Fiskální teorie a politika C

Prezentace na téma: "Fiskální teorie a politika C"— Transkript prezentace:

1 Fiskální teorie a politika C
Pracovní výukový materiál pro studenty - přednášky ZS 2011 Nenahrazuje studium původní literatury Pouze pro interní použití

2 Cíl a zaměření předmětu
Předmět má klasické obsahové zaměření, v české odborné literatuře reprezentované prof. Englišem a jeho knihami, které vycházely pod názvem Finanční věda a Malá finanční věda. Zaměřuje se tak nejen na veřejné finance, ale i na regulaci soukromého sektoru a propojení veřejného a soukromého sektoru. Obsahuje aktualizaci klasických národohospodářských schémat o moderní koncepty governance, veřejné a sociální politiky a efektivnosti ve veřejném, soukromém, ziskovém a neziskovém sektoru.

3 Karel Engliš (1880-1961) Český národohospodář Poslanec Rektor MU Brno
Ministr financí Guvernér ČNB Po válce diskriminován „Kdo sloužíš vlasti, odměny nečekej“

4 Osnova 1. Dějiny finanční teorie a politiky. Teleologická koncepce K. Engliše, individualismus a solidarismus. Veřejná ekonomika v dnešním světě. Suverénní fondy. 2. Veřejný sektor – teorie a politika na úseku podniků ve vlastnictví státu a samospráv. 3. Management veřejného a podnikatelského sektoru. Public governance. Corporate governance. 4. Neziskové organizace a jejich management. 5. Regulace soukromého sektoru. 6. Veřejná správa a její ekonomika. 7. Teorie a politika na úseku veřejných výdajů. 8. Daňová teorie a politika. 9. Sociální politika. Teorie a politika sociálního pojištění. 10. Penzijní teorie a politika. Modely a pilíře veřejného a soukromého důchodového zabezpečení. 11. Zdravotní teorie a politika. Modely a produkty zdravotního zabezpečení, propojení soukromého a veřejného sektoru. 12. Zápočtový test.

5 Literatura Není jedna učebnice či skripta, pro orientaci jsou klíčové prezentace + účast na výuce Engliš, K. Malá finanční věda. Praha: F. Borový, 1932 : filozofické východisko, pokud seženete, doporučuji přečíst Hamerníková, B. a kol. Veřejné finance: Praha: ASPI, 2007 Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2010 Vostatek, J.: články v časopise Forum sociální politiky; ročník 2009 – online Vostatek, J.: Zdravotní pojištění a zabezpečení (základní vývojové tendence). Zdravotnictví v ČR, č.3, 2010 Ochrana, F.: publikace v CESES – online OECD o governance:

6 Všeobecné pojmy hospodářské
Dle Karla Engliše Všeobecné pojmy hospodářské

7 Hospodařící člověk Dívá se na svět z hlediska toho, co by k čemu mohlo být Věci chtěné, nechtěné, smysluplné, zbytečné Individuální užitky a jejich součet: individuální hospodářství Maximum užitku, minimum nákladu Individuálně: osobní spokojenost

8 Směna a peníze Peníze vznikají zobecněním naturální směny
„soustava hospodářských čísel“ – peněžní stavba Věcný podklad hospodaření: statky, jejich výroba a spotřeba Nad tímto věcným podkladem je číselná stavba=soustava hospodářských čísel. „V peněžní jednotce je celá soustava hospodářských čísel jako v oříšku stěsnána“

9 Subjektivní užitek a objektivní užitek
Engliš: subjektivní užitečnost kouření a objektivní škodlivost kouření Omezení pracovní doby je užitečné pro zdraví a zotavení dělníka, škodlivé úbytkem výroby a mzdy Stát: společenská užitečnost a škodlivost Dnes kategorie objektivního užitku neexistuje

10 Nabývání prostředků státních
Stát si opatřuje prostředky objektivní škodou Progrese: bohatí jsou schopni přispívat více nežli méně majetní „jednotka příspěvková způsobí jim poměrně menší objektivní škodu“ Příspěvky podle únosnosti: daně Ukládá li stát příspěvky občanům, táže se po škodě, kterou jim způsobí újma peněžní jednotky

