Pedagogika pro katechety

Prezentace na téma: "Pedagogika pro katechety"— Transkript prezentace:

1 Pedagogika pro katechety
1. Pedagogika – výchova – člověk PhDr. Mgr et Mgr. Filip Dostál

2 Pedagogika? Nemá vlastní obor, přináší pouze výsledky jiných nauk (teologie, filosofie, psychologie, antropologie, etika, historie) Odvozená věda z etiky (resp. praktické filosofie – podobně jako katechetika je praktická teologie) Nemá vlastní cíl (čerpá z etiky) a prostředky (čerpá z psychologie) Pedagogika je disciplína filosofie Operuje pojmy, které nemůže vyvodit ze sebe Učí jednak tomu, co každý ví, jednak tomu, co nikdo vědět nemůže. Podle ŠTVERÁKA (1999)

3 Pedagogika! Předmět studia reálně existuje - výchova
Praktické uplatnění „Řemeslo“ – metodika „Umění“ – pedagogický talent „Věda“ – institucionalizovaní vědci (myslitelé) Empirická věda o výchově Filosofie výchovy Metodika – preskripce správného postupu Podle BREZINKY (2001)

4 Výchovně-vzdělávací proces
Výchova - otázka pojmu V češtině výchova a vzdělávání Pedagogika – věda o výchově Didaktika – věda o vzdělávání, vyučování a výuce V němčině Bildung - Ausbildung Herbart: Regierung – Erziehung (Unterricht) - Zucht V angličtině education [lat. educatio] παιδαγωγέω Výchovně-vzdělávací proces Výchova Výchova Vzdělání Vzdělání

5 Ve francouzštině Éduquer – vyvádět někoho odněkud někam
Enseigner – začlenit do vyučování Instruire – informovat, učinit způsobilým Former – formovat, přetvářet, utvářet lidskou bytost Podle STROUHALA (2013)

6 Výchova – problém definice
Specificky lidská činnost Formování osobnosti Proces Záměr – intencionalia Cíle – teleologický charakter (např. mravní) „Výchova je cílevědomé, záměrné, řízené působení na osobnost žáka s cílem dosáhnout změn v jeho smýšlení, chování a jednání v souladu s …“ Podle PELIKÁNA (1995)

7 Otázka svobody – extrém „černá pedagogika“
„… víra je svobodná odpověď člověka Bohu, jež se mu zjevuje.“ Kongregace pro katolickou výchovu: Svědectví katolického laika ve škole o víře ( ), čl. 42 Otázka aktivity edukovaného – i on je subjekt! Vnější i vnitřní působení Sebevýchova jako cíl výchovy Edukátor aktivní subjekt výchovy Edukovaný pasivní objekt výchovy

8 Výchova jako příprava a sdílení výchovné situace
Edukátor aktivní tvůrce výchovné situace Edukovaný pasivní i aktivní objekt výchovy „Výchova je cílevědomé a záměrné vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulující jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností.“ PELIKÁN (1995)

9 Katechetika – výchova víry
Vyučování náboženství (a oborová didaktika) Náboženská pedagogika

10 Kdo je člověk? „Co však je člověk? Vyslovil a vyslovuje sám o sobě mnoho různých, i protichůdných názorů, v nichž se často buď povyšuje na absolutní měřítko všech věcí, nebo ponižuje až k zoufalství; odtud jeho bezradnost a úzkost.“ Dokumenty II. vatikánského koncilu: Gaudium et spes, čl. 14

11 Tři antropologická paradigmata v naší kultuře podle Maxe Schelera in PELCOVÁ (2010)
Aristoteles - Zóon logon echon a zóon politikon Naslouchá harmonickému řádu přírody – logu Vytváří harmonický řád společnosti - polis Genesis – Imago Dei K obrazu Božímu, ale od Boha nekonečně odlišný Zmocňující se světa v čase – kairos Přibližuje se Bohu od kterého se vzdálil- spása Osvícenství – Ego cogito Jistotu bytí má sám v sobě – subjekt Zmocňuje se světa - objektu

12 Člověk jako universum – L. Feuerbach Nadčlověk – F. Nietzche
… v nichž se často buď povyšuje na absolutní měřítko všech věcí, … Člověk jako universum – L. Feuerbach Nadčlověk – F. Nietzche … nebo ponižuje až k zoufalství; odtud jeho bezradnost a úzkost.“ Biologická redukce – Darwinovi vykladači, K. Lorenz Sociální redukce – např. K. Marx Psychologická redukce – např. Z. Freud Kulturně antropologické podněty – C. Lévi-Strauss Podněty existencionální filosofie – M. Heidegger, J.-P. Sartre

13 „Člověk je jednota duše a těla
„Člověk je jednota duše a těla. Jakožto tělesná bytost v sobě zahrnuje prvky hmotného světa; v něm dosahují svého vrcholu a pozvedají hlas k svobodnému chválení Stvořitele. … Člověk se nemýlí, když si o sobě myslí, že převyšuje hmotnou skutečnost, a když se nepovažuje za pouhou část přírody nebo za bezejmennou jednotku lidské společnosti. Tím, co má ve svém nitru převyšuje vesmír věcí; do těchto hlubin se vrací, když vstupuje do svého srdce, kde ho očekává Bůh, který zkoumá srdce (1 Kr 16, 7; Jr 17, 10), a kde on sám rozhoduje o svém osudu. Není tedy obětí klamného zdání vyvěrající z přírodních nebo společenských daností, nýbrž právě naopak se dobírá hluboké pravdy, když uznává, že má duchovou a nesmrtelnou duši.“ Dokumenty II. vatikánského koncilu: Gaudium et spes, čl. 14

