Psychologie tělesné výchovy a sportu

Psychologie tělesné výchovy a sportu

Vývojové základy psychologie sportu
psychologická zdatnost selekčním vývojovým impulsem manifestace zdatnosti, cesta ke zlepšení sociální pozice motorika sloužila podobně jako u zvířat k adaptačním procesům např. sebezachování, obživa, reprodukce, útěk, útok př. kočka – žere myši, pokud má hlad, potom si s nimi hraje – pohyb osvobozený od sebezachování fylogeneze člověka – nápodoba bojových situací

Pohyb, adaptace a vývoj člověka
ve fylogenezi člověka vzniká zábavná a průpravná motorika – asi nápodoba bojových a loveckých situací iniciační rituály, prvky konkurenčního prostředí – emoce, prestiž, psychohygienjcký účel středověká aristokracie „ desport“ – bavit se v posledních letech „studená válka“ – zneužívání sportu význam pohybu a pohybové hry pro člověka zásadní, jejím prostřednictvím projevuje svou identitu

Psychologické znaky hry
Svoboda, emancipace, spontanieta, nevážnost ( ve srovnání s prací) Herní iluze, přistoupení na herní předstírání ( hra není život) Vymezenost, uzavřenost v herním poli, jinak ale vnitřní nekonečnost Herní paradoxy : přátelská agrese Teorie her např. Spencerova teorie –uvolňování přebytku energie, Hallova atavistigká teorie – oživení prastarých zvyků, psychologická teorie her – ve hře přání vytěsněné ze života - paraolympismus

Východní a západní přístupy k těl. cvičením
soutěživost, měření a srovnání výkonů kolektivní pojetí, vítězství nad soupeřem výchova k výkonnostnímu pojetí Východní přístupy introvertní cvičení odpoutání od vnějšího světa důraz na vnitřní prožitky, meditace regulace fyziologických funkcí, výchova k seberegulaci

Interdisciplinární přístupy v psychologii tělesné výchově a sportu
Multidisciplinární, crossdisciplinární a interdisciplinární přístup Člověk a prostředí – rezignace na prostředí ( jóga, asketismus, hypertrofie potřeb - větší zranitelnost – stres) Stresory tělesné a duševní – karteziánské představy o ditochomii člověka x člověk – integrovaná činnost, nedělitelný na somatickou a mentální část Fyzický stresor ( nemoc) – psychické konsekvence psychický stresor ( zranění) – somatické důsledky

Základní pojmy v psychologii tělesné výchovy a sportu – specifické znaky
psychologický činitel – význam pro pohybově talentované i pohybově zaostalé, hypoaktivní tvořivý pohyb – antidepresivum, sebedůvěra etc. význam intraindividuálních norem - pohyb. zaostalí pohyb nelze chápat pouze fyzikálně duchovní rozměr – kreativita, imaginace, ideomotorika výchovná síla pohybu – překonávání strachu, bolesti, překážek, negativních nálad, neúspěchu, ambivalence 7. Tělovýchovný proces formuje životní styl - životospráva, denní režim etc.

Předmět a rozdělení psychologie
TEORETICKÉ OBORY APLIKOVANÉ OBORY Obecná psychologie Klinická psychologie Psychologie osobnosti Psychologie práce Srovnávací psychologie Psychologie soudní Psychopatologie Pedagogická psychologie Sociální psychologie Psychologie TV a sportu Vývojová psychologie Psychologie umění Normalita osobnosti – statistická, funkční, normativní ( Syřišťová, 1972 )

Úkoly psychologie tělesné výchovy a sportu
výběr sportovních talentů z psychologického hlediska diagnostika osobnosti sportovce a trenéra psychologické ovlivňování podle sportovních odvětví koordinace pohybových aktivit s ostatními činnostmi psychologizace tréninku zvládnutí závěru sportovní kariéry psychologizace rekreačního sportu ( oblast psychická, fyzická, zdravotní a sociální ) problematika motivace k činnosti konstrukce výkonových testů v psychologii sportu

Metodologie v psychologii tělesné výchovy
Základem zkoumání lidského mozku Anatomie a histologie – stavba lidského mozku (mikrotraumata ve sportu) Neurofyziologie – vedení vzruchů (rychlost přenosu z CNS ke svalům) Neuroendokrinologie – ovlivňování hormony Neurologie – léčení, choroby mozku a nervů Psychiatrie – poruchy chování (vrcholový sport formuje a deformuje) Psychologie – chování, vliv tělesných cvičení na osobnost

Biologický a dynamický přístup
Biologické vědy – odpovídají dobře na otázku, jak se co v našem organismu děje, mají však potíže při výkladu, jaké jsou důvody tohoto dění Př. víme, které hormony působí v úzkosti ale nevíme proč je člověk úzkostný - přesná čísla ale velká vzdálenost k chování Dynamické směry jsou na tom opačně, vysvětlují proč je člověk např. málo pozorný. Nezajímají se o to, které hormony a nervové okruhy jsou v akci Př. Bourdonův test pozornosti – nepřesná čísla ale blízko k chování Psychoanalýza – není vědeckou teorií, není možné ji ověřit, antagonistický vztah k rodiči stejného pohlaví

Obecné a specifické metody
Pozorování, náhodné pozorování, systematické pozorování Experiment(Millova pravidla), přirozený – vliv nikotinu na nenarozené dítě, v přirozených podmínkách – 1 podmínka změněna, laboratoř x reálný život Specifické Subjektivní – sebepozorování (trénink), psych. rozhovor, dotazník x anketa Objektivní – výkonové testy, psychofyziologické metody, výsledky rozboru činnosti Projektivní – povídka, kresba

Sportovní prožitek a temporalita lidské existence

Základní modely pojetí času
Časový charakter prožitku

M «-------------I-----------«-- B teď(M) P teď(B)
Tradiční model M « I «-- B teď(M) P teď(B) - uplývání z budoucnosti přes bodovou přítomnost do minulosti Vnitřní vědomí času podle E. Husserla M «-I-» B aktuální TEĎ retence protence (udržení/zachování v paměti) (předočekávání)

Gradientní model - čas znázorněn jako tok mezi dvěma kužely, spojenými svými vrcholy

Specifika sportovního prožitku (Jako sportovní prožitek je zde chápán unikátní a neopakovatelný pohybový prožitek vystupující z každodennosti) Tělesně zakotvené prožívání Ponoření se do výkonu – vysoká koncentrace (dostání se více k sobě) Opakování minulého Specifický typ kreativity Vytváření sekundárních prožitků u diváků (podobně jako např. umění)

Časový průběh u různých typů sportovního prožitku
Vycházíme z gradientního modelu

Každodennost (běžný trénink)

Tělesně zakotvené prožívání – sportovní prožitek (několik úrovní prožívání)
Bezprostředně tělesná Psychická (plně koncentrovaná na výkon) Psychicko-mentální (k překonání bolesti či monotónnosti výkonu)

Otevřenost a uzavřenost budoucnosti(cíle)
Prožitek silně zakotven v projektu výkonu(cíli/výsledku) Silnější protence např. atletika Variantnost (nevypočitatelnost průběhu výkonu) např. u hráče (důležité improvizační schopnosti)

Různé vnímání minulosti a budoucnosti u vytrvalostních a rychlostních sportů
Vytrvalostní sporty (endorfinové) Dlouhá retence – podržení přítomnosti startu (minulosti) Dlouhá protence – zpřítomnění budoucího cíle závodu Rychlostní sporty (adrenalinové) Bez retence i protence Minulost i budoucnost obsažena v 1 okamžiku

Biologický a dynamický přístup
Biologické vědy – odpovídají dobře na otázku, jak se co v našem organismu děje, mají však potíže při výkladu, jaké jsou důvody tohoto dění Př. víme, které hormony působí v úzkosti ale nevíme proč je člověk úzkostný - přesná čísla ale velká vzdálenost k chování Dynamické směry jsou na tom opačně, vysvětlují proč je člověk např. málo pozorný. Nezajímají se o to, které hormony a nervové okruhy jsou v akci Př. Bourdonův test pozornosti – nepřesná čísla ale blízko k chování Psychoanalýza – není vědeckou teorií, není možné ji ověřit, antagonistický vztah k rodiči stejného pohlaví

Obecné a specifické metody
Pozorování, náhodné pozorování, systematické pozorování Experiment(Millova pravidla), přirozený – vliv nikotinu na nenarozené dítě, v přirozených podmínkách – 1 podmínka změněna, laboratoř x reálný život Specifické Subjektivní – sebepozorování (trénink), psych. rozhovor, dotazník x anketa Objektivní – výkonové testy, psychofyziologické metody, výsledky rozboru činnosti Projektivní – povídka, kresba

Literatura : Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus. Syřišťová, E. (1972). Normalita osobnosti. Praha : Avicenum. Hošek, V. (2001). Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum.

Otázky : Interdisciplinární přístupy v psychologii tělesné výchovy a sportu. Základní pojmy v psychologii TV a sportu. Teoretické a aplikované obory v psychologii. Metodologie v psychologii tělesné výchovy. Biologický a dynamický přístup v psychologii.

Senzomotorické učení

Obecná charakteristika učení
aktuální vysvětlení jiné než v minulosti není omezeno jen na dobu mládí provází člověka celý život, rozvoj schopností i vlastností osobnosti velmi se blíží pojmu adaptace, funkce tvoří orgán x funkční dezadaptace, např. pohybový systém – ťloušťka kostí, chrupavky, svalová hypertrofie, svalová síla, zásoby E ( ATP, ADP,CP), srdce, minutový objem, cévy – kompenzační vazodilatace a vazokonstrikce (vyrovnávání TK) zatěžování 2/3 maxima, hlavně intenzita ale i objem

Linhart, M: Činnost a poznání
Učení je aktivita, v níž subjekt v situaci mění pod vlivem vnějších podmínek a v závislosti na výsledcích vlastní činnosti své chování a své psychické procesy tak, aby snížil novými informacemi stav své nejistoty a našel správnou odpověď či adekvátní pravidlo jednání.

Řízení pohybu - modely a druhy řízení

AKCE CNS RECEPTOR SIGNÁL EFEKTOR J REAKCE E D N Á A Í Řízení pohybu
CH O V Á A Í CNS RECEPTOR SIGNÁL EFEKTOR REAKCE J E D N Á A Í AKCE motivační buzení

Řízení pohybu Kruhové schéma řízení Podle BERNŠTEJN (1947)

Model Model černé schránky
Řízení pohybu Model sociálního učení (stimul - chování neurčité bariera a motivace PLÁN + kontrola reakce a operace zpětné vazby - chování změněné) Podle LINHART (1967) Model černé schránky (CNS - senzorický a motorický analyzátor) Podle KASA (1987)

SENZITIVNÍ A MOTORICKÝ ANALYZÁTOR
Řízení pohybu SENZITIVNÍ A MOTORICKÝ ANALYZÁTOR Oblast kožního a slizničního čití Upraveno podle PENFIELD a BOLDREY (1937), DYLEVSKÝ a TROJAN (1982), JÁNSKÝ a NOVOTNÝ (1983)

Program pohyb HIERARCHICKÝ MODEL ŘÍZENÍ CNS Kopie Receptory Nervové
Řízení pohybu HIERARCHICKÝ MODEL ŘÍZENÍ Program jednání CNS Pod-programy 1., 2. - n. Receptory externí Kopie vzorců pohybu (z paměti) Zdvojení Nervové dráhy Příkazy Opravy Svaly + Receptory interní Zpětná„hlášení“ Provedený pohyb Zpětné vazby Upraveno dle Pickenhain In MEINEL und SCHNABEL (1987)

3 2 1 DRUHY ŘÍZENÍ POHYBU „Cerebrální program“ „Limbická šablona“
úmyslný-řízený (>500 ms) získaný (vrozený) reflexní okruh mozková kůra =„mocenský orgán“ mozeček=centrum koordinace 3 „Limbická šablona“ bezděčná-„spouštěná“ (<500 ms) získaná (podmíněný reflex) mozeček = start, limbický límec mozkového kmene = uložení, „emotivní“ start pohybu (0,8 s před) 2 „Spinální reflex“ bezděčný (obranný)„spouštěný“ vrozený (reflexní akt) 1 Upraveno podle VANĚK (1963, 1984) JÁNSKÝ a NOVOTNÝ (1981), VÉLE (1982) MĚKOTA (1983), JAVŮREK (1986), VINAŘICKÝ (1983), Human Body (1991)

SVALOVÁ REAKCE NA IMPULS Převod vzruchu do svalu
Řízení pohybu SVALOVÁ REAKCE NA IMPULS Vznik a přenos vzruchu (CNS a odstředivá dráha) Převod vzruchu do svalu (nervosvalová ploténka) Kontrakce svalu (sarkomera)

0,76 DVA TYPY POHYBŮ „spouštěné“ „řízené“ Řízení pohybu
Kinematický záznam přemetu vpřed KRIŠTOFIČ (1995) Viz limbické šablony a cerebrální programy „Pohyb, který má být proveden přesně a koordinovaně za kontroly zpětnou vazbou z periferie vyžaduje asi 760 milisekund k provedení.“ MÁČEK (1987) „Také při úderu … pěstí jde o rychlý asi 1 sekundu trvající pohyb, který je cíleně programovaný, neboť během pohybu se obtížně kontroluje smysly.“ JAVŮREK (1986)

SM učení –didaktická doporučení zkušených trenérů a učitelů
Průběh učení, jeho dobu i kvalitu ovlivňuje přesnost informace učitele ( trenéra) o zahájení pohybové činnosti,nedostatky se kumulují do dalšího průběhu pohybu – př. hod diskem Korekci pohybu je žádoucí provést v pohybové struktuře před chybným provedením –př. základní údery v tenise

Nové psychologické výzkumy determinant školního výkonu
ne absolutizace pohybových a intelektových schopností 50 % podstatná motivace pro danou činnost 25 % motivace pro příbuzné činnosti důležitost výkonového motivu pro oblast pedagogické praxe teorie řízení výkonové motivace spočívá v tendenci vyhýbat se neúspěchu obtížnost definice úspěchu, rozhodující aspirační úroveň v TV vytvářet situační prostředí, které eliminuje rozdíly v pohyb. schopnostech. Ryba, Fišerová : Využití netradičních vícebojů ke zvýšení pocitu úspěšnosti u školní mládeže. Těl. Vých. Sport. Mlád. 1997, č. 7 – seminář

Učení s chybami nebo bez chyb – problém
Chybný výkon – nositel informace pro subjekt Včas odhalená a korigovaná chyba výsledek učení usměrňuje – podmínky Detekce – odkrytí chyby Identifikace – určení místa Interpretace – udělení smyslu rozporu mezi tím co je a co má být ( romantismus ?) Korekce – oprava Střídání úspěchu a neúspěchu je pro naše podmínky života plně přiměřené ( výkonová a riziková společnost) Optimální funkce duševního života záleží právě na boji s chybami

Senzomotorické učení jako dlouhodobý aktivní proces
učení - změny ve struktuře osobnosti – dovednosti, schopnosti, vědomosti, osobní vlastnosti při osvojování dovedností rozhodující změna v činnosti v porovnání s předcházejícím stavem další změny nastávají procesem dospívání, zráním osobnosti – vnitřní činitel vývoje geneticky determinován zrání je nutné oddělit od učení podobně i přechodné stavy organismu ( vliv psychotropních látek, léčiv etc.)

Teoretické koncepce učení
Biologické (adaptace) a sociální (psychologické) koncepce Psychologické teorie Asocianistická teorie – 19. stol., záměrné vytváření asociací vlivem asociačních zákonů (dotyk, kontrast etc), Nerespektovala motivaci žáků, vztah učení a myšlení Konekcionalistické teorie – klasické (podmíněné reflexy), instrumentální(páčka – instrument, odměna a trest), Operantní podmiňování (subjekt „operuje“, hledá), Skinner Kognitivní teorie – důraz na pochopení, vhled (aha efekt), Málo doceňuje význam minulé zkušenosti

Obecné zákonitosti učení
Fyziologické (PR), biochemické (DNA fylogeneze RNA ontogenetické změny), psychologické – pro didaktické a pedagogické účely nejvýstižnější Učení probíhá jako postupné přibližování k cíli – pokus a omyl, postupné pochopení, metodický postup 2. Učení využívá regulační mechanismy s využitím zpětných informací – vnějších, vnitřních, průběžných, výsledkových, pozitivních, nejvýznamnější autokontrola 3. Efektivita učení závisí na interakci vnějších a vnitřních podmínek – motivace, předchozí dovednosti, metoda učení x rodinné, školní, skupinové vlivy

Druhy učení s ohledem na didaktiku školní TV ve vazbě na výsledky učení
Učení poznatkům – tradiční verbální učení, dominantní výsledky vědomosti a dovednosti Učení senzomotorickým činnostem – i termín motorické učení, výsledky dovednosti, činnosti, návyky Učení intelektuálním činnostem – interiorizace do vnitřní řeči, výsledky algoritmizace myšlení, rozumové operace Učení sociálnímu chování – výsledkem interiorizované motivy, postoje, soc. interakce, sociální normy a role Druhy učení ne izolovaně, podstatné u. senzomotorické

Senzomotorické – motorické učení
Klasifikace pohybů z hlediska učení, přeučování BEZDĚČNÉ ( neúmyslné, nejsou plně uvědomovány) Nepodmíněné reflexy, podkorové řízení, ovládání po dlouhém nácviku a s úsilím – meditace, jóga Získané v ontogenezi, původně úmyslné, učením se zautomatizovaly, mozeček – denní úkony, dovednosti ÚMYSLNÉ Získané v ontogenezi, cílevědomé jednání, kůra mozková – taktické a problémové činnosti Původně vrozené, postupně mozková kůra – rovnováha, orientace, složité pohybové činnosti

Pohybové dovednosti – výsledek senzomotorického učení
Znaky nacvičené dovednosti Kvalita výsledků senzomotorické činnosti (absence chyb, správnost provedení pohybů) Rychlost jejího provedení (včasnost, hbitost) Ekonomičnost provedení (nízký energetický výdej, nízké volní úsilí) Způsob provedení (sportovní styl, osobní styl) Pohybová činnost – dovednost až po ukončení diferenciační fáze učení Pohybový návyk – druhotně bezděčný zautomatizovaný pohybový projev

Klasifikace pohybových dovedností
Kritérium účast smyslů, CNS – percepční a motorické Kritérium dominance vstupu a výstupu – výstup význam tělesná aktivita, úsilí – atletika,vstup motorika jednoduchá, čekání na signály v hrách, úpolech Kritérium časový vztah k podnětu a reakci – diskretní – odlišný začátek a konec, krátké trvání, nelze korigovat – smeč, seriové – komplexnější, jednoduché akty(skok o tyči), kontinuální – opakují se (běh) Kritérium časový vztah k podnětu a prostředí – uzavřené – vnější prostředí stabilní, stereotyp (střelba ze 6), otevřené – vnější podmínky proměnlivé – SH, úpoly Hrubé a jemné, nové a známé pohybové dovednosti

Druhy senzomotorického učení
Imitační učení (uč se podle mě !) – zrak, správná demonstrace Instrukční učení (cvič podle slovního návodu) – slovo, ovládat nezbytné poznatky, názvosloví Zpětnovazební učení (uč se ze svých chyb !) – vhled do nacvičované dovednosti, pokus x omyl, nositelem zpětné informace učitel nebo výkon (pád, shozená laťka) Problémové učení (hledej sám řešení úkolu !) – samostatnost, tvořivost, ve vyšších fázích MU Ideomotorické učení (uč se pohybu i ve svých představách !) – kinestetické buňky mohou být drážděny i představou, zraněný, omluvený žák

Činitelé motorického učení
Motivace – potřeby (biologický a sociogenní základ), vnější prostředí (incentivy – popudy a pobídky) Schopnosti – obecný předpoklad efektivity učební činnosti, pohybové, intelektové, sociální Cíl učení – ztotožnění s cílem a jeho pochopení Stimulace – emoce, vůle, aspirace, aktivace, zájem,Yerkes – Dodsonův zákon Zpevňování – udržení pravděpodobnosti žádoucího chování, motivační, expoziční, fixační metody Retence – proaktivní, asociativní, afektivní útlum Integrace a transfer –více učiva horší transformace, kladný a záporný transfer ( dvojtakt x trojtakt)

Interdisciplinární Feldenkreisova metoda motorického učení
F. po vlastním postižení interní studium neuropsychologie – originální cvičební metoda Metoda zlepšuje vztah motorika – psychika Pomocí elementárních pohybů obraz hybnosti v oblasti motoriky mozkové kůry – homunkulus hybnosti H. h. – korová mapa hybnosti, nesouměrnost –jemné pohyby (ruce) velký počet nervových buněk = velký obraz v homunkulu a naopak Klíčová role vědomí, uvědomování pohybu společné s jógou, asány nahrazeny el. pohyby s jinou dynamikou Metoda není založena na úsilí ale na radosti z pohybu

Hyperaktivita a hypoaktivita dětí
Hyper. a hypoaktivita, spíše poruchy biologické, organické než psychologické Hyperaktivita – excitační procesy silnější než tlumivé Tlumivé více energeticky náročnější LMD – nutnost většího pohybu, při malé energetické zásobě odpočívají mozková centra a svalové skupiny v útlumu, neklid neovladatelný a trvalý –přijmout, netrestat Zvýšená potřeba pohybu, využít hodinu tělesné výchovy Hypoaktivita méně častá (hypokineze), zdroj pocitů méněcennosti, potřeba spolupráce s učitelem, situační prostředí, kde dítě získá uznání

Psychologické aspekty neobratnosti
Neobratnost –stále více dětí pohybově zaostalých Tělesná zdatnost, značná hodnota pro utváření osobnosti Inteligence jazyková, matematická, hudební, tělesná Přijímat dítě takové, jaké je – reálná výchova Naučit ta cvičení, ke kterým má předpoklady Zvýšení sebevědomí např. u chlapců metodicky vedená silová cvičení Psychologicky významný prožitek – ovládat vlastní silou své tělo

Literatura: Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus Rychtecký, A. (2000). Didaktika školní tělesné výchovy. Praha : Karolinum. Rychtecký, A. (1992). Motorické učení. Praha : FTVS. Ryba, J. (2003). Návrh performančního testu k hodnocení potřeby výkonu. Česká kinantropologie, 7, 1, 38.

Otázky : Senzomotorické učení jako dlouhodobý aktivní proces.
Psychologické teorie učení Druhy senzomotorického učení. Klasifikace pohybů z hlediska učení Znaky nacvičené dovednosti. Klasifikace pohybových dovedností. Činitelé motorického učení. Performanční test a potřeba výkonu.

Psychologie soutěžení a soupeření

Hlavní psychologické důsledky soutěžení a soupeření
prastaré reakce v zátěži – jako instinkty ovládají adaptaci v zátěži u člověka emoční základ těchto prožitků, vývojem transformace těchto prožitků do velké pestrosti strach a vztek – velmi pestrá škála odezvy následným chováním v zátěžové situaci odolnost člověka ve sportu –vzhledem ke strachu a vzteku –stupňování zátěže = vyrovnávání se těmito emocemi, nutné znát zákonitosti problematika složitá, přímé regulační zásahy věcí intuice než vědeckých pravidel biologická úroveň –adrenalin, strach- noradrenalin, vztek

„BOJ!“ „BOJ ÚTĚK“ Stresová situace =„alarm“ lidského organizmu nebo
(odkaz předků) Fylogenetickou teorii dokládá reakce lidského organizmu na stresovou situaci. Samotný pocit ohrožení, například v boji, v lovu apod., okamžitě v organizmu startuje „alarmovou“ reakci. Ta je přípravou na výraznou motorickou akci člověka, kterou nazýváme heslem „Boj či útěk“ (tedy v každém případě bylo řešení stresové situace pohybově náročné). Lidský organizmus při této poplachové reakci mobilizuje všechny fyziologické, humorální, metabolické a psychomotorické procesy. Ty jsou celkově řízeny z hypothalamu, kdy hypofýza aktivuje ostatní žlázy a dochází k jejich zvýšené sekreci - adrenalinu z nadledvinek, ale také štítné žlázy, pankreasu a dalších). Průtok krve je regulován, játra uvolní energetické zdroje, ve svalech je průtok krve zvýšen a ve vnitřních orgánech a v podkoží snížen), srdce a plíce zvýší svoji aktivitu, do svalů přichází více energetických zdrojů a kyslíku, smyslové vjemy jsou zostřeny (rozšířené zorničky očí rozšiřují zorné pole vidění a soustředěná pozornost). Lidský organizmus je připraven na velkou tělesnou práci a adekvátní svalovou činností odpovědět na vzniklou stresovou situaci.

Úzkost a strach Astenické emoce, tlumící a blokující –výjimka panická záchrana Anxiozita stavová-vzniká při nereálném ohrožení, nejasná představa nebezpečí, obtížné určit – sport Anxiozita jako rys povahy – znak osobnosti, snadný vznik úzkosti – zjišťování ve sportu Úzkostný člověk nemusí aktuálně prožívat úzkost a naopak Úzkost – bezpředmětná, vágní, nekonkrétní, difusní Strach – reálnější, konkrétnější, pochopitelnější, ve sportu – chrání před hazardním poškozením

Výklady úzkosti ve sportu a její průvodní jevy
vrozený pud, který se aktualizuje podmíněné reakce na ohrožení subjektivní korelát neurofyziologické odezvy na stres jako protrahovaná (prodlužovaná) chronická aktivace Psychomotorický neklid – mimika, desautomatizace pohybu, ztrnulost pohybu Pocit bezmocnosti, stereotyp v jednání Deformace vztahů – k okolí, je ohrožující - k vlastní osobě, je ubohá Ambivalence v motivech

Strachové kvality Bohatost jazyka –obava, bázeň, úlek, děs, hrůza
Hlavní znak ve sportu – váhání s pokusem x mimořádný výkon Jednodušší výkony(silové, lokomoce), strach může pomáhat Strach z očekávání – tréma, první fáze výkonu zpravidla negativní Patologické strachy – klaustrofobie, hydrofobie, technofobie –strach ze selhání Následky strachu biologické a psychologické

Prostředky ke kontrole a překonávání strachu
Výchova – ne protektivní, spíše k nezávislosti, k riskování, tvrdší Trénink ve strachových situacích – adaptace, automatizace činností, dril –armáda, pořadová, sevřené útvary (1866), rumunská gymnastika etc. Dnes princip modelování – určité situace, hranice? skokané z věže nebudou odvážní na mamutím můstku Využití věku, adolescent x pubescent Skupinové vlivy –přítomnost diváků, různé rituály, hromadný zpěv, vulgarismy etc.

vzájemné vztahy mezi lidmi –přátelé, kamarádi , partneři ale i nepřátelé, konkurenti, protivníci, soupeři dyadická interakce – nejen spolupráce ale i rivalita, boj latinsky duellum(zápas), bellum(válka) soutěžení - snaha dvou nebo více lidí o dosažení stejného cíle, spektrum různých kvalit např. závod na m -vítězové medaile, další rekordy národní, osobní, i poražený něco vyhrává –psychologický význam zvítězit nad druhým ale i nad sebou samým soupeření – problém „ já a ty“ – totální vítězství, Tyrš ( 1926 ) – „úpolnická cvičení, u nichž se jedná o přemožení protivníka“

Etické zobecnění pojmů soutěžení a soupeření
soutěživá spolupráce – pozitivní, soupeření – negativní kooperovat mohou monopoly – klienti nemají užitek spolupracovat mohou gangsteři soupeřit mohou dva výzkumné lékařské týmy o nový lék různou etickou hodnotu dává pojmům soupeření a soutěžení společenský kontext, ne interakce „sama o sobě“ Jaká je etická hodnota dnešního sportu ? školní, rekreační, soutěžní sport

Prostředky ke kontrole a překonávání strachu
6. Ideová příprava Hodnotová orientace člověka, např. víra v pravdu, ideály,mechanismus identifikace – kamikadze 7. Respektování sexuálních rozdílů Muži bojovníci, ženy nositelky života-lépe zvládají 8. Speciální prostředky Relaxace-emoce ne při svalové relaxaci, vytěsnění strachu –např. jinou činností, sugesce – skoč, neboj se rychle se rozběhni, psychofarmaka – alkohol „ vypít si na kuráž“ lyže – nebezpečí etc.

Psychologické problémy interakce soupeřivého charakteru
Atletika ? Není dostatek zřetelných soupeřivých projevů Hry ? Kombinace uvnitř družstva se soutěživými projevy mezi týmy ale stále zřetelnější soupeřivé projevy pro tuto interakci vhodnější sporty, kde jsou dva sportovci proti sobě v boji o vítězství jednoznačný vítěz a poražený, výhra na body, bezpečnostní pravidla, dodržování pravidel remíza - znak současného sportu – časové důvody

Sportovní hry – stále zřetelnější soupeřivé projevy
Hra – od exploračního ( objevného ) charakteru až pohry přesně vymezené pravidly – pohybové hry Pro vedení žáků v duch fair play 3 okruhy problémů Porozumění a pochopení, neformální pravidla Tendence k tolerování „ férových faulů“, oslabený cit pro neformální pravidla ( etika, počkat po faulu etc ) Prožití procesu usmíření Anxiozita a role nepřítele, podání ruky po skončeném boji nepřenášet mimo vyuč. jednotku, AŠSk – hra pro hru Pochopení sociálních norem Sport. hra – skladba soc. norem, pravidla formální a neformální ( pohybově slabší) Degradace hry : hra jako prostředek uvolnění, hra za odměnu, vítězství za každou cenu etc.

Dílčí aspekty soupeření dvojic

Taktické cíle zaměřené na ovlivnění soupeřova jednání
Odvedení soupeřovy pozornosti a jeho dezorientace soupeř nepostřehl mou přípravu na akci – jak ? předstíráním něčeho jiného Vyprovokování soupeře k určité pro mne výhodné akci např. tenis – slabé voleje, soupeř k síti Vnucování vlastního pojetí boje nedat se ovlivnit pojetím soupeře, prosazovat ty činnosti, které ovládám, donutit soupeře k použití jeho slabých akcí, naznačovat soupeři, co má dělat – např. unožit pravou nohou, stále hrát forhend etc.

Příprava momentu překvapení pro soupeře
uskutečnit akci, se kterou soupeř nepočítá – tajím nejsilnější úder, pěšci dopředu, atypický úder etc. Stálý tlak na soupeře útočný šerm, útočný tenis – dostávat soupeře pod tlak Ovlivňování psychiky a morálky soupeře nejistota, převzetí iniciativy, co by v běžné situaci neudělal, méněcennost – po smeči zády, snižování sebedůvěry – finty, provokace, pocit bolesti – útok na bolestivé místo etc.

Taktické cíle zaměřené na ovlivnění vlastního jednání
Hodnocení soutěžní situace a soupeře dovednosti, zvyky, rituály, manévrovací prostor, jak se chová k jiným soupeřům Zvažování rizika dva extrémy – nepřiměřený risk x obava riskovat, mimořádná rizika např. přechod na síť po nepřipraveném úderu, neriskovat v situaci vyhraného utkání Anticipace využít činnosti pro soupeře nejméně příjemné např. hrát proti pohybu, záměrně se odkrýt

Využívat soupeřovy problémy
hrát tam, kde se mu nedaří, využít zhoršeného psychického stavu např. po chybě, navodit chybu soupeře, nesoustředěnost – mění postavení, polohu Utajení vlastních akcí vytvořit chybnou představu o průběhu zápasu, utajit úder např. čelné postavení tenis Získání iniciativy postupovat stejně x měnit způsob utkání Udržení optimálního psychického stavu APS ovlivňují vlastní chyby, pozornost ve chvílích jistého vítězství

Literatura : 1.Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus 2 Křívohlavý, J. (1973). Konflikty mezi lidmi. Praha : Avicenum. Dovalil, J. et. al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha : Olympia.

Otázky : Pojem soupeření a soutěžení.
Etické zobecnění pojmů soupeření a soutěžení. Dílčí aspekty soupeření dvojic. Taktické cíle zaměřené na ovlivnění soupeřova jednání. Taktické cíle zaměřené na ovlivnění vlastního jednání

Psychické procesy při tělovýchovné činnosti
Poznávací procesy Vnímání, pozornost, paměť, představy, myšlení Emočně motivační procesy Emoce – nejsubjektivnější složka lidského vědomí, projev jako výraz Motivace – všechny hybné síly v duševním životě člověka Procesy volní Rozhodování a rozhodnutí

Základní pojmy KASA (1995)

Základní pojmy Tělesná cvičení

Upraveno podle ČELIKOVSKÝ (1989)
Základní pojmy Tělesná cvičení Upraveno podle ČELIKOVSKÝ (1989)

Upraveno podle MĚKOTA (1985), DRDÁCKÁ (1979), HODAŇ (1992)
Základní pojmy Upraveno podle MĚKOTA (1985), DRDÁCKÁ (1979), HODAŇ (1992)

D e d u k c e I n d u k c e ZÁTĚŽ tělesná statická VÝDRŽ VE SHYBY
obecné (pojmy) zvláštní (znaky) jedinečné (jevy) zátěž tělesná statická (svaly v napětí proti odporu) VÝDRŽ VE SHYBY ZÁTĚŽ tělesná statická (svaly v napětí proti odporu) výdrž ve shyby I n d u k c e D e d u k c e POSTUPY abstraktního myšlení „cesta k principům a od principů“ ARISTOTELES Upraveno podle HAAG (1994)

Vnímání Proces získávání informací o vnitřním a vnějším světě člověka
Základní proces orientace, vnímáme objektivní skutečnost ? Vjem – vzniká na základě součinnosti několika receptorů a je dotvářen subjektivními faktory, naše tělo vnímá světlo-zrak, zvuk-sluch, chemické podněty-čich, chuť, teplotu, bolest, tlak-kožní receptory Teorie vnímání – počitková, základem počitek jako element, vjem = skládání počitků, archaická, nedovede vysvětlit globalitu vnímání, tvarová – vnímáme ucelené jevy, celek ovlivňuje část, vztahová – vztah asociační

Zákonitosti vnímání Pregnantnost – snaha o přesnost výrazu, doplňujeme si předmět vnímání v představě, působí emoce, práce, zkušenosti např. tendence k dobré sportovní formě Centrace - soustředěnost na centrální vnímání, ne periferii, vždy máme 1 ústřední vjem, ostatní pozadí Kauzalita - tendence okamžitě vyvozovat důsledky z příčin, vyhledávat vztahy Apercepce – závislost vnímání na celkovém obsahu duševního života

Rozdíl mezi počitkem a vjemem
Počitek – jednoduchý odraz, jehož obsah nelze dále členit Vjem – vždy komplexní, nelze rozložit na počitky Vnímání – komplexní analytická činnost CNS, vždy spojeno s jednáním, ke kterému může dojít později, dynamický proces, mnoho faktorů např. emoce, myšlení, APS Vnímání bezděčné (neúmyslné), vnímáme něco nápadného – např. trhavý pohyb a záměrné (úmyslné), zaměření na cíl Nejzákladnější vjemy ve sportu – pocit odrazu, pocit míče, timing (tempo, rytmus), sníh, rovnováha, pocit vody , lyžařské pocity

Obranné mechanismy ve vnímání
Do vědomí nejsou registrovány rušivé vlivy-mechanismy Kompenzace – Rudolphová Útěk do nemoci Útěk do fantazie Identifikace (k někomu) Projekce Substituce Racionalizace Fixace Agrese

Poruchy vnímání Klamy – falešné vjemy, které mají původ ve vnímaném předmětu Iluze – falešné vjemy, které vznikají chybou pozorovatele Halucinace – falešné vjemy bez účasti vnímaného předmětu ( vkládáme do skutečnosti něco, co tam není) Neúměrná aspirace- cíl a s ním spojená míra úsilí potřebná k jeho dosažení, test

Pozornost Selektivní proces – upoutává to, co je neobvyklé
pozornost záměrná vytvářena na základě bezděčné vlastnosti pozornosti – koncentrace, distribuce, stálost, intenzita, obsah a rozsah pozornosti, u sportů rozdílná proporcionalita pozornost ovlivňována stereotypem, monotónií, únavou, přetrénováním měření pozornosti – jednoduchý reakční čas, výběrový RČ (různé podněty a příslušná reakce), hry s pravidly Bourdonův test pozornosti

Představy Představy mají centrální původ ( vjemy periferní )
Pohybové představy – anticipační představy, předvídání, něco nového, motivační činitel Paměťové představy – odraz dříve vnímané skutečnosti, vizuální evokace, verbálně i pohybovou zkušeností (aktivní ukázka) Fantazijní představy – pasivní, reprodukční na základě grafického záznamu - aktivní, něco nového, testy kreativity

Paměť a myšlení v tělovýchovné činnosti
Paměť – schopnost zapamatovat si pohybové představy Přesná reprodukce – paměť primární Méně přesné – signály, skladby – paměť sekundární Myšlení – u dětí konkrétní operace, méně rigidní nežli dospělí ( předchozí zkušenosti ) Tvořivost - nejvyšší projev myšlení ve sportovní činnosti Kreativita – jednoduchost, originalita, samostatnost, plastičnost Hráčské myšlení – hráčská inteligence, vnímání prostoru, časoprostorové vztahy, rychlost rozhodování

Emočně motivační procesy v TV činnosti
Emoce – prožívání vztahu ke světu i k sobě astenické – záporná citová odezva, vztek, agrese, strach stenické – radost = zájem Vztek, podle intenzity vede buď k pozitivní koncentraci na výkon nebo k agresivitě – agrese, daná biologicky, sport usměrňuje agresi ke společensky uznávaným hodnotám Motivační teorie – biologické, hedonistické, kognitivistické, , interakční, výkonová motivace, dříve potřeba úspěchu x vyhnout se neúspěchu, Hermansonovo pojetí 1.výkonové chování (zlepšování dovedností)2. Vytrvalost (tvrdě pracovat) 3. Aspirační úroveň 4. Orientace na budoucnost, rizikové konfigurace-vysoká3 a nízká 1,2

Volní procesy v TV činnosti
Činnosti uskutečňované na základě vědomého rozhodnutí volní jednání je zaměřeno na výsledek – nepříjemné překonávání překážek v TV činnosti – změna v příjemné prožitky splněného úkolu, úspěchu Tři typy volního úsilí v pohybové činnosti V disciplínách vytrvalostního charakteru – překonání „mrtvého bodu“, adaptační fyziologické mechanismy V disciplínách kratšího trvání – koncentrace, koordinace Složitá proměnlivá činnost – distribuce pozornosti (hry)

Interdisciplinární přístupy ve sportovním tréninku
Multidisciplinární, crossdisciplinární, interdisciplinární přístup Člověk a prostředí, rezignace na prostředí (jóga, asketismus, hypertrofie potřeb - větší zranitelnost – stres Stresory tělesné a duševní –karteziánské představy o ditochomii člověka x člověk – integrovaná činnost, nedělitelný na somatickou a mentální část Fyzický stresor ( nemoc) – psychické konsekvence Psychický stresor (úmrtí ) – somatické důsledky

Psychický stres, generální adaptační syndrom
Adaptace na prostředí, obtížná adaptace – zátěž, mobilizace rezerv – zvýšená zátěž, max. možnosti člověka – hraniční zátěž, větší zátěž než kapacita člověka – extrémní zátěž Zátěž je chápána jako velká námaha, ale i nuda, osamění GAS (tři fáze) alarm – poplachová fáze, rezistence – fáze odolávání, exhausce – stadium vyčerpání (SELYE) Kliničtí odborníci – stres jako vnitřní stav organismu, homeostáza - zdraví Behavioristé – stres situační, jako událost –cíl pedagogika Eustres (kladný, vytrvalostní aktivity), distres

Literatura : 1.Taubner, V. (1989). Psychologie a fyziologie tělesných cvičení. Hradec Králové : Gaudeamus. 2. Hošek, V. (2001). Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum. Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus.

Otázky : Poznávací procesy v tělesné výchově Emočně motivační procesy.
Volní procesy. Poruchy vnímání. Představy a pozornost.

Aspekty motivace v tělesné výchově a sportu

Pojem motivace v psychologii TV a sportu
Problematický pojem, obtížná definice, různé přístupy Obecně „všechny hypotetické hybné síly v duševním životě člověka“ Biologické teorie Homeostatický přístup Kognitivistický přístup Nehomeostatický přístup etc. Všechny přístupy – jednostrannost lidské motivace podobně ve sportu, výkon = motivace + schopnosti jaké další faktory jsou podstatné ?

