Budoucí svět Josef Filipčík AMVT 2005.

Prezentace na téma: "Budoucí svět Josef Filipčík AMVT 2005."— Transkript prezentace:

1 Budoucí svět Josef Filipčík AMVT 2005

2 Co čeká naši planetu v budoucnosti?
O tom, že Zemi čeká celá řada katastrofických scénářů není pochyb. Naše sluneční soustava, ani okolní vesmír nejsou tak bezpečné Život se stane postupem času méně rozmanitým, méně složitým a méně hojným. Poslední formy života se podle této teorie budou v mnohém podobat prvotním formám, Půjde o jednobuněčné bakterie, poslední přeživší organizmy na Zemi Hrozba dopadu velkého asteroidu, či dokonce malé planetky na zemský povrch je docela reálná. Docházelo k tomu v minulosti, bude k tomu docházet i v budoucnu. Stejně reálný je návrat doby ledové a to v několika periodách.

3 Jak půjde čas? 400 let: První známky vracející se doby ledové. Pokud se změní směr proudění Golfského proudu, Evropa zmrzne. let: Vrchol doby ledové. Lidstvo přežilo jen ve skupinkách primitivně žijících jedinců let: Doba ledová pokračuje, střídána krátkými obdobími teplejšího počasí. 10 milionů let: Konec doby ledové. Ohřívající se planeta nabízí lepší podmínky k životu a vznikají nové druhy organismů. 100 milionů let: Posuny zemské kůry změnily tvář planety. Sbližování zemských desek. Za 250 milionů let: Kontinenty se spojily. Zvyšující se teplota pravděpodobně zahubí většinu živočišných druhů. Za 500 milionů let: Planetu mikroorganismů, protože složitější formy života nedokáží přežít.

4 miliarda let: Slunce září o 10% více. Život vyhynul
miliarda let: Slunce září o 10% více. Život vyhynul. Oceány i atmosféra se vypařily do vesmíru. dvě miliardy let: Země vyprahlá kamenitá pustina. tři miliardy let: Známky blížící se kolize s galaxií Andromeda. Obloha plná neznámých hvězd. čtyři miliardy let: Ze slunce červený obr. Na krátkou dobu vzniká na měsících vnějších planet život. šest miliard let. Slunce se stalo bílým trpaslíkem, jednou z bezvýznamných hvězd tvořící se supergalaxie Andromedy a Mléčné dráhy. deset miliard let: Pokračující rozpínání vesmíru izolovalo galaxii od všech ostatních, dříve viditelných vesmírných systémů.

5 pokračování: Všechny hvězdy postupně zanikají, v navzájem velice vzdálených galaxiích zbývají jen vyhaslí a vyhasínající bílí trpaslíci. Černé díry pohltily většinu hmoty galaxií. Ve vesmíru jsou již jen ony a pár izolovaných umírajících hvězd. Kvantové jevy znemožňují existenci složitějších forem hmoty, nežli fotonů.Vypařují se poslední zbývající černé díry. Vesmír již obsahuje jen rozptýlené fotony. A pak nový velký třesk????

6 Příchod ledového království je na dosah
V relativně krátkém období několika tisícovek či dokonce stovek let se vrátí doba ledová. I v minulosti docházelo ke zvyšování rozdílu teplot mezi rovníkovými oblastmi a póly. To mělo za následek zvýšené vypařování vody kolem rovníku a vodní páry pak byly hnány stále silnějšími větry k pólům. Ostatně zvýšené pohyby vzdušných mas už můžeme pozorovat dnes. Stále častější jsou, i v zeměpisných šířkách, kde byly v minulých stoletích vzácností, vzdušné hurikány, tornáda a silné vichřice. V oblasti pólů se bude voda hromadit v podobě ledu a postupně naroste ledovcový příkrov. Ten se rozšíří do okolí a svojí bílou barvou bude odrážet více slunečního záření. Póly i přilehlé oblasti se tak budou postupně ochlazovat a ochlazení pak zasáhne i střední pásma planety

7 Oteplením k ochlazení Podle katastrofických scénářů se předpokládá vzestup teploty v tomto století až o 6°C. To by znamenalo obrovské klimatické změny, posun podnebných pásem až o 500 kilometrů a vzestup mořské hladiny o desítky metrů Do roku 2020 by pak mělo nastat prudké ochlazení a Země by se postupně začala zaledňovat. Celý proces by však měl trvat další stovky až tisíce let. V současné době se pohybujeme v relativně krátkém meziledovém období o trvání asi let, které se blíží ke konci. Před 2,5 miliardami let a 800 miliony let zemi pokryl led vysoký až několik kilometrů. Podle počítačových modelů bude nová doba ledová trvat „jen“ 2 až 10 milionů let.

8 Předpovědi blízké budoucnosti
Zmínili jsme se o modelovacích postupech budoucí podoby Země pomocí počítačů. Tektonický pohyb zemských desek se nikdy nezastavil a pokračuje dál. Kontinenty volně plavou po žhavé hladině magmatu a tak můžeme očekávat, že za 50 milionů let vyroste na místě Středozemního moře obrovské pohoří, sahající od středu Evropy po Perský záliv. Kalifornský poloostrov se posune na sever, stejně jako Antarktida , která přijde o svůj ledový krunýř. Vlivem vytvoření nových zón, kde se budou zemské desky setkávat, se probudí sopečná činnost na Americkém kontinentu, v Asii i v Evropě. Vlivem tání polárních ledů stoupne hladina světových oceánů a moří o více než 100 metrů. Zmizí všechny pobřežní oblasti a dosavadní svět přestane existovat v podobě, v jaké jej dnes známe.  Za dalších 200 milionů let se Severní Amerika a Evropa srazí s Afrikou a Jižní Amerika se setká s Indonézií. Vznik nového superkontinentu bude mít samozřejmě dalekosáhlé důsledky v pozemském klimatu a jako nepravděpodobnější se jeví skutečnost, že Země bude mít stejnou podobu, jako v době, kdy se po jejím povrchu proháněli dinosauři.

9 Slunce jako hvězda smrti
Katastrofické scénáře, které nám připravuje naše planeta jsou však slabým odvarem toho, co pro nás má připraveno dosud životodárné Slunce, které v poledne dodává na každý čtvereční metr zemského povrchu 1000 wattů energie a způsobuje, že den je milionkrát jasnější než noc. Jas Slunce je o 30% vyšší, než v době vzniku Země a stále stoupá. Dnes nám Slunce zajišťuje teplo, světlo zas umožňuje fotosyntézu rostlin a díky tomu můžeme dýchat, jeho gravitace udržuje naši planetu na stálé oběžné dráze. Slunce však pomalu ale jistě chystá pohromu.

10 V první fázi způsobí stále se zvyšující jas Slunce zánik rostlin
V první fázi způsobí stále se zvyšující jas Slunce zánik rostlin. I zde jde o zdánlivý paradox. Místo toho, aby více světla dalo větší možnosti pro vývoj rostlin, bude vše naopak. Vlivem zvýšených teplot dojde ke zvýšené erozi křemičitých hornin a k úbytku atmosférického oxidu uhličitého, což postupně omezí až zastaví fotosyntézu rostlin. Teorie James Lovelocka a Mike Whitfielda byla nedávno podrobena počítačovým analýzám, z nichž vzešel konečný verdikt: kritické období, kdy přijde Země o svůj rostlinný poklad, nastane za 500 milionů let.  Bez rostlin není kyslík a sama tato skutečnost bude znamenat za dalších pár milionů let konec života. Vlivem vymizení kořenových systémů rostlin nastane rychlá eroze a zemský povrch se změní v neúrodnou poušť. To už ovšem nebudou na Zemi podmínky vhodné pro život člověka a pokud si nenajde cestu k jiným vhodným planetám, zanikne jako druh stejně, jako ostatní život na Zemi

11 Konec světa ve žhavém kotli
. Za jednu miliardu let bude sice Slunce jen o 10% jasnější než dnes, ale na Zemském povrchu budou panovat teploty kolem 70°C a přežívat budou pouze nejnižší organismy – bakterie, tak jako na počátku historie planety. Zemi budou pokrývat horké jedovaté louže, protože v důsledku zvýšení teplot se většina vody doslova odpaří do vesmíru. Obrovské následky skleníkového efektu vyženou teplotu na Zemi přes 1000°C a povrch planety se začne tavit. To by se mohlo odehrát zhruba za 3,5 miliardy let. A jaký bude definitivní konec? Ten nastane zhruba po 11 miliardách života našeho Slunce. Hvězda se stane červeným obrem, pohltí postupně Merkur, Venuši a neunikne ani Země. Naše planeta se ponoří do žhavého jádra hvězdy, kde se vypaří

