Starověk.

Prezentace na téma: "Starověk."— Transkript prezentace:

1 Starověk

2 Oblast tzv. úrodného půlměsíce
wikipedia.de

3

4 Srovnání starověkých státních útvarů
Orientální despocie Antické státy Egypt, Mezopotámie, Indie a Čína Antické Řecko a Řím vznikají v povodí velkých řek (rozsáhlé zavodňovací práce) vznikají často u moře (stavba přístavů) despocie, teokracie – panovník pokládán za boha nebo jeho prostředníka, důležitá role kněží tyranida, timokracie, oligarchie, otrokářská demokracie, císařství (principát, dominát) základním zdrojem obživy zemědělství zemědělství, obchod, řemeslo půda majetkem panovníka, vesnické občiny (kolektivní vlastnictví) půda je soukromým vlastnictvím jednotlivců (individuální vlastnictví) nerozvinuté otrokářství rozvinuté otrokářství

5

6 Mezopotámie Sumer (4000-2350 PNL) Gilgameš, Urukagina
Akkadská říše ( PNL): Sargon I. sjednocení Starobabylónská říše ( PNL):Chammurapi Chetité ( stol. PNL) Muvatališ III. bitva u Kadeše (1274 PNL), první mírová smlouva (1258 PNL) Novoasyrská říše ( stol. PNL): Sargon II. (722 PNL 1. zajetí Židů) a Aššurbanipal Novobabylonská říše ( PNL) Nabukadnezar II. (528 PNL 2. zajetí Židů) Peršané ( PNL) Kýros Veliký Alexandr Veliký ( PNL)

7 Přínos mezopotamské civilizace
a) Zemědělství - systém zavlažování - budování záchytných nádrží, které uchovávaly vodu z období dešťů pro období sucha. Zápřah dobytka do rádla. b) Řemesla - zpracování většiny kovů (železo až později) - hlavně měď a bronz. Hrnčířský kruh. V textilní výrobě převažuje vlnařství. c) Stavitelství - plánovité stavitelství, cihly, malta, jako pojivo i asfalt, znalost klenby. V monumentálním stavitelství - zikkuraty - stupňovité věže k náboženským a astronomickým účelům. d) Doprava - vynález kola a vozu. e) Písmo – klínové f) Věda - v matematice šedesátková soustava. Znalost velké a malé násobilky, druhé i třetí mocniny, znalost rovnic. V astronomii - kalendář = rok má 356 měsíčních dnů, proto přestupný měsíc, den a noc má 24 hodin. Náboženství - polyteismus. Např. bohové Sín, Marduk, Ištar. Člověk byl stvořen z hlíny, aby sloužil bohům. g) Kultura - nejstarší literární památka Epos o Gilgamešovi.

8

9

10

11 Území vyznačené na mapě:
modrá přerušovaná: Obejdská kultúra fialová tečkovaná: III. urucká dynastie oranžová přerušovaná: Staroasýrska říše za Šamší-Adada I. fialová přerušovaná: Starobabylonská říše za Chammurabiho (1750) modrá plná: Mitanni fialová plná: Středobabylonská říše oranžová plná: Středoasýrska říše za Tiglatpilesara I. zelená: Novoasýrska říše za Asarhaddona a Aššurbanipala (plná čára), za Sargona II. (plná čára kromě území vyznačených přerušovanou čárou) zelená tečkovaná: Novobabylonská říše

12 28 Mari 59 Melitea 66 Menuachinili 57 Musasir 15 Ninive 47 Nuzi 36 Puzriš Dagan 63 Rusachinili 9 Sámarrá 73 Samaria 71 Sidon 29 Sippar 7 Súsy 22 Šagar Bazar 45 Šemšara 44 Šubat Enlil 67 Teišebai Patari (severný okraj mapy) 11 Tell Abada 21 Tell Brak 3 Tell al-Ubajd 4 Tell al-Avajlí 16 Tell Arpačíja 8 Tell as-Sauván 23 Tell Halaf 14 Tell Hassúna 10 Tell Madhúr 20 Tell Magzalíja 26 Tell Sabi Abjad 17 Tepe Gaura 48 Terka 25 Tilki Tepe 62 Tušpa 72 Tyros 24 Ugarit 34 Umma 13 Umm Dabagíja 2 Ur 5 Uruk 50 Vaššukkanni Sídla vyznačené na mape (podľa abecedy): 41 Alalach 60 Altintepe 65 Argištichinili (severný okraj mapy) 46 Arrapcha 39 Aššur 30 Babylon 75 Bagdad 74 Borsippa 49 Byblos 61 Čavuštepe 12 Čóga Mami 76 Čóga Miš 70 Damask 51 Dúr Kurilgazu 58 Dúr Šarrukín 27 Ebla 43 Emar 38 Erbil 68 Erbuni 1 Eridu 37 Ešnunna 42 Halab 56 Hasanlu 55 Hít 69 Charrán 35 Isin 19 Jarim Tepe 74 Jeruzalem 40 Kaneš 53 Kalchu 52 Karchemiš 54 Kár Tukultí-Ninurta 18 Kermez Dere 31 Kiš 33 Lagaš 32 Larsa

13 Dějiny židovského národa
Jsou úzce spjaty s oblastí Mezopotámie i Egypta: Abraham pocházel z města Ur (odtud snad monoteistické náboženství) Jákob – 12/13 synů – židovské kmeny – odchod do Egypta Mojžíš vyvádí svůj lid z Egypta do Kanaánu Období soudců – Samson a Dalila Období králů – Saul, David, Šalamoun Rozpad království – 722 likvidace 10 židovských kmenů Asyřany, zbydou 2 – hlavní kmen Juda Babylonské zajetí

14

15

16 Starověký Egypt php?page=000&kap=003&pod=3

17 Stará říše Navazuje na archaické období
Cca 3000 PNL sjednocení Dolního a Horního Egypta – faraon Menes (dříve Meni) Období PNL Období stavby pyramid – první Džoserova (Sákara), největší Cheopsova, resp. Chufevova (Gíza) Podrobení Sinaje (měď, tyrkys), Núbie (zlato, dřevo, kůže) Končí dynastickými spory a znovurozdělením Egypta na dvě části

18 Střední říše 2064–1797 PNL Znovusjednotitel vesetský panovník Mentuhotep II. Vzniká postupně dokonalý byrokratický aparát – vrstva písařů Postupně dochází k destabilizaci Nakonec vede k pronikání asijských kmenů do oblasti Dolního Egypta (Hyksósové – od hekau chasut = vládci cizích zemí)

19 Nová říše 1543–1080 PNL Ahmose I. – vyhnání Hyksósů
Thutmose I. a III. – ovládnutí Núbie, dobytí Kadéše – největší územní rozmach Hatšepsovet – matka Thutmose III. – úspěšná panovnice Amenhotep III. – největší kulturní rozkvět Amenhotep IV. – náboženská reforma – Achnaton, nové město Achetaton, manželka Nefertiti Tutanchamon – nevýznamný, ale jediná nevyloupená hrobka

20 Nová říše Haremheb – vojenský velitel, zakladatel nové dynastie společně s Beketamon (dcera Amenhotepa III.) Ramesse II. –bitva u Kadeše (1274 PNL), mírová smlouva s Chatušilišem III. (1258 PNL) Ramesse III. – s vypětím všech sil zastavil invazi mořských národů, po něm postupný úpadek země

21 Přínos egyptské civilizace
Písmo - trojí : - hieroglyfické - obrázkové, velmi složité, uměli pouze písaři (pouze souhláskové) - hieratické - posvátné, kněžské - démotické - lidové (ne pro náboženské účely) - psalo se na svitky papyru třtinovým perem nebo štětečkem nebo se rylo do kamene Řemesla - počátky sklářství, užití glazury Stavitelství - stavby mohutných komplexů - pyramidy, zádušní chrámy, paláce. Materiál - převažuje kámen, cihly. Plány staveb. Blíže viz.úvod. Umění - sochy faraonů v nadživotní velikosti, strnulá gesta. Malby neznají perspektivu, schematické zobrazení postav: hlava a končetiny z profilu, tělo a oči zepředu.

22 Přínos egyptské civilizace
Věda: - matematika - desetinná soustava, znalost zlomků, geometrie (obsahy , objemy) - astronomie - sluneční kalendář podle záplav (určuje hvězda Sírius) = 360 dnů po 3 dekádách (záplavy, vegetace, žně) - lékařství - díky mumifikaci vynikající úroveň znalostí anatomie, specializace oborů (oční, zubní, chirurgie), učebnice s popisy chrob a s recepty. Mumifikace se prováděla z důvodu víry v posmrtný život - duše žije pouze při zachování těla, do nějž se po čase vrátí. Imhotep.

23

24 Egyptská společnost php?page=000&kap=003&pod=3

25 Starověká Indie Harrapská kultura
od poloviny 3. tisíciletí př.n.l. na území Paňdžábu (Pětiříčí - povodí Indu a jeho přítoků). Města Harappa, Mohendžo-Dáro. Byla to jednotná kultura - přísné rozčlenění městských čtvrtí pomocí sítě pravoúhle se křižujících ulic, město se dělilo na pevnost a podhradí, použití pálených cihel normované velikosti (!), jednotná technika kladení, architektura výlučně účelná (bez ozdob), jednotné míry a váhy, pečetidla, účelné výrobky a zbraně (měď, bronz), hrnčířský kruh. Základ hospodářství - záplavové zemědělství. Písmo nebylo rozluštěno (obrázkové). Kultura zanikla kolem 1750 př.n.l. z neznámých důvodů.

26 Starověká Indie Védské období (1200-600 př.n.l. )
1/2 2. tisíciletí př.n.l. vpád indoevropských Árjů - boj s původními obyvateli (podrobení). Postupné usazování. pastevectví - skot = symbol blahobytu (indicky kráva = „ta,jež nemá být zabíjena“ a válka = „touha po skotu“). Do čela států rádžové (dědičně). Postupně diferenciace kastovní společnosti na varny („barvy“): brahmáni, kšátrijové, vaišjové a šúdrové

27 Starověká Indie Magadhská říše (7. - 4. století př.n.l.).
období bojů knížectví na severu Indie v povodí řeky Gangy - vítězí Magadhsko, ve 4. století př.n.l. dynastie Nandů. Hl. město Pátaliputra. Nové náboženství proti bráhmanismu - buddhismus.– Ve 4. století př.n.l. - vzájemné vlivy s Persií. Pak vpád Alexandra Makedonského ( př.n.l.)

28 Starověká Indie Maurijská říše (321 - 185 př.n.l.).
Zakladatel Čandragupta, svrhl Nandy, vyhnal Makedonce, jeho syn Bindusára pokořil skoro celou Indii. největším vládcem byl jeho syn Ašóka ( př.n.l.). Nejprve tvrdý válečník, ale pak se obrátil na buddhismus, který silně propagoval, jakož i odmítal nesnášenlivost a vůbec války - přestal válčit.

29 Starověká Indie Kušánská říše (78 př.n.l. - 230 n.l.).
Rozkvět řemesel, kontakty s Římem. Nový směr buddhismu (mahájána = „velká cesta“ ) Buddha je chápán už jako božstvo, které přijímá různé podoby. Novým ideálem člověka je sebeobětování (bódhisattva) - na prahu nirvány se člověk zřekne věčné blaženosti, aby pomáhal druhým. v téže době na jihu Indie žije jiné obyvatelstvo – Tamilové, jejich dějiny jsou nejasné, obchodovali se Západem - s Římem (podle Plinia prý roční obrat 550 milionů sesterciů !).

30 Starověká Indie Guptovská říše (319 - 647).
- Panovník Čandragupta I. a II. Vpády bílých Hunů - odraženi. V 7.stol. rozdrobení Indi. Přechod k feudalismu. Od 12. stol. přicházejí muslimové. a) V této době vyspělost kultury, vysoká životní úroveň bohatých. b) Vzdělanost - buddhistická univerzita (v Nálandě) - bezplatná (měla velké polnosti), studenti až z Číny, výuka gramatiky, rétoriky, logiky, poetiky, metafyziky a lékařství.

31 Starověká Indie c) V matematice a astronomii vynikl Árjabhata (Ludolfovo číslo, délka slunečního roku 365, dne, teorie Země otáčející se okolo osy a způsobující zatmění Měsíce). d) Rozvoj sanskrtu - překomplikovaný styl i jazyk, sepsána Kámásútra (autor - Vatsjájána), píší se básně - např. Kálidása, národní eposy Mahábhárata a Rámájana. e) Do buddhismu pronikají erotické prvky + uctívání ženy jako tvořivého principu. Postupně úpadek buddhismu. Převládá hinduismus a jeho obměny (jóga, sánja, njája, vaišéšita, mímansa a védanta).

32 Starověká Čína Dvě velké řeky - Chuang-che (Žlutá řeka)
- Jang-c´-ťiang (Dlouhá řeka). Důležitější byla Chuang-che - kolem roku 2000 př.n.l. či dříve (řada panovníků je zmiňována i dříve, není však spolehlivě historicky doložena) vznikly v jejím povodí první státní útvary. Čína nebyla většinu své historie jednotným státem. Byla rozdrobená na řadu státečků. Sama se označovala jako „říše Středu“. V čele států stáli králové, později v čele Číny císař - „Syn nebes“. U moci se vystřídaly od starověku až do roku 1911 spousty dynastií.

33 Starověká Čína 221 př.n.l. - sjednocení Číny.
Jing Čeng (Čchin) sjednotil poprvé celou Čínu v jednotný centralizovaný stát. Udělil si sám titul „První císař“. založil dynastii Čchin (jméno císaře i dynastie), od slova „Čchin“ je rovněž odvozen název „Čína jednotné míry a váhy, jednotné písmo a zákony. Začal se stavbou Velké čínské zdi. Nechal se pohřbít s hliněnou (terakotovou) armádou - několik tisíc soch ( ) vojáků, nalezeno v roce u města Xian (Sian).

34 Starověká Čína Největší rozlohy dosáhla Čína za dynastie Chan (206 př.n.l.-220 n.l.). Většinu dalšího vývoje však byla rozdělena na mnoho států, moc císaře byla víceméně formální. Chanové = Číňané (dnešní čínský název pro čínskou národnost!).

35

36

37

38 Starověké Řecko minojská kultura (2000-1400 PNL)
mykénská kultura ( stol. PNL) 1200 PNL pád Tróji homérské období ( PNL) rozpad rodového zřízení archaické období ( PNL) vznik Polis, Kolonizace

39

40 Minojská kultura Vyspělá civilizace:
Kréta – výhodná poloha pro obchod (s Kykladami, Egyptem, Kyprem, Malou Asií, mykénským Řeckem), rozsáhlé loďstvo velké paláce: Knossos, Faistos, Mallia, Zakro – palácové hospodářství písmo: hieroglyfické, lineární písmo A a B x přesto málo zpráv, hlavním zdrojem archeologie bohatá kultura – symbol býk dobré postavení žen (bohyně – matka)

41 Mykénská kultura řecké kmeny Achájů kolem r PNL vtrhli do Řecka – zničili heladskou kulturu, dočasné zpomalení vývoje vrchol mykénské kultury stol. PNL Centry mykénské hrady: Mykény, Tiryns, Argos, Athény, Sparta, Théby, Pylos, Iolkos používá krétské lineární písmo B na přelomu 13. a 12. stol. PNL napadena nejprve mořskými národy, později Dóry a severozápadními Řeky - zánik

42 Řecká mytologie Iolkos – Iason (cesta pro zlaté rouno)
Théby – Kadmos (bratr Europy) Pylos – Nestor (nejstarší účastník tažení proti Tróji) Mykény – Perseus (nechal město postavit kyklopy, film Souboj titánů), Eurystheus (Herakles pro něj vykonal 12 úkolů), Tantalos (uvařil bohům svého syna Pelopa), Agamemnon (vůdce Řeků před Trojou) Sparta – Meneláos (manžel Heleny) Athény – Théseus (zahubil Minotaura, Ariadna) Trója – Priamos , Paris (únosce krásné Heleny), Hektor (hrdinný obránce Tróji, poražen Achillem)

43 Fénická a řecká kolonizace
- fénické kolonie – Carthago, Utica (Afrika), Cadiz (Španělsko), Motya, Panormus (Sicílie), Cagliari (Sardinie), Kition, Salamis (Kypr), další koloniální činnost vychází především z Kartága (punská kolonizace) - řecká kolonizace vychází především z Euboiy, Korintu, Megary a Mílétu – v 8. století směřuje na východ a poté do jižní Itálie a Sicílie (Tarentum, Neapol, Syrakusy), v 7. století do Černomoří (Byzantion, Synopé, Olbia) a severní Afriky (Naukratis, Cyrené)

44

45

46 Vznik řecké polis Polis = město, obec (společenství, stát), občané (nositelé práv) Celá řada polis (izolovány horami), vzájemná nedůvěra, spojení jen proti společnému nepříteli. Naopak společný původ (Helénové = Řekové), kultura a náboženství.

47 Způsoby vlády v antickém Řecku
Tyranida: vláda jednotlivce zpravidla usurpovaná silou Timokracie: vláda osob s majetkem, rozsah jejich moci je určován jejich bohatstvím Oligarchie: vláda malé skupinky mocných (aristokracie) Demokracie: vláda lidu (mas)

48 Athénská cesta k demokracii
„Theseus“ (8. stol. PNL) král (basileus) nahrazen 9 archonty, vytvořen aeropag (rada), rozdělení společnosti na tři „třídy“ Drakón (7. stol. PNL) sepsání zvykového práva Solón (6. stol. PNL) rozdělení obyvatelstva do 4 tříd podle majetku, s tím spojeny práva i povinnosti, zavedl radu 400, lidový porotní soud Peisistratos ( PNL) tarynida Kleisthenes ( PNL) nové územní uspořádání, počátek athénské demokracie, ostrakismos

49 Klasické období athénské demokracie (5.-4. stol. PNL)
Popelka, M. – Válková, V.: Dějepis pro gymnázia a střední školy. SPN Praha s. 73.

50 Lidové shromáždění (ekklésia) všichni muži starší 20 let, kompetence velmi široké (zákony, volba úředníků, vyslanců, kontrola, finance, soudní), rozhoduje prostá nadpoloviční většina, 40x ročně Rada pěti set (búlé) občané nad 30 let z prvních tří tříd, 50 z každé fýly; prostředníkem mezi sněmem a státními úředníky, připravovala jednání sněmu, dozírala na hospodaření Zvláštní sborový soud (héliaia) 6000 losem určených členů Aristokratická rada (aeropag) soudnictví nad hrdelními zločiny Ostrakismos tzv. střepinkový soud

51 Demokratické zásady Úředníci voleni sněmem nebo určeni losem.
Úřad vykonávali po omezenou dobu (1 rok). O výkonu funkce podávány zprávy radě pěti set, odpovědnost i k lidovému shromáždění. Úřady organizovány kolektivně. Úřady byly čestné, neplacené. Úřady neměly hierarchickou strukturu. Rozhodnutí konečnou platnost. Odvolání jen ke sněmu. Úřady nesměly být kumulovány. Určitý úřad mohl občan vykonávat jen jednou za život.

52 Sparta vojenský stát: podrobené obyvatelstvo nebylo asimilováno ani zrovnoprávněno vládu zde aristokracie tři skupiny obyvatelstva: právoplatní Sparťané (dórští obyvatelé Sparty), periokové, tyto 2 třídy dohromady si říkají Lakedimoňané; heilóti (státní „otroci“) ústava a zákony od Lykurga (800 PNL) v čele tzv. Peloponéského spolku

53 Spartské zřízení Popelka, M. – Válková, V.: Dějepis pro gymnázia a střední školy. SPN Praha s. 72.

54 Dva králové: doživotní a dědičná funkce. Bez většího vlivu.
Rada starců (gerúsia): 30členný sbor tvořen krály a 28 aristokraty, postupem mnoho pravomocí a velký vliv Eforové: 5 nejmocnějších politických činitelů, kontrolovali veškerou státní správu, státní pokladnu, svolávali radu starších i lidové shromáždění, jurisdikci civilní i trestní, mohli sesazovat ostatní úředníky i krále Lidové shromáždění (apella) jedinou velkou pravomocí volení eforů na jeden rok

55

56 Řecko-perské války (500-449)
- počaly vzpourou maloasijských řeckých měst proti perské nadvládě (v čele Milétos) - Perská říše (Dareios I., hl.m. Súsy, správci satrapové) poté napadají samotné Řecko (podpora některých řeckých obcí (např. Théby) - 490 př. Kr. Řekové vítězí v pozemní bitvě u Marathonu (athénský vojevůdce Miltiadés, legenda o vojákovi) - 480 př. Kr. na novém tažení perský král Xerxés vítězí u průsmyku Thermopyly (odpor spartského krále Leonída), pustoší Athény, ale je drtivě poražen v námořní bitvě u Salamíny (perské loďstvo složeno především z foinických lodí) - 479 je perská armáda zničena u Platají (spartský vojevůdce Pausanias) - 449 Kalliův mír ? (každopádně konec střetů Délského spolku a Persie)

57 Řecko-perské války

58

59 Klasická otrokářská demokracie v Aténách
vrcholné období Athén v čele stojí Periklés ( PNL) všichni muži starší dvaceti let tvoří lidový sněm úředníci, kromě vojenských a finančních, vybíráni losem – dostávají plat stát vyplácel podpory chudým a bohaté nutil k tomu, aby pro chudé organizovali podpůrné akce práv byli zbaveni pouze otroci a cizinci

60 Peloponéská válka PNL mocenský spor mezi Délfským spolkem (pod vedením Athén) a Peloponéským spolkem (pod vedením Sparty) nakonec vítězí Sparta (za pomoci Peršanů), ale sama je také významně oslabena

61

62 Alexandr Veliký a helénismus
- syn Filipa Makedonského Alexandros (336–323) ovládl Řecko (zničení Théb) - velké tažení proti Persii (vojevůdce Parmenion, rozetnutí gordického uzlu, 331 vítězství u Gaugamél), ovládnutí Persie, tažení až do Indie, hlavním městem nové říše se stává Babylón - smrt Alexandra znamená rozpad říše na několik částí, kterým dominují dynastie Alexandrových vojevůdců (tzv. války diadochů): Antigonovská říše v Řecku, Seleukovská říše v Sýrii, Ptolemaiovská říše v Egyptě a Pergamonská říše v Malé Asii

63

64

65 Řecké právo nemáme dochovaný žádný soubor práva (jen Gortynské zákony z Kréty 5. stol. PNL), ale i další prameny chudé spartské právo velmi primitivní x athénské – ovlivnilo také římské právo, zejména majetkové a obchodí právo, ale i rodinné, trestní, procesní otroci prostý majetkový objekt, majitel s nimi může volně exploatovat, odměňovat, trestat, jen zabití zakázáno

66 Chronologický přehled dějin Řecka
Před naším letopočtem: Cca Lýkurgovy zákony ve Spartě 776 - první olympijské hry 760 a později- velká kolonizace 650 - první vlády tyranů 621 - Drakon se stává archontem a zavádí přísné zákony cca Solón archontem, reforma politického systému 546 (560?) - Peisistratos uchvacuje moc v Athénách jako tyran 508 - k moci se dostává Kleisthenes, otevírá cestu k demokracii iónská města v Malé Asii povstávají proti Persii 494 - Peršané potlačují iónskou revoltu 490 - Peršané útočí na Řecko, bitva u Marathónu 480 - bitvy u Thermopyl a Salamíny 479 - bitva u Platají, u mysu Mykalé; Peršané vyhnáni z Řecka 478 - Athény a další městské státy zakládají delský spolek proti Persii stavba Dlouhých zdí od Athén k Piraeu, přestavba Akropole 449 - uzavřen mír s Persií doba Periklova, každoročně stratégem 432 - dokončen Parthénon 430 - umírá dějepisec Hérodotos peloponéská válka 413 - zničení flotily Athén na Sicílii 405 - bitva u Aigospotamoi 404 - v Athénách po porážce nastolena vláda třiceti tyranů 403 - opět demokracie 399 - začátek války mezi Spartou a Persií, Sokrates odsouzen k smrti 395 - umírá historik Thúkydidés korintská válka 371 - bitva u Leuktry, thébská hegemonie 362¨- Athény se Spartou poráží Théby u Mantineie 359 - Filippos II. zvolen králem Makedonie 347 - smrt Platóna 338 - bitva u Chairóneie, Řecko sjednoceno pod nadvládou Makedonců 336 - smrt Filippa a nástup Alexandra III. Velikého 334 - bitva u Gráníku 333 - bitva u Issu 331 - bitva u Gaugamély 327 - Alexandr si podrobuje Persii 326 - bitva u Hydaspu 323 - Alexandr umírá v Babylóně (13.6.), v Řecku umírá Dioegenés lamijská válka, řecké státy nezískávají samostatnost války diadochů 322 - umírají Démosthenés a Aristoteles 315 - v Makedonii začíná vládnout dynastie Antigonovců 301 - bitva u Ipsu a vznik království čtyř diadochů 281 - bitva u Korupedia, konec válek diadochů a vznik tří nástupnických království 275 - Pyrrhos poražen Římany vláda Filippa V. Makedonského 215 - Filippos se spojuje s Hanibalem první makedonská válka 212 - zabit Archimédes druhá makedonská válka, Filippos poražen a ztrácí Řecko vláda posledního makedonského krále Persea 168 - bitva u Pydny achajská válka, po porážce Řeků ničí Římané Korint a zřizují provincie našeho letopočtu: 19 - umírá zeměpisec Strabón 120 (?) - umírá Plútarchos 200 (?) - umírá Galénos 395 - při dělení římské říše se Řecko dostává pod východní část 529 - zrušení starých filosofických škol císařem Justiniánem I. Velikým

67 Starověký Řím Období Společnost Instituce správy Právní předpisy
Královské období ( stol. PNL) Rodové zřízení Kurijní shromáždění, senát, úředníci (rex=král) zvykové právo nepsané, sakrální charakter v rukou pontifiků („kněží“) Republika ( PNL) Majetkové a územní dělení obyvatel, cesta ke klasickému otrokářství, žoldnéřské armádě Lidová shromáždění (comitia centuriata, comitia tributa), senát, mnoho úřadů (tribun lidu,konsulové,diktátor) Zákon 12 desek (Lex duodecim tabularum) pol. 5. stol.; interpretatio, preatorský edikt Principát (27 PNL- 284) klasické otrokářství Císař=princeps; senát, císařská garda (praetoriáni), rada, kancelář, pokladna největší rozkvět právovědy; císařské konstituce Dominát ( ) úpadek otrokářství (kolonát) Císař=dominus et deus, monarchistický princip úpadek práva, císařská nařízení (leges generales)

68 Počátky Říma a královské období
2000 – 510 PNL

69 Kolonizace Apeninského poloostrova
2000 PNL – Italické kmeny (Latinové, Umbrové, Sabinové) 1000 PNL – Řekové obsazují Sicílii a jih Apeninského poloostrova 800 PNL – Etruskové osidlují severozápad poloostrova (dnes oblast Toskánska) 500 PNL – Keltové (Galové) pronikají do Pádské nížiny

70 Počátky Říma 753 PNL – tradiční datum založení Říma – vychází z pověsti o Aeneovi, o Romulovi a Removi město postaveno na 7 pahorcích – Kapitol, Aventinum, Palatinum, Caelius, Kvirinál, Viminál, Eskvilin – na břehu řeky Tibery pravděpodobně založeno Etrusky mnohem dříve – v čele římského království Tarquiniovci král Servius Tullius rozklad rodové společnosti, rozdělení společnosti podle majetkových (5 tříd = classes, které se dělily na setniny = centuriae) a územních hledisek (okrsky = tribus)

71 Boj patricijů a plebejů
patricijové (urození, privilegovaní, plnoprávní plebejové (početná skupina neurozených, neplnoprávných) klienti (pod ochranou majetných za podporu) otroci (bezprávní, výkonná síla) plebejové bojovali o zrovnoprávnění s patriciji: 494 PNL tribun lidu s právem veta 449 PNL zákon 12 desek – sepsáno zvykové právo 445 PNL právo sňatku s patriciji 409 kvestor, 367 konzul, 351 cenzor, 337 PNL praetor; 287 PNL úplné zrovnoprávnění – o postavení rozhoduje majetek ne urozenost (vznik nobility)

72 Římské státní zřízení Popelka, M. – Válková, V.: Dějepis pro gymnázia a střední školy. SPN Praha s. 97.

73 Lidová shromáždění: comitia centuriata a comitia tributa svolávána konzuly, popř. diktátorem nebo praetory, volí úředníky, také soudní a zákonodárné pravomoci; comitia plebis tributa jeho pravomoci odvislé od postavení plebejů ve společnosti Senát: postupně získával na významu, původně rada starších rodů, poté pomocný a poradní orgán; reprezentativní (členové nejsou voleni, ale jmenováni nejvyššími úředníky); senátor měl mít 25 let a majetek vyšší než milión sesterciů, za republiky 300 členů (principát 600); kompetence: státní majetek a finance, administrativa, zahraniční politika, vojenství, náboženství, mimořádná opatření Konzulové voleni centurijním shromážděním na 1 rok, nejvyšší úředníci (velitelé armády, trestní i civilní pravomoce, vybírali členy senátu) Diktátor jmenován na návrh senátu jedním z konzulů v případě nebezpečí. Praetor měl na starosti zejména civilní jurisdikci. Existoval také Praetor cizinecký pro soudnictví cizinců. Kvestoři (až 20) byli voleni comitio tributem a starali se převážně o hospodářskou a finanční správu. Tribun lidu s právem veta. Voleni na 1 rok, zpravidla jich bylo 10. Cenzoři původně měli provádět soupis římských občanů a jejich majetku (census), později vybírali senátory, dozíraly nad mravy, správou veřejného majetku; bývali dva a jejich úřad se považoval za vrchol politické kariéry římského občana.

74 Války Římské říše v období republiky
Za ovládnutí Apeninského poloostrova boje se Samnity, Etrusky, Řeky (Pyrrhos) 272 PNL dobytí řeckého Tarentu 265 PNL dobytí etruských Volsinií Římany Punské války - v rámci boje o ovládnutí Středomoří se Římané střetli s Kartágem (Kartaginci, kteří byli fénického původu, byli též zváni Punové) - 1. punská válka (264–241 PNL) probíhaly vyčerpávající boje o nadvládu nad západním Středomořím a nad Sicílii, výsledkem úpadek kartáginské námořní flotily (241 PNL vítězství Říma u Aegatských ostrovů) - 2. punská válka ( PNL) Hannibal uskutečňuje tažení z Hispánie a vítězí v Itálii u Kann (216), ale Římané – po dlouhodobých bojích na italském území - vítězí na africkém území u Zami (202) a tím Kartágo poráží - 3. punská válka: Karthago srovnáno se zemí (146 PNL)

75

76

77 Krize římské republiky
dovoz levného obilí z provincií stejný problém jako v Řecku – chudoba obyvatel x latifundie pokus o reformy bři Gracchové – oba zavražděni boj populárů (Gaius Marius) a optimátů (Sulla) válka se spojenci, pontským králem Mithridatem Sullova diktatura (82-79 PNL) – proskripce Spartakovo povstání (73-71 PNL) otroků Cattilinovo spiknutí (63 PNL) – pokus o státní převrat odhalený Cicerem

78 I . triumvirát (60-49 PNL) Marcus Licimius Crassus – zvaný Dives (boháč), známý potlačením Spartakova povstání Gnaeus Pompeius Magnus – válečný hrdina, potlačení Sertoriova povstání v Hispánii, porážka kilických pirátů ve Středomoří, pontského krále Mithridata, připojení Sýrie a Palestiny Crassus a Pompeius se vzájemně nesnášeli, dohromady je svedl Gaius Iulius Caesar – úspěchy v Gálii (porážka Vercingentorixe) 53 PNL – bitva u Karrh – smrt Crassa 49 PNL – Caesar překročil Rubikon, počátek občanské války s Pompeiem

79

80 Caesarova diktatura Caesar 48 PNL porazil Pompeia v bitvě u Farsálu – Pompeius unikl do Egypta, kde byl zabit Caesar vtrhl do Egypta a dosadil na trůn Kleopatru v roce 45 PNL porazil Caesar spojence Pompeia a stal se samovládcem nepronásledoval své politické odpůrce, snažil si je získat – třeba i místy ve státě reformy, kolonizace (příděly půdy), občanství, juliánský kalendář, gladiátorské hry 15. března 44 PNL však Caesar v senátě zavražděn – Brutus, Casius

81 II. triumvirát (43-31 PNL) dědicem Caesara jeho synovec a adoptivní syn Octavianus Octavianus a Markus Antonius porazili Caesarovi vrahy v bitvě u Filip (42 PNL) Octavianus (Itálie) + Markus Antonius (východní provincie s Egyptem) + Lepidus (Afrika) – vytvořili II. triumvirát boj mezi Octavianem a Marktem Antoniem (společně s Kleopatrou) rozhodnut v bitvě u Aktia (31 PNL) – Markus Antonius spáchal sebevraždu

82

83 Období principátu 27 PNL – 284 NL

84

85 Augustus (27PNL – 14 NL) Octavianus Augustus – 27 PNL shromáždil ve své osobě všechny významné republikánské úřady – první mezi sobě rovnými – princeps – principát zahraniční politika – pax Romana (římský mír), ale porážka v Teutoburském lese (9 NL), limes Romanus (snaha zabezpečit římské hranice) vnitřní politika – morální úpadek společnosti, rozklad rodiny, velké stavební podniky (císařský palác na Palatinu), založil pretoriánskou gardu, péče o provincie, nové daně

86 Iulsko-claudijská dynastie
Tiberius (14-37) – adoptivní syn Augusta, dokonalá správa země z Capri Caligula (37-41) – bezohledná despotická vláda, zavražděn pretoriáni Claudius (41-54) – jeden z nejvzdělanějších císařů (etruština), zavražděn manželkou Agrippinou Nero (54-68) – krutovládce, odpovědný za požár Říma, pronásledování křesťanů (poprava sv. Pavla), umírá sebevraždou

87 Severovská dynastie a vojenští císaři (192-284)
Flaviovci (69-96) Vespasianus (69-79) – povolán císařem legiemi, do čela školení úředníci, hospodářská stabiliba, kolonát Titus (79-81) – zničil jeruzalémský chrám (70), výbuch Vesuvu, katastrofální požár Říma (obojí 79) Dominitianus (81-96) – krutovládce, zavražděn Adoptivní císaři (96-192) Nerva (96-98) – senátor, dosazen senátem zavedl princip adopce Traianus (98-117) – největší územní rozmach říše Hadrianus ( ) – konec výbojů, limes romanus na hranici Dunaje a Rýna, diaspora Židů Antonius Pius ( ) rozkvět provincií Marcus Aurelius ( ) – filozof na trůně, markomanské války, barbarizace říše Commodus ( ) – spor se senátem, zavražděn Severovská dynastie a vojenští císaři ( ) – krize impéria, intenzivní šíření křesťanství

88

89

90 Období dominátu 284 – 476

91 Dominát (284NL – 476 NL) Diocletianus ( ) – posílení moci císaře, dominus et deus = pán a bůh – dominát, zavedl tzv. tetrarchii (3 spoluvladaři), hospodářské reformy, Řím přestal být sídelním městem, nejintenzivnější pronásledování křesťanů Konstantin I. Veliký ( ) – císařem až po boji (pomoc ze strany křesťanů) 313 – Milánský edikt (svoboda křesťanské víře) 325 – koncil v Nikii (určil první křesťanská dogmata) hlavním městem Konstantinopol Theodosius ( ) – křesťanství státním náboženstvím 395 – říše rozdělena na dva nezávislé celky

92 Boje Římského impéria o existenci a stěhování národů
- 375 vpád Hunů do Evropy znamená přesuny germánských kmenů, které tak tlačí na severní hranice Římské říše - 378 u Adrianopole se střetli uvnitř Římské říše usídlení Gótové s římským vojskem, výsledkem byla porážka Římanů a zabití císaře Valence - od počátku 5. století četné útoky Germánů na hranice Západořímské říše (410 dobyl vizigótský Alarich Řím, 455 jej vyplenili Vandalové) - 451 na Kataulanských polích zastavila galořímská vojska Huny, které vedl vojevůdce Attila - 476 dobytí Říma Odoakarem je koncem Západořímské říše - v 5.-6. století se přesunuli Vandalové do severní Afriky, Vizigóti do Španělska, Ostrogóti do Itálie, Frankové do Galie, Anglové a Sasové do Británie - v stol. se z východu do střední Evropy přesouvají Slované

93

94 Kulturní přínos starověkého Říma
architektura: pod vlivem Řeku a Etrusků; důraz kladen na interiér (atrium, impluvium, peristyl), stavba silnic, akvaduktů, fór, kolosea, chrámy, sloupy, vítězné oblouky výtvarné umění: kopírování řeckých vzorů, nástěnné malby, mozaiky řečnictví – řecké vzory (Cicero) literatura – vlastní abeceda (latinka), překlady z řečtiny, dějepisectví (Caesar, Livius, Tacitus, Plutarchos), poezie (Horatius, Ovidius, Vergilius) filozofie – vliv Řecka, stoicismus (Seneca) náboženství – vliv Řecka, křesťanství

95 Vznik a rozvoj křesťanství
povstalo jako větev judaismu z učení Ježíše Nazaretského (cca 30 po Kr. popraven) šíření křesťanství sv. Pavel - zakládání prvních komunit křesťanů v Římské říši (Antiochie, Edessa) - v první fázi pronásledování křesťanů (úkryt v katakombách), 313 ediktem milánským zrovnoprávněno císařem Konstantinem - 325 koncil v Nikai vymezil dogmata víry (odmítnutí arianismu)

96

97 Války Římské říše O ovládnutí Apeninského poolostrava Punské války
Caesarova úspěšná tažení do Galie a Británie Občanské války Gaius Julius Caesar x Gnaeus Pompeius Magnus Octavianus Augustus x Markus Antonius a Kleopatra Velká pořážka v Teutoburském lese (9 NL) boj o záchranu impéria – limes Romanus

98 Charakter římského vojska
základem vojenské moci legie (složeny z centurií či manipulů) a pomocné oddíly (z neřímských občanů) 100 PNL profesionální armáda (Gaius Marius) dislokace legií především v hraničních oblastech (římský tábor – castrum), za Hadriana vystavěno pohraniční opevnění – limés (pozůstatek např. Hadrianův val) - důležitým faktorem v mocenské politice, zvláště praetoriánská garda (od Octaviana) - v 1.st. př. Kr. zavedena placená vojenská služba, od 3.st. po Kr. pronikání barbarů (především Germánů) do vojska

99 Legionář z Caesarovy doby
Pretorián z 1. stol. n. l. Přilba římského legionáře z 1. stol. n. l. Římská přilba z přelomu letopočtu

100 Zákon 12 desek kodifikace podle římské tradice v ½ 5. stol. z podnětu plebejů nejvýznamnější právní dokument římské republiky, každý inteligentní Říman je uměl zpaměti do naší doby se nedochovaly (zpracována jen rekonstrukce na základě citací) ještě má v sobě pozůstatky rodového zřízení (v dědickém právu), ale již rozlišuje mezi občanem zámožným a nemajetným a stanoví různé podmínky normy trestního práva jsou postaveny na principu osobního zadostiučinění a mají převážně soukromoprávní charakter

101 Římské právo za principátu
zákonodárnou moc senát, v podstatě jen schvaluje zákony navržené císařem, na základě Hadriánova věčného ediktu se nejdůležitějším pramenem práva staly tzv. císařské konstituce (constitutiones principum) platné pro celou říci největší rozkvět římské jurisprudence (pravovědy): snaha o konzervování stávajícího společenského systému; nutné řešit celou řadu zejména majetkoprávních záležitostí právníci té doby především praktikové nebo pedagogové práva, nezabývali se filozofií nebo historií práva

102 Římské právo na konci starověku a počátku středověku
výlučným pramenem práva se stala císařská nařízení (leges generales) katastrofální úpadek prárovědy kodifikace práva: jednak výtahy a kompilace z klasické právovědy (Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus) a poté snahy o sebrání nejdůležitějších císařských nařízení (Codex Theodosianus, vznikl z podnětu východořímského císaře Theodosia v r. 439, až do 11. století hlavním pramenem římského práva v západní Evropě) Leges Romanae barbarorum – v barbarských státech 2. ½ 5. stol. platila původně personalita práva (Germán souzen podle germánského práva, Říman podle římského), germánští panovníci nechali sepsat právo pro své poddané jak germánské tak i římské Corpus Iuris civilis (CIC) ( ) pořízen východořímským císařem Justiniánem; ve starém právu nutné udělat několik změn: zavést autokratickou vládu císaře, upevnit postavení katolické církve, odstranit vše zbytečné a archaické, vytvořit jednotný systém norem; skládá se z Digesta seu Pandectae (soupis starého práva 50 svazků), Institutionnes seu Elementa (Institutiones Iustiniani, učebnice práva), Codex Iustinianus (soupis císařských konstitucí, původně 529, revidován 534)

103 Chronologický přehled dějin Říma
Před naším letopočtem: 753 - mytologické založení Říma Příchod Etrusků do Říma (?) - vláda Servia Tullia 507 (?) - vyhnání Tarquiniovců z Říma, počátek republiky 494 - první secese plebejů, zřízení funkce tribunů lidu decemvirové a vydání Dvanácti desek 444 - zavedení funkce vojenských titulů s konsulskou pravomocí 387 - Galové porážejí Římany na řece Allia a dobývají Říma války s Pyrrhem první punská válka druhá punská válka 202 - vítězství Scipiona u Zamy druhá válka makedonská třetí punská válka 146 - zničeno Kartágo a Korint 133 - Tiberius Gracchus tribunem lidu Gaius Gracchus tribunem lidu války s Iugurthou druhé povstání otroků na Sicílii Spartakovo povstání 63 - Cicero konzulem, Catilinovo spiknutí 60 - vzniká první triumvirát galské války 53 - Crassus poražen a zabit v bitvě s Parthy u Carrhae občanská válka 44 - Caesar doživotním diktátorem je ale zavražděn 43 - založení druhého triumvirátu, zavražděn Cicero 42 - bitva u Filipp, sebevražda Cassia a Bruta 31 – bitva u Actia 30 - smrt Antonia a Kleopatry, anexe Egypta 27 před n.l n.l. - vláda Augusta 27 - zřízení pretoriánské gardy 6 - 4 (?)- narozen Ježíš po našem letopočtu: 9 - bitva v Teutoburském lese Nero 64 - velký požár Říma a následné pronásledování křesťanů 65 - Pisonovo spiknutí, smrt mj.Seneky. Lucana a Petronia 70 - dobytí Jeruzaléma 79 - výbuch Vesuvu Domitianus Traianus Hadrianus Marcus Aurelius a Lucius Verus (zemřel 169) , války s Markomany a Sarmaty Septimius Severus Diocletianus a Maximianus (od 286), vznik dominátu 293 - vznik tetrarchie (čtyři císaři) velké pronásledování křesťanů 312 - Konstantin poráží Maxentia u Mulvijského mostu Konstantin augustem 313 - Edikt milánský 316 - smrt Diocletiana 322 - kolóni zákonně připoutáni k půdě 325 - nikájský koncil řešící dogmata a ariánství Julianus Apostata, návrat k pohanství Theodosius I. 392 - křesťnaství jediným povoleným náboženstvím v říši 395 - říše definitivně rozdělena 404 - sídlem západořímské říše se stává Ravenna 406 - velká invaze přes Rýn 410 - Řím dobyt Alarichem; ten toho roku také umírá 418 - Vizigóti se stávají federáty Attila vládne Hunům 439 - Geiserich dobývá Kartágo, zakládá samostatné království 451 - Katalaunská pole, Attila odražen 452 - Papež Lev I.zaráží vpád Attily do Itálie 455 – Vandalové pod vedením Geisericha plení Řím 476 - Romulus Augustulus svržen Odoakerem, Západořímská říše zaniká

104 Doporučená literatura k období starověku
Burian, Jan: Římské imperium. Praha 1997. Bouzek, Jan – Ondřejová, Iva: Periklovo Řecko. Praha 1989. Caesar, Gaius Julius: Válečné paměti (Zápisky o válce galské, občanské,...). Praha 1972. Fairbank, John F.: Dějiny Číny. Praha 1998. Freeman, Charles: Egypt, Greece and Rome : civilizations of the ancient Mediterranean. Oxford 1996. Herodotos: Z dějin východních národů. Praha 1941. Homér: Illias a Odyssea. Praha 1942 a 1956. Hruška, Blahoslav: Pod Babylonskou věží. Praha 1987. Klíma, Josef: Lidé Mezopotámie. Praha 1976. Klíma, Josef: Nejstarší zákony lidstva – Chammurapi a jeho předchůdci. Praha 1979. Klíma, Otakar: Zarathuštra. Praha 1964. Livius, Titus: Dějiny. Praha 1979. Kosidowski, Zenon: Příběhy Mrtvého moře. Praha 1988. Pečírka, Jan: Dějiny pravěku a starověku. Praha 1989. Petiška, Eduard: Staré řecké báje a pověsti. Praha 1961. Plutarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů. Praha 1967. Suetonius Tranquillus, Gaius: Životopisy dvanácti císařů. Praha 1974. Tacitus: Z dějin císařského Říma. Praha 1976. Thukydides: Dějiny Peloponéské války. Praha 1977. Vergilius: Aeneis. Praha 1970. Vilímková, Milada: Starověký Egypt. Praha 1977. Xenephon: Anabase. Paris 1992. Zamarovský, Vojtěch: Za tajemstvím říše Chetitů. Praha 1961. Zamarovský, Vojtěch: Za sedmi divy světa. Praha 1985. Zanger, Eberhard: Nový boj o Trojů. Praha 1995. Zbavitel, Dušan: Starověká Indie. Praha 1985.