Teorie výkonové motivace
Teorie výkonové motivace je založena na představě nezávislosti potřeby úspěšného výkonu a potřeby vyhnutí se neúspěchu T výsl. = Tv – Tn T výsl. = výsledná výkonová motivace Tv = tendence dosáhnout úspěšného výkonu Tn = tendence vyhnout se neúspěchu TV – tito žáci vytrvají až do úspěšného zakončení čínnosti,rádi soutěží, pracují plánovitě bez úzkosti Tn – cítí se ohroženi při srovnávání výkonů, v situacích střední obtížnosti, aspirační úroveň nižší Aspirační úroveň je úroveň cílů, které si člověk vytyčuje a jejich dosažení očekává Test aspirační úrovně a test výkonové motivace - standardizace

Volba mezi různými motivy k činnosti
Neobtížnější volba mezi dvěma motivy, výzkum –většinou vybereme tu horší –max. obezřetnost Intuice – ne zbrklé rozhodnutí ale podvědomé zkušeností zhodnocení Současné volby lidí do správních celků Dav neposunuje Nutnost podporovat extrémně tvůrčí jedince např. Havel – morální principy etc. Nejdůležitější mechanismus globalizace-ekonomický růst, cílem je růst, nikoliv to co je cílem růstu ( péče o universální hodnoty)-růst přináší zánik práce jako takové, ekologické krize, nadvládu legality nad legitimností, nesmyslnost lidské existence Každý Číňan dvě auta? Ve sportu – kult těla, doping, rasismus – péče nejen o tělo Areté –Technai-péče o tělo, Epimelei-péče o duši – jednota Kalokagathia

Interakční model v tělesné výchově a sportu
Dva rozsáhlé komplexy proměnných Sportovec ( žák) – temperament- vzrušivost, nálada ( Eysenck- lab. stab. extro. intro.), melancholik, sanguinik, cholerik, flegmatik generální schopnost, kognitivní schopnosti, senzomotorické schopnosti- dělení pro laickou veřejnost, charakter ( amorální, konformní, racionální ) APS, aspirace Situace – primární situační cíl – optimální nebo maximální sportovní výkon sekundární cíl - výchova např. aspirační úroveň, žák dosáhl svojí aspirační úrovně x učitel, trenér - nespokojenost, trenér, diváci, soupeři sociální podmínky, nesociální podmínky – počasí, místo

Motivace a společenské vědomí př. Norsko
Pohybová příprava dětí a mládeže Výchozí principy Demokracie, svoboda v TV pxi, decentralizace Rovnost, tolerance, jedinečnost individua a jeho zodpovědnost za jednání a vzdělání Uctívání přírody, život s přírodou Sport, rovnoprávné postavení s ostatními činnostmi,mimořádný význam sportu, max. podpora PA dětí, schopnost plánovat trénink na ZŠ, učebnice TV, 70% populace sportující Norové, charakteristická dobrovolnost, aktivita ve vysokém věku, sportovní rodina

Školský systém v Norsku
Rovnost šancí, příroda Cílem neselektovat, neměřit, bez výkonu, osvobození od TV – individuální plán Učebnice TV, učitel = trenér PA za každého počasí 2x týdně venku (MŠ), gumové obleky, špína – umyjí, jdou domů Spontánní pohyb v MŠ – běhají, rvou se etc. Testování – nesdělovat výsledky Integrace PA do ostatních aktivit – např. stále hudba Kritérium inspekce, děti stále v pohybu, max. využít čas Ve škole není obézní dítě, chyba učitele x posluchači TV

Základní principy výuky PA v Norsku
samostatnost dětí, „ malí dospělí“ Trénink, samostatný člověk – dospělost Týmová spolupráce – rodiny skupiny 6tileté děti zdarma SKI Trenér radí, nepřikazuje, nenařizuje Max. vliv rodičů, na tréninku rodičovský dozor ( rada rodičů), i výzkum x ministerstvo Děti nelze k ničemu nutit Děti nelze rozdělit na sportující a nesportující

Výběr pohybových talentů - Norsko
6 let – hry na lyžích, zdarma spec. prostory ( hala, pásy),autobusy etc. 6-15 let – nábor, všichni stejné podmínky (i vyjímečný talent), ne sportovní třídy x náš systém PA mimo školu – klub, rodiče 6 – 19 let – speciální gymnázia, zkoušky – NOK Peníze (půjčky), dostupné pro všechny Nižší výkonnost respektována Princip pyramidy, ne raná specializace

Závody a trénink dětí a mládeže -Norsko
Závody – do 10 let pouze časy ne pořadí, od 16 let mistrovství Norska, repre od 18 let – slevy v obchodech Trénink 9-10 let 1 hod/týden, /týd /týd. Hravost, 60 min. max. zatížení, důraz na techniku Taneční trénink, koordinace, rytmus-údery míč, pytel Hlavní cíl – technika, rodiče na tréninku Úroveň běžné populace = u nás sport. třídy(děvčata) Motivace – příchod reprezentantky Nižší objem, specializace – vyšší výkonnost Trenéři -1 až 3, 4-jen pro vyvolené, z generace na generaci

Osobní zkušenosti Porada na střední škole – běh kolem jezera
ĆR – Norsko – tělesně postižení, první řada -abychom se s vámi podělili o radost z běhu

Strategie motivačního přístupu učitele
Poznávání svěřenců – extrémní podmínky Stanovení jejich motivační dominanty a způsobu interakce s hlavními typy situací Stanovení vztahu k žákům ( bez podmínek x s podmínkami ) Ovlivňování sociálních situací – prožitek z pohybové aktivity, Ryba, J. – Fišerová, J. : Jak zvyšovat pocit úspěšnosti u školní mládeže. Těl. Vých .Sport Mlád., 65, 1999, č. 7 Spolurozhodovat s žáky o cílech pohybových aktivit Přiměřeně povzbuzovat snahu o výkon

Strategie motivačního přístupu trenéra
Příklad střední škola Spokane ( USA) tvrdá a náročná práce dobré zařízení a vybavení podpora rodičů a správy školy kvalitní, vybraní žáci a trenéři motivační postupy – „ Panther Triangl“

Panther Triangl C SS SG P PST V
C – champion, uvažuj a jednej jako šampion SS – self starter, odstartuj se sám SG – set goals, vytyčuj si cíle PST – positive self talk, hovoř sám se sebou pozitivně V – vizualizace, představuj si vše názorně P – prioritizace, stanovení cílů, perzonifikace

Postoje k tělesné výchově a sportu
Postoj – tendence chovat se k dané skutečnosti určitým způsobem Společnost „otiskne“ prostřednictvím lingv. komplikací a tradice svůj svět vjemů, představ, pocitů, postojů (Angličan, Američan, Číňan, Japonec, Čech, Rom) V každém postoji tři složky : Kognitivní – rychlé poznání o jakou skutečnost jde Emoční - +, -, nebo neutrální Motivační – tendence jednat určitým způsobem Postoje vznikají vědomě i bezděčně, význam osobního příkladu, dobrých vzorů, zkušenosti ( únava, zranění)

Předpoklady pro ovlivňování postojů
Informaci pro změnu postoje musí žák slyšet od někoho , koho považuje za autoritu Tato informace musí být sugestivně formulována Musí přijít ve vhodné chvíli, nejlépe v takové, kdy ji žák očekává Změnu postojů ovlivnit působením na city, jsou – li postoje založené na emocích Nejpevnější postoje mívají racionální základ Člověk mění rychleji postoje, které jsou výsledkem skupinového rozhodnutí

Možnosti rozvoje motivace v tréninku
Trénink – problém stereotypu, přesycení ze soc. vazeb Nejběžnějšími motivačními podněty v tréninku jsou – zvyk ( denní režim), hedonismus, autorita trenéra ( jeho agrese, víra, strach, závislost), očekávání pozitivního efektu, povinnost (smlouva) Příčinný výklad s použitím kauzální atribuce ( začátečníci – vnější vlivy) Motivaci tréninku lze zvýšit – modelováním, momenty radosti, veřejným prohlášením, zveřejněním kontroly tréninku V tréninku mládeže respektovat ontogenezi psychiky ( akceptace hry) Sportovec – spolutvůrce tréninkové náplně –pozitivní motivace Odměňovat výkon, ne tréninkovou aktivitu

„Vpád“ člověka do evoluce země
Kmen Třída Řád Čeleď Rod Druh VERTEBRATA MAMALIA PRIMATES HOMINIDAE HOMO SAPIENS Evoluce planety Země probíhala patrně 5 až 10 miliard let. Zprvu (asi 5 miliard let) se Země vyvíjela geologicky, později (asi 3 miliardy let) došlo k vývoji chemickému a konečně (asi 2 miliardy let) došlo k vývoji biologickému a v jeho rámci i k vývoji člověka. Z evolučního hlediska je přítomnost člověka na planetě Zemi velmi krátká. Příhoda (1972) přirovnal celou evoluci Země ke 24 hodinovému filmu a „vpád“ člověka rozumného (homo sapienas) určil na pouhou poslední čtvrtinu sekundy. Předchůdci člověka (patrně Driopothecus a později Australopithecus) se objevili zhruba před 20 miliony let. Lidský rod (homo - člověk) se objevil asi před 3 až 1 milionem let v postupném vývoji, který byl úzce spjat s pohyby pedipulace, manipulace a bipedální lokomoce (homo habilis - člověk zručný, homo erectus - člověk vzpřímený). Pohyb vedl následně k rozvoji mozku, řeči a myšlení (homo sapiens - člověk moudrý). Současný člověk (homo sapiens) patří do kmene obratlovců (vertebrata), třídy savců (mamalia), řádu primátů (primates), čeledi lidoopů (hominidae), do řádu lidského (homo) a do druhu člověk moudrý (homo sapiens). 1/4 s. ve 24 hod. filmu PŘÍHODA (1972)

Význam motoriky ve vývoji člověka
Vývoj ranné motoriky člověka pedipulace kvadropedie + Jak jsme uvedli, vývoj člověka byl úzce spjat s jeho hybností. Ranná lidská motorika byla charakteristická pedipulací (nerozlišené užívání předních i zadních končetin) a kvadropedií (lokomoci po čtyřech končetinách). Tyto hrubé i jemné pohybové vzory (přesuny, nošení a užívání předmětů), spolu se vzpřimováním postoje našeho předka vedly od kvadropedie k bipedií (lokomoce po dvou zadních - tedy vývojově dolních končetinách) a od pedipulace k manipulaci (jemná motorika předních - tedy vývojově horních končetin). Obecné pohybové vzory ranné motoriky člověka (pedipulace a kvadropedie + lokomoce a bipedie + manipulace) jsou prapůvodním základem současné lidské motoriky až po motoriku tělovýchovnou, sportovní a rekreační. Význam lidské hybnosti během evoluce lidského rodu dále dokládáme výstižnými historickými údaji. Nejde o chronologický výčet suplující historii tělesné výchovy a sportu, ale o údaje, které dokládají význam pohybu pro zdravý vývoj člověka. lokomoce bipedie manipulace Význam motoriky ve vývoji člověka

AKCELERACE DŮSLEDKY SEKULÁRNÍ TREND „Boj nebo útěk“
a značná existenční tělesná zátěž AKCELERACE XX. století: „Psychický stres“ a malá tělesná zátěž Výše popsané adaptační procesy člověka při stresové situaci a tělesném zatěžování pokládáme za sekulární trend, typický značnou tělesnou zátěží a hrubou motorikou dle principu „boj nebo útěk“. Naši předkové byli existenčně nuceni užívat rozsáhlou hrubou motoriku, protože si obživu zajišťovali jako sběrači plodů, lovci zvěře, pastevci dobytka, rolníci, dělníci v továrnách… V současnosti (zhruba za sto let) se situace změnila. Fylogenetická determinace tělesné reakce a adaptace není v našem prostředí vědecko technického rozvoje naplňována. Podle Richty (1969) vědecko- technická revoluce postupně vyřazuje člověka z výkonných fází výroby a výrazně ubírá podíl těžké hrubé motoriky, jak uvádí MLATEČEK (1972). Tutu změnu nazýváme sekulární akcelerací, kdy existenční zátěž a pracovní činnost člověka je zcela jiná - vysoké nároky na psychiku a na jemnou motoriku a statické posturální úkony. Důsledky tohoto vlivu prostředí na člověka jsou známé jako hypokineze (nedostatek pohybu) podle Mlatečka (1973), maladaptační reflex (neschopnost přizpůsobení nedostatku pohybu) podle Kučery (1982) a pohybový deficit (nižší rozsah pohybu než zdravý lidský organizmus potřebuje) podle Hubky (1981) jak uvádí KOMEŠTÍK (1996). DŮSLEDKY KOMEŠTÍK (1996)

Tělesné zatěžování  adaptace lidského organizmu
Mozková regulace činnosti srdce ÚČINEK Prohloubené a zrychlené dýchání Ve vnitřních orgánech nižší průtok Všechny minulé lidské generace zdědily po svých předchůdcích (dryopithecus - australopithecus - homo habilis - erectus - sapiens) existenční nutností rozvinuté motorické schopnosti. Ty se postupně rozvíjely v důsledku zajištění životně nezbytné bezpečnosti a obživy prostřednictvím pedipulace, lokomoce a manipulace. Tělesné zatěžování u člověka obecně, v motorice našich předků i v našem současném tělesném cvičení a sportování, způsobuje po určité době provádění řadu pozitivních změn v celém lidském organizmu. Tyto adaptační procesy jsou založeny na fylogenetické motorické reakci a na odezvě na existenční stresové zátěže. Důsledkem stálého tělesného zatěžování u všech živočichů zdatný „trénovaný“ organizmus, jak zjistil již J. Lamark (1809). Stálý fylogenetický vliv tělesné zátěže měl a má výrazný účinek i na člověka. Jde o účelnější řízení aktivity organizmu mozkem, o přesnější fyziologickou a metabolickou regulaci srdeční a dýchací činnosti při transportu živin do svalové periferie, o vyvinutější svaly hyperplazií a hypertrofií se zvětšeným krevním řečištěm. Vyšší krevní průtok a více vlásečnic ve svalech Větší tepový objem srdce a frekvence

Změny motorické aktivity ve XX. století
[%] zhoršení Sedavé činnosti Uvedená publikace dále cituje Prentice a Jebba (1995) ohledně zkoumání charakteru lidské pohybové činnosti. Za hlavní ukazatele pohybové „nečinnosti“ vybrali autoři dobu strávenou činností v sedě (sledování televize) a omezení aktivní lokomoce (vlastnictví auta). Na rozdíl od změn složení stravy v tomto případě obě křivky vykazují negativní sekulární akceleraci ve druhé polovině 20. století. „Vysedávání“ u televize vzrostlo od roku 1960 téměř dvojnásobně a v posledních letech se okolo 200 % stabilizuje. Vlastníků auta je v současné generaci občanů Velké Britanie o 50 % více než bylo před několika desítkami let. Oba zvolené ukazatele lidské „nepohyblivosti“ ukazují nežádoucí zápornou sekulární akceleraci a dokládají již zmíněné důsledky vědecko- technického rozvoje a sociálně kulturních „vymožeností“ dnešní civilizace (hypokineze, pohybový deficit, maladaptační reflex). sledování TV vlastní auto Diet, Obesity and Inactivity in the UK. Physical Activity, Health and Well-being. Québec : World Forum, 1995

1954 1984 ! -10 normo- +10 hypo- % [%] Obecně je úbytek pohybové aktivity mezi současnými generacemi prokázaný. Značné změny v rozsahu pohybové aktivity jsou prokázány již u dětí. KUČERA (1988) srovnal dříve uvedená data profesorem Švejcarem (1954) se situaci po třiceti letech (v roce 1984) u nás. Autoři zaznamenali pohybovou aktivitu dětí ve věku 6 let a jednotlivé skupiny označili podle rozsahu motorické činnosti jako hypo- , normo- a hyper- mobilní (nedostatečný, normální a vysoký rozsah pohybové aktivity). Zatímco v roce 1954 vyhodnotili zhruba 20 % hypermobilních, 60 % normomobilních a 20 % hypomobilních dětí, o třicet let později zjistili přesun 10 % normomobilních dětí do skupiny hypomobilních. Četnost skupiny dětí s vysokou pohybovou aktivitou zůstala stejná. Také tento důkaz o snížené pohybové aktivitě dětí dokládá negativní sekulární akceleraci v rozporu s fylogenetickou determinací člověka. hyper- normo- hypo- mobilní ŠVEJCAR (1954) * údaje u děti 6 let KUČERA aj. (1988)

Změny složek výživy za 200 let
[%] Vláknina 80 g Některé publikované údaje o výživě nám umožnily určit sekulární změny složení lidské stravy. KUČERA (2001) uvádí změny ve složení stravy za uplynulé období 200 let. Graf na obrázku ukazuje zásadní negativní posun složení stravy na konci 20. století. Náš předek v 18. století (rolník) požíval stravu složenou mimo jiné asi ze 70 % polysacharidů, ze 16 % tuků a z vlákniny, prakticky bez volných cukrů. O 200 let později je poměr složek lidské stravy našich generací opačný. Polysacharidů požíváme zhruba jen 25 %, volných cukrů 20 % a tuků dokonce 55 %. Podíl vlákniny v současné stravě je 5 až 8 krát nižší než byl v minulosti. Podobné výzkumy provedené v minulém století vykazují srovnatelné výsledky, ale zároveň naznačují patrně lepší skladbu stravy v posledním období, jak uvádíme dále. zhoršení 10-20 g / den KUČERA aj. (1996)

Změny složek výživy ve XX. století
[%] zhoršení zlepšení Příjem cukru a tuku Výzkum skladby stravy občanů Velké Britanie za uplynulé půl století prokazuje nadměrné a stále se zvyšující procento příjmu tuků a cukrů od 40. let minulého století až do let. V posledních desetiletích se situace pozitivně mění a příjem těchto složek stravy klesá. V publikaci Physical Activity, Health and Well-being (1995) je citován výzkum Prentice a Jebba (1995) s názvem Diet, Obesity and Inactivity in the UK. Během úvodních let (1940 až 1970) vzrostl příjem cukrů až na 180 % a příjem tuků na 140 %. Naopak v posledních desetiletích nastává patrně pokles. U tuků jde o návrat k původním hodnotám a u cukrů jde o pokles až na 60 % původní hodnoty. Obdobnou sekulární akceleraci, která je zprvu negativní a později pozitivní, vykazuje také příjem energie stravou. Po vzestupu do sedmdesátých let jde o současný pokles pod původní hodnoty. příjem tuku příjem cukru Diet, Obesity and Inactivity in the UK. Physical Activity, Health and Well-being. Québec : World Forum, 1995

Změny tělesné hmoty ve XX. století
! O b e z i t a Uvedené důkazy o sekulárních změnách složek výživy, pohybové aktivity (respektive „inaktivity“), jejího rozsahu i charakteru tělesné zátěže mají patrné důsledky. Přes naznačené zlepšení skladby naší výživy je sekulární akcelerace obecně negativní (vzhledem k dřívější stravě našich předků, vzhledem k jejich pohybové aktivitě i k jejímu dřívějšímu rozsahu a vzhledem ke druhu tělesné zátěže). Uvedené změny mají jeden zřejmý důsledek - jsou příčinou somatických změn postavy a stavby těla. Základní komponenty tělesné stavby tvoří kostra, svalovina, tukové tkáně a vnitřní orgány. Obecně uznávaným hrubým ukazatelem pro vyjádření tělesné postavy a stavby je tzv. Body mass index (BMI). BMI udává poměr mezi tělesnými rozměry (tělesná hmotnost v kg / druhá mocnina tělesné výšky v metrech). Graf publikovaný Prenticem a Jebbem (1995) na dalším obrázku ukazuje stálý vzestup tohoto indexu ve druhé polovině minulého století. Vzhledem k normám (index 25 - nadváha, index 30 - patologická obezita) jde o výstražný negativní jev. Na konci 20. století překročil index u občanů Velké Britanie hranici obezity. Vyšší tělesná hmotnost je bohužel důkazem většího procenta nadbytečného depozitního tuku než většího objemu svalové tkáně. Body mass index Diet, Obesity and Inactivity in the UK. Physical Activity, Health and Well-being. Québec : World Forum, 1995

vývoje motoriky člověka habilis - erectus - sapiens
Karikatura vývoje motoriky člověka Dryopithecus HOMO habilis - erectus - sapiens ANTI-HOMO „berlus - mobilus - debilus“ Karikaturisté v reakci na uvedená fakta znázorňují další vývoj člověka velmi pesimisticky. V důsledku vědecko- technických, sociálních a kulturních vymožeností kreslí budoucího člověka jako bizarní - podivné technické monstrum bez vědomého pohybu, bez tvůrčího myšlení (pohyb a myšlení je nahrazeno elektronicko kybernetickým robotem). Typické obrázky našich předků v pohybu se tak mění ve své podstatě. Podstatné znaky člověka vystihují tzv. antropína - znaky, které charakterizují a oddělují člověka od ostatních živočichů (bipedie, postava a esovité zakřivení páteře, klenba nohy, rty, hymen, nehty, zručnost rukou, 2. signální soustava a řeč, abstraktní pojmové myšlení a další). Konec konců umělé růstové stimuly a ilegální praktiky vrcholového sportu, genové banky a klonování lidských embryí jsou spolu s nezadržitelným vědecko- technickým pokrokem možná počátkem nového věku lidského rodu, ale možná jsou počátkem oné „ civilizace anti-homo“.

76 % Uspokojování potřeby pohybu ve XX. století 24 % NORMA [%]
dostatek pohybu 76 % nedostatek pohybu Do jaké míry jsme vázáni genetickou determinací naší motoriky po předcích a do jaké míry je tato pohybová potřeba naplněna v současnosti ukazuje například výzkum provedený v Japonsku. HATANO (1992) zjistil u státních zaměstnanců rozsah pohybové aktivity, stanovil různé normy pro zdravý vývoj osobnosti (norma v krocích, v energetickém výdeji za den, za týden) a ve výsledcích poukázal na neuspokojivý současný stav. Většina státních zaměstnanců nedosahuje motorické satisfakce (neuspokojení potřeby pohybu v 76 %) a pouze zhruba čtvrtina považuje svůj pohybový režim za dostačující. Z tvaru křivky je patrné levostranné rozložení v oblasti nedostatku pohybu (modus - nejčetnější střední hodnota je umístěn zhruba na úrovni 6 až 7 tisíc kroků) a velmi málo osob považuje svou pohybovou činnost za výraznou (zhruba 2 % osob přesahují dvojnásobnou hodnotu autorem stanovené normy). Norma pohybové potřeby přesahuje 8 tisíc kroků, nebo 300 kcal / den, případně kcal / týden. Uvedené normy vcelku odpovídají návrhům publikovaným jinými autory. NORMA HATANO (1992)

Životní styl a pohybový režim Pohyb + Výživa + Životospráva
PRAVIDLO 3x3 Pohyb + Výživa + Životospráva ?

Literatura : Hošek, V. (1985). Motivace sportovního tréninku. Praha : Karolinum. Dostál, E. : Motivace v atletickém tréninku. Praha : ČAS. Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus. Ryba , J. (1998). Netradiční víceboje a pocit úspěšnosti u školní mládeže. In. Optimální působení tělesné zátěže (61 – 65). Hradec Králové : Gaudeamus.

Otázky : Pojem motivace v tělesné výchově a sportu.
Interakční model motivace v TV. Strategie motivačního přístupu učitele. Strategie motivačního přístupu trenéra, kauzální atribuce. Postoje a jejich ovlivňování.

Motivační činitelé – vztek a agrese
Prehistorické reakce –útěk x útok ( u zvířat), člověk – pestřejší paleta prožitků – strach x vztek, agrese Biologická úroveň – adrenalin – spíše strachová reakce - noradrenalin –spíše zlostná reakce Anxiozita, úzkost, strach – emoce astenické, tlumí aktivitu Opakem strachových reakcí – útok, agrese V politice, v etice, ve výchově – chápána jako zápor V psychologii – jako logicky účelové chování, jehož cílem je udělit škodlivý podnět (ublížit) a tím získat vlastní výhodu (odměnu), problematické - zubní lékař, bolest, pomáhá Agrese x afiliace = přátelské, pečovatelské chování Agrese - arogance, dominance, hostilita, blízké pojmy

„Vpád“ člověka do evoluce země
Kmen Třída Řád Čeleď Rod Druh VERTEBRATA MAMALIA PRIMATES HOMINIDAE HOMO SAPIENS Evoluce planety Země probíhala patrně 5 až 10 miliard let. Zprvu (asi 5 miliard let) se Země vyvíjela geologicky, později (asi 3 miliardy let) došlo k vývoji chemickému a konečně (asi 2 miliardy let) došlo k vývoji biologickému a v jeho rámci i k vývoji člověka. Z evolučního hlediska je přítomnost člověka na planetě Zemi velmi krátká. Příhoda (1972) přirovnal celou evoluci Země ke 24 hodinovému filmu a „vpád“ člověka rozumného (homo sapienas) určil na pouhou poslední čtvrtinu sekundy. Předchůdci člověka (patrně Driopothecus a později Australopithecus) se objevili zhruba před 20 miliony let. Lidský rod (homo - člověk) se objevil asi před 3 až 1 milionem let v postupném vývoji, který byl úzce spjat s pohyby pedipulace, manipulace a bipedální lokomoce (homo habilis - člověk zručný, homo erectus - člověk vzpřímený). Pohyb vedl následně k rozvoji mozku, řeči a myšlení (homo sapiens - člověk moudrý). Současný člověk (homo sapiens) patří do kmene obratlovců (vertebrata), třídy savců (mamalia), řádu primátů (primates), čeledi lidoopů (hominidae), do řádu lidského (homo) a do druhu člověk moudrý (homo sapiens). 1/4 s. ve 24 hod. filmu PŘÍHODA (1972)

Význam motoriky ve vývoji člověka
Vývoj ranné motoriky člověka pedipulace kvadropedie + Jak jsme uvedli, vývoj člověka byl úzce spjat s jeho hybností. Ranná lidská motorika byla charakteristická pedipulací (nerozlišené užívání předních i zadních končetin) a kvadropedií (lokomoci po čtyřech končetinách). Tyto hrubé i jemné pohybové vzory (přesuny, nošení a užívání předmětů), spolu se vzpřimováním postoje našeho předka vedly od kvadropedie k bipedií (lokomoce po dvou zadních - tedy vývojově dolních končetinách) a od pedipulace k manipulaci (jemná motorika předních - tedy vývojově horních končetin). Obecné pohybové vzory ranné motoriky člověka (pedipulace a kvadropedie + lokomoce a bipedie + manipulace) jsou prapůvodním základem současné lidské motoriky až po motoriku tělovýchovnou, sportovní a rekreační. Význam lidské hybnosti během evoluce lidského rodu dále dokládáme výstižnými historickými údaji. Nejde o chronologický výčet suplující historii tělesné výchovy a sportu, ale o údaje, které dokládají význam pohybu pro zdravý vývoj člověka. lokomoce bipedie manipulace Význam motoriky ve vývoji člověka

AKCELERACE DŮSLEDKY SEKULÁRNÍ TREND „Boj nebo útěk“
a značná existenční tělesná zátěž AKCELERACE XX. století: „Psychický stres“ a malá tělesná zátěž Výše popsané adaptační procesy člověka při stresové situaci a tělesném zatěžování pokládáme za sekulární trend, typický značnou tělesnou zátěží a hrubou motorikou dle principu „boj nebo útěk“. Naši předkové byli existenčně nuceni užívat rozsáhlou hrubou motoriku, protože si obživu zajišťovali jako sběrači plodů, lovci zvěře, pastevci dobytka, rolníci, dělníci v továrnách… V současnosti (zhruba za sto let) se situace změnila. Fylogenetická determinace tělesné reakce a adaptace není v našem prostředí vědecko technického rozvoje naplňována. Podle Richty (1969) vědecko- technická revoluce postupně vyřazuje člověka z výkonných fází výroby a výrazně ubírá podíl těžké hrubé motoriky, jak uvádí MLATEČEK (1972). Tutu změnu nazýváme sekulární akcelerací, kdy existenční zátěž a pracovní činnost člověka je zcela jiná - vysoké nároky na psychiku a na jemnou motoriku a statické posturální úkony. Důsledky tohoto vlivu prostředí na člověka jsou známé jako hypokineze (nedostatek pohybu) podle Mlatečka (1973), maladaptační reflex (neschopnost přizpůsobení nedostatku pohybu) podle Kučery (1982) a pohybový deficit (nižší rozsah pohybu než zdravý lidský organizmus potřebuje) podle Hubky (1981) jak uvádí KOMEŠTÍK (1996). DŮSLEDKY KOMEŠTÍK (1996)

Tělesné zatěžování  adaptace lidského organizmu
Mozková regulace činnosti srdce ÚČINEK Prohloubené a zrychlené dýchání Ve vnitřních orgánech nižší průtok Všechny minulé lidské generace zdědily po svých předchůdcích (dryopithecus - australopithecus - homo habilis - erectus - sapiens) existenční nutností rozvinuté motorické schopnosti. Ty se postupně rozvíjely v důsledku zajištění životně nezbytné bezpečnosti a obživy prostřednictvím pedipulace, lokomoce a manipulace. Tělesné zatěžování u člověka obecně, v motorice našich předků i v našem současném tělesném cvičení a sportování, způsobuje po určité době provádění řadu pozitivních změn v celém lidském organizmu. Tyto adaptační procesy jsou založeny na fylogenetické motorické reakci a na odezvě na existenční stresové zátěže. Důsledkem stálého tělesného zatěžování u všech živočichů zdatný „trénovaný“ organizmus, jak zjistil již J. Lamark (1809). Stálý fylogenetický vliv tělesné zátěže měl a má výrazný účinek i na člověka. Jde o účelnější řízení aktivity organizmu mozkem, o přesnější fyziologickou a metabolickou regulaci srdeční a dýchací činnosti při transportu živin do svalové periferie, o vyvinutější svaly hyperplazií a hypertrofií se zvětšeným krevním řečištěm. Vyšší krevní průtok a více vlásečnic ve svalech Větší tepový objem srdce a frekvence

[%] zhoršení Sedavé činnosti Uvedená publikace dále cituje Prentice a Jebba (1995) ohledně zkoumání charakteru lidské pohybové činnosti. Za hlavní ukazatele pohybové „nečinnosti“ vybrali autoři dobu strávenou činností v sedě (sledování televize) a omezení aktivní lokomoce (vlastnictví auta). Na rozdíl od změn složení stravy v tomto případě obě křivky vykazují negativní sekulární akceleraci ve druhé polovině 20. století. „Vysedávání“ u televize vzrostlo od roku 1960 téměř dvojnásobně a v posledních letech se okolo 200 % stabilizuje. Vlastníků auta je v současné generaci občanů Velké Britanie o 50 % více než bylo před několika desítkami let. Oba zvolené ukazatele lidské „nepohyblivosti“ ukazují nežádoucí zápornou sekulární akceleraci a dokládají již zmíněné důsledky vědecko- technického rozvoje a sociálně kulturních „vymožeností“ dnešní civilizace (hypokineze, pohybový deficit, maladaptační reflex). sledování TV vlastní auto Diet, Obesity and Inactivity in the UK. Physical Activity, Health and Well-being. Québec : World Forum, 1995

vývoje motoriky člověka habilis - erectus - sapiens
Karikatura vývoje motoriky člověka Dryopithecus HOMO habilis - erectus - sapiens ANTI-HOMO „berlus - mobilus - debilus“ Karikaturisté v reakci na uvedená fakta znázorňují další vývoj člověka velmi pesimisticky. V důsledku vědecko- technických, sociálních a kulturních vymožeností kreslí budoucího člověka jako bizarní - podivné technické monstrum bez vědomého pohybu, bez tvůrčího myšlení (pohyb a myšlení je nahrazeno elektronicko kybernetickým robotem). Typické obrázky našich předků v pohybu se tak mění ve své podstatě. Podstatné znaky člověka vystihují tzv. antropína - znaky, které charakterizují a oddělují člověka od ostatních živočichů (bipedie, postava a esovité zakřivení páteře, klenba nohy, rty, hymen, nehty, zručnost rukou, 2. signální soustava a řeč, abstraktní pojmové myšlení a další). Konec konců umělé růstové stimuly a ilegální praktiky vrcholového sportu, genové banky a klonování lidských embryí jsou spolu s nezadržitelným vědecko- technickým pokrokem možná počátkem nového věku lidského rodu, ale možná jsou počátkem oné „ civilizace anti-homo“.

Životní styl a pohybový režim Pohyb + Výživa + Životospráva

Klasifikace agrese – volba kritérií
Směr agrese Mimo subjekt – heteroagrese – extrapunitivní ( vzteková) Dovnitř – autoagrese – intrapunitivní ( strachová) Orgány agrese Svaly těla – agrese fyzická ( brachiální) Hlasivky – agrese verbální Poměr sil Vyrovnaný –symetrická agr., nevyrovnaný – nesymetrická Asymetrická agrese – etický problém dnešní doby, silnější proti slabšímu – šikanování, teror, minority, politika, problematika natality (porodnost) – rodičovské příspěvky Symetrická a. – stejné šance, sportovní boj, fair play

Klasifikace agrese Způsob provedení
Přímá – otevřená proti objektu, něco proti máme Nepřímá – proti hodnotám objektu - msta, žhářství, krádež Přesunutá – zástupné řešení „vybití zlosti na něčem“, jev katarze ( očistné uvolnění po agresi) Imitativní – šikana v mnoha podobách, sebevědomí pomocí agrese Aktivní – většinou agresor aktivní Pasivní – akt ublížení většinou z pasivity, zraněný hráč nedostane pomoc, svědek havarie - ublížení nepomocí Inadaptovaná – agrese ničivá, přímočará Socializovaná – intriky, pomluvy, ironie, sport – vítězství je symbolizováno ale značné poškození sociální, materiální Časové hledisko agrese – a. následná (reflexní oplácení), a. odložená ( bilanční počkání, msta) Účast emocí - agrese v afektu – vzteklé agrese – většina, Instrumentální – bezemoční - ubližujeme, proti objektu agrese nic nemáme, „přeplněné metro“

Některé varovné znaky šikanování
Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Vyhledává blízkost učitelů. Při týmových sportech bývá volen do družstva mezi posledními. Odmítá vysvětlit poškození a ztrátu věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole

Jak mají na šikanu reagovat rodiče
Překonat šok nebo stud z toho, že dítě někdo šikanuje. Nemlčet o šikaně a informovat o ní učitele nebo vedení školy. Vhodný postup navrhne také pedagogicko – psychologická poradna. Šikanu je možné oznámit na bezplatnou telefonickou Linku bezpečí – 0800 – Informace poskytne i Občanské sdružení proti šikaně na internetových stránkách

Šikana a tělesná výchova
Zlomyslnost a krutost – odvěké lidské chyby Šikana v různých sociálních situacích vždy – školství, armáda, vězeňství , sport Kompetentní osoby zlehčují, laická veřejnost bagatelizuje Výchova – pocit bezpečí, šikana tento pocit bere Ohrožena až ¼ dětí, 2. místo po emočních problémech – linka důvěry 3důvody pro spojení šikany s TV – diagnostické, iniciační a intervenční

Diagnostika šikany a jejího vzniku v TV
Mimotřídní činnosti, např. hra s čepicí, někdo ukradne a hází ostatním – dotčený trpí Učitel – iniciátor i oběť konstantní – zasáhnout Někdo má roli nejslabšího, reagovat, jak? Odsoudit skutek, ne pachatele Promluvit s ostatními, informovat rodiče, pachatele vyloučit z atraktivních činností ( hory, výlet, utkání) Učitel může organizačními opatřeními dosáhnout satisfakce, kompenzace

Iniciační důvody V TV se více než jinde odhalují tělesné a psychické schopnosti žáků Nešika, nemotora, bázlivec – ironie, sarkasmus „mužná výchova učitele“ –srab má dostat zabrat Sport – násilná konfrontace, někdo vždy poslední Norský model Hodnocení žáků podle individuálních norem Prosazování zásady „ pomáhat slabším“

Intervenční důvody Učit potencionální oběti odporu vlastní silou
Učit se prát Postoj šikanovaného“mrtvý brouk“ není nejlepší V TV nutná výchova k použití síly – nebojácnost Přijmout a dát ránu – umění a psychická způsobilost ale i 1st.ZS – učitelky sklon k hyperprotektivnímu přístupu, odpor k násilí, strach ze zranění Ale v tomto období v TV možnost zkusit fyzický odpor - jak? Míč?

Lidská a živočišná agrese
Zvířata – spokojují se se zahnáním vetřelce a instrumentálním zabíjením, potravinový kanibalismus pouze u jednoho druhu ( ryby) Lidská fylogeneze – teritoriální agrese spojená s usmrcením druhého, zneužívání sportu ( OH 1936 ), tragické následky mezilidských agresí – silná stresová odezva, sociální ohrožení ( ztráta moci, prestiže ), agresivita vytvářená v procesu učení – imitace agresivity, komerce vítězí nad pedagogikou,odměňování agrese, agrese u dětí je dána nerozlišením reality a představ ( TV )

Teorie agrese Hlubinné teorie – agrese je pudová záležitost ( Freud – destruktivní pud ) Behaviorální teorie – agrese je naučená, směr k pedagogickému optimismu Klinické teorie – katarze „ očištění“, vybití vede k očištění od vzteku, zvládnutí agrese je pro člověka prospěšné – význam sportu, usměrnění agrese, snaha nahradit agresivitu asertivitou ( nenásilné prosazování) zvyšuje se agresivita v dnešním sportu ?

Faktory agrese Pohlaví – samci agresivnější – testosteron x Agáta Christie, agrese klesá po kastraci Věk - agresivita vzniká v útlém věku ( 2-3 roky, zlá agrese ve vztazích, involuce klesá –smiřlivé stáří x vztek a zneuznání Somatotyp – mezomorfové agresivnější, řeší situace silou, protože ji mají Osobnost – lidé dominantní, ambiciózní, choleričtí, egocentričtí vyšší agrese, agresivní psychopat Nemoc – agrese příznakem, nízká sebekontrola Sociální vlivy – emoční deprivace v dětství, citově chladné matky, nižší ekonomický standart

Společenské prostředky proti agresi
Negativní – mravní a právní normy, výchova ke kontrole agresivity Pozitivní – odvádět agresivní energii někam jinam, např sport Ve sportu je agresivní ten, kdo má v úmyslu odchýlit se od sportovních norem a způsobit osobní poškození Agresivita jako tzv. „oplácení“ Agresivita jako prostředek k dosahování taktických a strategických cílů, poměr mezi rizikem trestu a získanou výhodou

Literatura : 1. Hošek, V. (2001). Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum. Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus. Nakonečný, M. (1990). Agresivní chování. Čsl. Psychol., 14, 1 – 18.

Otázky : Agrese a její hodnocení. Klasifikace agrese.
Některé varovné znaky šikanování. Teorie agrese Společenské prostředky proti agresi

Tělesná zátěž a regulace aktuálních psychických stavů

4 kg 80 kg 50 cm 180 cm Tělesný růst a maturace (zrání)
Tělesný růst a změny segmentů těla ( rok) Upraveno podle: HAYWOOD (1993) a MĚKOTA et al. (1988) 4 kg Až 20 x vyšší tělesná hmotnost 80 kg 50 cm a jen 4 x větší tělesná výška (k porodním hodnotám) 180 cm

Biologické zrání - tělesná hmotnost
nárůst stálý tělesné hmotnosti Upraveno podle BLÁHA (1985)

Biologické zrání - tělesná výška
nárůst tělesné výšky jen při MATURACI Upraveno podle BLÁHA (1985)

Biologické zrání - komponenty těla
nárůst jen během MATURACE svalstvo nárůst stálý tělesné hmotnosti tuk Podle BLÁHA (1985)

Biologické zrání - změny BMI
tělesná hmotnost [kg] tělesná výška [m] 2 > 25 a > 30 Podle BLÁHA (1985)

Biologické zrání - motorická výkonnost
E X 225 cm MAXIMUM 185 cm -20 % Prudký vzestup Skok z místa (data podle UNIFIT testu) MĚKOTA aj. (1996)

Komplexní hodnocení stavu organizmu
celkový stav organizmu harmonický rozvoj vyrovnanost systémů, schopnost přizpůsobit se úbytek nebo přírůstek aktivní tělesné hmoty a tuku funkční přizpůsobení prováděné zátěži svalová hypertrofie a hyperplazie nitrobuněčné změny tvarové a enzymové ekonomizace oběhu a svalové činnosti funkce a koordinace neuromuskulárního systému výkonnost lokální i celková Upraveno podle KUČERA aj. (2001)

Reakce - adaptace, životní styl a hodnota pohybu
ZÁTĚŽ - ZATĚŽOVÁNÍ a rozvoj motoriky Reakce - adaptace, životní styl a hodnota pohybu

Zátěž a Zatěžování-základní pojmy
Ukazatele zátěže: Kvalita * Četnost * Objem * Intenzita * Hustota REAKCE odpověď na 1 podnět ZÁTĚŽ ADAPTACE přizpůsobení po cyklu podnětů ZATÍŽENÍ

Limitní faktory pro výběr zátěže
věk a pohlaví pohybové předpoklady vrozené a získané typ jedince ve vztahu k pohybu : normobilní * hypermobilní * hypomobilní způsob výchovy a vztah k tělesnému pohybu somatotyp - konstituce zdravotní stav včetně rodinné anamnézy ladění vegetativního systému zdatnost a obecná výkonnost místní podmínky pohybové činnosti (a také nečinnosti) adaptace na konkrétní zátěž Upraveno podle KUČERA aj. (2001)

Zatěžování-zásady rozvoje motoriky
SUPER kompenzace OE - okamžitý efekt (únava) TE - transformovaný efekt (navýšení práceschopnosti) REAKCE odezva organizmu na jednorázovou zátěž (transformovaný efekt) Zákon živých organizmů - obnova pracovních ztrát s přebytkem LAMARK (1809)

Zatěžování-zásady rozvoje motoriky
Nárazově EFEKT kumulativní Kondičně EFEKT kumulativní Výkonnostně EFEKT kumulativní Vrcholově ADAPTACE odezva organizmu na opakované zatěžování (kumulativní efekt)

Zátěž-zatěžování a životní styl Pohyb + Výživa + Životospráva

Zátěž-zatěžování a životní styl
Klidový výdej 1,2kcal/min. SPRINT >200x CHŮZE jen10x „POMALU DLOUHO ……………….. RYCHLE KRATKO“ Upraveno podle SELIGER (1983)

Energetický výdej při zátěži

Zátěž-zatěžování a životní styl Habituální METS sportovní činnosti
METS = jednotka energetického výdeje ( násobek zvýšení klidového- bazálního metabolismu: spánek, odpočinek na lůžku = 1 METS = 75 J.min-1.kg-1 ) Upraveno podle: NOVOTNÝ (1992): Energetická náročnost habituálních a rekreačních pohybových činností

Zátěž-zatěžování a životní styl RIZIKA nadměrné tělesné zátěže
úraz a mikrotrauma chronické poškození jednostranná zátěž lokální a celkové přetížení akutní a chronické selhání funkce snížení imunitních schopností při maximální či opakovaně submaximální zátěži ztráta zájmu o pohybovou aktivitu abstinenční syndrom vyšší sklon k používání farmak event. jiných látek riziko vzniku maladaptace (nepřízpůsobivosti) dysbalance všech úrovní (zejména hybného systému) přímé ovlivnění kosterní soustavy a její osifikace anabolické působení hormonů v době puberty zpomalení, vzácněji urychlení, procesu růstu a vývoje vznik i fixace patologických pohybových stereotypů RIZIKA nadměrné tělesné zátěže Upraveno podle KUČERA aj. (2001)

ZÁVĚRY k působení tělesné zátěže Zátěž-zatěžování a životní styl Tělesná zátěž patří mezi základní atributy bytí V adekvátní kvalitě a kvantitě působí pozitivně V inadekvátní vede k patologické adaptaci Pro každý věk musí být přesně stanovena míra adekvátního obsahu, formy a intenzity Tak lze řídit rozvoj, výchova, terapie i prevence Upraveno podle KUČERA aj. (2001)

Krátkodobá regulace Druhy stavů krátkodobých regulací
Předstartovní – uvědomění účasti v soutěži, eliminace negativních vlivů Soutěžní – průběh soutěže, labilita Mezisoutěžní – význam přestávek, oddechových časů Posoutěžní – vyvolán subjektivním hodnocením průběhu a výsledku soutěže

Teoretická východiska regulace APS
Poznatky o dynamice aktivační úrovně sportovce AÚ je pohotovost organismu k reakci Nadměrná AÚ – startovní horečka, negativní (tréma), pozitivní („dychtivý stav“) Nízká AÚ – startovní apatie Optimální zvýšení AÚ pozitivního směru – sebedůvěra, vysoké odhodlání

Regulační prostředky APS
Nadměrná AÚ – odvedení pozornosti (před startem), rozcvičení (soutěž), humor, zlehčování situace, dechová cvičení, teplá sprcha, masáž, psychofarmaka (relax), hudba, jóga, sugesce, hypnóza, spánek Nízká AÚ – cvičení koncentrace, zvyšování odpovědnosti za výkon, zvyšování aspirace, ideomotorický trénink, pokřiky, rituály, psychofarmaka Snížení negativních důsledků neúspěchu – odvedení pozornosti, kompenzace, zúčastněné vyslechnutí, relax Odstranění psych. důsledků únavy - volní úsilí, fyzioterapie, dýchací směsi etc.

