti všem, lidé se dohodli a vytvořili stát jako nadřazenou moc Stát je čistě lidským vynálezem Je obrovským tělesem a má proto děsivou sílu Moc státu je neomezena, stát určuje i náboženství Je jak bájná příšera Leviathan Svými názory předjímá pozdější myšlenky absolutismu

140 George Barkeley (1684 – 1753) Narodil se v Irsku
Po skončení studia na bohoslovecké fakultě v Dublinu přednášel bohosloví a byl lektorem řečtiny a hebrejštiny Ve 25 letech vydal své hlavní dílo snažil se obrátit lidi své doby opět k bohu Jejich ateismus chtěl zničit tak, že zničí materialismus – pojem hmoty,

141 Otázka existence Existuje pro nás jen to, co my vnímáme
Obraz světa nám přináší smyslová zkušenost Nepoznáváme přímo vnější, objektivní svět, ale pouze naše ideje, kterými je popsán náš subjekt Avšak objektivní existence věcí nahrazuje tvrzením, že věci jsou pouhou kombinací našich počitků Existovat = být vnímán věci tedy existují pouze v procesu vnímání duchem Předpokládá velké množství vnímajících subjektů, které jsou převýšeny vnímajícím duchem božím, jenž garantuje ve svém aktu vnímání existenci Pokud my nevnímáme, tak existují dále, protože je vnímá bůh Naše světy, které si vytváříme v našich vjemech, se neliší, protože jsou takové, jak s námi hovoří bůh

142 David Hume (1711 – 1776) Skotský filosof a historik
Završil britský empirismus svým sensualismem a agnosticismem Navazuje na Locka

143 Pojetí zkušenosti Zkušenost nevidí jako fakta danosti, ale zkušenost jsou naše duševní stavy smyslová zkušenost nám poskytuje imprese - dojmy bezprostřední živé vjemy když právě vidíme, či slyšíme ideje - představy méně živé myšlenky, představy, vzpomínky na dojmy kopie živých dojmů sdružování – asociace představ probíhá třemi způsoby podle podobnosti – odlišnosti podle prostorové a časové sounáležitosti jako příčina a účinek  Myšlenkový proces je pouhým skládáním či vyhledáváním souvislostí mezi idejemi Z uvedeného hlediska vyplývá jeho skepticismus, který je zaměřen proti objektivní existenci kauzality – kauzalita je pouhým zvykem našeho vědomí klást za sebou určité smyslové zážitky, zvyk toto opakování do budoucnosti nezaručuje

144 Novověká filosofie Osvícenství

145 Osvícenství myšlenkový směr 18. století příznačný pro formování moderní společnosti důraz byl kladen na rozum – racionalitu, lidskou svobodu, demokracii, nevyhnutelnost pokroku, věda, apod. boj osvícenců za nezávislost myšlení a svobodu přesvědčení – zaměřeno proti církvi a církevním dogmatům základní předpoklady osvícenství se rodily v renesanční Itálii a výraznou podobu dostalo v Anglii 17. a 18. století a svého vrcholu dosáhlo v 18. století ve Francii  Encyklopedie umění, věd a řemesel (Diderot, Alembert) – základ liberalismu

146 Charles Louis de Montesquieu (1689 – 1755)
Narodil se v Bréde nedaleko Bordeaux a pocházel ze staré goskoňské šlechtické rodiny Studoval klasickou literaturu, věnoval se literární práci, studiu přírodních věd (anatomie, botanika, fyzika), později historie a práva Měl možnost cestovat po celé Evropě S velkým úspěchem se setkalo jeho dílo Perské listy, které bylo ostrou satirou společnosti, církve i státu Po důkladném studiu existujících vládních systémů došel k názoru, že nejlepší je anglický typ vlády – konstituční monarchie

147 Teorie dělby moci Nezbytnou podmínkou politické svobody je přísné rozdělení na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní Tyto tři moci mají být vyvážené, samostatné a mají se vzájemně kontrolovat (jinak potlačení svobody) Byl jedním ze zakladatelů geografického směru v sociologii  morální charakter lidu, povaha jeho zákonů a způsob vlády jsou podmíněny podnebím, půdou, velikostí území, ..

148 Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
Narodil se v Ženevě, jeho otec byl hodinářem a matka zemřela při porodu Jeho život byl plný strádání pracoval jako sluha, písař a později jako učitel hudby Navázal přátelský vztah s Diderotem, na jehož pozvání začal spolupracovat na Encyklopedii Byl mluvčím drobné buržoazie Z Diderotova popudu napsal práci, jejíž téma zadala dijonská Akademie – zdali přispěl pokrok věd a umění ke zkáze nebo zušlechtění mravů (odpověděl záporně)

149 Teorie vzniku státu  Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi – vzbudilo velký ohlas Vyšel zde z názoru, že pokud žil člověk v prvotním přírodním stavu, vedl šťastný život a spokojeny Nerovnost je důsledkem soukromého vlastnictví Cílem je obnovení přírody v člověku rovností osob Pokud občané budou podléhat jen těm omezením a zákonům, s nimiž vyjádřili souhlas, poslouchají svou vůli Vzdávají se přírodního zákona, ale vyměňují ho za občanskou svobodu Suverenita lidu

150 Francois Marie Voltaire (1694 – 1778)
Narodil se jako syn zámožného notáře a byl mluvčím středních vrstev Útočil se sžíravou ironií proti tomu, co považoval za ostudné a ponižující Stavěl se proti nesnášelivosti a netolerantnosti Byl deistou – uznával jako prapříčinu světa Boha, ale odmítal ho jako určující a řídící sílu světa – věřil v Boha, ale rozlišoval mezi pověrou a náboženstvím Popíral existenci nehmotné nesmrtelné duše Hájil determinismus Napsal mnoho protiklerikálních děl  Filozofické listy, Filozofický slovník, Zaira, Století Ludvíka XIV.

151 Denis Diderot (1713 – 1784) Narodil se v severovýchodní Francii
Jeho otec byl pařížským mistrem Byl vzat vychování do jezuitské koleje Později navštěvoval církevní školu v Paříži v devatenácti ukončil studium a nastoupil do kanceláře prokurátora, který byl otcovým známým Brzy však toto místo opustil a živil se příležitostným způsobem Především se ale zajímal o filozofii, matematiku a fyziku Studoval také jazyky a celkově si prohluboval vzdělání Po celý život zápasil s nedostatkem Stal se čestným členem Akademie věd Navrhl vytvořit takový naučný slovník – encyklopedii – který by obsáhl všechny současné obory lidské činnosti a který by byl sumou lidského vědění – idea Encyklopedie Věřil v materiální jednotu světa – molekuly oživuje vnitřní gravitační síla a působení ostatních molekul, takže vše je v pohybu, vzniku a zániku