11 Individualismus-kolektivismus(solidarismus)
Individualismus – hospodářství soukromé, individuální Stát – hospodářství kolektivní, solidaristické Stát – nucený svazek občanů „silní a slabí se nuceně spojují ke vzájemné pomoci“ Stát nečiní to, co se jednotlivcům líbí, nýbrž je donucuje k tomu, co si myslí, že je pro zlepšení národa dobré (jako otec nedělá jen to, co se dětem líbí, ale co je vychová) Egoismus x altruismus Plný solidarismus i plný individualismus ztroskotává na egoismu ( v solidarismu na dispoporci mezi egoismem ve spotřebě a egoismem v produkci) Altruismus funguje ve společenstvích důvěry: rodina

12 …. Kdyby se lidé dokonale milovali, pak by bohatí sami od sebe dávali chudým, odpírajíce si od zbytných potřeb, aby ukojil nezbytné u slabých a pomoci potřebných Jenže stát musí tento princip uskutečňovat donucením protože lidé se navzájem nemilují a jsou egoisty

13 Státní podniky Státní podnik = soukromý podnik ve službách veřejného zájmu Snaha po výnosu x snaha o plnění veřejného zájmu ČEZ??????????????? „veřejný zájem žádá, aby se stavěly železnice i tam, kde není zajištění výnos, ale kde je potřeba spojení železničního ve smyslu národohospodářském“ Stát nahrazuje kooperativní svépomoc občanstva Občanský sektor: viz dále

14 Poplatek versus daň Poplatek platí občan dobrovolně, protože shledává prospěšným si opatřit za něj úkon, s nímž je poplatek spojen Daň je neúčelová, platí se jen podle své únosnosti Co se platí jako poplatek, má kořen soukromohospodářský ve smyslu bilance daného podniku poskytujícího službu a rozkládajícího náklady mezi „zákazníky“

15 Stát Stát obepíná určité území a není žádnému vyššímu podřízen
Účelnost decentralizace: nebylo by účelno, aby každá obec měla svou vlastní měnu EU ?????????? €????????

16 (etokracie,technokracie apod.)
Myšlenkové prvky INDIVIDUALISMUS SOLIDARISMUS (komunismus) Subjekt a objekt péče o člověka a národ Každý člověk (subjekt,individuum) je subjektem péče o sebe (svéodpovědnost)podle subjektivní spokojenosti jako účelu této péče Národ je předmětem péče státu směrem k ideálu života,zdraví a kultury jako účelu péče. (Společenská odpovědnost za jednotlivce.) KAPITALISMUS NÁRODNÍ KOOPERATIVA (etokracie,technokracie apod.) Organisace, v nichž se tato péče odehrává a)Individuální hospodářství spotřební (domácnosti), která upotřebují svůj důchod nákupem statků na trhu. Pořádací účel:subjektivní spokojenost b)Hospodářství výdělečná, podniky,kde se statky vyrábí pro trh a všechny důchody tvoří. Pořádací účel:výdělek peněz a)Individuální hospodářství spotřební (domácnosti),která upotřebují důchod nákupem statků ve státních skladištích. Pořádací účel:subjektivní spokojenost b)Státní závody,kde se statky vyrábějí a důchod tvoří. Pořádací účel technický: udržování rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Pracovní ekonomie. Jedno hospodářství státní pro celý národ. V něm se statky opatřují i upotřebují. Pořádací účel: ideál života,zdraví a kultury národa. Vláda nad statky Všechny statky jsou v soukromém vlastnictví (plné vládě) jednotlivých hospodářství spotřebních (statky spotřební) nebo výdělečných (kapitál). Statky sloužící závodům státním pro výrobu, jsou ve vlastnictví státu,statky,jež kupují domácnosti pro své účely,jsou v jejich vlastnictví. Veškeré statky jsou ve vlastnictví státu. Užívání statků daných jednotlivcům: jsou v jejich užívání. Pořádek je výsledkem hodnocení a)v hospodářstvích spotřebních je subjektivní účel,statek,potřeba,užitek, výnos,náklad (přírůstek a úbytek spokojenosti); stejně stupeň užitku:hodnota b)V hospodářstvích výdělečných je objektivní účel (přírůstek peněz); stejně potřeba, užitek, hodnota. c)Hodnota směnná stupeň nepřímé obecné upotřebitelnosti statků ze směny.Vyjadřuje se cenami. a)V hospodářstvích spotřebních je subjektivní účel i hodnocení jako v kapitalismu.   b)Ve státních závodech je hodnocení technické (měření) v jednotkách práce. c)Hodnocení statků podle práce.       Hodnota je objektivní hospodářská,protože účel :ideál života,zdraví a kultury je hospodářský a objektivní. Stejně užitek (přírůstek života atd.),náklad (úbytek života atd.),potřeba atd