Dlouhodobá regulace Osobnost člověka se za přispění ontogeneze zátěžemi rozvíjí Jaký jsem typ pro vyrovnání se zátěží – aktivní, pasivní? Proč? Pasivita dána většími znalostmi problému Každý pozná, že při určitém způsobu chování je negativní dopad zátěže menší Osvojení technik chování pro určité situace Nutné znát inventář technik zvládání náročných životních situací Můžeme je interpretovat, hledat, pozměňovat

Převážně aktivní techniky
Odvozené od útočného řešení zátěžové situace Přímá agrese je nejjednodušším představitelem aktivních technik, ale infantilní technikou zvládnutí konfliktu, frustrace, zátěžové situace dominance přímé agrese – symptom agresivní psychopatie Sublimace agresivity, např. sport – symbolizovaná a pravidly regulovaná agrese je společensky schvalovaná sublimace – nevědomé převádění společensky neschvalovaných pudů do roviny sociálně přijatelné – asketická hnutí ( řehole, jóga)

Upoutávání pozornosti – zátěžová situace snižuje sebevědomí člověka, proto upozorňování na sebe –diskuse , extravagantní oblékání, chování, dšti schválnosti, negativismus etc. Patologicky hypochondrie a hysterie Identifikace – ztotožnění, děti (pilot, sportovec, voják), chování podle vzoru, členství v sociální skupině – zdroj síly a prestiže (vlajkonošové, fan kluby), identifikačně zakotvený člověk je odolnější

Kompenzace – Demosthenes, sportovní hvězdy – kompenzace nějaké vady, napoleonský komplex, kinantropologie – kompenzace sedavého způsobu života, patologické momenty – přejídání se pod vlivem stresů, drogy, alkohol Racionalizace – nejrozšířenější –vysvětluje neúspěšné, nepřípustné chování přípustným motivem, např . náhoda, 1 motiv promlčet 2 zdůraznit, „kyselé hrozny“ liška nedoskočila, nevadí jsou kyselé, bagatelizace Technika zdůrazňování kladů v nepříjemnostech – „když jsem se zranil, tak si odpočinu“ Relativizace – porovnání aktuálních potíží s většími

Převážně pasivní techniky
Odvozeny od „mrtvého brouka“, blíže k útěku Praxe registruje stále více pasivních technik, „kdo uteče ten vyhraje“ Izolace – nejjednodušší, únik do samoty, oblomovština, zmenšuje naději na sociální adaptaci, patologicky autismus – porucha kontaktu s okolím Denní snění – únik do fantazie nekonstruktivní únik od reality, může být zdrojem inspirace, realismus x romantismus

Převážně pasivní techniky
Únik do nemoci – „úspěšná technika od dětství“, nemoc – ostatní se starají, převzetí role slabého a nemocného vede k ulehčení situace, záměrné užití této techniky – simulace Regrese – zpětný posun po ontogenetické křivce, dospělý se chová jako dítě, dítě jako nemluvně Popření zátěžové situace – rezignace na řešení, „zavírání očí“, chováme se tak, jako by zátěž neexistovala

Strategie zvládání zátěží
V literatuře mnoho doporučení, jak zvládat zátěž Strategie jsou děleny na ofenzivní a defenzivní Aktivní jsou charakterizovány bojem se stresorem, v rámci tohoto postoje – kroky Diagnoza situace ( zvyšování informovanosti) o stresoru o vlastním stavu o prognoze

2. Mobilizace rezerv obranyschopnost např. úpravou živ. stylu, cvičením Kognitivní zvládání, hledáním smyslu, mít pro co žít Motivace, stupňování naděje, provitálních sil Zvládání emocí ( obava, strach, deprese, úzkost) Osobní jistoty ( opěrné body, víra, přesvědčení) Klid, např. užití relaxačních technik Katarze např. zbavování se pocitu viny, rozhovor Asertivita – schopnost prosazení Trénink ve zvládání obtíží, učení Sociální podpora ( rodina, přátelé )

3. Plánování boje Diferenciace změnitelného a nezměnitelného Stanovení žádoucího a dosažitelného cíle Rozčlenění cesty k cíli na etapy Přesné stanovení prvního kroku a kritéria splnění 4. Realizace Obrana redukcí škodlivin ( drogy, nikotin) Tvorba antistresorových barier, např. režimová opatření Iniciativa např. rozhodnutí se pro operaci Protiútok, např. terapie

5. Perzistence ( výdrž) Nedat se odradit Akceptace ( přijetí obtíží, naučit se s nimi žít ) Vytrvalost ( udržování stanoveného postupu ) Pasivní postupy Vyčkávání, stáhnutí se, ignorování Lhostejnost, apatie, nezájem Rezignace, odevzdanost osudu Odepsanost, cynický postoj, bezmocnost

Literatura : 1. Hošek, V. (2001). Psychologie odolnosti. Praha : Karolinum. Dovalil, J. et. al. (2002). Výkon a trénink ve sportu. Praha : Olympia

Otázky : Teoretická východiska regulace aktuálních psychických stavů.
Krátkodobá regulace. Dlouhodobá regulace. Aktivní techniky regulace. Pasivní techniky regulace

PSYCHOLOGICKÝ TRÉNINK

Význam psychologické přípravy
vysoká pracovní a výkonnostní úroveň, vliv psychiky obtížné pouhé zvyšování objemu a intenzity tréninku optimální příprava, přesto pocit průměrného výkonu výkonnostní (pracovní) rezervy v psych. přípravě začátečníci – nutnost specifické psychologické přípravy v situacích rozhodování (sport, život) nervozita nároky na osobnost – trvalejší duševní přetížení ovládání psychiky znamená zlepšení výkonnosti účinnost není vědecky doložena – interdisciplinárnost každý výkon ve sportu i v životě – mnoho činitelů varování před nadměrným očekáváním

Co je psychologický trénink
Systematická optimalizace psychologických výkonnostních předpokladů prostřednictvím psychologických metod x mentální trénink Systematičnost - podobně fyzický trénink – je dána : účelovostí – specifické požadavky plánovitostí – jako plán pro fyzickou přípravu, sladění opakováním – ne jednorázové použití kontrolou – hodnotit účinnost Kolektivní sporty, podstatná komunikace, hrají „naslepo“ Jednotlivci – náš záměr

K čemu slouží psychologický trénink ?
pro výkonnost (sport, život, studium) nutná psychika psychické předpoklady – děje a stavy psychické děje ( procesy) – probíhají při pohybové činnosti, např. zrychlení v atletice, využití motivačních, volních a kognitivních procesů psychické stavy - spíše statické, ovlivňují pohybovou činnost, např. úzkost, radost, sebedůvěra ( emoce) psych. trénink – optimalizace procesů a navození stavů příznivých pro výkon, stavy a procesy – vzájemný vztah k autonomním ( vůli nepodléhajícím)reakcím organismu psychovegetat. stav, biotonus, arousal, aktivační napětí velká radost, anxiozita x zvýšení TF, TK, stres etc

Časové perspektivy psychologického tréninku
schopnosti získané psych. tréninkem – i běžný život regulace sebekontroly, soustředění, relax, sebedůvěra psych. trénink- dlouhodobý výchovný proces použití v různých obdobích přípravy na soutěž např. utváření postojů úspěšné sebejistoty kontrola psych. napětí s významnými závody, událostmi selhání – akutní krize různého dosahu psychologický trénink ( např. sebeovlivňování) –lepší šance pro překonání potíží po prohře schopnost sebemotivace ve fázích výkonnostních zvratů

Činnostní a seberegulační předpoklady psychologického tréninku
obě složky jsou na sobě závislé, psych. cvičení dovednostní ( činnostní) a sebekontrolní psychická cvičení dovedností – zaměření na techniku sport. dovedností, ideomotorický trénink ( taktika, výběr taktické dovednosti etc.) rozvíjí trénink kognitivních procesů psychická regulace sebekontroly, co je platná vysoká úroveň tech. a takt. dovedností, když v soutěži ( sport, život) chyby ? Jak se dostat do stavu, abych mohl optimálně těžit z mého činnostního potenciálu ? psychoregulační trénink

Způsoby použití psychologických cvičení
Způsob podle původu (etiologický) – příčiny jsou známy např. změny vnějších podmínek –utváříme situace tak, aby procesy podporující výkonnost probíhaly snadněji, např. zlepšené soc. vztahy, didaktická pomoc, optimalizace materiálních podmínek, změna subj. vnímání podmínek –vítr mohu zrelativizovat (všichni) etc Způsob podle prožitků (paliativní) – příčiny nejsou známy orientace na psychické stavy, po jejich zvládnutí uplatnění i v životě, pátrat po příčinách

Základní psychotréninkové principy
dobrovolnost – nelze vnucovat, předepisovat, svob. vůle pochopení – nejdříve porozumět smyslu a účelu cvičení důvěra – důvěra v praktický význam individuálnost – přizpůsobení postojům sportovce ukázněnost – pravidelnost, kontinuita, důslednost cvičení – systematická příprava, trénink – závod úspornost – žádoucí účinky s menším vynaložením času integrace – soulad psych. a fyz. tréninku vedení – cílem samostatnost úspěch – stabilita duševní rovnováhy, opt. výkonnost přenos – přenos do jiných oblastí života

Paliativní přístup – prožitek – dlouhodobý účinek - JOGGING
Zaměření : Pozitivní změna nálady Průběh : volně a pomalu vyklusávejte. Pozorujte jednotlivé funkce např. tepovou frekvenci, změnu dýchání, svalovou relaxaci Místo : běžecký terén, nejlépe ve volné přírodě Doba : podle vnitřní potřeby Trvání : 1. podle trénovanosti – 20 min min Opakování : při dobré trénovanosti denně

Palliativní přístup – prožitek – bezprostřední účinek – BLESKOVÉ UVOLNĚNÍ
Zaměření : rychlé psychické uvolnění, okomžité zmírnění stresů Průběh : bleskově uvolněte svalstvo celého těla jako loutka, které jsme přestřihli vodící šňůrky Místo : kdekoliv Doba : v okamžiku prožívání náročné situace Trvání : několik sekund do pocitu uvolnění Opakování : v každé stresové situaci Použití : v soutěži při prožívání náročné situace

Aktivace - AKTIVAČNÍ DÝCHÁNÍ
Zaměření : odstranění nízké úrovně aktivačního prahu Průběh : rychle a hluboce vdechujte. Pozornost soustřeďte na vdechování, vydechování je samovolné Místo : v klidném prostředí Doba : v klidném období dne Trvání : 2 – 3 min. Opakování : 2x až 3x denně Použití : před soutěží a během ní, vždy o okamžicích oslabeného napětí

Etiologický přístup – příčiny – úkol. cvičení POZITIVNÍ MYŠLENÍ
Zaměření : transformace negativních myšlenek, zacházení s vlastními slabostmi Průběh : prvním krokem k pozitivnímu myšlení je rozpoznání destruktivního myšlení, změny dosáhneme přerušením negativního myšlení „stop“, „stůj“ a pod., změna na konstruktivní např.neg. „ pokud nyní selžu, jsem vyřízený“ - přeměna – poz. „ na tuhle šanci jsem čekal“ apod. Místo : v průběhu dne Doba : při objevení destruktivních myšlenek Trvání : sekundy až minuty Opakování : vždy v případě potřeby

E. přístup – konfrontační cvičení STRESOVÉ CVIČENÍ
Zaměření : zvýšení odolnosti vůči vnějším činitelům Průběh : zařiďte při tréninku situace, které v soutěži působí stresově např. diváckou kulisu nebo neustálé znevýhodňování Místo : tréninkový proces Doba : při tréninku Trvání : různé, podle příčiny rušení Opakování : jednou týdně

Etiologický přístup – uvolňující cvičení DĚLAT „ JAKO KDYŽ“
Zaměření : motivace, sebejistota, pozornost Průběh : zavřete oči, pravidelně dýchejte, vnitřním zrakem vytvořte symbolický obraz např. „ skála“ jako symbol stability a jistoty, „leopard“ jako symbol odrazové síly etc Místo : 1. – 3. krok v nerušeném prostředí, 4. při tréninku Doba : v klidné chvíli, později v průběhu tréninku Trvání : 5 – 10 min. Opakování : jednou denně Uplatnění : před začátkem soutěže

Motivační cvičení – vnitřní pocity „ POCIT VÍTĚZSTVÍ“
Zaměření : stupňování motivace, rozvoj optimismu Průběh : v pohodlné poloze zavřete oči, pravidelně dýchejte, vzpomínejte na některá předcházející vítězství, vhodná je sugestivní formulace „ jsem vítěz“ Místo : v nerušeném prostředí Doba : v klidné části dne Trvání : 10 – 15 min. Opakování : jednou denně ve stejnou dobu Použití : bezprostředně před rozcvičením k soutěži

Motivační cvičení – vnější pocity „ IDOL“
Zaměření : překročení vlastních technických a technických možností Průběh : při tréninku se plně ztotožňujte se svým idolem a chovejte se tak, jako byste žádoucí vlastnosti už měli Místo : tréninkový prostor Doba : kdykoliv při tréninku Trvání : totožné s trváním tréninku Opakování : jen příležitostně

Koncentrace „ SKLENĚNÁ KOULE“
Zaměření : udržení koncentrace, odstranění vnějších rušivých vlivů Průběh : představte si sami sebe v imaginárním ochranném prostoru např. skleněná koule, uchylte se do tohoto prostoru pomocí nacvičené spouště – např. ruka v pěst ( v napětí) a prožívejte scénu jako aktivní pozorovatel Místo : v nerušeném prostředí, později v soutěži Trvání : 5 – 10 min.

Dovednostní cvičení na aktivaci pohybového aparátu „ SEBEKONTROLA“
Zaměření : upřesnění vlastního pohybového provedení Průběh : sledujte záznam vlastního pohybového provedení v pohodlné poloze. Hodnoťte pro Vás nejasné technické úseky a promluvte o nich s trenérem. Místo : v nerušeném prostředí Doba : mezi tréninky Trvání : závislé na poznatcích Opakování : podle vlastního uvážení

Dovednostní cvičení – poznávací procesy „ PŘESNÉ VNÍMÁNÍ“
Zaměření : zlepšení přesnosti pozorování, zraková paměť Průběh : po shlédnutí videozáznamu zavřete oči a popište svému trenérovi to, co jste viděli. Vzájemně pohovořte o vynechaném a chybném. Místo : v nerušeném prostředí Doba : kdykoliv Trvání : podle předlohy

Literatura : Seiler, R., at. El. (1996). Psychotrénink ve sportu i v životě. Praha : Olympia. Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus.

Otázky : Význam psychologické přípravy. Co je psychologický trénink.
Základní psychotréninkové principy. Etiologické použití psychologických cvičení Paliativní použití psychologických cvičení

Psychologický vývoj jedince se zaměřením na emoce

Pohybová aktivita a motorická výkonnost
OBDOBÍ DĚTSTVÍ Pohybová aktivita a motorická výkonnost

Ranný vývoj motoriky dítěte
Primitivní reflexy (spontánní, prenatální postnatální) Posturální reflexy (vzpřimovací, postojové, poziční) Definitivní motorika (lokomoční, manipulační, balistické pohyby) HAYWOOD (1993)

1 4 8 16 měsíce Obrázek = 50% dětí dovednost zvládlo

Prvotní vývoj motoriky (manipulace a vzpřimování)
Ranný vývoj motoriky dítěte Prvotní vývoj motoriky (manipulace a vzpřimování) Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

Posuzovací škály ranného motorického vývoje SHODA převažuje (maximální rozdíl 3 měsíce) Prameny: Milestone Bayley, Shirley, Denver Developmental Screening Test

Ukázka motorického vývoje (z rodičovského deníku) Osoba A Osoba B (3,70 kg - 55cm) (3,40 kg - 54 cm)

Rozvoj motorických schopností (3-7 let)
zlepšení až 300 % Upraveno podle MEINEL und SCHNABEL (1986 ) a BERDYCHOVÁ a KOZLÍK (1967) a STRAKOVÁ (1967) a další

Rozvoj motorických schopností (8-15 let)
Senzibilní období rozvoje motorických schopností Rozvoj motorických schopností (8-15 let) Věk OBECNÉ POŘADÍ ROZVOJE: obratnost rychlost vytrvalost síla od 8 do 15 let VÝSLEDKY NEJSOU KONZISTENTNÍ ?!? Upraveno a zjednodušeno podle: WOLAŇSKI (1973) ***** PERNICOVÁ (1980) MORAVEC (1991) …. ...…

Rozvoj motorické výkonnosti a trénink
Poznámky: Každý rok o 10 % více speciálního a méně všestranného rozvoje Podle KUČERA (1996)

Vývoj forem pohybu (cyklický akt - běh)
Vývoj základních pohybových aktů Vývoj forem pohybu (cyklický akt - běh) Iniciální fáze slabá extenze * paže u těla faze letu malá Základní forma lepší extenze * paže vodorovně zřejmá fáze letu Konečná forma úplná extenze * paže vertikálně * úplná fáze letu

Vývoj pohybových dovedností lokomoce
1.rok Lezení Chůze 2.rok Přelézání 3.rok Běh Běh-6 let Běh-18 let Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

Vývoj forem pohybu (acyklický akt - hod)
Vývoj základních pohybových aktů Vývoj forem pohybu (acyklický akt - hod) Iniciální fáze jen předloktí * slabá rotace trupu * nohy v klidu Základní forma nápřah stranou i vzad * rotace ramen * krok vpřed téže nohou Konečná forma zášvih paží a 2. paží vyvážení * zřejmá rotace celého těla * krok vpřed 2. nohou

Vývoj pohybových dovedností manipulace
Chytání-3 roky Hod-3 roky Hod-6 let Chytání-6 let Hod-18 let Chytání-18 let Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

Základní Konečná forma forma „HRUBÁ“ „JEMNÁ - VARIABILNÍ“
Vývoj pohybových-sportovních dovedností Základní forma „HRUBÁ“ malý rozsah, statická rovnováha, provedení bez hrubých chyb Konečná forma „JEMNÁ - VARIABILNÍ“ optimální rozsah, dynamická rovnováha, přesné a variabilní provedení Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

Vývoj základních motorických dovedností
Hody Kopy Běhy Skoky Chytání Údery Poskoky Přeskoky PŘEHLED 1 „nezralý“ 4 - 5 dokonalý stupeň (u 60%) věk Upraveno podle: MALINA & BOUCHARD (1991)

Iniciální fáze Konečná forma
Vývoj základních motorických dovedností Iniciální fáze Konečná forma Běh Výskok Chytání Hod Kop Video-ukázky počáteční fáze a konečné formy osvojení pohybových aktů v ontogenezi (viz příloha) Převzato z Qualitative analysis of movement. HUMAN KINETICS (2003)

Základní Konečná forma forma „HRUBÁ“ „JEMNÁ - VARIABILNÍ“
Vývoj pohybových-sportovních dovedností Základní forma „HRUBÁ“ malý rozsah, statická rovnováha, provedení bez hrubých chyb Konečná forma „JEMNÁ - VARIABILNÍ“ optimální rozsah, dynamická rovnováha, přesné a variabilní provedení Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

Psychologie emocí Tělesná výchova nabízí mimořádné emoční situace
Pojem emoce z lat. ( ex = ven, movere = pohybovat ) Pohnout něčím ven, etymologicky blízko k motivaci Oba pojmy akční x zklidnění motivace směřuje k dosažení cíle Emoce je akce, důsledek situací, které dosažení cíle ohrožují nebo vylepšují Ohrožení cíle – negativní emoce Pohyb k dosažení cíle – pozitivní emoce

Motivace a emoce Cíl má motivační schopnosti, emočně anticipován jako atraktivní Emoce – podtrhují spíše zážitkovou kvalitu Motivace – spíše cíl, směr, program aktivity Emoční reakce – poznávací, prožitková, neurovegetativní (Var Cor), motorická funkce Strach x úzkost (nejsou hranice) –výraz obličeje (očí) nutno zvyšovat oční kontakt x obezita ze starostí Negativní emoční výkyv delší než pozitivní, neúspěch zesiluje negaci

Racionální a emoční přístupy ve sportu i v životě
Racionální analýza oslabuje emoce Priorita emocí – zážitek z přítomné realit Doména rozumu – zpracování informací Při kontrole emocí – habituace – „ opakováním vše zevšední“. Určití lidé mohou být traumatizováni podněty, které jiným nevadí – např. čekání ve frontě Prostor pro emoce je mezi subjektem a prostředím, nelze reagovat na to, co je nám lhostejné

Emoční vztah k prostředí
Stále více se vzdalujeme od způsobu života, kterému byl člověk emočně a fyziologicky přizpůsoben Tisíce let zastaralé emočně vegetativní vzorce Příprava na pohybovou akci – termoregulace, pocení, TF, DF, adrenalin, glukóza Vše účelné pro výkon – pokud nenásleduje výkon – poškození zdraví – význam sportu Emoční vztah vzniká mezi subjektem a jevy vnějšího světa Proto radikální sebevýchovné postupy max. redukce závislosti na vnějším světě – bojová umění etc.

Filosofie závislosti na vnějším světě
Stoicismus ( 3. st. př. nl.), nejmoudřejší a nejsvobodnější je ten, kdo nic nepotřebuje –předpoklady pro odolnost (např. samurajové) Současná společnost –riziková, výkonová, větší nároky na psychiku Seneca „ většina lidí chce žít co nejdéle, potácí se mezi strachem před smrtí a životními útrapami, nechtějí žít a nedovedou zemřít“ Obojí stejná příčina – nespokojujeme se s přítomností (sport = přítomnost např. koncentrace, prožitek Problém vztahu minulosti, budoucnosti a přítomnosti

Model emocí (Lazarus 1991) Pětistupňový model v průběhu emoční situace
Událost – něco se přihodí, co má vztah k našim cílům ( poznámka, gesto, nehoda) Vnímání události – zrakem, sluchem etc. Vyhodnocení události – hodnota cíle ovlivní sílu emoce Vyhodnocení je ovlivňováno – fyziologickým stavem Odpověď na vyhodnocení – kognitivní nebo emotivní obvykle 1. část převažuje, emoce 1 sec. ale i celý život –kognitivní část musí potlačit emotivní

Tvoření emocí podle rychlosti vzniku, intenzity a délky trvání
Afekty – prožitky probíhající bouřlivě, krátkodobě často bez kontroly chování, mimika, snížená sebekontrola, seberegulace Typické afekty – hněv, strach, radost etc Oscilující afekty – naděje , obava Nálady – déletrvající emocionální stav, nižší intenzita, subjektivní, nemusí se vytahovat k určitému jevu, změny v průběhu dne, euforie – zdravé osoby, norma, spíše deprese – anxiózní osoby Vášeň – silný, hluboký, dlouhotrvající citový vztah

Užitečné myšlenky „ Události nezneklidňují, zneklidňuje názor, který na ně máme“ Epiktetos : Enchenridion „ Neexistuje nic dobrého či špatného, to jen myšlení to způsobuje“ W. Shakespeare : Hamlet Morální rovina „ z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není vraždou“

Seligmanův model - naučený optimismus
Kognitivní zvládnutí emoční události Založeno na vztahu optimismu a pesimismu Optimismus – pozitivní nálada, pesimismus – deprese Optimismus – úspěch je niterný a trvalý, neúspěch zevní a dočasný Pesimismus – úspěch dočasný, nepříznivé jevy trvalé Seligman - lidé se sklonem k pesimistickému výkladu se mohou naučit optimismu, ABC – záporný výrok, DE - změna na optimistickou odpověď

A B C D E A Adversity ( nepřízeň osudu ), naučit se rozlišovat, pesimista – nepříznivý i úspěch „byla to jen klika“ B Beliefs ( přesvědčení ), cosi myslíme o nepříznivých událostech př. „jsem smolař, stálá zranění“ C Conseqvences ( důsledky ), citové a další př. „ mohu dělat něco jiného“ D Disputation ( debata ), existuje pro to, co se stalo jiné vysvětlení ? Př. „ to potká spoustu lidí, není to důležité“ + E Energization ( dodání síly ), optimističtější chápání situace př. „ jiný závod, spolupráce“

Stadijní pojetí vývoje člověka
Vývoj nepostupuje rovnoměrně Mimořádné změny, relativní ukončení časového období Respektovat vývoj, adekvátně stimulovat a v daném období rozvíjet, např. všestrannost Ve vývoji tři roviny – tělesné funkce, emoční život, intelektuální vývoj Hlavní úkol – od úplné závislosti na rodičích k úplné samostatnosti Vliv tělesné výchovy na emoční rovinu vývoje

Závislost na rodičích – z pohledu dcery vedení ve sportu i v životě, K
Závislost na rodičích – z pohledu dcery vedení ve sportu i v životě, K. Čapek O.Ž. 4 roky : Můj tatínek umí všechno. 5 let : Můj tatínek toho spoustu ví. 6 let: Můj táta je chytřejší než tvůj táta. 8 let: Můj táta neví úplně všechno. 10 let: Kdysi dávno, když byl táta dítě, to na světě vypadalo úplně jinak. 12 let: O tom táta nemá pochopitelně ani páru.Je moc starý, aby si vzpomněl na dětství. 14 let: Na otce vůbec nedejte. Je tak staromódní! 21 let: Otec? Můj Bože, ten je tak zoufale mimo.

Závislost na rodičích 25 let: O tomhle táta něco málo ví, ale to je pochopitelné, když už je na světě dlouho. 30let: Možná bychom se měli zeptat táty, co si o tom myslí.Vždyť má spoustu zkušeností. 35 let: Neudělám nic, dokud se neporadím s tátou. 40 let: To by mě zajímalo, jak by si s tím poradil táta. Byl tak moudrý a tolik toho zažil. 50 let: Dala bych všechno na světě, kdyby tu teď byl táta a já si s ním o tom mohla povídat. Škoda, že jsem si dřív nevážila toho, co on všechno ví. Mohla jsem se od něj hodně naučit.

Charakteristické rysy tréninku mládeže
Primárně proces učební, vzdělávací a sekundárně výkonnostní Perspektivnost přípravy, výsledky s mnohaletým odstupem Chyba - napodobování tréninku dospělých Chyba – nesprávné chápání soutěží Chyba – rozpaky nad akcelerovanými jedinci Chyba – opomíjení sociálních vztahů Chyba – nízká stimulace emočních vlastností, např. nesouhlas s cílem přípravy

Vývoj emočního života - první životní období
Člověk – inteligence a složitost nálad, pocitů x ostatní první životní období asi do osmnáctého měsíce, období „sacího reflexu“ z emočního hlediska nejdůležitější vztah matka – dítě E. From – Umění milovat do života nutný postoj – základní důvěra Důvěra ve vnitřní i vnější svět, těžká překážka nízké sebevědomí pohybové výkony reflexivní - plavání

Druhé životní období druhý a třetí rok života, rozlišování sebe od ostatního světa K obhájení sebe – prostředky především agrese, zlost, strach z neznámého – proto opakují známé hry - projekce - ve druhém se odehrává něco jiného, obtížné k pochopení, introjekce ( zvnitřnění ), rodiče stupňují zlost, dítě také nezralá, zlá agrese, z této doby nesmiřitelná hlavním úkolem –pocit autonomie, vědomí odlišnosti

Třetí životní období vytváří se prostor pro vznik iniciativy, 4 – 6,7 rok života komplikovanější vztahy mezi lidmi, soupeřivost, žárlivost –sourozenci, rodiče, ambivalentní pocity Význam pohybové hry schopnosti a dovednosti, explorační (objevné) až hry s pravidly, znaky hry : symboličnost, spontánnost, fantazie a citová účast, tři okruhy problémů Porozumění hře a pochopení fair – play, neformální pravidla Prožití procesu usmíření a hledání partnera Pochopení sociálních norem – věnovat pozornost správným znalostem pravidel, postoj učitele

Čtvrté životní období 7 – 11, 12 let – období relativního klidu
Školní vzdělání více teoretické, pohybové aktivity i mimo školu Dítě je soustředěnější, šikovnější schopnost spolupráce, základ charakteru, cesty k úspěchu symbolizuje sport – vytrvalost, houževnatost, aktivita nutnost zařadit se do aktivit ( i pohybových), jinak pocity méněcennosti sport a TV omezuje negativní pocity např. individuálním hodnocením nikoliv normativním

Páté životní období Pubescence – mimořádné orgánové změny, konflikt mezi přejatými postoji a nově utvářenými, náročné změny postojů Hlavní úkol tohoto období –získání pocitu identity ( kdo jsem, co musím, kam patřím ) Tělesná výchova značně přispívá k utváření pocitu identity –hodnota zdraví, zdatnosti, mentální hygieny Z hlediska identity podstatný věk 8 – 15 let, ženský a mužský životní princip Utváření identity nevíce ohroženo ve stř. školním věku, pohybové nedostatky – posměch a odmítání Funkce TV – preventivní a terapeutická, obtížné období

Šesté životní období Adolescence, období navozování dospělých rovnoprávných vztahů Rozdělení adolescentů na výkonnostní a rekreační sportovce Zvládnutí práce s ambivalentními pocity Proměnlivá akcentace tří podstatných oblastí pohybových aktivit – fyzická prožitkovost - sociální hledisko - psychologická oblast

Literatura : Machač, M. et al. (1985). Emoce avýkonnost. Praha : SPN.
Lazarus, R. (1991). Emotion and Adaptation.. New York : Oxford. Seligman, M. (1991). Learned Optimism. New York : Knopf.

Otázky : Psychologie emocí ve sportu. Rychlost, intenzita, délka emocí
Seligmanův model emocí Charakteristické rysy tréninku mládeže ve vztahu k emocím Model emocí – Lazarus

Literatura : Šimek, J. (1985). Lidské emoce a pudy. Praha : Lidové noviny. Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus.

Otázky : První životní období a význam pohybu.
Druhé životní období a význam pohybu. Třetí životní období a význam pohybu. Čtvrté životní období a význam pohybu Páté životní období a význam pohybu.

Kreativita v tělesné výchově a sportu

Příčiny, druhy, příznaky a rehabilitace
PORUCHY lidské motoriky Příčiny, druhy, příznaky a rehabilitace

Motorické poruchy (insuficience)
Příčiny: endo - exogenní (organické, anatomické, fyziologické, neurologické- pyramidální a extrapyramidální / centrální a periferní, psychologické - nemoc, úraz) MOTORICKÉ PORUCHY „Nemotornost“ Retardace Infantilizmus Debilita Imbecilita „Idiocie“ (vyjádřeno analogicky IQ) Motorický kvocient MQ průměr 100 bodů směrodatná odchylka 15 bodů Vývojové „opoždění“ (rozpor mezi biologickým zráním a kalendářním věkem větší než 3 roky = známka ranného poškození mozku) Test motorického věku (viz dále) Výrazná retardace a „zaostalost“ (ustrnutí motoriky na úrovni ranného dětství - kojence, batolete) Upraveno podle MĚKOTA (1985)

Třídění: periferní hypo-hyper mobilita (nadměrný kloubní rozsah u žen) atrofie - myopatie (svalová degenerace) obrny lokální (poškození motoneuronu - ochablost) dysbalance (držení těla: posturální svaly zkrácené, fázické svaly ochablé) centrální Obrny, plegie, parezy, paraplegie (polovina těla) LMD: hemipareza až plégie (ochrnutí jednostranné vertikální) Apraxie (hypo-hyperkineze /chudost-neklid) Motorická zaostalost souvisí s mentální retardací (98 % mentálně postižených je též motoricky, 70 % zaostává v učení). Výzkum v NSR n * Korelace IQ / MQ (deficit intelektu má užší vztah s motorickým kvocientem) SCHELING (1979)

HODNOCENÍ: forma pro let (skóre +/- body) * motorický mínus kalendářní věk (rozdíl 5 let = motorická idiocie) Upraveno podle OZERECKIJ (1923) Příznaky: Motorická zaostalost = „hranatost, tuhost, chabost, pomalost, těžkost, hrubost, trhanost, nestabilita, nekoordinovanost, anomálie, primitivnost, nepřizpůsobivost“ KIPHART (1973)

REHABILITACE Souhrn veškeré péče při onemocnění, úrazu, vadě (reparace, restituce) SRDEČNÝ(1977) 2 funkce: re-edukační obnovení, navrácení hybnosti kompenzační vyrovnání, nahrazení, podpoření pomůckami Význam pro praxi: Tělovýchovný odborník (učitel, tréner, cvičitel) MUSÍ znát účinnou diagnostiku (tedy včas odhalit a rozeznat postižené dítě, zhruba určit druh poruchy podle příznaků) Odborník pro zdravotní a léčebnou tělovýchovu (lékař, rehabilitační pracovník a další) pak zajistí účinnou PREVENCI i REHABILITACI Zpracováno podle MĚKOTA (1983)

Princip, formy, důsledky v praxi
Pohybová LATERALITA Princip, formy, důsledky v praxi

Lateralita lidské motoriky
Vymezení pojmu LATERALITA (z řeckého “latus” – strana, bok) = strukturální a funkční nadřazenost preference jedné strany těla nad druhou týká se kvality funkce z hlediska přesnosti + účelnosti provedení (nikoliv např. svalové síly) projevuje se tím, že člověk raději, snadněji a úsporněji provádí určité činnosti jedním z párových orgánů (dává mu pravidelně přednost před druhým) LATERALITA = upřednostňování jedné strany párové orgány, např. končetiny + smyslové orgány (hlasivky, oči, uši) opakem laterality je ambidextrie = stranová nevyhraněnost (též ale jde o vyšší kvalitu dovednosti -viz „obounohý“ fotbalista apod.) Podle KOVÁŘ (2002)

Princip laterality * Zkřížení cca 80 % eferentních drah nervů * jedna hemisféra řídí dané činnosti, druhá jiné (viz poznámka dole) * pohybovou akci jedné strany těla řídí opačná hemisféra Podle SOVÁK (1978) Podle KOVÁČ (1976) SPERRY R. W. ( ) prokázal, že pravá polovina mozku je dominantní při řešení prostorových, hudebních a dalších aktivit, levá polovina při analytických a verbálních úkolech. V roce 1981 Nobelova cena (funkční specializace hemisfér)

Řízení pohybu a) vertikální spinální reflexy (obranné pohybové akce) limbické šablony (pohybové vzorce v motorické paměti) cerebrální programy (variabilní, kreativní pohybové programy) b) horizontální dextrie (pravostranná preference) synistrie (levostranná preference) ambidextrie (sinistrie) (nevyhraněná preference, nebo naopak mistrovství) * Leonardo da VINCI * GOETHE * van BEETHOVEN(leváci) * Jiří TRNKA(ambi...)

Formy laterality zrakovost * rukovost * nohovost * otočivost * směrovost * zkřížená lateralita (paže - nohy) pravá levá Podle BOŽENIKOV (1985) Index dominance x pravá x pravá x levá Podle SCHILLING (1972)

Směrovost – lateralita směru pohybu – odchylka od přímého směru (odchylka v chůzi bez zrakové kontroly: R - 49 % / L - 41 %, plavání: R 53 % / L 43 %, jízda lodí na velké vodní ploše apod.) Plavání 50 m bez zrakové kontroly (20 osob) Podle MAYEROVÁ a MAYER (1971) Otáčivost – asymetrie kolem svislé osy těla (skoky v krasobruslení, obraty v gymnastice a v tanci, obrátky v plavání) Příčiny nejasné – nejčastěji souvisí s rukovostí ( R - rotace vlevo / L - vpravo)

Testování laterality: anamnestické dotazníky – dotazy na různé typy činností (držení příboru, odemykání dveří, manipulace s míčem apod.) pozorování (hlavně u malých dětí) sledování anatomicko-fyziologických zvláštností (měření délky, váhy, spíše jde o fyzické preference, nikoliv funkční) různé nestandarizované testy (navlékání jehly, míchání karet, tleskání, posun stoličky nohou apod.) standardní testy – hodnotí také stupeň preference Podle KOVÁŘ (2002)

Kreativita v tělesné výchově a sportu
Vstupní úkol Jste trenérem, učitelem a máte zlepšit výkonnost svých svěřenců. Co byste v dané situaci dělali ? Zkuste stručně napsat, jak byste postupovali, co budete řešit nejdříve K vyhotovenému řešení se vrátíme po určitém čase

Význam kreativity v tělesné výchově a sportu
Creare – tvořit kreativita – tvořivost Proč o ní mluvíme ? v současné tělesné výchově a sportu značně vyrovnané výkony učitel, trenér musí přijmout řadu inovací nové tréninkové postupy problém všestrannosti a specializace biomechanická problematika vztah techniky a kondiční přípravy Aplikace v TV – pracujeme buď tvořivě nebo stereotypně

Neomezené možnosti omezují tvořivost
brainstorming J. Menzel : „ tvořivost roste, pracujete-li v nějakých mezích, proti odporu tvořivý obor – reklama – pravidlo NÁHRADY Reklama NIKE – vzduchový polštář, hasiči, plachta, „podstatný je vzduch“ V – výrobek, bota Z – znak, polštář proti otřesům S – symbol plachty zachraňující život, tlumí dopad jako bota S – nahrazen výrobkem V, proces náhrady - algoritmus

Překážky tvořivosti Kritická povaha – aktivace v přípravné fázi nízká, zatuhnutí postojů Druh osobnosti – „uchovávatelé“ – drž se toho co funguje, „přizpůsobení“ – nečeř hladinu, Nevhodná dieta- málo bílkovin a polysacharidů, dělená strava progres Špatná tělesná kondice Strach – aktivace limbického systému, malá důvěra ve vlastní schopnosti Netvůrčí řešení konfliktů – kreativnější kompromisy Negativní vztah ve skupině – např. rodina, práce

Překážky tvořivosti Myšlenková nepružnost – nutné přesné soustředěné pozorování Neschopnost změnit úhel pohledu Potřeba moci a kontroly – „já mám vždy pravdu“ Pesimismus - nižší tvořivost Časová tíseň - ve škole málo času Nesouměrnost úkolu a schopností – Csikszentmihály, pohroužení do úkolu, teorie plynutí

Etapy tvůrčího procesu
Zpozorování problému ( orientace) Umění objevit nedostatek, v trenérské práci objevit chybu ve sportovním výkonu Přesnější stanovení cílů ( preparace) Zjišťování všech dostupných informací Hledání řešení ( inkubace) Zvažování všech i neobvyklých řešení Objevení řešení ( iluminace) Pocity nejistoty etc. 5. Provedení řešení ( realizace) Převedení nápadu do reality, kinogramy, modely

Jak řešit problémy ve sportu tvořivěji ?
TV a sport- mnoho problémů – managerské (např. sponzoři), sociální ( např. konflikty), trenérské, psychologické etc. řešení v obecné rovině Přípravná etapa Jasné definování problému b. přesné definování cíle Řešení samostatného problému Formulace ideálu Překážky v dosažení cíle Hledání postupů k cíli Zvolení jednoho postupu nebo jejich kombinace

Příklad – zlepšení techniky disciplín u mladého vícebojaře
Přípravná etapa 1.1. Jasné definování problému – vrhačské disciplíny dobré ale minimální rozdíl mezi skokanským a sprinterským během, slabé výsledky ve skokanských disciplínách, zřetelné v důležitých soutěžích 1.2. Jasné definování cíle – atlet musí být schopen uvědomit si i při max. psychické tenzi polohu pánve a tím i polohu pánve především v předodrazové fázi skoků

Příklad 2. Řešení problému
2.1. Formulace ideálního cíle – schopnost udržet optimální polohu pánve a tím i úhel zdvihu kolen i v únavě 2.2. Překážky v dosažení ideálního cíle – příliš velké volní úsilí, malá citlivost k vlastním pohybům při velké psych. tenzi 2.3. Podstata překážek – příliš velká koncentrace na výsledek Překážky se minimalizují za těchto podmínek – závod vnímat jako trénink, snižovat sebekoncentraci 2.5. Hlavní rozpor – jak volní úsilí po vítězství „nasměrovat“ jinam, jak zvládnout polohu pánve

Příklad 2.6. Hledání postupů k cíli 2.6.1. Postupy k cíli
V tréninku nadměrně „podsazená“ pánev Skipping, zdůraznění zvedání kolen, v vodě, s lančem Nízké překážky – rytmizace a zvedání kolen Relaxace a koncentrační cvičení k uvolnění svalových smyček potřebných ve skocích 3, 5, 7 kroková cvičení, podsunutá pánev, odraz přes patu Ideomotorický trénink – představa závodů - podsazená pánev

Příklad g. Pomocí PC vytvořit ideální techniku ( max. v , výška, hmotnost) - kinogram h. Skoky v posthypnotické sugesci, je sugestibilní ? Hledat řešení v jiných aktivitách –pravý bok – vrhy Okružní postupy Rehabilitační pomůcky, polohovací lehátko – bederní část k podložce Přístroj – zvukové signály při nedodržení techniky nebo el. Impulsy Nehodnotit výkon, pouze techniku

Příklad Konfrontace postupů, např b a f ideomotorický trénink s reflexí pohybu ve vodě Zvolení jednoho postupu nebo jejich kombinace Např. ideál konfrontovat s technikou Hlavní zásada: Jednoznačně určit podstatu problému a dosažitelný cíl

Literatura : 1. Howard, P. (1998). Příručka pro uživatele mozku. Praha : Portál. 2. Ryba, J. (1998). Základy psychologie tělesné výchovy a sportu. Hradec Králové : Gaudeamus.

Otázky : 1. Význam kreativity v TV. 2. Překážky tvořivosti.
3. Etapy tvůrčího procesu. 4. Jak řešit problémy ve sportu tvořivěji ? 5. Životní styl sportovce a tvořivost.

Základní poznatky ze sociální psychologie
Soc. psychologie základní teoretický psychologický obor socius – druh, společník socio – sdružovat Předmětem soc. psychologie – především meziosobní chování a vztahy, mezilidská komunikace a její formy, chování jedince ve skupině, ve společnosti Sport- vysoce společenská činnost se značným sociálním kontaktem, vazba na bezprostřední spolupráci, např. hry Metody sociální psychologie Sociometrická měření Specifické posuzovací škály Experimentální hry, uměle navozené-chování, př. výhra

Základní pojmy KASA (1995)

Základní pojmy Tělesná cvičení

Upraveno podle ČELIKOVSKÝ (1989)
Základní pojmy Tělesná cvičení Upraveno podle ČELIKOVSKÝ (1989)

Upraveno podle MĚKOTA (1985), DRDÁCKÁ (1979), HODAŇ (1992)
Základní pojmy Upraveno podle MĚKOTA (1985), DRDÁCKÁ (1979), HODAŇ (1992)

Základní pojmy

Tělesné cvičení, přírodní Tělesný a pohybový rozvoj
Základní pojmy TĚLESNÁ KULTURA Tělesná výchova vzdělání-výchova Pohybové umění zážitek-zábava Sport soutěž-výkon Turistika rekreace-poznání Sport pro všechny kompenzace-regenerace Tělesné cvičení, přírodní a hygienické činitele Empirické zkušenosti a vědecké poznatky Tělesný a pohybový rozvoj tělovýchovný proces ČLOVĚK osobnost - zkušenosti, schopnosti ... Upraveno podle KASA (1995)

Psychosociální funkce PA a kvalita života
Kvalita života – souvisí s harmonickým začleňováním jedince do společnosti (afiliace, do prostředí, zábava) Dosavadní výzkumy PA ne jednoznačné argumenty pro přínos PA v životě člověka (nekontrolované vlivy) Výzkumy většinou ke zdraví a dlouhověkosti –není nejdůležitější vztahový rámec Stále více mnohoznačná konstrukce“kvalita života“ Není chápána normativně ale prožitkově – pohoda, životní spokojenost Kvalita života –vždy individuální, přesto ji lze definovat výčtem saturovaných oblastí

Afiliace – přijetí, začlenění do společnosti
Sounáležitost – základní lidský instinkt – PA základní nástroj socializace, motorické učení nápodobou, začleňování do rodiny, školy, význam pohybové hry – děti x dospělí, klubismus – více propracovat Sociobiologové – fylogeneze – nízká sociální pozice spojena s existenčním ohrožením, lidské skupiny se v nouzi „outseidrů“ zbavují Výkonová společnost – model pro sociální srovnávání lidí, sport model konkurenčního prostředí – talentovaní výhody x zaostalí frustrace Integrativní a kohezivní procesy ve sportu velmi aktuální k řešení problémů minorit, nezaměstnaných, uvězněných

Posilování přírodní a kulturní jednoty člověka a prostředí
Člověk – přírodní druh ale vytvořil si kulturní (umělé) prostředí Ve vztahu k přírodní podstatě umělé prostředí domestikační faktor s biodegradačními i pozitivními souvislostmi Motorická kompetence musí být uměle udržována dodatkovou námahou Důležitá komunikace s přírodou, outdoor, využívání přírodních sil ( slunce, voda vzduch, vítr) Ne dril ale prožívaná pohybová aktivita

Zábava – oblast kvality života a PA
Člověk je většinu života veden k ovládání emocí Výchova je hlavně o tom, jak podřídit své emoce kognitivním procesům Nutné velké psychické úsilí, emoce jsou hlavním motivem jednání a chování Psychosomatická medicína – neschopnost vyjádřit emoce - směr k neurotickým obtížím Silný emoční zážitek – výrazné zkvalitnění života Člověk spontánně směřuje k emočním projevům,často ho to přivádí na scestí

Sociální percepce Rozdílný pohled na okolní svět
vliv kvalita smyslů, stáří, nemoc, optimismus, sociální inteligence, APS, zkušenosti s pohybovými aktivitami etc Vnímání ovlivňuje fyzický zjev, řeč, pohyb, chování předcházející zkušenosti s lidmi momentální vztah k daným lidem „velké plameny přinášejí hodně popela“

Chyby při posuzování druhých osob
Haló efekt – klamná sympatie Implicitní ( skrytá) teorie osobnosti – nemusí docházet ke kumulaci kladných vlastností Efekt shovívavosti – ovlivňuje vlastní hodnocení nebo blízké osoby Projekce osobních vlastností – např. pravdomluvnost i u ostatních Posuzovací stereotypy – předsudky o sociálních skupinách „ Occamova břitva“ Koukolík F. (1994) Housata a sv. Augustus

Lidská komunikace sdělování určitých významů na základě interakce
Předpoklady Společný jazyk, lingvistické zákonitosti Relativně stejné vnitřní komunikační prostředí Společné vnitřní psychologické prostředí (potřeby, city etc) Řeč a psaný projev, symbolická forma Dnes – min. času a energie – max. informací SMS,Internet Umělecké vyjádření - nesdělitelné slovy (balet) Neverbální komunikace

Umění mezilidské komunikace
Efektivní komunikace – základ spolupráce ve skupině Umění ptát se – přednost otázky s otevřeným koncem X ano/ne Umění naslouchat – parafrázujte komentáře partnerů - poznat smysl Konstruktivní kritika – neobviňující způsob, přiměřené uznání Umění věcného, přesného zadání úkolů Asertivita – neúměrné prosazování svých názorů Umění dát instrukce – možnost opakování obou stran Nejdříve prosazovat nápad partnera, potom svůj

Neverbální komunikace
„ už z dálky při pohledu na trenéra přesně vím, jak na tom jsem. Poznám to podle výrazu tváře, gestikulace, z jeho postoje. Může si říkat, co chce“ Další způsoby komunikace Tělesný kontakt – sport, prostor kolem sebe – soc. prostředí, agresivita Výraz tváře, výrazně komunikativní charakter, psychologie úsměvu (Nakonečný) Gestikulace – v situacích, kdy nelze použít řeč (sport)

Sportovní komunikace - specifika
Verbální učení, nácvik složitých pohybů Je svěřenec schopen vnímat instrukce ? (únava, neúspěch) Komunikace při velké psychické tenzi Rozumí instrukci ale není schopen ji pohybově vyjádřit Nutné jasné, stručné, jednoduché pokyny Realizovat připravené jednoduché změny

Zdokonalování komunikace
dotazník pro trenéra a svěřence vysvětlování postojů a dojmů z tréninku z hlediska sportovce i trenéra odpovědi na stejný problém Sportovec Věnuje trenér více pozornosti mě a málo ostatním ? Trenér Věnuji mu příliš mnoho pozornosti a málo ostatním ? S. Cítím, že mě trenér při tréninku povzbuzuje ? T. Mám dojem, že ho při tréninku povzbuzuji ? Škála odpovědí vždy - nikdy

Sportovní skupiny Z nestrukturovaného seskupení až skupina se strukturou Formace, cíl, přitažlivost, koheze – odolávání tlakům Různý vliv členů skupiny Pozice – ve skupině relativně stálá ( trenér, otec) Status – hodnocení ostatními, prestiž ( olympijský vítěz, začátečník) Role – chování a jednání, které očekáváme ( rozhodčí)

Dělení malých skupin z psychologického hlediska
Skupina - lidé se mezi sebou znají, trvalejší svazek, společný cíl, přímo komunikují ( face to face), společné normy, sociálně na sobě závislí Skupina formální – má strukturu, je zakládána institucí, předpisy ( fotbalový tým ) Skupina neformální – spontánní vznik, respektuje potřeby a emoce jednotlivců, formální v neformální, ne naopak Skupina vlastní – nadhodnocování, sounáležitost Cizí skupina - až agresivita, zákaz kontaktu etc.

Způsob vedení skupiny Autoritativní vedení – striktní příkazy, plnění, účast v dění vynucená, spokojenost malá, výkon značný ( Tichonov) Seberealistické vedení – volnost, bez příkazů, bez kontroly, atmosféra uvolněná, chybí jistota cíle, práce, organizace, výkon malý Demokratické vedení - vzájemný respekt, dohoda o činnosti, vedoucí vyžaduje názory podřízených, důvěra, proti autoritativnímu vedení výkon nižší ale trvalý a kvalitní

Ovlivňování jedince ve skupině
Konformita a respektování skupinových norem – značné interindividuální rozdíly, tolerance ve skupině ( boxeři x šachisté) Peer program k ovlivňování jedince ve skupině Peer – spolužák, od kterého přijímá skupina informace lépe než od dospělého, př. Zdravý způsob života, 4 lekce motivační, proč zdravý způsob života, úkoly peeraktivistů hledání lepších možností – význam cvičení dovednost odmítat – např. cigaretu potvrzení získaných poznatků

Vztahy ve skupině Sociogram Dotazníky např. ADOR
POZ – pozitivní zájem rodičů HOS – hostilita – odmítání rodiče dítětem DIR - direktivnost AUT - autonomie – míra volnosti NED – nedůslednost z pozice dětí

Klasifikace konfliktů
Konflikt – náročná životní situace, podstatou je spor klasifikace podle počtu zúčastněných Intrapersonální ( vnitřní konflikt jedné osoby) Interpersonální ( nejméně 2, meziosobní ) Vnitroskupinové ( uvnitř skupiny ) Meziskupinové

Klasifikace konfliktů
podle psychologické charakteristiky Konflikty představ – ( kognitivistické konflikty ), jedna strana má na mysli něco jiného než druhá Konflikty názorů - od 1 se liší v hodnocení, např. hráči i rozhodčí mají stejnou představu o pravidlech ale rozdílný názor na konkrétní situaci Konflikty postojů – emoční a volní zabarvení – 2 lidé hodnotí čin třetího jako statečný, 1 zdůrazňuje riziko, 2 se ztotožní Konflikty zájmů – motivační, o něco“ buď já nebo on“

Příklad řešení konfliktů – konstruktivní hádka
Nutný souhlas obou stran a přítomnost třetí osoby – směr diskuze Řešení co nejdříve po incidentu Vyjasnit důvod „proč“ Cílem vysvětlit problém, ne urazit Snažit se o sblížení, účastníci budou opět nuceni spolupracovat Obě strany konstruktivní řešení – návrh ( omluva, náhrada ) Konkrétnost – neodbočovat „ jsi stejná jako tvoje matka“

Literatura : 1. Slepička, P.(1988). Psychologie koučování. Praha : Olympia. 2. Kobylka, J. (1986). Psychologie sportu pro trenéry. Praha : Olympia. 3.Dovalil, J. et al. (2002). Trénink a výkon ve sportu. Praha : Olympia.

Otázky : 1. Sociální psychologie a sport.
2. Metody sociální psychologie 3. Sociální percepce. 4. Lidská a sportovní komunikace 5. Zdokonalování komunikace

PROŽITEK A PROŽITKOVOST
Výkon a výkonnost Fyzické zatížení a zatěžování Prožitek x výkon

Psychologie lidem – Philip Zimbardo 2008
bez rozboru životních okolností jsou psychologické úvahy jednostranné ( interdisciplinárnost ) psychologie z laboratoří, klinik, výzkumných ústavů k veřejnosti – např. psychologická cvičení od psychologie dispoziční ( osobnost, charakter ) k situačním proměnným, možnosti tělesné výchovy

Prožitek a tendence k jeho vyhledávání
neustálá změna je životní skutečností vyhledávání prožitku má evidentně adaptivní hodnoty genotyp, fenotyp, dlouhodobé a krátkodobé adaptace v dávných dobách, nové zdroje potravy – zvýhodnění dobrodružnějších typů, inklinují k průzkumným tendencím příliš dobrodružné typy, riziko, nižší šance na přežití dnes pohodlí, bezpečí, civilizace základní životní potřeby bez prožitku, bez riskování života deprivace v prožitkové sféře,„heparinový vrah“ tendence vyhledávat prožitky velmi individuální

Pojem prožitek laická veřejnost „ jde o vzrušení, které lze dosáhnout
v tzv. adrenalinových činnostech, co nejvíce si užít podle zájmové sféry dotazovaného prožitek tak do souvislostí s „viditelnými“ aktivitami dnes málo času – nejrychlejší intenzivní prožívání bez časově náročné přípravy fyzické rizikové aktivity ( zdravotní důsledky) prožitky chemické povahy ( drogy, alkohol, anabolika) finanční oblast ( gamblerství ) porušování morálních norem, krádeže (děti bohatých) nevázaný život v sociální oblasti

Pojem prožitek Složitá problematika, pro mnohé nejasná
Lze vycházet z definice (HARTL, 2000) „ prožitek autentický – authenic experience“ základní obsah psychiky Citově zabarvené vnímání aktuálního (dramatického) životního okamžiku Náhlé poznání vzniklé zhodnocením okolní skutečnosti - kreativita Hlavní podstatou je vnitřní akceptace individuem x nelze simplifikovat (rychle zjednodušovat) do podoby zvolené činnosti Csikszentmihály – flow experience – zaujetí, pokud tento stav trvá, člověk zapomíná na nepříjemné skutečnosti Jachta, četba

Prožitek v motivaci sportovních aktivit
Biologický – např. aerobní běh Fylogenetický – bojové sporty Sociální – základ hra Vliv technizace – prožitky divácké a pasivně virtuální Starověk např. jóga x současnost antidepresiva

Typologie pohybových prožitků
Vertiginální ( vertigo) závrať poloha a rychlost pohybu, dítě – houpání, lunaparky, akrobacie, skoky atd. strach – zvratová teorie Kern Prožitky agonistické ( soupeřivé) přednáška soutěžení a soupeření, lov a boj lidská přirozenost – rituál a symbol sport Prožitky aleatorické (alea – herní kostky) prožitky spojené s hazardem, sázení, loterie, nepatrně vliv hráče – ruleta Prožitky mimetické (změna sociální role) cizí role – dříve maškarní průvody, sportovec, fanda, brankář

Zvláštní druhy prožitků
Archetyp cesty – Gilgameš, Odysseus – cestovní neklid, prožitek z přípravy a absolvování cesty Taneční prožitky – rituál k redukci úzkosti, současnost technoparty, primitivní nepřerušovaná monotonie, vliv na archaické složky psychiky, katarze pohybem, svoboda Moment dosažení – pocit úspěchu ? Lépe stav dosažení optimálního pohybu „ běží mi to“ Kohezivní prožitek - zážitek z týmové spolupráce

Tělesná zátěž jako zdroj kladných prožitků
1. Prožitky založené na individuální míře optimálního fyzického výkonu dobré umístění, vítězství prožitek umocňuje nízká tělesná zátěž – menší uspokojení z výkonu 2. Prožitky založené na dokonalém zvládnutí činnosti dlouhodobá technická příprava činnost s relativní snadností 3. Prožitek ze vzájemného soupeření družstev aspekt vzájemné kooperace 4. Sporty v přírodním prostředí vlastní zatížení a boj se silnějším elementem než člověk

Tělesná zátěž jako zdroj negativních prožitků
Příčiny objektivní a subjektivní ovlivnění výkonu jinou osobou technická závada na materiálním vybavení pohyb na hranici vlastních možností nezodpovědné přecenění sil tendence dosáhnout „ adrenalin“ za každou cenu míra individuálních předpokladů – komerční rafting –zkušení prožitky kladné, nepřipravení strach čím problematičtější úroveň mobility v populaci, tím větší zájem o akční podívanou ( virtualizace pohyb. prožitku )

Charakteristika prožitku - trendy
Prožitky jsou individuální vnitřní potřeby, vnějšímu pozorovateli jsou skryté Pro pochopení prožitku jiné osoby se s ní musíme identifikovat Prožitky mohou vytvářet z proudu prožívání vzájemně ohraničené jednotky Člověk se přibližuje smrti ( dnes vědecká disciplína ) nechce o ní vědět, chce se jí dotýkat – ambivalence Nutné nabídnout dětem škálu prožitkových pohybových aktivit aby nevyhledávaly jiné „nebezpečné zdroje“ Trend –nejintenzivnější prožitek v co nejkratším čase ( Páral)

Tendence vyhledávat mimořádné prožitky Sensation seeking tendency (SST)
Sensation seeking je rys definovaný jako vyhledávání rozmanitých, nových, komplexních a intenzivních prožitků spolu se zkušeností a ochotou podstoupit fyzické, sociální, právní a finanční riziko kvůli této zkušenosti. Čtyři základní oblasti Vyhledávání napětí a dobrodružství (TAS – Thrill and Adventure Seeking – oblast sportu a fyzické činnosti Vyhledávání zkušeností – oblast smyslového vnímání Disinhibice – respektování právních a sociálních norem Vnímavost nudy – oblast rezistence vůči opakovaným podnětům

Sensation seeking tendency
mezi osoby s mimořádnými nároky na prožitek - sportovci, saturace prožitkem drogově závislí, silná prožitkovost, nenajdou v běžném životě – závislost saturace u „normálních“ lidí saturace pomocí práce, nejšťastnější – prožijí svůj život, pokud práce neuspokojí, jiná řešení např. konzumní prožitek – prožitek si koupí a zkonzumuje

Sensation Seeking Tendency o – 40 bodů
Tendence vyhledávat intenzivnější podněty a prožitky Nižší hodnota, vyhovuje klidnější život Vyšší hodnota, rizika , vzrušení Čím vyšší věk bodová hodnota nižší Nižší hodnota – úbytek sil, životní zkušenost Využití v praxi – v jaké skupině lidí se cítíte nejlépe klidný člověk, obtížný pobyt ve skupině rizikových osob pro partnerský vztah vhodné srovnatelné hodnoty přijatelná i vyšší hodnota u muže než u ženy

Vyhledávání napětí a dobrodružství
Oblast sportu a fyzické činnosti touha zabývat se činnostmi s fyzickým úsilím rizikové aktivity, mezní činnostní situce outdoorové aktivity – lyžování, snowboarding, vodáctví, horská kola, horolezectví, survival technické sporty – parašutismus, potápění, motorismus úpolové sporty – box, duálové sporty sportovní hry – fotbal, hokej, emoční náboj – diváci, násilí výrazové sporty – krasobruslení, mod. gymnastika, synchronizované plavání etc.

Vyhledávání zkušeností
Oblast smyslového vnímání hudba, umění, gastronomie umění – určitá míra vhledu, abstraktní umění vědecké bádání ve sportu – choreografie, hudební doprovod přírodní prostředí x umělé stěny , umělé kanály, běh mimo přírodu - ochuzení

Experiance Seeking 0- 10 bodů
Tendence vyhledávat zkušenosti prostřednictvím mysli a smyslů Umění, cestování Seznámení s nekonformním životním stylem Prožitky prostřednictvím drog Vyšší hodnota – nebezpečí, konkrétní osoba chce vyzkoušet vše, včetně drog

Disinhibice oblast míry respektování právních a morálních norem
právní riziko – činnosti na okraji právních norem finanční riziko – sázení, gamblerství sportovní zákroky na hranici pravidel – fair play negativní – zneužití moci, šikanování, terorizování

Disinhibition 0 – 10 bodů Tato oblast souvisí s morálními zábranami osobnosti nebo s tendencí o vlastní prosazení Nízké hodnocení, osoby poslušné, nechávají se řídit Vysoké hodnocení, sebevědomé, arogantní, nerespektují pravidla jednání s lidmi

Vnímavost nudy oblast rezistence vůči opakovaným podnětům
rutinní práce nebo nudní lidé se zřejmými záměry netrpělivé reakce pokud nedochází ke změnám pozitivní – harmonické životní prostředí oblíbená hudba, film – vždy koncentrace sport – diváci – sláva, atraktivita, peníze sportovec – nekonečný, vyčerpávající trénink

Boredom Susceptibility 0- 10
Odolnost vůči opakovaným podnětům Nízké hodnoty – uchovávat tradiční postupy Vyšší hodnoty – osoba potřebuje časté změny 2 -5 hodnoty – aktivně zkvalitňují trvalé hodnoty

Literatura : 1. Kuban, J. (2001). Vytypování osob ohrožených prožitky z užívání drog pomocí Sensation SeekingScale. In. Prožitek v kontextu dnešní doby. Praha : UK. 2. Czikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha : Lidové noviny. 3. Zuckerman, M. (1994). Behavioral Expressions and Biosocial Bases of Sensation Seeking. New York : Cambridge.

Otázky : 1. Pojem prožitek 2. Typologie pohybových prožitků.
3. Tělesná zátěž jako zdroj kladných prožitků 4. Tělesná zátěž jako zdroj záporných prožitků. 5. Sensation Seeking Tendency

Problematika dětských úrazů
Nutnost snižování rizika dětských úrazů, společenská závažnost Dítě potřebuje dynamický pohyb Dissimulace –dítě zatajuje obtíže (mikrotraumata-později chronické) Důvody:1.strach z ošetření2.obava ze zákazu3. „hrdinství“ Příčiny –pořadí dospělí:2 osoba, klim. podmínky, výzbroj a výstroj děti.2 osoba, únava-faktor, který můžeme ovlivnit Znalost správného určení stupně únavy – povinnost Vazba na zdravotní stav a prostředí Pokud přesáhneme fyziologickou hranici – patologická únava, přetížení

Dělení únavy Podle převažujících znaků dělíme únavu do dvou velkých skupin, které se vzájemně prolínají Únava fyzická Únava psychická Vzájemně se ovlivňující funkce důležité v prevenci vzniku patologických projevů

Druhé dělení – detailní diferencování únavy jako procesu
Únava fyziologická –v pravém smyslu slova Únava patologická – došlo k překročení prahu tolerance 1. ú. patologická akutně vzniklá – přetížení 2. ú. vzniklá chronickým přetěžováním – přetrénování Únava - stav, dochází k biologickým změnám, proto ubývání výkonnosti –dokonce ochranná úloha Při překročení fyziologické hranice –maladaptační proces v psychické oblasti – bariéra odporu Únava předstupeň organických poruch fyzických i psychických Nutné znát příznaky únavy

Projevy únavy Snížení výkonnosti sestupnou řadou
Poruchy koordinace – nezvládnutí pohybu Psychomotorické poruch –v pohybech Změněné psychické reakce – zkratkovité jednání Poruch mimického svalstva a drobných svalů ruky – třes Poruchy řeči a řečových projevů –opakování slov, koktání Změny v interpersonálních vztazích Změny vnitřního prostředí organismu V průběhu cvičení(ihned po skončení) prostředky pro regeneraci Změna charakteru zatížení, změna prostředí, psychické působení, vodoléčba, úprava životosprávy

Faktory určující projevy únavy
Chování a prožívání – vazba mezi psychikou a tělesnou činností, vliv motivace, CNS, prožitkovost, konstituce etc. Vnímání – je procesem přenosu podnětů a jeho prostřednictvím se realizuje výkon, emoce a rozum – racionálně citové kontinuum Rozhodování a reagování – pomalejší, vliv životosprávy, farmak, stresu etc. Hluk prostředí – vliv na psychiku Osvětlení – má odpovídat činnosti Teplota Životospráva a denní režim Nemocnost a úrazovost Trénovat hluk, teplotu, osvětlení, nutno zabránit vzniku patologické únavy, individuální hranice –měnit charakter cvičení

Patologická únava Přetížení, přepětí Každý jedinec si v průběhu fylogeneze i ontogeneze vytváří vlastní model vnějšího světa i preferenci hodnot – podle CNS i funkce jednotlivých systémů – cévního, svalového etc. Při práci nad danou kapacitu se zapíná automatická reakce, která je podle situace Adekvátní – optimální pro zvládnutí situace Zvýšená – kdy jsou reakce souměrně zrychleny Snížená – kdy jsou reakce souměrně sníženy Nekoordinované – některé mechanismy potlačeny, jiné maximální Sellye – pozitivní a negativní stres(rozvrací vnitřní prostředí) Neuroendokrinní systém – vyplavení antidiuretického hormonu-vasopresin, ischemizace ledvin, překrvení svalů a CNS etc.

Faktory snižující práh snášenlivosti a projevy přepětí
Choroba, psychický stav –rozrušení, adaptace na tréninkové prostředí, životospráva, výzbroj a výstroj, prostředí – cizí a neznámé prostředí- nutnost adaptace, teplota prostředí, vlhkost, hluk. Projevy přepětí Slabost, kolaps, zvracení Bledost kůže a sliznic Pokles TK Zsinalost v obličeji a dušnost Bolesti v oblasti jater Tachykardie a nitkovitý puls, tlumené ozvy Svalové křeče a poruch termoregulace Proteinemie, psychické poruchy, ztráta vědomí

Terapeutické postupy při znacích přetrénování
Nevyřazovat jedince z PA – abstinenční příznaky Využít komplementárních (protikladných) cvičení Změníme režim Pokud možné i životní prostředí Změna tréninkové zátěže Upravujeme stravování, přívod tekutin Preferujeme pestrou stravu Rehabilitace, vodoléčba, helioterapie Farmaka pouze tam, kde příznaky nad fyziologickou mez v prevenci respektujeme zákonitosti vývoje, postupné zatěžování Princip důsledného doléčování, kompenzační cvičení

Reakce lidského těla na tělesnou zátěž
POHYBOVÝ SYSTÉM – síla kostí a svalů, tloušťka kloubní chrupavky, hypertrofie svalů, počet buněk ve svalu, síla svalu, ATP-CP ve svalu, svalový myoglobin OBĚHOVÝ SYSTÉM – objem srdce, hustota kapilár srdce, tepová frekvence, VO2 max., koncentrace laktátu DÝCHACÍ SYSTÉM – plicní objem, minutová ventilace, dechová frekvence, difuzní kapacita

Pumpa života 5-6 l krve, 25 bilionů červených krvinek, 30 mil. bílé, krevní destičky, 3,5 l krevní plasmy – přeprava látek, hormonů, zplodin Hemoglobin obsahuje Fe, v plicích váže O2 = oxyhemoglobin – purpurová červená barva Myoglobin – dýchací pigment ve svalu, obsahuje Fe – přejímá O2 z hemoglobinu Srdce kolem 350g, 70 let milionů litrů krve Krevní oběh – hypertrofie LK

Adaptace oběhového systému na tělesnou zátěž
Q = TF . Qs Q = minutový srdeční objem –klid 5l , práce 20-30l Qs= 75 ml, při práci 150 – 200ml VO2 max. – max. spotřeba O2 ml na 1 kg Kompenzační vasokonstrikce a vasodilatace –krev ze zásobáren – slezina, játra, plíce Anaerobní práh – mírná intenzita, stačí O2, větší poptávka při větší intenzitě –tento moment AP Kyselina mléčná – laktát O2 dluh nebude – střední I na začátku, delší doba v setrvalém stavu (baví se) na konci zmírňovat, přejít do chůze Krátká práce (děti spíš dlouhodobá) O2 dluh o néco větší než deficit –musí doplnit zásoby do venozní krve, myoglobinu – deficit je rychlejší než uklízení (dluh)

Dýchací systém při zatížení
V = Vt . DF Vt = dechový objem DF = dechová frekvence – klid 16 V = minutová ventilace Vt klid = 0,5l při zátěži až 5l – závisí na vitální kapacitě plic Žádoucí je větší V = větší Vt nebo DF Ekonomičtější je větší Vt, protože větší DF část O2 na dýchací svaly Tedy nutné větší Vt a menší DF protože únava dýchacích svalů, menší podíl mrtvého prostoru ( = prostor v dýchací trubici, kde nedochází k výměně O2 a vzduchu EKONOMIKA V v závislosti na věku a zatížení – dospělí 10 – 90 l /min - těžký výkon - děti 10 let 52l/ min. - max. výkon

Funkční zkoušky Princip jakého výkonu je vyšetřovaný schopen změny tělesných funkcí po zatížení funkční zkouška laboratorní x výkon v terénu Nejznámější zkouška – TF po zatížení a návrat ke klidové hodnotě Nejstarší - návrat k výchozí hodnotě po 10 dřepech Krestovnikov TF a DF a TK v klidu, 60 poskoků 30 s-výška cm – měření hned a 1, 2, 3, 4 min. Velmi dobře:TF do 50% zrychlení, návrat do 3 min., TK do 3 min.

Funkční zkoušky STEP _ TEST Stupínek ( 50,45, 30 cm –mládež), podle metronomu 30 výstupů/min, střídání nohou, max doba 5 min., 3 30ti sekundové periody měření, Počty tepů ve3 30 s intervalech a délka cvičení v s. ( 5 min. = 300 s) Index zdatnosti =délka cvičení v s. x 100 součet 3 tepových period x 2 Nevýkonný - 80 Výborný - 140

Funkční zkoušky COOPERUV TEST Běh na 12 min., změří se uběhnuté metry a hodnotí se TF po 1,3, 5 min. Pro 13 let –slabý méně než 2092 m, vynikající nad 3000 m TEST W 170 Bicyklový ergometr, zatížení dávkujeme – sledujeme průběh !!! ne po zatížení u dětí 1/3 watu na 1 kg váhy po dobu 5 – 6 mjn. – měříme TF, EKG, VO2 max, přidáváme zátěž 2 W/1kg váhy – srovnáváme s tabulkami W170 – velikost výkonu ve watech při TF 170

POHYBOVÁ AKTIVITA JAKO PREVENCE CIVILIZAČNÍCH CHOROB
Lépe vykonává PA jedinec s dobrou motivací Tělesná zdatnost, zdraví, kondice (zdraví není norma) Cvičení relaxační, protahovací, kondiční, formovací ale i psychická Hippokrates-všechny části těla mají funkci x dysfunkce, Galenos-denní režim a pohyb, JAK-život oheň, pohyb vzduch Přiměřené a správné cvičení prodlužuje délku života Pravidelné cvičení chrání před chorobami – snižuje riziko infarktu, pomáhá regulovat TK, snižuje bolesti pohybového systému – např. záda, optimální hmotnost, snižuje riziko aterosklerózy Dlouhodobé cvičení a trénink – tělesná zdatnost, výkonnost, adaptace morfologická a funkční, superkompenzace

CENTRÁLNÍ NERVOVÁ SOUSTAVA A PA
CNS – ústřední(mozek a mícha), periferní(mozkové, míšní a periferní dráhy Mozkový kmen(prodloužená mícha, Varolův most, střední mozek, mezimozek)-pohybové reflexy, mozeček-počítač Svaly hladké(cévy, žlázy, žaludek)CNS a vegetativní spojení – rytmické stahování a ochabování myokard – hladké a kosterní – automacie Svaly příčně pruhované – kosterní(bílé, červená a obojetná vlákna) Izometrie, izotonie - kontrakce Pyramidový systém-laloky-prodloužená mícha-křížení pyramid-pohyby rychlé a přesné Extrapyramidový systém-pohyby hrubé, pomalé, tonické-vycházejí z jiných útvarů CNS Retikulární a limbický systém obr

CNS A NÁCVIK POHYBU-PODMÍNĚNÉ REFLEXY
Cíl – vytvořit co nejvíce PR – automaticky, ekonomicky, bez úsilí 1.fáze- vzruchy z CNS motorickými drahami ke svalu, CNS napětí- iradiace, souhyby 2. fáze- činné ústředí v okolí útlumu – pohyb pod volní kontrolou CNS 3. fáze- vyvážení útlumu a podráždění, dokonalý PR- automatický Vytváření PR: v bdělém stavu v optimální dráždivosti v MK dominance-ne další podráždění(pro spolužáky) opravovat chyby PR je dočasné ale i trvalé spojení- plavání, rychlostní bariéra, fixuje se na celý život, ne silové a vytrvalostní schopnosti Rychlost, síla, vytrvalost, obratnost, pohyblivost

GLYKEMICKÝ INDEX - srovnání vlivu sacharidů na vzestup krevní glukózy z testované potraviny
GI – popisuje druh sacharidů, který se nachází v konkrétní potravině a určuje jak tyto sacharidy ovlivní především zvýšení hladiny glukózy (inzulínu) MĚŘENÍ – podá se porce se standartním složením sacharidů (např.200g špaget – 50g sacharidů) v průběhu 2 hod. odebírání krve – 1 hod. po 15 min. 2. hod. po 30. min. a laboratorně se určuje hladina glukózy Složky stravy, které lze zařadit jen při fyzické aktivitě – před cvičením Bez cvičení dochází k zvyšování hmotnosti, cholesterolu GI pod 60 – např.mango, cola, bílé těstoviny, pod 70 – meloun, zmrzlina, hrozinky, pod 80-popcorn, bageta, vafle, pod 90-vařené boby, bílý chléb, pod 100-bramborová kaše, med, hranolky, nad 100 – pivo, černé pivo(150) Prof. MUDr K. Martiník(2008) Víte, co máte jíst?Garamon : Hr: Králové

Základem obezity je porucha energetické bilance organismu
Neodpovídající ukládání E substrátů do tukových zásob např. obézní diabetik s vysokým cholesterolem umí lépe využít přijatou energii a pak ji i účinněji uložit. Základem je hyperinzulinie, která je přímo úměrná hladině inzulínu nejprve po jídle a potom i v klidové fázi mezi jídly. DÁLE Genetické faktory – 55 – 60 % Hladina klidového metabolismu- výdej v klidu nebo při spaní Postprandiální termogeneze – kolik E se spotřebuje na zpracování Pohybová aktivita – 20% Dieta – 10-12%

Změny krevního cukru(glykémie), inzulínu a nízkého ukládání E substrátů do tukových rezerv
Inzulín – hormon – slinivka břišní – nedostatek cukrovka Lidé nízká hmotnost – strava s vysokým GI Množství vyloučeného inzulínu nízké(po jídle), množství glukózy do tukových rezerv velmi nízké 2. Lidé s normální hmotností – vysoký GI Vyloučený inzulín v normě, proto i uložená glukóza v normě, lidé nemění hmotnost 3. Lidé s vysokou hmotností – vysoký GI Množství inzulínu po jídle velmi vysoké (genetické předpoklady, stres etc)1. rychlé uložení E substrátů v krvi před jídlem(vytvořených játry) do tukových rezerv 2. extrémní ukládání E substrátů přijatých stravou 3. Rychlý pokles inzulínu, vede k hladu, játra opět tvoří E substráty 4. V určité fázi nereagují játra na inzulínovou informaci a trvale produkují E substráty

JAK ZAČÍT S REDUKCÍ OBEZITY
Individuálně zvýšená hladina metabolismu – po jídle s vysokým GI se nenormálně zvyšuje hladina inzulínu, proto Po jídle inzulín vysoký ale i rychle klesá a vyvolává pocit hladu Většina E se zpracuje před jídlem“vyčištění krevního řečiště“ před novým E substrátem Strava s vysokým GI vyvolá hyperinzulinoménii jen u citlivých osob ( genetika) Žádoucí jsou tyto změny :změna životního stylu - motivace klíčová chyba – vysoká E hladina – změnit GI potravin podle E obratu (fyziologické vyšetření) postupné zvýšení PA denní aerobní zátěž- nespalujeme jen E ale provádíme redistribuci krve z břišní oblasti ke svalům tvarování těla – posilování s vlastní vahou

CUKRY – TUKY – BÍLKOVINY
CUKRY(GLYCIDY, UHLOHYDRÁTY) – zdroj E, jediná výživa pro mozek(25% glukózy) a erytrocity 1. rychlá E, 2. ukládání zásobního glykogenu v játrech (není rychlá potřeba) 3. nebo přeměna na triglyceridy – zásoby 4. extrémní stavy – na aminokyseliny TUKY (LIPIDY) –zdroj E, 1. pro vstřebávání se rozkládají na mastné kyseliny a glycerol 3. esenciální mastné kyseliny organismus neumí (linolová, linolenová, arachidonová) vliv na imunitu, vstřebávání v tenkém střevě pomocí žluči BÍLKOVINY – základní živiny, stavba, součást hormonů, enzymů, zdroj E mimořádně, každá molekula bílkovin z aminokyselin, za určitých okolností E z tuků i bílkovin Princip dělené stravy – v průběhu jednoho jídla nesmějí být konzumovány potraviny patřící do skupiny bílkovin a uhlohydrátů, bílkoviny musíme a uhlohydráty můžeme kombinovat s neutrálními potravinami – rychlejší trávení –brokolice, květák, špenát, okurky etc

Strečink a tělesná zátěž
Obr. 153 – 170 – tělesná zátěž – opakování Anatomie a fyziologie strečinku Rozdělení svalů- kosterní, útrobní a srdeční Příčně pruhované se dělí – posturální a fázické Posturální – dobře trénovatelné ale tendence ke zkracování Fázické - špatně trénovatelné s tendencí ochabovat Posturální jsou antigravitační –jsou posilovány ať chceme či nechceme Malá pohybová aktivita, jednostranné zatěžování etc. - dysbalance

Svaly posturální, fázické a smíšené
Svaly posturální – dvouhlavý sval stehenní, přímý sval stehenní, přitahovači stehna, sval bedrokyčlostehenní, trojhlavý sval lýtkový, velký prsní sval, zdvihač lopatky, trapézový sval, dvouhlavý sval pažní, čtyřhlavý bederní Hlavní svaly fázické – hýžďové svaly, vnitřní a vnější hlava čtyřhlavého svalu stehna, přední sval holenní, přímé a šikmé svaly břišní Strečink – protahování zkrácených posturálních svalů nebo preventivně bránit tomu aby ke zkrácení vůbec došlo Dobrá funkce pohybového systému závisí na : posilování svalů fázických a posturálních protahování svalů posturálních Svalové napětí je řízeno reflexně –vřeténka – CNS – extrapyramidové dráhy zpět – protahování nesmí bolet !

Metodika strečinku Švihový pohyb – velký rozsah, snadno bolest, krátkodobé protažení, - využití v průpravné části u mladších, přežívá u starších učitelů Hmity v krajní poloze – opakované pohyby, menší rozsah, nevýhody –hranice pohyblivosti, mnoho opakování, využití – průpravná část speciální – balet etc. Pasivní cvičení – spolužák, informovanost, nevýhody – chybný odhad, využití – závěrečná část hodiny , rehabilitace Vedený pohyb – pomalý pohyb a krátká výdrž, mezi posilováním a protahováním – dynamický strečink, nevýhody – není cílem max. protažení, v průpravné nebo závěrečné části Cíle protahování – všeobecné rozcvičení, zvětšení rozsahu pohybu, optimální protažení, kompenzace svalové zátěže, psychické a fyzické uvolnění

Fáze a způsoby strečinku
Fáze napínání – izometrická kontrakce, změna napětí – s. Fáze uvolnění – klidová poloha, přechod od napínání k protahování 2s Fáze natažení – nejdůležitější – natažení k pocitu bolesti, setrvání 10-30s Fáze extrémního natažení – ne do školní TV – drastický strečink Způsoby protahování Lehké protažení -10 – 20s, pokračující protahování, lehce a pomalu s, silné protahování – krajní poloha 5-10s, pasivní protahování, aktivní protahování – využití antagonistů

ZÁSADY PROTAHOVÁNÍ Před cvičení zahřejeme svaly během
Cvičíme soustředěně, teplé oblečení, na podložce Zpočátku jednoduché cviky prováděné lehkým strečinkem Zvolna zaujímáme i rušíme protahovací polohu Cvičíme do příjemné polohy Cvičíme bez hmitů, plynulý pohyb Dýcháme pravidelně, zvětšení protažení spojujeme s výdechem Zkrácené a ztuhlé svaly protahujeme častěji a v různých polohách Dlouhé svaly protahujeme do jejich podélné osy Cvičíme pravidelně, nejméně 3x týdně

Psychologie tělesné výchovy a sportu

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Psychologie tělesné výchovy a sportu"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Psychologie tělesné výchovy a sportu

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Psychologie tělesné výchovy a sportu"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář