Řád a chaos v psychoterapii

Prezentace na téma: "Řád a chaos v psychoterapii"— Transkript prezentace:

1 Řád a chaos v psychoterapii
Psychoterapie dnes: kde se octla a kam se ubírá? 4. mezinárodní psychoterapeutické sympózium Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Brno 23. – 25. května 2013 Karel Balcar Pražská vysoká škola psychosociálních studií

2 Psychoterapeut… … vede / provází člověka podněcováním prožití léčivé zkušenosti k vnitřní ZMĚNĚ Jaký psychoterapeut? Jakého člověka? Jak? A čím? S jakým problémem? Jaké zkušenosti? K jaké změně? Jakým podněcováním?

3 Popis, porozumění, předpovídání, ovlivňování
= cíle našeho poznání a působení v životě i v psychoterapii. Dosahujeme jich pomoci vytvoření fungujícího „MODELU“ – hmotného nebo pomyslného výtvoru odpovídajícího ve zvolených ohledech ve světě se vyskytujícímu „ORIGINÁLU“, o který nám jde. Jaké modely si dokážeme vytvořit? LINEÁRNÍ – „vstupy“ (příčiny) jsou úměrné „výstupům“ (účinkům). Ze znalosti vstupních podmínek dokážeme přímo předpovědět, co se kdy stane. CIRKULÁRNÍ – „vstupem“ je (zároveň i) vlastní „výstup“ téže nebo jiné části soustavy. Z poznání vzájemných účinků dokážeme předpovědět vzájemnou podmíněnost událostí. KOMPLEXNÍ – vztah mezi vstupy a výstupy jsou (na naší úrovni rozlišování) nejednoznačné, nepředpověditelné – „CHAOTICKÉ“...

4 „Stav věcí ve světě, který chci změnit, a ještě nevím, jak to docílit“
P r o b l é m . . . „Stav věcí ve světě, který chci změnit, a ještě nevím, jak to docílit“ Druhy problémů: Jednoduché, např. „Jak pověsit obraz na stěnu?“ – Představují prostý „přímočarý“ sled úkonů, jimiž lze za omezeného množství známých postačujících podmínek a činů přímo dosáhnout cíle. Složité, např. „Jak dopravit živého člověka ze Země na Měsíc?“ – Obsahují větší počet přímo proveditelných úkonů, které je k vyřešení problému nutno naplánovat a nachystat a pak podle známých okolností sestavit dohromady. Po prvém vyřešení takového problému však lze, vzhledem k úplné znalosti podmínek, celý postup již kdykoli opakovat s jistotou dosažení téhož výsledku. Komplexní, např. „Jak vést psychoterapii v případě XYZ?“ – Liší se od předchozích tím, že z podmínek úspěšného dosažení cíle jsou mnohé neznámé nebo jejich vlastnosti jsou nezjistitelné. Proto, navzdory předpokládané determinovanosti výsledků celého dění jeho výchozími podmínkami, lze ze známých počátečních podmínek předvídat jeho průběh tím méně, čím déle probíhá.

5 Teorie (deterministického) chaosu (znovu)založená Edwardem Lorenzem, matematikem a meteorologem v šedesátých letech 20. století – předtím Poincaré, Hérakleitos, Genesis... Teorie chaosu se zabývá chováním dynamických (v čase se vlivem působících vnitřních a vnějších sil měnících a stavové „optimum“ si vyhledávajících) soustav, citlivým vůči počátečním podmínkám („účinek motýlích křídel“) tak, že jejich malá odlišnost nakonec vede k velkým rozdílům ve vývoji („trajektorii“) jevu, i když nikoli náhodným. Důsledkem je, že máme-li na počátku jen omezené množství informace o vlivech určujících vývojové změny takové soustavy (což je v praxi obvyklé), tak po nějaké době od počátku pozorování už chování soustavy (např. vývoj počasí, nebo události nastávající v průběhu psychoterapie) nedokážeme předpovědět. Nejde však o chování nahodilé. Oproti čistě náhodným změnám nastává v soustavě dění „chaotické“. Analogii pro dále zvažované dění v psychoterapii tu nabízejí především pojmy komplexnosti a atraktoru, soběpodobnosti a fraktálu, chaosu a větvení, sebepořádání a sebeutváření.

6 Pojmové propojení teorie
TEORIE CHAOSU popisuje a vysvětluje určitý způsob průběhu dění v otevřené, dynamické, komplexní, sebepořádající soustavě živé či neživé; je to teorie jejího CHOVÁNÍ vnitřního a vnějšího. TEORIE KOMPLEXITY popisuje a vysvětluje podobu a povahu určitého – nonlineárního – uspořádání otevřených dynamických soustav živých či neživých, jejichž chování vykazuje chaotickou nespojitost, nestálost a nepředpověditelnost; je to teorie STRUKTURY jejich VNITŘNÍHO USPOŘÁDÁNÍ a VNĚJŠÍ INTERAKCE. TEORIE SEBEPOŘÁDÁNÍ a SEBEUTVÁŘENÍ popisuje a vysvětluje průběh VÝVOJE STRUKTURY komplexních živých soustav pochody, jimiž v nich samovolně vzniká uspořádaný vzorec dění – chování soustavy; vyznačuje se získáváním, ztrácením a kvalitativními přeměnami energií, které působí její nestálost a tvořivé nebo bořivé kvalitativní změny v její struktuře a chování.

7 Co je co, a k čemu? - ATRAKTOR
ATRAKTOR („přitahovač“ – „průběhová křivka“ chování soustavy:) konečný stav vyvíjející se soustavy; mívá podobu bodovou (např. místa, kde se zastaví fyzikální kyvadlo; stavu dosažení cíle;), cyklickou (např. křivka pohybu planety kolem stálice; „bludný okruh nemoci“), nebo „podivnou“ – nekonečná, nikde se neprotínající křivka (zvládání měnících se nároků života). Ψ „Uspokojení potřeby či motivu“ – dosahování rovnováhy v soustavě: ZDRAVÉ – umožňující jedinci, rodině, společenství žít a vyvíjet se; PATOLOGICKÉ – umožňující uchránit stálost stavu a vztahů za cenu výhledově postupného zhoršování až zániku. V PSYCHOTERAPII se spontánně objevují, nebo jsou záměrně vyvolávány, jiné atraktory, rušící stav patologické rovnováhy, uchovávaný ustrnulými „homeostatickými“ atraktory obranných reakcí a chorobných příznaků. Tyto „rušivé“ atraktory omezující svou strnulostí „rozměrovost“ prožívání a chování pacienta, mívají také povahu „podivných“ – s nepravidelným působením („turbulencemi“), nevratností, nepředpověditelností, avšak obsažených v dostupném a rámcově omezeném „prostoru“ poznávání, cítění, snažení a chování „soustavy“.

8 Lorenzův „podivný“ atraktor průběhu směru otáčení upraveného vodního kola

9 Co je co, a k čemu? - FRAKTÁL
FRAKTÁL je útvar vzniklý jako výsledek nějaké rovnice či jejich soustavy, nebo i přirozeného vývoje ve světě, který se vyznačuje SOBĚPODOBNOSTÍ, trvalou vnitřní tvarovou podobností celku a jeho postupným dělením vznikajících stále menších částí. Fraktální uspořádání bývá časté v přírodních soustavách, např. ve větvení cév nebo rostlin; je také aritmetickou či geometrickou vlastností celků a částí uměle vytvořených pomocí nákresu nebo algebraických rovnic. SOBĚPODOBNOST (či alespoň SOBĚPŘÍBUZNOST) je vlastností fraktálu: kterákoli jeho souměrným dělením vzniklá část je útvarem stejným či podobným jeho výchozímu tvaru; ve tvaru části je tak obsažen tvar celku. Ψ Fraktální povaha - soběpodobnost jedince, rodiny, společenství je patrná či předpokládaná na základě OPAKOVÁNÍ podobných duševních stavů, postojů, vztahů, chování, symptomů. ZOBECNITELNOSTI znaků pozorované části – dílčího časového a situačního výseku prožívání a chování na celek osobnosti či rozsáhlejší soustavy. V PSYCHOTERAPII se kromě diagnostikování vlastností celku jen z částečných projevů (i symptomů) a jen z části životních situací uplatní i postupy vyvolávání změny v celku cestou uskutečnitelných změn v částech celkového vzorce prožívání, vztahování a chování.

10 Soběpodobnost – větvení stromu zde vypočteného jako fraktál
i ... ITERACE; zde: opakování téhož (roz)větvení v měnícím se kontextu

11 Co je co, a k čemu? - CHAOS CHAOS je fáze neuspořádaného, nikoli však nahodilého, CHOVÁNÍ „nonlineárních“ soustav v průběhu času. V nich původně spojitě probíhající změny v některých podmínkách vedou přes vzrůstající „oscilace“ kolem ustáleného stavu k náhlým zvratům v jejím chování – „turbulencím“. Ty pak ústí do změn kvality dění – „perturbací“ a k rozvětvení možností jeho dalšího vývoje – „bifurkací“ . To způsobuje, že chování nonlineárních soustav je nestálé, neperiodické, nepředpověditelné a neopakovatelné, tažené „podivnými atraktory“, příznačnými pro chaos. Ukazuje se však, že chaos obsahuje svá vnitřní, deterministicky působící pravidla „chaotické“ přeměny a v zárodku i vznikající pravdla z chaosu se vynořujícího a postupně se pak ustalujícího nového řádu původní soustavy.

12 Co je co, a k čemu? - ÚLOHA CHAOSU
Chaos je tak pravidelně nastávající fází ve vývoji komplexní přizpůsobivé otevřené soustavy (vyměňující si látky, energie a informace s prostředím). Je protikladem ustáleného řádu dění v soustavě, avšak obsahuje řád v proměnlivosti a neopakovatelnosti, neboť se odvíjí v působícími atraktory omezeném prostoru dění. Soustavě dopomáhá k lepšímu přizpůsobení dvojím způsobem: 1) rozloží / rozptýlí porušený řád v soustavě, dosud bránící její přizpůsobivé změně; 2) svou otevřeností interakci s okolím a měnlivostí jí vytváří možnost tvořivého vývoje. Po projití chaotickou fází se soustava nevrací k výchozímu stavu rovnováhy; místo toho v ní vzniká nové uspořádání – řád – na kvalitativně odlišné úrovni komplexity.

13 Co je co, a k čemu? - VĚTVENÍ
VĚTVENÍ (bifurkace) je místo v časovém průběhu chaotického dění, kdy je stav soustavy krajně nestálý a má dvě odlišná pokračování („řešení“). Kterým z nich se bude vývoj soustavy ubírat dále, nelze předem poznat – z hlediska vnějšího pozorovatele je to událost nahodilá. VĚTVICÍ BOD je kritickým (krize!) rozbočením dosavadní cesty vývoje v chování soustavy. Soustava jej dosahuje ve stavu, kdy její původní rovnováha je již porušena působením vnitřních nebo vnějších vlivů. Projitím tímto bodem se vlastnosti soustavy náhle a nepředvídatelně změní. Ve větvicím bodě se tak pro ni z „(ne)řádu chaosu“ vynořuje nový řád obnovené ustálenosti v rovnováze. Poté si soustava osvojuje nový způsob chování, ustaluje se jeho vzorcem tak, jak dosahuje přizpůsobivějších úrovní své funkce, až do dalšího, novými tlaky a tahy atraktorů, vyvolaného chaotického dění vedoucího k následujícímu větvení. Ψ Stav chaotického „VĚTVENÍ“ odpovídá psychologickému stavu „KRIZE“: Člověk či společenství je vystaven/o vzrůstajícímu tlaku a nejistotě, nemůže pokračovat jako dosud, neví, jak dál, a přitom musí pokračovat; další pokračování může mít různá vyústění – některá do „ustrnutí“ v patologickém řešení, jiná do „otevření“ nové a často lepší („svobodnější“, přizpůsobivější) cesty dalším životem.

14 Rozvětvení – „bifurkace“ (řeky Orinoko)
Z nám známých výchozích podmínek nedokážeme deterministicky předpovědět, kterým směrem která částečka proudící vody v místě větvení skutečně odbočí.

15 Co je co, a k čemu? SEBEPOŘÁDÁNÍ a SEBEUTVÁŘENÍ
SEBEPOŘÁDÁNÍ (sebeorganizace) je pochod, kterým v chaotické otevřené dynamické soustavě vzniká řád – nově uspořádaná struktura atraktorů a jimi vedeného chování, zajišťující zdravou funkci a vývoj k úrovni rovnovážného optima. Vznikne-li v takové původně ustálené soustavě nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie, stává se nestálou. Začíná vykazovat složitější vzorce chování v prostoru a čase – „oscilace“ kolem pásma optima, časté zvláště v živých soustavách. Při dalším vzdalování od rovnovážných podmínek vznikají výrazné nepravidelnosti ve funkci – turbulence, které se makroskopicky jeví jako nahodilé a nepravidelné, mikroskopicky však vykazují vysoký stupeň řádu. Podaří-li se organismu docílit lepšího přizpůsobení své původní funkce, hovoříme u soustavy o změně I. řádu. Nezdaří-li se to, vyvolají sílící turbulence v soustavě chaos, který pak může vyústit v přizpůsobivou změnu II. řádu; také buď zdravou, nebo patologickou. SEBEUTVÁŘENÍ (autopoiéze) je způsob sebepořádání živých organismů. Vytvářejí a obnovují své vnitřní uspořádání pomocí vlastních sklonů a schopností k tomu v interakci s okolím

16 Co z toho pro psychologii a psychoterapii?
PSYCHIKA jako dynamická sebeutvářející živá soustava si vytváří a ustaluje řád přizpůsobování sobě a prostředí vlastními regulačními pochody při výměně látek, energií a informací s okolím. KOMPLEXNÍ DĚJE v ní, obsahující i chaotické fáze, slouží dlouhodobě přizpůsobivé funkci. Zdravé přizpůsobení se projevuje činnostmi vykazujícími tvořivost, spontánnost, realistické riskování. PSYCHICKÁ PORUCHA (porušení rovnováhy) se projevuje omezením „rozměrovosti“ prožívání a chování – upnutím na přítomnost, na základní „potřeby přežití“, ustrnutím v „lineárních“ pochodech vyrovnávání s nároky života, ve vyhýbání se odpovědnosti, v patogenních obranách a v chorobných příznacích. Stresové prožitky působí jako „atraktory“ k poruchové stereotypii. PORUŠENÝ STAV vykazuje vzájemně rozporné „trajektorie“ v poznávání, cítění, snažení a chování a z tohoto nesouladu vyplývající zmatek a uzavřenost. ÚKOL PSYCHOTERAPIE je obnovit soulad v rozrušené psychice vedením ke zdravým cílům, vztahům a dovednostem – rozšířit schopnost člověka o další, nyní ztracené, rozměry života, a sjednotit rozštěpené složky osobnosti; vést zaměření člověka od „přežití“ ke „zvládání“.

17 Souběžnost teorie chaosu v živých soustavách a psychoterapeutických teorií a praxí I
Zdá se, že mnohé psychoterapeutické přístupy svými teoriemi a metodami poznatkům teorie komplexity, sebepořádání a chaosu o přizpůsobivém vývoji v živých soustavách odpovídají. Několik příkladů: „Duch doby“ v proměnách psychoterapie vůbec: Přesouvání důrazu z porušené funkce a příčin nemoci na zdroje a schopnosti člověka či skupiny k sebeúzdravě a zdravému vývoji. Od výkladu patologie jako následku nezvratné patogenní reality ke spoluvytváření vlastní sanogenní reality. Od předpokladu spoutanosti a narušení člověka jemu „cizími“ vlivy k předpokladu jeho spoutanosti a narušení vlastními obrannými a úhybnými manévry. Od soustředění na „člověka jako problém“ k zaměření na vztah mezi ním a problémem. Od determinovanosti počátečními vlastnostmi člověka a jeho okolí ke vznikání nových vlastností v průběhu vývoje jedince či skupiny.

18 Souběžnost teorie chaosu v živých soustavách a psychoterapeutických teorií a praxí II
Psychodynamické směry: Užití volných asociací, vůlí neovládaného snění a rušivých vhledů k rozvolnění vázanosti „chaotické“ úzkosti do poruchové symptomatiky „opakování stejného“ a ke změně „trajektorie“ duševních dějů. Humanistické směry: Tvarověterapeutické prolamování zábran proti uvolnění obranně vázané energie do obávaného chaotického prožití. Rogersovské zpětnovazebné rozvolnění „lineární“ jáské sebeobrany převáděním zesílených „výstupů“ pacienta v rozhovoru do „vstupů“ jeho prožívání a sdílení. Behaviorální směry: Rozbíjení lineárně upevněných nepřizpůsobivých zvyků jejich rušením a vystavením pacienta nejistotě nového učení chaotickým tápáním. Kognitivní směry: Zpochybnění a rozložení strnulých patogenních „lineárních“ jistot pacienta a jeho vystavení chaoticky tápavému tvůrčímu přeuspořádání. Biopsychologické směry: Uvolnění strnulých vzorců prožívání rozvolněním s nimi propojených stavů tělesných napětí a blokád. Existenciální směry: Vedení k fenomenologickému nahlížení a riskování mobilizací odvahy a přijetím odpovědnosti za otevřenou osobní volbu.

19 Souběžnost teorie chaosu v živých soustavách a psychoterapeutických teorií a praxí III
INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOTERAPIE: Opouštění pojetí dvojice „odborník – klient“ v jednosměrném působení ve prospěch pojetí jedné „terapeutické soustavy“, schopnější procházet vnitřně buzeným „chaotickým“ vývojem zdravějšího sebepřeuspořádání a sebepřetváření. SKUPINOVÁ PSYCHOTERAPIE: Podporování polarizace v interakci spontánně vznikajících podskupin a členů u nových otázek a problémů, terapeutické střídání fází „řádu“ a „chaosu“, umožněné bezpečným omezením rozsahu chaotického vývoje skupinovými „atraktory“ – terapeutem, úkolem, sdílenou nadějí... RODINNÁ PSYCHOTERAPIE: Rozbíjení patologickou rovnováhu ustalujících patogenních pravidel a zvyků vyvoláváním názorových, citových a behaviorálních krizí v dynamice, struktuře a vývoji rodinné soustavy; využití chaotického stavu k psychologickému přeskupení atraktorů rodinného soužití. STRATEGICKÁ / SYSTEMICKÁ TERAPIE: Využívání „citlivosti k počátečním podmínkám“ vyvoláváním malých změn chaoticky prorůstajících životem soustavy tak, že svým spontánním působením navodí její rozsáhlé přeuspořádání a sebepřetvoření značící „změnu 2. řádu“.

20 Zdravý vývoj řádu v živých lidských soustavách
ŽIVOT vyžaduje řád, který je stálý a zároveň přizpůsobivý, schopný změny. STÁLOST řádu zajišťují homeostatické děje v živé soustavě; ty jej chrání před rozpadem do ne-řádu, dys-funkce a zániku. ZMĚNU ŘÁDU vyvolávají narůstající odchylky od homeostatického optima vynucované změněnými nároky na funkci soustavy vlivem podmínek, které jsou neslučitelné se současným řádem. ZMĚNA ŘÁDU ŽIVÉ SOUSTAVY vyžaduje rozrušení dosavadního řádu a vytvoření nového, přizpůsobeného novým nárokům a podmínkám. ZMĚNĚ ŘÁDU ŽIVÉ SOUSTAVY, žádoucí i nežádoucí, brání ustalovací homeostatické pochody v ní. PŘEKONÁNÍ ODPORU A OBRANY živé soustavy proti změně jejího uspo-řád-ání je podporováno narůstáním tlaku vnitřních a vnějších sil na ni – oscilacemi a turbulencemi stavových atraktorů soustavy.

21 Průběh změny řádu v živých lidských soustavách
ZMĚNA PROBÍHÁ přechodem z dosavadním řádem řízeného stavu dění do stavu dění „chaotického“, obsahujícího pozorovateli skrytý „řád změny“. VÝSLEDKEM chaotického dění je vznik nového řádu, schopného řídit opět homeostaticky ustálenou a nově vstupujícími atraktory průběžně ustalovanou funkci soustavy; chaotícký přechod k novému řádu však obsahuje body „větvení“, v nichž nelze určit, zda se vznikající stav řádu homeostaticky ustálí v podobě zdravě rovnovážné funkce, pokračování života prospěšné, nebo naopak v podobě funkce patologicky rovnovážné, pokračování života škodlivé. VÝVOJOVÉ ZMĚNY jsou v živých soustavách nevyhnutelné. Jsou vyžadované uskutečňováním vnitřního „programu“ zrání, i průběžně nastávajícími změnami v životních podmínkách okolního prostředí, s nímž je živá otevřená soustava ve vztahu pro ni nezbytné vzájemné výměny látek, energií a informací.

22 Zdraví a nemoc člověka jako důsledek přizpůsobení
PŘIZPŮSOBENÍ STRUKTURY A FUNKCE živé lidské soustavy (ve své podobě reaktivní – přizpůsobení „se“, i proaktivní – přizpůsobení „si“) vnitřním a vnějším podmínkám může mít různou kvalitu: homeostatickou, progresívní, regresívní... VÝSLEDKEM PŘIZPŮSOBENÍ, podle jeho kvality, je v odpovídající míře zdravý, nebo narušený, průběh životního vývoje a životních funkcí jedince nebo společenství; teorie chaosu v tomto ohledu hovoří o rozvoji, nebo omezení, „dimenzionality“ životních dějů a funkcí. VÝVOJOVĚ NEPOSTAČUJÍCÍ kvalita přizpůsobení vede k selhávání – k poruchám funkce, pak i struktury, chápaných jako onemocnění. NÁPRAVA PORUCHY – léčba nemoci zpravidla vyžaduje zrušení řádu „patologické rovnováhy“, uchovávaného symptomatickými atraktory, a její nahrazení zdravým řádem vyvažování životních potřeb a schopností. V LÉČBĚ fyzicky nebo psychologicky působícími prostředky vystupuje někdy do popředí posílení vyhovujícího, avšak nedostatečně působivého řádu, jindy odstranění řádu již překonaného a škodícího a podnícení soustavy k vytvoření a upevnění nového, zdravou funkci umožňujícího.

23 Chaos v psychoterapii, psychoterapie v chaosu
CHAOTICKÁ FÁZE bývá v „rekonstruktivní“ psychoterapii často nevyhnutelným krokem k vyvolání léčivé proměny vnitřního „řádu“ člověka, vyžadující překonání „zlo-řádu“ patologického přizpůsobení. TERAPEUTICKÁ ZMĚNA chorobně ustálené struktury a funkce má proto leckdy podobu „krize“, „dekompenzace“, „zaplavení úzkostí“ atp., jíž se lidská soustava samovolně brání homeostatickým nebo i regresívním upnutím na „cirkulární“ až „lineární“ opakování jistotu dodávajících symptomů s intenzitou odpovídající téměř intenzitě sebezáchovného pudu. UMOŽNIT, PŘIJMOUT, ČI AŽ VYPROVOKOVAT terapeutické rozrušení škodlivého řádu může být v psychoterapii nutnou cestou k léčivé změně v jedinci či rodině. NEPŘEDPOVĚDITELNOST průběhu chaotického vývoje včetně výsledků „voleb“ ve větvicích bodech zúzkostňuje i terapeuta; je přinucen spoléhat místo na svou moudrost na „moudrost těla a mysli“ pacienta či rodiny. PRŮKAZ LÉČIVOSTI psychoterapeuticky zužitkovaného, i když pozorování „zvenčí“ skrytého, vnitřního turbulentního a chaotického „proudění“ sil v měnícím se uskupení atraktorů často nacházíme v „lineárnímu“ vysvětlení se vzpírajících úzdravných událostech, vedoucích ke vzniku a prosazení „zdravého řádu“ obnovené rovnováhy pro právě aktuální podmínky životní situace člověka .

24 Chaos pacienta, úzkost terapeuta, a naopak...
Samovolně nebo vyprovokovaně vznikající turbulence a chaotické jevy v průběhu psychoterapie mohou být nutnou podmínkou léčivé změny životního řádu. Stejně, jako mí pacienti, i já přitom trpím obavami o osud úzdravné funkce živé soustavy „já – rodina“, nebo „já – pacient“. Připomínám si přitom, že je to nutná obrana před patogenním ustrnutím v patologické rovnováze dosavadní, nebo nové. První pomocí je tu vědět o této, v rekonstruktivní psychoterapii často nevyhnutelné, vývojové fázi a o jejích vlastnostech; druhou pomocí je připravit na to sebe, popřípadě ve vhodné situaci i pacienta, rodinu, nebo členy skupiny: „Může se stát, že někdy nebudete vědět, co se děje – ale i to je v pořádku.“ Při terapeutem nechtěném, ale pacientem/-y leckdy polovědomě zinscenovaném zapletení interakce do sebeustalujících „bludných kruhů“ sdělování, vztahování a jednání, je prolomení úhybných nebo i útočných manévrů vyvoláním chaosu nutným terapeutickým krokem, i s vědomím rizika možného odklonění „trajektorie“ do ještě více omezeného výhledu a průběhu práce v nadcházejících větvicích bodech. Rozpoznám-li stav krizového větvení, mohu uvést do průběhu volby dosud nezvažovaný, potenciálně působivý atraktor k volbě otevírající cestu úzdravnému dění; může jím být i vztah s pacientem, nebo můj vliv jako jeho spojence či vzoru. Mám na myslí i to, že nejen stav a chování pacienta, rodiny, nebo skupiny, ale i můj vztah s nimi také prochází chaotickými vývojovými fázemi k pokročilejšímu řádu.

25 Co nového a co dobrého nám nabízí teorie chaosu? 1
Stojí za čas a námahu, hledat v teorii chaosu nové a prospěšné přínosy pro teorii a praxi psychoterapie? Je možné, že teorie chaosu pouze obecně potvrzuje to, co psychoterapie už zná a umí, a dokonce mnohem citlivěji uplatňuje, než dokáží inspirovat obecné poznatky o průběhu komplexních dějů v dynamických soustavách? Co tedy stojí za závěrečné připomenutí z této útržkovité prezentace paralel psychoterapeutického myšlení a počínání a obecné teorie chaosu: Zpochybnění mechanistického předpokladu, že chování je v zásadě předpověditelné, pozorování může být úplné a objektivní, účinek je úměrný příčině, vývojové stavy jsou opakovatelné, chaos je ničivý a je třeba mu předcházet a bránit, jevy lze zkoumat izolovaně od kontextu. Ujištění, že lze spoléhat na dynamické, byť nepředpověditelné, tvořivé sebe-přeuspořádání, vedoucí k přizpůsobenějšímu řádu.

26 Co nového a co dobrého nám nabízí teorie chaosu? 2
Potvrzení determinovanosti, byť ne úplné poznatelnosti, dění v živých soustavách. Na jeho předpokladu je založena i psychoterapie. „Linearizace“ determinovanosti problémů přímým působením „příčina – účinek“ může být užitečná a dodává jistotu, avšak není-li přizpůsobivá, má takto poskytnuté vysvětlení omezenou platnost, protože nerespektuje komplexní povahu problémů. Potřebné porozumění, nikoli vysvětlení, vyžaduje vnímání problému v jeho souvislostech. Komplexitou inspirovaná psychoterapie přesouvá důraz z jednoduchého chování, selhání či příznaku na celého člověka v jeho životní situaci a vývoji. Tam, kde tradiční „expertní“ terapeutické přístupy nabízejí lineární pohled na dění mezi jedincem a prostředím, dialektikou inspirované přístupy pracují s protiklady krajností: vlastní ceny a zároveň bezcennosti, přijetí toho, co je, a zároveň požadavku změny atp. – střední poloha nepůsobí. Úkolem takové terapie je sjednotit protichůdné skutečnosti a dovolit si zakoušet napětí vyvolávané protikladnými „tahy“ na hranici stresu, aby vedlo k tvůrčí inspiraci a vývojově prospěšné změně.

27 Co nového a co dobrého nám nabízí teorie chaosu? 3
Komplexitou poučená psychoterapie je ateoretická, protože neusiluje o hledání a potvrzování příčin v rámci určité teorie, nýbrž o zvídavost, zkoumání a zpochybňování, otevřené všem možnostem. Je pro ni přijatelné mít více odlišných způsobů porozumění týmž událostem (od biochemie po rodinné vztahy) a vědomě mezi jejich hledisky přecházet, přesouvat perspektivy, a zároveň vytvářet jednotný obraz celku. „Metaúroveň“ myšlení o myšlení je dovednost důležitá v práci s komplexností. Ač nenabízí přímo poučení, které psychoterapeutické postupy jsou kdy vhodné, nabízí obecný rámec pro jejich základní uplatnění. Ukazuje, že problémy, s nimiž psychoterapie pracuje, jsou různě složité: od jednoduchých, např. monofobií, po velice celostní, např. hledání smyslu vlastního konání. Terapeutický vztah poskytuje člověku „prostor přitažlivosti“ (atraktor), v němž mohou probíhat sebeúzdravné pochody. Nezbavuje pacienta stresu, protože to nejde, ale uchovává mu jej v oblasti, kde se stává motivem k tvořivému zvládání a prospěšné změně.

28 Co nového a co dobrého nám nabízí teorie chaosu? 4
Psychoterapie má poskytovat především nikoli „opravárenskou službu“, nýbrž „přechodový prostor“ (Winnicott) – bezpečné místo, kde lze tvořivě zkoumat, hledat a objevovat, a kde probíhá přechod od závislosti k nezávislosti. Nové způsoby přizpůsobení a zvládání se tam pak mohou objevit nikoli přímým vedením člověka terapeutem k předem určenému místu, nýbrž vytvořením podmínek pro samostatné objevování účinných řešení svých problémů. Připomenutí potřeby, aby psychoterapie poskytla „ochranné prostředí“ jako omezení chaotického působení atraktorů, zároveň však oproti tradičnímu pojetí vnějšího činitele změny (terapeuta, prostředí) se zdůrazněním vyvolání léčivě změny z nitra jedince či skupiny. Psychoterapie poučená teorií komplexity a chaosu pomáhá lidem nejen žít s paradoxy a nepoznatelnostmi, ale i s nimi růst, rozvíjet se, užívat jich jako zdrojů pro růst. Cílem terapie není vyřešit neřešitelný paradox, nýbrž integrovat jeho protiklady do využitelného a „žitelného“ dynamického pohledu na svět.

29 N ě k t e r é o d k a z y Balcar, K. Řád, svoboda a chaos (nejen) v psychoterapii. 30. kolokvium o psychoterapii. Praha: PVŠPS, 2011. Barton, S. Chaos, self-organization, and psychology. American Psychologist, 1994, 49 (1), 5-14. Bloom, S. L., Chaos, complexity, self-organization and us. Psychotherapy Review, 2000, 2 (8), 1-5. Brabender, V. Chaos, group psychotherapy, and the future of uncertainty and uniqueness. Broup, 2000, 24 (1), Evans, B. The fifth wave: Psychotherapy and complexity science. Plexus Calls, March 28, 2003. Gleick, J. Chaos, vznik nové vědy. Brno: Ando Publishing, 1996. Masterpasqua, F., Perna, P. A. The psychological meaning of chaos: Translating theory into practice. Washington, DC: APA, 1997. Schiepek, G., Kowalik, Z. J., Schütz, A. et al. Psychotherapy as a chaotic process I. Psychotherapy Research, 1997, 7 (2), ). Sixta, T. Fraktály a chaos. Dostupné na chaos.fraktaly.sweb.cz Livneh, H., Parker, R. M. Psychological adaptation to disability: Perspectives from chaos and complexity theory. Rehabilitation Counseling Bulletin, 2005, 41 (1),

30 přeji vám, abyste při každém větvení
Ať v chaosu, nebo v řádu, přeji vám, abyste při každém větvení vpluli na tu správnou odbočku, a po všech turbulencích, atrakcích a fraktacích dospěli do vyvážené zóny stálosti v otevřenosti a bezpečí v riziku! Váš Karel Balcar NAZDAR!