Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 3. část

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 3. část"— Transkript prezentace:

1 Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 3. část
Pedagogika NPED034 Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 3. část

2 Obsah: Role učitele Očekávání žáka vůči učiteli Učitelovo sebepojetí
Typy učitelů Učitelství jako profese Kompetence učitele Fáze profesní dráhy učitele Začínající učitel Autorita učitele Vnější předpoklady práce učitele

3 Role učitele Učitelství je sociální role (sociální role = očekávaný způsob chování člověka v určitém sociálním postavení) Role učitele je výslednicí společenských očekávání širokého spektra sociálních skupin: rodičů, žáků, pedagogické veřejnosti, užší komunity kolem školy, širší veřejnosti,… Charakteristiky učitele v zrcadle společenských očekávání – viz prezentace z Co od učitele očekávají žáci?

4 Očekávání žáků vůči učiteli: Výroky žáků ve volné anketě
 „Náš učitel je vždycky fér a spravedlivý. Hodně naučí. Je pracovitý. Zažíváme s ním dokonalou  srandu. Má velkou autoritu. Učí nás a my přitom často ani nevíme, že se učíme. Náš češtinář umí naslouchat a pomáhat druhým, je přátelský a sympatický. Třídní je hodná, hravá, šikovná, chytrá, ráda hraje na kytaru, pěkně zpívá, krásně kreslí, vymýšlí všelijaké hry, hodně vtipná, trošku přísná, příjemná, srandovní, má nás ráda. Je citlivá osůbka, která nás nevnímá jako něco podřadného. Snaží se z nás vychovat dospělé lidi, kteří budou mít svůj názor a budou schopni ho obhájit. Paní učitelka je pro nás druhá máma.“ (Týdeník školství 13, 2009)

5 - Žáci očekávají, že učitel:
Očekávání žáků Provedena řada výzkumů (některé cituje např. J. Průcha v Moderní pedagogice) s podobnými výsledky. + Žáci očekávají, že učitel: Je spravedlivý Umí učit, hodně naučí Udržuje řád, kázeň, pořádek Je přátelský, vytváří příjemnou atmosféru Má demokratický styl řízení a jednání Umí pochválit - Žáci očekávají, že učitel: Nezesměšňuje je, neironizuje Nevzbuzuje strach Nenudí Nemá nepřiměřené nároky (ani příliš vysoké, ale ani příliš nízké) Není autoritářský, ale na druhé straně ani příliš liberální Je odborníkem ve svém předmětu

6 Sebepojetí (vlastní pojetí, self-concept) učitele
„Self-concept“, vlastní pojetí učitele = myšlenkový model kvality učitele, který ovlivňuje učitelovo rozhodování, praktickou činnost a její reflexi. Vytvořen na základě osobních názorů, předchozích vlastních zkušeností z dětství, ze škol různých stupňů a zejména z vlastní učitelské zkušenosti.

7 Výsledky ankety: hledisko učitele na startu: Jaké tři vlastnosti považujete za nejdůležitější pro sebe jako učitele? Učit srozumitelně, názorně, „předávat poznatky na 100%“ – 11 odpovědí Být odborně zdatný, mít vysokou odbornou způsobilost, „vyjít se ctí, když mne žáci „zkoušejí““- 9 odpovědí Zaujmout žáky, motivovat je, udržet pozornost – 8 odpovědí Být spravedlivý, neškatulkovat žáky, být schopný měnit svoji představu o žácích – 4 odpovědi Vychovávat, dávat příklad, předávat morální hodnoty – 3 odpovědi Ostatní odpovědi málo četné: 2 – důslednost, dodržování pravidel; vstřícnost, přátelský přístup k žákovi; být důsledný; ukázat význam toho, co se žáci učí; vnímat žáka, reagovat na jeho podněty, mít ohled na jeho tempo 1 – mít respekt;; mít přátelský přístup k žákům; být zapálený; být dobře připravený; mít rád vlastní předmět; být pracovitý; učit žáky myslet;

8 Výsledky ankety: Jak si představujete, jaké jsou tři nejdůležitější charakteristiky učitele podle mínění žáků? Je spravedlivý – 11 odpovědí Umí podat jasný a srozumitelný výklad – 8 Rozumí svému oboru, umí odpovědět na otázky – 7 Dokáže zaujmout, udržet pozornost – 3 Je přátelský, vstřícný – 3 Má smysl pro humor, je vtipný – 3 Učí zábavnou formou, je zábavný – 3 Méně četné: 2 - je optimistický, veselý, ukazuje lidskou tvář; nevyvolává strach, nepoužívá represe; je hodný, ne příliš přísný; má přirozenou autoritu; má pro žáky porozumění; je ochotný pomoci 1 – je předvídatelný (jasná pravidla, jejich dodržování); nechá projít do dalšího ročníku; nesnižuje důstojnost žáka; umí udržet kázeň; je připravený na vyučování; je tolerantní; učí smysluplné věci; ukazuje látku na příkladech; je charismatický

