Josef Kajetán Tyl Strakonický dudák. Josef Kajetán Tyl Strakonický dudák.

Prezentace na téma: "Josef Kajetán Tyl Strakonický dudák. Josef Kajetán Tyl Strakonický dudák."— Transkript prezentace:

1

2 Josef Kajetán Tyl Strakonický dudák

3 Připomeňme si společně divadelní hru:
1) Kdy a kde se děj odehrává? 2) Kde najdeme pohádkové motivy? 3) Tyl chce vychovávat. Čím konkrétně v příběhu? 4) Které skutečnosti jsou v díle idealizovány? 5) Dají se nalézt ve hře základní prvky romantismu? 6) Co se v příběhu podobá dnešnímu světu? 7) Charakterizuj Švandu, Vocilku a Dorotku 3 1 7 6 2 5 4

4 Poznamenejte si z ukázky všechny prvky romantické literatury

5 Vysvětlete objevující se pojmy ze hry:
mošna Hejřilec kuropění poberta pecivál ortel apatyka souchotiny vůkol chasník capart šumař lenoška garderoba šenkovna taškář spanilý kumštýř posvícení traktace loukoť vejslužka skřipky litera bilety kapoun čtverák recenzent komonstvo zevlovat rek pimprlata nátura

6 Vysvětlete, co znamená, a přiřaďte, o který literární
prostředek se jedná: budu na tebe myslit, až budu na prkně ležet do srdce vešla útěcha jako rosa nebeská dejte mi mou starou židli, jestli jste ji nedali zatím židovi METAFORA, METONYMIE, SYNEKDOCHA, PERZONIFIKACE, IRONIE, HYPERBOLA, EUFEMISMUS

7 Vysvětlete slovní spojení ze hry:
nynější svět žádá rohaté věci láska mu tlačí osrdí láska je hladový strávník žaludek mu dělá bandurskou natahovat moldánky mít apetit děj se vůle Páně zavdej si rouhat se dát někomu čepeček moje kapsa dostávala souchotiny je hrom do police je od kosti dobrá duše držet se zuby nehty mít rohaté nápady měl zabedněnou palici Ilustrační obrázek

8 ROZBOR TEXTU a) Jak se projevuje, že se jedná o staršího člověka? Však ono by neškodilo, kdyby nám bylo z těch časů ještě více zbylo než dudy. Ale ten český svět se celý převrátil a tancuje po hlavě – i tuhle náš lid začíná už jaksi po jiné muzice uši nastrkovat, ale dokud jsem já zde rychtářem, musí držet na dudy. A co se týče města, myslím, že by si tam mohli také jednou uši dudami namastit. b) Vysvětlete hlavní myšlenku každé sloky (po verších): Peníze jsou páni světa, Chce-li košťál mladou kůstku, dukát, to je pravý rek, kancelářský správcův hlas, a co někdy stovka umí, chce-li forman čerstvě jezdit, to by člověk sotva řek. musí míti kolomaz. Třebas ty byl motovidlo, Žoldy! Volá muž i žínka, že bys oslí uši nes, s prázdnou rukou žádný ples, přece najdeš slávy sídlo i ta boží křepelinka jen že to jde do peněz. tluče pořád: Pět peněz!

9 c) Převeďte do současného jazyka:
„Tamto pohleď, jak i lůnem noci bledé strážných duchů zástup kroky jeho vede!“ d) Co všechno můžeme usoudit o Vocilkovi z úryvku? „Chodím za vámi a poslouchám vaši nebeskou muziku. Roztrhal jsem tím říkaje své poslední boty – všecko z pouhé lásky k umění.“

10 Charakterizujte postavy, o kterých si zpívají ve hře obyčejní lidé:
Mnohý mistr pošle dílo U klavíru slečna sedí na výstavu, až je milo, do francouzské knihy hledí, dostane i medálii, na vídeňské jezdí bály, jako v ňáké batálii, ve Švejcařích zleze skály, potom chodí jako páv domovem je tu i tam! Doma zatím pilně píchá Po česku se ale bavit, tovaryš a hořce vzdychá, jehlu vzít a něco spravit, on to dílo vyhotovil, oběd chystat, prádlo pařit, mistra svého přiozdobil, dobře píct a chutně vařit, sám je sotva živ a zdráv! ach, to neví, kudy kam. Proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to ale dým.

11 Charakterizujte postavy, o kterých si zpívají ve hře obyčejní lidé:
Fintěný panáček hlásí, Mnohý vzdychá: Milí bratři, co přemoh' panenské krásy, milujme se, jak se patří, hejří, hraje, v noci bouří, nouzi rádi pomáhejme, za den dvacet cigar kouří, smutku slze utírejme, knihy nechá v pokoji, lásku k bližním káže Bůh! Když pak přijdou exameny, Tajně zatím dře a šidí, chodí celý pomámený, tloustne potem chudých lidí, marné ptaní professorů, stovku ze sta požaduje, jak by mluvil do sochoru, špejchary si naplňuje - švihák husu uloví! Hladový ten vydřiduch! Proto dím: Povrchu se mnoho leskne, vnitřku je to ale dým.

12 Švanda přichází zamyšlen.
Na základě ukázky uveďte znaky divadelní hry: PROMĚNA Na samém kraji lesa. Uprostřed veliký strom košatý, u něho drnové sedátko, za ním rozmanité křoviny. Výstup šestý Švanda přichází zamyšlen. Švanda. Jako by se o mne dva duchové tahali, jeden šeptá, abych šel – druhý, abych nechodil, jeden slibuje zlaté hory – druhý prázdnou mošnu. (Sedne si pod strom.) Co mám dělat? Zase do hospody? - Já bych raději celý měch roztrhal ...anebo do světa? (Z dáli je slyšeti dvanáct hodin bít.) Už poledne! - A ve mně je hotová půlnoc – před očima se mi to míhá – hlava jde kolem. (Ve vsi zvoní se malým zvonkem poledne, vtom se rozevrou nejnižší ratolesti prostředního stromu a tam se ukáže dopola Rosava.) Výstup sedmý Rosava v šedivém rouchu a sklání se k Švandovi. Později lesní panny. Švanda. Ach, teď je mi volno – teď je tu líbezno! (Usne.) Sbor lesních panen (na počátku zní jemně a zdáli, pak hlasitěji se blíží). Je v půli den, síla duchů plane, pospějme ven pospějme ven na den! na bílý den! Libé ticho vane,

13 Použité zdroje: Tyl, Josef Kajetán. Dramatické báchorky. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, s.