12 Teorie zatékající Země
Jak se zesiluje pohyb zemských desek, mezerami a puklinami mezi nimi pronikají obrovské masy vody do žhavého nitra Země, kde se za obrovských teplot vypařují. Japonci spočítali, že uniká ze Země ročně 1,12 miliard tun vody ročně a proces se neustále zrychluje. Čím více vod se bouřlivě v nitru Země odpařuje, tím větší tlaky tam vznikají a zemská kůra se pak trhá na více místech. Následná mohutná zemětřesení pukliny rozšiřují situaci zhoršují. Příkladem je zemětřesení, které postihlo následnými vlnami tsunami jihovýchodní Asii a vybralo si za oběť téměř 300 tisíc lidí. Jeho epicentrum bylo u Sumatry, která se celá posunula téměř o 35 metrů a v obrovské puklině se vypařily miliony tun vody, které pak nenávratně zmizely ve vesmíru. Vědecké expertízy prokázaly, že v  dávných dobách se Měsíc nacházel mnohem blíže k naší planetě a obíhal kolem ní mnohem rychleji. Poslední výzkumy však dokazují, že jeho rotace se nejen zpomaluje, ale Měsíc se nám pomalu ale jistě vzdaluje. Je známo, že Měsíc vyrovnává hladiny oceánů a udržuje je na stejné výši. Čím více se nám však vzdálí, tím se sníží jeho přitažlivost a do nitra Země se propadne větší množství vody. To rovněž urychlí tvorbu ektonických poruch.

13 Čeká nás srážka galagií?
Andromeda je nejvzdálenější místo ve vesmíru, viditelné ze Země pouhým okem. Jedné o spirálovitě stočenou galaxii, zhruba dvakrát větší než Mléčná dráha a asi dva miliony světelných let daleko. Je také součástí takzvané Místní skupiny, která obsahuje asi dvacet menších galaxií, včetně trpasličích jako je naše Magellanova mlhovina. Vzájemné gravitační působení jejích součástí způsobuje pomalé přibližování, které vyvrcholí za zhruba tři miliardy let ohromnou kolizí. V současné době se k nám galaxie Andromeda přibližuje rychlostí km/s. Za tři miliardy let bude dostatečně blízko, aby začala působit na naši Mléčnou dráhu. Počítačová simulace astronoma Johna Dubinskiho z University of Toronto ukazuje,co se bude dít pak. Obě galaxie na sebe narazí a vyvrhnou do okolního vesmíru gejzíry hvězd. Po první srážce se od sebe opět vzdálí, ale gravitace je znovu přitáhne k sobě. Druhá kolize způsobí odmrštění dalších hvězd a zapříčiní vznik nových hvězd z mračen mezihvězdného prachu a plynů. Obě galaxie se pak spojí v jedinou obrovskou spirálu.

14 Možné přeživší inteligentní formě života naskytne příležitost sledovat jedno z nejúchvatnějších představení ve vesmíru. Noční obloha se začne plnit miliardami a miliardami hvězd a mračen plynů a prachu. Počátek vlastní kolize přinese výbuchy stovek supernov a všude kolem budou vznikat nové planetární systémy. Nakonec se obloha opět uklidní a budou na ní zářit tisíce nových hvězd. Ale tím osud galaxie nekončí. Daleko od Místní skupiny se vesmírem blíží další centrum gravitace, kupa galaxií Virgo. Obsahuje asi 2000 galaxií a dominuje našemu galaktickému prostoru. Astronom Nial Tanvir z Univerzity of Hertfordshire dospěl na základě fotografií Hubbleova teleskopu k závěru, že kupa galaxií Virgo je asi 60 milionů světelných let daleko. Protože je to dominantní hmotná struktura naší části vesmíru, postupně k sobě všechno přitahuje. Přestože se naše Místní skupina snaží uniknout, přitažlivá síla jí v tom zabrání. Za vhodných podmínek se obě galaktické skupiny spojí a vytvoří jednu superobří galaxii. Ale v té době budou už hvězdy postupně stárnout a vesmír bude vzdálený tomu, který známe dnes...

15 Závěr Je těžké říci, jak bude pokračovat život na Zemi ale i jaký bude osud planety samotné. Člověk nemůže změnit procesy probíhající na naší planetě ale může je do jisté a to nikoli nezanedbatelné míry ovlivnit. Ovlivnit je může oběma směry a jen na lidstu záleží, jestli ještě alespoň „pár tisíc let“ bude naše modrá planeta centrem života v námi dosud poznaném vesmíru. Je smutné, že lidstvo disponuje dostatečnou ničivou silou, aby život v podobě jak ho známe dnes přestal existovat během pár hodin.