9 Typy učitelů kategorizace na základě důrazu, který učitel klade na dva základní prvky výuky: žáka a učivo Logotrop : „učitel předmětu“ Paidotrop: „učitel žáků“ Vyučovací předmět Žák Učitel je zaměřený na vyučovaný předmět, na svůj obor, na vědu; klade důraz na vzdělávání v tomto předmětu, na to, aby si žáci osvojili příslušné vědomosti a dovednosti Učitel je zaměřený na žáka, je mu rádcem, pomocníkem; klade důraz na výchovu, na rozvoj žákovy osobnosti

10 Typy učitelů kategorizace na základě stylu vedení, který učitel uplatňuje
Autoritativní, dominantní: v jednání učitele převažují dominantní prvky, učitel hodně rozkazuje, hrozí, trestá, vyhledává a záporně hodnotí chyby žáka, málo respektuje jeho přání a potřeby, má pro ně málo porozumění, neumožňuje jim projevit samostatnost, tvořivost či iniciativu. Je direktivní, velmi náročný, nepřipouští diskuzi. Skupina či třída vedená tímto stylem se vyznačuje vyšším napětím ve vztazích, vykazuje vysoký výkon, ale pouze za kontroly učitele. Učitel často vyžaduje rychlou a doslovnou reprodukci toho, co žáky učil. Tento styl u slabších typů osobnosti žáků vede k submisivitě, závislosti a často malé iniciativě a u silných typů ke zvýšené asertivitě až agresivitě. Liberální, nezasahující: učitel řídí žáky málo nebo vůbec ne. Neklade přímo požadavky, ale spíše užívá neosobních výzev vůči celé skupině (je třeba, mělo by se). Má často velkou a až neoprávněnou důvěru v žáky. Bývá to učitel vnitřně nejistý, pasivní, ale i takový, který se snaží vyhnout chybám autoritativního postupu a nemá dosud vyváženou koncepci výchovy. Tento postup bývá méně škodlivý než postup autokratický, nedává však žákům normy a požadavky nezbytné pro formování charakteru, nezajišťuje potřebnou organizaci společné činnosti, takže skupina obvykle nedosahuje výsledků, kterých by mohla a chtěla dosáhnout. Žáci jsou nejistí a mají sklon k chaotickým reakcím. Demokratický, integrační, sociálně integrační: prvky vedení jsou vyváženy dostatkem kontroly a pevného výchovného působení, ale přitom je i prostor pro iniciativu, samostatnost a tvořivost v práci a interpersonálních vztazích. Sankce jsou uplatňovány vyváženě, spravedlivě. Třída má jasný přehled o postupu k cíli. Uvolněné napětí ve třídě umožňuje navázání užší přirozené vazby, lepší spolupráce. Integrační styl nejvíce pomáhá rozvíjet psychosociálně zralou osobnost žáka a je optimální nejen pro utváření kolektivu, ale i pro výchovnou práci vůbec. Je však pro učitele značně obtížný. Málokterý učitel má tak ideální strukturu vlastností, která by vedla ke spontánnímu rozvoji integračního stylu. Zpravidla se tomuto stylu musí učit, upevňovat v sobě vlastnosti výhodné pro tento styl a potlačovat nevýhodné.

11 Učitelství jako profese
Profese – práce, která má zřetelně vymezený soubor odborných znalostí a dovedností, v němž se uplatňují vědecké poznatky. Příprava profesionálů probíhá na základě jasně vymezených a kontrolovatelných požadavků. Přístup do profese je podroben kvalifikačním kritériím. Profesionál je odpovědný za svůj profesní výkon vůči klientům. Profese má etický kód.

12 Učitelství je „nemožné povolání“?
Spor o to, zda je učitelství pravá profese - bývá označováno za semiprofesi, protože vyhovuje vymezujícím charakteristikám profese jen částečně. Ani dokonalá práce dokonale připraveného učitele nezaručí úspěch. Výsledek je závislý na žáku a další řadě nepředvídatelných a neopakovatelných vlivů. Na situace, v nichž se učitel ocitá, se vlastně nelze pro tuto nepředvídatelnost a neopakovatelnost připravit v průběhu studia. Řadu dovedností poradit si s neočekávanými situacemi učitel získává praxí, a ani bohatá praxe není zárukou, že se nesetká se situací zcela novou, vyžadující zatím nezvládnutou dovednost. S. Freud označil učitelství za „nemožné povolání“ (podle Štech, S.: Co je to učitelství a lze se mu naučit? Pedagogika 1994 (44), č. 4, s

13 Kompetence učitele Učitelská profese má mnoho dimenzí, obsahuje mnoho dílčích rolí: učitel má být zprostředkovatelem kultury, vychovatelem, rádcem, pomocníkem, znalcem oboru, …; jeho práce vyžaduje široké spektrum kompetencí. Profesní kompetence učitele – integrovaný soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a osobnostních dispozic, který je předpokladem pro to, aby učitel kvalitně vykonával své povolání.

14 Kompetence učitele v literatuře dělení do různých kategorií; příklad: Kompetence oborově předmětová – učitel je schopen v rámci své aprobace transformovat poznatky příslušných oborů do vzdělávacích obsahů vyučovacích hodin. Dovede integrovat mezioborové poznatky a vytvářet mezioborové vztahy. Kompetence didaktická/psychodidaktická – ovládá strategie vyučování a učení, dovede využívat metodický repertoár, který je schopen přizpůsobit individuálním potřebám žáků. Kompetence pedagogická – ovládá procesy a podmínky výchovy, je schopen podporovat rozvoj individuálních kvalit žáků, má znalosti o právech dítěte a respektuje je ve své práci.   Kompetence manažerská – má znalosti o podmínkách a procesech fungování školy, ovládá administrativní úkony spojené s evidencí žáků, má organizační schopnosti pro mimovýukové aktivity žáků.  Kompetence diagnostická, hodnotící – dovede použít prostředky pedagogické diagnostiky, je schopen identifikovat žáky se specifickými poruchami učení.  Kompetence sociální – ovládá prostředky utváření pozitivního učebního klimatu.   Kompetence prosociální – ovládá prostředky socializace žáků.  Kompetence komunikativní – ovládá prostředky pedagogické komunikace, dovede uplatnit efektivní způsoby komunikace a spolupráce s rodiči a ostatními sociálními partnery. Kompetence intervenční – ovládá intervenční prostředky k zajištění kázně, je schopný rozpoznat sociálně patologické projevy žáků. Kompetence osobnostní – psychická a fyzická zdatnost a odolnost, dobrý aktuální zdravotní stav, mravní bezúhonnost. Kompetence osobnostně kultivující – má znalosti všeobecného rozhledu, umí vystupovat jako reprezentant své profese, má osobnostní předpoklady pro kooperaci s kolegy, je schopen reflektovat vzdělávací potřeby a zájmy žáků.

15 Vývoj profesní dráhy učitele
Volba učitelského studia a studium: motivovaný (a někdy nemotivovaný?) student Vstup do povolání: začínající učitel Po několika letech: zkušený učitel (učitel expert) Směřování ke konci kariéry - rozcestí: Stabilní učitelská dráha s aktivním přístupem k vlastnímu rozvoji Stabilní učitelská dráha s konzervativním přístupem Vzestup v kariéře (vedoucí funkce ve škole nebo ve školských institucích) Přestup do jiného povolání souvisejícího se školstvím a vzděláváním (např. pedagogický výzkum) Profesní vyhasínání, „vyhoření“ Emigrace do povolání nesouvisejícího se školstvím a vzděláváním

16 Začínající učitel Adaptace v povolání, která má rozporuplné aspekty:
ideální představa o výkonu povolání x „šok z reality“ připravenost z vysoké školy x požadavky praxe charakter a styl práce vysokoškolského studenta x učitele (střední nebo základní školy) sociální vztahy studenta v prostředí vysoké školy x učitele ve střední nebo základní škole (žáci, učitelé, vedení školy, rodiče)

17 Začínající učitel v české škole
je vhozen do vody a musí plavat: vykonává všechny činnosti v rozsahu stejném jako všichni ostatní učitelé školy, samostatně a prakticky bez pomoci (míra pomoci začínajícímu učiteli záleží na samotné škole a většinou neexistuje, nebo není systematická a má spíše kolegiální charakter): Výuka na plný úvazek, někdy nadúvazek, někdy i výuka předmětu, v němž není začínající učitel kvalifikován Třídnictví, komunikace s rodiči Další úkoly (kabinet, IT, koordinace některých činností…)

18 Jak se někde pracuje se začínajícími učiteli
V Německu po studiu učitelství na vysoké škole nastupuje absolvent do dvouleté přípravy, tzv. Referendariatu. Začínající má statut čekatele na ustanovení učitelem. Účastní se seminářů a praktik, hospituje, vyučuje pod vedením zkušeného učitele – s následnými rozbory, skládá další zkoušky (didaktika předmětu, školská legislativa, občansko – politický přehled) a závěrečnou písemnou zkoušku z pedagogiky a psychologie, píše odbornou práci z didaktiky předmětu, skládá druhou státnici. V některých zemích je zaveden alespoň institut uvádějícího učitele.

19 Úskalí v práci začínajícího učitele (viz též stejnojmenný doplňkový text)
Pracovat s neprospívajícími žáky Hodnotit výsledky žáků Těžko dostupné nebo nevyhovující pomůcky Příliš velká zátěž výukou Rozvíjet vztahy s rodiči Jednat s rodiči individuálně Vést schůzky s rodiči Vztahy s kolegy Časový stres (nestíhám!) Nejtěžší momenty, jak o nich vypovídají začínající učitelé: Motivovat žáky Aktivizovat žáky Organizovat práci žáků Udržovat pozornost žáků Udržovat kázeň Reagovat na neočekávané situace ve výuce Diagnostikovat žáka Přizpůsobovat se individuálním zvláštnostem žáků Řešit problémy individuálních žáků

20 Autorita učitele viz též stejnojmenný doplňkový text
Formální autorita: pravomoc, legitimní moc vyplývající z právního postavení učitele vůči žákům; učitel je formálně pověřený rozhodováním v situacích zahrnujících žáky (plánování a provádění vyučování, hodnocení žáků…) Neformální autorita: vztah žáků a učitele, v němž žáci dobrovolně přijímají a uznávají vedoucí postavení učitele Neformální autorita není automaticky dána formálním postavením učitele, ale učitel o ni musí neustále usilovat, obnovovat ji v čase a vůči novým žákům. S autoritou učitele je vždy spojena i jeho odpovědnost vůči žákům.

21 Co je předpokladem neformální autority?
Prostředí: Celkové klima školy, třídy, učitelského sboru Typ rodiny a povaha vztahů v rodinách žáků, vztah rodičů ke škole a k učiteli Veřejné uznání učitele – obecné, ale i uznání konkrétního učitele v dané komunitě Žáci: Jejich motivace k učení, zájem o předmět, postoje žáků ke škole, k jiným lidem, vzdělanostní aspirace – tyto podmínky má ale učitel do určité míry i ve svých rukou Učitel: vlastnosti podporující neformální autoritu jsou vlastnostmi dobrého učitele – odborná způsobilost (kompetence) – pro neformální autoritu podmínka sine qua non!, pedagogická způsobilost (kompetence), vztah učitele k žákům, vztah učitele k vlastnímu předmětu, osobní vlastnosti učitele, všeobecné vzdělání učitele, jeho veřejné působení, komunikační schopnosti a způsob vyjadřování, vystupování, vzhled

22 Autorita učitele x jeho autoritativnost – autorita vynucovaná jinými prostředky než jen těmi, které jsou dány právním postavením učitele (časté rozkazy a tresty, potlačování svobodného projevu a iniciativy žáků,; živnou půdou je nezájem učitele o žáky, o jejich potřeby, nedůvěra vůči nim) Autorita učitele x jeho obliba – je-li učitel u žáků oblíbený, podporuje to jeho autoritu; samotná obliba ale autoritu nezakládá. Učitel je oblíbený zvl. tehdy, vyhovuje-li přání žáků, obliba se ale rychle ztrácí, např. při konfliktech. Častá chyba začínajících učitelů: snaha získat za každou cenu oblibu u žáků, např. kladením nízkých požadavků nebo pomlouváním neoblíbených učitelů před žáky. Autorita učitele vs. přátelství (partnerství, kamarádství) učitele se žáky – neformální autorita je asymetrický vztah, v němž učitel má vedoucí postavení dobrovolně přijaté žáky, přátelství je symetrický vztah; vztah učitele a žáků může přerůstat z neformální autority v symetričtější formu vztahu, ale učitel se nikdy nemůže vzdát svého právního postavení a s ním spojené odpovědnosti vůči žákům. Častá chyba začínajících učitelů: snaha stavět od počátku na partnerském vztahu se žáky.

23 Vnější předpoklady práce učitele
Legislativní prostředí Ekonomické faktory Sociální prostředí: Žáci Škola a její vedení, pedagogický sbor Rodiče Komunita Širší společenské prostředí


Stáhnout ppt "Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 3. část"

Podobné prezentace


Reklamy Google