14 „Písmo svaté učí, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu, dostal schopnost poznávat a milovat svého stvořitele a byl od něho ustanoven pánem nad veškerým pozemským tvorstvem (Gn 1, 26), aby mu vládl a užíval ho k Boží slávě … Bůh však nestvořil člověka osamoceného; od počátku jako muže a ženu jej stvořil (Gn 1, 27). Jejich spojením vzniká první forma osobního společenství. Člověk je totiž v jádru své přirozenosti bytost společenská.“ Dokumenty II. vatikánského koncilu: Gaudium et spes, čl. 12 „Ze společenské povahy člověka je zřejmé, že pokrok lidské osoby a rozvoj společnosti na sobě závisí. Vždyť lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem a cílem všech společenských institucí, neboť má přirozenou potřebu žít společensky. Člověk tedy, jelikož život ve společnosti není něco, co mu bylo přidáno zvnějšku, roste ve všech svých schopnostech a může uskutečňovat své povolání stykem s ostatními, vzájemnými službami a rozhovorem s bratřími.“ Dokumenty II. vatikánského koncilu: Gaudium et spes, čl. 25

15 „Je skutečnost, že tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova, … totiž Krista Pána. On je obraz neviditelného Boha (Ko 1,15); je dokonalý člověk, který Adamovým synům vrátil podobnost s Bohem, prvotním hříchem pokřivenou. Protože lidská přirozenost, kterou přijal, v něm nebyla zničena, byla tím i v nás pozdvižena k vznešené důstojnosti. Vždyť svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem on sám. Božský syn, … nevinný Beránek svobodně prolil svou krev a tak nám zasloužil život. V něm nás Bůh usmířil se sebou i navzájem a vytrhl nás z otroctví ďábla a hříchu … Tím, že za nás trpěl, nám … i otevřel cestu; jdeme-li po ní, život i smrt se posvěcují a nabývají nového smyslu… Takové a tak veliké je tajemství člověka, které věřícím vyzařuje z křesťanského zjevení. Skrze Krista a v Kristu se tedy osvětluje záhada bolesti a smrti, která nás mimo jeho evangelium drtí. Kristus vstal z mrtvých, svou smrtí zničil smrt a daroval nám život, abychom se stali syny v Synu a volali v Duchu: Abba, Otče.“ Dokumenty II. vatikánského koncilu: Gaudium et spes, čl. 25

16 Dopady antropologie na práci katechety
Křesťanská antropologie je základem přístupu ke katechizovaným Křesťanská antropologie je všeobecným výchovným cílem – byť implicitním – cíl formace Křesťanská antropologie - explicitní vzdělávací cíl – fascinace katechizovaného „velkorysostí“ a „velikostí“ nabídky Východisko pro antropologický model katecheze

17 Transcendentální – spirituální rovina existence
Psychologická rovina Sociální rovina existence Biologická rovina existence

18 Psychologické koncepty a roviny existence člověka
Behaviorismus tenduje k biologické rovině Psychoanalýza – přeceňuje nevědomí a pudy Humanistické psychologické směry, logoterapie daseinanalýza aj. – reflektují existencionální rovinu a sociální vztahy

19 Křesťanský pedagog rozlišuje psychickou a spirituální rovinu člověka, chápe souvislosti a ví, kdy požádat o pomoc kněze a kdy psychologa! Křesťanská pedagogiko-psychologická poradna – Specifické poslání kppp spočívá v přímém zapojení křesťanských výchovných zásad do poradenské praxe. Řada rodičů se na KPPP obrací, protože se chce poradit o výchovných otázkách. Křesťanští rodiče je dosti často vnímají v souvislosti se svým náboženským přesvědčením. V KPPP otevírají toto téma snadněji, protože vědí, že se setkávají s odborníky, kteří jim rozumí. Na druhé straně pracovníci poradny nezjišťují náboženskou orientaci rodičů a pokud oni sami toto téma neotevřou, pracovníci sami o něm nemluví.

20 Literatura: Brezinka, Wolfgang. Východiska k poznání výchovy: úvod k základům vědy o výchově, k filozofii výchovy a k praktické pedagogice. 1. vyd. Brno: L. Marek, s. ISBN Pelcová, Naděžda. Vzorce lidství: filosofické základy pedagogické antropologie. Vyd. 2., přeprac. a rozš., V Portálu 1. Praha: Portál, s. ISBN Pelikán, Jiří. Výchova jako teoretický problém. 1. vyd. Ostrava: Amosium servis, s. Dědictví Komenského; sv. 4. ISBN Strouhal, Martin. Teorie výchovy: k vybraným problémům a perspektivám jedné pedagogické disciplíny. Vyd. 1. Praha: Grada, s. Pedagogika. ISBN Štverák, Vladimír. Obecná a srovnávací pedagogika. 2. vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN X. Vágnerová, Marie. Úvod do psychologie. 2. vyd. Praha: Karolinum, s. ISBN Vorlíček, Chrudoš. Úvod do pedagogiky. 1. vyd. Jinočany: H & H, s. ISBN X.