17

18 Rozpočtová reforma 1927 Státní hospodářská a sociální politika (státní správa, vzdělání, zdravotnictví, obrana), která byla kryta vlastními daněmi. Státní sektor a samospráva, která poskytovala služby na základě nevýdělečného principu (udržování silnic, kanalizací, vody...). Tato skupina získávala za tyto služby poplatky formou určitého podílu na daních. Státní podniky. Bedlivě se zde sledovaly výsledky jejich hospodaření. Správa státního dluhu.

19 Co je a co má být: teleologická koncepce v ekonomii
Immanuel Kant: to co je, funguje na principu ontologickém: tedy systém příčina-následek, pozorujeme fungující ekonomické jevy a popisujeme, jak fungují v určitých případech Mimokauzální skupina způsobů nazírání na svět: svět jenž má býti; viz i normativní teorie právní Chtění: chtít musí subjekt, jemuž chtěný obsah přičítáme

20 Teleologie 2 V přírodních vědách neexistuje polarizace v pozitivním a negativním smyslu, existuje je různý stupeň pozitivní kvality Naopak normy nelze kauzálně poznat Lze je jen „teleologicky“ konstruovat, ve smyslu vysvětlení určitého jednání za určitým účelem: tj. smysl jednání je dán účelem, kterého chce daný subjekt dosáhnout To co je chtěné: postuláty

21 Engliš, K. Malá finanční věda. Praha, 1930

22 Makroekonomické přístupy po Englišovi
Keynesiánství (vládní výdaje, hosp. cyklus, investiční optimismus) Monetarismus (důraz na monetární politiku) Liberalismus a libertarianismus Teorie veřejné volby (Public choice) Přístupy veřejné a sociální politiky

23 Problém: co je ono veřejné dobro ?
Za Engliše to bylo jasné …. respektive tak evidentní, že se o tom nediskutovali Problém: co je ono veřejné dobro ?

24 Engliš, K. Malá finanční věda. Praha, 1930

25 Byrokracie, veřejná volba
Politici, voliči, lobby, byrokracie Stát není automatická výrobna dobra, ale politika a alokace veřejných zdrojů je výsledkem veřejné volby Teorie veřejné volby je výsledkem náhledu pozitivní ekonomie na rozhodování o veřejných zdrojích

26 Downsův model politického cyklu
Zdroj: Hamerníková, B. 2007

27 Voliči, politici, veřejnost Individuum
Politický trh Ekonomický trh Institucionální Ve veřejném sektoru V privátním sektoru Instrument hlasování Voličský hlas Cena Objekt hlasování Veřejné statky Soukromé statky Subjekt hlasování Voliči, politici, veřejnost Individuum Kritérium volby Veřejný zájem Individuální preference Zdroj: Ochrana, F. 2003, Hamerníková, B. 2007

28 Zdroj: Ochrana, 2005

29

30 - vysoké transakční náklady, časová ztráta, vydírání jedincem
Rozhodování volbou, hlasováním – „nakonec to musí někdo rozhodnout jak to bude“ – jen orientační přehled, nikoli detaily ke zkoušce! pravidlo rozhodování jedince (diktátorské) - výsledek veřejné volby rozhoduje jedinec + nízké transakční náklady - riziko prosazování vůle jedince b) pravidlo jednomyslné shody (konsensuální) - lze dospět k efektivnímu řešení + Pareto efektivní – nikdo si nepohorší - vysoké transakční náklady, časová ztráta, vydírání jedincem c) většinové pravidlo tj. prosté většiny, relativní většiny, Condorcetovo hlasovací pravidlo (Condorcetovo kritérium), pluralitní hlasování, pravidlo přidělování bodů, Bordův počet

31 Veřejný zájem Univerzálně dostupné statky Společně produkované statky
Proměny v čase: od obecně definovaných kategorií až ke konkrétní produkci specifických a segmentovaných statků Různé zájmové skupiny: segmentace původně univerzálního zájmu; ovlivnění politiků; lobby

32 Veřejná volba rent-seeking
modely volebního chování (koncepty voliče mediána, většinového hlasování) analýza individuální motivace jednotlivce teorie zdanění a fiskální federalismus fiskální politika (problematika fiskální iluze, růstu veřejného zadlužení) efektivita poskytování veřejných statků modely zájmových skupin a lobbyingu politická motivace při rozhodování centrálních bank (otázky nezávislosti CEB, souvislost s politicko-ekonomických cyklem) vliv governance (typ vlády a institucionálního prostředí) na ekonomickou efektivitu a růst

33 Jak vládnout ????????

34 Corporate Governance (OECD)
Ensuring the Basis for an Effective Corporate Governance Framework The Rights of Shareholders and Key Ownership Functions (práva akcionářů) The Equitable Treatment of Shareholders (rovné zacházení s akcionáři) The Role of Stakeholders in Corporate Governance (role zúčastněných zájmových skupin v řízení) Disclosure and Transparency (transparentnost dovnitř i navenek) The Responsibilities of the Board (odpovědnost správního orgánu) OECD Principles of Corporate Governance 2004,

35 Public Governance Za Engliše: vrchnostenský model správy doplněný o uskutečňování obecného dobra Dnes: Vláda má kormidlovat, nikoli veslovat (Osbourne a Gaebler) the economy, effectiveness and efficiency of services for citizens providing; the system of offices and authorities management decentralisation enabling the more qualified way of decisions making respecting the amount of allocated resources and improving the way of services providing; more flexible assessment of alternative ways of services provided by the public sector in the municipal and regional levels; the standardisation of public services ; the strategic planning principles implementation in services providing; the principles of market research, services contracting and benchmarking utilization

36 Zásady governance EU (Bílá kniha 2001)
1. Otevřenosti - v níž instituce EU pracují otevřeným způsobem a široce informují o svých činnostech v celé Evropské unii i mimo ni, užívaje jazyka, jenž je přístupný a srozumitelný široké veřejnosti, aby se zlepšila veřejná důvěra ve složité instituce . 2.Participace - protože přímá demokracie má omezenou použitelnost. Komise hledá širokou účast pomocí toho, co nazývá politickým řetězcem – od záměru až po implementaci. Tato účast spoléhá na to, že národní vlády budou princip účasti prosazovat při formulování a realizaci politik EU. 3.Odpovědnosti - ve formě lépe definované role pro legislativu a exekutivní procesy s každou s institucí EU, zdůvodňujících co dělají a za co přebírají odpovědnost.Všechny instituce potřebují vytvářet větší zřetelnost a odpovědnost. 4. Účinnosti - která je dalším prvkem identifikujícím, které politiky jsou účinné a včasné a přinášející to,co je potřebné na základě jasně stanovených cílů s vyhodnocením budoucího dopadu tam, kde existují, i minulých zkušeností. Účinnost také závisí na implementaci politik EU proporcionálním způsobem a na přijímání rozhodnutí na nejvhodnější úrovni. 5. Konečně Bílá kniha identifikuje „soudržnost“ jako zásadní prvek dobrého vládnutí

37 Moderní schéma zásahů státu
Governance + Regulace + specifické politiky odvětvové (zdravotnictví: Stewardship)

38 Kulturní transformace vládnutí
Zdroj: OECD

39 Komparace Engliš: Stát a trh Domácnosti a podniky
Veřejný zájem: státní podniky + redistribuce Obecně nízká úroveň Veřejné dobro bylo jednoduché! Dnes: Situace je složitější Vyšší výchozí úroveň Regulace soukromého sektoru spíše než státní podniky Pluralizace aktérů Větší rozsah univerzálních služeb (sociální politika …) Globalizace, finanční trhy

40 Englišův kruh

41 Neziskové organizace „ne pro zisk“
Případný zisk je reinvestován do předmětu činnosti Typicky v některých sektorech vysoký podíl Umožňují lepší management cílů „třetí“ subjekt ke státu a trhu

42 Princip neziskovosti Neziskovost tedy nevylučuje možnost tvorby zisku, který však musí zůstat či jinak řešeno být reinvestován v organizaci v souvislosti s předmětem její činnosti. Tím, že neziskové organizace jako každá výrobní jednotka hospodaří v rámci omezených zdrojů, musí respektovat ekonomickou realitu a pravidla skutečného nebo fiktivního trhu. Může fungovat i jako mechanismus zabraňující zneužití finančních zdrojů organizace k jiným účelům než je realizace univerzální služby či předmětu veřejné zakázky

43 Vymezení + družstvo jako specifický subjekt dle obchodního zákoníku

44 NO - financování Pluralitní charakter Dotace Dary, fundraising
Členské příspěvky Tržní příjmy (typicky nikoli dominantní)

45 Trojúhelník moderní ekonomiky
Občanský sektor (médium: vztahy, hodnoty) Stát (médium:moc) Trh (médium:peníze)

46 Ziskovost, neziskovost, veřejný, soukromý sektor

47 Sociální politika „Snaha, aby společenský celek byl vypěstěn co nejideálněji“ Orientována na člověka, jeho životní úroveň a možnosti rozvoje Prevence a řešení „sociálních havárií“ v úzkém i širším pojetí Zabývá se penzijním systémem, zdravotnictvím, školstvím, rodinnou politikou, sociálními službami a sociálním zabezpečením obecně Princip spravedlnosti (vždy subjektivní; různá kritéria) Princip ekvivalence Princip solidarity (dobrovolná, povinná) Princip subsidiarity (nejprve pomoc sám, pak rodina, obec, nakonec stát) Princip participace

48 Modely sociální politiky
Sociálně-demokratický (univerzalistický, koncept určité úrovně sociálních práv) Výkonový (založen na zohlednění pracovní a sociální participace jedince) Liberální (tržně-konformní, s minimální-reziduální rolí státu)

49 Základní funkce soc. politiky
ochranná rozdělovací a přerozdělovací homogenizační stimulační preventivní

50 Nástroje přerozdělování
uskutečňuje se prostřednictvím daní a transferů výsledkem procesu přerozdělování je konečné rozdělení důchodů, pro něž je typická menší nerovnost než pro rozdělení prvotní

51 Míra přerozdělování příliš vysoká míra přerozdělování oslabuje podněty k práci a podnikání příliš nízká míra přerozdělování může oslabit stabilitu, sociální smír a rozvojové možnosti společnosti

52 Objekty sociální politiky
jsou ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována

53 Subjekty sociální politiky
Jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnost, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat stát a jeho orgány zaměstnavatelé a firmy zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce; občanské organizace a iniciativy církve občané, rodiny, domácnosti

54 Penzijní systém Sociální penze placené z daní
NDC (Notional Defined Contributions) – moderní sociální pojištění Soukromé penze – soukromé pojištění, možnost propojení se soukromými, nízko rizikovými investicemi Cca 350 mld Kč Teleologickým cílem důchodového systému je primárně zabezpečit příjem člověka ve stáří (příp. invaliditě) s minimální mírou rizika a ve vazbě na jeho předchozí životní úroveň

55 Zdravotnický systém NHS (Velká Británie) – veřejné, státní zdravotnictví, síť veřejných ZZ, financováno z daní (Veřejné) zdravotní pojištění (Německo, Rakousko, Nizozemí) Tržní systém (USA) – primárně soukromé pojištění s regulační rolí státu a veřejnými programy Medicare a Medicaid V ČR doposud hybridní varianta – státní pojištěnci + pojištění zaměstnanců a OSVČ Cca 250 mld Kč

56

57 Použitá literatura Stiglitz, J. E.: Ekonomika veřejného sektoru. Praha: Grada, 2002. Ochrana, F.: Manažerské metody ve veřejném sektoru. Praha: Ekopress, 2002. Vostatek, J.: Sociální důchodové pojištění můžeme mít také. FÓRUM sociální politiky, 2009, č. 3 Vostatek, J.: Penzijní připojištění je bez státních dotací neprodejné. FÓRUM sociální politiky, 2009, č. 2 Vostatek, J.: Koncepce regulace pojištění osob a konkurenčních produktů. In: Finanční trhy a jejich regulace – vývoj a současný stav. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Praha, VŠFS, 2009 Krebs, V. a kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2010 Hamerníková, B. a kol. Veřejné finance: Praha: ASPI, 2007  Tresch, R. W.: Public Sector Economics. New York: Palgrave Macmillan, 2008. Engliš, K. Finanční věda. Praha: F. Borový, 1929 Engliš, K. Malá finanční věda. Praha: F. Borový, 1932 Engliš, K. Hospodářské soustavy. Praha: Všehrd, 1946 Frič, P. Goulli, R. Neziskový sektor v ČR. Praha: Eurolex Bohemia, 2001 OECD Principles of Corporate Governance 2004, Ochrana, F. Veřejné rozpočty jako nástroj veřejné politiky a strategického vládnutí. Praha: CESES 2005