Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti

Prezentace na téma: "Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti"— Transkript prezentace:

1 Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti
Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE _16 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, vyučovací předmět, ročník/y: Český jazyk, 7. ročník Téma: Balada II Anotace: Žáci se seznámí s baladami Karla Jaromíra Erbena. Materiál byl vytvořen (datum, období): Ověření ve výuce: , 7. B, Mgr. Lucie Plechatá VY_32_INOVACE_16_Balada II

2 Balada II Odraz lidové balady v umělecké literatuře –
Mgr. Lucie Plechatá, ZŠ Dr. M. Tyrše, šk. rok 2011/12 Balada II Odraz lidové balady v umělecké literatuře – Karel Jaromír Erben: Kytice VY_32_INOVACE_16_Balada II

3 Balada - opakování Co nazýváme folklórem neboli ústní lidovou slovesností? Co je to balada? Podle jakých znaků rozeznáme lyriku a epiku? Kdo je autorem lidových balad? Za jaká provinění je hrdina trestán v lidové baladě? Které lidové balady jsme poznali? Jaké další typy balad najdeme v umělecké literatuře? Uveďte příklady balady umělé a jejich autory. Uveďte znaky balady sociální. Kdo je jejich autorem? VY_32_INOVACE_16_Balada II

4 Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu VY_32_INOVACE_16_Balada II Pomník v Miletíně

5 Redigoval Pražské noviny.
Narodil se v Miletíně u Hořic v chudém prostředí, ale díky podpoře rodiny a vrchnosti vystudoval filosofii a práva. Musel se vyrovnat se smrtí své první ženy a tří dětí, přežily jen dvě dcery. Při práci archiváře zachránil řadu cenných písemností z pražských i mimopražských archivů. Redigoval Pražské noviny. Hrál v ochotnických představeních a vyučoval hudbě. Rodný dům v Miletíně VY_32_INOVACE_16_Balada II

6 Tvorba Sbíráním a studiem folklóru se snažil zaznamenat vzájemné vztahy lidí a vztah člověka k přírodě, neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád. Lidové balady ho inspirovaly ke sbírce Kytice. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních Kytice z pověstí národních Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Prostonárodní české písně a říkadla Písně národní v Čechách VY_32_INOVACE_16_Balada II

7 Kytice pověstí národních (1853)
Soubor básní, které vznikaly v průběhu dvou desetiletí obraz dávných lidových představ a názorů na život, pojetí lidské morálky a nezměnitelnost osudu hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou, jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek vychází z lidových pověstí, pohádek, legend a písní Balady tvoří vždy páry se stejnými rysy (první s poslední, druhá s předposlední...). Úvodní Kytice dává naději a víru v lepší budoucnost vlastencům, podobně jako poslední Věštkyně. VY_32_INOVACE_16_Balada II

8 K. J. Erben: Kytice – úvodní báseň
Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly. I zželelo se matce milých dítek; duše její se vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek, jím mohylu svou pokryla. Poznaly dítky matičku po dechu, poznaly ji a plesaly; a prostý kvítek, v něm majíc útěchu, mateřídouškou nazvaly. - Mateřídouško vlasti naší milé, vy prosté naše pověsti, natrhal jsem tě na dávné mohyle - komu mám tebe přinésti? Ve skrovnou já tě kytici zavážu, ozdobně stužkou ovinu; do širých zemí cestu ti ukážu, kde příbuznou máš rodinu. Snad se najde dcera mateřina, jí mile dech tvůj zavoní; snad že i najdeš některého syna, jenž k tobě srdce nakloní! VY_32_INOVACE_16_Balada II

9 Který druh lásky oslavuje ve své první básni?
Dokážete vysvětlit význam slov sirota a mohyla? Co dále symbolizuje mateřídouška? Srovnejte Erbenovu báseň Kytice s lidovou baladou Osiřelo dítě. Která z nich se jeví méně tragickou? Jaký druh rýmu najdeme v Erbenově básni? VY_32_INOVACE_16_Balada II

10 Lilie Smutně se loučil s milou chotí svou, jako by tušil svou nehodu zlou. „A když mi strážcem nelze býti tvým, svou matku tobě strážci zůstavím." Špatně mu matka vůli plnila, špatně manželku jeho střežila; na nebi slunce - pobořena síň: „Zhyn, paní noční, zhyn, obludo, zhyn!" Pán jede domů - dosti služby jest; tu mu žalostná v ústrety jde věst: „Tvé pacholátko již ti nežije a po tvé paní - zvadlá lilie!" „Ó matko, matko, ty hadice zlá, čím ublížila tobě žena má? Otrávila jsi žití mého květ: bodejž i tobě zčernal boží svět!" Obsah: Mladá panna zemřela a na jejím hrobě vykvetla bílá lilie. Jednoho dne jel na lov mladý pán a lilii si nechal zasadit do zahrady (lovil laň, jež se před jeho zraky v lilii proměnila). Třetí noci byl pán vzbuzen sluhou, který spatřil dívku, jež se v noci probouzela z lilie. Mladík dívce slíbí, že ji ochrání před slunečními paprsky a vezme si ji za ženu. Po čase je muž povolán ke králi, a tak žádá matku, aby na tu dobu ona chránila jeho choť a syna, jehož mu žena povila. Matka však místo toho jejich životy ukončí. Když se pán vrátí, matku proklíná. VY_32_INOVACE_16_Balada II

11 Pohádkový Zlatý kolovrat a legenda Záhořovo lože kladou důraz na vinu, pokání či konečné vykoupení.
Mladý muž se vydává na cestu, aby se mu dostalo božího odpuštění. Cestou jej přepadne lesní muž, který zabil již mnoho jiných poutníků. Tohoto ale propustí, neboť mu řekl, že jde do pekla, a cestou zpět lapkovi poví, jak že to tam vypadá. Po roce se poutník skutečně vrací a vypovídá, že nejkrutější ze všech trestů je Záhořovo lože. Při tomto slově se lapka zhrozí, protože právě on se jmenuje Záhoř. Dají si tedy s poutníkem další slib. Palici, s jejíž pomocí Záhoř zabíjel, zabodne mladík do země se slovy, že u ní se bude hříšník kát, dokud se on sám nevrátí. Po devadesáti letech se na místo navrací stařík se svým synem. Tam, kde se Záhoř pokal s poutníkem, stojí nyní pařez, ve skutečnosti sám hříšník. Svůj slib vykonal nejen Záhoř, ale také poutník. Pařez se mění v popel, stařík umírá, vše je odpuštěno, mohou do nebe… VY_32_INOVACE_16_Balada II

12 Zlatý kolovrat Mladý pán zabloudí v lese, kde narazí na chalupu, v níž objeví krásnou pannu. Zalíbí se mu natolik, že ji požádá o ruku. Ona však potřebuje svolení nevlastní matky, která není ten den doma, proto se pán vrací následující den. Macecha se snaží králi, kým mladík ve skutečnosti je, vnutit svou dceru, ale ten odmítá a žádá, aby ráno přivedla nevlastní „dítě“ na hrad. Cestou Dorničku nevlastní sestra s macechou zabijí, useknou jí údy a vypíchnou oči. Vše berou s sebou na hrad, kde se koná velkolepá svatba. Po týdnu král odjíždí do bitvy, a ponechává tak obě podvodnice samotné. Během té chvíle nachází Dorčino torzo neznámý stařeček. Svého synka posílá postupně na hrad nejdříve se zlatým kolovratem, poté se zlatou přeslicí a naposledy s kuželem, taktéž ze zlata. Všechny věci královna nakoupí za dvě nohy, ruce a oči, neboť za nic jiného na prodej nejsou. V lesní jeskyni stařec osekané údy přiloží, kam patří, a polije je živou vodou. Dornička se probouzí, avšak zcela osamocena. Na hrad se mezitím vrátil král a žádá po své choti, aby mu upředla na novém kolovrátku zlatou nit. Po zatočení vydá kolovrat svědectví, kde se skrývá pravda. Král si bere pravou nevěstu, macechu a její dceru dostihne osud, jaký samy přichystaly Dorničce. VY_32_INOVACE_16_Balada II

13 Zlatý kolovrat Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám. A před chalupou s koně hop a na chalupu: klop, klop, klop! „Hola hej ! otevřte mi dvéře, zbloudil jsem při lovení zvěře, dejte vody pít!“ Vyšla dívčina jako květ, neviděl také krásy svět; přinesla vody ze studnice, stydlivě sedla u přeslice, předla, předla len. Erbenova naučná stezka kolem Miletína VY_32_INOVACE_16_Balada II

14 Dceřina kletba Což jsi se tak zasmušila, dcero má což jsi se tak zasmušila? Veselá jsi jindy byla, nyní přestal tobě smích! „Zabila jsem holoubátko, matko má, zabila jsem holoubátko - opuštěné jediňátko - bílé bylo jako sníh!" Holoubátko to nebylo, dcero má, holoubátko to nebylo - líčko se ti proměnilo a potrhán je tvůj vzhled! „Och, zabila jsem děťátko, matko má, och, zabila jsem děťátko, své ubohé zrozeňátko - žalostí bych pošla hned!" A co míníš učiniti, dcero má, a co míníš učiniti, kterak vinu napraviti a smířiti boží hněv? „Půjdu hledat květu toho, matko má, půjdu hledat květu toho, kterýž snímá viny mnoho a vzbouřenou chladí krev." VY_32_INOVACE_16_Balada II

15 Dceřina kletba A kde najdeš toho květu, dcero má, a kde najdeš toho květu po všem široširém světu, v které roste zahrádce? „Tam za branou nad vršíkem, matko má, tam za branou nad vršíkem, na tom sloupu se hřebíkem, na konopné oprátce!" A co vzkážeš hochu tomu, dcero má, a co vzkážeš hochu tomu, jenž chodíval k nám do domu a s tebou se těšíval? „Vzkazuji mu požehnání, matko má, vzkazuji mu požehnání - červa v duši do skonání, že mi zrádně mluvíval!" A co necháš svojí matce, dcero má, a co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala? „Kletbu zůstavuji tobě, matko má, kletbu zůstavuji tobě, bys nenašla místa v hrobě, žes mi zvůli dávala!" VY_32_INOVACE_16_Balada II

16 Za jaké provinění byla potrestána hlavní hrdinka
Za jaké provinění byla potrestána hlavní hrdinka? Proč proklela svou matku? K napsání této básně Erbena údajně inspiroval osud dívek, které nechtěné těhotenství „vyřešily“ vraždou novorozeněte. Pro společnost 19. st. nemanželské dítě a postavení svobodné matky bylo nepřijatelné. Na popravišti nedaleko básníkova rodného města byla za tento čin sťata Alžběta Samková, poté jí bylo srdce kůlem probodeno. Její souložník byl potrestán šestinedělním vězením, jak dokládá listina v městském archivu. Obrázek meče. VY_32_INOVACE_16_Balada II

17 Narušený vztah mezi matkou a dítětem řeší balady Poklad a Dceřina kletba.
Chudá vdova se na Velký pátek vypraví i se svým dvouletým potomkem do kostela. Cestou však nachází podzemní chodbu jindy zavalenou kamenem. Žena příliš dlouho neváhá a přesvědčena, že jde o vůli boží, začíná si nabírat stříbro, které se nachází v síni, kam ji chodba dovedla. Nedbá volajícího dítěte, jež posadila na zem, a opouští skalní místnost, aby se znovu vrátila, tentokráte pro zlato. Jakmile dojde ke svému obydlí, s hrůzou zjistí, že drahocenné poklady se proměnily v kámen a s ještě hrůznější předtuchou pádí zpět k podzemní chodbě. Ta je však opět zavalena kamenem, Velký pátek odezněl. Žena musí útrpně čekat, než tento den po dalším roce nastane, aby se mohla do síně vrátit a svého syna sevřít v náručí. Odloučení od dítěte je zde symbolem ženina trestu za její hamižnost. VY 32 INOVACE 16 Balada II VY_32_INOVACE_16_Balada II

18 Poklad A hle, co se v klínku blýská? Co to znělo? - Ryzí zlato! To zlato, jež loni byla, aby dítě si pohrálo, jemu v klínek položila. Avšak ženu vábí málo, co ji tolik hoře stálo! Stáloť ji, ach, slzí mnoho; leč děkujíc bohu za to, touže drahé tiskne děcko. Hořceť zakusila toho: žetě velmi málo zlato, avšak dítě nade všecko! VY_32_INOVACE_16_Balada II

19 O otázce života a smrti pojednává Svatební košile a Vrba.
Mladá, osiřelá dívka čekala na návrat milého, který odešel do ciziny. Jedné noci se modlí k obrazu Panny Marie a prosí ji, ať jí milého navrátí, že jinak svůj život dává všanc. V témže okamžiku se za okny stavení zjeví její vyvolený. „Mladík“ bere svou milou na strastiplnou cestu ke svému domovu. Postupně dívku zbaví modlitební knížky, růžence i křížku po její mamince. Až když se dvojice zastaví u hřbitovní zdi, pochopí dívka, že její milý zemřel. Mrtvý vyděšené sebere poslední věc, kterou u sebe měla – uzlík se svatebními košilemi. Dívka se však pomocí lsti ukryje v umrlčí komoře, kde ji polomrtvou najdou ráno lidé. Svůj život si zachránila vírou v Boha. A znova venku: buch, buch, buch! a panně mizí zrak i sluch! Vstávej, umrlče, hola hou, a podej mi sem tu živou! VY_32_INOVACE_16_Balada II

20 Kostelík stojící uprostřed hřbitova na návrší Byšiček u Lázní Bělohrad inspiroval Erbena k napsání právě této balady. VY_32_INOVACE_16_Balada II

21 Vrba „Nechtěl jsem já paní míti, aby s vrbou měla žíti;
paní má ať se mnou žije a vrba ať v zemi hnije." - Vzal sekeru na ramena, uťal vrbu od kořena; padla těžce do potoka, zašuměla od hluboka, zašuměla, zavzdychala, jak by matka skonávala, jak by matka umírajíc, po dítku se ohlédajíc. - „Jaký shon to k mému domu? Komu zní hodinka, komu?" - „Umřela tvá paní milá, jak by kosou sťata byla… Obsah: Chasník si dělá starosti o svou ženu, která je v době spánku jako mrtva, bez duše. Ačkoliv mu žena říká, že jde o vůli boží, nedbá na to a jde za babkou, jež mu prozradí, že duše jeho chotě je spjata s bílou vrbou u potoka. Muž neváhá a sekerou strom utne. Jakmile tak učiní, umírá i jeho žena. Čerstvý vdovec pochopí hrůzu svého činu, proto z vrby vytesá kolébku, aby bylo dítě kolébáno vlastní matkou, a zasadí vrbové proutky, aby si z nich odrostlé dítě nařezalo píšťalu, a rozprávělo tak s matkou. VY_32_INOVACE_16_Balada II

22 Básně Štědrý den a Holoubek jsou plné kontrastů, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí.
Třetí den po smrti svého muže se mladá vdova opět vdává, je plná veselosti. Po třech letech žena dobrovolně ukončí svůj život skokem do řeky. Koná tak z obrovské viny, že řádně neoplakala svého prvního manžela, že ho o život připravila, což jí připomínal žalostně vrkající bílý holoubek sedající u mužova hrobu. Vinu svým činem žena nesmyla, je navždy prokletá, navíc jako sebevražednice nemá řádný hrob, jen velký kámen označuje, že pod zemí kdosi leží. Byla svatba, byla, hudba pěkně hrála: on ji k sobě vinul, ona jen se smála. Směj se, směj, nevěsto, pěkně ti to sluší: nebožtík pod zemí, ten má hluché uši! Objímej milého, netřeba se báti: rakev dosti těsná - ten se neobrátí! Líbej si je, líbej, ty žádané líce: komus namíchala, neobživne více! - VY_32_INOVACE_16_Balada II

23 Štědrý den „Zdař bůh, má milá, zlatá Marie, jaké ty vidíš vidění?“
„Ach, vidím, vidím - je mlhy mnoho, všecko je mlhou zatmělé; červená světla blýskají z toho - zdá mi se býti v kostele. Něco se černá mezi bílými - však mi se rozednívá již: - jsou to družičky, a mezi nimi proboha! rakev - černý kříž!“ Obsah: Dvě sestry Marie a Hana jdou o štědrovečerní půlnoci k jezeru, do něhož vysekají díru. Podle pověsti se každé z nich zjeví budoucnost. Zatímco Hana vidí svého milého, Marii se ukáže smuteční průvod. Do roka se první vdává, druhá umírá. Poslední verše odhalují skutečnost, že je lepší o svém osudu nevědět. VY_32_INOVACE_16_Balada II

24 V Polednici a Vodníkovi vystupují v záporné roli nadpřirozené postavy.
Mladá dívka nedá na slova matky a jde si k rybníku přemáchnout své šátečky. Sotva smočí první, prolomí se lávka a ona se dostává do moci Vodníka, jehož se stává ženou. Po několika letech si Vodníkova žena na choti vyprosí návštěvu své matky. Vodník nakonec svoluje, ale ponechává si dítě jako zástavu. Po uplynutí lhůty, kdy se měla žena vrátit, ji matka nikam nepouští, ačkoliv dcera prosí, neboť má strach o své dítě. Její obava byla oprávněná, druhý den dochází Vodníkovi trpělivost a dítě zabíjí. „Na jezeře bouře hučí, v bouři dítě naříká; nářek ostře bodá v duši, potom náhle zaniká. „Ach matičko, běda, běda, tím pláčem mi krev usedá; matko má, matičko zlatá, strachuji se vodníka!"- Něco padlo. - Pode dveřmi mok se jeví - krvavý; a když stará otevřela, kdo leknutí vypraví! Dvě věci tu v krvi leží - mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.“ VY_32_INOVACE_16_Balada II

25 Téma mateřské lásky prolíná i do světa démonů v básni Polednice.
U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty! Mlč, hle husar a kočárek - hrej si - tu máš kohouta!“ - Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku - „I bodejž tě sršeň sám! - že na tebe, nezvedníku, polednici zavolám! Pojď si proň, ty polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!“ A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas - vichřice podoba! „Dej sem dítě!“ - „Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!“ Div že smrt jí neovane, ejhle tuť - polednici! Ke stolu se plíží tiše polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín. VY_32_INOVACE_16_Balada II

26 Polednice A vinouc je, zpět pohlíží - běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž - a již je v zápětí. Již vztahuje po něm ruku - matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna - druhá - třetí - poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí - táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě - zalknuté. K. J. Erben v básni zobrazuje Polednici jako divou ženu působící zhoubně na člověka. Matka je zde potrestána za prohřešek proti povinnosti mateřské lásky, protože v hněvu přivolává běsa k potrestání vlastního dítěte. V básni se nacházejí výkřiky, citoslovce, neúplné věty, zvláště ve vyjádření matčiny zloby (cikáně, i bodejž tě sršeň sám). Polednice je zde vykreslena pomocí hlásky „í“, např. (plíží se jako stín – blíží se plíží, blíž – a již je v zápětí. Vyvrcholení napětí je v posledním slově – „zalknuté“. VY_32_INOVACE_16_Balada II

27 Polednice Najděte v textu básně popis Polednice.
Jaké vlastnosti měla tato démonická postava? VY_32_INOVACE_16_Balada II

28 Přiřaď názvy balad ke slovům v druhém sloupci.
Kytice šátečky Svatební košile dětské hračky Polednice mohyla Záhořovo lože voják Vodník loupežník VY_32_INOVACE_16_Balada II

29 Karel Jaromír Erben: Kytice zápis
sbírka baladických básní o provinění vůči lidské morálce a následném trestu vycházejí z lidové tradice hl. postavy: ženy, většinou matky, které pokorně přijímají trest a nezměnitelnost osudu 13 básní: Kytice, Věštkyně, Štědrý den, Holoubek, Lilie, Záhořovo lože, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Poklad, Vodník, Polednice, Svatební košile, Vrba VY_32_INOVACE_16_Balada II

30 Sova http://www.clker.com/clipart-72413.html
Použité zdroje: Obrázky. [cit ]. Dostupné z: Sova Veškeré fotografie pocházejí ze soukromého archivu autorky prezentace. Kytice Srdce Matka s dítětem Lilie Palice Král Mimino ležící Mimino sedící Mince Meč Oprátka Kříž Hrající si chlapec Sekera Holubice Svíčky Rákos Zvonek VY_32_INOVACE_16_Balada II