Ondřej Dolejš – barevný tisk

Ondřej Dolejš – barevný tisk
Ondřej Dolejš – barevný tisk

OBSAH Profesionální tiskárny Barvy Rastr Ofsetový tisk Sítotisk Domácí tiskárny Laserové tiskárny Inkoustové tiskárny Nejdříve se podíváme na oblast profesionálních tiskáren. Začneme barvami, jejichž správná reprodukce je velmi důležitá, protože jsou často přímo nositeli hlavní informace, kterou chceme zákazníkovi sdělit. Dále si něco řekneme o rastru, základním tiskařském pojmu, a nakonec se něco řekneme o dvou nejběžnějších způsobech tisku – ofsetovém a sítotisku. A nakonec se podíváme na oblast domácích tiskáren na dvě nejrozšířenější technologie tisku - laserové a inkoustové tiskárny. Základní rozdíl mezi profesionálními a domácími tiskárnami je v přístupu k věci. Do domácích tiskáren se okamžitě promítají nové trendy a technologie, takže se např. vcelku pravidelně setkáváme s vícebarevnými systémy, zatímco profesionální tiskárny musí každou změnu pečlivě zvážit z finančního hlediska. A jelikož nasazení nových technologií je vždy nákladné, není se čemu divit, že se stále zůstává u čtyřbarevných systémů. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Barvy - problémy Různá zařízení mají různý gamut Může docházet k barevným posunům během zpracování obrazu Problém různých barevných systémů Při převodech opět může docházet ke zkreslení obrazové informace Základem všech možných komplikací s barvami je již fakt, že jednotlivá zařízení používaná k předtiskové přípravě a tisku materiálů, jako například fotoaparát, skener, monitor nebo tiskařský stroj jsou schopna zobrazit nebo zachytit různé barevné rozsahy, tzv. gamut barev. Laika pak může nemile překvapit, že některé barvy zobrazené na monitoru nelze při běžném tisku vytisknout. Kromě různých barevných rozsahů pracují navíc jednotlivá zařízení se zcela odlišnými barevnými modely, při jejichž konverzi může docházet k barevným posunům. Ondřej Dolejš – barevný tisk

RGB vs. CMYK RGB Základní barvy červená (Red), zelená (Green) a modrá (Blue) Aditivní systém: všechny barvy vznikají sčítáním vlnových délek CMYK Základní barvy azurová (Cyan), purpurová (Magenta) a žlutá (Yellow) + černá (blacK) kvůli nedokonalému míchání barev Substraktivní systém: barvy vznikají odečítáním z barevného spektra Barevný model RGB, se jmenuje podle tří barev: červená (Red), zelená (Green), modrá (Blue). Z těchto základních barev se vytvářejí všechny ostatní barevné kombinace. Jsou-li zobrazeny všechny tři barvy s maximální intenzitou, vnímá lidské oko barvu bílou. Není-li vyzařována žádná barva, vnímáme černou. Model RGB proto představuje model aditivní, neboť všechny barevné odstíny vznikají přičítáním vlnových délek jednotlivých barev. Vytištěný barevný obraz však barvu odráží, proto se používá model CMYK, podle čtyř použitých barev, kterými se tvoří všechny ostatní barevné kombinace. Jedná se o barvu azurovou (Cyan), purpurovou (Magenta), žlutou (Yellow) a černou (blacK). Barvy jsou v modelu CMYK vytvářeny substraktivně, tj. odečítáním od bílé - není-li použita žádná barva, je místo "bílé", resp. má barvu podkladu. Použijí-li se všechny základní barvy, které představuje azurová, purpurová a žlutá (tedy pouze CMY), měla by se vytvořit černá. Avšak vzhledem k tomu, že tiskový proces není dokonalý, nepředstavuje kombinace tří základních barev CMY černou, ale "špinavě hnědou". Proto se při tisku používá černá barva přímo a černé plochy jsou pak opravdu černé a stíny jsou správně vykreslené. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Barevná separace Rozklad obrazu na jednotlivé barevné složky Vzniknou 4 (CMYK) obrazy, které budou tisknuty každý zvlášť danou barvou Dnes zajišťují programy pro předtiskovou přípravu Před závěrečným tiskem materiálů je tedy třeba obraz fyzicky rozložit do čtyř samostatných předloh, které budou tištěny jednou z výše uvedených základních barev. Tento proces se nazývá barevná separace a dnes ji v plné míře zajišťují programy používané pro předtiskovou přípravu. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Filmy Jako předloha pro tiskárnu slouží film Vytváří se na osvitové jednotce V tuto chvíli také vzniká rastr – viz. později Při použití všech základních barev tiskárna dostane 4 (černobílé) filmy pro 4 barvy Každý z nich je pak použit pro tisk jednou barvou a soutiskem vznikne plnobarevný materiál Jako podklad pro tisk slouží tiskárně film, který lze pro představu přirovnat k negativu černobílé fotografie. Film produkuje v předtiskovém studiu osvitová jednotka. V podstatě je osvit přirovnatelný k běžnému tisku na stolní tiskárně s tím rozdílem, že místo papíru představuje tiskové médium film. Takto vytvořené filmy jsou vždy černobílé, bez ohledu na to, pro jakou barvu jsou připraveny. Vzhledem k tomu, že běžné materiály se tisknou čtyřmi barvami, tvoří podklady pro tento tisk čtyři černobílé filmy. Každý je posléze použit v tiskovém stroji pro tisk jinou barvou a výsledný soutisk všech čtyř barev vytvoří plnobarevné materiály. Při osvitu navíc dochází k rozložení obrazu na řadu malých bodů, které se nazývají tiskový rastr a umožňují reprodukci barevných odstínů. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Přímé barvy Barvy už namíchané od výrobce, popř. se namíchají v tiskárně Ne všechny barvy se dají pomocí CMYK vytisknout Především zářivé a metalické barvy (zlatá, stříbrná…) Při tisku málo barev je zbytečné dosahovat barevnosti soutiskem všech čtyř barev Připravuje se pro ně samostatný film Přesné zadání odstínu je velmi důležité (loga…) Existují vzorníky, nejpoužívanější asi Pantone Viz referát kolegy na přednášce Jelikož nelze některé barvy prostým smícháním barev modelu CMYK vytisknout, používají se tzn. přímé barvy, které jsou přímo dodávány jejich výrobci (dají se také podle originálních receptur namíchat přímo v tiskárně). Tímto způsobem se pak tisknou především zářivé a metalické barvy, stříbrná, zlatá aj. Je pochopitelné, že při tisku dvou barev se nebude dosahovat barevnosti soutiskem barev CMYK, neboť by to bylo zcela zbytečné. Příslušná barva se připraví mimo tiskový stroj a poté se použije pro tisk přímo. Pro tisk přímou barvou se také připraví samostatný černobílý film. Jednoznačné zadání žádané barvy je velmi důležité. Je-li navíc příslušný odstín přímé barvy součástí image firmy (např. v logu), není možné, aby byla barva pokaždé tištěna s určitou barevnou tolerancí podle toho, jak barvu tiskař odhadl. Proto existují vzorníky, podle kterých lze barvu vždy přesně vybrat. Nejpoužívanějším je zřejmě Pantone, jinak o vzornících měl referát kolega na přednášce. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Cenové poměry Počet barev výrazně ovlivňuje cenu Méně barev – nižší cena I fotky jdou tisknout jen s určitým nádechem za pomocí 2 barev Více barev – vyšší kvalita Pro každou barvu se musí vytvořit film Za A3 okolo 120 korun Výroba tiskové desky z filmu je pak v řádu stokorun Ve větším obratu se však tyto fixní náklady můžou ztratit Obsahuje-li dokument jakoukoliv běžnou plnobarevnou fotografii, musí být pro tisk použit nejméně čtyřbarvotisk - tedy reprodukce všemi čtyřmi barvami CMYK. Často je však dostačující kombinace například dvou barev - nejčastěji černé a další doplňkové. Případně i fotografie se dají reprodukovat jen s určitým nádechem za použití dvou barev Počet barev v připravovaných materiálech je třeba důkladně zvážit, neboť může výrazně ovlivnit konečný finanční rozpočet zakázky. Na každou barvu je třeba vytvořit zvláštní plát filmu, z každého filmu se v tiskárně vyrábí tisková deska. Při vyšších počtech výtisků však mohou být tyto fixní náklady zanedbatelné (cena osvitu jednoho plátu filmu A3 se pohybuje okolo 120 Kč, výroba jedné tiskové desky se také pohybuje v řádu stokorun). Ondřej Dolejš – barevný tisk

Cenové poměry (2) Nejvíce však cenu ovlivňuje počet průchodů strojem Nezmizí při velkém počtu výtisků Stroj má daný počet stolic a tolik barev tiskne najednou Cena výtisků s méně a více barvami kdy je stejný počet průchodů strojem se pak může lišit jen minimálně Nejvíce je však cena závislá na počtu průchodů tiskovým strojem, které se vyrábějí s různým počtem barevných stolic. Má-li tiskárna například k dispozici čtyřbarvový stroj, tedy se čtyřmi stolicemi - každá pro jednu barvu, potřebuje na tisk jedné strany plnobarevného materiálu jeden průchod strojem. Běžně se však mohou tisknout plnobarevné materiály i na dvoubarvovém stroji, kde se nejprve vytisknout první dvě barvy materiálů, stroj se pak musí umít a připravit, a teprve potom se mohou tisknout zbývající dvě barvy. Tiskne-li se pak plnobarevný materiál s jednou přímou barvou (tj. pětibarevný tisk) na čtyřbarvovém stroji, je třeba dvou průchodů strojem - při druhém průchodu stroje jsou pak zbylé tři barevné stolice nevyužity. V takovém případě je pak často cena velice podobná tisku plnobarevného letáku s dvěma přímými barvami (tj. šestibarevný tisk), neboť se již nejedná o další průchod strojem, ale obě přímé barvy se tisknou současně. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Rastr Ondřej Dolejš – barevný tisk

Rastr Rozmístění bodů na obrázku, jejichž hustota vyjadřuje barevný odstín Body sice jsou stejně daleko od sebe, ale mají různou velikost Body mají stejnou velikost, ale jsou různě daleko od sebe Pro jakoukoliv technologii tisku je důležité vyjádřit různé barevné odstíny. V případě černobílých obrázků jsou to různé odstíny šedé, v případě barevných je spektrum barev daleko zajímavější. Při použití jedné barvy (nejčastěji černé) je potřeba při tisku nějak vyrobit tmavší a světlejší místa. Toho se dosahuje pomocí tisku jednotlivých bodů, které jsou buď stejně daleko od sebe a liší se velikostí (tmavšímu místu odpovídá větší bod), nebo jsou naopak stejně velké a nejsou stejně daleko od sebe (tmavšímu místu odpovídá větší koncentrace bodů na jednotce plochy). V obou případech se pro rozmístění bodů používá výraz "rastr" (česky nejspíš "síť" nebo "mřížka"). Ondřej Dolejš – barevný tisk

Autotypický rastr Stejná vzdálenost bodů, různá velikost – v praxi obvyklejší Hlubotisk dále rozděluje na Autotypický Komůrky na barvu jsou stejně hluboké, mění se jejich plošná velikost Klasický Komůrky na barvu jsou všechny stejně veliké (plošně) a liší se svojí hloubkou Poloautotypický Kombinuje obě předchozí metody – proměnlivá jak hloubka, tak plocha První případ je obvyklejší. Rastru, který používá stejnou vzdálenost bodů různé velikosti, se říká "autotypický". V případě hlubotisku jde prakticky vždy o autotypický rastr, a rozděluje se na "klasický", "autotypický" a "poloautotypický". U hlubotisku je totiž potřeba odlišit kromě velikosti tiskového bodu také tvar komůrky v tiskové formě. Autotypický hlubotisk používá na tiskové formě stejně hluboké komůrky a jejich tvar a plošná velikost nejvíce odpovídají vytištěnému rastru. U klasického hlubotisku jsou komůrky plošně stejně velké a liší se pouze hloubkou. Poloautotypický hlubotisk (používaný nejčastěji) kombinuje obě možnosti a komůrky mají proměnnou hloubku i plošnou velikost. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Natočení rastru Lidské oko je nejcitlivější ve vodorovném a svislém směru U černobílých obrázků je to jednoduché Jednoduše pootočíme rastr o 45 °, aby oko tolik nevnímalo strukturu rastru U barevných je to složitější Musíme otočit všechny barvy, ale zároveň každou o jiný úhel, aby spolu neinterferovaly Pokud bychom jednotlivé body autotypického rastru uspořádali do vodorovných (svislých) linek, dostaneme takové provedení rastru, které bude lidskému oku nejlépe viditelné (při stejné vzdálenosti linek bude lidské oko vnímat rastr nejvíc). Pokud naopak tuto síť bodů natočíme o 45° (polovina pravého úhlu), bude rušivý efekt nejmenší. V případě barevných obrázků je to zajímavější. Barevné fotografie se při tisku nejčastěji skládají ze čtyř základních barev CMYK. Abychom rastr učinili co nejméně viditelný, pootočíme síť tiskových bodů pro každou z uvedených čtyř barev o jiný úhel. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Natočení barevného rastru
Nejobvyklejší natočení rastru pro CMYK a ofsetový tisk je C = 15°; M = 75°; Y = 0; K = 45°. Vzniká textura připomínající kytičky, nazývá se Rozeta Černá je nejvýraznější, a tak má 45° - tam je oko nejméně citlivé Naopak žlutá je nejméně výrazná, a tak není otočená vůbec Zbylé 2 barvy o 30° od černé – důvod viz dále Další problém - Moaré Nejobvyklejší natočení rastru u základních barev CMYK pro ofsetový tisk je C = 15°; M = 75°; Y = 0; K = 45°. Pokud použijeme právě toto natočení rastru, vznikne při tisku složením jednotlivých bodů všech čtyř barev vzorek připomínající kytičky a nazývaný "rozeta". Nejlépe se pamatují pochopitelně hodnoty pro černou a žlutou. Černá barva je nejvýraznější a rastr v černé barvě působí. Proto je použito natočení o 45°, které rušivý dojem z rastru eliminuje nejvíce. Naopak žlutá je nejsvětlejší ze základních tiskových barev, působí tedy nejméně rušivě a není problém použít rastr složený z vodorovných linek (tedy natočení o 0°). Zbývající barvy (purpurová a azurová) mají rastr natočen tak, aby směr linek rastru nebyl stejný se žlutou a černou. K tomu ale přistupuje další problém, kterému se říká moaré. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Moaré Rušivý efekt, když se překrývají dva periodické vzorky s mírným rozdílem v periodě Jednou za čas se „potkají“ a vytvoří tak nepříjemnou strukturu Například při skenování už jednou vytištěného materiálu, nebo když je na obrázku pravidelný vzorek (např. drobně kostkovaná košile) Moaré vzniká jako rušivý vzorek, když se některé dva pravidelné (periodické) vzorky překrývají a jejich perioda opakování se nepatrně liší. Pak se stává, že se "potkají" dva tmavé motivy (z každého vzorku jeden) kupříkladu každou čtvrtou periodu. Tím se vytvoří nový vzorek, který má jednotlivé pravidelně se opakující motivy čtyřnásobně vzdálenější než původní vzorky. Je jasné, že vzorek se čtyřikrát větší periodou opakování bude na pohled působit čtyřikrát rušivěji. Výsledkem je nejčastěji něco, co připomíná pohled přes průhlednou kostkovanou látku. Moaré trápí grafiky například, když skenují už jednou vytištěnou předlohu (perioda rastru při tisku se "popere" s rozlišením skeneru) nebo když je předmětem obrázku nějaký pravidelný vzorek (například drobně kostkovaná košile). Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jak na Moaré Hodně otočit rastry V případě rastrů je třeba, aby od sebe byly rastry otočeny alespoň o 30° U kruhového tiskového bodu ale otočení o 90° znamená to samé jako žádné otočení Do 90° se nám tedy vejdou jenom 3 barvy Žlutá je nejsvětlejší, a tak je umístěna mezi azurovou a purpurovou, vzdálena 15° od každé Spoléhá se prostě že případné Moaré nebude tak rušivé V případě natáčení rastrů bylo vyzkoušeno, že nemá-li vznikat moaré, je třeba, aby jednotlivé rastry byly vzájemně pootočené alespoň o 30°. V případě, že je tiskový bod kruhový (což je nejčastější) nebo například čtvercový, znamená natočení o 90° (tedy do pravého úhlu) totéž, jako kdybychom rastr nenatočili vůbec. Pokud 90° rozdělíme po 30 stupních, abychom zamezili vzniku moaré, máme prostor pouze pro tři barvy. A protože žlutá (Y) je výrazně světlejší než ostatní tři základní tiskové barvy, jsou barvy CMK vzájemně pootočeny o 30° a žlutá je umístěna mezi azurovou (C) a purpurovou (M) - a od každé z nich je vzdálena 15°. Přitom se jednoduše spoléhá na to, že moaré, které vytvoří žlutá s azurovou nebo žlutá s purpurovou, bude málo viditelné, protože žlutá je velmi světlá. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jiná otočení rastru C = 7,5°, M = 67,5°, Y = 82,5° a K = 37,5° Používá se u flexotisku, protože je potřeba vzít v potaz rušivý element v podobě nanášení barvy a pro žádnou barvu tedy nelze použít natočení o 0° Vzájemná poloha barev zůstává, jen se všechny pootočí o 7,5 ° po směru hodinových ručiček Žlutá by se dostala do záporných hodnot, ale jelikož otočení o 90 ° nic neznamená, má žlutá 82,5° Jiné natočení rastru je také potřeba, když žlutá hraje na obrázku významnou roli Základní natočení rastrů je tedy 0° - žlutá (Y), 15° - azurová (C), 45° - černá (K) a 75° - purpurová (M). Proč se ale používají jiná natočení rastru? Nejviditelnější důvod je u flexotisku. Tam musíme počítat ještě s jedním rušivým elementem, kterým je směr nanášení barvy. Proto se pro žádnou barvu nedá použít natočení 0°. Vzájemná poloha (pootočení) jednotlivých barev zůstává v tomto případě stejná jako u ofsetu, ale všechny rastry se posunou po směru hodinových ručiček o 7,5°. V případě žluté byschom dostali záporné číslo (- 7,5), ale protože změna o 90° zde vlastně není změnou, přičteme v případě žluté 90 a dostaneme natočení rastrů pro flexotisk. Další případ, kdy se někdy používá jiné natočení rastru jsou obrázky, kde hraje rastr žluté barvy významnou roli. To ale vůbec neznamená, že je tam hodně žluté. V případě 100% podílu nějaké barvy není rastr vidět vůbec, stejně jako tehdy, kdy tam daná barva není. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Elipsovitý tiskový bod
Elegantní způsob jak si poradit s moaré Otočení o 90° už hraje roli, takže máme k dispozici 180° Otočení žluté a černé zůstává, jen azurová a purpurová se otočí o 90°, aby zamezily Moaré se žlutou Dostáváme tak otočení rastru C = 105°, M = 165°, Y = 0°, K = 45° Pro flexotisk opět pootočíme o 7,5° po směru hodinových ručiček K eliminaci vlivu rastru žluté barvy však lze dojít daleko elegantnějším (a používanějším) způsobem. Tím je použití elipsového tiskového bodu. Při použití tohoto tvaru tiskového bodu už natočení rastru o 90° neznamená totéž jako nenatočit rastr vůbec. Pro vzájemné odlišení rastrů jednotlivých tiskových barev máme proto k dispozici 180°, a není problém, aby byla žlutá barva od každé ze zbývajících tří natočena o 30° nebo více. V případě eliptického tiskového bodu se používá: C = 105°, M = 165°, Y = 0°, K = 45°. Není jistě bez zajímavosti, že i v tomto případě zůstává žlutá barva natočená o nulový úhel a černá barva o 45°. Jenom vzájemné natočení barev CMK není 30, ale 60 stupňů. Asi nepřekvapí, že pro flexotisk budou všechny barvy opět pootočeny o 7,5° - a jejich vzájemné natočení zůstane opět zachováno. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Hustota rastru Udává se v linkách na palec (LPI) Omezena „nárůstem tiskového bodu“ Záleží na druhu papíru – na savějším papíře se bod více rozpije a mohl by se slít, takže je potřeba hrubší rastr U novinového papíru okolo 85lpi, pro ofsetový papír 133lpi a pro křídový U velkoformátového tisku daleko nižší hodnoty z převážně ekonomických a technických důvodů. Na billboardu stejně člověk nerozlišuje milimetrové detaily Hustota rastru se udává v linkách na palec. Maximální hustota rastru, který můžeme v konkrétním případě použít, je přitom většinou omezena veličinou, která je velmi názorně nazvána "nárůst tiskového bodu". Na nárůst tiskového bodu má vliv mnoho různých faktorů, nejvíce jej ale ovlivňuje typ papíru, na který chceme tisknout. Zjednodušeně řečeno, na savějším papíře se tiskový bod více rozpíjí, proto je třeba umísťovat tiskové body dál od sebe, protože když budou moc blízko, slijí se a vytvoří naprosto nezamýšlené shluky, které celý obrázek znehodnotí. Hustota rastru při tisku na novinový papír se pohybuje okolo 85 lpi, pro ofsetový papír je to nejčastěji 133 lpi a na natírané papíry (křídové…) to bývá mezi 150 a 200 lpi. Řádově nižší hustota rastru se používá u velkoformátového tisku. Tam sice nejsme omezeni kvalitou papíru a s tím souvisejícím nárůstem tiskového bodu, ale důvody menší hustoty rastru jsou převážně ekonomické - při pohledu z dálky například na billboard člověk stejně není schopen rozeznat detaily o velikosti několika milimetrů. Zařízení, které by tisklo velké formáty hustým rastrem, by bylo zbytečně technicky náročné, a tedy drahé. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Vznik rastru Vzniká v osvitové jednotce Stará se o něj RIP (Raster Image Processor) Pro jeden bod rastru máme x bodů Kde x = počet bodů, které je schopná vytvořit osvitová jednotka / počet bodů rastru x je pak počet velikostí rastrového bodu, které může rastr mít Rastr vzniká tam, kde obrázek opouští elektronickou podobu a stávají se z něj body rozložené na ploše tiskového archu - tedy v osvitové jednotce. O vznik rastru se zde stará RIP (Raster Image Processor). RIP se vlastně zabývá bitmapovým "nakreslením" tiskových bodů žádaného rastru. Rozlišení bitmapy, kterou RIP vytváří, je dáno rozlišením osvitové jednotky. RIP tedy pro svou práci potřebuje znát přesné rozlišení osvitové jednotky, pro kterou rastr připravuje. Pro vytvoření rastrového bodu máme k dispozici jenom určitý počet "čtverečků", které mohou být buď černé, nebo průsvitné (mluvíme o výrobě filmu v osvitové jednotce). Kolik takových čtverečků máme k dispozici, zjistíme porovnáním počtu bodů rastru na určité ploše s počtem bodů na stejné ploše, které je schopna vyrobit osvitová jednotka. Pokud osvitová jednotka pracuje v rozlišení dpi a my chceme vytvořit rastr s hustotou 125 lpi (čísla jsou zvolena pro snazší počítání), vychází jeden bod rastru na čtverec 20 x 20 bodů. V tomto imaginárním čtverci lze vytvořit 401 velikostí rastrového bodu (počet černých čtverečků-pixelů může být na ploše čtverce od nuly do čtyř set). Toto číslo se označuje jako počet stupňů šedi. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Stochaistický rastr Druhý případ rastru – body jsou stejně velké, ale mění se vzdálenost mezi nimi Obecně se nazývá frekvenčně modulovaný Na první pohled U větší plochy stejné barvy by mohlo docházet k Moaré Body by byly u světlých odstínů hodně daleko od sebe Proto se poloha bodů náhodně (stochaisticky) mění a mluvíme o stochaistickém rastru Druhá možnost rastru je, že body rastru jsou stejně velké, ale nestejně daleko od sebe. Tmavší plocha se pak vyznačuje větším počtem bodů na jednotku plochy než plocha světlá. Tento typ rastru se obecně jmenuje "frekvenčně modulovaný" a už na první pohled je zřejmé, že taková věc se snáze řekne, než udělá. Pokud budu chtít použít frekvenčně modulovaný rastr pro nakreslení větší plochy stejné barvy, byly by tiskové body nejen stejně velké, ale také stejně daleko od sebe. U světlejších odstínů barev mohou být tak daleko od sebe, že vytvoří nepříjemné moaré. Proto se v takových případech náhodně (stochasticky) mění poloha jednotlivých bodů, aby moaré nevznikalo. Takový rastr už není pouze frekvenčně modulovaný - hovoříme pak o "stochastickém" rastru. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Ofsetový tisk Vyrábí se tak většina firemních tiskovin Jde o tisk z plochy Ofsetovým tiskem je v současnosti vyráběna většina firemních tiskovin. Z pohledu tiskové technologie jde o tisk z plochy, neboť jednotlivé tisknoucí i netisknoucí prvky umístěné na povrchu tiskové formy jsou ve stejné výšce. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Výroba tiskových desek
Film se zkopíruje na tiskovou desku V pneumatickém kopírovacím rámu Po odsátí vzduchu dokonalý kontakt desky s filmem Film se vystaví UV záření, které změní chemickou strukturu tiskové desky Neosvícená místa přitahují barvu, osvícená odpuzují Důležitá je naprostá čistota Jakákoliv nečistota může způsobit deformaci obrazu Z připravených filmů se vyrábí tisková deska, která následně slouží k samotnému tisku. Film se vloží do pneumatického kopírovacího rámu, kde po odsátí vzduchu dochází k dokonalému kontaktu mezi tiskovou deskou a filmem, který je na desku položen stranou s emulzí. (V případě, že by emulze nebyla na správné straně filmu, docházelo by, vzhledem k určité tlouštce filmového média, k nedokonalému okopírování jednotlivých rastrových bodů na tiskovou desku). Tisková deska se vystaví působení UV světla. Na místech vystavených záření dojde ke změně chemické struktury materiálu. Na povrchu tiskové desky se tak vytvoří neosvětlená tisknoucí místa - oleofilní a osvětlená netisknoucí místa - hydrofilní. Tisknoucí místa pak přitahují tiskovou barvu, zatímco místa netisknoucí přitahují vlhčící roztok a tiskovou barvu odpuzují. Při kopírování tiskových desek je důležitá zejména naprostá čistota namontovaných filmů, neboť jakákoliv nečistota může způsobit nedostatečný kontakt mezi tiskovou deskou a filmy a tím špatné překopírování obrazu. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Princip tisku Tisková forma se navlhčí Vlhkost zůstane na netiskových místech Nanese se barvivo přes přenosný válec Uchytí se na tiskových místech Nepřímý přenos umožňuje tisk na různé materiály Při tisku se tiskové formy nejprve navlhčí a vrstva vlhkosti zůstává na netisknoucích místech. V další fázi je na povrch tiskové desky přiváděna soustavou navalovacích válců stejnoměrná vrstva tiskové barvy, která se uchytí na tisknoucích místech. Barva z tiskové desky se pak přenáší tlakem nejprve na přenosný (ofsetový) válec a z něho dále na potiskovaný materiál. Nepřímý přenos barvy přes přenosný válec umožňuje potiskovat různé druhy podkladů. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jednotlivé části Formový válec Na něj se uchycuje tisková deska Přenosný válec Přenáší obraz na potiskovaný materiál Na kvalitě gumového potahu válce závisí kvalita tisku Barevník Nanáší barvu na formu Tvořen soustavou válců – čím více, tím kvalitnější a stálejší nános barvy Vlhčící zařízení Navlhčuje netisknoucí místa, aby se na nich neuchycovala barva Na formový válec se uchycuje tisková deska (forma). Přenosný (ofsetový) válec přenáší obraz z tiskové formy na potiskovaný materiál. Na kvalitě gumového potahu přenosného válce velmi závisí kvalita výsledného tisku, neboť přijímá-li válec špatně barvu, málo ji přenese na papír. Barevník nanáší na povrch tiskové desky rovnoměrnou vrstvu barvy. Množství nanášené barvy je nutné kontrolovat a dá se upravovat. Barevník je tvořen řadou různých válců (roztírací, navalovací), čím více jich zařízení obsahuje, tím je tisk kvalitnější a stálejší. Vlhčící zařízení zvlhčuje povrch netisknoucích míst na tiskové desce. Důležitá je správná míra vlhčení, neboť při jeho nedostatku se může potiskovaný materiál znečišťovat barvou, která se zachycuje na tiskové desce i v netisknoucích místech. Při nadměrném vlhčení se snižuje optická hustota tištěných ploch. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Sítotisk ...je technikou tisku vytlačováním barvy plochým sítem na potiskovaný materiál Tisknuté plochy vymezuje šablona Tu lze přenést na síto přímo, nebo pomocí fólie Výhody sítotisku Velký nános tiskové barvy Neomezené možnosti potiskovaného materiálu (hrnečky, obaly, …) Efektivnost při malých nákladech Technika tisku vytlačováním tiskové barvy plochým sítem na potiskovaný materiál. Potiskávané plochy jsou vymezeny šablonou, kterou lze na síto kopírovat přímo, nebo nepřímo přenést z pigmentované fólie. Výhodou sítotisku je velký nános tiskové barvy, neomezené možnosti volby potiskovaného materiálu (obaly, hrnky atd.) a efektivnost i při nízkých tiskových sériích. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Historie Počátky už v př.n.l. v Číně používáno na opakovaný tisk obrázků buddhy V 18. století výrazně zdokonalena Japonci začínají používat síť lidských vlasů jako síto, na které se lepila šablona. Později přechod k hedvábí. Další pokrok v Evropě na počátku 20. století Místo papírové šablony se začal používat vykrývací roztok Sítotisk je i uměleckou metodou tvorby Např. Andy Warholl Nazývá se pak serigrafie Počátky sítotisku historikové datují do období mezi roky 500 a 1000 před naším letopočtem, kdy byla v Číně vynalezena tzv. šablonová technika tisku pro potřeby opakovaného tisku stejného motivu, především kultovních obrázků Buddhy. Tato technika byla později využívána i v Japonsku pro potisk rituálních oděvů a keramiky. Tam byla také výrazně zdokonalena. V 18. století začínají Japonci používat nosič pro složité do detailu propracované šablony a posléze i síť z lidských vlasů, na kterou se pomocí lepkavé hmoty mohla přilepit jakkoli komplikovaná šablona. Postupem času byla síť z lidských vlasů nahrazena tkaninou z hedvábí. K dalšímu výraznému zdokonalení této technologie tisku dochází už v Evropě, na počátku 20. Století. Tehdy se v Anglii začal používat vykrývací roztok místo papírové šablony. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Příprava na tisk Předloha Jako předloha poslouží CDčko s obrázkem, obrázek na papíře, diapozitiv… Šablona Odborně označovaná jako Printon do černé samolepící fólie se na plotteru vyřeže motiv a následně přelepí na průhlednou fólii Nebo tisk laserovou tiskárnou přímo na fólii Vysoké kvalitativní nároky na fólii i toner Jako předloha pro výrobu tiskové šablony slouží nejčastěji CDčko s požadovaným obrázkem či textem v grafickém formátu. Postačit však může i motiv namalovaný na obyčejném papíře, diapositiv nebo i běžný negativ apod.. Převod do digitální formy není při dnešních technologiích problém. Jedním z nejjednodušších, nejrychlejších a zároveň velice přesných postupů je vyřezání šablony plotterem dle počítačem zadaného motivu. Šablona se vyřezává například do tmavé světlonepropouštějící samolepící fólie, ze které se vyřezaný motiv přelepí na průhlednou fólii. Tato folie se v odborné literatuře označuje jako printon. Dalším z používaných postupů přípravy printonu je přímý tisk laserovou tiskárnou na průsvitnou fólii. U této metody je nutné bezpodmínečně použít kvalitní fólii a k ní příslušný toner. Při nevhodné kombinaci může dojít k rozostření kontur nebo k tisku šedých ploch. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Příprava na tisk (2) Síto Nanese se světlocitlivá emulze Přes přinton se síto osvětluje Neosvětlené body síta se nevytvrdí a následně jdou vymýt Zbude jen motiv – body které propustí barvu skrz síto Metoda přímého kopírování V komoře s vysokofrekvenční výbojkou je diapozitiv přímo promítán na síto s emulzí Komora sama ostří i exponuje Vysoká efektivita a kvalita Na čisté síto je třeba rovnoměrně nanést světlocitlivou emulsi, po jejímž zaschnutí je síto připravené k osvitu. Síto pak společně s printonem osvitujeme speciálním zdrojem světla. Tam, kde černými body printonu světlo neprochází na světlocitlivou vrstvu síta, se tato vrstva dostatečně nevytvrdí a po osvitu jí lze vymýt. Osvícená místa síta pak nepropouští barvu zatímco zakryté body - motiv jsou propustné. Kromě tohoto standartně používaného postupu přípravy síta se využívá také metoda přímého kopírování. Jednotka pro přímé kopírování obsahuje komoru se speciální vysokofrekvenční výbojkou a optikou, která umožňuje promítání motivu z diapositivu přímo na sítotiskový rám. Promítací komora je řízena počítačem tak, že automaticky ostří a exponuje. Významnou předností přímého kopírování je vysoká produktivita a naprostá přesnost získaných tiskových forem. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Technologie tisku Samotný tisk už je jen mechanická záležitost Na síto se rozlije barva a roztírá se stěrkou prázdnými oky síta na materiál Při více barvách samozřejmě více sít Při tónových přechodech se využije rastr (viz dříve) Jemnost rastru je omezena hrubostí síta Pro přesný soutisk více barev se požívají karusely Podložka se pouze otáčí od barvy k barvě a nehrozí tak posunutí materiálu na podložce Samotný tisk je již pouze mechanickou záležitostí, kdy po připevnění sítotiskového rámu do stroje, stačí na síto rozlít barvu, kterou pak pohyblivá těrka protírá prázdnými oky síta na připravený potiskovaný materiál. Při vícebarevném tisku je samozřejmostí, že je třeba použít na tisk každé barvy zvláštní síto. Šablony se připravují stejnými výše uvedenými postupy, eventuelně při tisku s tónovými přechody je třeba využít rozklad barev pro rastrový tisk Při vícebarevném tisku je třeba se zaměřit na přesnost soutisků jednotlivých barev. Pro přesný soutisk zvláště u komplikovanějšího potisku textilu slouží tzv. karusely, které mají obvykle čtyři a více tiskových pozic. Na každé pozici probíhá tisk jedné barvy, což umožňuje setrvání potiskovaného materiálu na podložce ve stejné poloze. Podložka se pak otáčí z pozice prvního síta do pozice následující, aniž by se manipulovalo s potiskovaným materiálem, docílí se tak téměř dokonalého soutisku. Takovýmto způsobem lze natisknout barevný obrázek téměř o dokonalosti fotografie. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Uplatnění Grafický sítotisk plakáty, klíčenky, obaly diářů, zapalovače, karosérie aut, samolepící materiály… Technický sítotisk CDčka, Obaly na kosmetiku, keramika, povrch lyží, hračky, přístrojová deska auta… Sítotisk v textilním průmyslu Reklamní trička, čepice, deštníky Potisk celých pásů textilií Termín grafický sítotisk zahrnuje veškerý tisk na papír jako např. plakáty, na samolepící materiály, plastové desky, reklamní poutače, informační cedule, klíčenky, obaly diářů a záznamníků, zapalovače, karosérie automobilů nebo průmyslových strojů… V podstatě se tiskne na jakoukoliv plochu z jakéhokoli materiálu. Sítotisk technický nazývaný také průmyslový zahrnuje potisk nejrůznějších předmětů jako např. výlisků panelů, CD disků, PE obalů na olej či kosmetiku, keramiky, lyží, hraček nebo potisk přepravek na nápoje apod.. Rozsáhlé uplatnění nachází sítotisk i v textilním průmyslu. Často se využívá u reklamních firemních triček, čepic, vlajek, deštníků apod.. Kromě tisku na hotové textilní produkty se užívá sítotisk i na barvení celých pásů textilií, což si vyžaduje použití odlišné technologie tisku. Tato se označuje jako filmtisk a využívá kovové rotační šablony potiskující materiál běžící na pohyblivém pásu, podobně jako je tomu u ofsetu. Důležitý pro potisk textilu je výběr barvy. Ta musí absorbovat do vláken, aby měla dostatečnou odolnost proti zvýšenému namáhání potisku např. praním. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Ofset vs. Sítotisk Ofsetový tisk Výhodný při velkých obratech Delší přípravu vyváží rychlý proces tisku Vyšší kvalita tisku než u sítotisku Omezen dané technologíí Tisk jen na ploché materiály Sítotisk Vyplatí se při malých obratech Obvykle se uvádí cca do 400 kusů Nedocenitelný při netradičních materiálech Skleničky, zapalovače, … Tisk na papír se u sítotisku využívá méně a obvykle se uvádí, že oproti ofsetu je sítotisk výhodnější při nákladu do 400 kusů. Příprava je rychlejší a levnější než u ofsetu, ale samotný tisk je zdlouhavější a stává se i nákladnějším. Ofsetový tisk je také, především na větších plochách, jemnější a ostřejší pro své vyšší bodové rozlišení. Sítotisk však samozřejmě kraluje při potisku netradičních věcí, které nemohou projet ofsetovým válcem. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Barevné laserové tiskárny
Laserové tiskárny mají již skoro 40letou historii, avšak barevné se objevily až v roce 1995 Hodí se pro firemní provoz Mají nižší náklady na tisk než inkoustové Jsou rychlé Mají vysoké pořizovací náklady, které se při velkém obratu ztratí Firmy nepotřebují fotografickou kvalitu První laserová tiskárna se objevila už v roce 1977, kdy firma Xerox vydala svojí tiskárnu Xerox 9700, avšak než se podařilo rozšířit laserový tisk na 4 barvy, trvalo to skoro 20 let do roku Ačkoliv náklady na provoz a rychlostí tisku nemohou inkoustové tiskárny laserovým konkurovat, stále se svojí cenou spíše řadí spíše mezi příslušenství kanceláří než doplněk domácího počítače. Také pokud člověk požaduje fotokvalitu, musí sáhnout po inkoustové tiskárně. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jak to funguje Základem je statická elektřina… Laser osvětluje pozitivně nabitý válec a nabíjí body rastru negativně Pozitivně nabitý toner se pak na rastru uchytí Toner se přenese na ještě negativněji nabitý papír Válec je opět celý pozitivně nabit … a teplo Před výstupem papíru je toner roztaven a splyne s papírem Základním principem laserové tiskárny je statická elektřina, kterou tiskárna využívá pro dočasné přichycení toneru. Nejdůležitějším prvkem laserové tiskárny je její vysoce fotoelektrický válec. Válec je pozitivně nabitý, otáčí se a laser na něm osvětluje místa, která se budou tisknout. Ta se při osvětlení nabijí negativní statickou elektřinou, načež se dostávají k další části válce, kde dochází ke styku s pozitivně nabitým tonerem a ten se uchytává na negativně nabitá místa (může to fungovat i přesně naopak). Válec se pak otočí až na papír, který je taktéž negativně nabitý, ovšem silněji než válec, díky čemuž se toner přenese na papír. Papír se pohybuje stejně rychle jako válec, a tak se obraz přenese věrně. Papír poté prochází poslední fází – tavičem. Papír prochází mezi dvěma rozehřátými válci, díky čemuž se toner roztaví a splyne s vlákny papíru. To je také důvod, proč je výtisk z laserové tiskárny vždycky tak horký. Vraťme se ale k válci – ten ještě prochází pod lampou, která celou plochu válce osvětluje a vybíjí tak z válce veškerý náboj. V poslední fázi prochází válec pod drátem, kterým proudí elektrická energie a pozitivně tak nabíjí válec, který se tímto dostává do svého původního stavu a proces se může opakovat. Dnešní barevné tiskárny se pak od černobílých liší jen tím, že mají celý tento systém 4x pro každou barvu CMYK. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jak to funguje (2) Ondřej Dolejš – barevný tisk

Laserová část systému Vysoké nároky na přesnost 3 části Samotný laser (nehýbe se) Emituje výboje Pohyblivé zrcadlo směruje paprsek Soustava čoček Ostří paprsek aby dopadl nerozostřený Možnost použít místo laseru soustavu diod Tiskárna pak má dané rozlišení (pro každý bod dioda) Moc se nepožívá – nevalné výsledky Na laserovou část sytému jsou samozřejmě vysoké nároky na přesnost. Skládá se z laseru, pohyblivého zrcadla a čoček. Samotný laser se pak nehýbe a pak jen emituje výboje ve chvíli kdy má osvítit bod který se bude tisknout, pohyblivé zrcadlo směruje paprsek na správné místo na válci a soustava čoček kompenzuje rozostření způsobené změnami vzdálenosti mezi laserem a válcem jak se zrcadlo otáčí. Existují i tiskárny, které místo laseru používají sadu diod. Každá má na starosti svůj bod na válci. Je to sice levnější, ale výsledky jsou nevalné. Toto řešení najdeme spíše u levných tiskáren Ondřej Dolejš – barevný tisk

Toner Má 2 složky Základem jsou zrnka barviva Ta jsou nositeli barevné informace Barvivo je obalené v kouscích plastu Ten se roztaví a přichytí barvivo na papír Toner je další sofistikovanou částí laserové tiskárny – skládá se z barviva, které obaluje plast. Plast se pak v závěrné fázi tisku roztaví a toner se tak přichytí na papír. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Inkoustové tiskárny Jsou mladší než laserové (!), objevily se až v polovině 80. let Mají velice nízké pořizovací náklady Mají vysoké rozlišení Body až mikronů v průměru Ale provoz je drahý Výrobci tak občas nevydělávají na tiskárnách, ale na náplních do nich tisková hlava integrovaná v náplni Inkoustové tiskárny přišly překvapivě později než laserové, ale záhy získaly na popularitě díky nízké ceně. Dnes již mají velice vysoká rozlišení, kdy poloměr tiskového bodu se pohybuje až na mikronech. Ovšem provoz už je dražší. U levnějších tiskáren dokonce výrobci jdou s cenou až na výrobní náklady za tiskárnu, s tím že pak vydělávají na prodeji náplní. Náplně totiž do sebe přebírají část technologie tiskárny – tiskovou hlavu. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jak to funguje Na principu vystřikování miniaturních kapiček inkoustu Hlava přejíždí nad papírem a vystřikuje kapičky inkoustu, zatímco papír se podsouvá pod hlavou Kapičky jsou v řádu pikolitrů 2 způsoby jak kapičky vystřelovat Piezoelektricky Termálně Inkoustová tiskárna funguje na principu vystřelování miniaturních kapiček inkoustu. Dnes se používají v podstatě dvě metody jak to udělat: >>>> ukázka<<<< Servomotor pohybuje tiskovou hlavou nad papírem kolmo k posunu papíru a hlava vystřeluje kapičky inkoustu na papír. Další servomotor pak posouvá papír tiskárnou. Velikost kapiček už se dnes pohybuje v řádech pikolitrů Ondřej Dolejš – barevný tisk

Jak zvýšit kvalitu tisku?
Zvýšit rozlišení Skládaný tiskový bod Jeden tiskový bod tvoří více kapiček Opticky zjemňuje obraz Zvýšit barevnost Přidáním dalších základních barev – světlé azurové a světlé purpurové, popř. světle černé, zelené, oranžové… Více barev nutně znamená (stejně jako u profesionálních tiskáren) větší náklady Způsoby jak zvýšit kvalitu tisku jsou v zásadě dva – zvýšit rozlišení nebo zvýšit barevnost. Při zvyšování rozlišení se však narazilo na technologický problém – tiskárny sice jsou schopny produkovat miniaturní kapičky o objemu několika pikolitrů, ale tisková hlava už není dostatečně přesná, aby je správně umístila. Proto se používá metoda skládaného tiskového bodu, kdy jeden tiskový bod tvoří několik kapiček, které se mírně překrývají. Rozlišení se tím sice nezvýší, ale zvýší se tim barevná škálovatelnost tiskového bodu a opticky se tak zjemní obraz. Zvyšování barevnosti se dosahuje přidáním dalších barev kromě CMYK – většinou jsou to Light světlá azurová, světlá purpurová a světlá černá (žlutá není tak výrazná, a tak světlou nepotřebuje), díky čemuž se zlepší kresba ve světlých místech. Občas se také můžeme setkat také s oranžovou (ta je přidána pro věrnější vykreslení barvy kůže) a zelenou (tak se zase lépe vykreslí fotky s přírodními motivy). Zvyšování počtu barev je ale řešení silou, které zvyšuje cenu tisku a nemůže tudíž pokračovat do nekonečna. Ondřej Dolejš – barevný tisk

Zdroje Mojí prezentaci najdete na: Ondřej Dolejš – barevný tisk

Ondřej Dolejš – barevný tisk

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Ondřej Dolejš – barevný tisk"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Ondřej Dolejš – barevný tisk

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Ondřej Dolejš – barevný tisk"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář